Egungoa ez den egunerokoan aurkitu zaitut. Nire kaligrafia ahantzi eta asaldatuak zure ile kizkurra hitz larriz marraztu zuela dirudi. Agidanez, orduan, akats ortografiko perfektuak nerabilzkien. Gerora hasi ginen maitasuna inperfektua dela sinesten. Elurra ari du leihoaren bestaldeko belardian. Elurra ari du leihoaren honako orrialde denetan -eki itxiak edo ilargi etsiak horitutako elur horia- eta zabaldu nituen tintazko xendrak deszifratzen saiatzen ari naiz orain. Nola heldu ginen horren inozo izatera?. Nola begitandu zitzaigun inozo izatearen jolasa horren ederra eta horren arrisku bakoa? Nola eskatu genion inozo izateagatik barkamena elkarri? Leihoaren bestaldean, memoriatik aske dagoen belaze zurian, bildu dira ardiak azkenean. Munduari beltz izan nahi dutela aldarrikatzeko ote? Te he encontrado En un diario que no es actual. Parece que mi caligrafia olvidada y perturbada Trazó en mayusculas tu pelo rizado. Al parecer, entonces, hacia perfectos fallos ortograficos. Luego empezamos a creer que el amor Era imperfecto. Nieva En el campo del otro lado de la ventana. Nieva en todas las paginas de este lado de la ventana -nieve amarilla del sol cerrado o de la luna desesperada- Y ahora estoy intentando descifrar Las sendas de tinta que abri. ¿como llegamos a ser tan inocentes? ¿como nos pareció que el juego a ser inocente Podria ser tan hermoso y sin riesgos? ¿como es que nos pedimos perdon al uno al otro Por ser inocentes? Al otro lado de la ventana, En el prado blanco que esta a salvo de la memoria Se han reunido al fin las ovejas, ¿Sera para reinvicarle al mundo Que quieren ser negras? J'ai te trouvé Dans un journal qui n'est pas courant. On dirait que mon calligraphie oublié et tranquille Traçait en lettre capitale ton cheveux bouclés. Apparemment, puis, il y avait fautes d'orthographe parfaites. Puis nous avons commencé à croire que l'amour est imparfait. Il neige Dans le domaine de l'autre côté de la fenêtre. il neige sur toutes les pages de ce côté de la fenêtre -la neige jaune du soleil fermé ou de la lune désespérée Et maintenant je suis en train de déchiffrer Les chemins d'encre que j’ai ouverte. Comment est-ce que nous sommes aussi naïf? Comment est-ce que nous croyons le jeu à être naïf Pouvait être si belle et sans risque? Comment est-il que nous demandons pardon l’un á l'autre Pour être naïf? De l'autre côté de la fenêtre Dans le domaine blanc est sauf de la mémoire Enfin s’ont reuni les moutons, Sera-ce pour le dire au monde qu’ils veulent être noir? Našel jsem tě v jednom deníku, který není běžný. Řeklo by se, že můj zapomenutý a klidný krasopis vykresluje velkými písmeny tvé kučeravé vlasy. Pak, podle všeho, tu byly dokonalé pravopisné chyby. Potom jsme si začli myslet, že láska je nedokonalá. Sněží na pozemku na druhé straně okna. sněží na všechny stránky této strany okna- sníh žlutý zavřeným sluncem či zoufalým měsícem A právě teď luštím cestičky inkoustu, které jsme otevřel. Jakto, že jsme tak naivní? Mohla by být tak krásná a bez rizik? Jakto, že žádáme omluvu jeden po druhém abychom byli naivní? Z druhé strany okna Na bílém pozemku, který tu chrání paměť se nakonec sdružili ovce. Je to kvůli tomu, aby řekli světu že chtějí být černé ? Larrialdietarako zerrenda errepasa dezagun. Bat: Ohetik jaikitzean elkarrekin joango gara komunera, ispiluaren aurrean betzuloak zenbat ubeldu zaizkigun ikertzera. Bi: Kafesnetan ordez, ardotan bustiko ditugu kruasanak. Hiru: Nik zure soineko purpura jantziko dut, eta zuk nire hileta elizkizunerako espresuki erosi nuen esmokina. Lau: Zortzi uso mezulari lumatu eta apartamentuaren akuratzailearekin zorrak kitatuko ditugu. Bost: Espaloiaren bestaldeko itsuak animatuko ditugu zebrabidea, semaforoa gorri dagoenean igaro dezaten. Sei: Ospitale atarian klaxona joko dugu ozen, koma egoeran daudenek, Herioren turuta zurruna aditu dutela pentsa dezaten. Zazpi: Zazpi, ez bat gehiago, ez bat gutxiago, zazpi izango dira beteko ditugun bekatu kapitalak. Zortzi: Eskutik emanda paseatuko gara milioika espezie exotiko eta bakar biltzen dituen lorategi botanikoaren erditik. Bederatzi: Azken musua ernalduko dugu, ilargia eta eguzkia eklipse absurdo batean