f::. n a .... ( V&ÍM Friedrich Schiller o mravním poslaní DI\5\DLA Prolcop Šedivý ČDIJ FRIEDRICH SCHILLER Divadlo- jakožto mravní inst ituce 1, 5 Jak řekl Sulzer,zplodil divadlo jakýsi všeobecný neodolatelný sklon k věcem novým a neobyčejným., touha v nás, abychom prožívali vášnivý: stav duše. Vyčerpán vyšším usilováním duchas ochablý jednotvárnou, namnoze skličující činností ve svém povolání a nasycen požitky smyslovými, pocitoval člověk nezbytně ve své bytosti prázdno, které se příčilo věčnému pudu po činnosti. Naše přirozenost, stejně neschopná^ aby-na~ dále setrvávala ve stavu zvířecím,i aby pokračovala- v "jemnější činnosti rozumové,žádala si", stavu středního, který by spo.jóval oba protichůdné konce, tlumil tvrdé napětí do mírné souladnosti a usnadňoval střídavý přechod jednoho stavu v druhýv'Tento prospěch poskytuje zcela povšechně, estetický..smysl neboli cit pro krásno- Ježto Vsak bude zajisté prvním zřetelem moudrého zákonodárce, aby ze dvou účinků vyvolil účinek nej-vyšší, neomezí se na to, aby sklony svého lidu jen odzbrojil; použije jich, bude-li to jen trochu možné, i jako nástrojů vyššího osnování a bude se snažit, aby je proměnil ve zdroje bla-. ha,., a proto zvolil přede všemi ostatními divadlo, jež duchu žíznícímu po činnosti otvírá neome-zený okruh, dává potravu každé síle ducha, aniž .přepíná i jen jedinou, a slučuje vzdělávání rozumu a srdce s nejušlechtilejší zábavou. - 10 - - 11 - Kdo podotkl první, že najpevnejším sloupem ' 8tátu je náboženství- že bez něho pozbývají síly i zákony, obhajoval snad, nechtěje anebo nevěda, divadlo po jeho stránce nej-ušlechtilejší. Právě tato nedostatečnost, taio kolísavost zákonů politických, která způsobuje, 1 že náboženství je pro stát nezbytné, určuje také veškerý vliv divadla. Zákony, chtěl říci, točí ; se jen kolem povinností záporných - náboženství rozprostírá své požadavky na skutečné konání. Zákony brzdí jen účinky, které rozvolňují sou- v držnost společnosti- náboženství přikazuje účinkování, kterým se soudržnost společnosti stmeluje. Zákony vládnou jen zjevným projevům vůle, jen skutky jsou jiní poddány - náboženství provozuje svou soudcovskou působnost až do nejskry-tějších koutů srdce a sleduje myšlenku až k nej-vnitřnějšímu prameništi. Zákony jsou hladké a ohebné, proměnlivé jako rozmar a vášeň - nábo- \ ženství váže přísně a na věky. Kdybychom však i chtěli předpokládat, co ve skutečnosti není dáno \ ~ kdybychom náboženství přiznali tuto velkou moc ; nad každým lidským srdcem, dovrší veškeré vzdělání Či může je dovršit? - náboženství (odlišuji zde jeho stránku politickou od stránky božské), náboženství účinkuje celkem víc na smyslovou část . národa - účinkuje snad právě jen'smyslovostí tak neomylně. Jeho síla je ta tam, jakmile mu odejme- . me smyslovost - a čím účinkuje divadlo? Většině ' lidí není náboženství už vůbec nic, záhladíme-li jeho obrazy, jeho problémy, zničíme-li jeho zpodobení nebes a pekel - a přec jsou to jen obrazy obrazotvornosti, záhady bez rozřešení , | postrachy a vábení z dálky. Jaká posila pro ná- ' boženství a zákony, spojí-li se s divadlem, kde je názornost a živoucí přítomnost, kde se po- ; ; stižně a pravdivě zjevují člověku v tisícerém zpodobení neřest a ctnost,blaženost a bída, blá-' novost a moudrost, kde prozřetelnost řeší své záhady, rozvazuje svůj uzel před jeho očima, kde ■i se lidské srdce na mučidlech vášně zpovídá ze svých nejutajenéjších hnutí, kde padají všechny .