1: Mccvootoc • "TVeĎjy/vta V, V/NI K SVETA \ lít) 11 i .1 liu j, h it i* in li íi/'(iui •. $ig(Wt\ n I iitinv JMtH . /j»ř/.,'./.'. ryflttiiťnv fwilli lli'\itut>iľti iff\H l liiii-iiiiui | i) /uirntlii h'iliu \;t.!,iil ,'|/iítiľi'IIi )\t)li jiii! jihl lilii ; /Imilřltiritll i/unll Ihmly a Otfrisŕi o \ l>i .i 1114-ti vSelui ž.ivoia /. in'k"nci''ii(;hii <'h;it>Mi vzniklo vsi*, crly SV«*i i ticsrnilťllli bohovi / ('b.iosn pnvslala i bohyně /.míč liíliit. Ro/pi o\i irla m' došiloka. molmi n;i. dávající /.i vol všemu, co n.i ni žije a roste. Hluboko potí Zcrnf. lak daleku, jak je od nás vzdáleno lu-koiicínč. jasné nebe. v m-zničnu hlubině sípák /rodil T.oiaros sitašná propásl, naplněná věčnou tmou /. t :ii,n 'Mi. pramene ř.ivolá, zrodila sť i mocná sila. väc oživujíc! láska Kn'iv Začal se vvtvátVl svři Wki mi-čtn dhrios /rodil věčnou I nm I.icba a lem nou Not Nyx. Z Noři a lim vzniklo \š.ik vfč-nr svřtlu Aílhŕr ;i radostný svědý Den Ibmciá Svěllo sr rozlilo po svčlč a Začal} se v/.:i|iMniic střídal no< a drti Mocná, bl.ihod.n na /.ctně zrodila nekonečné inodié Nebe lJrami, :i nad Zemi se rožestfolu Nebe K němu se ludí \ /<• pl.tl•■ \ \ ni'' Hory. /11 '/< i ié /ciiii, a šm >ce se ri v/.liin vrřllÉ Ňiiinii; Mm'' / 111.11 k \ Země sp zrodilo \ebe, Hor\' a Moře. kleté iietmtji oi( c 17 Úranos — Nebe ovládl svčt. Vzal si za manželku blahodárnou Zemi, Uranos a Cáia měli Šest synů a Srst dcer, mohutných, hrozných Titánů. Jejich syn, Titán Okeanos, který jako řeka bez břehů oblévá celý svet. přivedl s bohyni Télhydou na svčt všechny řeky, jejíchž vlny se valí k moři, B mořské bohvně Okeanovny. Titáni Hypcríón a Theia pak dali světu děti Slunce - Hélia, bohyni Mésíce Selené a ruměnou Zoru riižoprsion Eós. Z Astrata a Eóic vznikly všechny hvězdy, planoucí na temném nočním nebi, a všechny větry: bouřlivý severní vítr Borcás, východní Euros, vlahý jižní Notos a západní vliriný vítr Zelyros, přinášející deštěm lx)hnté mraky. Kromě Titánů zrodila mocná Země tři obry kyklópy -s jediným okem na čele a tři padesálihlavé obiv vysoké jako hory Storuké (Hekatoncheiry), nazývané tak proto, že každv z nich měl sto rukou. Proti jejich strašné síle se nemohl postavil nikdo, jejich živelná síla neměla mezi. Uranos zanevřel na své děti obry, svrhl je do nitra bohyně Země v hlubokou temnotu a nedovolil jim vycházet na světlo. Jejich matka — Země se trápila. Tížilo ji strašné břimě uvězněné v jejím nitru. Přivolala své děli Titány a přemlouvala je, aby povstali proti otci Uranovi: li se však báli pozdvihnout na svého otce ruku. Jen nejmladši z nich, proradný Kronos (Chronos; lsti svrhl svého otce a odňal mu moc. Bohyni Noc zrodila za trest Kronovi celý zástup strašných bohů: Thanata — smrt, Eridu - svár, Apaté — klam, Kéra zničení, Hypna - boha snů ^ rojem leirmých těžkých viděni, odpuštění neznající Nemesis pomstu za zločiny - a mnoho jiných. Strach, sváry, klam, boje a neštěstí přinesli tito bohové na svř(, kde na trůn svého otce zasedl Kronos. Z E t' S ZROZENÍ DIA Kronos tušil, že si- mu nepodaří navždy udržet vládu ve svých rukou. Bál sr také. Že proti němu povstanou jeho děli a připraví mu siejný osud, jaký on určil svému otri Uranovi. 1 prikázal své manželce Rheii. abv mu vždy přinesla každé své novorozené díle, které pak bez milosti pohltil. Rheia byla zdesená, když viděla osud svých děti. Kronos jich tak zahubil již pět: Hestii. Démélér. Héru. Háda a Poseidona. Rheia nechtěla ztratil i své poslední dítě. Na radu svých rodičů. Urana - Nebe i Gáii Země, vzdálila se na ostrov Krém a lam se jí v hluboké jeskyni narodil ncjmladsí syn Zeus. V léto jeskyni Rheia skryla syna před krutým otcem a Kronovi dala pohltit místo dítěte dlouhý kámen zabalený do plen. Kionus netušil, že hn manželka přelstila. Zeus zalím vyrůstal na Krétě. Malého Dia opatrovaly nynilS Adrásieia a Ida a krmily jej mlékem božské kozy Amallhcic. Yčelv přiiiášrlv malému Diovi med ze svahů vysoké lioiv 19 Dikté. U vchodu do jeskyni pak mladi Kúréti') tloukli meči do Slitu pokaždé, když malý Zeus zaplakal, aby jeho pláč neuslyšel Kronos a aby Dia nestihl osud jeho bratří a sester. ZEUS SVRHNE KRONA. ZÁPAS OLYMPSKÝCH ROHU S TITÁNY Zeus vyrosil v krásného silného boha. Pak povstal proli svému otci a přinutil jej, aby opět vrátil na svét všechny deti, které pohltil. Byly to krásne a skvčlé děti. Ty začaly bojovat s Kronem a Titány o vládu nad svitem, Boj byl strašný a tvrdý. Kronovy děti se opevnily na vysokém Olympu. Na jejich stranu se postavili i někteří Titánové, především Titán Ókeanos a jeho dcera Styx s dětmi: Silou, Mocí a Vítězstvím. Zápas byl pro olympské bohy nebezpečný. Jejich protivníci Titáni byli mocní a strašní. Diovi však přišli na pomoc kyklópové. Ukovali mu hromy a blesky, které pak vrhal na Titány. Zápas trval již deset let, ale vítězství se nc-klonilo ani na jednu, ani na druhou stranu. Konečně se Zeus rozhodl vysvobodit z nitra země storuké obry — Hekaton-cheiry — a přizval je na pomoc. Hrozní, obrovití jako hory, vyšli z nitra země a vrhli se do boje. Rvali z hor celé skály a vrhali je na Titány. Stovky balvanů létaly proti Titánům, když se přiblížili k Olympu. Zcrně sténala, vzduch se naplnil rachotem, vše kolem se chvělo, dokonce sc otřásal i Tartaros. Zeus metal jeden plamenný blesk za druhým a za nimi následovaly ohlušující, burácející hromy. Oheň zachvátil celou zemi, moře sc vzdouvalo, dým a zápach zahalily vše hustou clonou. ': Mytičtí hor^u démoni. '2\ Konečně mohutní Titáni zakolísali. Jejich síla byla zlomena, byli poraženi. Olympští je spoutali a svrhli do temného Tartaru, do věčné trny. U nezničitelné měděné hrány Tartaru stanuli na stráži storucí Hekatonrheirové. Střeží mohutné Titány, aby z Tartaru nepronikli zpět na svobodu. Vláda Titánů na světě pominula. ZÁPAS DIA S TY F Ó F, F, M Tím vsak zápas neskončil. Gáia — Země se na Dia rozhnevala, protože tak krutě jedna) s jejími poraženými dětmi Titány. Pojala za manžela zachmuřeného Tartara a přivedla na svět strašnou stohlavou příšeru Tyfóea. Obrovsky Tyľóeus se stovkou dračích hlav zdvihl se z nitra země. Svým divokým vytím, z něhož zněl štěkot psů, lidské hlasy, řev rozzuřeného býka i řvaní Iva, rozvířil ovzduší. Kolem něj se vzdouvaly bouřlivé plameny a země se kolébala