SERMO M. IOHANNIS HUS, quem proposuerat facere in concilio Constanciensi
I Dominus noster iesus cristus, perfectus mundi re-demptor et salvator, quia verus Deus et homo, existens sacerdos secundum ordinem Melchisedech, pontifex summus, non habens neccessitatem cottidie offeree hostias pro peccato proprio, assistens Deo Patri se densque ad dexteram eius semper vivens ad interpel-landum pro nobis, non inpeditus ex culpa propria aut excludente alia persona, oblivione.avaricia vel desidia ad procurandum suis subditis omne bonum, post labo-rem suum prestantissimum et post mortem gravis-simam et turpissimam vietor mortis gloriosus resurgens a mortuis, pacem discipulis obtulit, ita dicens: "Pax vobis".
Et mortis expectans supplicium, iniungens discipulis predicacionis officium, precepit inter cetera domum, quam intrarent, pacis donario salutare. "Intrantes", inquit, "in domum, salutate earn, dicentes: Pax huic domui. Et si quidem fuerit domus ilia digna, veniet pax vestra super earn, si autem non fuerit digna, pax vestra ad vos revertetur", Mat. 10°. Cuius precepto et exemplo intenti sui apostoli, pace populum salutarunt. Unde Petrus apostolus in utraque Epištola Dei populos sic salutat: "Gracia vobis et pax multiplicetur". Paulus eciam, vas eleccionis, in omnibus suis preter ad Hebreos epistolis, pace populos salutavit: "Gracia", inquit, "vobis, et pax a Deo Patre et Domino lesu Cristo."
KÁZÁNÍ M. JANA HUSA, které zamýšlel přednést na kostnickém koncilu
Pán náš ježíš kristus, dokonalý vykupitel a spasitel světa, protože pravý Bůh i člověk, kněz podle řádu Melchisedechova, a proto nej vyšší velekněz, který není nucen denně přinášet oběti za svůj vlastní hřích, je u Boha Otce a sedí na jeho pravici, jsa stále-živ, aby se nás zastával. Jemu nebyla na překážku ani vlastní vina, ani mu nezabránil někdo jiný, ani zapomnětlivost, lakota nebo zahálka, aby svým poddaným neopatřil všecko dobré, takže po nejtěžší a nejpotupnější smrti dokonav své zcela výjimečné dílo, jako slavný a zmrtvýchvstalý vítěz nad smrtí nabídl svým učedníkům mír slovy: "Pokoj vám."
A v očekávání trestu smrti, ve chvíli kdy učedníkům ukládal kazatelský úřad, rozkázal jim kromě jiného, aby dům, do něhož by vešli, pozdravili přáním míru a pokoje. "Vcházejíce do domu," řekl, "pozdravte jej slovy: Mír tomuto domu. A bude-li toho onen dům hoden, váš mír na něm spočine; nebude-li však toho hoden, váš mír se k vám navrátí" (Matouš 10,12-13). Apoštolove, dbalí jeho příkazu i příkladu, zdravili lid pozdravem pokoje. Proto apoštol Petr v obou svých epištolách zdraví Boží lid takto: "Milost vám a mír nechť se rozhojní." Také Pavel, vyvolený nástroj, ve všech svých epištolách s výjimkou listu k Židům, zdravil sbory pozdravem pokoje. "Milost vám a mír," říká, "od Boha Otce a Pána Ježíše Krista."
30
31
Redemptoris ergo nostri et summi pontificis suo-rumque apostolorum ego sacerdos minimus inherens vestigiis, assumo pro sermonis mei exordio salvatoris "Domini ista verba:
PAX HUIC DOMUI.
Redemptor humani generis duobus modis pacem discipulis obtulit. Primo modo legacionis, dum Ion. 14° die cene legavit ut filiis suis carissimis, in sua ante mortem finali licencia, pacem tamquam maximum donarium, dicens: "Pacem relinquo vobis, pacem meam do vobis." Secundo pacem obtulit discipulis modo salutacionis, dum sepius post resurreccionem ipsos verbis pacificis salutavit, dicens Luce 24° et Ioh. 20°: "Pax vobis."
Est autem duplex pax, scilicet pax Dei et pax mun-di, que innuitur, dum dicit Cristus Deus: "Pacem meam do vobis, non quomodo hic mundus dat, ego do vobis." Unde de mundi pace dicit Mat. 10°: "Non veni mittere pacem in terram, sed gladium. Veni enim separare hominem adversus matrem suam, et nurum adversus socrum suam". Venit enim Cristus rex paci-ficus ad dissolvendam confederacionem fictam inter homines mundanos per superbiam dyaboli, que viros forciores seculi fallUJCum dyabolus, rex super omnes filios superbie, omnes peccatores illaqueat, qui sunt per Cristi humilitatem ante omnia separandi, carnales autem, per vicium voluptatis coniuncti, sunt per Cristi penitenciam seiungendi, sed mundo per avariciam nupti sunt per Cristi pauperiem separandi. Unde quicunque in aliquo horum trium nititur quiete fovere populum, ille nititur dissolvere Cristi pacem, quia pacem
Já tedy, kněz nejnepatrnější, pevně se přidržuje šlépějí našeho vykupitele a nej vyššího velekněze a jeho apoštolů, beru si hned v úvodu za základ svého kázání slova Pána a spasitele:
MÍR TOMUTO DOMU.
