"Jak" to dopadlo v"ľJaTomiridch [Nemecký tisk libreta opery Ľorlgint úl Jsromertz t n Moravia} Co moklo vyplňovat dalsl dva. popadni tri ekty opery O původu laroměric? ptá se autor dvou obsáhlých knih o hudbe na jaromůflckěm - á míru Vladimír Helfen na počátku druhého »vozku své práce. Z opory F, J. Mlťi [1694—1744J, Jez tvořila jeden z ust.'EdnÉch bodů jeho zá|muh m totU dochovala Jen rtWnpiin* partitura v podcbě mohutného fragmentu o dvou. Jednáních- řia tuta otázku l na Jiní, jel s ni souvise;!* můžeme odpovědět po pM století diky nalezu německého lio-rata, Najdeme tu nejen úplaý text tri jednaní opery, ale také údaje o účinkujících, argumente a důležité režijní l s té cic k ľ poznámky,1] Z titulního listu se dovídáme, že opera byla provedena v obvyklou podzimní sezónu jroiumfi] v prosinci] roku 1730. Dalji stránka nás zpravuje o účinkujících obřadné titulovaných pán, pani, panna. Setkáme se tu » Jmény, jez známe z Hairertových prací, Zřa|mě hýly pro tuto slavnostní opům mobilizovány nejlepdl domácí sily. Oproti údajům v partituře dcílo v libretu k men-si «nine; Tenorová role Frtdegllda. původní určeni pro A. Kratochvíla, připadle sopreoistce Terezii Frankové. To }e velmi zajímavá zámena. V Jaroměři cích neměli kastráty; v nouzi se vsak nezastavili před možnosti obsadit part i,- hrnkovou, roli. Úlohu Bumbálky mustla pak místo pani Frankové prevít skladatelova dcera Johanka Míčová. Navíc se dočítáme, íe kompars byl sta-zan se sloužících zemských vojáků a lovců, páíat (snad chlapců) a tanečntků- Snod nejzallmavéjsl součásti libreta {a argsmtnio: proto jej uvedeme ve zkráceném a upraveném překladu: wMoravskQ princ, jekal }měrto z&stávd skryta v dávnověku, přítel na lovu do }aroměřickt kra-fíny a usmrtit rti obrovského felena. Jak tak pozoroval utětené místo pobiti malé HCky, usoudil, i> bude záhadno proměnit tento kra} v lidská obydli. Rozhodl se aykdcvt les a vystavit ta město — a protote to bylo na J uře a byly tu v ■; m ŕ ■ e n y ulice a dní náměstí k pohodit lidu, rozhodl, aby místo byla nazváno J a r o m i f l c b. .Vo oäčnou pamět dal na radnici uložti porazí tabtté-hsr telena, a do obecní peteri vttsknttul ;eha znak.' Tollk Cteme v pamětním spise ^romé-řícké radnice, Z toho byla vzata příležitost básnit tímto způsobem: Hedvika, princezna slezská, napadlo se svými vojsky moravskěho prince Gualtera, kdyl meškal na lovu. Mezi oběma rodinami panovalo smrtelné nepřdtelstuL Gualterus sa před časem zmocnil princeznina bratra Fri-destlda a držel ho v za}ett. Princezna tedy pftchazl s úmyslem asaúbodlt bratra a strašlivě se na Oualterool pomstít, Aoiak sotva svěho áhlavnlho nepfítele spatula, razeni se do něho Da> milovala (hle, předobraz Milady, ze Smetanova Dalibora!]. Ani Gualterus neodolal }ejím půvabům. Oba bytí TQihaanutl spojil se svazkem manželským, ale byly tu překážky. Gualterus byl vázán zasnoubením s Genomldou. dcerou krále ěeskěho; zailíbená nevisia {it dlela na feno dvoře. Vzplanula ošak láskou k Frideglldovi, za^atet svího ženícha. Vzájemnou proměnou obou párů se dospělo li závěrečnému narovnáni. řiavlc feité byli nakonec zasnoubeni Gualierava sestra ürdhamira s moravským princem Otakarem, Sa oslavu smíru ad Hedvtka sn$ni pofskem- vykácet les a vystavět město. Nařež ;r ke spatření batet oofáků a sedláků při káceni lesa, a skončí s* všeobecným veselím,* Jako kafdé správná orgomento, tak i jaroméfická má dví tásti; nejprve *e uvádí námětové jáď ro (fatto storlcoi, potom básnická ptíáaiky (accí deníi vertssimij. I když Heuert poukázal na to, ie povést o založeni Jaroměřlc byla úo libreta Ěnterpolovdna dodateCně^ přaca nelze věc tak docela bagatelizovat. Jda o unikátní záležitost v nail literatuře — operu s námětem o vzniku města, dokonce o jakousi znéjlci heraldíku+ nebol se tu připomíná1 1 městskf znak a peíet. To byla látka, je± se netykala u£ Jen zarneckěho pánah }ck tomu bylo v běžných aratulacziich kantátách, ale byla záleZltott! v$ecb. Všimněme si, £e jednající osoby byly lokalizovány jako přlsluSoici Šlechtic- 82 — Skenováno fm í IV- - %)tß i m Wíarg a ru í r h \ix b WinCim i gacjm&trCrťpgí^enířot^odigrftlj Éat'Dirieľíl/ Sffi«Id3íôA.j73o.3urťi&tdín®íofl(6íniig uai> ger:ôl>n!id&^ ^rrbjiÜLien línter&jftirog řvi^ 3!