Kapitola 8 i Po dokázaní svatokupecství duchovních již také sluší se dotknuti sva- tokupecstvie světských; neb také mnohými obyčeji svatokupecstvím jsú B 176b zprjzněni. Najprvé a nejhruběji, kteříž, vezmúee dary, buď to penieze, koflíky neb koně a neb jiné věci, a neb zapíšíce sobě platy nebo služby, i dávají biskupství, probošství, kanovnicství neb farářstvi; a ti mají tatíka 5 Jeroboam krále, o němž die písmo: „Ktož kolivěk chtěl jest ruku Jero-boam naplniti, byl jest knězem nad horami." A ihned die písmo, že pro tu příčinu dóm Jeroboam shřešil jest a vyvrácen a shlazen s země, dóm, t. pokolenie jeho a království; neb po tom psáno stojí, že poslal Jeroboam svú ženu k proroku, jenž slul Achias, aby se otázala, bude-li syn jeho 10 živ a po něm kralovati; neb byl jest syn jeho nemocen jménem Abia. A když jest k němu přišla do domu, řekl jí prorok: „Poď sem, poď sem, ženo Jeroboam. Proč se jinú činíš? Aj, já poslán sem k tobě tvrdý posel. Jdi a rci Jeroboamovi: Tof die pán buoh israhelský, že povýšil sem tebe mezi lidem a dal sem tě vódcí nad lidem mým israhelským a rozdělil sem 15 3 177a království domu Davidova | a dal sem je tobě; a nebyl si jako sluha muoj David, jenž jest držal přikázaní má a následoval mě vším srdcem svým, a čině, co se líbí před tváří mú. Ale činil si zle nade všecky, kteříž sú byli před tebú. A zdělal si sobě bohy cizie a slité, aby mě k hněvu popudil, a mě si zavrhl za se. Protož, aj, já vzvedu zlé věci na dóm Jeroboam a zte- 20 pu z domu Jeroboam až do toho, co ští na stěnu — t. každého pacholíka i psa -, a do zavřeného a do poslednieho v Israheli. A vyčistím ostatky domu Jeroboam, jakož bývá dóm vyčištěn až do čistoty; neb kteříž zemru z Jeroboam v městě, budú je jisti psi, a kteříž zemrú na poli, budú je žrá-ti ptáci nebeští; neb pán buoh mluvil jest." Aj, teď ukazuje písmo, proč 25 jest pán shladil krále Jeroboam i lid jeho, jakož se stalo; že pro to, že udělal lidu dvě telete zlaté, jimž sú se modlili, nechavše božieho přikázaní, jenž die: „Nebudeš míti bohóv jiných." Druhé pro to, že z peněz dá-177b val nad těmi telaty kněžství. A poněvadž | toho kněžství neslušalo prodávali, kterak kněžství Kristovo za penieze sluší dávati? A v tom svatoku- 30 pecství sú světští i duchovní. Pak druhý obyčej svatokupecství jest za službu dávaní biskupstvie neb jiných dóstojenství. A pro to mnozí slúží Kapitola 8 ] VIII B (druhou rukou na okraji) -1 Po dokázaní svatokupectví ] v B původně psáno Po (iniciála P přes dva řádky) kazanij o fwatokupecstwij, do- připsáno druhou rukou na okraji, předložka o škrtnuta -3 najhruběji ] v B původně psáno nayhrubiege, koncové -e předěláno v -i; - 4 koflíky ] kofflikyfi- 5 probošství ] probofľtwij B; farářstvi ] ffararzltwij (pod. též ř. 146, 147) 27 zlaté ] zlatte B - 29 prodávati ] -r- v B dodáno nadepsáním u dvoróv. Druzí, opustíce své fary, slúží, chtíce bohatější dosáhnuti. Třetí obyčej jest pro příbuznost dávaní dóstojenství; v tom mnoho jest vlá- 35 dyk, jenž dávají nestatečným přátelóm, jenž nebyli by hodni sviní pasti. Čtvrtý obyčej, že dávají pro prosbu neb pro jinú tělestnú libost. Jakož někto dá pro tovarystvie, že kněz umí s ním loviti, v šachy neb jinak hrá-ti. A mají také jiní lstivý klobúček, že vetuje se neb zakládá takto: Oč platí, pane, že nedáš mému synu kostela? A pán dí: Platí, o padesát kop, že « dám. A on dí: Platí. A pán: Nu, já dávám synu tvému kostel, dáš padesát kop. A jest mnoho jiných chytrostí ďábelských, jimiž Hamá i světské i duchovní, v svatokupecství je závodě. Jakožjto otce, matku, syna jenž B 178a chtíce v duchovní dóstojenství u věsti, dávají dary, slúží kniežatóm i pánom a kupují bully u pápežov. 