MATEO ALEMAN
DoBR°DKu2nY ZiVoT QuZmanazalFaRaChe
PŘELOŽÍ L JVÁC LAV CIBUĽA
---■-----k^^..,^^Wt^.^-,^<...'.- ____ . ,
ILUSTROVAL KAREL HRUŠKA
Statní nakladatelství krásné literatury a umení
PRAHA 1%6
KAPITOLA DESÁTÁ
0 tom, co se přihodilo Guzmánovi z Alfarache ve službách u kapitána, a jak se dostal
do Itálie
Jak hořké mi připadalo být znovu na začátku, jak těžké znovu trpět, jak smutné zakoušet nové neštěstíxf^f /
Už jsem si však našel zaměstl&H^atak jsem. nosil na zádech: bubáy; brzy jsem si na tu práci zvykl, neboť je velmi užitečné umět všechno, vždyť člověk v životě nabude a pozbude jako mlýnské kolo, jež nabírá vodu stejně rychle, jako ji zase vylévá.
Jediná věc mě utěšovala, totiž ta, že jsem si za časů blahobytu získal důvěru
1 pro časy zlé, a to bylo pro mne nemalé bohatství; i když jsem zchudl, všichni byli skálopevně přesvědčeni, že jsem člověk poctivý, neboť mě znali podle mých činů.
Kapitán byl ke mně dosti slušný, protože uznával, co dobrého jsem pro něj / učinil; chtěl mi pomoci; afe nemohl, protože nemohl pomoci ani sám sobě; / vážil si mě aspoň v tom smyslu, jak mě poznal v dobácji našeho přátelství, a nezapomínal, kdo jsou asi moje rodiče.      ,   j      /íU-,^/\^lÁ^m. *
Musel jsem si vysvléknout hrdost jako haá kůži a odhodit jiNsáräjrou; vzal jsem si opět roucho pokory, té pokory, na kterou jsem zapomněl, když jsem měl krÁsaéráaty, a kterou jsem opovrhí, když jsem měl peníze; pochopil jsem . totiž, že ješitnost v bídě mi bude jen na škodu. Ať se naparuje bohatec, má K proč a má čím; když se však nadýmá chudák, je jako chameleón, který vypadá j j každou chvíli jinak; a jako je podezřelý skromný bohatec, právě tak nesně-/ j sitelný a pohoršující je i pyšný žebrák. ' s
Viděl jsem, že se,, pokorou asi neuživím, a vstoupil jsem do služby k svému veliteii^Jc-parťu k^itánoVi, jenž byl ještě před. Jieďávtfém^mynt^fi^ádem,... a choval jsem se ve štffzbě tak obezřetně jako předtím u kuchaře; zacházel se mnou slušně, byl pamědiv, co jsem zač, a nezapomínal, že jen mé hýření, mé mládí a má mladická nerozvážnost způsobily, že jsem se ocitl na suchu a že jsem šel nakonec sloužit; byl si jist, že v žádném případě nezapomenu na svůj urozený ^ůyodj^íýslil) ze jsem poctivý a mlčenlivý a právě tak i trpělivý. Učinil ze mne svého zpovědníka, za což jsem mu byl vždy velmi vděčen. Svěřil se mi, že tře bídu, že utratil všechno, co vydělal, že všeho dosáhl jen za drahný čas,a s přemírou trampot, že musil prosit, podvádět, pochlebovat, , přisluhovat, doprovázet po ulicích, dělat poklony, uklánět se až k zemi, j {žmoulat klobouk v ruce a obcházet hbitě protekce večer, i ráno. Svěřil se mi, iSže kdysi vyšel z paláce s jakýmsi velmi vlivným člověkem a dal si klobouk na hlavu ve chvíli, kdy onen muž vstupoval do kočáru: šlechtic se na něj
149
podíval, jako by ho chtěl zavraždit očima, a nikdy pnu to nezapomněl; oddálil mu povýšení o mnoho dní, týral ho a ztrpčoval mu život.