pod jeho těžkými kroky. Bohové se zachvěli hrůzou. Avšak hromovládný Zeus se na něho odvážně vrhl. Vzplanul boj. Znovu sc zatřpytily blesky v rukou Diových, zaduněly rány hromu. Země i nebeská klenba sc otřásaly od základů. Země opět vzplanula jasným plamenem jako v době zápasu s Titány. Moře se vzdouvalo. sotva se jen Tyfóeus přiblížil. Ohnivé šípy — blesky Dia hromovládného sc sypaly po stovkách. Zdálo se, že se od jejich ohně vznítilo i samo ovzduší a že hoří i temná hrozivá obloha. Zeus sežehl Tyfócovi všech sto hlav. Tyfóeus padl na zem: z jeho těla vycházel takový žár, že se vše kolem roztavilo. Zeus pak uchopil mrtvého Tyfóca a svrhl jej do temného Tartaru, kde se zrodil. Ale i z Tartaru Tyfóeus ještě hrozí bohům i všemu živému a vyvolává bouře a zemětřesení. S Echidnou, zpola ženou, zpola hadem, zplodil strašného trojhlavého strážce podsvětí psa (Cerbera, lernskou hydru a Chimairu. Tyfóeus často otřásá zemi. 22 Oly m pä ti bohovi zví (í žili nad svými nepřáteli. Jejich moci se již nedokázal nikdo protivit. Nyní mohli klidně vládnout nad světem. Nejmocnější z nich, hromovládný Zeus, si prisvojil nebe, Poseidon more a Hádes podzemní říSi zemřelých, Země pak zůstala pod jejich spnlcŕn'du vládnu. Kronovi synové se mezi sehnu ro/dělili o mne nad světem, nad všemi však panuje vládce nebe Zeus. Vládne lidem i bohům, řídi celý svět. O L Y M P OS Vysoko na jasném Olympu, obklopen zástupem bohu. vládne Zeus. Je tam i jeho manželka Héra. zlatovlasý Apollón se svnu sestrou Artemidnu. zlatovlasá Afrodite i mocná dcera Diova Athéna a mnoho jiných bohu. Tři překrásné Hóry stíczi vstup M I L E T A N E Príľa 1 nT. 1 Yŕtšina těch, kdo se pr\ ľ.í obírali filosofií, myslila, že počátky všech věci jsou jen v podobě hmoty. Xebof to, z čeho jsou všechny věci a z čeho na počátku vznikají i do čeho na konci zanikají, pri čemž trvá podstata a mění se jen v svých stavoch. t>> nazývají prvkem .t počátkem jsoucnu. Proto -• domnívají, že ani nic nevzniká, ani nic nehyne, jelikož stále trvá taková podstata . . . Počet a povahu takového počátku neuvádějí ovšem všichni stejně. Thales, zakladatel takovéto filosofie, říká, že je to voda; proto také hlásal, že zemí leží na vodě. [ZI. A 12 z Aristotela] 8 « o,r<.'.'j.t ■!* wřm Thales myslil, že je vše plné bohů. [Zl. A 22 z Aristotela] Thales říkal, že má magnetovec duši, jelikož hýbá že-lezem- [Zi. A 22 z Aristotela] A n a .\ i ni a nrtros. Prvtii vynalezl gnomoti (t. j, svislá tyč k měření slunečního stínn) a umístil jej na slunečních hodinách ve Spartě..., aby ukazoval slunovraty a rovnodennosti. . zhotovil též sfairu (t. j. model nebeské koule). [Zl. A 1 z Diogena] První nalezl výklad o velikosti a vzdálenosti oběžnic, jak vypráví Ľudemos. [ZI. A 19 ze Simplikla] Poznal prý šikntost zvířetníku. [Zl. A 5 z Plinia st.] První se odvážil vykrcsliti na desku zemi. [Zl. A 6 z Agathemera] Anaximandros prohlásil neomezené za počátek a základní prvek jsoucna; první zavedl toto jméno „počátek"1. Říká pak, že to není ani voda, ani žádný z t. r. živlů, nýbrž jiná jakási neomezená přirozenost, z níž vznikají všechny oblohy a světy v nich. ,,A 7. čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle určení času"; takto to říká slovy poněkud básnickými . . . Nevykládá vznik včcí měněním živlů, nýbrž líni, že se vylučují protivy věčným pohybem. [Zl. A 9 a B 1 ze Simplikia] Neomezené ... je nesmrtelné a nehynoucí, jak praví Ana-ximandros. [ZI. A 15 a B 3 z Aristotela] Pravil, že neomezené je věčné a nestárnoucí a že obsahuje všechny svity. [ZI. A 11 a B 2 z Hippolyta] Z těch, kdo uznávali nesčíslné svéty, tvrdil Anaximandros, že jsou od sebe stejně vzdáleny. [Zl. A 17 z Aetia] Nesčíslné oblohy prohlásil Anaximandros za bohy. [Zl. A 17 z Aetia] Anaximandros praví, že země má tvar válce a Že její hloubka měří třetinu její šíře. [Zl. A 10 z Pseudoplutarchových Stromateis] pravil, že se země. volně vznáší nejsouc ničím poutána a Že se udržuje, poněvadž je odevšad stejné vzdálena. Její Anaximandros praví, že je moře zbytkem prvotního vlhka; oheň vvsiišil větší část vlhka, zbytek pak změnil vy pálením. [21 A 27 z Aetia První živočichové se zrodili ve vlhku a míli na sobř i ostnatou kúru, ale když dorůstali, vystupovali na souši, a kdy/ sc kůra zlomila, žili ještě krátký čas. [Zl. A 30 z Aetia', Praví, že se na počátku zrodil člověk z živočichu jiného druhu, a to proto, že se ostatní živočichové brzy sami živí, zatím co jediný člověk potřebuje dlouhého kojení; kdyby byl býval takový již na počátku, nikdy by se nebyl udržel. Zl. A Id z Pseuduplutan-hovýeli >W"mai.-:- Anaximandros učí, že se lidé nejprve zrodili a vyrostli uvnitř ryb tak jako žraloci,1 a když se stali schopnými, aby si sami pomáhali, tehdy vvstoupili a zmocnili se země. Zl. A 30 ■!. Plutarduť Anaximen es. Anaximenes. prohlásil vzduch za počátek jsoucna, neboť z něho vše vzniká a do něho se zase rozkládá. .Jako naše duše," praví. ,.jsouc vzduchem námi vládne, tak dech a vzduch objímá celý svět." [Zl. B 2 z Aetia Anaximenes učil. že je vzduch bohem. [Zl A 10 z Aetia] Anaximenes . . . pravil, že je počátkem neomezený vzduch, že z něho vzniká, co jest, co bylo, co bude, bozi i božské věci a že ostatní vzniká z potomstva vzduchu. A taková je podoba vzduchu: když je zcela stejný, je neviditelný, ale ukazuje se chladnem, teplem, vlhkem a pohybem. A stále se hýbá. neboť kdyby se nehýbal, neměnil by se tolik, kolik se mění. [Zl. A 7 z Hippolyta] Vzduch se lišt ve své povaze řídkostí a hustotou: je-li zřeďován, stává se ohněm, a je-li zhu.