45 A zdá mi se, že veliká strana lidí pro to obecně dávají děti do školy, B aby byli bohatí, v světě velební a přátelóm aby pomáhali. A oni se také pro to radějše učí. I -vidíme, že obecně zle jsú živi. Pro to, že nedôstojné sú v kněžství vstúpili. A že zboží vždy přibývá duchovním, protož také žákóv a kněží přibývá; neb každý chce lehko živ býti a zbohatěti. Protož 50 drazí jsú otroci, rolí hyne, slúh není, ano každý sedlák obecně chce syna preláta míti. Á kdy by kněží měli býti živi, jako prvé jsú byli .živi světí, málo by jich bylo a bylo by lépe, by nás bylo dobrých málo, než zlosynov všudy plno. Jakož die s. Jan Zlatoústý, že lepí je jeden svatý než hriešnikov svět naplněný. A že tak na obě straně hřešíme, světští i du- 55 chovní, otcové zlým úmyslem a matky, do školy dávajíce, a synové, zlým úmyslem se učíce, protož s obú stranu málo cierkvi svaté prospíváme. Protož, otče a matko, chcete-li míti dítě, | aby bylo knězem dobrým, pros- B 178b te boha, af zdaří k své chvále a k jeho spasení a k vašemu a cierkvi svaté k prospěchu. A ty, žáku, uč se pro též; neb učíš-li se pro to, aby byl bo- 60 hat, tehdy vede tě lakomství. Pakli pro chválu světskú, tehdy vede tě pýcha. Pakli pro tělestnú rozkoš, tehdy vede tě chlípnost. Též i v kněžství. Ale učíš-li se pro spasenie i jdeš v kněžstvie, jsa dobře živ, tehdy tvé učenie jest dobré a kněžství svaté. Ale snad díeš: Poněvadž jest tak na všechny strany duchovenství za- C 65 pleteno, tehdy by neslušalo ani kněžství, ani biskupství požádali. A to jest proti rozumu, jenž ukazuje, že ten stav jest najdôstojnejší, jehož ne-muož nižádný právě míti a požívati, jedné s volí. Neb die s. Pavel: „Ktož 36 pro prosbu | předložka pro v B dodána nadepsáním -40 dáš ] v B původně psáno za, podtržením zrušeno a nadepsáno das -46 velební ] může jít o chybu m. velebeni, jak opravuje Novotný a Gregor, nikoli však Erben - 53 Zlatoústý | zlattovľty 8 - 54 duchovní | duchov/nie B - 56 se učíce | -ce v B dodáno na okraji - 62 jsa ] gfy B, a jsi Erben, Novotný, Gregor -67 před prawie v B škrtnuto wprawdie biskupství žádá, dobrého úsilé žádá." Tu věz vedle naučenie svatého Jana Zlatoústého, že v těch slovieeh biskup, kněz, farář dvě věci se míníta. Prvá práce a druhá dóstojenství. Práce, jakož die s. Pavel, má žádána bý- 70 ti, ale druhá nemá žádána býti. Protož die s. Pavel: „Ktož biskupství žá- 179a dá, dobrého | úsilé žádá," to jest míní-Ii kto biskupem býti, tehdy by měl tím úmyslem žádati, aby cierkvi svaté prací svú chtěl prospievati. Protož die s. ftehoř na to slovo svatého Pavla, že v tu dobu bylo to slovo svatého Pavla držíno, když ten, ktož jest měl biskupem býti, měl jest býti hotov 75 každú hodinu na mučení jiti. Neb na počátku víry křesťanské najprvé jsú trpěli mučení biskupové; dôvod jest na Kristovi, na jeho apoštolech i na jiných mnohých svatých biskupiech. Ale že nynie biskupstvie uvalilo se v zbožie, protož nynie žádají zbožie a biskupství pro zbožie. Á že biskupi již mučedlnicstva se nelekají, protož směle k biskupství chvátají. Prvé so nebylo kde vzíti člověka, aby byl biskupem; neb jest bylo býti chudým a v