Antonio Caldara - Amalasunta Referát ze studie: Perutková, J. – Libreto k opeře Amalasunta Antonia Caldary - nový příspěvěk k opernímu provozu v Jaroměřicích nad Rokytnou za hraběte J. A. Questenberga. Musicologica Brunensia, SPFFBU, H 38-40 (2003-2005), Brno, Masarykova universita. 2006,s. 207 -218. Pokud bychom operu Amalasunta, která byla v roce 1727 napsána Antoniem Caldarou jako „dramma per musica“, porovnali s jeho další operou L´Amor non ha legge, která byla také prováděna na jaroměřickém zámku, zjistíme, že opera L´Amor non ha legge byla napsána přímo pro Jaroměřice, což se o Amalasuntě říci nedá. Nejspíše zde měla Amalasunta svou premiéru, ale nebyla napsána přímo pro Jaroměřice a hraběte Questenberga. Spolupráce Antonia Caldary s hrabětem Johannem Adamem z Questenbergu začala nejspíše právě operou Amalasunta. Na jaroměřické zámecké scéně poté následovalo uvedení dalších 5 Caldarových oper, které byly přímo napsány pro Jaroměřice a nebo si je hrabě Questenberg nechal opsat a poslat. O oblíbenosti Caldarových oper svědčí i četné reprízy jeho děl. Autograf opery Amalasunta je uložen v Archivu Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni a již delší dobu je zájmem muzikologických zkoumání. Záznamy o dochovaných libretech k této opeře byly získány z různých zdrojů. O existenci libreta uloženého v Benátkách a ve Vídni nás informuje C. Sartori. Dle informací z pracovního elektronického katalogu zámeckých knihoven, které spravuje Národní muzeum v Praze, je další výtisk uložen v knihovně zámku Nové Hrady v jižních Čechách, kde se nachází řada libret jaroměřické provenience. Na sklonku roku 2004 se podařilo objevit dosud neznámý exemplář libreta k Amalasuntě, který je uložen v brněnské Moravské zemské knihovně. Záznam o existenci tohoto libreta v Brně nenajdeme v žádné literatuře a nenalézá se ani v soupisu starých tisků. Zajímavostí je, že na argomentu najdeme zmínku o francouzském libretistovi Quinaultovi, který společně s Lullym vytvořil v Paříži v sedmdesátých letech žánr tragédie lyrique. Philippe Quinault v r. 1658 napsal dílo nazvané Amolasunte s podtitulem „tragi-comédie“. [DEL: :DEL] V souvislosti s libretem ke Caldarově Amalasuntě by mohl být relevantní fakt, že podle Quinaultovy verze vznikl počátkem 18. století text školské hry, jejímž autorem byl Filippo Merelli, člen řádu Ř eholních kleriků ze Somasky. Případná souvislost mezi Merellim a libretistou Amalasunty Bonlinim za tím ovšem není prokázána. Námět o královně Amalasuntě nepatřil v období baroka mezi ty nejfrekventovanější. Mezi lety 1681 a 1713 vznikla čtyři zhudebnění tohoto tématu. Obě libreta byla vytištěna v univerzitní tiskárně Andrea Heyingera, která je v první polovině 18. století spojována s mnoha tisky, například příležitostných kázání či smuteční řeči při úmrtí Karla VI. Nemáme ovšem doklady, že by jejich podnik ve větší míře produkoval libreta - ta byla především specialitou dvorního tiskaře van Ghelena. Společného mají také libretistu Nicodema Blinoniho, o kterém máme pouze sekundární informace, které jsou ale velice cenné. Jeho jméno nalezneme pouze na partiturách a libretech, která jsou spojena s Jaroměřicemi. Nicodemo Blinoni (někdy uváděno křestní jméno Domenico) je jako autor uveden na německé verzi dochovaného libreta a na partituře k Míčově opeře L’origine di Jaromeritz z roku 1730 a gratulační serenaty Bellezza e Decoro z roku 1729. Dále napsal text k opeře Ignazia Contiho L’elezione d’Antiogo in rè della Siria z roku 1732. K tomu přistupují libreta ke dvěma Caldarovým operám. Jedná se právě o operu Amalasunta z roku 1726 a výše zmíněné dílo Amor non ha legge. Problém nastává v okamžiku, když se podíváme na Caldarův autograf, na kterém je uveden Francesco Antonio Bonlini. Toto jméno se v souvislosti s Jaroměřicemi objevuje také často. Janě Spáčilové se podařilo zjistit, že Blinoni a Bonlini jsou jedna a táž osoba - Giovanni Antonio Bonlini. Odlišnost obou Caldarových oper je v námětu.. Děj Caldarovy opery Amalasunta čerpá do určité míry z historických událostí, které se odehrály v 6. století za vlády gótské královny Amalasunty. Na Apeninském poloostrově se v těchto dobách vedly boje o území a o italský trůn. Na tomto pozadí se odehrává příběh lásky mezi Amalasuntou a Teodatem, která je trnem v oku spiklenců snažících se zmařit jejich sňatek. Děj opery L´Amor non ha legge je odlišného rázu. Vystupují v něm nymfy a pastýři, kteří právě představují vesničany, kterých v té době v Jaroměřicích výrazně přibylo. Ale objevuje se zde i šlechta, která je v této opeře reprezentována například Ortensiem. Jednotlivé složky komparsu velice přesně kopírují sociální vrstvy obyvatel v Jaroměřicích. U této opery se nám dochovalo obsazení jednotlivých rolí i se jmény jaroměřických zpěváků. Další důležitou součástí barokní opery jsou proměny scén, které bývaly zpravidla tři v každém dějství. Z těchto informací a též z režijních a scénických poznámek se dozvídáme mnohé o tom, jak vypadalo jaroměřické zámecké divadlo v druhé polovině 20. let 18.století. Další literatura: Spáčilová, J. – Libretista prvních jaroměřických oper – Blinoni nebo Bonlini? Musicologica Brunensia, SPFFBU, H 41, Brno, ISSN 1212-0391, 2007, vol. 2006, s. 171-177. Perutková, J. – Caldarova opera L' Amor non ha legge pro hraběte Questenberga aneb "Horší nežli čert je to moderní manželství". Musicologica Brunensia, SPFFBU, H 41, Brno, Masarykova universita. ISSN 1212-0391, 2007, vol. 2006, s. 125-146.