i když tu nejde o proces- nějakého- pohlcování -z té či oné strany, soudobé tendence k vzájemnému ovlivňování. a prostupovaní mají ovšem obrovský význam, který dokonce překračuje hranice daných oblasti: jazzu se zde dostává prostředek a možnost, jak vybřednout z hrozící sterility a bezperspektivnosti, pop music zase získává nesčetné podnéty strukturální a hlavně novou dimenzi tvořivosti i alespoň částečné antikomerčnosti. A nejde tady jen o to, že ze sterility a přílišné ezoteričnosti se osvobozuje jazz; jde o to, že určitých negativních rysů se zde zbavuje esteticky hodnotný, umělecký projev vůbec. A jde také o to, že se tu objevují náznaky, zárodky ještě širších syntéz, jež musí být protipólem analytických sond a až do osamocení a k ztrátě souvislostí jdoucího experimentování v rovině jednotlivých složek hudební řeči. A nakonec, obrazně řečeno, po pokusech o syntézu jazzu se sousedem vlevo, s vážnou hudbou, musely přijít pokusy o syntézu se sousedem na opačné straně... (Na festivalu do této kategorie patřil zejména Klaus Doldinger.) Snad bude na místě i malé věcné zpravodajství o podnětu těchto řádek, pražském jazzovém festivalu. Nuže, byl v pořadí již "sedmý,— konal se (jako ostatně vždy v posledních ročnících) pod patronaci podniku Hudební nástroje, zúčastnila se ho řada zahraničních sou- -borů a hudebníků a poněkud menší počet než druhdy zahraničních publicistů apod., jeho páteří byly čtyři koncerty tradičné konané v Lucerně (22.-25. října), celkem vystoupilo čtrnáct souborů, dále se konala noční jam sessions v Redutě (ojediněle též ve Viole v Divadle Járy Cimrmana), významnou součásti festivalu byl koncert druhý, koncipovaný jako oslava pětadvacátého výročí osvobozeni Československa sovětskou armádou (jeho hlavním bodem bylo. vystoupení orchestru složeného z předních jazzmenů ze socialistických zemi; aranžérem a dirigentem byl náš Václav Zahradník; celý počin lze hodnotit jako úspěch). Některé další momenty: Bromúv orchestr, slavící třicáté výročí své činnosti, dostal cenu Jaroslava Ježka, kterou uděluje hi. m. Praha, v první den festivalu se. konala vernisáž armštrongov-ské výstavky v Divadle hudby, pro onemocněn!
238
Pavla Blatného bohužel odpadl jeho ohlášený á zvědavě očekávaný workshop, po festivalu (28. .10. v Divadle J. Cimrmana) vystoupil ještě jednou néjavantgardnější soubor festivalu, Trio. Johna Surmana, zájem publika byl tradičně velký, ohlas — až na poslední, žel, málo zdařilý ■koncert velmi srdečný a rovněž i zajímavý (překvapivý úspěch free jazzových koncepcí Surmana a Sti-vína, nepřekvapivě, avšak zaslouženě i Buddy Richel).
Tady jsme již u hodnocení. Heslovité stručně: Největší zájem se předem obracel na americký big band Richův; ukázalo se, že právem, neboť „neoswingová" koncepce zde byla umělecky zcela přesvědčivá a prostě řečeno, účin strhující. Dalšími magnety byl západoněmecký kvar-. tet Klause Doldingera, Chris Barber s výbornou zpěvačkou Ottilií Pattersonovou a angloamerické Trio J. Surmana. Sečeno sportovní hantýrkou, favorité vyšli; z outsiderů se skvěle uplatnil a mezi špičku pronik! především Jiří Stivln. Stivln představuje mladou generaci našich jazzmenů; jeho trio (zatím v něm zcela převažuje jeho osobnost) přijalo koncept free Jazzu, ovšem s tta> čemu jsem kdysi říkal „specificky česká odchylka" a co bývá v našich hudebních dějinách charakterizováno jako tendence k určitému zjednodušováni, důraz na metodiku, sklon k výrazovosti (vzdálené ovšem krajních poloh a křeče) atd. Vedle dalších souborů, jež tvořily festivalový průměr, byla i některá vyslovená zklamáni: tentokrát jinak tak chválený Polák Nahořny, Schönfeldovo trio z NDR. (free jazz ve zcela sterilní podobě), kodaňský rozhlasový big band (dokonce s americkým leadrem), který navíc naneštěstí uzavíral celý festival.