hotově mučedlníkem. Ale již, když biskup umře, kterýž kolivěk má čáku, ten o biskupství stane; jakož po smrti šťastné paměti kněze Sbynka stálo jich o arcibiskupstvie jedné čtyrmecietma a ty jsme byli napsali ze jména. Prozřiž, ktož chceš žádati kněžství neb biskupství, viziž, aby naj- 85 179b prvé I přecedil své svědomí: jsi-li'života svatého v naději, nejsi-li zprzněn smrtedlným hřiechem, jsi-li hotov písmem k lidu naučení a životem k smrti podstúpení, tiehne-li tě boží chvála a tvé i lidské spasenie, poru-čiž bohu, ráčí-li tě míti. A přistupíš-li, viz, af tebe svatokupecství, chlú-ba, rozkoš a lakomstvie, né brž i pokrytstvie nezachvátí. Aniž se poklá- 90 daj, by ty byl nad jiné toho úřadu hoden. Když tak se připravíš, vstúpě v biskupství, ještě je pro mnohé nesnáze brzo poškvrníš. A to znamenajíce světí, před volením biskupství sú utiekali, jako s. Řehoř; a s. Marek evangelista byl sobě palec ufal, aby biskupem nebyl. A s. Lev papež byl sobě ruku ufal, že měl hnutí tělesné - dotekl se úst jedné ženy, když jí 95 tělo božie dával -, maje za to, že by již hoden nebyl mše slúžiti a božieho těla rozdávati. Ó, kak málo se nynie před biskupstvím pokrývají, palcóv, aby znikli biskupství, utínají. Také nynie holubice ne brzy ukáže koho; 180a neb [ jest již chamradím zbožie zastřieno okno. Z těch řečí muožem znamenati, že nejisté a strašlivé jest člověku svět-100 skému, kniežeti, pánu neb jinému, také i duchovniemu, míti podací k biskupství, faře neb k oltáři a neb k jiné almužně. Protož, že nedá-li 72 miní-li ] miniky B (opravováno —?) — 74—75 že v tu dobu bylo to slovo svatého Pavla držíno ] v B dodáno na okraji druhou rukou -84 ty jsme ] v B psáno původně ti fe, to podškrtnutím zrušeno a na okrají připojeno druhou rukou ty gfme - 89 viz j viz B - 91 by ] v B původně psáno aby, a- škrtnulo -92 ještě B, Erben, Novotný ] jistě Gregor (tato oprava je asi zbytečná) -98 ne brzy ] nebržy B - 101-102 podací k biskupství ] poddacij k bifkupft6 B hodnějšímu, a moha ho míti, a neb nemíní-li, aby dal hodnějšímu v domnění úmyslem pravým, tehdy těžce bude hřiechem poražen a nebude 105 před bohem hoden, aby to podání držel, jedné ač by se snažně pokál. A dá-li méně zpósobnému vědomě pro penieze, pro dary, pro službu tě-lestnú, pro přízeň světskú, pro krev neb pro příbuznost, pro pochleben-stvie neb pro prosbu lidskú, běda jemu s tím podacím! Aj, pro ty příčiny jest velmi strašlivé míti které podacie. A věz, že podacie není kostel ani 110 oltář ani která věc tělestná. Ale jest moc duchovní; kterúžto moc maje pán, muož a má opatři ti, aby prvé daná almužna k chvále boží dobře stála. Protož podajcí latině slove patronus, t. otec neb obránce; neb jako B 180b věrný otec má býti pilen, aby v duchovenství kostel, oltář, kápla neb daná almužna dobře stála. 115 A bývá patronem, to jest podacím, člověk pro troji věc, t. pro dno, pro e ustavení a pro nadánie. Pro dno, že je dal, aby byl kostel na něm ustaven. Pro ustavení, že je ustavil. A pro nadání almužny, aby jí kněz živ byl. A pro ty tři věci má patron neb podací jiné tři věci, t. čest, břímě a užitek. Čest od lidí i od kněze, že ho mají v poctivosti míti. Břímě, že 120 má péči míti, aby dobrému dal, aby dobře duchovenství stálo a takéž aby v tom nezpýchal. Užitek má býti věčná odplata, ač jí nezmaří. Také měl by míti užitek i těiestný takto: ochudl-li by, že by neměl se čím podobně živiti neb dítek, tehdy hodné jest, aby od kostelnieho zboží měl pomoc. A zvláště byl-li by ten, jenž jest dal místo neb ustavil kostel neb nadal. 