Emilio Gentile POLITICKÁ NÁBOŽENSTVÍ Mezi demokracií a totalitarismem Přeložila Hana Mondelli Lhotáková CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY LEVIATHANOVA CÍRKEV Totalita a politické náboženství Lidstvo vytváří bible i děla, tuberkulosu i tuberkulín. Je demokratické a přitom má mnoho šlechticů a králů; staví kostely a proti kostelům athenea; kláštery přestavuje na kasárny, ale do kasáren přiděluje vojenské kaplany. Robert Musil Totalitarismus: orientační definice Sakralizace politiky dosáhla vrcholu v období mezi dvěma světovými válkami s příchodem nových totalitních režimů. Právě s příchodem totalitarismu politická náboženství rozvinula v plné šíři své ideologické a institucionální rysy, díky nimž se totalitní režimy podobaly novým církvím, které propagovaly absolutní a nezpochybnitelnou víru a pravdu svých ideologií, pronásledovaly nevěřící a oslavovaly kult sakralizovaných jedinců. Právě díky totalitarismu začala být sakralizace politiky chápána a interpretována jako reálná hrozba pro přežití tradičních náboženství a osud lidstva. Tato hrozba byla připisována nejen přemrštěné materiální moci, kterou totalitní režimy měly, ale také jejich usilovné snaze proniknout do všech oblastí veřejného a soukromého života těch, M vládly, a ovládnout ho. Dále byla tato hrozba připisována trhující moci, kterou vyzařovaly a jež vzbuzovala nadšení, vyvolávala fanatismus, víru a oddanost sekulárním entitám, jejichž fcickým nositelem byla osoba vůdce přetvořená v žijícího Boha. Jak uvidíme v této a v následující kapitole, aspekty, které sblizo-v% totalitní režimy a církve, byly jak odpůrci, tak příznivci totalit Považovány za výraz vpravdě náboženské složky, jež je přirozenou s°učástí těchto politických hnutí. 75 Zvláštnosti nové sakralizace politiky zavedené bolševismem. fa. «sinem a nacionálním socialismem nelze pochopu, aniž byCnorn pelm vyjasnili charakter a vyznám totahtansmu jako nov, foímv politické vlády která v sobě zahrnuje zaveden, politického náboženství, jež je její podstatnou a zasadni součást,. Definice totaJitarismu je předmětem mnoha sporů. Vědci nejsou zajedno, pokud jde o koncepční určení základních prvků totalitarismu, ať již historických, kulturních, ideologických či politických, na něž lze tuto definici aplikovat. Podle některých sahá totalitarismus k Platónovi, podle jiných k Rousseauovi a R0-bespierrovi, k Marxovi, Leninovi a Stalinovi, podle dalších k Mus-solinimu a Hitlerovi. Někteří se domnívají, že totalitarismus jako politický fenomén zemřel, když se zhroutily totalitní státy, jiní ho považují za trvalou hrozbu ukrytou v moderní masové společnosti a čekající jako skryté nebezpečí v radikálních a fundamentalistických politických či náboženských hnutích nebo zahnízděnou uvnitř samotné struktury technologické organizace a globální civilizace. Existují také neshody, pokud jde o použití pojmu totalitarismus na státy, které byly definovány jako totalitní v období mezi dvěma válkami. Jsou například tací, kteří se domnívají, že fašismus nebyl totalitou, protože v něm nedošlo k naprostému podřízení společnosti státu, občanů a jejich myslí vládě jedné strany a vyznání víry jejího politického náboženství. Další používají stejný argument a tvrdí, že ani nacionálni socialismus a stalinismus nebyly skutečně totalitami. Vzhledem k tomu, jaká rozporuplná různorodost panuje ohledně názorů na totalitarismus a na to, jak zásadní roli totalitní náboženství hrají, bude příhodné vyjasnit, v jakém smyslu je tento termín použit zde v této studii, a to především s odkazem na komunismus, fašismus a nacismus. Totalitarismus definujeme jako pokus o politickou vládu {experiment) provedený revolučním hnutím, zorganizovaný ve strane s vojenskou disciplínou, ve straně, jejíž chápání politiky je radikál'" a která touží po monopolu moci. Poté, co vládu získá, legálně Ô ne egalne 2mc, nebo ^^ ^^^^ ^^ ^ , nový stat založeny na režimu jeánéstrany, jehož hlavním cílem je/W""""'7" Sm Ta' y její P°dřízení- integrace a homogenizace těch, kte-ZZl2 a t0,na rfkbd* PfinciPn celkové političnosti exis*nce jednothvce a společnosti. Tato existence je interpretována ^ 76 rme kategorií, mýtů a hodnot mstitucionalizované ideologie ve for.™ politického náboženství. Cílem je formovat jednotlivce a masy prostřednictvím antropologické revoluce a obrodit tak lidskou bytost a vytvořit nového člověka, který bude tělem a duší oddán uskutečnění revolučních a imperialistických plánů totalitní strany za účelem vytvoření nové civilizace nadnárodního charakteru. Na počátku totalitního experimentu je jako jeho hlavní tvůrce a vykonavatel revoluční strana, která nepřipouští možnost soužití s jinými stranami a ideologiemi a pojímá stát jako prostředek pro uskutečnění svého plánu vládnout a ovládnout. Strana, která je tvůrkyní totalitního experimentu, má již od počátku víceméně propracovánu soustavu víry, dogmat, mýtů, obřadů a symbolů, jež vykládají význam a cíl existence společnosti na tomto světě a definují dobro a zlo výhradně na základě principů, hodnot a cílů strany jako prostředku k jejich dosažení. Revoluční strana je tvůrcem totalitního režimu, který vystupuje jako politický systém založený na symbióze státu a strany a na ucelené soustavě moci, v jejímž čele stojí hlavní představitelé vládnoucí aristokracie. Ty si vybírá stranický vůdce a jeho charismatická autorita zastřešuje celou strukturu režimu. Totalitní režim je laboratoř, kde se provádí pokus antropologické revoluce za účelem vytvoření nového typu lidské bytosti. Hlavními nástroji k jeho uskutečnění jsou: a) nátlak prostřednictvím násilí, útlaku, teroru; tyto prostředky jsou považovány za legitimní nástroje k upevnění a šíření ideologie a politického systému; b) demagogie, k jejímuž praktikování slouží trvalá a neodbytná propaganda, podněcování k nadšení, liturgické oslavy kultu strany a vůdce; c) totalitní výchova prováděná shora řídící se vzorem muže a ženy, který je vytvořen v souladu s principy a hodnotami palin-genetické ideologie; d) diskriminace odlišných uskutečňovaná prostřednictvím donucovacích opatření od vyřazení z veřejného života až po fyzickou likvidaci všech jedinců, kteří jsou pro své názory, společenské podmínky či etnickou příslušnost považováni za nevyhnutelné nepřátele, protože jsou nazíráni jako někdo, kdo stojí mimo společnost vyvolených, a jsou neslučitelní s provedením totalitního experimentu. 