šťován, stává se větrem, pak oblakem a — ještě více — vodou, potom zemí, potom kameny a ostatní vzniká z toho. [Zl. A í) ze Simpíikiaj Praví, že stlačovaná a zhušťovaná látka je chladnem, řídká a mdlá — tak nějak to pojmenoval — teplem. Proto se prý neříká nevhodné, že člověk vypouští z úst teplo i chladno, neboí dech, je-li rty stlačen a zhuštěn, se ochlazuje, a vychází-li z otevřených úst, řídkostí se otepluje. [ZL B 1 z Plutarcha] Země je plochá, vznáší se na vzduchu a podobné též slunce, měsíc i všechna ostatní tělesa nebeská, jež jsou ohnivá, vznášejí se na vzduchu pro svou píochost. Vznikla pak nebeská tělesa ze země tím, že z ní vystupuje vlhkost, jejím zřeďováním vzniká oheň a z ohně stoupajícího do výše >e tvoří hvězdy. A jsou i zemská těla v oblasti nebeských těles a zároveň s nimi se otáčejí. Praví pak, že se nebeská tělesa nepohybuji pod zemí, jak se domnívají druzí, nýbrž kolem země, jako když se kolem naší hlavy točí plstěný klobouk. A slunce se ukrývá ne tím, že se dostane pod zemi, nýbrž tím, že je zakrýváno vyššími částmi země a že se zvětšuje jeho vzdáleni it od nás. A hvězdy nehřejí pro velikou vzdálenost. Větry se rodí. když je vzduch zhuštěn a hnán tlakem. Shloučením i ješté větším zhuštěním rodí se mraky a mění se tak ve vodu. [Zl. A 7 z Hippolyta] Anaximenes říkal, že slunce je ploché jako list. [Zl A l,r> z Aetia] Anaximenes říkal, že jsou hvězdy připevněny na křišťálové obloze jako hřeby Zl. A 1-1 z Aetia] PYTHAGORAS A STARŠÍ PYTHAGOROVCI Pythagoras. Kráčeje1 jednou mimo a slyše, jak psíka kdos týrá, lítost prý nad tím měl a toto slovo mu děl: „Ustaň a nebij ho již!" Vždyť mého to přítele duše, kterou jsem rozeznal hned, sotva jsem uslyšel hlas. [Xenofan.es, zl. B 7 z Diogena] Egypťané vyslovili první toto učeni, že lidská duše je n.-i:irteln;i a že při zániku těla vstupuje .do jiného živočicha, které se znova a znova rodí. A když projde všemi suchozemskými, mořskými i okřídlenými zvířaty, přijde opět do lidského těla a toto "její obcházení se děje po tři tisíce let. Tohoto učení užívali někteří Rekové — jedni drive, druzí později — tak, jako by jim náleželo. Znám sice jejich jména,1 ale nevypisuji je. [21 A 1 z Herodota] Pythagoras .... přišed do Egypta a stav se jejich žákem, zanesl po prvé jejich filosofii k Rekům ;i zvláště dbal, zřetelněji než ostatní, 0 oběti a o posvátně obřady. [Zl. A 1 z IsokrataJ Vyprávějí, že přišel Pythagoras k Zaratovi (t. j. Zara-thuštrovi) a ten mu vyložil, že jsou od počátku dvě příčiny jsoucna, otec a malka, a otec je světlem, matka tmou, části svČtla pak jsou teplo, sucho, lehkost a rychlost, části tmy chladno, vlhko, tíže a pomalost. Z nich se skládá celý vesmír, z ženského a mužského živlu. [Zl. A 11 z Htppolyta] Říkal, že ze všeho nejposvátněji! je list slezu. Říkal též že ze všeho nejmoudřejší je číslo a potom ten, kdo dal věcem jména, a zemětřesení vysvětloval tak, že není nic jiného než schůzka mrtvých, o duze říkal, že je září slunce, a o zvuku vnikajícím často do uší (t. j, zněni v uších), že je hlasem mocnějších (t. j. démonů). [Zl. 58 C 2 z AilianaJ Aristoteles praví . . ., že Pythagoras nařizoval, abychom SC zdržovali bobů . . ., nezdvihali, co upadlo . . ., nedotýkali se bílého kohouta . . ., nedotýkali se ryb, poněvadž jsou posvátné, nelámali chléb . . ., podávali sůl . . . [Zl. 58 C 3 z Diogena] Byl pak i jiný druh výroků, jako nejjřekračovati jařmo nerozdělávati oheň nožem..., neotrhávati věnec. . ., nejisti srdce..., nesedat i na mírku,.., nevraceti se při odchodu 7. domu..,, nechoditi po silnicích ..., netrpěti vlaštovky v domě. . ., pomáhati nosiči při nakládání břemene, ne však při sundávání. . ., nenositi v prstenech obrazy bohů.. ., ulčvati bohům u ucha číše..., nejisti, co není dovoleno, t. j. zárodek, mládě, počátek, konec..,. [Zl. 58 C 6 z Porfyria] Zdá se, že si Pythagoras nade všechno vážil nauky o číslech..., připodobňoval všechny věci k číslům. [Zl. 58 B 2 z Aristoxena u Stobaia] P^hagoras_crvni_ nazval souhrn všeho světem {kosmos) ■ poclle pořádku vjnjmT [Zl Á 2Í z Äetia] | Filosofii („lásku k moudrosti^ pojmenoval první Pythagoras a sebe nazval "filosofem..., neboť prý žádný člověk nHif-nVondr^, jenom bůh. [Diogenes, předml. 12] Pythagoras pravil, že se život podobá shromáždění při hrách. Jako tam jedni přicházejí, aby závodili, druzí za obchodem, a Jřetí, nejlepší^ jako_divácl, "tál: se v životě rodí jedni, lidé otročtí, jako lovci slávy i bohatství a druzí",' filosofové , j ako lovcrpTavayr- "[Diogenes" VIII '81 HERAKLEITOS A HERAKLEITOVCI Herakleitos. Je zákon, poslouchati též vůle jediného. [ZL B 33 z Klementa] Slušelo by se Efeským, aby se všichni dospeli obesili a zanechali město nedospělým, neboť vyhnali svého nejzdat- nějšího muže Hermodora říkajíce: ,,Z nás nebudiž nikdo nej-zdatnéjší anebo budiž jinde a u jiných!" [ZL B 121 ze Strabona a Diogena] ' Hledal jsem sebe saméhd. [Zl. B 101 z Plutarcha] Tuto řeč {logos1) věčně jsoucí nechápou1 lidé, ani dokud ji neslyšeli, ani když ji slyšeli. Neboť ač se všechno děje podle této řeči, přece se podobají nezkušeným, když se pokoušejí o taková slova a díla, jaká já vykládám, rozbíraje každé podle jeho povahy a vysvětluje, jaké jest. Avšak ostatním lidem uniká, co dělají bdíce, tak jako zapomínají, co dělají spíce. [Zl. B 1 ze Sexta] Ti, kdo mluví s rozmyslem, musí se opírat o tor co jeyšem společné, tak jako se opírá jriěsto o zákon, a mnohem pevněji. Neboť všechny lidské zákony jsou živeny jednjm božským; ten vládne, kam až chce, všechno zmůže a má převahu. [ZL B 114 ze Stobaia] Je třeba říditi se společným] ale ač je rozum (logos) společný, žije většmaTTdíTak, jako by měli své zvláštní myšleni. [Zl. B 2 ze Sexta] Herakleitos praví', že bdícijmají jeden společný svět, ale spící se obracejí každý do svého vlastního. [ZL B 89 z Plutarcha] Společné je všem myšlení. [ZL B 113 ze Stobaia] S rozumem (logos), s nímž se stále nejvíce stýkají, jsou v rozporu, a nač denně narážejí, zdá se jim cizím. [Zl. B 72 ž"M. Aurélia] Nevšímá si toho většina těch, kteří se s tím setkávají, a nepoznává to, ač se tomu učila, nýbrž má jen zdání. [Zl. B 17 z Klementa] Nedovedou ani slvšeti, ani mluviti. [ZL B 19 z Klementa] Vyslechnou-li ne mne, nýbrž rozum (logos), pak je moudré, aby uznali, že^vše jest jedním^ [Zl. B 50 z Hippolyta] Povaha věcí se podle Herakleita ráda skrývaj [ZL B 123 z Themistia] Tento svět, týž pro všechny, nevytvořil žádný z bohů ani z Udí, ale vždy byJJesLabude věčné živvm ohnrm mr.nfc-,.. jícím se podle míry a hasnoucím podle míry. [ZÍ. B 30 z Klementa a Plutarcha] Boj je otcem. všeho i. králem-všeho a jedny činí bohv, druhé lidmi, jedny dělá otroky, druhé svobodnými, [Zl. B 53 z Hippolyta] I ječný nápoj se rozkládá, nehýbá-li se jím. [Zl. B 125 z Theofrasta] Chladné se otepluje, teplé se ochlazuje, vlhké schne a suché vlhne. [Zl. B 126 z Tzetza] Praví tuším Herakleitos, že všechno přechází a nic netrvá, a přirovnávaje věci k toku řeky, říká, že