ezkon daitezen. Hamar: Lo beltzari garai gaitzan utziko diogu. Larrialdietarako zerrenda errepasa dezagun, iturburuko apo morea larrazkenaren usainera makurtu aitzin. Repasemos la lista de emergencias. Uno: Al levantarnos de la cama iremos juntos al baño, Para inspeccionar delante del espejo Cuanto se nos amoratonaron las ojeras. Dos: Mojaremos los cruasanes en vino Y no en cafe con leche. Tres: Yo me pondre tu vestido púrpura, Y tu El esmoquin que compré expresamente Para los funerales. Cuatro: Desplumaremos ocho palomas mensajeras Y le pagaremos las deudas al arrendador del apartamento. Cinco: Animaremos a los ciegos del otro lado de la acera Para que pasen el paso de cebras con el semaforo en rojo. Seis: Tocaremos el claxon fuerte delante de los hospitales Para que los que estan en coma Escuchen la corneta dura de la Muerte. Siete: Siete, Ni más ni menos, Serán los pecados capitales que cometeremos. Ocho: Pasearemos cogidos de la mano, Atravesando el jardin botanico que contiene Millones de especies exoticas y unicas. Nueve: Fecundaremos el ultimo beso, Para que la luna y el sol se casen en un eclipse absurdo. Diez: Dejaremos que el negro sueño nos venza. Repasemos la lista de emergencia, Antes de que el sapo morado de la fuente Se arrodille al olor del otoño. Nik diot: Tiranoa da lurra, bere baitan babestuko nauela diostanean. Nik diot: Tiranoa da harkaitza, bere goroldioa burko gisa eskaintzen didanean. Nik diot: Tiranoa da belarra, bere ahoaz zaurituko nauela mehatxatzen nauenean. Nik diot: Tiranoa da airea, bere birikek nire birikak estutzen dituztenean. Nik diot: Tiranoa da euria, bere kasketak nire malkoak disimulatzen dituenean. Nik diot: Tiranoa da elurra, bere mantuak zure lorratzak ezkutatzen dizkidanean. Nik diot: Tiranoa da zerua, bere grisean zuria eta beltza bereizten uzten ez didanean. Nik diot: Tiranoa da unibertsoa, bere infinitua zure bazterreko soa bezain zabala denean. Eta nik diot: Tiranoa naiz baina nire tiraniak ez du inor izutzen. Yo digo: Tirana es la tierra, Cuando me dice que me protegerá. Yo digo: Tirana es la roca, Cuando me ofrece como almohada su musgo. Yo digo: Tirana es la hierba, Cuando me amenaza que me herirá con su punta. Yo digo: Tirana es el aire, Cuando me aprietan sus pulmones los mios. Yo digo: Tirana es la lluvia, Cuando sus caprichos disimulan mis lágrimas. Yo digo: Tirana es la nieve, Cuando su manta esconde tus huellas. Yo digo: Tirano es el cielo, Cuando sus grises no me dejan distinguir el blanco y el negro. Tirano es el universo, Cuando su infinito es tan extensa como tu mirada marginal. Y yo digo: Soy tirano pero Mi tirania no asusta a nadie. Je dis: Tyran est la terre, Quand elle m’a dit que me protége. Je dis: Tyran est la roche, Quand elle me propose comme oreiller sa mousse. Je dis: Tyran est l'herbe, Quand il me menacé de me blesser avec la pointe. Je dis: Tyran est l'air, Quand leur poumons serrent les miens. Je dis: Tyran est la pluie, Quand ses caprices cachent mes larmes. Je dis: Tyran est la neige Lorsque sa couverture cache tes pistes. Je dis: Tyran est le ciel, Lorsque ses grises ne me laisse pas distinguer le noir et le blanc. Tyran est l'univers, Lorsque son infinité est aussi vaste que ton regard marginal. Et je dis: Je suis tyran, mais Mon tyrannie ne fait pas peur à personne. Říkám: Tyranem je Země. Když mi říká, že mě ochrání. Říkám: Tyranem je skála, když mi nabízí svůj mech jako polštář. Říkám: Tyranem je tráva, když mě ohrožovala popícháním. Říkám: Tyranem je vzduch: když jeho plíce svíraji ty moje. Říkám: Tyranem je déšť, když jeho rozmary skrývají mé slzy. Říkám: Tyranem je sníh: když jeho pokryv schovává tvé stopy. Říkám: Tyranem je nebe, když mě jeho šediny nedovolují rozlišovat černou a bílou. Tyranem je vesmír, když jeho nekonečnost je tak široká, jako tvůj marginální pohled. Demagun marmoken mozorroa daramagula jantzita. Biluzik ageri zaizkigula arteriak eta zainak, pentsamenduak, desirak eta ametsak. Demagun karez beteriko burmuinak daratuluaz husten dizkiogula elkarri. Hareazko erlojuaren kristala berez pitza dadin uzten dugula, denboraren harea gero eta finagoa dela jabetzen garelako. Demagun gure inkontzientziaz