škrabošky, vyprchá všec.hn,o líčidlo a pray_daiX,...íie-' úplatně jako Rhadamanthus.zasedá v soudu. '. Soudcovská pravomoc divadla se začíná'-■tam, kde se konči oblast světských zákonů. Oslepne-li' : spravedlnost,podplacena zlatem, a hýři-li v žoldu neřestí, rouhá-lí se zvůle mocných nemohouc-; nosti zákonů a lidský strach spoutává paži vrchnosti, převezme divadlo,meč a váhy a vleče, ne-: rest před strašíivý"óiolec "soudcovský. - Veškerá říše obrazotvornosti a dějin,, minulost i budoucím nost jsou poslušný jejího pokynu. Troufalí zločinci, kteří už dávno'žetlívají-v'prachu, jsou : všemohoucím voláním umění básnického voláni na 1 soud a opakují na strašlivé poučení potomstva ; svůj hanebný život. Bezmocné, jako stíny ve vy-dutém zrcadle kráčejí hrůzy jejich věku před našima očima, a se slastným děsem klneme jejich památce. Keučí-li.se.už Žádné mravnosti,nedpchá- ■ zí-li už žádné náboženství yírv, není-li už nijakého zákona, budě nám pořád ještě .vnukáť hrů- [ zu ,M e d e a, když se potácí se schodu paláce a vražda na jejích dětech se ted stala skutkem. > Blahodárné mrazení zachvěje lidstvem'a vskrytu i bude každý velebit své dobré svědomí, když si i lady tí a c b e t h o v á, strašlivá námě-'] síčnice, omývá ruce a svolává všechny vůně Ára- ■ bie, aby zahladily' odporný pach vraždy.. Kdo z nás se díval bez chvění, kdo nebyl prodchnut ;* živoucím -zápalem pro ctnost, hořící nenávistí k neřesti, když Franz von Moo r,vj$la-] Sen ze snů o věčnosti,obklopen hrůzami blízkého soudu, vyskočil ze spánku, když, aby] přehlušil hromy probuzeného svědomí, popírali Boha v tvorstvu a jeho stísněná hruä, příliš vyschlá, aby ze sebe vydala poslední pomodlení, ulevovala si troufalým klnutím? - Není nadsázka, tvrdíme-li, že tyto obrazy postavené na divadle nakonec splynou v jedno s morálkou člověka z lidu a určují v jednotlivých případech jeho cítění, Sám jsem byl nejednou svědkem, jak někdo všechnu i] svou ošklivost ze spatných skutků shrnul v od- I sudivé slovo: Ten člověk je učiněný Franz Moor. Tyto dojmy jsou nezahladitelné, a při nejlehčím [. dotknutí vstane celý odstrašující umělecký obras v lidském srdci jako z hrobu* Se stejnou jistotou, jak viditelné zpodobení působí mocněji než? mrtvá litera a, chladné vyprávěni, působí i di-!' vadlo hlouběji a trvaleji než morálka a zákony.; Zde však světskou spravedlnost jen p o d ~! p o r uje - otvírá se jí ještě pole další.Tře-; stá tisícerou neřest, kterou světská spravedl-[ nost trpí bez trestu; tisícerá ctnost, o které . světská spravedlnost mlčí, je doporučována se scény. Zde doprovází moudrost a náboženství. Z' tohoto Čirého zdroje čerpá svá ponaučení a své, vzory a odívá přísnou povinnost v rozkošné vábné r roucho. Jak nádhernými pocity, odhodláními, váš-; němi vzdouvá naši duši, jaké