bys nevstoupil dvakrát do téže řeky. [Zl. Á 6 z Platona! .. .rozptyluje se a zase se spojuje, přichází a zase odchází. [23. B 91 z Plutarcha] Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme.' [Zl. B 49a ze stoika Herakleita] Totéž je, co je v nás: živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivši se je oním a ono zase změnivši se je tímto [23. B 88 z Plutarcha] Člověk si za noci rozdělává světlo, ježto mu vyhasl zrak; živý se ve spánku dotýká mrtvého, a bdl-li, dotýká* se spícího. [Zl. B 26 z Klementa] Nesmrtelní jsou smrtelní, smrtelní jsou nesmrtelní; jsou živi smrtí oněch a jsou mrtvi životem oněch. [Zl. B 62 z Hippolyta] Lékaři, jak říká Herakleitos, řeiíce a pálíce si žádají mzdy, ač si nic nezaslouží, neboř dělají totéž, co nemoc. [Zl. B 58 z Hippolyta] Moře je voda nej čistší i nej špinavější: pro ryby pitná a prospěšná, pro lidi nepitná a zhoubná. [Zl. B 61 z Hippolyta] Herakleitos říká, že by si osli zvolili spíše plevy nežli zlato. [ZL B 9 z Aristotela] Vepří se těší více z hnoje nežli z čisté vody.1 [Zl. B 13 z Athenaia] Herakleitos říká, že se vepři myjí bahnem, drůbež prachem nebo popelem. [Zl. B 37 z Columelly] Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasyceni, únava odpočinek [Zl, B 111 ze Stobaia] Neznali by jméno práva, kdyby nebylo protivy.* [Zl. B 23 z Klementa] Bohu je vše krásné, dobré a spravedlivé, avšak lidé pokládají jedno za spravedlivé a druhé za nespravedlivé. [23. B 102 z Porfyria] Nejkrásnější svět jako hromada věcí náhodně rozházených., . [Zl. B 124 z Theofrasta] Duším je smrtí stati se vodou, vodě je smrtí stati se zemi, ale ze země vzniká voda a z vody duše. [Zl. B 36 z Klementa] Duším je rozkoší P srryrHjjylhn^ujtú. [Zl. B 77 z Numema] Opije-li se muž, dává se vésti nedospělým hochem, potácí se a nepozoruje, kam kráčí, neboť má vlhkou duši. [Zl. B 117 ze Stobaia] Suchá duše — neirr^dřejší_a neilepšl.Ji I—----"•'"^ [Zl. B 118 ze Stobaia] PAR M E NID E Š A JEHO ŽÁCI Parmenides. Kone, kteří mě podle mé libosti nosí, mě táhli, až mě přivezli na tu proslulou k bohyni1 cestu, kterážto po všech městech vždy vodívá znalého muže. Po ni jsem jel, neb po ni mé vezli rozumní koně táhnouce vůz a cestu mi dívky ukazovaly. Žhoucí náprava v hlavici kol jako píšťala zněla — neboť s obou dvou stran ji prudce kola dvě hnala soustruhovaná —, když rychle spěchaly sluneční dívky, aby mé dovedly k světlu, a proto příbytek Noci opustily a závoje s hlav svých rukama sňaly. Stojí tam brána, k níž vedou dráhy jak Dne, tak i Noci; nadpražím objata jest a dole kamenným prahem. Onu etheru bránu pak veliké veřeje plní, ke kterým střídavé1 klíče má přísná bohyně práva. Této néžnými slovy hned domlouvajíce dívky, přemluvily ji chytře, by přivřenou závoru rychle od brány odsunula. Tu rozletěla se brána, břevna pak pokrytá kovem a spojená čepy i hřeby střídavě otáčela se v jamkách8 a široký otvor dveří zcela se uvolnil. Hned pak sluneční dívky branou řídily vůz i koně po cestě přímo. Tehdy bohyně vlídně mě přijala, chopila rukou pravici mou a tak slova vyřkla i mluvila ke mně: ,,Vítej mi jinochu, který ses spojil s nesmrtelnými vozatajkami a na koních, již tě nesou, jsi přibyl do domu mého. Nebyla zlá to sudba, jež tebe přivedla touto cestou — je vzdálena od dráhy lidské —, avšak zákon a právo. Máš proto zvěděti všechno: jednak statečné srdce ty poznáš kruhové1 pravdy jednak domněnky lidské, v nichž není jistoty prtľŕ * ' Přesto však poznáš i to, jak domnělé mělo by býti podobné pravdě, kdyby snad proniklo veskrze všechno. [Z]. B 1 ze Sexta a Simplikia] Nuže já ti teď povím — a slovo, jež uslyšíš, podrž —, které lze jenom cesty si mysliti zkoumání všeho: ^jedna cesta, že jest a že vůbec nehyti není 1 dráha to přesvědčení, neb ono provází pravdu: druhá pak cesta, že není a že je nebytí nutné. O této cestě ti říkám, že nelze ji poznati nijak, neboř nejsoucí ani bys nepoznal — nenf to možno —, ani je nevyslovil, vždyť]myslit a být je totéžj [Zl. B 2 a 3 z Prokla, Klementa a j.J Zenon. Aristoteles říká, že Zenon vynalezl dialektiku. [Zl. A 1 z Diogena] — - - Zl. A 16 z Eudema a Simplikia1 Zenonův důkaz... ie-li prostor, v čem hn/W Vždyť vše, co je, je v něčem, a co je v něčem, je též v prostoru. Bude tedy prostor v prostoru, a to jde do nekonečna..HmxL tedy prostoru^ ]Simplikios k Aristotelové Fysice. 562, 3n. Diels" Zenon vyvrací pohyb pravě: ,,Pohybující se nepohvbuje Sfl ani na tom místě, kde jest, ani na tom, kde není." [Zl. B 4 z Diogena] Čtyři jsou Zenonovy důkazy o pohybu, které působí obtíže těm, kdo je chtějí vyvraceti. První je. že není pohyby ježto to, co se pohybuje, musí dojiti dříve do poloviny cesty, než dojde k cíli ľ/ľ . .. nelze pak projiti nekonečným počtem míst nebo se dotknouti nekonečného počtu míst v konečném čase. [Zl. A 25 z Aristotela] Druhý důkaz je t. ř. Achilleus. Je to ten, že nejpoma-lejši tvor nemůže být v běhu nikdy dostižen nejrychiejšim. neboť pronásledující musí dříve dojiti tam, odkud vyběhl prchající, takže pomalení je nutné vždy ojiéco napřed. [Zl. A 26 z Aristotela! Třetí důkaz je . . ., že pohybující se šir^stojl* ... neboť je-li vše vždy v klidu nc-hn~v poh.yh'i. (je-li dále v klidu), cokoli je v stejném prostoru, a je-li konečné to, co se pohybuje, v jednom okamžiku (vždy v stejném prostoru), pak je letící šíp nepohnutý.1 "Zl. A 27 z Aristotela] Čtvrtý důkaz je o tělesech, která se pohybují na závodní dráze v'stejném počtu podéi_stejněho poctu se stejnou_rych-losti z opačných^ran^jedna tělesa z koncTzavodiité a druhá z prostřeflQsa; přitom, jak Zenon myslí, se stává. že _se.poloviční čni rnvná dvnjná>nl iifin . Bucftež na př. stejná stojící tělesa A A, druhá pak B B, počínající od středu těles A a stejná počtem i velikostí s nimi, a třetí C C, počínající na konci, stejná s obojími počtem i velikostí a stejně rychlá jako B. Nule stane se, že se první B dostane na konec závodiště zároveň s prvním C, když se podél sebe pohybovala. Dále se stane, že tělesa C projdou podél všech B, ale B jen podél polovice A, takže čas je poloviční, neboť obojí je stejné dlouhý čas podél každého (t. j. C podél B a B podél A). Taktéž se stane, že tělesa B projdou podél všech C, neboť první C a první B bude zároveň na opačných koncích, při čemž