77 -/íkhdními rvsv totalitního experimentu poo: Tmilitarizace strany prostřednictvímstriktně hierarchické organizace, jej./ styl a mentalita odpovídají etice oddanosti a ab- solum!: disciplín)" ' b) Lilfllill'" soustředění moct v rukou )edne strany a osoby cktrismatického mace. .... . c) htpilärní organizace mas. která zahrnuje muže a zeny všech «eoend a jejímž' úkolem je podmanění společnosti, kolektivn, Utdoktrinacc a antropologická revoluce; d) sakralizace politiky zavádějící vlastni soustavu přesvědčení, mvtú. dogmat a přikázání, která cele zasahují existenci jednotlivce a společnosti, a to prostřednictvím vnuceného systému obřadů a oslav tak. abv byla společnost natrvalo přeměněna v liturgickou masu politického kultu. Politická strana, režim, politické náboženství, antropologická revoluce, to jsou základní prvky totalitního experimentu, které se navzájem doplňují. Je třeba ale upřesnit, že podle zde předložené definice se totalitní charakter tohoto experimentu neshoduje odděleně s žádným z prvků, z nichž je složen, nebo s metodami, kterými je prováděn. Tím, že definujeme totalitarismus jako experiment spíše než jako režim, chceme právě zdůraznit provázanost základních prvků, které ho tvoří, a také fakt, že totalitarismus je neustalý proces, jejž nelze v žádném specifickém sradiu jeho provedení považovat za dovršený Totalitarismus tedy spočívá v dynamickém celku těchto prvků a v jejich provázanosti. To znamená, že pojem totalitarismus lze podle této definice použít nejen na systém moci a způsob vlády, tedy na režim, ale že v Širším smyslu označuje politický proces charakterizovaný experimentálním voluntarismern revoluční strany, jehož základním cílem je působir na heterogenic masu subjektů, kterým vládne, tak, abv z ní vytvořil harmonický ou-ktiv, tedy politicky jednotný a homogenníútvar morálně sjednoceny vuou totalitního náboženství. kdoT^definÍCV?talÍtarÍSmu ***& ze pracování postřehů těch-ooľirť^^ let dvaCátého stole» Pozorovali v* n arem nový«* £ľľ5ľ reZUDŮ \ radikáJní teologií založenvvh na principu jedné strany a i cb£írny * '7 °vlídan>y>. kKré vykazovaly ve způsobu. ,^" »rÜTomaci s náboženskými hnutími Totalitní státy zavedly soustavu přesvědčení, mýtů, rjtuá, *S kodeX P0uVInTlPrlka7Kam^ZpŮSObŮ kování, jemuž se Cli ^ichnÍ °bCane r,ZpUSí,t; T,mt° ZPůsobe^ Politická „1a 1 vená kontroly a možnost, odvolán, ze strany občanů, obdařená hučnou autoritou, nezodpovedná a zavádějící teror, obklopená etickou a charismatickou svatozáří, přetvořená v majestátní strašnou, nedotknutelnou a nezpochybnitelnou moc, dostala podobu posvátné entity. Totalitní politické náboženství radikálním způsobem vyžadovalo od společnosti poslušnost a absolutní fa bezpodmínečnou věrnost. Totalitní stát si tak připisoval z titulu své přirozenosti rysy a funkce církve zasvěcené kultu světské entity. Ten, kdo nesdílel víru v toto politické náboženství a neprovozoval její kult, byl považován za nenapravitelného nepřítele, který musí být vyloučen ze společnosti věřících, pronásledován a v případě nutnosti zneškodněn. Kritické srovnání interpretací Náboženské aspekty totalitních hnutí a režimů byly tak do očí bijící, zřejmé a natolik se vnucovaly, že nebylo možné je ignorovat či vykázat na okraj úvab o charakteru tohoto nového politického vládnutí. Kdokoliv znovu shlédne výjevy z Evropy mezi dvěma světovými válkami, nemůže zůstat chladným tváří v tvář podívané na davy zbožňující svého vládce, tváří v tvář rituálům a symbolům, kteté plní život mnohých zemí, tváří v tvář sešikovaným masám Pohybujícím se ve skandovaném rytmu a v dokonalé souhře a opě- vu)ící a uctívající zbožštěné sekulární entity. Fakt, že totalitarismus ,e Pkdevším systém politické nadvlády založené na síle a násilí lema)ící v historii předchůdce, byl jasný všem. Nepopírali ho * činitelé a stoupenci totalitních hnutí. Rovněž bezprecedentní oKř"!ách moderních politických hnutí byl úžasný rozkvět mytu, náhl U V^olů, díky nimž totalitní hnutí vypadala jako hnut. v oTnsH- Jak světlit přítomnost těchto náboženských rysu «vľ«?* rCŽÍmů> které Již položily pevné a neotřesitelné základy nadlen °jené moci- a přesto byly posedlé nutností obklopit se abt^ymÍ m^ami a zbožňujícími věřícími, skalními pnzn.vu cyŕ 79 K nrvotnímu vnímání a impresionistickému popisu nábožen. skvd. aspektů totalitních režimů, které jsme zmínili v ^dchozí £>itole,Tb^ pHdruiily pokusj o hlub» analýzu a vyklad cha-Xru a vvznamu těchto rysů a funkce kterou mely v systémech totalimí mod. Vysvětlení, k nimi se došlo, odpovídají zhruba hkvním interpretacím náboženského fenoménu z první kapitoly. K účeloľé a klamné mterprttíá bychom mohli například přiřadit posouzení historika Gaetana Salveminiho z roku 1932 ohledné kultu osobnosti, mýtů, obřadů a symbolů fašismu, nacionálního socialismu a komunismu a jejich nároků na absolutní a nezpochybnitelnou pravdu: V moderních diktaturách zaujímá Bůh dosti nejisté místo. Pius XL potvrdil zatím jenom Mussolinimu. že „byl seslán božskou prozřerelnosrí". Je možné, že jednoho krásného dne dostane od Svatého stolce podobné potvrzení také Hitler. Jediné neznaboh Stalin nemůže doufat v podobné souhlasné vyjádření. Ale také on má svou bibli, zdroj neomylné inspirace: Kapitál Je jedno, jestli diktátori mají ä nemají úhelný kámen božské inspirace, stejné je všichni prohlašují za neomylné. -Mussolini má vždycky pravdu" A těch „málo vyvolených1*, které Mussolini pověřuje shora, je neomylných stejně jako on. Diktátor a několik jeho „vyvolených" noří stát. Ten, kdo je přesvědčen, že zná tajemství, jak učinit ctnostným a štastným, a je v čele strany, jež káze jeho neomylnost, musí být stále připraven zabíjet. (...) Diktátor říká: „Já jsem na stiané pravd) a výsledky mého konání budou vždy dobré:" „Kdo nem se mnou je proti mně," „Vše v rámci státu, nic mimo stát, nk prou stáru;" ten, kdo se postaví proti státu, je mimo zákon. H S^tém, V némi %ieduia rozhodnutí přicházejí shora a kde je základní ctností a povinností poddaného slepá poslušnost. «*u» Předčit své stoupence, aby se do jisté min- zřekli in-tttoU- 7™"*' * «dy odvolávat na intelekt a logiku, ale na "^«^ fattá je v duši každého raužeakaždéženvado M^.aM^ nemají přístup. jJ^tonpodebujI mýty, synibo|y a ^^ ^ scäkovaü> pokus níZ^T* xľíané ""^ a % udusili jakýkoliv jejich I*2***' H2 -sou vlastní katolické církvi sou 80 mistrovská díla svého druhu a také vzor, který fašisté a komu nisté napodobují, když se prostřednictvím masových demonstrací dovolávají iracionálního instinktu davu.1 Do této interpretace alespoň částečně zapadalo vysvětlení charismatické moci Hitlera, které předložil v roce 1942 politolog Franz Neumann. Ten se domníval, že „jestliže ryze náboženský fe-nomén charismatu náleží do iracionální sféry, jeho paralelní politický projev je prostě vychytralostí, jejímž prostřednictvím dochází k nastolení, konzervaci a posílení moci": Domnělá charismatická moc moderních vůdců je nástrojem používaným vědomě k šíření bezmoci a zoufalství mezi lidem. Jejím úkolem je zrušit rovnost a nahradit ji hierarchickým řádem, jehož vůdce a jeho skupina požívají prestiže a výhod božských bytosti Neumann nicméně nepopíral, že tvorba charismatické moci a fideistický vztah mezi masami a diktátorem doprovází náboženský prožitek mas. Ani nezpochybňoval, že miliony lidí upřímně věří v posvátnost vůdce. Tento německý vědec upřesňoval, že k tomu dochází nejen následkem