gero eta kontzienteagoak garela. Espaloietako estolden burdinazko tapaki denak askatu eta zuloetan erortzearen beldurrik gabe paseatzen garela egunsentiaren piztiarioan. Demagun inoiz berriro ez lokartzeko intentzioarekin jaikitzen garela ohetik. Demagun ostirala dela eta zugana eraman behar ninduen hegazkina zerutik igarotzen ikusi dudala. Supongamos que llevamos encima el disfraz de medusa. Que nos aparecen descubiertos las arterias y venas, Pensamientos, deseos y sueños. Supongamos que nos vaciamos con el taladro los cerebros llenos de cal. Que dejamos que se agriete el cristal del reloj de arena, Porque nos damos cuenta que la arena del tiempo es cada vez mas fina. Supongamos que somos mas conscientes de nuestras inconsciencias. Que soltamos todas las tapas de hierro del alcantarillado de las aceras y que nos paseamos en el bestiario del amanecer sin miedo a caernos en los agujeros. Supongamos que nos levantamos de la cama Con la intención de no dormirnos otra vez nunca más. Supongamos que es viernes Y que veo atravesar en el cielo El avión que me iba a llevar hacia ti. Předpokládejme,že jsme v přestrojení meduzy Že se nám odkrývají cévy a tepny Myšlenky,přání a sny Předpokládejme že se vyprazdñujeme s vrtem mozek plný vápna. Nechme prasknout sklo písečných hodin Protože si uvědomujeme že písek času je čím dal víc jemnější. Předpokladejme že jsem si vědomi našich nevědomostí. Vypusťme všechna železná víka chodníkových kanalizací a procházejme se v bestiaří za svítání beze strachu ze spadnutí do děr. Předpokládejme,že vstáváme z postele s úmyslem,že už nebudeme nikdy chtít zase spát. Předpokládejme,že je pátek Vidim jak se na obloze protíná letadlo,které mě chtělo dovést až k tobě Ez zaitut ezagutzen baina zure biografia idatzi nahi dut. Esadazu, ezezagun maitea, esadazu: Negar egin al zuen amak mundura eman zintuenean? Pozezkoa edo atsekabezkoa izan zen negar hura? Non zegoen aita? Narrasean zenbiltzan gusturago edo, bi oinetan ibiltzearen bertigoak iraultzaile izan zintezkeen zorabioa eragin zizun? Totelka inprobisatu zenituen lehen berbak edo, lezioa umetokitik ikasia zenekarren? Kontatu, lagun arrotz hori, kontatu: Izebaren baratzaren erdian, ilargi betearen titiburua antsiatuz masturbatu zinenekoa. Hatzak pospoloekin erretzen zenituenekoa, mina garaitu zitekeela uste zenuenean. Katuei sei bizitza ebasten eta zazpigarrena barkatzen zenienekoa, Boterea, ibaian bi jauzi eman eta hirugarren jauzian urperatzen den harria dela deskubritu zenuenekoa. Erantzun arren: Maitatua sentitu izan al zara sekula? Maite izan al duzu inor sekula? Oihan itxi batean galdu izan al zara inoiz apropos, eta bertako piztiekin erlijioaz mintzatu? Zein itsasotan nabigatu zenuen haize kontra, uhandreen melodiari hitza jartzeko? Kontatu otoi: Bihotzak su-eten luze hori oparitu zizunekoa. Zeure burua doilorki torturatu zenuenekoa. Ispiluaren aurrean jarri zaren goiz honetakoa. Ez zaitut ezagutzen baina zure biografia idatzi nahi dut, zaharren bekatu gehiegi baititu nire bizitza gazteak nire autobiografia idazteko. No te conozco Pero quiero escribir tu biografia. Dime, querid@ desconocid@, dime: ¿Tu madre lloró cuando te trajo al mundo? ¿Aquel llanto fue de alegria o de pena? ¿Donde estaba tu padre? ¿Arrastrandote ibas mas a gusto O, el vertigo de andar a dos patas Te causó el mareo de poder ser revolucionario? ¿Improvisaste tus primeras palabras tartamudeando O, traias desde el útero aprendida la lección? Cuenta, amig@ desconocid@, cuenta: En medio de la huerta de la tia, Cuando te masturbaste ansiando los pezones de la luna llena. Cuando te quemaste los dedos con las cerillas y te creiste que el dolor se podia superar. Cuando le robabas al gato seis vidas Y la septima le perdonabas, Cuando descubriste que el poder, Es la piedra que al dar dos saltos en el rio al tercer salto se hunde. Contestame, por favor: ¿Te has sentido alguna vez amad@? ¿has amado alguna vez a alguien? ¿te has perdido alguna vez a proposito En una selva profunda Y hablar sobre religion con sus animales? ¿en que mares has navegado en contra Para poder poner letra a la melodia de los tritones? Cuenta, por favor: Cuando el corazon te ofreció ese