Smutná věc, když takový ^juaék požaduje-Tíumořádnou úctu a nepomyslí, že je pouze přédstavijtelem-něčeho; neboť odejde ze svého úřadu, pověsí uniformu do šatriífcú a lionem si oblékne rubáš do rakve; v popel se obrátí jako každý syn země. Pamatuj, bratře, jak fraška končí: jsi totéž co já a všichni jsme z jednoho těsta. Někteří se takhle vytahují, jako by se jim vešlo do pupku celé moře; troufají si, jako by byli nesmrtelní, a povyšují se, jako by je nemohla smrt ponížit. Chválabohu, že je Bůh! Blahořečeno bud jeho milosrdenství, že;1 nezapomněl, jak se spravedlnost měřívá dvojím loktem! íjBůh nás ochraňuj, spojí-li se tpf)$ a zlá vů_le! \
í Kapitánova bída mě rozlítostnila, protože jsem nevěděl, jak ji vyléčit, a protože nad chudobou dobrého člověka se slituje spíš chudý než bohatý.
Měl několik šperků a mohl je prodat, avšak byl na ně hrdý a rád by je byl měl na sobě ve chvíli odjezdu; bylo mu proto zatěžko ztratit hodně a získat tak málo.
V době, _než.„přijely lodě, jsme jezdili krajem jako ubytovatelé. Pochopil jsem s pánovou zpovědí mnoho věcí a uvědomil jsem si, proč se mi vlastně vyzpovídal; a řekl jsem mu:
„Pane, já se už předobře vyznám v tom, co je to příznivý a nepříznivý osud, blahobyt a bída: let mám málo, ale hodně jsem prožil. Ať jsem jaký jsem, vždycky budu věrně sloužit Svému pánovi a veliteli; ničeho se nebojte, nasadím ve vašich službách třeba život, jěii aby přítomnost nebyla tak trudná, dokud nepřijde lepší budoucnost."
Tak jsem přislíbil víc, než by kdo mohl podle mých sil a mého rozumu čekat. Od té doby jsem podnikal s velitelovým svolením obdivuhodné věci: při každém ubytování jsem si vzal tucet ubytovacích lístků, z nichž žádný neměl nižší cenu než dvanáct reálů, a měl jsem i některé, jež platily padesát; v každé hospodě jsem jedl zadarmo, a v leckteré si nebyla jista před mýma rukama ani voda ve studni.
Nikdy se nestalo, že by můj pán neměl slepici, kuře, kapouna nebo holoubátko k obědu i k večeři a každou neděli šunku z celé vepřové kýty, uvařenou ve víně, a nikdy jsem si pro sebe z těchto objevů nic nenechal, vždycky jsem mu všechno poctivě odevzdal.
Když mě někdy při takové zteči nachytal hospodský, považoval to za dětinské uličnictví, pokud toho bylo málo; když toho bylo víc, můj velitel mě v přítomnosti žalobce chytil zg. límec, dal mě svázat á dlouho do mne tloukl střevícem z jemné kůže; protože byl střevíc prázdný, bylo to- hodně slyšet, ale nélsulfclojto. \
Někdy mě tloukli kamarádi a ti mi odpustili, ale^ž^jindy nebyl trest přísný
150
Tím způsobem jsme zje a já svému úkolu, a tak jsrm
Chodil jsem také ni zaplatit a zdůrazňoval jsem
a nezamodřil mi tělo; věděl jsem,že mi nakládají spíš z musu než z potěšení, a řval jsem, až se třásl důni, třebas se mě ani nedotkli.
nápravu, on učinil zadpst své povinnosti lalliblad a zachránili čest,
->řežení: za blahovůli jsem si dal "mě- to stojí, když yjim je vrátímX naplatili za to penězi. Při inspekcích a při fasování jsem si vybrat "zmíslnTelr obyvatel čtyři nebo šest přiměřeně mladých mužů a ti šli s vojáky; jindy jserrj zase vpustil jednoho do kostela zadem přes hřbitov p^tla^t a chlapík pětkrát fasoval; přilepil jsem mu vždy přes nos náplast, aby ho nepoznali, a po každé )jsem mu dal jiný kabát, aby ta nadměrná pilnost neprozradila mou lest a nepřipravila mě o odměnu.
S těmito nevinnými kousky a jinýmj podvůdky měla moje osoba pro kapitána stejnou cenu j ako čtyři pobočníci. Mjäóval mě j ako svůj vlastní život; byl však velký marnotratník a měl z toho všeho jen málo.
Když jsme přijeli doSBkrcélon ^.kjtejgfne se měJ^uialpdit, byl kapitán na dně, bez jediné mince žoldu-a--bez~T5ebemenší představy, kde by ^i získal, a moje plány tam byly k ničemu; viděl jsem, že je zasmušilý, smutný, skleslý; poznal jsem tu nemoc, jako lékař pozná chorobu, kterou už několikrát vyléčil.