propagandy, ale také v důsledku „psychologického procesu, který je základem zbožňování člověka člověkem". Neumann se při vysvětlení tohoto fenoménu otevřeně dovolával náboženské interpretace: Jak prokázal Rudolf Otto, ve hře jsou duševní sklony a pocity jedince, který se cítí drcen svou bezmocí a uvěří, že existuje mystérium tremendum, které vzbuzuje bázeň a děs. Člověk se třese při pomyšlení na démona a hněv Boží. Tento postoj má ale i druhou stranu, protože člověk je zároveň zastrašen i fascinován a prožívá okamžiky opojení, kdy se ztotožňuje s posvátnem. Tato zcela iracionální víra přichází v situacích, které bě/ný člověk není schopen racionálně zachytit a pochopit. Není to jen úzkost, která nutí člověka uchýlit se k pověrám, je to tak, neschopnost pochopit důvody nemohoucnosti, bídy » upadnu. Během občanských válek, náboženských boun U blubotóho společenského a ekonomického rozvratu, |d wvolavajt bídu 81 , bob* nejsou lidé často schopm, nebo ,.m to vedome- n,n, umožněno, vníma, zákonitosti vývoje které ,.sou pftvod,, mu-acc v nížsc člověk nachází. Méně raaonaln, vrstvy spol.* nos,, se obraeejí k vůdcta. A «ejně jako primidVTlí Udé &ka, „., spasitele který je bude bránit a zbaví je jejich bídy. Ve hře je vždycky vypočítavou často na obou stranách. Vůdce využívá a posiluje pocit strachu, zatímco jeho stoupenci se kolem něj semknou, aby dosáhli svých cílů.2 Vedkjunkcionalistické interpretace totalitního náboženství jako odpovědi na krizi a rozklad společnosti můžeme postavit výklad náboženského charakteru totalitního státu, který předložil v roce 1934 teolog Paul Tillich,1 vědec zabývající se antikapitalistickým křesťanstvím. Domníval se, že sakralizace fašistické a nacistické po litiky (a částečně také politiky v komunistickém Rusku, kde byla nicméně totalitní organizace navzdory své větší účinnosti než v Itálii a Německu podleTillicha přechodná) byla důsledkem nutnosti znovu po krizovém období rozpadu scelit lidové masy, začlenit je do národního státu a dát jim nový smysl jednoty a kolektivní identity. K tomu docházelo prostřednictvím nové organizace státu ve stát totalitní prostřednictvím soustředění moci, rozšíření vlády nad společností a takovým pojímáním světa, které je schopno včlenit jednotlivce a lidové masy do společné víry. Takovéto vidění světa má náboženský charakter, a čím větší nároky na občana klade stát a čím více ho vtahuje do svého středu, tím zásadnější a mocnější musí být mýtus, na němž jsou tyto nároky založeny. (...) Když jsou totalitní tendence silnější, je třeba předložit nové mýty, na nichž je založen boj a obroda. (...) Tb je totalitní stát, výtvor nejistoty historické existence v období pozdního kapitalismu, jehož cílem je koncentrovat národ a tím vytvořit pocit jistoty a znovuzačlenění. (...) Do- » se mu mystického posvěcení a jedná nejen jako zástup, Buhsa"™26™ V hegel°Vském P°Íctí> ale P«mo jako by CO byl ^ÄÄBa*"*připisovaiv ,n,v,ui uuaim,Kh íáoMnU; í^ mas míl víl11- ktarou demagogov< )ako Mussolm, a H.tler uměli uspokojí, díky »vému chJnutic 82 loŕAttl MKÍAMi Wk* - > nusknu u.hnu, p^,v,, *vk< w r -^vfäéta*** In« ;Uoku^V^ntvtMl SMMUU ^ J, I, ,.].,.. v^lm I mdouUullMUU |HVMAWI\\\h IVAh v tvj| n,,.. vxx: ..,; nOY\Vh n,UUMUtnuh |\|\HldA kolekuxn, XIIV K,.,, vkxp oxjmum nuv^w >|s^»Mv„ * pVn,; ovlt\í\ov*|\ . c> ,u mvuvUu> nwilvMM w svítí pnllttW) ľíuo end ľ. ;v peži |tWWJ ; vux u UiUwxVh mas bvta vvlmveiM pŕvvwunVml vk\nw M>hk>\ kwym hyl\ vvMawm od okamklku* kxt) MU o\ *\>psk\ konflikt. a ku * \v \\ W\ww\ kváiktŕlw období i \*l\k pHbVvalo v iw^kvnoiu rovohu mu\ 10 uu hu a itáslednŕ vi nkvn Íu\okononuvkoA>pok\Vmko ku;i UpitallsiMi ko&CI 10 hfl Nu ;ssu úpadku >l !W!im»m\ IW^Vtlb lidov v uuM sn|H s\ou pouvhw v UN. jisum a lv;pOvN uL fce vétUWil) tH n.nKun $\\Ul odddlUVSt ^ poslušnost IxMUU*. kdo bvl \v hop» \\ nm luhuln.Mu vmumn ,*s\mbol\ nového naboíensix t l klové nwsw \ i\\\ a mýtus JfolittefoS vášne jsou dnes natolik obecne »o.míviu jakú nikd) \ minulosti*"* poznamenal \ mec I1).? spisovatel lulicn Hendl Hlavním důsledkem u\ hio politit k\ Jw.imu. k CtntofrtACOU lk) intelektmi definoval jako „dočasní n4ho>ensivf\ byla degradaci iedinoe. |eduu\ tboiftuje nejaký kolektivní orgdn, kten s« pixi Nuvvlnumm l,uuiuk\Ji osla\ svtf vlastni mocenskí vôle mnoho násobne posílených podporou lidových mas přwvářl v posvátnou mocnost, Benda poznamenal, )& |edinet wmystlckj personifikuj «fek, jeho) m cíd být součástí, b v náboianském tmythi dovi bo tbotóuje, coi neznamená nu jiného, ne) >e /ho)stil n lastnl horoui I dt. Tun se ovsem mnohonásobné posiluj« mot tikového etiku Nejsiln^i ; téchto politických vášni byl nacionalismus, |« stal masovou ideologií, „plebejskou formou pantomimi" NlMO ^Ôsobtrn^se národní zanícení pravé proto, i H usídlilo v duiích ,il,u« stává mystickým* stává sc sboiftováním, tím, čím tt nutilo apaktlck) uloženého velkého človeka |e*bywčn< Kkat»ocov(et ,ť"»tevéto národní saníccnl hlubil a sllnéjíl fUllglo t« nmH,m ^^oénevycháaclaalepouac i duiclldu; 83 ^Kto^u «M. U* ho d*v*n m e> * uL oktete ptwlěUl «m Palmet *boi***"> \ ij» m n valci 4 přitom se lim nedostav.» hdskoho nutetiAft, i*k tx> dloubá leta p « ,K"nun >v,u • "*n* ä skoro mysl* a mamo sklony věřit, řc nun ..non pokutu nei umal pRw >li- VÍ« nus k»ko důleřitv raktor gene» a úspěchu toralitmch hnuti .-auimu ústřední místo \t\: studii venovanwh dik utnrfm které se ofcjevilv po prsní svetové valce. <.\ulo Sto. v jedné oseji v> poválečných diktátorech a dikt.mu.Kh. ku-i.i w.v.; v roce I931> propojil linkou kontinuity a vývoje sakrali.ua \ > ve státech uěastnicich se první svetové války vnaka.Vnvch epidemii ranatismu a intelektuálu, degradace, kur.» „poznamenala IV.v -0. stekd behom čtyř válečných let,y)a mnou epidemii diktátu, nastolených těmi. kdo ...upocali ; horlen i sutu a na rod*** •> kvlo mm vítězili, protoie uměli uspokojit touhu lidových nus hk\l.»it ech »Spasitele*. Take iim pozorovatele spojovali ro/květ diktátu i .» oslavu QSOby diktátora j.iko „silného člověka" a ..spasitele" ..seslaného božskou prozřetelnosti" mc;i dvěma \alkami s \olanun lidových mas po víře a mytu i se .»botítěnim statu a n.uovla. které se stah novými zdmji pravdy a jistoty Sila novvch diktatur, napsal v nvc 1 ,edťn rusk> v*ľi— Vnu UKlo° * *'""»«• I« PWsttYt dikratun stak P"^« •; l«o pHwiltvo« ncvvcha.ola jen I osobního kou.L. íidoZT 7ük:i,ora- * •** " «Aopnosti . .>k.u si souhlas mtd ri>' UHllK,Umi iá*mi wcha.cKun, , mesiánského Zná li T ied,wd**« —nu. a sptótelstv í pfc JM^^^>b^^^<Ük«tu^ •»■Wat^j^^ '" ,u,*»>™^ *?** tO«litnkh P «WW I původu, vUsutosu KYh,o hnnu; jsou dudedkc«. 