božské ideály nám' ukazuje, abychom spěli za nimi! - Když laskavý; _ Augustus, velký jak jeho bohové, podá ruku zrád- : ci Cinnovi, jenž už už čte na jeho rtech ortel smrti: "Budme přáteli, Cinno!" - kdo v davu by-, v tuto- chvíli nepodal rád ruku svému úhlav-!' níiau nepříteli, aby se podobal božskému Římanu? ■ - Když sé Franz von Sickingen, ■, jenž se ubírá, aby potrestal knížete a bojoval •za cizí práva,, znenadání ohlédne a spatří, jak stoupá dým požáru z jeho tvrze, kde be2 záštity zůstala jeho žena a děti, a on - táhne dál, aby splnil, dané slovo - jak velký mi pak připadá člověk, jak malý a pohrdání hodný mi připadá o-bávaný nezdolátelny osudí Jak pomilování hodnou podobou se na divadle zjevuje ctnost,, s nemenší, ohyzdností se v jeho strašlivém zrcadle zrcadlí neřesti. KdyŽ-bezmocný zdětinštělý Lear v noci a bouři marně klepá na dům svých dcer, když si rve bílé vlasy, dávaje je na pospas vichřici, a vypráví zuřícím živlům, jak zrůdně se zachovala jeho Regan, když se jeho běsnivá bole3t nakonec z něho vyřine strašnými-slovy: "Já dal vám všechno!" - v jak hnusné podobě se nám tu zjevuje nevděk! Jak slavnostně příslibujeme úctu a dětinnou lásku! -Ha naše divadlo čeká ještě veliký výboj, o jehož významu promluví teprv úspěch. Pokud se mohu rozpomenout, nezjevil se Shakespearův Timon A-thénský dosud na žádné německé scéně, a stejně jako se pídím po člověku především nejdřív v Shakespearovi, neznám v celém Shakespearovi hru, v níž by stál přede mnou pravdivěji, v níž- by čistěji a výmluvněji promlouval k mému srdci, v níž bych se naučil větší životní moudrosti než v Timonu Athénském. Je učiněnou zásluhou o umění, kutat po této žíle zlata. - / Ale 'působnost divadla se prostírá ještě dál. I tam, kde náboženství a zákony myslí,že by bylo pod jejich důstojností, kdyby doprovázely lidské city, pracuje divadlo pro .naše vzdělání. - 1.-J - Blaho společnosti je stejně rušeno bláhovostí jako zločiny a neřestmi. Zkušenost stará jako svět sám učí, ' že ve tkáni lidských věcí Často největší závaží visí na nejmenších a nejútlej-ších nitkách a že se, sledujeme-li lidské počínání zpátky k jeho zdroji, musíme desetkrát pousmát, než se ječnou zděsíme. Můj seznam zločinců se menší každým žitým dnem a můj rejstřík "bloudů je pořád početnější a delší. Vyvěrá-li všechno mravní" provinění jednoho, lidského pokolení z téhož zdroje, jsou-li všechny ty nesmírné výstřelky neřesti, které mu vpálily cejch, jen pozměněnými formami, jen vyššími stupni vlastnosti, které se konec konců všichni jednomyslně-u-smíváme a kterou milujeme, proč neusoudit, že se příroda u jiného pokolení nebrala touž cestou? Znám jen jediné tajemství, jak člověka uchránit od narušení, a to tajemství je, ■> chránit jeho' srdce od slabostí. Velkou část tohoto účinkování můžeme očeká-vat od divadla. Právě divadlo přidržuje zrcadlo velké třídě Lloudů a zahanbuje jejich tisíceré formy zdravým výsměchem .Co shora způsobovalo dor* jetím a děsem, koná zde /snad rychleji a neomylněji/ žertem a satirou. Kdybychom hodnotili veselohru a truchlohru podle míry docilovaného ú-čihku, dala by zkušenost možná