Pražské jazzové festivaly mají svou tradici a mají i své příznačné rysy. Pozoruhodné je, že ač jsou chápány a koncipovány jako kulturní, umělecká událost, přece nesklouzly k .nějakému akademismu, jemuž se jazz — naštěstí — povětšinou tak vzpírá. Sedmý ročník festivalu lze rozhodně považovat za výrazný úspěch a za příklad vhodných přístupů k oblastem tak specifickým, k nimž patří například právě jazz.
OPUS   MUSICUM   8/70
VLADIMÍR TELEC
Stará libreta
a míčovská otázka
C „n Lihem • V£ "• n.™*
■** •••««««••«e«««»«»»«««»**
Na titulních stránkách starých tištěných libret často nalézáme různé historicky zajímavé údaje; někdy zcela nové, neznámé — jindy jen takové, které bud" hlouběji dokládají známá už fakta nebo zase potvrzují čí vyvracejí uznávané dosud hypotézy.
fiadu podnětů k úvaze hudebního historika lze objevit i v novém nálezu starých tištěných libret z 18. století, z nichž jedno dokonce svým titulním textem naznačuje, že by jím mohlo dojit k objeveni neznámého dosud názvu oratorní skladby jaroměřického maestra Františka Václava Míči. Vzhledem k faktu, „že značná část jeho skladeb se nedochovala"1), může tento objev obohatit naše zatímní historické vědomosti o Míčových skladbách.
Jde ojiěmecky psané libreto, které pochází z brněnské tiskařské provenience. Je uloženo v knihovně benediktinského kláštera v Rajhradě u Brna2) a nese toto titulové znění:
„Die Heil. Helena Auf dem Calvari-Berg, Musicalisch vorgestellt In der Königl. Stadt Brunn, Bey dem heiligen Grab Deren Wohl-Ehrwflrdlgen P. P. Capucinern Den 22. Aprilis Anno. 173-4. Die Poesie 1st aus dem Italienischen in das Teutsche gezogen von dem Herrn Andrea Weidner. Die Musič ist von dem Herrn Franz Antonio Mitscha, Graf Questsnberg. Capell. — Meister. Brunn, Jacob Maximilian Swoboda."3)
Titulní strana libreta oratoria „Sv. Helena na Kalvárii" nám tedy zřetelně naznačuje, že autorem hudební skladby je jaroměřický skladatel František Václav Mlča, i když na materiálu Je skladatel uveden jako „Franz Antonio", což bylo za života Fr. V. Míči běžnou zvyklosti. Teprve novodobé historické bádání o osobnosti jaroměřického skladatele upřesnilo jeho křestní jména na podobu: František Václav.
Tento •„libretnl" historický materiál může sice dokládat důležitou skutečnost, že F. VMIča Je opravdu skladatelem jmenovaného oratoria, ale což, jestli je to vydavatelský nebo tiskařský omyl? I to může být pravděpodobné!
Vladimír Helfert ve své obšírné historické práci „Hudební barok na českých zámcích.-Jaro-měřice za hraběte Jana Adama z Questenberku"*) píše: „Konečně provedeno toho roku (1733 v Jaroměřicích] oratorium. Tentokráte ale nemáme zprávy o obvyklém sepolkru, nýbrž o velkém oratoriu. V únoru 1733 podává Jan Petr z Ghelen účet zá 300 exemplářů „deutsches Oratorium
A%1
tü: Mcicrtů
3« tet
Afufraliffo wrgtfrtírt "ÍJ
S&vf row
San
S/70   OPUS   MUSICUM
239
betitelt: die heil. Hellena'auf dem.Calvariberg." Text byl vytištěn take italsky, provedení bylo aíe německá a došlo k němu o velikonocích u Božího Hrobu. Oratorium toto fest pravděpodobně totožné s Caldaroyým oratoriem „Sta. Elena al Calvario" f text Metastasiův), jež provedeno ve.Víď-ni u cís. dvora 20. března 1731."
Vladimír Helfert je tedy té domněnky, že v Jaroměřicíeh zaznělo v podání tamní zámecké kapely stejnojmenné oratorium avšak italského skladatele Antonia Caldary, v té době žijícího ve Vídní.     -
Ov-Šem další Helfertova zmínka5) je ještě méně" určitější: „Oratorium, které opakováno tohoto roku [1734] z roku předchozího, bylo „S.0Elena al Calvario". Provedeno bylo při Božím Hrobu, tentokráte italsky."8]
Shodou okolností bylo provedeno- V3 stejném roce i ve stejný den; tak totiž zní i poznámka o provedení díla na nalezeném libretu:  „Den 22. Aprilis Anno 1734".