írc í;.; účely 83 kých' rodů z Cecil, Moravy a Slezska, fungovaly tedy jako zástupci zemí někdejší koruny česka. Ve světle dvorské politiky císaře Karla VI. bylo něco podobného přímo manifestačním činem, uváží-me-li ještě k tomu, že operabyla provedena i v českě"řéči. Nebudeme samozřejmě politický aspekt jaroměřické události přeceňovat, ale ve srovnání s nabubřelostí korunovační opery pro jmenovaného mocnáře z roku 1723 (Costanza e fortezza) působí jaroměřický text až nápadně skromně a nenásilně. Nelze popřít, že hrabě měl určitý vliv na vyznění textu; to byla v této době obvyklá věc, a N. Blinoni, libretista opery, byl navíc jeho „dvorním básníkem". Velmi zajímavým způsobem uvádí libreto u každého dějství scénu a někdy 1 kostýmy jednajících osob. V prvním jednání se na jevišti objeví rovina s lesem, v dálce zabití) jelen, uprostřed armáda v bitevním pořádku. Armáda byla presentována pravděpodobně sborem tanečníků, jak naznačuje její umístění uprostřed scény. Objeví se Hedvika v úboru Amazonky (tím bylo barokním způosbem vyznačeno její válečnické poslání), následována Gualterem v poutech mezi vojáky a lovci. Rozvine se dialog, známý z Helíerta2); v libretu je oživen režijními poznámkami. Hedvika se při Gualterově příchodu na něho podívá; říká si vzápětí pro sebe, že její hněv sa tratí. Oba se poté na sebe pozorně zadívají. Na rozkaz Hedviky zbaví stráž Gualtera okovů. Když dozpívá. první árii, odchází Hedvika s částí vojska. Ve třetím výstupu ukazuje Gualíe-rus sestře Drahomíře na les, který hodlá proměnit v město. V šestém výstupu divák spatřil proměnu, rozbořené vězení, v dáli krajinu s mnoha pahorky. Objeví se Fridegildus jako vězeň, nuzně oděný, bez kordu (rozkošný anaehronismus!), s okovy spadlými na zem. Po jeho roztoužené mollové árii Kdo nezkusil oheň lásky, neví, co je trápení je uzavřeno první jednání tancem mlynářů a pivovarské chasy. V prvním intermezzu jsme svědky scénického naturalismu, který je jen dotvrzen scénickým předpisem. Bumbálka vstupuje na jeviště opilá. Hajdalák se jí postaví vstříc, když se mu jeho podařená žínka chce vyhnout, spadne na zem. Pak jí nezbývá, než znovu vstát. Když jí manžel vyčítá pití, postaví se mu Bumbálka hněvivě na odpor a pláče. Ve stupňované hádce naplije Bumbálka mužovi do očí. Nakonec Hajdalák popadne ženu pod paži a vstrčí ji do domu. V dalším průběhu děje režijní poznámky řidnou a objevují se ve větší míře znovu teprve k závěru druhého dějství opery. Hedvika vybízí vojsko k budování města. Předstoupí hejtman, aby přejal rozkaz, sklání hlavu a vrací se opět na své místo. Gualterus se obrací k Hedvice, oba milenci si podají ruce. Dějství je uzavřeno tancem sedláků a vojáků, osekávajících stromy. Ve třetím jednání vstupujeme na neznámou půdu, neboť zlomek rukopisné Míčový partitury skončil druhým intermezzem. První výstup vyžaduje na scéně rovinu s mnoha dělníky a vojáky, zaměstnanými výstavbou hradeb města, jež zvolna dostávají svou podobu. Za zvuků Sinfonie, jež slouží k uvedení sboru, přinesou vlajku s vyobrazením jelena, a jelení paroží, vyzdvižené na tyči. Při Gualterově příchodu ustanou všichni v práci. Gualterus poručí, aby vlajka a paroží byly přineseny doprostřed místa, kde se stavějí hradby. Hedvika a Gualterus si prohlížejí práci. Sbor zpívá oslavný zpěv k založení města, k němu se připojuje Hedvika s Gualterem. Druhý výstup však přináší ještě zápletku. Přichází Drahomíra a oznamuje, že Fridegildus, donedávna Gualterův zajatec, se chce pomstít svému vězniteli a hodlá k tomu využít Hedvičina vojska. Zároveň chce mocí získat Gualterovu nevěstu Genovlldu. Proti tomu se postaví všechny jednající osoby, tím spíše, že mezitím vývoj událostí již nahrává