se podle jeho slov pohybuje (první C) stejně dlouhý čas podél každého z B jako podél každého z A, ježto se obojí (t. j. B i C) pohybuje stejně dlouhý čas podél A.1 [Zl. A 28 z Aristotela] 1 Aristotelův vykladatel Alexandros to zobrazil takto: A stojící telesa. A A A A B telesa pohybující se od D k E, D B, B, B, B, E C. telesa pohybující se od E k D, C, C, C, C, D počátek závodiště, E konec závodiäté Výklad místa je leckde sporný, ale základni myšlenka je jasna: stejná a stejné rychie se pohybující telesa urazí v téml čase dráhu jednoduchou a dvojnásobnou. ATOMY A PRÁZDNO 43/ Diogenes Laertios: Démokritovo íčení bvlo tuto: Počátky všeho jsou atomy a prázdno... Světů je neomezené množství, vznikají a zanikají. Nic nevzniká z ničeho a nezaniká v nic. Atomy jsou neomezené co do velikosti a co do počtu, jsou unášeny ve vesmíru viřivýni pohybem, a takto vytvářejí všechny složeniny, oheň, vodu vzduch a zemi, neboť i tyto živly jsou spojením určitých atomů. Atomy jsou neporušitelní; a neměnné pro svou tvrdost. [A IJ 44/ Simplikios, komentář k Aristotelovu spisu 0 obloze: Něco málo výpisů z Aristotelova spisu 0 Démokrilovi ukáže mínění oněch mužů. ,,Démokritos se domnívá, že podstatou věčných věcí jsou malá jsoucna, neomezená co do počtu, a podkládá jim jiné místo, nt-omezené co do velikosti. A toto místo nazývá těmito jmény: prázdno, nic a neomezeno, a každé z ončeh jsoucen jmény: cosi, tuhe a jsoucí. A domnívá se, že tato jsoucnu jsou lak itia- NTJTNOST 74/ Aristoteles, Fyzika: Někteří jsou i na pochv-bách, je-li náhoda či není. Tvrdí totiž, že se nic neděje náhodou, nýbrž vše, o čem říkáme, že se děje samočinné, nebo náhodou, má jakousi určitou příčinu. [A 68j Simplikios, komentář k Aristotelovu spisu Fyzika: Slova ,,jako starý výklad popírající náhodu" jsou patrně namířena proti Démokritovi, neboť on, ačkoli při výkladu tvoření světa užil, jak se zdá. náhody, ve výkladu jednotlivostí říká, že náhoda není příčinou ničeho, a převádí vše na jiné příčiny. Tak za příčinu nalezeni pokladu má kopání nebo zasazení olivy a za příčinu toho, že byla rozbita lebka lysého člověka, má orla. jenž shodd na zem želvu, abv se rozbil její krunvř. Tak totiž vypráví Eudémos. [A 68] Tamtéž: Někdo, maje žízeň, napil se studené vody a uzdravil sc. Tu podle Démokrita není asi příčinou uzdravení náhoda, nýbrž íízvň. [ — ] 75, Eusebios, Evangelická příprava: Démokritos Abdérský... vykládal... že úplné vše. minulé, přítomné i budoucí, je nutně určeno zcela od počátku, od věčnosti... _[-] Diogenes Laertios: \ se Se děje podle nutnosti, protože příčinou vzniku všeho je vír. který nazývá nutností, ľ A 11 H. ĽČESÍ O POZNÁM NESNADNOST POZNANÍ PRAVDY 84 Sextos Empeirikos. Proti matematikům: Déinu-kritos praví ve spise 0 podobách: ..Člověk má poznávat podle tohoto pravidla, že je vzdálen od skutečnosti." a dále: .,1 tento důkaz zajisté ukazuje, že ve skutečnosti nic o ničem nevíme, ale nahodilé je míněni každého." a ješté: „Přece bude zrejmé, že je téžké poznávat, jaká je každá véc ve skutečnosti." [B 6—8] 85/ Diogenes Lttertios: Dérnokritos popírá vlastností, když praví: ..Podle dohody chladné a podle dnhodv teplé, ve skutečnosti však atomy a prázdnv prostor," a dále: ,,\e skutečnosti nic nevíme, neboť pravda je hluhoko ukryta." [B 117] CiceTO, Ptvní hovory akademické: Obviňují pfírothi, která, jak říká Démokritos. pravdu ukryla zeela hluboko. ÍR 1171 93/ Cicero, První hovory akademické: A Démokritos neříká to, eo my, kteří nepopíráme, že je něco pravdivého, ale tvrdíme, že to nelze vnímat: un zcela popírá, že je pravda, a proto nazýva smysly ne nejasnými, nýbrž temnými; tak je totiž jmenuje. [B 165] 94, Cicero, Tuskulské hovory: On se dokonce domníval, že tělesný zrak otupuje bystrost duše, a zatímco jiní často neviděli, co měli před očima, on putoval celým nekonečnem, takže se nezastavil před žádnou hranicí. | A 22] JSOUCNOST VLASTNOSTI 1 Theofrastos. O $myslech: Démokritos uznává jak' '-i jsoucnost u tvrdého, měkkého, těžkého a lehkého . Vv-ak u teplého, chladného a u žádné z ostatních vlastností ji neuznává. [A 135] Theofrastos. 0 příčinách rostlin: I to pak je r ■ :h né u téeh, kdo uznávají tvary, že se rozdíl ve veli-■ odubných tvarú projevuje nestejnou silou... iy nezáleží ua podobě. nýbrž na objemech, které tylo možno přičíst tlaku a prostě většímu nebo ii množství, ale není pochopitelné, že by nemělv u -ilu a působení, nebot -íly jsou v tvarech. Jsou-li ľ ho tvaru, byl by tyž i jejich základ, jak je to-n t chladna a tepla, nýbrž měnící se tvar působí též změnu v nás. [A 135] '■'i Tamiťi: Tvar teplého je kulovitý. [A 135] SOKRATES Caai 470-399) Filozofie jako starost o duši tľá vás, Athénané, ctím a miluji, 'budu však poslouchat -ríc boha než vás, a dokud budu dýchat a dokud budu 3 to, nepřestanu filozofovat a vás napomínat a každého z vás, kohokoli potkám, upozorňovat svým obvyklým způsobem na toto: Drahý příteli, jsi Athénan, příslušní!: obce najmocnejší a nej proslulejší moudrostí a silou, a t7 se nestydíš starat se o to, abya měl co nejvíce peněz a slávy a cti, o rozum však, o pravdu a o duši, aty byla co r.ej lepší, ss nestaráš a nepečuješ? A bude-li někdo % vás odporovat a tvrdit, ze se o to stará, nepropustím ho hned a neodejdu, nýbrž budu 3e ho vyptávat a budu ho zkoumat a budu se s ním přít, a jestliže shledán, že nemá ctností a že to jenom říká, vyčtu mu, že si věcí nej vzácnejších nejméně cení a horších více, A to budu dělat každému, koho potkám, mladému i starému, cizinci i občanu, spíše však občanům, poněvadž jste mi ročiem bližší. Hebcč dobře vězte, že mí tak káže bůh, a já myslím, že se vám ve veší obci ještě nikdy nedostalo většího dobra, než je tato má služba bohu. Eebot nic jiného nedělám, chodě mezi vámi, než 2e přemlouvám mladé í staré, aby nepečovali dříve ani usilovněji o tělo ani o peníze než o to, aby duše byla co nejlepěí, říkaje: Duaevní dokonalost nepochází z bohatství, nýbrž z duševní dokonalostí bohatství a všechny lidské statky v životě 30ukrorném i veřejném. (Platón: Obrana Sokratova) I I j SOFISTÉ ) Protagoras. Na počátku „Vyvracejících" pravil: ,,Mírou všech věci je člpví'k, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, žc nejsou." [Zl. B 1 ze Sexta] Protagoras.., praví, že hmota