84 jejich ambice cele ovládnout život člověka ve jménu radikálního pojetí politiky. Spisovatel Forst de Battaglia v roce 1930 ve sbírce esejů o diktatuře v dějinách poznamenal, že hlavní moderní diktatury „mají charakteristické rysy náboženského sektárstvu nadšeně idealizují svého zakladatele a vůdce, oddávají se specifickému rituálu či novým obřadům": jejich organizace »připomíná nábožensky řád" a aktivně napodobují náboženské sekty ve slibu oddanosti a absolutní poslušnosti svým vůdcům.10 Na diktátorských režimech, které se zrodily z revolučních stran, byly nové nejen jejich metody boje, organizace a vlády, nový byl také jejich ideologicky fanatismus, který měl „sílu nového náboženství44 a vracel současnou Evropu zpět „do morálního klimatu náboženských válek".11 To napsal v roce 1935 Louis Rougier, filozofa historik náboženství, v jednom ze svých pojednání o „současné mystické politice", v němž definoval bolševismus, rasismus a nacionálni socialismus. Konstitucionalista Karl Loewenstein zase vysvětloval, že diktatury fašistického a komunistického typu měly společné poslání expandovat, které jim bylo diktováno náboženským duchem jejich „misionářské horlivosti", jenž sdíleli společně s „milenaristickým akti-vismem" Francouzské revoluce: „Jakobínska doktrína z roku 1794 představuje jedinečnou podobnost se současným fašismem."12 Tyto diktatury „neslouží jen uspokojení vnitřní potřeby nýbrž jsou náboženstvími, která si stejně jako všechna velká duchovní hnutí v dějinách kladou za cíl postupně přetvořit celý svět v království podřízené jedné autokratické vládě". Faktor iracionality a víry tedy hrál v těchto studiích zásadní roli. S tím, jak po první světové válce dostaly volný průchod politické vášně, přestaly působit zábrany inteligence, rozumu, kritického ducha, rovnováhy a smyslu pro jisté meze. Byly totiž oslabeny kouzlem nových totalitních mýtů napsaných velkým ozdobným písmem, jak je v roce 1937 definovala Simone Weilová, mýtů, které byly schopné vtáhnout lidi do války a vyvražďovaní:u Napišme velkými písmeny slova postrádající smysl a za krátkou dobu, po kterou se budou okolnosti ubírat tímto smerom, lidé Prolijí řeky krve, navrší zkázu na zkázu a ta slova budou opakovat, aniž by dosáhli čehokoliv, co těm slovům odpovídá. Faktem je, že jim nikdy nic skutečného odpovídal nebude, pioio/c nic neznamenají. Úspěch je definován výluční |ako likvidace 85 * M Ml «** ^ «?*' ,,VW<^kx >XVxUikx /fel»*!», ,,.. . x .M«ji x nem N A»h»»< emty I Hkfcdera mufe hvt «H potoky u yofetensty sfomft Varním« - »fechiw fein« }v druhem: nliod, |fow*fc »ptalfemu«, komunismus ..U, »ňu, vlesmi««ví, demoknuu- i M npixwü*\l měnu. SC närnonxie skutek'u.vmi. kioia \c tm\xx m Mndbttni hrou vnejswh munosu, jei s* mení \ ..n isUn n.« srich podmmk.wh j \ rámci jistých ome>em; ale mj jedni«■. bojujeme, obetujeme sami sehe a osuunt kxuli rkamenelVm, InfaNMým abstrakcím, ktere nem mo)ne mo.'i h-Kmi propojil Ani spojit s konktetmmi täkn \ těro situaci «cm náhoda, poznamenal \ uvv- l°.xS nemé« právnik Gerinfdl 1 cihhol;." jestli „dnes mocna po«řek» \v'mu a pro rienf nacha/i výra; \ totalitních státech, ktere so m.iwIv do mlc iwwvh ivúVvumx i coh\ ..Iv. prostrediu hoíska himíui, > loulitm stan byly xvra.-cm doh\ ovl.ul.me invtem .< liecionil nem. \ci .asahoxalv take do politik\ masově společnosti, «J« W doba mýt», v m> dynamické iracionálno on kuli uuclck. * v ni -•fafot ft ImbnsU Mvoi«u Kn v ,.u ioiu»list,v kv lu> .akkulu p.n amc.un, demokracie privodil.» .uwv :ioA „me.aťx. .kx poluikv*. ta»» se projcvwala v novvoh ľo|iliv-ko naho>enskych píesvcdce fjmú klv * viť'»i >vvmi /vlastnostmi lailsmus, n« lonálni Sílil rUskv ■*■"»»«««. (Wfc entitv. k,e.e sekreli o ľucŕ"':f0*0**• *Ä Ue je ihm, me«henl ovin SÄtbíÄ^niik> vnúbo>on :Mum,u,n «skutečnénim sklonu k „pfcmcnc ^"'VcsvcunK, M;ľam"' '^^dolunnalx rOCC W.Ueib boavesvé nuly,- n Y ' lMtw>««"nov»l x rocc Iv.vmci wbyla nenudil, ľ, ******* dwnokmcle v Nemecku, i 86 kern pačesu sekularizace. Ten byl doprovázen sakralizací pozemských entit prostřednictvím nového integrálního pojetí politiky, jez si ze své podstaty vynucovalo nutnost totalitní nadvlády. V tomto smyslu totalitní státy „pokračují v tradičním procesu sekularizace a částečně prokazují světským jevům dokonce náboženskou úctu". Leibholz došel k závěru, že „totalita masových států je dokonce nutností"18 tím neodbytnější proto, že cílem těchto států je nejen přeměna společnosti, ale „také celková přeměna člověka".19 Od faraónů k Führerovi Byl to pravděpodobně anarchosyndikalista, filozof Rudolf Rocker, kdo ve své knize o nacionalismu a kultuře, kterou napsal z větší části před nástupem Hitlera k moci a která byla publikována ve Spojených státech v roce 1937,20 použil pojem „politické náboženství", a to v rámci historické rekonstrukce různých fází vztahů náboženství a politiky Tyto vztahy sahají až do antiky a přežívají do dnešní doby, kdy „na sebe náboženské cítění bere politickou podobu a dnešní politik stojí v protikladu k normálnímu člověku stejně jako v minulých stoletích byli lidé drženi ve spárech dogmatismu církevního".21 Rocker poukazoval na Rousseaua, jakobínství, expanzi moderních států a především na nacionálni socialismus druhé světové války jako na něco, co rozhodným způsobem přispělo k formování a upevnění sakralizace politiky, která vyvrcholila fašistickým a nacionálne socialistickým náboženstvím, jež otevřeně hlásaly, že podstatou jejich politiky je kult iracionálna a dogmatismus víry. Rocker poznamenával, že se tomuto procesu nevyhnul ani sovětský komunismus, přestože se otevřeně hlásil k ateismu. V Rusku komunismus fakticky nahradil pravoslavnou církev „a z kolektivistického státu vytvořil jediného vševědoucího a všemohoucího Boha a z Lenina jeho proroka":* .22 Ateismus ruské vlády je ve skutečnosti náboženským hnutím. Jediným rozdílem je, že autoritářský princip otevřeně hlásaných náboženství byl přesunut do oblasti politiky. Slavná protináboženská výchova ruské mládeže, která vyvolala jednohlasné p» testy církevních struktur, je ve skutečností jinjř druh ptísot BÍ boženské výchovy, pričom/ ústředním bodem vešteýdb aktMi S' * *fe «it W*"** oibok«s™ (Mb **»*< absmkt- .