largo alto el fuego. Cuando te torturaste a ti mism@ maliciosamente. Cuando esta mañana te pusiste delante del espejo. No te conozco Pero quiero escribir tu biografia, Porque mi vida joven tiene demasiados pecados de viejos Para escribir mi autobiografia. Neznám tě ale chci napsat tvuj životopis (biografii) Pověz mi,má drahá neznámá,pověz mi: Tvá matka plakala,když tě přivedla na svět? Onen nářek byla radost nebo zármutek? Kde byl tvuj otec? Když jsi se plazila (plížila) byl jsi krasnější (líbeznější) Nebo spěch po dvou nožkách Ti zpúsobil závrať z možnosti býti revolucionář? Napodobovala jsi slova koktáním Nebo sis donesl z dělohy první naučenou lekci? Vyprávěj,přítekyně neznámá,vyprávěj: V půli zahrady tvé tety Když jsi masturbovala toužící po bradavkách úplñky. Když sis popálila prsty sirkama a myslela jsi,že bolest se stále stupñuje. Když jsi ukradla kočce šest životů. A ten sedmý jsi jé odpustila. Když jsi objevila,že moc Je kámen,který když dvakrat skočí po řece, při třetím skoku se potopí. Odpověz mi,prosím: Cítila jsi se být někdy milovanou? Milovala jsi někdy někoho? Ztratila jsi se někdy záměrně V hlubokém pralese A mluvit o náboženství se svými zvířaty? Proti kterým mořím jsi se plavila Aby jsi mohla napsat slova k melodii o obratných plavcích? Vyprvávěj,prosím: Když ti srdce nabídlo ten největší oheñ. Když jsi se mučila zlomyslně. Když jsi se toto ráno stoupla před zrcadlo. Neznám Tě: Ale chci napsat tvůj životopis, Protože můj mladý život má přiliš stařeckých hříchů, Abych napsal svůj životopis. Elkarri ezer esan gabe gurutzatu genuen parkea azkenekoz. Adarbakar nabar bat igaro zen gure aurretik herrenka. Bere trosta geldoak milioika mitxoleten polena hedatzen zuen airean, eta udaberria izanagatik ere, ez ginen hitz egitera ausartu. Elkarri ezer esan gabe gurutzatu genuen plaza nagusia azkenekoz. Bi lehoi eme ikusi genituen terraza batean eserita. Bata zuria, beltza bestea. Lehoi beltzak lehoi zuriaren betileak margotzen zituen errimel moreaz, eta udara izanagatik ere, ez ginen hitz egitera ausartu. Elkarri ezer esan gabe gurutzatu genuen zubia azkenekoz. Bale albino batek, bizkarreko zilborraren txorrotarekin, ibaiertzera erretiratzen zituen ibaiaren hondoan herdoildutako bizikleta eta guardasol guztiak, eta udazkena izanagatik ere, ez ginen hitz egitera ausartu. Elkarri ezer esan gabe gurutzatu genituen aldirietako auzoak azkenekoz. Tximino koadrila asaldatu batek, ijitoen txatar eta kartoizko sutzarretan berotzen zituzten haien hezur dantzariak, eta negua izanagatik ere, ez ginen hitz egitera ausartu. Ez zegoen ezer esateko. Gure ezpainak musu ematen ikasteko zeuden bertan. Cruzamos el parque por última vez juntos Sin decirnos nada. Pasó delante de nosotros un unicornio multicolor Su lento trote extendia en el aire el polen de las millones de amapolas, Y aun siendo primavera, no nos atrevimos a hablarnos. Cruzamos la plaza mayor por ultima vez Sin decirnos nada. Vimos en una terraza sentados Dos leonas. Una blanca, otra negra. El leon negro pintaba las pestañas de los ojos Al leon blanco don rimmel morado, Y aun siendo verano, No nos atrevimos a hablarnos. Cruzamos el puente por ultima vez Sin decirnos nada. Una ballena albina, Con el chorro de su ombligo de la espalda, Retiraba a la orilla del rio Las bicicletas y paraguas oxidadas en el fondo del rio, Y aun siendo otoño, No nos atrevimos a hablar. Cruzamos los barrios de alrededor por ultima vez Sin decirnos nada. Unos monos alterados calentaban en las fogatas de chatarra y carton de gitanos sus huesos danzantes, Y aun siendo invierno, No nos atrevimos a hablar. No habia nada que decir. Nuestros labios estaban alli Para aprender a besar. Přejdeme park opět spolu naposled Aniž bychom si něco řekli. Přešel před nama barevný jednorožec Jeho pomalý cval rozšiřoval ve vzduchu pyl milionů vlčích máků. A i když je jaro, neodvažujeme se mluvit Přejdeme naposled hlavní náměstí Aniž bychom si něco řekli. Viděli jsme na terase jak sedí dvě lvice. Jednu bílou,druhou černou. Černý lev maloval řasy očí Bílému lvovi modrofialovou řasenkou. A i když je léto, Neodvažujeme se mluvit. Přejdeme naposled most Aniž bychom si něco řekli. Jednu