151
Lék se mi nabídl znenadání sám. Kapitán měl jakési tretky, nevím ani jaké, a jeden škapulíř z čistého ryzího zlata. Nechtěl se s ním však rozloučit, a tak jsem mu řekl:
„Pane, můžete-li mi věřit, dejte mi tento škapulíř, slibuji vám, že jej za dva dny vrátím a ještě něco k němu."
Potěšil se, když mě slyšel, a řekl jakoby žertem:
„Jakou čertovinku sis to zas vymyslil, můj milý Guzmáne? Je snad už zase na obzoru nějaká z tvých obvyklých rošťáren?" ^
Protože věděl, že může svůj prospěch svěřit mé obratnosti a svou čest mé mlčenlivost a že jeho drahocennost je v bezpečí, víc už se mě neptal a dal mi jej se slovy:
„Dej Bůh, abys mi jej vrátil a aby se ti podařilo, co zamýšlíš; zde je."
Vzal jsem si jej a ukryl ho na prsou do měšečku, který jsem pečlivě zavázal a připevnil ke knoflíkové dírce u kabátu. Pak jsem se odebral přímo do domu vyhlášeného zlitaifeÉ'la velkého lichváře a vyprávěl jsem mu sáhodlouze o své osobě, o tom, jak jsem přišěHrvbjsku, co všechno jsem v krátké době u vojska utratiljsjak jsem si ponechal pro nejvyšší nouzi jeden svůj velmi vzácný šperk, který bych mu dal, kdyby mi zaplatil jen o něco málo méně, než skutečně stojí; aby se však nejprve na mne vyptal, kdo jsem a jaký jsem, aby však neříkal, proč to chce vědět; až se to doví a až bude dostatečně uspokojen, aby přišel na pobřeží, kde ho budu sám čekat.
Chlapík dychtil po šperku, a tak se vyptal kapitána, důstojníků i vojáků; dostalo se mu zpráv, jež považoval za dostačující. Všichni vypovídali stejně, že jsem syn vysoce postaveného šlechtice, urozeného a bohatého, že jsem se chtěl dostat do Itálie a přišel jsem se dvěma sluhy, velmi dobře oblečen a s penězi, jež jsem však Všechny v mladické nerozvážnosti utratil, a že jsem tak zůstal na suchu, jak ostatně vidí on sám;
Zpovědník tedy přišel na místo, kde jsem ho čekal, a vyprávěl mi, s čím se mu vyzpovídali: ubezpečili ho, že může samozřejmě ode mne koupit cokoliv.
Požádal mě, abych mu ten skvost ukázal, že mi dá tolik, zač opravdu stojí; nabídl jsem mu, že poodejdeme na nějaké odlehlé místo, kde bych mu jej ukázal mezi čtyřma očima.
Kousek jsme poodešli, a když se mi zdálo místo příhodné, sáhl jsem si na prsa a vytáhl jsem zlatý škapulíř, na jehož cenu jsem se pečlivě vyptal právě tak jako na člověka, který jej měl koupit.
Zlatník byl uspokojen, ale jeho touha po škapulíři ještě vzrostla, neboť velitelův šperk byl nejen silně pozlacen, ale také posázen drahými kameny.
Požadoval jsem za něj dvě stě escudů a^-~byia^Mohemjméně, než kolik by byl stál ve vetešnictví. Zlatník jej začal hanět, upíral mu na ceně, objevil na něm sto chyb a nabídl mi bez dalšího sto reálů; prohlásil jsem, že to musí být stopadesát .escudů, a že je to mě poslední slovo j nechtěj jsem už slevit.
152
Budiž na tomto místě připomenuto prodávajícímu, aby nikdy neslevoval z ceny, za kterou chce prodat, ale aby vyčkal, až kupující nabídne tolik, zač si to může odnést.
Přisazovali jsme a slevovali, a když se zlatník nakonec rozhodl, že mi dá sto dvacet escudů ve zlatě, měl jsem za to, že už výš nepůjde a že to vzhledem k požadované ceně zcela stačí; přikývl jsem tedy.