^ ;****» **■*» ***** f «fr* "rr** ľľT«wJcmi* Rudku M» »»«f**1* «t**N*"w ^U «W«c pi* «** "*^***** WWAž befist x u niedsravitem ruského a*» ■*•**•* * M*» P***»™ • MtJdcwlsŕ befcw* u kawlické d** ***** M» ****** »w*e «fcofcÄsm.»H"*** «fr**** WSwiefeA» štítu jet» ^ rmuje. *c <*** ^^,v*v v^ "*** * u**rž*l*c ^ 4 obwwuje dukvni'otnvtu. Zdi st. *f Voegeftn netrval Rockerovu publikaci, kdy |*S8 ©tiskl SK» «»i ° politických twbožeivswfch» V «ásadé odlišnv M nicméně uhel pohledu obou fikworu a take duso ni wepokv kni. které v nich sakralirace politiky vyvolávala* V berlin tmíc podle všeho nevěděl» kolik who býk» do té doby napsáno o to-ottnuch nál*>knsrvkh. W své prvotině KMÜ napsal, fe «hovoru o politkkych náboknstvteh a tmaymawtt hnuti nasi «doby nejen jako hnun politická, ale také a především jako hnuti náboknská» není dodnes samo o sobe věcí dejnunt. ačkoliv je k tomu poaomy poKvovarel donucen rakty\ '•■■ Tenw nedostatek byl podle \ lim důsledkem oroeauikiho hngyistickěho a symbolického použiti lenntnu náboženství, použiti, kterv sc vlil© po roepadu «ápado-řimske tise a pote. co se trormovaly modenu si.;. j. kleté eřetelně oddělik> naboiensm od politiky: ,Ten. kdo hovoří o tucv v ^ má na mysli cirkevní instituci, a kdo hovoh o politice, má oji t stát* A proto «abyetam správně pochopili politická naboienv je tiebu „wismt pojem rdigkwity* a «členit do něi nejet» »náb©* ta*st\i pnnak»»cj spásu, ale \*echn> tv jew. o nich- se donu« «w*. ie v průběhu «Troje státu mCtteme otnacit *a «utvknske JTľlkdem Vo,^in "»K^™1 ^Aofcnstvl nad«em-* ^ihftnmn P^wmskr. Do druhé butone ohrnoval všechna »^taaodíofcnstv» nepřátelská hnutu která se projevuji j* WMium v^podsuti jako U) nábokasm UCtivaiid u.vc !ZÍÍri'PWÍ,lÍmib l<»' ««li VW**« ľSaľT^^^^Ícm ******** A poulil take leutun ^ Kke naboíer^r v &&,, simslu. ün ,(m j^^, svět ftSSľľ1?14 mkm a MWlg od tntik) ai po »ucasio ***** be*» Kho uvah bvlo pa>mLuu (uK, B8 litiky v hnutích, která vytvářela „politickou komunitu": „živor Kí uvnitř politické komunity nelze vykreslit jako profánní"'™. Lící se k otázkám a organizaci moci, protože je „také prost ředím ■ náboženského řádu, a poznání politické situace je neúplné, a to zá hanini způsobem, pokud nepojme náboženské síly této komunity rrnboly, v nichž tyto síly nacházejí svůj výraz".26 BVoegelin začlenil problém politického náboženství do mile-naristického historického kontextu, v němž novota a specifičnost totalitních náboženství vyzněly nadčasově jako obecný fenomén sakralizace politické moci, k němuž patřil jak kult faraóna, tak totalitní náboženství 20. století. Fanatismus a byrokracie Ve stejném období, ale odlišným přístupem, se politickým náboženstvím a totalitními režimy zabýval také Raymond Aron, který se snažil poznat jejich charakter a význam. Tímto tématem se zabývá především ve svých třech článcích, které vyšly v roce 1939, 1941 a 1944. Zdá se, že neznal současná díla na stejné téma, ačkoliv jeho rozbor na více místech odráží termíny a pojmy formulované již jinými. Aron v roce 1939 napsal, že žijeme v „dobé politických náboženství": lidé bojují nejen kvůli rozdílným zájmům, ale také kvůli „metafyzice či lépe řečeno kvůli konkurenčnímu dogmatu", protože „vyžadují, aby jejich činy a obéti byly ospravedlnený absolutní hodnotou". Politická náboženství vycházející z této potřeby, se zdála být ochranou proti nebezpečí rozkladu národního společenství následkem vzniku oddelených skupin a frakcí. Jediná doktrína přizpůsobená ve své nekultivovanosti potřebám lidových mas a kombinující sílu s vírou se pokouší znovu vytvořit pocit nezbytné pospolitosti," aby upevnila jednotu národa. Ale doposud, komentoval Aron, se totalitním režimům „nepodařilo vytvořit nic jiného než karikaturu skutečné sjednocené společnosti", protož* am marxismus, ani rasismus nenabízely „ekvivalent kaioliuv ^ředovéké společnosti: příliš mnoho lidí, příliš mnoho duchových hodnot jim uniká V To nicméně pro Aiona nebyla překážka, která by /ncl v*k zásadní důležitost politického náboženství v genezi a upes Arnn své úvahy rozvíjel během druhé světové Váľ' ^ľSÄtiS který totalitní hnutí zísU íWÄ "a Ä a náboženských aspe^, Vypršal nový výklad provázanost, nabozensm a totahty a v ko-Zntním výkladovém rámci propojil ruzne ideologické, kulturní, lanizační a institucionální aspekty. V tomto rámci bylo politické náboženství považováno za nedílnou součást totalitního systému, protože bylo novou formou moderní tyranie, jejíž vnitřní potřebou bylo slučovat ryzí nadšení a náboženský fanatismus s demagogickým cynismem a nejbrutálnějším politickým realismem bez skrupulí. Nacionálni socialismus zapojil do služeb své mocenské vůle kouzlo mýtu a efektivnost organizace. Velké oslavy nacistického náboženství v Norimberku jako výsledek fanatického nadšení a byrokratické efektivity byly konkrétními symboly kombinace racionality a iracionality, které Aron považoval za původní a základní jádro totalitarismu. Fanatismus a byrokracie - to byla formulace, kterou Aron použil v roce 1941 při vysvětlení charakteru nacismu, jemuž jako příkladu politického náboženství věnoval největší pozornost a jež tehdy považoval za nejvyspělejší formu totalitního režimu.28 Moc nacionálního socialismu spočívala ve schopnosti kombinovat sílu byrokratické racionalizace vyhrocené bezpodmínečným rozpínáním totalitní nadvlády a sílu kolektivního iracionálna zachyceného pomocí mýtů, symbolů a rituálů nového náboženství. Nacionálni socialismus skutečně vyvolával v masách německého lidu zasaženého krizí novou víru a navrátil mu nejen bezpečí a hrdost výkonného a mocného státu, ale také pocit národní sounáležitosti uskutečňované prostřednictvím mystického spojení s Führerem - naprosté poslušnosti jeho bezpodmínečné autoritě: "Rnito lidem, kteří jsou rozhodnuti jednat, bojovat a společně pochodovat, je ukázán nepřítel, původce všeho zla, na kterém ma7ZnHS1 u l nCnáVÍSt a zlost' ')'ichi maÍf ne"astné lidové důvL , JC jim Představen prorok, jenž oplývá iedľodľh'T1"11:111 a °bjímá Srdce lidí J< «P-«» několik mžľtvÍ»Ja T1CČenských P"nciPů> které oddají oka-™X 1 tVmkŮm a hIubok^ -uhám spoleľosti. Primát % Kolektivní fanatismus pěstovaný prostřednictvím mýtů a rituálů politického náboženství byl základním faktorem politiky racionálního socialismu. Aron ale upřesňuje, že koexistoval s politickým cynismem držitelů moci, kteří ho využívali při uskutečňování sVvch mocenských ambicí. Fanatismus byl také pro totalitní systém nezbvtnv jako opravný prostředek byrokratické racionalizace. Měl udržet při životě dynamiku hnutí a živit společné nadšení lidových mas a jejich agresivního ducha s výhledem na další dobyvačná tažení říše. Politickým hnutím, jako byl nacismus, vždycky hrozilo, ze upadnou do banality každodenního života. A právě fanatismus měl tuto hrozbu odvrátit a „podněcovat lidi jak v míru, tak ve válce": „Právě fanatismus dává racionalizované existenci a společným nadějím smysl a cíl; díky němu jsou oběti snesitelné a přijímané, protože jsou přinášené za vlast a budoucnost; mladé barbary nutí dobývat starý svět."30 Aron sice v politickém náboženství rozpoznal základní prvek totalitarismu, problém však zůstal nedořešen, protože definice jeho přirozenosti a funkce se pohybovala v rovině účelové a obecně zjednodušené. Aronova nespokojenost v tomto ohledu jasně vyplývá z otázky, kterou položil v úvodu své nejsystematičtější eseje, jež vyšla v roce 1944 a která se zabývá fenoménem sekulárního náboženství. Tento termín navrhoval pro definici „doktrín, které v duších současníků zaujímají místo vyvanulé víry a které spásu lidstva vidí na tomto světě v daleké budoucnosti, a to ve formě nově vytvořeného společenského řádu".31 Je legitimní, ptal se Aron, hovořit v těchto případech o náboženství? Tedy tehdy, kdy neexistuje transcendentní či posvátný objekt, k němuž se zvedá modlitba a láska? Aron uznával, že například pro křesťana je definice sekulárního náboženství přijatelná