125 A také bylo-li by které jeho dietě, jemuž by bylo ujato tím ustavením neb nadáním. A to velé práva ustavená. Protož hanební sú klášterním, faráři i jiní nadaní kněží, | kteří, majíce zboží, dadie velikú núzi trpěti podacím B 18la a neb jich dětem, ač jsú pěkně živi. A že to podacie jest duchovní moc, protož nesluší hoÄprodávati; du- F 130 chovní slove i pro to, že jest k duchovenství jakožto k řádu na spasení duší, i pro to, že v sobě nenie tělestná věc. Ale hrubí lidé, jenž mnějí, by kostel, oltář neb kápla bylo podací, protož kupují a prodávají podací jako vuoi neb krávu nehodně pro užitek těiestný neb pro chválu a neb pro to, 103 za prvním hodnieyffimu v B škrtnuto w domnienij - 105 podání ] poddanij B ■-111 boží ] božie B — 115 pro dno | v B psáno původně pro dwogi, nad škrtnutým dwogi nadepsáno dno - 116 Pro dno ] v B rovněž původně psáno Pro dwogi, avšak zde -ví- přepsáno na -n-, -gi vy-radováno — 118 má patron neb podací jiné tři věci ] v B dodáno druhou rukou na okraji — 121 Také ] -e v B dodatečně vepsáno - 122 ochudl-li Erben, Novotný, Gregor | Ochudli B - 123 neb dítek, tehdy hodné jest ] j; B dodáno druhou rukou na okraji - 129 podacie j poddacie B - 130 k duchovenství ] k duchowenft6 B - 132 podací (druhé) ] poddacij B aby svým přátelóm neb sluhám podávali. Věziž, když dieš: Mám kostela, podací, že máš moc, aby kostel dobrému knězi dal a jej zpravoval, aby 135 k boží chvále i s knězem i s lidem dobře stál. Tu moc mievají i děti i jiní přátelé po dědicství a někdy z poručenství a neb z oddání, tak že ji dá jinému. A hřeší rozličně v té moci světští i duchovní. Světští, nedávajíce jí sprostně pro boha, a duchovní, nepřijímajíce sprostně pro boha. A že bý- 140 ilb vají ustaveny almužny, aby byly chudým dány, podací | těžce hřeší nedávajíce. Neb někto ustaví, aby bylo sukno kupováno chudým neb určené krmě neb jiné almužny. Ani pak sobě zachovají neb svým přátelóm a pacholkem dávají a neb pro přízeň jiným, a jako by své dávali, chtí chlúbu míti a nuznějších nebožátek za nic netbají. A v tom hriechu sú klášterní- 145 ci, faráři a měšťané obecně: klášterníci, sebravše veliké almužny, aby vydávali chudým penieze, sukno, ztravu, i nedávají; faráři, aby chudé krmili v suché dni neb jindy, i nekrmí. Měšťané též. A tak táhnu spolu vuoz ďáblóv jako tří koni, jichž pomrskává lakomstvím, tiehna je do své stodoly. A o těch takto stojí psáno v ustavení duchovním: „Kněží neb 150 světští, kteříž statky otce a matky své neb jiných lidí, kteréž sú chudým odkázali, zadržeti chtí a neb odjíti, jakožto mordéři chudých a jakožto zloději a svatokrádci kleti buďte, od kosteluov odlúčení, dokavad nenavrátí." A ha, poznajte se lúpežníci chudých lidí, mordéři, zloději a svato-i2a krádci! | Nebo ačf vás lidé neklnú, ale pán buoh vás kine; a té klatby do- 155 káže v súdný den, když die: „Jděte, zlořečení, do věčného ohně!" Otie-ží: Proč? Odpoví řka: „Lačen sem byl, nedali ste mi jisti, žiezniv, a nena-pojili ste mě, nah sem byl, a neodíli ste mne." A oni řkú: „Pane, kdy ž' sme tě viděli lačného, žieznivého a nahého, a nedali sme tobě?" A on die: „Co ste neučinili najmenšiemu z mých, mně ste neučinili." Na to 100 slovo s. Augustin die: „Poněvadž ten puojde do věčného ohně, jenž jest nedával