přednost veselohře. Posměch a pohrdání zraňují lidskou hrdost citelněji, než projev hnusu mučí svědomí. Před věcí strašlivou zalézá naše zbabělost, ale. právě tato zbabělost nás vydává satiře. Zákon a svědomí nás často ■ chrání před zločiny a neřestmi směšnosti si žádají zvláštního jemného smyslu, ve kterém se nepocviôujeme nikde víc než tváří v tvář jevišti. Zmocníme možná přítele, aby zaútd- i ■ I čil na naše mravy a naše srdce, ale stojí nás I f přemáhání, abychom mu odpustili jediné zasmání. | f Naše provinění snesou dozorce a soudce, naše ■ zlozvyky sotva i jen svědka - jen divadlo se mů-I ř« že smát našim slabostem, protože šetří naší cit- ■( livosti a nepátra po provinilém bloudu - aniž se í zardíme, vidíme, jak ze zrcadla scény padá naše \ Škraboška, a děkujeme potají za to mírné napome-&• nutí; f •. Avšak velká působnost divadla není dávno ještě u konce. Divadlo je víc než každá jiná've-' řejná státní instituce školou praktické moudro-; sti, Ukazatelem na cestě občanským životem, ne-: 'omylným klíčem k riejtajnějším vchodům lidské du-; še. Připouštím, že sebeláska a otužilost svědomí ! nezřídka ničí jeho nejlepší účinek, že před zrcadlem divadla setrvává s drzým • čelem ještě ' tisícerá neřest, že se tisícerý dobrý cit odrazí (>■ od divákova srdce, aniž vydá plod - sám soudím, , že Moliěrův Harpagon nenapravil doposud snad jediného lichváře, že sebevrah Beverley odvrátil 1 jen málo svých bratří od ohavné hráčské vášně, : Že neblahá loupežnická historie Karla Moora nezpůsobí, aby silnice byly o mnoho bezpečnější -ale i když omezíme tento velký účinek divadla, . i když budeme tak nespravedliví, že toto účinkování popřeme dokonce vůbec - jak nekonečně mnoho j zbývá ještě z jeho vlivu! Jestliže divadlo úhrn ; neřestí ani nezahlazuje ani neumenšuje, neseznámilo nás s nimi? - S těmito neřestníky, těmit'5~ i bloudy musíme žít. Musíme jim uhýbat anebo se . s nimi střetnout; musíme je podkopat anebo jim podlehnou^.Teči. však nás už nepřekvapí. Jsme při-1 praveni na jejich úklady. Divadlo nám prozradilo ľ tajemství, jak je vypátrat a zneškodnit. Stáhlo úlisníku umělou škrabošku s tváře a objevilo síí, do které nás zaplétaly lest a úklad. Podvod a faleš vyrvalo z křivých bludišt a ukazuje dni jejich strašlivou tvář. Možná, že" umírající Sára] nevyděsí ani jediného prostopášníka, že žádné! zpodobení potrestaného svůdcovství neochladí jeho žár a že i prohnaná podílnice ve hře velmi u-siluje, aby zmařila tento účinek - štěstí dost,, že netušivá nevinnost .zná tečí jeho léčky, že divadlo ji naučilo, aby nedůvěřovala jeho přísahám a třásla se před jeho zbožňováním. Nejen na lidi a lidskou povahu, také na o-3udy nás upozorňuje divadlo a. učí nás velkému umění, jak je, snášet. Ve tkáni našeho života mají náhoda, a osnování význam stejně velký; osnování řídíme my, náhodě se musíme slepě podrobit. Je zisku dosti5 nezastihnou <-l i nás nevyhnutelná dopuštění ve stavu ú-plného zoufalství,cvičila-li se naše statečnost, naše moudrost již v podobných stavech a utvrdí-lo-li se naše srdce, aby přijalo- takovou ránu. Divadlo nám předvádí rozmanitou- scénu lidského utrpení.