pouze ve smyslu nápodoby a karikatury náboženství. Aron měl za to, že by bylo legitimní přijmout termín náboženství, přičemž by použil širší definici náboženství navrhovanou Gustavem Le Bonem. Tu citoval, aniž by *ránu Le Bonovo jméno. Za „náboženství", a tedy i za sekulární náboženství, považoval jakýkoliv projev fideistického cítěnu jeho. vyrazem je zbožňování, oddanost a fanatismus ve službách nějaké vki či jakékoliv entity, které se stávají důvodem a nejvyšším cílem štence. A je takt, poznamenával Aron, že sekulární nabo/enstv i sreině jako tradiční náboženská vira v období svého největšího ^všeobecnějšího vzestupu byty schopne vési lidsko duše k od 91 nnnsfi a bezpodmínečné horlivosti.32 Od tohoto d"rklanduTroP odvíjel po^m sekulárního náboženství. pr,n. ^Älos^ificki £ které zde shrnujeme v rffchdnfcfc ^Sekulární náboženství jsou doktrínami, které určují nejvyšší cíl ... ,, existenCc a v návaznosti na něm je definováno dobro a zlo. Tedy pokud ,je funkce náboženství předkládat ty nejvyšší hodnoty, podle kterých se lidské bytosti orientují, jak můžeme popřít, že politické doktríny naší doby mají náboženskou podstatu?" Jsou to náboženství kolektivní spásy, která neuznávají nic důstojnějšího či vyššího než cíl svého hnutí. Všechno, lidé a věci, je podřízeno splnění tohoto cíle a míra hodnot, a to i těch duchovních, je podmíněna jejich užitečností k dosažení nejvyššího cíle. Skalní stoupenec (militante) sekulárního náboženství, aniž by v nejmenším zatížil své svědomí, použije všechny jakkoliv strašlivé prostředky, protože jsou stejně posvěcené cílem, k němuž vedou a který ospravedlňuje netoleranci a násilí. V tomto všem tedy spočívá společný základ sekulárních náboženství a původ jejich nelítostného machiavelismu. Aron poznamenal, že by bylo absurdní sekulárním náboženstvím vytýkat, že „organizují netoleranci a šíří válku": konec konců „náboženství spásy v období, kdy nezpochybnitelně ovládala lidské duše, nebyla o nic tolerantnější. Tvrdě ve jménu čistoty zuřivě pronásledovala kacíře a neváhala vítězit železem a ohněm"." Sekulární náboženství mají společnou strukturu s náboženstvími tradičními - podávají všeobecný výklad světa (nebo alespoň historie), vysvětlují význam zla, které lidstvo sužuje, a v daleké budoucnosti předvídají konec této tragické zkoušky. Zároveň v prítomnosti předkládají prostřednictvím bratrského stranického přijímaní prožitek toho, jak bude vypadat budoucí společenství oupeneho lidstva a , okamžitou platností tak kompenzuj. »ľľľ íCt, iajT ., dul«'!ých nových skutečností. Noiava Aron vyzdvihl dni v* »«gogického rvn- ,st spoit"ní kolektivního fideismu, de g ° CymSmU a byrokratické racionalizace jako hlavního a v pravém slova smyslu moderního aspektu totalitních režimů. NVní zdůrazňoval, že vytváření sekulárního náboženství wdiází l existenciální potřeby moderního člověka dezorientovaného, ztraceného a osamelého v moderním svété byrokracie a anonvmitv. ponechaného napospas nekontrolovatelným silám, které zbořily [radiční pilíře autority a víry. V rámci tohoto vysvetlení nacházelo totalitní náboženství své racionální ospravedlnení jako napodobenina či náhražka víry a autority, jako pseudonáboženství, které ve védomí Hdí zaujalo místo, jež po sobe zanechaly tradiční náboženské jistoty starého světa- Moderní svět přivodil krizi tisícileté vírv a stejné stalých institucí, které začleňovaly jedince do společnosti. Yvtvoiil masy milionu dezorientovaných a nejistých jedinců, „zajatců", psal Aron, „jednotvárné lopoty, kteří jsou ztraceni v davu města" a dychtivé hledají víru, společenství a orientační bod v živote. Totalitní náboženství se mohla tedy zdát být příslibem řešení krize moderního človeka. V Aronových úvahách zní jako ozvéna debata o krizi civilizace, která právě ve 30. letech nabývala temnvch barev apokalyptického pesimismu, stávala se predzvestí neodvratné katastrofy hrozící „posedlému světu", jak ho v roce 1935 definoval holandský historik Johan Huizinga.:~ Všechno to, co bvlo dříve pevné zakotvené a posvátné, se ted otřásalo a umíralo. Fyziognomie současné doby, napsal v roce 1931 německý filozof Karl Jaspers: je filozofií člověka bez jistot z projevuje se revoltou opozice, nihilistickým zoufalstvím, bezmocným zmatkem mnoha nespokojených lidí, hledáním bez cíle, které neuspokojí ani dovršení jedné etapy a které odmítá volání po smíření. „Bůh neexistuje , volají davy bez Boha a bez Boha ztrácí i člověk svou hodnotu; bez zábran je možné ho zabít, nebot není ničím. V době závažných zvratů, které zmítaly masami lidí, uspokojovala podle Arona sekulární náboženství potřebu orientace, dávala jistotu vedení a poskytovala soustavu víry schopnou vysvětlit problémy existence a shrnout je v jednotnou formulaci. Izolovanvm a ztraceným jedincům zajišťovala sekulární náboženství „účast na duchovním společenství" a zároveň byla novým principem Icgm-mi2ace autoritativní moci zosobněné vůdcem: 93 Daw které nadšeně vítaj, faJesne prorokv zrazu,, mtenZIQl ^b obracej,c,'ch se k prázdnému nebu JakM*. Bernanos, tragédií není, ze Hitler If*** jako Buh nebo ze s, ho s Bohem Pletou, ale to, že miliony lidí jsou tak zoufalé, že vén. fa. iím ie Každá ekonomická či politická krize, která xykolejí lidové masy je vrhne zpět do naruce pokušen, svázaného se zoufalstvím a nadšením. Rodil se tak now rád .založený na stoupající hvězdě sekulárního náboženství, na bratrství věncích vyznávajících stejnv ku na výsadním postavení jednoho vůdce, v němž masy vidí spasitele, někoho, kdo naplní jejich tužby: Lidé již nechtějí být poslušní „funkcionářům", autoritě bez tváře a jména - na anonymitu racionální organizace reagují tak, že wtvářejí hrdinu. Už nechtějí snášet řád, kterému nerozumějí a kterv se z nedostatku morální inspirace snižuje k donucovacím prostředkům či fatalitě. Naděje na spásu je tím, co tako-vvto řád přetváří a co mu vrací duchovní smysl. Oba dva cíle se spojují - kolektivní víra plodí proroky a vládci vymýšlejí své náboženství. A i kdyby zcela zmizela představa světa nadzemského, přetrvávala by primitivní doktrína prozíravého člověka. V této situaci nacházel cynismus totalitních tyranů plodnou půdu, do které zaséval mýty spásy svých politických náboženství Z ní sklízel souhlasnou úrodu zoufalých lidí a přetvářel ji v palivo své mocenské mašinérie. Právě toto bylo jádrem Aronovy analýzy masové společnosti - iracionálno a mýtus se stávaly úžasnou politickou silou mobilizující společnost. A dělo se tak pravě proto, že dodávaly totalitním režimům sugestivní moc nového náboženství oživeného fanatickým zanícením věřících, kteří chtěli dobýt a uně-mt svet nm, že dobudou a změní vědomí a svědomí lidí. Bytí proto rozhodnut, zmocnit se myslí a těl lidskvch bytostí a semknout S do kompaktních organizací, které jednotlivce pobídly a učinily z nich součást masy, aby je pak přetvorilv podle potřeb nos ^nich božstev. A aby mohla realizovat své dle, méb