PEDAGOGICKÉ K L A S O B R A N í ŘÍDÍ PROF. D R. JOS. H E N D R1C H i SVAZEK PRVNÍ JAN AMOS KOMENSKÍ ŠKOLA NA TEVIŠTI Přeložil DR. JOSEF H EN DRI (ľ H Publikace č. 1623—150 i m BRNO 1947 \&iá - JFB BRNO 194- KOMENIUM, učitelské nakladatelství, společnost s r. o,. Praha Vil, Belcrediho 4 - Brno, Leninova 34 - Banská Bystrica KOM ENIUM, učitelské nakladatelství, společnost s r. o„ Praha Vil, Belcrediho 4 - Brno, Leninova 34 - Banská Bystrica Abeceda živá. (Jen český text podle Chmely.) Vrána kráká á á ' A • Ovce bečí bé é é B l> Koníček cvrká e,í cí C <• Dudek dudá du d u D d Dítě kvílí é é é E e Vítr věje fi fi P t Hnsa gtigoce tísííi dýchají hú há 11 li Myš piští í í í I i Kachna kuchá kha kha K 1< Vlk vyje lu ulu L 1 Medvěd mručí mu m M m Kočka mňouká aau N n Vozka volá 6 6 6 O o Kuře piští pi pi P p Zežulka kuká kuk ku Q q Pes vrčí err R r Had syčí sú S s Kavka kráká tae tae T t Výr hulila ú tí □ u Zajíc vřeští vá V v Zábu sk řehotá koax X x Osel hýká y y y Y y St řecek bzučí ds ds Z z DIVADELNÍ P R O V E D E N í BRÁíNY JAZYKŮ Část IV, v níž se jako živá předvádí nižší škola, kterak by mohla býti přeměněna ve hru Přísloví 8, verš 3i. Moudrost hraje na okrsku země, a její rozkoše jsou se syny lidskými. 1 z papyru, rostliny to dvouloketní. která má místo kůry velmi jemné a velmi široké obaly; tyto oddělovali od sebe jehlou, máčeli je v kliliovité vodě, narovnávali je v lisu, sušili je na slunci a rozdělovali je ve svítky po dvaceti lístcích. My nyní užíváme hadrového papíru, inkoustu a husích brků. APOLLONIOS. O papíru netřeba mluvit: hned bude zavolán papírník. Vylož, jak se vyrábí inkoust. PÍSAŘ. Vezmeme libovolné množství duběnek a šestinu té váhy skalice, pak přidáme patnáctinu klovatiny a trochu humence, aby inkoust nepresakoval a neplesnivěl. APOLLONIOS. Jak se upravuje pero, aby sloužilo k psaní ľ PÍSAŘ. Nejen to povím, nýbrž i ukáži. Vybere se pero (nej-lepší je husí nebo patří) s pevným a průsvitným brkem, jako je toto, vizte! Jeho drsnou část nejdříve uhladím hřbetem nožíku (iakhle!). ostřím pak uříznu špici a oříznu konec po obou stranách tak, aby byl dvojboký (takhle!). Nato jej rozříznu, vizte, a udělám pro stékání inkoustu vřez, oříznu tento zářez a stejnoměrně přiříznu. Pak namočím a píši (ukáže to), potom ukládám pero do pouzdra (učiní tak). APOLLONIOS. O psaní už nemáš nic víc? PÍSAŘ. Židé a jiní Orientálci píší zprava doleva (takto!). Řekové a mv ostatní Evropané zleva doprava, někteří Indové shora dolů (takhle!), stejně dobře čitelně. Mimo to znali staří iuchygrafii, umění rychle psáti pomocí zkratek, jimiž stačili rukou zachytit mluvenou řeč nejen při diktování, nýbrž i při volné řeči. Ťo umění zcela nedávno obnovili Angličané a říkají mu stenografie. Ale máme umění ještě rychlejší a pěknější než toto. knihtisk, jehož pomocí jediný člověk vytiskne za jediný den víc, než by mohla napsat spousta písařů. APOLLONIOS. Známá to věc a pojednáme hned přímo s tiskařem. Zatím král chválí tvou horlivost a vzkazuje ti královskou přízeň. JEDNANÍ II, vystup 2. (Lidé knimího oboru: papírník. knihtiskař, ktiihař čili oazač, knih-kupec, knihovník — s příslušným nářadím.) KRÁL. Jednej s nimi. Eratosthene! ERATOSTHENES. Vy všichni se zabýváte knihami? PAPÍRNÍK. Já připravuji hmotu pro knihy, papír. TISKAŘ. Já jim dávám vnitřní tvar, písmo. KNIIIAŘ. Já přidávám vnější tvar, vazbu. 