- Zatahuje nás uměle do cizích tísní a odměňuje nás za okamžité utrpení slastnými slzami a nádherným přírůstkem statečnosti a zkušenosti. Prostřednictvím divadla sledujeme opuštěnou Ariadnu po Naxu, který se rozléhá. jejím pláčem, prostřednictvím divadla sestupujeme do Ugolinovy hladomorny, prostřednictvím divadla stoupáme na strašlivé popraviště a přikládáme sluch, když promlouvá slavnostní hodina smrti. Zde slyšíme, jak přistižená lidská přirozenost hlasně a nevývratně potvrzuje, co naše duše cítila v tichých tušeních. Ve sklepení T o w e -r u opustí oklamaného milce přízeň jeho krá- lovny - ted, kdy má umřít, ulétá vyděšenému ÍĚ o o, r o v i jeho proradná sof isti cká moudrost. Věčnost propouští k nám nebožtíka, aby vy-ijevil tajemství, jež žádný člověk živoucí nemůže ?vědět, a sebejistý zlosyn ztratí svou poslední ípříšernou oporu, ježto promlouvají"i hroby. Ale nedosti na tom,, že nás divadlo seznamu-; je s osudy lidstva, vučí nás také, abychom byli ršpravedlivější k neštastníku a soudili jej shovívavěji. 'Jen tehdy-, změříme-li hlubokost jeho tísně, smíme nad ním pronést ortel. Žádný zlo.'> ■čin nehanobí víc než zločin zlodějův -ale ne přidáváme-li všichni slzu soucitu našemu zatracujícímu, ortelu, zahloubáme-li se do strašné tisine, v níž Eduard Ruhberg páchá isvůj čin?3ebevš;ážda je jakožto hřích vé všeobecné ošklivosti; když však, zdolána hrozbami zuřícího otce,zdolána láskou, představou strašných ;| zdí klášterních, Mariana .požije jedu , kdo z nás chce být první, jenž zlomí hůl nad politováníhodnou jateční obětí hanebné mravní zásady? - Lidskost a strpění začínají být vládnoucím duchem naší doby; jejich paprsky pronikly až do soudních síní a. ještě dál - do srdce našich panovníků. Jaký podíl v tomto božském díle připadá nanaše divadla? 2da právě ťivadla neseznámila člověka s člověkem a neodhalila tajné pákoví, podle kterého si počíná? Významná třída lidí má příčinu, aby byla divadlu vděčnější než všichni ostatní. ■ Jen zde oslyší "velcí páni tohoto světa, co neslyší nikdy \ anebo slyší jen zřídka - pravdu; vidí zde, co . nevidí nikdy anebo vidí jen zřídka - Člověka.. Jakkoli velká a mnohonásobná je zásluha dobrého divadla o mravní vzdělání, má o nic menší zásluhu o veškerou osvětu rozumovou. Právě zde v této vyšší oblasti dovede ho vynikající hlava, ohnivý vlastenec teprv plně použít. Zírá do dějů lidského rodu, srovnává národy s národy, staletí se staletími a vidí, jak otrocky je většina lidu přivázána na řetězech předsudku a mínění, které věčně pracují proti jeho blaha - že čistší paprsky pravdy osvěcují jen nečetné jednotlivé hlavy, jež ten nepatrný zisk možná vykoupily vynaložením celého Života. Čím může moudrý zákonodárce poskytnout v nich národu účast? Divadlo je společné průtočiště, kterým od myslící lepši Části národa splývá světlo moudrosti a šíří se' odtamtud mírnějšími paprsky po celém státě. Správnější pojmy, pročištěné zásady, čistší city protékají odtud všemi žilami národa; mlha barbarství, temné pověry mizí, noc ustupuje vítěznému světlu. Mezi tolikerými nádhernými plody dobrého divadla uvedu zvláší jen dva. Jak