Významově neurčitá Helfertova zmínka o provedení oratoria „Sv. Helena" v r. 1734 dovoluje vzhledem k novému materiálu nyní vyslovit domněnku, že jak v Jaro měří cích, tak i v Brně, mohlo být ve zmíněném roce skutečně provedeno jedno a totéž oratorium (skladba), například nám dosud neznámé oratorium Fr. V. Míči, o kterém nalezené libreto hovoří.
Uvedení jména jaroměřického skladatele Fr. V. Míči na tištěném libretu je sice nesmírně zajímavá historická poznámka, avšak — vzhledem k naší historiografické zkušenosti — není ještě natolik bezpečnou zprávou, která by mohla naprosto jednoznačně a s pravou historickou původností doložit Fr. V. Míčů jako skladatelé jmenovaného oratoria. K potvrzení autorství bude zapotřebí ještě další průzkumný materiál. Získanou zprávu musíme zatím posuzovat zdrženlivě a víceméně hypoteticky.
Nicméně však i tato, byť zatím hypotetická zpráva, dává nám podněty k dalšímu historickému bádání na poli míčovské problematiky.
Nalezené libreto, o němž jsem se dosud zmiňoval, nás svou poznámkou o provedení -oratoria „Sv. Helena na hoře Kalvárii" uvádí í do historického prostředí kapucínského kláštera v Brně, o němž z hlediska hudebního toho dosud mnoho nevíme.
Citované libreto nám ovšem dala napovídá, že Míčový chrámové, resp. oratorní, skladby .zaznívaly za jeho života častěji í na různých místech území Moravy, mimo-okruh Jaroměrie nad Rokyt-nou.
Například další nalezené tištěné libreto Míčová sepolkra „Die beschuldigte Unschuld. Oder Der vor das Gericht geíiíhrt-geurtheilt — und endlich zum Todt verdammte Welt-Erlöser, Begleitet von Mitleyden — tragenderMenschlichen Seele, Zu Ehren dess leydenden Heylands, und Musikalisch Vorgestellt, In der Königlichen Haupt-Stadt Ollmütz, Bey dem Heil. Grabe deren Wohl-Ehrwürdigen P. F. Capucinern, Den 14. Aprils 1729. Die Music von Herrn Frantz Antonio Mitscha. Gedruckt in der Ollmützenischen Buchdruckerey"7) bylo podle citace data provedeno, což je velmi zajímavé, ve stejném roce v Olomouci jako původní jaroměřická premiéra.8) A totéž dílo zaznělo o rok později (1730), opětně ve velikonočním týdnu (na Zelený čtvrtek) zase v chrámu kláštera kapucínů dne 6. dubna 1730 v Brně.9)
A jeto libreto jiného Míčová sepolkra (z r. 1730) „Oefíter Anstoss, Des Zum Berg Calvariae im Geist auffsteigenden Wandermann; Auf die Stimm des Leydenden Heylands (...) musikalisch vorgestellt bey deren P. P. Capucinern zu Brunn, beym Heil. Grab, am den Qrünnen Donnerstag Anno 1731. Die Music ist von H. Frantz Antonio Mitscha, Ihro Hochgräfl. Excellenz Herrn Gräften von Questenberg Cammer-Dienern, und der Music Diŕectore"10) naznaču;'e, že.skutečně poměrně často docházelo k provozování Míčových oratorních a sepolkrových skladeb mimo jaroměříce, jak z výše uváděných titulů libret poznáváme, například v Brně11) a v Olomouci.
Tyto historické zprávy celkem přesvědčivě dokládají, že pronikání Míčových děl do celého moravského hudebního dění bylo za života Fr. V. Míči dosti Častým zjevem. Lze soudit, že se tak stávalo asi pod přímým vlivem jaroměřického hraběte Jana Adama z Questenberku.
A konečně další historické zprávy, sebrané z tištěného „libretního" materiálu, otevírají pohled na ty děje questenberské kapely, které sledoval ve zmíněném spise již Vladimír Helfert.12) Také poslední libreto z nálezu, pocházející rovněž z knihtiskárny brněnského tiskaře J. M. Svobody, podává zajímavou zprávu:                                                                 .