20 ----- KNIHKUPEC. Já knihy veřejně prodávám. KNIHOVNÍK. Já je skupuji a shromažďuji jako poklady moudrosti a uchovávám je. ERATOSTHENES. Důstojnou práci konáte všichni! Vyložte každý podrobněji o své činnosti. PAPÍRNÍK. Vysílám své hochy od uliček ulici skupovat staré hadry; ty se rozcupují a utlukou na drť, rozmočí se v klejovitc vodě a. rozválejí se na listy (takto!); tak z, nich zhotovuji blánu, které po starém způsobu říkáme papír. Nato jej skládám do menších složek čili knih po pětadvaceti aršících; dvacet těchto dává zase větší složku čili rys: deset rysů dává největsí složku, balík. Takto jej prodávám; nic víc mi v této věci neprináleží. ERATOSTHENES. Co ty, tiskaři? TISKAŘ. Mám kovové typy písmen, ulité ve velkém počtu a rozladěné po těchto přihrádkách. Můj sazeč je po jednom vybírá a skládá je v slova, slovo v řádky (v délce této řádkové normy), řádky pak do sloupců a stránek (Jist má totiž vždy jen dvě stránky, ale jedna stránka mívá někdy don, tři, čtyři sloupce): a když má tolik stránek, kolik stačí k vyplnění archu, uzavře všechny clo tiskacího rámu, aby se nerozpadly. Pak < eion tuto soupravu typů (říkáme lomu sazba) vloží tiskni- do tisa, natře tiskařskou černí (zhotovenou z koptu a lněného oleje). přitiskne ji k papíru položenému nahoře a tak za chvilku po-iiskne celé archy, za den více než tisíc, všechny velmi přesně, jen hýbli první oklep přesně opraven dovedným a přičinli\ým korektorem. Když se dovrší počet výtisků (kolik jich chceme pojmout v jedno vydání, po stu nebo po tisíci), vyjmeme typy f. lisu, očistíme je a zase je rozmetáme do příslušných přihrádek čili kas, aby se mohly znovu pohotově sestavit v jinou sazbu. A archy oschlé z tisku sbíráme, abychom je skládali v plné výtisky na prodej. ERATOSTHENES. Knihári, vylož i ty o své účasti na knihách! KNIH AR. Mým úkolem je knihy vázat, aby se s nimi dalo pohodlně zacházet. Doslýchám se. že lidé mého řemesla měli dříve jméno lepiči, poněvadž lepili listy k listům jen na samých okrajích, aby se daly svinout do závitku, iakhle! Nyní se nám říká podle latiny kompaktoři, česky knihvazači, poněvadž skládáme archy na rozměr stránek, pak je stloukáme kladivem, sešíváme, klínujeme na hřbetě a děláme ořízku (tímto hoblíkem). Pak je vážeme do dřevěných nebo papírových desek, potažených pergamentem nebo koží nebo hedvábím a zlatem: kraje spínáme 21 sponami neb svazujeme stuhami. Na větší knihy přiděláváme také vyduté kování po rozích a uprostřed (vizte!). E RATOSTM E N ES. Mají knihy rozmanité velikosti také své vlastní pojmenování? KNIH AR, Zajisté majíí Této nej větší knize se říká formát foliový (a ještě větší, než je tato, má rozměr královský foliový). Tyto menší jsou čtvrtka, osmerka, dvanácterka, šestnácierka. osmnácterka, čtyřiadvacítka (ukáže každou zvlášť): v nich se totiž skládá arch na dva listy, na čtyři, na osm, dvanáct, šestnáct, osmnáct, čtyřiadvacet atd. Knížce delší na šířku se říká ležatá (kle!), knížce delší na výšku stojatá (tato!): a jestliže je nějaká kniha příliš velká, než aby se dala svázat najednou, dělí se ve svazky, na příklad Cicero. ,: EBÁTOSTHENES, Nyní tvoje práce, ty knihkupce! KNIHKUPEC. Já rozšiřuji knihy za peníze; prodávám buď vázané nebo brožoomé (jak se říká. to jest nevázané), a to jednak doma ve svém knihkupectví, jednak po městech na výročních trzích, aby nikomu nikde nemohla chybět příležitost, opatřit si tyto nálevky moudrosti. EliATOSTH E N ES. Jaká práce s knihami připadá tobě. knihovníku? KNIHOVNÍK. Já sháním se všech stran cennější knihy, dá- j vám je do vazby, stavím je do knihovny, řadím je po pořádku do polic a sestavuji seznamy knih. aby bylo možno najít každou, kterékoli bude třeba. Lepší knihy také vykládám na pulty, aby byly čieTiářfini hned po ruce. ERATOSTHENES. To je ovšem v pořádku. Ale vám všem. knižní družino, musím připomenout jménem našeho krále, že o vás jde špatná pověsil Výsad vzdelanecké obce, jíž sloužíte, prý chcete užívat, ale životem prý se nechcete lišit od hrubého davu řemeslnického: poprávate si totiž čas od času ohavnou zahálku, hýření a. podobné ohavnosti. Je toran tuk? Mlčíte'' Napravte se. sice vás vyhostíme do cechu hrubých řemesel. ■i- JEDNÁNÍ II, výstup 3. (Vydavatelé knih, to jest upravovatel a spisovatel,) PTOLEMAIOS. Nechtěl bys tyto zde oslovit ty, Platone? PLATON. Na tobě jest, králi, přikazovat, na nás jest poslouchat. Vy zde, vydejte rovněž počet ze svého konání; děláte oba totéž dílo, čí různé? 