bílou velrybu S chrstnutím z lůna jeho zad Se odvlekla ke břehu řeky Okysličená kola a deštníky v hloubi řeky A i když je podzim, Neodvažujeme se mluvit. Přejdeme okolní čtvrtě naposled Aniž bychom si něco řekli. Jedni změnění opičky se ohřívaly na ohnivé plány železného šrotu a krabice cikánů a jejich tančící kosti. A i když je zima, Neodvažujeme se mluvit. Nebylo co říci. Naše rty byly tam, aby se naučily líbat. Atertu duela dirudien arren, aitzakiarik inozoena asmatuko dut gaur, atzo zurekin hitzartutako bilerara ez azaltzeko. Telefonoa hartu eta hilaurrenaren herio ahotsa imitatuz, akaso esango dizut, bart, lau estralurtar sartu zaizkidala logelan eta haien zakilekin abduzitu nautela; edo atezainaren txakurrak gaixotasun benereoren bat kutsatu didala. Akaso esango dizut, auzoko ferian ezagutu ginen gauean, karabinen postuan bota eta oparitu zenidan pelutxezko artza odolusten hasi dela; edo gaurko eguna argitzen duen eguzkia ez dela guztiz betea, eta ez diedala beldurrik eguzkiaren izpiekin elikatzen diren hiriko likantropoei. Akaso esango dizut, goizean goiz aitortu didatela gurasoek sasikoa naizela; eta aitak txikitan bortxatu ninduela oraintxe bertan etorri zaidala akordura; edo inoiz onartu ez badizut ere, fededuna naizela eta bekatu egin aitzin bizi erdiko baraualdia egin behar dudala. Edo akaso, zerbait inozoagoa esango dizut, zerbait laburragoa, jada ez zaitudala maite edo. Aunque parezca que haya amainado, He inventado hoy la excusa más tonta, Para no aparecer a la cita que ayer puse contigo. He cogido el telefono y Imitando la voz del moribundo, Quizá te diré que Ayer, cuatro extraterrestres entraron en mi dormitorio y me abducieron con sus penes; o que el perro del portero me contrajo una enfermedad venérea. Quiza te dire que En la noche que nos conocimos en las fiestas del barrio, el oso de peluche que te regalé se esta desangrando; o que el sol que sale el dia de hoy no esta del todo lleno, y que no les tengo miedo a los rayos de sol que alimentan los licantropos de la ciudad. Quiza te dire que A la mañana temprano Mis padres me han dicho que soy hijo bastardo; Y que me acuerdo ahora que mi padre de pequeño me violó; O, aunque nunca te lo confesado, Soy creyente Y antes de pecar Tengo que hacer ayuno la mitad de mi vida. O quiza, Te dire algo más tonto, Algo mas corto, Que ya no te quiero, por ejemplo. I když to vypadá,že jsem se již zklindil Vynalez jsem tu nejhloupější omluvu Abych nemusel na schuzku (rande),kterou jsem s tebou dohodl. Vzal jsem telefon a Když jsem mluvil hlasem jako bych umíral Možná ti řeknu že Včera čtyři mimozemšťané vstoupili do mé ložnice A obklíčili mě svými údy Neboli pes vrátného Mě nakazil jednou virovou nemocí Možná ti řeknu,že V ten večer,kdy jsme se poznali Na oslavách ze čtvrťe ten plyšový medvěd,kterého jsem ti daroval se vypouštívá neboli slunce které dnes vychází není zcela vyplněn a že z nich nemám strach z paprsků slunce,které vyživují likantropy města Možná ti řeknu Brzy (časně) ráno Mí rodiče mi řekli,že jsem bastard A nyní si vzpomínám,jak mě muj oted týral A i když nikde jsem ti to nepřiznal Jsem věřící A před tím,že zhřeším Se v další puli mého života postím A možná, Ti řeknu něco hloupějšího, Něco kratšího, A to,že tě už nemám rád,například. “Horrenbeste dago idazteko urgentziazko garai hauetan…” esan zenidan, eta nik ez nuen jakin interpretatzen hiru puntu horien atzean puntu bakarra ezkutatzen zenuenik. Ilunabarra zen eta saguzarrek setio egoera ezarri zuten hirian. Zure apartamentuan harrapatu gintuen aginduak. Ardo gorri botila bat ireki zenuen lehendabizi, eta kortxo askatuaren koloreak ez zidan zutaz ezer berezirik esan. Ardo beltz botila bat ireki zenuen ondoren, eta kortxo askatuaren koloreak argitu zidan zeintzuk ziren zure ezpainen asmoak. Azala josi eta desjosi genion elkarri. Zigarro bat piztu zenidan, eta ahokada luze bat eman nion erretzeari aspaldi utzi niola ahantzirik. “Horrenbeste dago idazteko urgentziazko garai hauetan…” esan zenidan, eta nik ez nuen jakin interpretatzen hiru puntu horien atzean puntu bakarra ezkutatzen zenuenik. Ez nintzen ohartu logelako atean iltzaturik zegoela zure begiek osatzen zuten puntu bakar