totalit* ZTT • POZÍCÍ mašinerii ™^nuho státu • váechny ni Navíc' ľS ,lm m0hU posk>™^ technologická modemi moh,a CerPat * *y Wowch nus, které Mcdal> n* |djü( Aľon uval na tom, Že Hitlerovo hnutí bylo pro masy Jémcfl « P™lťvSím Pr° mládeŽ Přitaí,iv* 2 fidciití< koho hlediska PoVíbuZOVány .společnou vírou náboženského charakteru" násle- ovgly masy „proroka, který ohlasoval příchod Tretí rise" a sliboval - 0Vé, bohatší, prosperující a silnejší Nemecko. U mládeže sc tento náboženský zápal rovnal etice, přístupu k üvOtU. Soudru/sky duch, duch společného boje, oddanost vůdci, vůle k hrdinství, pohrdání měšťanským životem, přímá účast na společenství - všechny tyto pocity tak charakteristické pro německou mládež se Sířily Hitlerovým hnutím. Být členem Strany neinamenalo ani tak přijmout nejaký program nebo přimknout se k určitým myšlenkám, ale spise přísahat věrnost vůdci a účastnit se boje,39 Náboženská podstata totalitarismu V tutéž dobu, kdy Aron uprchnuvší z Francie okupované nacisty definoval pojem sekulárního náboženství, německý intelektuál Waldemar Gurian rozvíjel pojem politického náboženství v exilu ve Spojených státech jiným směrem. Činil tak v rámci typologie totalitarismu jako systému moci ovládaného elitou nového společenského původu hierarchicky organizovanou v jedinou stranu podřízenou vůdci. Tuto elitu spojovala absolutní víra ve vlastní poslání. Společenskou či tradiční legitimitu staré vládnoucí třídy, napsal v roce 1939,40 nahradila totalitní elita novým systémem politického náboženství. Kromě toho, že politické náboženství ospravedlňovalo moc jedné strany, také podnecovalo primát její autoritv M» jediného pramene zákonů a formovalo shora veřejné míněni tak, aby bylo nakloněné režimu. Zvláštní charakteristikou totalit-A&Q státu na rozdíl od jiných torem absolutismu bvla netolcrance *M1 »pasivnímu a povrchnímu prijímam autoritv". Totalitaiismus mřl totiž za to, ze „je nezbytne naproste vnitřní přesvědčení^ Wilicfcí náboženství totalitního statu je odlišné od poluukcho náboženství absolutistického režimu, protože se nctvka icn kul 111 iedne osoby či dynastie, ale je /aiowft kultem mas /astupo *A?ch vládnouc! třídou a vůdcem, (...) totalitní stál pvntofc 95 , lUsm>, sunu. ---..nu..,! -.vlát.......fenou do ^.ílo':. '.UUKÍ.H ľ,,ľot,uvM. .. --» .«luvOih« politického lHlIum luboženství se nakládala na »na fedné straní slepé KK4utaom vůdci a na drohl SBWÍ na ^n,Ľ,n unoralismu« ;MmAhv vvvolav* nadáni u lidových m» aby je iménila v uk úvtu material s jefcoi pomod mela vtódnoud skupin« n dmyslu sUmiu ambice a vybudovat vlastní mocenskou politiku: ...u dbfeftj m tomto politickém náboženství pohrdá Údem mnohem více nci starý absolutistický stát, her]) povaiova m^N ;vt\m nasuvi totalitní stál se je smál uvést do hypno aktivního nadření/ \iU- Guttana stejní jako podle Auma tedy bylo politické tuKwtvMM vvskdkcm politického kalkulu. Bylo jedním dema , vh tusttom totalitní moci. N temeni pravé úvaha o origi MtMtétomoví \ porovnaní s tradičními formami absolutismu viU Guriana k domněnce* že problém politick, to nlholffUMM útekwy a klamný výklad nevyřeší, totalitní nábo při blusím zkoumáni nebylo doplňkovým nástrojem podstatou totalitarismu. jinými slow totalitní stač se octichytoval k politickému náboženství jen jako k nástroji dc ■ u\ k* ho k tomu vedla sama jeho přiro:cnost, / o proniknout do oblasti, která do té doby Mttřifa vyli - ■ tt*ÍK-nmiu nibokftstvi. luirpoval si vvsadu deťmovar stnvs *«* cil lidské existence a musel proto pojmout naho v isk WM»ífe prorok ä vydral nejen ...\i „dokonalou spokvn« - Tľl*1*8"" p,iso*ÄOstí> «^ *» »icdinou dokonalou spokvnosť J"***"" slov» smyslu. Stát l.nebo hnut» podporuj ta stát -*** u: lid loženy na jedné rase. narodm nmi - 2^™^ ■ ty man vvlučm právo rozhodovat o ob. ^.urun Vratká došc-1 k ,aN. otuUcar nakvenso^ «^ Ubkkou K>mvubd „Dejte carovu « k a,uv. a Bohu. CO K BožiV v*m ve svůj prospěch: » WW Boru. kterého sám vvtvah můžeme říci, že když totalitní stát používá slovo Bůh, uctívá obraz sebe sama a sebe sama zbozstuje.41 Politické náboženství, tvrdil v roce 1944 Gurian, „není jen nutné z utilitářských důvodů,je považováno za výraz absolutního, skutečného a správného řádu"; totality jsou „hnutí, která zastávají důležitost absolutní jednoty politiky a náboženství a přetvářejí politiku v cosi absolutního, všeobjímajícího, v nejvyšší cíl lidské existence".42 V následujících letech Gurian zcela opustil účelovou a klamnou interpretaci politického náboženství: interpretovat ho pouze jako „nástroj k nastolení politického systému, v němž stát soustřeďuje ve svých rukou maximální možnou moc", napsal v roce 1952,43 neumožní pochopení, jak důležitá ve skutečnosti politická náboženství 20. století jsou. „Tato politická náboženství, tyto různé formy totality, si nekladou za cíl pouze nastolit silný stát, ale cele ovládnout člověka a společnost a transformovat je." Touto cestou Gurian nakonec dospěl k tomu, že ztotožnil totalitarismus a politické náboženství v tom smyslu, že považoval totalitarismus samotný za náboženský fenomén: Totalitní hnutí, která se zrodila po první světové válce, jsou ve své podstatě náboženskými hnutími. Jejich cílem není jen změnit politické a společenské instituce, ale přetvořit charakter člověka a společnosti. Prohlašují, že znají skutečný a závazný smysl života a také jeho cíl. Přesvědčivě tvrdí, že jsou založena na doktrínách, jež úplně a cele popisují a určují bytí a činnosti člověka a společnosti. Nezáleží na tom, zda tyto doktríny jsou prezentovány jako jediný správný výklad vědeckého poznaní společnosti a zákonů historického vývoje, jak je tomu v případe bolševicko-marxistické totality, nebo jestli chtějí ospravedlnit vládu jedné rasy a být výrazem převládajícího mýtu 20. století, jak je tomu u nacionálního socialismu. Dělat si nárokv ua niav divou doktrínu je základní charakteristikou totalitních hnuti Jsou netolerantní. Jejich cílem je vykořenit všeehnv osutiu nauky a filozofie. Jejich požadavky a jejich BttOC "esiuě|i lni žádným způsobem omezovány, totalitní hnuti nepopouitěji k existuje život mimo či mé jejich moci Nejsou schopna pH J^out fakt, yc jinc Iullkv a instituce raajl privo m nertvisbÄ ,la WO« dÖStOJnWt a /e uuji sann o SoW něiakou hodnom. 