„II martirio della madra da' Macabei Morta [...] azione sacra per musica a 6 voci pa can-tarsi in Bruna nella Quadragesime dslľ A. 1736 Nella Chiesa dí S. Michel' Angelo deJ Padri Praedicatori. Per Ordine di Sua Eccelenza, il Signor Giovanni Adamo Del S. R. I. Conte di Questenberg, Attuale consigliere di Statto [-...] Dař suoi Virtuosi di Camera, ta Poesía a del Sig. Antonio Maria Luchini. La Musica e del Sig. Francesco Conti [...]"13í
240                                                                                                                                        OPUS   MUSICUM   8/7 0
Na citovaném textu zjišťujeme, že r. 1736 bylo v Brně v postním období (quadragesimal před velikonocemi provedeno oratorium „II martirio" italského skladatele Francesca B. Contiho „z rozkazu" hraběte J. A. z Questenberku vlastní hraběcí kapelou („da suoi Virtuosi di Camera"). To dokládá, že jaroměřická zámecká kapela v čele s maestrem Fr. V. Mícou „hostovala" v Brně a v jistý den r. 1736 provedla v chrámu sv. Michala Contiho oratorium.
Podle titulního listu libreta můžeme soudit, Ze hrabě z Questenberku měl na provedení osobní účast. Tak se domníval i brněnský historik Christian D'EIvert: „Auf seine [J. A. z Questenberku] Veranstaltung wurden manche grosse Oratorien zu Brßnn mit vielen Ruhme aufgeführt,"14) o čem VI. Helfert zase pochybuje, když praví:15) „Ovšem, měl-li hrabě" na provedení těchto oratorií přímé účastenství, jak míní D'EIvert, jest více než pochybno, zvláště když máme zjištěno, že oratoria uváděna zde byla kardinálem ze Schrattenbachu. Není ovšem vyloučeno, že měl vliv na výběr oratorií, neboť zastoupení Caldarovo a neapolské školy odpovídalo osobnímu vkusu hraběte, ala je to pouhý- dohad.MiB]
V itineráři cest17) jaroměřického hraběte zjišťujeme, že Questenberk pobyl několikráte r. 1736 v Brně. Je tedy možné, že město mohlsé svou kapelou navštívit třeba ve dnech 11. až 16. března 1736, jak zaznamenává itinerář;"to by nakonec časově odpovídalo postnímu období (quadragesimal, uvedenému na nalezeném libretu. K provedení oratorní skladby mohlo například dojít v neděli 11. března 1736 (tj. ve čtvrtou neděli (Laetare) po devítniku].18]
- Tyto historické zprávy-, í když sporadické a kusé, sesbírané ze starých tištěných libret, mají jistou historickou zajímavost. Jsou dalšími stopami historických dějů míčovské (nebo můžeme říci i questenberské] hudební kultury, jejíž historická závažnost a důležitost nespočívá jen v izolovaném okruhu zámecké rezidence v Jároměřících nad Rokytnou. Vladimír Helfert rozsah tohoto významu jaroměřické hudební kultury cítil á také ve svém, zde již několikrát citovaném spisu, naznačil, jde však nyní o to tuto předpokládanou skutečnost dokázat. Historické zprávy, vyjmuté ze starých tištěných libret, jsou k této problematice jistým, byť jen malým, příspěvkem.
i. Bohumír Štědroň v hesle „František Václav Míca" v československém hudebním slovníku osob a institucí  (sv. 2.}. Praha, 1965.
2.   Signatura: R. P. I. dd. 1., adl. 2. — Od roku 1950 je klášterní knihovna pod správou Universitní knihovny v Brně.
3.   Libreto  vyšlo tiskem pravděpodobně  v  r.  1734.
4.   Vladimír Helfert: Hudební barok na českých zámcích, jaroměříce za hraběte Jana Adama z Questen-berkui Praha 1918, str. 312.
5.  Týž, str. 314.
6.   Oratorium na stejnojmenný název: „Sta. Elena al Calvario", zkomponovali kromě Antonia caldary (1870—1736) také Leonardo Leo (1694—1744) a pravděpodobně í Francesco Bartolomeo Conti (1682—1732). Díla váecii tří italských skladatelů zaznívala pravidelně jak v Jaroměřicích, tak j v chrámech v Brně.
7.   Libreto je rovněž uloženo v klášterní knihovně benediktinů v REjhradě, a to pod signaturou: R. P. I. d.   1.   a.,   přív.   14.   Tiskem   vyšlo   pravděpodobně
' r. 1729.