svého, co se tomu stane, jenž se chápal cizieho?" A že dřieve řečení chudým almužny odjímají, protož kam se ti v súdný den dějí, ač se nepokají, navrátíce chudým, co sú zadrželi? A že sú mordéři chudých? Písmo die: „Kto zklamává chudého, člověk krvavý jest, ktož odjímá v po- 105 tu chléb, jako ten, to věz, jest vinen, kterýž zabije bližnieho svého." A že sú lúpežníci, to jest jisto: neb berú chudým jich statek. A že sú zloději. jest vědomo; neb kradu cizie věci. A že sú svatokupci, svatokrádci, to jest B 182b pro to, I že kradu svatů almužnu, jenž slove pro to svatá, že jest pro pána 170 boha, jenž jest svatý nad svatými; a pro to, aby byl člověk svat, chudým dává. Á z toho muož člověk rozumný spatřili, kterak hustě hřeší lidé v těch H almužnách, i ti, kteří je dávají, i ti, kteříž poručníci bývají, i ti, kteříž je přijímají. První zle dobyté dávajíce, druzí zadržívajíce neb zle rozdávají- 175 ce, třetí zle přijímajíce. Prvé nej súce potřební, druhé přílišně nabierají-ce, třetí zle utracujíce, a všichni ti obecně o ty almužny se vadíce. Protož dobré jest člověku, aby, jsa živ, dával chudým a nesktměl, aby po sobě věčnu almužnu ostavil. Neb nikdež nenie v písmě svatém položeno, aby almužny věčné lidé strojili, ale jest položeno, aby mezi chudé své almuž- 180 ny za živa dávali, aby umrúce ihned odplatu radosti věčné měli. Protož blázniví jsú lidé, a zvláště kněží, kteří dobývají peněz leckterak, aby almužny věčné ustavili. Také jsú blázni, kteříž | peněz chovají dobře doby- B 183a tých, aby věčné almužny ustavili a, vidúce nuzné, jim nepomáhají; neb tací těžce smrtedlně hřeší. Neb die s. Jan apoštol: „Má-li kto statek toho- 185 to světa a vidí bratra svého, an núzi trpí, a zavře střeva svá - t. nedá-li jemu -, kterak láska božie jest v něm?" Jako by řekl: Nikoli nenie v něm božie láska, to jest že boha nemiluje, poněvadž dá núzi bratru trpěti, moha mu pomoci. A také jest duovod z první řeči, že Kristus die: „Lačen sem byl, a nenakrmili ste mě. Jděte, zlořečení, do věčného ohně!" A co 190 sváróv i súduov i morduov pocházie z těch věčných almužen a jiných hriechov, kto móž popsali? Á někto nabéře na se velikú věc, poručenství těch almužen, a vždy drží až do smrti a na smrti poručí jinému, a mně, by ten učinil; a on opět drží a užívá až opět do smrti, a tak vždy dále, až z nich nic nebude. Biedni lidé, kakf jsú na rozumu poraženi, že chtie, 195 aby jim to učinili, co sú sami sobě mohúce učinili nejchtěli! Ale věrný B 183b milovník boží dává chudým vedle jeho přikázaní, což muož, aa živa; činí sobě poklad, aby ho ihned požíval umra; před sebú posiela, aby měl hotov, odsud vyjda. Pán Ježíš, apoštolé a jiní světí almužen věčných sú ne-strojili. 136 k boží ] k božie B - 1443 nepřijímajíce Erben, Novotný, Gregor j neprzimagice B; před bývají 1? B škrtnuto by - 141 dány ] v B psáno původně daným, -m škrtnuto a podtečkováno - 155 lidé neklnú ale ] v B dodáno nadepsáním stejně jako dále vás - 156 Olieží ] v B původně psáno Otiežij ho, ale ho škrtnuto - 157 nenapojili sle ] v B psáno původně nenapogifte, pres -fte přepsáno -li, pak následuje řádné fte (opravil písař při psaní) - 166 la věz ] v B opravováno radováním z původního kto wie. \(?) 174 dávajíce ] -ce v B dodáno vepsáním — 180 za živa ] v B dodáno nadepsáním; umrúce ) v- dodáno v B nadepsáním -183 nepomáhají ] v B původně psáno nepomáhali, -li škrtnuto a nadepsáno -gi