je plynoucí, a ježto plyne, neustálo něco přichází na místo tolio, co odchází, a vjemy se přetvářejí a mení podle věku i ostatního stavu těl. Říká také, že důvody všech jevů jsou skryty ve hmotě, takže hmota, pukud na ni záleží, může být vším, jak se každému jeví. Lidé pak chápou brzy to, brzy ono podle rozmanitých svých stavů. [Zl. A 11 ze Sex t a j Ant vnímané čáry nejsou takové, o jakých mluví geometri, vždyť z vnímaných věcí není nic tak přímé ani okrouhlé, neboť kruh sc nedotýká pravítka v jednom bodé, nýbrž je lomu tak, jak tvrdil Protagoras vyvraceje geometry. [Zl. B 7 z Aristotela] Protagoras první říkal, že jsou o každé véci dva výklady navzájem protivné. [Zl. B 6a z Diogena] Antifon Ze spisu ,.0 svornosti". Pravil pak Antifon ve spise „Osvornosti" takto: „Člověk, ienž o sobe tvrdí, že se sta! ze všech živočichů nej podobnějším bohu..." [Zl B 48 z Fotia] Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velikého, ani vzneseného, nýbrž vše malé. slabé, krátkodobé a smíšené s velikými zármutky. Zl B 51 ze Stobaiaj Žiti se podobá denní stráži a délka života takřka jednomu dni, v kterém, vzhlédnuvše k světlu, odevzdáváme heslo jiným, kdo přicházejí po nás. [ZL B 50 ze Stobaia] Není možno opravit život tak jako kámen ve hře. [Zl. B 52 ze Stobaia] Někteří nežijí přítomny život, nýbrž se připravují s velikou horlivostí, jako by méh žít nějaký jiný život, ne přítomný, a zatím uniká zbývající čas. [Zl. B 53a ze Stobaiaj .čas, nejcenněji]' výdaj, jak řekl Antifon. [Zl. B 77 z Plutarcha], Antifon... říkal, že čas je myšlenkou nebo mírou, ne skutečnou věcí. [Zl. B 9 z Aetia] PLAT Ó ÍI (427-347) Ideje a věci A nyní, pokračoval jsem, představ si rozdíl mezi duší vzdělanou a nevzdělanou tímto podobenstvím. Pomysli si lidi jako v podzemním obydlí, podobném jesky-ni, jeí má ke světlu otevřen pouhý vchod zšíři celé jeskyní; v tomto obydlí již od dětství žijí spoutáni na nohou 1 na šíjích, takže zůstávají stále na témž místě a vidí jedině kupředu, ale nemohou otáčet hlavy, protože jim brání pouta; vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň a upro8třed mezi ohněm a spou-tan;'-mi vězni je nahoře příční cesta, podél níž si mysli vystavěnou zídku r.a způsob překážek, jaké mívají před sebou kej klíři a nad kterými ukazují své kousky ... Mysli si pak, že kolem této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, přečnívající nad zídku, také podoby lidí a zvířat z kamene i ze dřeva i všelijak vyrobené, přičemž jedni z nosičů, jak se podobá, mluví, druzí pak mlčí. Divný je ten tvůj obraz a divní vězňové. Podobni nám, odpověděl jsem; nebot takoví lidé jistě by neviděli ze seba samých ani ze svých druhů něco více než stíny, vrhané ohněm na protější stěnu j eskyně. Jak by také uviděli, když jsou nuceni držet po celý život hlavu bez pohnutí? A co předměty nošené podél zídky? Neviděli by z nich právě tolik? Ovšemže. A kdyby mohli vespolek rozmlouvat, jistě by myslili, že těmi jmény, která 'lávají tomu, co před sebou vidí, označují skutečné předměty. Nutně, A což kdyby to vězení odráželo ód protějška i ozvěnu? Kdykoli by promluvil někdo z přecházejících nosičů, nemyslíš, že by pokladali -za púvc I hla nu Jedině právě ten přecházející stín? Při Diovi, dozajista. U takových lidí, děl jsem, by veskrze ze. pravdu neplatilo nic jiného než stíny těch umělých věcí. Docela nutně. Nuže pozoruj, jak by to asi bylo s jejích vyproštěním a vyléčením z pout a nero zumnosti, kdyby se jim ho přirozeně dostalo a tc takto. Jeden z nich je vyproštěn z pout a přinucen náhle vstát a otočit; žiji a jít a hledět vzhůru ke světlu, Z toho všeho by cítil bolest a pro mžitky v očích by nabyl schopen dívat se na ony předměty, jichž 3tíny tenkráte viděl: co by asi řekl, kdyby mu r-ěkdo tvrdil, že tenkráte viděl jen přeludy, nyní však že zří správněji, jsa mnohem blíže skutečnosti a obrácen k předmětům skutečnějším, a kdyby ho nutil, ukazuje mu na každý z přecházejících předmětů, odpovídat na otázku, co to je? Nemyslíš, že by byl v nesnázích a domníval se, že věci, které tehdy viděl, byly pravdivější než ty, které jsou au nyní ukazovány? Mnohem pravdivější. Nuže a kdyby ho docela nutil hledět do světla samého, že ty ho bolely oči a že by sě obracel a utíkal k tonu, nač ee dovede dívat, a měl zo to, že toto je vskutku zřetelnější, než co se mu ukazuje? ... Kdyby jej pak někdo odtamtud násilím vlekl tím.drsným a příkrým východem a dříve ho nepustil, až by ho vyvlekl na světlo sluneční, zdali pak ty při tom vlečení netrpěl bolestí a ne-vzpouzel ee, a když by přišel na světlo, zdali pak by jeho oči, zalité září, mohly vidět něco z toho, co by mu nyní bylo jmenováno skutečným světem? Jistě ne, aspoň ne hned. Ano, myslím, že by potřeboval si zvyknout, kdyby chtěl uvidět, co je nahoře. A nej prv by zíral nejsnáze na stíny a potom na obrazy lidí i oetatních předmětů, zrcadlící ee na vodních plochách, později pak na ty předměty samy; dále pak by snesl pohled na těles* nebeská a na samu oblohu snáze v noci, kdy by se díval na světlo hvězd a měsíce, než ve dne na slunce a sluneční světlo ... Konečně pak, myslím, by byl s to, aby popatřil na slunce, ne na jeho obrazy ve vodě nebo na nějaké jiné ploše, nýbrž na ně samo o sobě na jeho vlastním místě, a aby ee podíval, jaké je ... A potom by si již o něm učinil úsudek, že ono je, co způsobuje roční počasí a oběh roků a všechno spravuje na viditelném světě a Že je nějakým původcem i všeho toho, co viděli tam dol«, řatrno, že by k tomu došel. A což když si vzpomene na své dřívější obydlí a na tamější vědění a tehdejší své spoluvězně, nemyslíš, že by sám sebe pokládal za štaetného pro tu Mněnu, oněch pak by litoval? 