8.   Vladimír Helfert: Hudební barok na českých zámcích ----, Praha,   1916.   Str.   162—163.
9.   TiStěné libreto „Die beschuldigte Unschuld" je v textovém znění zcela shodné s olomouckým vydáním libreta až na důležitou poznámku na titulní straně, .týkající se provedení sepolkra. Brněnské vydaní libreta (tiskař: Jacob ^Maximilian Swoboda) . vyšlo patrně v roce provedení skladby (1730). Provedení zaznamenává brněnské' libreto:" Zu Bríínn vorges-telt, Bey dem Heiligen Grab, Dereih Wohl-Ehrwürdigen P. P. Capucinern In der Heiligen Char — Wochen 6. Aprilis, Anno 1730." Libreto je také uloženo v knihovně kláštera benediktinů v Rajhradě pod signaturou: H. B-. e. li, adl. 7. — v této knihovně můžeme nalézt i obdobné libreto Míčová díla „D e beschuldigte Unschuld", které bylo rovněž provedeno v Brně u kapucínů, ale s datem pozdějším „Den 2. Aprilis 1733", vydané u známého u2 J. M. svobody. Toto libreto přináší ovšem pochybený údaj a skladateli. Uvádí, že sepolkra je dílem vídeňského skladatele Johanna Georga Orslera. — signatura libreta, uloženého v knihovně benediktinů v Rajhradě: R. Z. f. 13, adl. 7.
i?. T.'sk libreta .ppofiá.?í z tiskařské dílny Jana Maximi-liána'Svobody^v Brně. Bylo vytištěno (vydáno] asi v roce provedení skladby, tj. 1731. — Libreto je též
uloženo   v   knihovně   benediktinů   v   Rajhradě   pod signaturou:  R. Z. f. 18, adl. 8.
11.   Klášter kapucínů v Brně, o jehož bohatém' kulturním životě svědčí zachovaná velká knihovna zajímavého oborového složení, poukazujícího na Široký kulturní a vědecký zájem i rozhled příslušníků konviktu, Žil y prvé polovině 18". století patrně i bohatém hudebním životem. Již prostřednictvím těchto libret si můžeme učinit určitý obraz o hudebním provozu. Ze starého notového materiálu 18. století kapucínského kláštera se po dnešní časy zachovalo jen nepatrné torzo, které nyní chová Hudebně historické oddělení Moravského muzea v Brně.
12.   Vladimír Helfert: Hudební barok na českých zám-cídh (. , .], strana 143: „Celá kapela měla ale ještě jiné povinností, mimo zde uvedené. Hrabě z Questenberku dával si na svých cestách posílati svou kapelu za sebou, eby mohl si dát: předvésti opery. Tím jaroměřickě kapele dostává se pohyblivosti, není stále upoutána na jaroměříce a přichází tak ve styk s okolím".
13.   Libreto je u'oženo ve fondu knihovny hrabat Cho-rinských z Veselí nad Moravou, sign.: CH. Arch. íi. B. 6. Knihovna je dnes deponována pod správou Universitní knihovny v Brně na zámku hr. bat z Collalta v Brtnicí (Trhová .Brtnice) u Jihlavy.
14.   Christian D'EIvert; Geschichte, der Musik in Mähren und   Oesterr.-Schlesien.   Brunn   1873.   Str.   181.
15.   Vladimír Helfert: Hudební barok na českých zámcích {. . .]. Str. 199.
16.   Z nálezu dalších tištěných libret (přibližně z let 1721—1737] v Universitní knihovně v Brně po.házejících z brněnských tiskařských dílen je patrné, že v Brně hojně zaznívala italská oratorní díla, zvláště skladby proslulé neapolské školy, a že byla vesměs „aus dem Befehl" kardinála z schrattenbachu prováděna takřka výhradně buď v biskupském chrámu na Petrově  nebo  v chrámu sv.   Jakuba.
17.   Vladimír Helfert: Hudební barok na Českých zámcích [. . .], str. 74: „[. . .J — 4. až 28. ledna Brno — [. . .]- — 11. až 16. března Brno — [...] 5. května až 2. června Brno — [..-.] — 23. června Brno — [. . .]  — 3. listopadu Brno.
18.   Srov.: Gustav Friedrich: Rukověť křesťanské chro-nologiéy«tetftty^31ľr'W3f straně 150—151 zjišťujeme, že velikonoce, resp. Hod Boží velikonoční; .byl i. dubna 1736, a li. března téhož roku byla Čtvrtá neděle po devítniku.
3/70   OPUS   MUSICUM
241