zobecněla od několika let shovívavost k" náboženstvím a sektám? - Ještě než nás zahanbili žid Nathan a saracén Saladin a hlásali nám. božské učení, že odevzdanost v Boha je tak pramálo závislá na našem mínění o Bohu - ještě než Josef Druhý potíral strašlivou hydru zbožné nenávisti, rostilo divadlo lidskost a mírnost mysli do našich srdcí, odporná spodobení pohanské popskó zuřivosti učila nás vystříhatí se náboženské nenávisti - v tomto strašném zrcadle smylo křestanství své poskvrny. Se stejně zdárným výsledkem daly by se se scény potírat! omyly f .výchovy; zbývá ještě doufati v hru, která :by se zabývala tímto významným námětem. Žádná í'věc není svými následky pro stát tak důležitá jako tato, a přec není žádná tak vydána všanc, í tak bez mezí svěřena bludu, lehkomyslnosti občasná jako ona. Jen divadlo by mu mohlo jímavými, f otřásajícími zpodobeními předvádět na oči ne-;. štastné oběti zanedbané výchovy; zde by se mohli i naši otcové naučit, jak se vzdát svéhlavých zá- • sad, zde naše matky, jak milovat rozumněji, ííe- • správné pojmy zavádějí na scestí nejlepší srdce i vychovatelovo; tím hůře, vychloubájí-1i se-ještě ^ i methodou a ničí-li soustavně útlý vý-■ honek v lidumilných ústavech a sklenících.Chout-' ka dnes vládnoucí,obrábět boží tvory jako hračky , pro vánoční trh, toto pověstné šílenství, sou-i struhovat lidi a počínat si jako Deukalion '[ (s tím rozdílem ovšem, že se teá z lidí dělají i kameny, kde ž to on dělal z kamenů lidi), zaslcuži-la by si víc než každá jiná výchylka rozumu, aby í pocítila bič satiry. ^ Neméně by se daly - kdyby se v tom hlavy a s poručníkové státu vyznali - se scény poopravit úsudky národa o vládě a vladařích. Zákonodárná i moc by zde cizími symboly promlouvala k poddané->■ mu, obhajovala by se proti jeho stížnostem, ješ-5 tě než se ozvou, a podplácela by jeho pochybo-I vačnost, aniž by to bylo zjevné.\Dokonce i prů= » mysl a vynalézavost by vzplály jiskrou se scény, I kdyby básníky nemrzelo být vlastenci a kdyby ť stát blahosklonně svolil vyslechnout je. ľ Nelze mi zde pominout velký vliv, který by I dobré stálé divadlo mělo na ducha národa. Národ-f ním duchem národa nazývám ■ podobnost a souhlas- nost jeho mínění a sklonů ve věcech, o kterých jiný národ usuzuje jinak a které jinak pociíuje.. Jen divadlo má možnost, aby do značné míry způ-sobovalo tuto souhlasnost, ježto prochází celým hájemstvím lidského vědění, vyčerpává všechny, životní situace a svítí do všech koutů srdce; ježto v sobě spojuje všechny stavy a třídy a má nejdokonaleji raženou cestu k rozumu a k srdci.; Kdyby ve všech našich hrách zavládal společný hlavní rys,, kdyby se naši básníci mezi sebou dohodli á založili za tímto účelem pevný spolek -kdyby jejich práce řídil přísnější, výběrs kdyby -se. jejich štětec zasvěcoval jen předmětům národ-i-ním - jedním slovem, kdybychom se dožili, abychom mělianárodní divadlo, stali bychom se i národem* Go poutalo Řecko tak pevně část k části? Co táhlo národ tak. neodolatelně k jeho divadlu? - Hic jiného než vlastenecký obsah her;.. řecký ■ duchj velký zdolávající, zájem o stát, o lepší lidstvo, který v