22 SPISOVATEL. Oba vydáváme knihy, on starobylé, já nové, právě napsané. PLATON. Jaké to, starobylé? VYDAVATEL. Všechny spisovatele, kteří něco moudrého napsali, ale jejichž spisy až dosud zůstaly v zapomenutí po knihovnách, vydobýváme a dobrodiním tisku jim pomáháme na světlo, aby také našemu věku vešly ve známost. PLATON. Máte pravé u neporušené rukopisy starých spisovatelů? VYDAVATEL. Ne vždv, pane. Neboř původní rukopisy, kterým se říká originály, nedochovaly se až na naši dobu; a apo-grafy (to jest opisy) se často tak velice od sebe liší {i v názvech), že je leckdy velmi těžko rozhodnout o pravosti spisu, neiií-li pod-vržeo, i o původním čtení, kde se rukopisy neshodují. Ale je předností dobrého kritika, všechno vystilinouti bezpečnými dohady a odkryti čtenářům pravý smysl místa buď vsuvkami vloženými do textu (takto) nebo odděleně poznámkami na okraji stránky nebo také na konci kapitoly neb knihy. PLATON. To vám dá nepochybně hodně práce! VYDAVATEL. Těžká to práce, to třeba přiznat, ale užitečná, poněvadž tím způsobem dáváme genie dřívějších věků do služby našeho myšlení, abychom z jejich poznatků měli prospěch my. NOVY SPISOVATEL. Ale poněvadž oni nemohli vědět všechno, je hodně věcí zůstaveno pilnosti pozdějších pokolení. Já a mně. podobní usilujeme z lásky k obecnému dobru o to, abychom se nezdáli horší než naši předchůdci; a cokoli se dá lépe vybádati, to uveřejňujeme, aby světlo množilo světlo. PLATON. Po té stránce zasluhujete chvály, jen je-li to skutečně světlo, co se takto poskytuje, nikoli temnoty, Hekněte však, jak skládáte knihy? Jakým postupem pořádáte obsah? SPISOVATEL. Na titulní list se klade název, naznačující obsah knihy; následuje věnování knihy některému příznivci; pak předmluva ke čtenáři, plněji vykládající obsah a podávající poučení o správném užívání knihy, Pak se často přidávají doporučující projevy, napsané od přátel k chvále spisovatele i knihy; pak teprve následuje vlastní jádro knihy, totiž výklad, rozdělený v kapitoly a odstavce, a konečně závěr s ukazatelem obsahu neb i tiskových chyb. PLATON, Trochu ješitnosti se tu ovšem přimísí, ale prozatím přimhuřme oko. Jen toto připomínám: Chcete-li, aby vaše knihy šly na prodej a byly čtenářům užitečné, starejte se, aby byly psány o dobrých věcech a byly dobře zpracovány. A jestliže 2.Í se některá dočká nového -.vdáni, hleďte, aby každé nové vydání bylo buď obohaceno lepšími myšlenkami nebo alespoň aby bylo opraveno, až nezbudou žádné chyby. Ale škodlivé knihy ať nevycházejí nikdy, io mějte na péči! SPISOVATEL, Přičiníme se. VYDAVATEL. Budeme to míti nu paměti. KRAJ (po jejích odchodu k »oé dru/.íně): Prozkoumali jsme fy, kteří upravují cestu pro vzdělání. Snad je již záhodno zavolat ty. kteří vzdělání přenášejí ?. knih na lidi. PLATON, To je nutné, poněvadž pouhé majeínietví učených knih neosvobozuje od nevzdelanosti: lidé sami mají bytí vzdělaní. Radím tedy, přivéstí sem se škol učitele i žáky a vyšetřit, co a jak tam dělají. Na prvém místě však z a díra povolat školního dozorce a didaktika, abychom se ud dozorce dos-.věděli. jaký je stav škol, a od didaktika, jaký by mohl býti. kdyby se po-měry daly zlepšiti. KTiAl. To je moudrá rada. Každý bndiž zavolán zvlášť, nejdřív dozorce. S tím jednej ty. ľlinie. a s didaktikem ty, Phdonc! (l'Hi)iiis t>yj/•(>><-(/(- jej.i o 75 KS jí ES! C C o e < f** > « 3 o ■S/5 O. -a u f/J c S3 M tí O Cľ: O m Si Ü ď e {í J3 O bo o S5S y c O «3 a TJ 3 •if O ífl *0 r* fll IS*" 2 N . . ■ u