9 táce nimi ní A to že na nějakou dobu a v závislost, na svých mocenských pocřebách respektují existenci jiných skup.n a „nvch doktnn. nLamená, že se vzdala svého cíle z,skat absolutn, moc a sprovodit ze světa všechny ostatní nauky. Od druhé polovinv třicátých let se častěji objevovaly interpre-totalitarismu jako politického fenoménu, který puzen vlast- ,„ náboženskými pohnutkami cíleně zasahuje do oblasti tradicích náboženství. Originalita mystiky totalitní politiky spočívala podle Louise Rougiera v tom, že „radikálním způsobem popírala rozlišení mezi duchovním a světským", které západnímu světu přineslo křesťanství. Totalitní stát si kladl za úkol „regenerovat duše a těla a obléci duše i těla do uniforem", žádal „pasivní poslušnost těla a radostný souhlas duše" a následkem toho považoval agnos-ticismus za zločin.44 Především toto bylo na totalitní diktatuře ve srovnání s diktaturami minulosti naprosto nové. Anglický historik Alfred Cobban v jednom ze svých cenných pojednání o diktaturách z roku 1939 vysvětlil, že v minulosti byly diktatury způsobem vlády, v němž nebylo snahou hledat ideologické opodstatnění, zatímco v totalitních diktaturách se za stranou, tajnou policií a terorem nachází „skutečný duchovní princip", který z těchto diktatur dělá něco více než jen pouhý způsob vlády: „Nová totalitní diktatura je mocná ne proto, že ovládá lidi, ale proto, že ovládá jejich mysl. Jejím základním a skutečným cílem je ztotožnit církev a stát."'5 Podle Cobbana dosahovala totalitní diktatura svého vrcholu dosažením toho, co můžeme označit za náboženský rys. V něm dochází k završení její vlády, protože obsáhne celý lidský život. Totalita přijímá duchovní disciplínu náboženského řádu a vnutí ji čtyřiceti, šedesáti Či stu milionům osob. Jejím cílem je vytvoření národa jezuitů, kteří neslouží Kristovu zástupci, ale Fiihrerovi.46 Na konci třicátých let si téma sekulárního náboženství našlo trvale a pevné místo v rámci výkladu totalitních režimů a dokonce se stalo hlavním měřítkem v porovnávání různých totalitních re zimu. Frederick Voigt vedle sebe postavil marxismus a nacismus jakoruzne varianty „moderního mesiášství". Marxismus pm ■> ^•>' za jeho racionalistickou formu, nacismus ,., ,,.u ío.uIímkIou. Obě 98 osvo- Jvč spojoval mýtus konečného boje a nutné katastrofy, která kodí $vě» od zla a zajistí definitivní vítězství dobra: Marxismus a nacionálni socialismus jsme definovali jako sekulární náboženství. Nejedná se o protiklady, v zásadě jsou g podobna, a to jak z hlediska náboženského, tak z hlediska Luckého. Obi i^ou mesiášská a socialistická; obě odmítají křesťanskou m> sienku, že žijeme v hříchu. Obě používají despoticko metody a jsou despoticky založena a na oltáři oslavují kolektivního človeka, jenž je zapřísáhlým nepřítelem individuální duše. Obé by chtěla dát císaři to, CO patří Bohu, a chtějí, abv se člověk stal panem svého osudu vytvořením království nebeského iu zemi.^ \c srovnávací analýze totalitních států dostalo politické náboženství důležité místo. Na sympoziu o totalitním státě, které se konalo ve Philadelphii v listopadu 1939 z iniciativy American Philosophical Society» dokonce figuruje na prvním místě v seznamu základních prvku totalitarismu. ľotalitní ideologii trefně vyobrazil ve svém prvním pojednání Frirz Morstein Marx, profesor politických věd, jako „sekulární náboženství Leviathanovy GfakveV* Totalitní Leviathan jako takový mohl vůči církvím použít různé taktiky, mohl hrát o čas a dohodnout se na kompromisech, ale jeho cílem každopádně zůstávalo ovládnutí člověka v jeho celistvosti: Leviathanova sekulární Církev má ze své přirozenosti sklony prosazovat obecnou platnost svých absolutních hodnot. Setká--li se s hmatatelnými překážkami, může se na nějakou dobu tvářit ústupně, ale pořád má nutkání prosazovat své absolutní hodnoty, jakmile odpor povolí. Vzhledem k tomu, že plni posvátnou misi, není schopna respektovat hraniční čáru, která °ddéluje přesvědčování od brutální síly. nezastavitelné poslání totalitního státu bortit všechna ome-2eni miknaristické touhv sekulárního náboženstvu ťanaticke pro-^ování sebe sama, to vše nacházelo plodnou půdu pro smi) růst * JKuaci .tragické nejistoty člověka-davu, jenž byl v kalii a ste,ne Cak v Německu a Rusku zasažen morálními a materiálními zvratv 00 světové války a jejími důsledky". Nove sekulární.náboženství bv nikdy nezískalo moc, „kdyby neuspokojovalo hdske potřeby, které nebylo možné uspokojit jinak".50 Stejného názoru byl americký historik Carlton J. H. Hayes, někdejší největší znalec problematiky nacionalismu jako náboženství. S tím, poznamenal Hayes, jak mezi lidmi západní civilizace upadala historická křesťanská víra, vzniklo náboženské vakuum, které lidové masy potřebovaly zaplnit jinou vírou, a tuto jinou víru jim dala totalitní hnutí. Byla by proto chyba přehlížet „tento v zásadě náboženský prvek, který je v nich obsažen, a v zásadě náboženské kouzlo, které totalitní hnutí mají. Současní diktátori se k masám obracejí v rouchu velkých knězi a nových zanícených náboženství. A lidové masy na apel diktátorů reagují s nadšením a fanatismem novověrců."51 V interpretaci totalitarismu přisoudil politickému náboženství zásadní úlohu také politolog Sigmund Neumann, autor první systematické a srovnávací studie na téma totalitních států, která vyšla v roce 1942 ve Spojených státech, kam se uchýlil do exilu. Tento německý vědec prohlašoval, že podnět, který stimuluje totalitní stranu, „je bezpochyby spojen s duchovnem, dalo by se říci téměř napůl církevním", a jako příklad uváděl fašistickou stranu: Strana je zastáncem víry, která prostupuje všechny stránky lidského osudu a dosahuje až k absolutnu. Její totalitní ráz nutně přetváří stranu v náboženskou organizaci, v teokracii. (...) Fašistickou stranu lze popsat na základě tohoto náboženského rysu. Strana má svou hierarchii, své rituály a dogmata, své semináře. Nabízí duchovní odměnu a trestá a své poslání koná také prostřednictvím materiálních trestů a požitků. Fanatismus se stává nejdůležitější charakteristikou horlivých stoupenců; kacíři musí být buď přesvědčeni, nebo upáleni na hranici. Z tohoto důvodu církev vždy potřebovala radikální řády a misionáře. Propagandistické instituce jsou ustaveny proto, aby šířily víru. Tato nová náboženská sekta tedy přesvědčuje, povzbuzuje, vypomáhá, vykonáva verejné práce a slavnostně připomíná své svaté a mučedníky.52 Tímto způsobem se totalitní strana sama stávala církví, jejímž cílem je z,skat si duše svých příznivců; z tohoto důvodu musel totalitansmus nutně vstoupit do konfliktu s tradičními nábožen-stvimr stvimi: 100 Moderní diktatury jsou „politickými náboženstvími" (náboženstvími z tohoto světa, samozřejmě). A jejich přežití ve skutečnosti závisí na jejich konečném vítězství nad náboženstvím. Vzhledem k tomu, že náboženství je pro totalitní vládu největší hrozbou, mohou se náboženské síly stát nejúčinnější ochranou proti totalitním nárokům.53 Mnohé studie totalitarismu v meziválečném období došly k závěru, že v budoucnu nastane konflikt mezi politickým náboženstvím a náboženstvím křesťanským. Mezi vědci byl totiž rozšířen názor, že se totalitní náboženství nevzdá a že bude všemi prostředky vnucovat svou vůli, neomezeně ovládat lidská těla a duše, nenávist, násilí a zločiny proti svým nepřátelům bude oslavovat a ospravedlňovat jako svatou křížovou výpravu osvobozující svět od zla. „Totalitarismus má svaté poslání a nemůže rozlišovat mezi přesvědčováním a brutální silou. Jeho mučírny jsou posvěcené stejně jako jeho chrámy."54