Vykupitel lidského rodu nabídl svým učedníkům mír dvojím způsobem. Jednou v podobě závěti, když podle 14. kapitoly Janovy v den večeře na rozloučenou, osvědčiv před smrtí naposledy svou vlídnost, odkázal ve své otcovské lásce nej milejším synům mír jako dar nejvýznamnější slovy: "Pokoj vám zanechávám, mír svůj vám dávám." Podruhé nabídl učedníkům mír v podobě pozdravu, když po svém vzkříšení je několikrát pozdravil mírumilovným přáním "Pokoj vám" (Lukáš 24 a Jan 20).
Je zajisté dvojí mír, mír Boží a mír světa, což Kristus naznačuje, když jako Bůh říká: "Svůj mír vám dávám; nedávám vám mír, jaký dává tento svět" (Jan 14,27); kdežto o míru světa praví u Matouše 10,34-35: "Nepřišel jsem uvést mír na zemi, ale meč. Přišel jsem totiž rozdvojit lidi, aby se postavil syn proti otci, dcera proti matce a snacha proti tchyni." Kristus, král mírumilovný, přišel zajisté, aby zmařil spolčení, zosnované mezi světskými lidmi z ďábelské pýchy, která zaslepuje nejmocnější muže tohoto světa. Neboť ďábel, který kraluje nade všemi zplozenci pýchy, poutá do svých osidel všechny hříšníky, a ty především je třeba rozdvojit Kristovou pokorou, lidi tělesné pak, které spojuje nerestný chtíč, je třeba od sebe odtrhnout Kristovým pokáním, kdežto ty, kdo z lakoty uzavřeli sňatek se světem, je třeba rozloučit Kristovou chudobou. Kdokoli tedy má snahu hovět lidu v některé z těchto tří neřestí, ten přímo usiluje zmařit Kristův mír, protože maří pů-
32
33
originalem hominis ad Deum, que solum solvitur per peccatum.
fPax autem "Dei est mentis tranquillitas in virtutibus stabilita. Ex quo patet, quod omnis homo existens in crimine, caret ut sic ecclesie sanete pace. Nam lob 9° scribitur: "Quis ei restitit, et pacem habuit?"
Ista autem pax tripliciter variatur. Est enim pax hominis ad Deum, hominis ad seipsum, et hominis ad proximum. Et tota ilia pax consistit in observancia man-datorumj
Er prima pax, scilicet hominis ad Deum, est tante virtutis, quod sine ilia non valet pax alia, sed ipsa habita utraque posterior consequitur. Nichil enim dissolvit pacem cum Deo, nisi peccatum, quia solum ipsum di-vidit inter Deum et hominem iuxta illud Ys. 59°: "Iniquitates vestre diviserunt inter vos et Deum." Ideo peccatum pacem sanctam prepediens est maxime fugiendum. Debemus enim plus infinitum odire pecca-ta quam penas aliquas corporales, sicut debemus infinitum plus amare virtutes quam voluptatem, divicias vel honores. Et ista regula summe stabiliret pacem homi-num, quia servando hanc regulam, constituitur homo amicus Dei. Sed si Deus nobiscum, quis contra nos? Nam in ilia pace timentibus Deum omnia cooperantur in bonům. Ideo licet inimicus persequatur hominem sic pacatum pace nobili in divieiis, in honore, in corpore usque ad mortem, tarnen prodest ei eciam invitus augendo meritum, ex quo sibi provenit magnus honor. Unde Ps. 138° de tribulatis Cristi amicis dicitur: "Ni-mis honorati sunt amici tui, Deus." Honorem autem istum, qui ad virtutes consequitur et iam dictam fidei regulam, que totam militantem ecclesiam dirigeret,
vodní pokoj mezi člověkem a Bohem, což je vlastní dílo hříchu.
Avšak mír Boží je utišení mysli zakotvené v ctnostech. Z toho je zřejmé, že každý člověk žijící v zločinu ztrácí svým jednáním mír církve svaté. Neboť v 9. kapitole Jobovy knihy (v. 4) je napsáno: "Kdo se mu kdy vzepřel, a žil dál v pokoji?"
Tento mír pak má tři různé stránky: mír člověka s Bohem, člověka se sebou samým a člověka s bližním. A celý tento mír má svůj základ v zachovávání Božích príkazu.
Mír v prvním smyslu, totiž mír člověka s Bohem, má takový dosah, že bez něho je každý jiný mír nemyslitelný. Kdo jej však má, dosahuje i obou dalších. Nic totiž nemaří mír s Bohem tak jako hřích, protože toliko hřích rozdvojuje Boha a člověka podle známého výroku Izaiášova v 59. kapitole (v. 2): "Vaše nepravosti rozdvojily vás s Bohem." Proto je třeba s největší ostražitostí vyhýbat se hříchu, který je svatému míru na překážku. Máme tedy mít v neskonale větší nenávisti hříchy než jakékoli tělesné tresty, stejně jako máme mít v neskonale větší lásce ctnosti než rozkoš, bohatství nebo pocty. A toto pravidlo by mohlo svrchovaně zajistit mír mezi lidmi. Vždyť zachováváním tohoto pravidla se člověku dostává práva být přítelem Božím. A "je-li Bůh s námi, kdo proti nám?" Neboť v tomto míru těm, kdo se Boha bojí, "všecko napomáhá k dobrému". I když tedy nepřítel pronásleduje člověka, který žije v tomto vzácném míru a pokojně užívá svého bohatství, důstojenství i života až do smrti, přece mu zcela bezděky prospívá; rozhojňuje totiž zásluhu, z níž plyne člověku velká čest. Proto říká 138. žalm o sužovaných přátelích Kristových (v. 17): "Náramně jsou poctěni tvoji přátelé, Bože!"
34
35