hori. “Hay tanto que escribir Estos dias de urgencia...” Me dijiste, y yo no supe interpretar Lo que escondias detras de esos tres puntos suspensivos Era un solo punto. Al atardecer los murcielagos Establecieron el toque de queda en la ciudad. Nos pilló la orden en tu apartamento. Primero abriste una botella de vino claro, Y el color del corcho liberado No me dijo nada especial de ti. Luego abriste una botella de vino tinto Y el color del corcho liberado Me aclararon cuales eran las intenciones de tus labios. Nos cosimos y descosimos la piel. Me encendiste un cigarrillo, Y me diste una calada, Olvidandome que deje de fumar hace ya mucho tiempo. “Hay tanto que escribir Estos dias de urgencia...” Me dijiste, y yo no supe interpretar Lo que escondias detras de esos tres puntos suspensivos Era un solo punto. No me di cuenta Que ese unico punto estaba clavado En la puerta del dormitorio. “Je třeba toho tolik psát V těchto urgentních (naléhavých) dnech...” Jsi mi řekl/a,a já se nepustil do interpretace To co jsi skrýval/a za těmito odkládajícima bodama/tečkama Byl jen bod/tečka. Když se shchylovalo k večeru,netopýři Ustanovili si dotykem,že zustanou ve městě. Vydrancovali/zničili nám upravu/pořádek v tvém apartmá. Nejdříve jsi otevřela láhev světlého vína, A barva toho osvobuzujícího korku, Mi o tobě nic zvláštního neřekl. Poté jsi otevřela láveh červeného vína A barva toho osvobuzujícího korku, Vyjasnily se mi úmysly tvých rtů. Šili jsme a odpárali jsme pleť. Zapálila jsi mi cigaretu, A dala jsi mi vsak/vsáknutí. Už jsem zapomněl,kdy jsem přestal kouřit. “Je třeba toho tolik psát V těchto urgentních (naléhavých) dnech...” Jsi mi řekl/a,a já se nepustil do interpretace To co jsi skrýval/a za těmito odkládajícima bodama/tečkama Byl jen bod/tečka. Neuvědomil jsem si, Že jeden jediný bod byl přibitý Na dveřích ložnice. Diogenes sindromea zeukala zioten, iragan minak jotako gaixoek baztertutako oroitzapenak bere etxera erretiratzen zituelako. Polizia, suhiltzaile eta garbiketa brigadakoek izerdi beltz eta usteldu tantakada franko isuri behar izan zuten bere gorpua aurkitzerako. Behin erradioak txori kaiola hautsietako barroteetatik bereizitakoan, bost bizikleta kiskaliren hezurdurak identifikatu zituzten korridore ikaztuan barreiaturik. Masusta koloreko txikle masa erraldoiak ziruditen zabor poltsa ugariak ezbaika miatu zituzten, trabatutako geletan barneratu aitzin: Tamaina eta etnia ezberdineko hiru panpina erregosi; A eta Z teklak soilik irakur zitezkeen idazmakina tinta zinta gabea; erretratu karratu bat babesteko behar lukeen marko obalatu bat; biolontxelo baten bi soka grabeenak; putarik putenak bakarrik jantzi ahalko zuen ezkontza soineko zimurtua; daga okertu eta kamuts bat; hamabiak hiru segundo gutxi markatzen zituen kuku-ordulari bat; aterki baten kirtena edo buzo baten arnasgailua… Sukaldean hartz disekatu bat ediren zuten, bigarren heriotza lazgarria sufritu duenaren izua erakusten zuten txaketa zahar baten botoiekin egindako hartzaren begiek. Salako paretan alderantziz gurutziltzatutako kristo beltzarana. Komuneko baineran aurkitu zuten bere gorpua azkenik. Kristalezko anfora baten barrenean zegoen uzkurturik. Inork ezin zezakeen asmatu nola sartu zen edo nola sartu zuten bertan. Kristalaren gaindi, bizkar biluzian, letra larriz idatzia irakur zitekeen: “Ez ezazue anfora hautsi, ez nazazue hemendik atera, geratzen zaidan espazio urri hau nire oroitzapenetarako gorde gura dut”. Dijeron que tenia el sindrome de Diogenes, Porque llevaba a casa Los recuerdos marginados de los enfermos del pasado. Los policias, bomberos y los de la bridada de la limpieza Tuvieron que derramar bastantes gotas de sudor negro podrido Para encontrar su cuerpo. Una vez los radios separados de los barrotes rotos de las jaulas de los pajaros, Identificaron las armaduras de cinco bicicletas oxidadas entre corredores carbonizados. Antes de adentrarse en las habitaciones obstaculizadas rebuscaron dudando entre las multiples bolsas de basura que parecian gigantescas masas de chicle color mora: tres muñecos recalentados de diferentes tamaños y etnias; una máquina de escribir sin cinta de tinta en la sólo se podian leer