nich dýchal. Ještě jednu zásluhu má divadlo - zásluhu, kterou teä uvádím tím raději, že se domnívám , že jeho soudní pře s jeho pronásledovateli je dnesbeztoho již vyhrána. Co jsme zde až dosud dokazovali, že divadlo působí podstatně na mravy a osvětu, bylo pochybné - že si mezi všemi vyná-.lezy přepychu a všemi zařízeními pro společenské f pobavení zaslouží, aby mu byla dána přednost, to Lpriznali i jeho nepřátelé. Ale co zde koná,je důležitější, než obvykle myslíme. Lidská přirozenost přestání na mučidlech účelové nesnáší, ., aby byla bez denní činnosti, vnady smyslové odumírají, jakmile smysly jsou ukojeny. Člověk, přetížený zvířecím požitkem, znaven dlouhou námahou, mučen věčným pudem po činnosti, žízní po lepších vybranějších radovánkách anebo se bezuzdné vrhne do divých kratochvílí, které urychlují jeho úpadek a ničí klid společnosti. Bakchantické radosti, zhoubná hra, tisíceré šílenství, zplozené zahálkou, dostaví se neodvratně, nedovede-li 'zákonodárce řídit tento sklon národa, iíuž oddaný dělné činnosti je ,v nebezpečí, že bude pykat neblahým spleenem za íživot, který tak velkomyslně obětoval 3tátu - u-{.čenec, že poklesne na tupého pedanta - prostý ř lid, že zhovadí. Divadlo je instituce, .v- níž se |potěšení snoubí s vyučováním, klid s námahou, S;kratochvíle se vzděláním, kdo se žádná 3Íla duše ■nenapíná v neprospěch jiné síly, kde se žádného •potěšení nepožívá na vrub celku. Hlodá-li hoře na srdci, otravuje-li chmurné rozpoložení mysli naše osamělé chvíle, hnusíme-li si svět a čin-.nost, tlačí-li tisícerá tíha naši duši a hrozí naší vnímavosti,že se udusí pod pracovními úkoly našeho povolání, přijme nás divadlo - v tomto umělém světě zaplašíme sníce svět skutečný, jsme vráceni sarai sobě, naše cítění procitne, blaho-^ dárné vášně otřásají naší dřímající přirozeností a pohánějí krev k čerstvějšímu oběhu. Keštastník stu vyuláče s cizím žalem svůj vlastní-žal, -šía stlivec vystřízliví a kdo byl ukolébán v bez-j pecí, pojme obavu. Citlivůstkářský změkčilec se j zde utvrdí v muže, surový necita začne zde po j prvé cítit.A konečně pak - jaký triumf pro tebe, přirozenosti - tak často deptaná, tak často .znova se pozvedající přirozenosti - když lidé ze všech okruhů a pásem a stavů, svrhnuvše každé pouto umělkovanosti a módy,vyrváni z každého doléhání osudu, sbratřeni jedinou všudypřítomnou a všechno spojující sympatií, rozpoutáni zas v jedno jediné pokolení zapomenou na sebe i na svět a přiblíží se 2ase k svému nebeskému půvo. du./Každý jednotlivý požívá vytržení všech, jej zesílena a zkrásněna padají ze sterých očí na něho zpátky, a v jeho hrudi je teď místo jen pro jeden jediný pocit - je to pocit: být č 1 o v i k e to. Přeložil Pavel Bisnor O mravním p.oslání divadla •■4 Friedrich Schiller Divadlo jakožto mravní instituce Prokop Šedivý Krátké pojednání o užitku, kterýž ustavične stojící a dobře spořádané divadlo zpusobiti může K stopadesátómu výročí smrti Friedricha SchiUesa připravilo za spolupráce Pavla Eisnera Čs, divadelní a literární jednatelství v Praze II*, Vyšehradská 28. Vedoucí redakce Dr. Vladimír Šrámek Veškerá práva vyhrazena.