3e jistě. A jestliže měli mezi sebou zavedeny nějaké pocty a pochvaly a dary pro toho, kdo by nejbystřeji viděl přecházející stíny a nejlépe si pamatoval, které z nich obyčejně chodily napřed, které pozadu, které spolu, a podle toho byl nej-cchopnější předpovídat, co přijde, sctva by asi cítil po tom touhu a záviděl těm, kterým ee u oněch dostává poct a mocných postavení; naopak jistě by mu bylo, jak praví Horséros, že by tuze rád chtěl "jako nádeník sloužit jinému, muži nemajetnému" a raději by cokoli zakusil, než aby měl ony nejasné představy a oním způsobem žil; či nemyslíš? Tak je, odpověděl, myslím, že by radSjí všechno zakusil, aeí aby žil oním způsobem. Uvaž i toto, děl jsem, kdyby takový člověk sestoupil nazpět a posadil se na totéž místo, zdali by ee mu oči nenaplnily tmou, když by náhle přišel ze slunce? ... Tu pak kdyby zase musil posuzovat ony stíny o závod e těmi, kteří zůstali vězni, dokud má mžitky před očima a dříve než by se mu oči uklidnily -a toto zvykání by netrvalo zrovna krátce - zdali pak by nebyl k smíchu a zdali by se o něm neříkalo, že přišel z té cesty nahoru se zkaženým zrakem a že to nestojí ani za pokus chodit tam nahoru? A kdyby ee někdo pokoušel je vyprošťovat z pout a vé-Bt nahoru, zdali pak by ho nezabili, kdyby ho nějak mohli rukama uchopit a zabít? Dozajista. Tedy tento obraz, milý Glaukone, připojme celý k tomu, co bylo řečeno nahořei Prostor, jevící se zraku, je jako ten žalářní příbytek a světlo ohně v něm hořícího je síla slunce; k tomu pokládej výstup nahoru a dívání se na věci nahoře na vzestoupení duše do pomyslné oblasti a nechybíš se mého mínění, když si je přeješ slyšet. Bůh sám ví, zdali je pravdivé. Nuže, Jak já to vidím, Je to tak: V oboru poznání spatřuje se na konci, a to jen stěží, idea dobra, když však je apat rana, J e o ní soudit, že ona Je všeho původeemt všeho pravého a krásného, nebot i ve světle viditelném zrodila světlo a jeho pána, slunce, i v oboru pomyslném, kde je sama paní, poskytla lidem pravdu a rozum; Ji musí spatřit ten, kdo chce rozumně jednat, at v soukromí, at v oboi. Souhlasné mínění mám i já, ovšem pokud tu mohu mluvit. ííuže tedy, děl jsem, utvoř si souhlasné mínění i v této věci a nediv se, že ti, kdo došli až tam, nechtí se starat o lidské věci, nýbrž jejich duše spějí vždy vzhůru a tam chtějí dlít ... A dále se stává, že člověk, který přijde od dívání na věci božské do lidské bídy, neumí se zde chovat a j6ví se valmi směšnýsi, kdykoli je nucen, dokud ještě špatně vidí a dříve nežli si s dostatek zvykl přítomné tmě, na soudech nebo někde jinde zápasit o stíny práva nebo o obrazy, vrhající ty stíny, a potýkat se o ne s ntsory lidí, kteří spravedlnosti samé nikdy nespatřili; myslíš, že to jeho chování je něco divného? Ani dost málo to není divné. Saopak, děl Jsem. rozumný člověk by pamatoval, že Jsou dva druhy poruch zraku, vznikající ze dvojí příčiny, když totiž přecházíme ze světla do tmy. Tu pak uznav, že totéž ae děje i s dusí, nesmál by se nerozvážně, kdykoli by uviděl, 'is některá je zmatena a nedovede se na něco dívat, nýbrž přihlížel by k tanu, zdali přichází ze světlejšího života, a proto je od nezvyklostí omráčena tmou, či Jde ze stavu velké nevědomosti do světlejšího prostředí a je naplněna třpytem většího jasu; tu pak by jistě nazval štastnou pro její stav a život, druhé pak by politovali a kdyby se jí chtěl smát, byl by Jeho smích méně směšný a pochopitelnější nežli smích, který by si činil z duše, přicházející ze světla. (ťfstava. kn. 711.) 5 ľ J K d R O 5 (341-270) • O základních pravidlech krásného života Ani jsi-11 mlád, nevŕhej ne oddáve.ti filozofii, nni JSi—13 stér, hmot. dl é vej v Jejím pSotoviÍTlí* Nebol na zdraví dune nemá nikdo r>j>i příliš brzy, ani príliš pozď"4. Rekno-li n'"kdo, že pro n"ho JeStí riep f .1 "■*>! x.m; k filozofovaní n°bo že uií minul, Je to jako by říkal, že pra n>"ho Jent* n«nJ čea na blnäenost nebo ?.e ho u?, nen.í. Necht tedy putuje filozofii ml idý í ftaj*ŕ, tento nhy feiistávoj, tvebn .iťirrif., sivým i mravními statky ml-íd vo vdo'-'avch vzpomínkách na minulost, onen, nby te rovnal, oř ml.íd, starci v tom, ?f> nomá ntrachu pf*»d budoucností, iiisíme Ä«,1int<' horlivě uvažovat o tom, co působí blnčer.ořst, reuoí mámn-li tuto, máme vas, a neuiámc-li ji, usilujeme všemožně, abychom jí doaáhli. Co J sem tobě ustavičně vatěpoval, to čln r na to pamatuj, uvedomuje ni, že j sou to základní pravidla krásného života. Za prvé tedy voř ve ahodé s obesenou pred-atavou o bohu, která ae v lidakó myali vytvořila, že je bůh bytogt nesmrtelná a blašena , H nepřičítej mu tedy nic, co by ao i.earovnávalo t ieho neomrtolnontí nebo co by nabylo přlmOřeiié Jeho blaženosti. Fŕiauzuj mu naopnt vesměs jen to, co může býti uvedeuo š jeho neumrtelnoatí a blažeností v aoulad. Nahot bohové exlutu,]íi vždyt na: e poznání Jejich fxietenoe ae vyznačuje samozřejmou Jistotou. IJeJeou vuuk takoví, Jak si Je predstavuje obecné množství. To jo totiž i-eJualediió ve avých představách o nich. 1 není bezbožný ten, kdo bohy obecného mnozatvi popírá, nýbrž ten, kdo spojuje a bohy domněnky obecného množutví ... Lilé totiž, jaouce veukrze zvyklí na své vlaatní ctnosti, Jsou ochotni uznávat, bohy zu aobě podobné, pokládajíce váechno, co není takové, za neslučitelné se svou předetevou, Fřlvyknl ai dále včřiti, že amrt ae na a netýká. Neboi všechno dobro a zlo se zakládá na taayalových vjamech, smrt však znamená konec emyalové činnosti. A tak aprávné poznání, že oe náa amrt netýká, umožňuje nám plně užiti smrtelného života, nepřidávajíc k němu věčného pokračování, naopak zbavujíc nás touhy po nesmrtelnosti. ÍJebot nic není v žití hrozného pro toho, kdo pochopil, že není nic hrozného v nežití, bláhově tedy mluví ten, kdo říká, že se nebojí smrti proto, že mu způsobí boleat, až přijde, nýbrž proto, že mu působí bolest nutnoet jejího příchodu. Vždyt jestliže náa tietrudí přítomnoat nějaité věci, není důvodu, Droé by nám působilo bolest Její očekávání. Nuže najobávanejší eIo, smrt, náa netýká, protože pokud jame tu my, není tu smrt, a když přijde amrt, pak tu ntjame my. Tedy ani živých ae smrt netýká, ani mrtvých, ježto na ony oe smrt nevztahuje a tito aami už nejsou ... Musíme dále uvázlti, Bfl žádosti Jsou Jednak přirozené, Jednak liché a z přirozeních ze jsou j e cíny nezbytná, druhé Jenom přirozené. Z nezbytných Jeou pak Jedny nezbytné pro štěstí, jiné pro uspokoj ani "těla a Jiné pro život sám. Správný názor na tyto věci umožňuje zajisté činit každou volbu a každé odmítnutí sa zřetelem ke zdraví těla a ke klidu duže, nebot to je svrchovaný cíl blaženého života. Vždyí k torau směřujeme při všem svém jednání, abychom nepocifove.li bolesti a neklidu. Jakmile se nám toho jednou dostane, pomine všechna nepohoda íu:j- , nebot živé bytofst už nepotrebuje Jít dále za něčím, co by Ji jeútě chybělo, ani liledat něco jiného, číir, by ee dovrnllo blaho duše a těla. Slasti po-liT-eoujemo totiž Jen tehdy, kdys civíme bolest pro nepřítímmoat slasti. Jakmile nás vsak nic nebolí, tu Již slasti nepohrešuj eme. A proto pravíme, že je alast počátkem i svrchovaným cílem blaženého života. V ní totiž spatřujeme prvotní a \rro2eni5 dobro, od ní vycházíme pri každé volbě a každém odmítnutí a k ní se obracíme, posuzujíce každá dobro podlo ttiĚj ítka tohoto citu. urávl proto, ze je alpst prvotním a vrozeným dobrem, nevolíme každou plast,, nýbrž ri;kdy ae zreknem-í mnci;:a íjIloíí, kdyby uťím z nich mčlo vzejít joětě více . •■-)■. , 6.i.r,anU, . i.:.,:.;. I esti lávádtC ; i :■(.' 