las teclas A y Z; un marco ovalado que deberia estar protegido por un retrato cuadrado; las cuerdas más graves de un violonchelo; el vestido de novia arrugada que sólo podria llevarla la más puta de las putas; una daga torcida y desafilada; un reloj de cuco que marcaba las doce menos tres minutos; el mango de un paraguas o el respirador de un buzo... encontrarian un oso disecado en la cocina, mostrarian el miedo de los ojos del oso hechos con los botones de una chaqueta vieja de quien ha sufrido una segunda muerte terrible. En las paredes del salon Un cristo moreno encrucijado del revés. Al fin encontraron su cuerpo En la bañera del baño. Estaba encogido dentro una anfora de cristal. Nadie podia imaginar como se metió O como lo metieron ahi. A través del cristal, en la espalda desnuda, Se podia leer: “no rompais el anfora, No me saqueis de aqui, Quiero guardar este reducido espacio de mis recuerdos que me queda”.. Řekli,že jsem měl Diogenesův syndrom. Protože jsem nosil domů Okrajové vzpomínky nemocných z minulosti. Policisté,hasiči a uklízeči. Museli vypotit dost černých zhnilých kapek Aby našli své tělo. Jednou oddělené okraje rozbitých železných tyčí z klecí pro ptáky, Identifikovali brnění pěti okysličených kol mezi uhelnými chodbami Předtím,než proniknou do překážkových místností Prohledali s pochybama mezi četnými odpadkovýma taškama, které vypadaly jako gigantické masy malinových žvýkaček. Tři ohřáté loutky ruzných velikostí a etnik, psací stroj bez barevné pásky v ní se mohly číst jen písmena od A - Z Ochranný rám,který by měl být chráněný čtvercovým portrétem nejtěžší struny violončela šaty vrásčité přítelkyně které by mohla nosit jen ta největší děvka ze všech Jedna zakroucená a tupá dýka kukačové hodiny,které odbíjely za tři minuty dvanáct rukojeť jednoho deštníku nebo dýchací přístroj jednoho potápěče. Našli by vypitvanýho medvěda v kuchyni ukázali by strach z očí medvěda udělané z knoflíků jednoho starého saka který trpěl druhou hrozivou smrtí Na zdech salonu Tmavovlasý Kristus naopak ukřížený Nakonec našli jeho tělo Ve vaně v koupelně Byl vstrčený v jedné skleněné amfoře Nikdo si neuměl přestavit,jak se tam dostal Nebo jak ho tam dali. Skrz sklo,na holých zádech Se mohlo číst “nerozbíjejte tu amforu nevytahujte mne odtud chci si uchovat tohle úzké místo na vzpomínku který mi zbývá“... Zabal ezazu zure esku ahurra nirean eta utz diezaiogun munduari erabakitzen. Utz diezaiegun antzarei neguaren arrats agnostikoetan zein konstelazio urratu nahi duten erabakitzen. Utz diezaiegun itsasontzi ugertuei lurraren zainetatik ostutako olio jarioa zein hondartzetan isuri nahi duten erabakitzen. Utz diezaiegun trapu-saltzaile nomadei hizkuntza desagertuen azokan zein bandera ukatu nahi duten erabakitzen. Utz diezaiegun behi orbanduei larruaren estetikaz haratago zein ezinezko geografia sortu nahi duten erabakitzen. Utz diezaiegun jaioberriei begiak argira ohitu baino lehen amaren edo aitaren antza izan nahi duten erabakitzen. Utz diezaiegun katedraleko kanpaiei ezkontza ospakizunetan zein dolu pieza jo nahi duten erabakitzen. Utz diezaiegun haritz zaharrei adar ahul eta kimatuetan zein urkatu eskegi nahi duten erabakitzen. Utz diezaiegun liburu sakratuei bigarren orritik aurrera zein amaiera izan nahi duten erabakitzen. Zabal ezazu zure esku ahurra nirean eta utz diezaiogun munduari gure etorkizunaren marrak askatu behar ote dituen erabakitzen. Extiende la palma de tu mano en la mia Y dejemosle al mundo decidir. Dejemosles a las ocas En las tardes agnosticas de invierno Decidir que constelación quieren abrir. Dejemosles a los barcos oxidados Decidir en que playa quieren derramar Fluido oleico robado de las venas de la tierra. Dejemosles a los vendedores de telas nomadas En el mercado de los idiomas desaparecidos Decidir que bandera quieren negar. Dejemosles a las vacas manchadas Más allá de la estetica del cuero, Decidir que geografia imposible quieren crear. Dejemosles a los recien nacidos Antes de que se acostumbren a la luz Decidir si quieren parecerse a la madre o al padre. Dejemosles a las campanas de la catedral En las bodas Decidir que pieza de luto quieren tocar. Dejemosles a los robles