Frldegildovým záměrům. Po šťastném zprostředkování zavládne opět mír v krajině moravské. Oznamují se slavné zásnuby Fridegilda a Genovildy, Gualtera a Hedviky, Otakara a Drahomíry. Opera končí tancem měštanů a sedláků, projevujících radost a obdiv nad vystavěným městem. Je tu však ještě malá záhada. Nevíme, kde bylo umístěno třetí Intermezzo, jež už samo je zcela neobvyklým jevem u tříaktové opery. Všechna Intermezza jsou totiž zařazena za sebou na konci opery. Na počátku třetího intermezza se objeví Hajdalák s diplomem měštana v ruce; vychloubá se, že bude brzy městským radním. Záhy jej uvidí Bumbálka v paruce a budou padat duchaplné sentence v městské radě. Jak je možné, že došel tak vysoké cti, diví se Hajdalák sám sobě. Bumbálka mu zcela realisticky připomíná, že peníze světem vládnou — udělují pocty a hodnosti, ze sedláka udělají šlechtíce. Následuje árie o penězích, klíči ke všem dveřím. Tady Jsme zřetelně v ovzduší tehdejší vídeňské írašky. Bumbálka má chytré nápady — Hajdalák ji jmenuje svou hoímistryní. Zena to ráda přijme, vždyť mnoho žen nosí lépe kalhoty než mnozí muži, jak 84 je vidět na příkladu Hedviky. Nezdá se být pravděpodobné spatřovat v tomto místě narážku na mladičkou Marii Terezii, které bylo v roce prevedení opery o původu Jaroměřic třináct let. Nicméně energická Hedvika, jež je vlastně ústřední postavou opery, nám dává myslit na to, že již roku 1713 bylo zajištěno právo nástupníctva pro dceru Karia VI. na rakouském trůně czv. pragmatickou sankcí. V závěrečném duetu oba podaření venkovští manželé pějí duet o tom, že není radno mluvit pravdu. Nehodláme se zabývat literárními hodnotami německého překladu libreta; pokusíme se o to na jiném místě. Překladatel jaroměřlckého textu Heinrich Rademin, jeden z členů proslulého ansámblu Stranitzkého, sám autor divadelních her, byl znamenitým literátem. Překládal nejen metricky přesně, ale také téměř doslovně a s básnickým vzletem. Jaroměřický děkan Dubravius, tlumočník italského originálu do češtiny, mu těžko mohl stačit. Srovnejme všechna tři znění alespoň v jednom místě, v Gualterově árii z devátého výstupu 1. jednání: Goníio torrente, altero rapido corre e fiero romper.vuol pria la sponda che il corso rallentar. All suono di tua voce come destrier veloce nel bel sentier di gloria io mi sento sponar. Když řeka se rozvodní, když prudce běží, ustoupí spíš všechny břehy od ní, než běh svůj promění. Tak obtížnost nezdrží, jak ostruhou popudí tvé slovo v poli slávy běžeti nezmění. Der Strom, wann seine Wellen wo stolzen Fluthen schwellen, wird's eher da Utfer brechen, als hemmen seinen Laufl. so hält auch keine B'schwärde, auf dein Wort, gleich dem Pfade, wann es die Sporren stechen im Ehren-Feld mich auf. Německé libreto opery o založení Jaroměřlc staví celou záležitost opět do poněkud příznivějšího světla. Do popředí vystupuje znovu postava předosvícenského zámeckého pána, připomíná jícího svými vlastnostmi smělého opozičníka jezuitů, hraběte Šporka. V době nejprudší protireformační vlny v době Karla VI., za časů Jiráskova Temna, byly Jaroměřice ostrovem klidu a kvetly italskou hudební kulturou. Byla to ovšem v historii pobělohorské české kultury naprostá výjimka potvrzující pravidlo. Jan Trojan Poznámky 1. Německé libreto Der Ursprung / des im Marggrafthumb Mähren / in Znaimber Creyss ügenden Hochgäf- / lieh--Questenbergischen Städtlein / Jaromeriti / Musicalisches Schau-Spiel atd. je součástí konvoltu tištěných libret, uloženého v Universitní knihovně v Brně v odd. starých tisků, sig. Ch - Bib V, G 7. Vděčím vědeckému pracovní- kovi dr. V. Dokoupilovi za upozornění na tuto zajímavou kolekci, obsahující většinou oratorní a jen zčásti operní libreta, tištěná v Olomouci a v Brně. Libreto bylo vytištěno ve Vídni u firmy Baptist Schiigen. Kan-volut libret byl součástí zámecké knihovny hrabat Cho-rynských ve Veselí nad Moravou. . Vladimír Helfert: Hudba na jaroměřickém zámku, Praha 1924, s. 279 ad. studijní účely 85