11] i o y< t p i ed alt-, s tmi, k dy z ľ:ém V.yv.o po dlouhé dob-í vytrpěných boleatí Jeuté voteí slast ... Teprve kdy?, uvážíme Zenon pokladal omyl, nerozvážnosť, nevedomosť, 53 domnienku a. tušenie, slovom všetko, čo sa prieči pevnému a nemeniteľnému súhlasu, za nezlučiteľné s cnosťou a múdrosťou. Cicero, Acaáemica posteriora, I 11, 42 Múdry sa o ničom nedomnieva, nič neľutuje, v ničom 54 sa nedá oklamať a nikdy nemení mienku. Cicero, Pro Murena, 61 r— Ak sa niečo pochopilo tak, že to rozumom nemožno 68 ; vyvrátiť, Zenon to nazýval vedením, ak nie, nevede- ^ ním. Cicero, Academica posteriora, I 11, 41 Vedenie je neotrasiteľné pochopenie, ktoré nemožno vyvrátiť rozumom. Sextus, Aduersus mathematicos, Vil 151 95 Zenon a jeho žiaci vraveli, že vnútri sveta niet prázdneho priestoru, mimo sveta je však prázdny priestor nekonečný. Je rozdiel medzi prázdnym priestorom, miestom a priestorom.64 Prázdny priestor je čosi bez telesa, miesto je to, čo zaberá teleso, a priestor je to, čo je čiastočne zabraté, ako vo vínovom sude. Aetius, I 18, 5 a 20, 1 Vnútri sveta niet prázdneho priestoru, no mimo neho je ho veľa a je nekonečný. 1. Cieľ dobfa Zenon vo svojom spise O ľudskej prirodzenosti prvý trs vyhlásil, že cieľom človeka je žiť v zhode s prírodou, čo značí žiť cnostné; k tomu nás totiž vedie príroda. Diogenes Laertius, Vil 87 Stoik Zenon pokladá za cieľ žiť cnostné. ibO Clemens Alexandrinus, Stromata, 11 21 Zenon, zakladateľ školy a jej vodca, stanovil, že cieľom dobra je žiť cnostné, čo zasa znamená žít v zhode s prírodou. Cicero, Academica priora, l! 42, 131 Podstatný princíp učenia filozofov je celkom struč- 132 ný. Ak ho chceš poznať, prečítaj si Zenonove diela 2. Dobro a zlo Z jestvujúcich vecí jedny sú dobrom, druhé zlom a iné i9fl sú indiferentné. Dobrom je múdrosť, umiernenosť, spravodlivosť, statočnosť a všetko, čo je cnosťou alebo má na nej účasť. Zlom je nerozumnosť, nedisciplinovanosť, nespravodlivosť, zbabelosť a všetko, čo je neresťou alebo má na nej účasť. Medzi indiferentné veci patrí život, smrť, sláva, nedostatok slávy, strasť, rozkoš, bohatstvo, chudoba, choroba, zdravie a podobné. Stobaeus, Eclogae, U p. 57, 18 W O tom, že každý cnostný človek je slobodný, hodno 218 uviesť Zenonov výrok, že skôr by si ponoril do vody mech plný vzduchu, ako by si prinútil hocikoho cnostného konať proti vlastnej vôli a nedobrovoľne. Jeho duša je totiž pevná, nepoddajná a správny rozum ju posilňuje pevnými zásadami. Philo, Perí tu panta spúdaion eleutheron einni, Vol. U p. 45 Mang. -i. čo je skepsa s Skepsa ,e schopnost postavit proti sebe (zmyslové | ' aw j myslené veci1-' každým možným spôsobom, od--;uťto ::re rovnocennost , :sosihene:aprÓtíkladJtycn veci a argumentov dospejeme k idrzaiiUvosti v úsudku cpochéj a iootcm k duševnému pokoju ataraxia:. •> skepsu ■ic-nazvvame ..schopnosťou' v rtejakem jemneí- Ainesidemove tropy si všímajú predovšetkým v'za-jomné vzťahy a stav vecí. Existuje však ešte iných päť skeptických trópov, ktorých autorom ;e Agnppa a v ktorých sa epoche vyvodzuje zo skutočných .ilebo zdanlivých nedostatkov pripadne slabostí logických operácií (logicko-relativistický skepticizmus]. Ainesidemove tropy možno stručne vyjadriť takto: 1. Rozličné druhy živočíchov (zvieratá alebo ľudia j vnímajú veci rozdielne, pretože nemajú rovnaké zmys-lové orgány. Nemožno rozhodnúť, čie vnímanie je adekvátne vnímanej veci. 2. Rozliční ľudia vnímajú veci rozlične a niet nijakého dôvodu, aby sme jednému dávali prednosť pred druhým. 3. Každý zmyslový orgán registruje veci špecifickým spôsobom. Človek vníma veci v závisiosti od roho. akým zmyslovým orgánom ich vníma. Niet dôvodu, aby sme údaje jedného zmyslu pokladali za hodnovernejšie než druhého. 4. Vnímanie vecí závisí od subjektívnych podmienok, respektíve stavu vnímajúceho. Jeden a ten istý zmysel registruje tú istú vec odlišne. Chorému sa napríklad zdá. že med je horký, zdravému sa zdá, že je sladký, a podobne. 5. To, ako vec vnímame, závisí od je t vzdialenosti, polohy, to značí od priestorových vzraiiov. 6. Veci nemožno vnímať bez spolupôsobenia ďalších faktorov v prostredí, ktoré je medzi nimi a subjektom vnímania. 7. Veci vyvolávajú rozličné vnemy v závislosti od toho, v akom sú množstve a zložení. 3. Všetky vnemy sú relatívne a záv:sia od povahy vnímajúceho a podmienok, v akých sa vnímaná vec nachádza. š. Vnímanie veci závisí :d toho. ,:i už jcía alebo ľie^o.a vnímaná predtým. 10. Človek usudzuje ) veciach v závislosti od výchovy, obyčajov, morálky, náboženskej viery, filozoficky en názorov a podobne. 30. Čím sa líši skeptická tilozoľra od Demokritovej rilozofie ľvrdí sa tiež, že aj Demokritova filozofia je príbuzná 213 •kepse, kedže sa zdá, že používa tú .stu latku ako my. Vychádzajúc z toho, ze sa med ^tiným javí sladký. rtihym však trpký, Deraokritos vyvodzuje, ..e nie :e -jni sladký, ani :rpKv,b a preto vyslovuje formulu .,nie ■•lac", ktorá je skeptická. Ale skeptic; a Deraokntovi .■-iac: používajú formulu ..nie viac" odlišne; Demoknto-vl žiaci ju používajú v tom zmysle, že nejestvuje ani edr.u, ani druhé, my však hovoríme, ze nemôžeme ve-•iiet, ľ: jestvuje jeden i druhý, aiebo nejestvuje ani eden. ani druhý z javov. A tak sa už v tamto líšime, No najjasnejšie vidief rozdiel, ked Demokritos hovorí: ,V skutočnosti sú ien atomy a prázdny priestor,"" ,,v skutočnosti" totiž hovort namiesia ..podľa pravdy"*. Tým, že vraj pod la pravdy jestvujú len atomy a prázdny priestor, odlíšil sa od nás, čo je podľa mňa aj zbytočné pripomínať, noci vychádza z různofvíirnosti javov.