viejos En las ramas debiles y podadas Decidir que ahorcado quieren colgar. Dejemos a los libros sagrados A partir de la segunda pagina Decidir que final quieren tener. Extiende la palma de tu mano en la mia Y dejemosle al mundo decidir Decidir si deberian liberar Las lineas del futuro. Tvá dlañ se rozpíná v té mé A nechem ji světu se rozhodnout. Nechme je kachnám V agnostickýh zimních večerech Rozhodnout jakou konstalaci hvězd otevřít. Nechme je v okysličeých lodích Rozhodhnout,na jaké pláži se rozšířit Ukradená tekutina z cév země Nechme je prodavačům nomádních látek V obchodě zmizelých jazyků Rozhodnout jakou vlajku popřít Nechme je skrvněným kravám Více vzdálená estetice kůže Rozhodnout,jako nemožnou geografii vytvořit. Nechme je čerstvě narozeným Dříve,než si zvyknout na světlo. Rozhodnout,zda se chtějí podobat matce nebo otci Nechme je zvonům katedrály Na svadbách Rozhodnout,jakého smutečního šatu se dotknout Nechme je starým dubům V slabých a postříkaných větvích Rozhodnout,jakého oběšence pověsit Nechme svaté knihy Od druhé strany Rozhodnout jaký konec chtějí mít. Tvá dlañ se rozpíná v té mé A nechme ji světu se rozhodnout Rozhodnout zda osvobodit Čáry budoucnosti. Okerrera egingo duen gaitz sendaezina diagnostikatu badizute ere, ez zara gaur hilko gazte; beraz, emazkiozu eskerrak doktoreari eta akitu itzazu geratzen zaizkizun egun edo asteak lastimaren amarauna harilkatzen. Horrelakoak gara gazte, dena lor daiteke lastimarekin: Apaiz despistatu baten igandetako limosna edo haurdun dagoen neskatoaren felazioa. Gida baimenik gabe eskola umeen autobusa gidatzeko gonbitea, edo zaharren egoitzan oxigeno bonbonak butano bonbonengatik ordezkatzeko aukera. Zaude adi gazte, lastimaren enbaxadore izendatu baitzaitzakete, eta tundretako flamenkoek dantza geldo bat eskainiko dizute. Dunetako sugetzarrek beraien pozoia irentsi beharko dute zure igaroan. Estepako otsoek ulu egingo dute ilargi handiaren magiaz kutsatzen uzten zaren hurrengo aldian. Eta asko estutuz gero, zure izena daraman auzo berri bat eraikiko dute hiriaren periferian. Akitu ezazu geratzen zaizun denbora gazte, lastimaren amarauna harilkatzen, doktorea diagnosian erratu dela dioen gutuna jaso baino lehen. Si te han diagnosticado Una enfermedad incurable que ira a peor, No morirás hoy joven; Por lo tanto, dale las gracias al doctor y Termina los ultimos dias y semanas Ovillando la red de la lástima. Asi somos jóvenes, Se puede lograr todo con lástima: La limosna de los domingos de algun cura despistado O la felación de la chica que esta embarazada. La invitación para conducir un autobus escolar Sin permiso de conducir, O la posibilidad de cambiar las bombonas de oxigeno Por las bombonas de butano en el asilo de ancianos. Atento joven, Porque te pueden nominar para embajador de lástima, Y los flamencos de las tundras Te ofrecerán un lento baile. Los culebrones de las dunas Deberian tragar su veneno a tu paso. Los lobos de la Estepa Ulularán por la magia de la gran luna La proxima vez que te dejes contaminar. Y si insistes, Construiran un nuevo barrio con tu nombre En las afueras de la ciudad. Apura lo que te queda de tiempo joven, Ovillando la red de la lastima, Antes de recibir la carta Donde dice que se confundieron en el diagnostico. Jestli tě diagnostikovali Jednu nevyléčitelnou nemoc,která se bude zhoršovat Dnes nezemřeš mladý. Každopadně přesto poděkuj doktorovi a Ukonči poslední dny a týdny Svitím sítě lítosti. A tak jsme mladí, Všeho se může dosahnout s lítostí, Nedělní almužny jednoho kněze despitado? Nebo felacion? těhotné dívky Pozvání k řízení školního autobusu Bez povolení k řízení, Nebo možnost změnit okysličené bomby, Za butanové bomby v domě důchodců. Pozorný mladíku, Protože tě mohou jmenovat na lítostívého ambasadora A tundroví plameñáci Ti nabídnou poamlý tanec. Dunové užovky, By měly hltat jed při tvém kroku. Stepoví vlci Budou houkat magií velkého měsíce Na příště,až se necháš kontaminovat/znečistit. A jestli naléháš, Poství novou čtvrť pod tvým jménem Na okrajových částech města. Očisti to,co ti zbývá z tvého mladého času Svitím sítě lítosti Předtím,než napíšeš dopis, Kde se říká,že se v diagnostice spletli.