Nechtěl ode mne odejít a nechat mě samotného, dokud jsme nebyli vyrovnáni, a žádal, abych šel s ním. Řekl jsem mu:
„Ctihodný pane, jako že je nebe nade mnou: šel jsem takhle stranou jen ze strachu, aby mi nevzali peníze, jež si hodlám uschovat do Itálie; chci si po příjezdu koupit šaty a poohlédnout se po svých příbuzných; kdyby mě některý voják viděl jít s vámi, hned by se domýšlel, že nehodlám kupovat, ale prodávat, ucítil by u mne nějaký ten niklák a vzal by mi jej, neboť jsem ještě Nl&£^g..bych mohl dělat? Jen klidně jděte, počkám tu na vás; přineste escudy ajS^tu budu s vaším škapulířem, abyste byl spokojen, neboť právě to si ze srdce přeji."
Můj důvod ho přesvědčil, a tak odklusal domů pro peníze jako vraník.
Řekl jsem jednomu svému kamarádu, kterému velitel důvěřoval, aby mě sledoval a aby ke mně nenápadně přiběhl, jakmile mu dám znamení. Byl tedy připraven a číhal.
Zlatník přišel a vysázel mi na dlaň escudy. Měl jsem škapulíř v měšečku a tvářil jsem se, že chci měšeček odvázat; byl však přivázán tak dobře, že to nešlo. Mému obchodníkovi viselo na opasku pouzdro s noži; poprosil jsem ho o jeden a on mi jej dal, aniž věděl k čemu. Přeřízl jsem řemínek, nechal jsem uzel na kabátě tak, jak byl, a dal jsem mu škapulíř i s měšečkem.
Chlapík se podivil a ptal se, proč jsem to učinil.
Řekl jsem mu, že nemám krabičku ani papír, do kterého bych škapulíř zabalil, a že jsem to proto udělal takhle; a že na tom nezáleží, neboť ten měšeček už je starý a nepotřebuji ho, protože si escudy strčím do opasku.
Vzal škapulíř, jak jsem mu jej dal, zastrčil si jej na prsa, pak jsme se rozloučili a on odešel.
Zamával jsem svému společníkovi, a když přišel, dal jsem mu escudy a připomněl jsem mu, aby s nimi pospíšil domů, odevzdal je mému pánovi a řekl mu, že přijdu za chvíli.
Pak jsem se rozběhl za svým zlatníkem, a třebaže jsem měl výhodu vésvižnějších nohou, běžel jsem za ním tak dlouho, dokud se mi nenaskytla kýžená příležitost.
Ve chvíli, kdy zlatník dohonil skupinku vojáků, popadl jsem ho oběma rukama za krk a začal jsem křičet:
„Zloděj! Zloděj! Pánové vojáci, pro lásku boží, ten člověk mě okradl! Nepouštějte ho! Chyťte ho! Vezměte mu ten klenot! Můj pán mě zabije, jestli přijdu bez něho! Lidičky, on mě oloupil!"
153
Vojáci mě znali, uslyšeli, co volám, myslili si, že mluvím pravdu, a chytili toho člověka, aby ho vyslechli.
A piOšo3%ĚnĚĚB?3cáa^ a křikem jse leckdy zvítězí,
křičel jsem tolik, že se zlatník nedostal ke slovu, a kdyby se byl k němu dostal, nikdo by ho nebyl slyšel, a tak nemohl nic dělat.
Prosil jsem vojáky hodně hlasitě, ruce jsem spínal nad hlavou, klekl jsem si na zem:
„Lidé dobří! Vždyť mě pan velitel zabije! Smilujte se nade mnou!" Vypověděl jsem jim své soužení a oni se zeptali, jak se to stalo. Nedovolil jsem mu udělat jediný štych, chtěl jsem\vynášet první a trumfoval jsem svou lží,,)aby mě nemohl přebít svou pravdou; lidský sluch uzavírá manželství s první větou, kterou mu řeknou, sa i když ji pétom zapudí, přece jen ,  mu zůstane v srdci a patří k ní a ty ostatní jsou jen souložnice, ty jsou proti \ ^zákonu.
ftekl jsem vojákům: ^ „Dnes ráno si nechal můj pán v hlavách postele škapulíř a poručil mi, abych na něj dal pozor. Uložil jsem škapulíř do měšečku a schoval jej na prsa; když jsem potkal v přístavu tohoto člověka, vytáhl jsem měšeček, ukázal jsem mu škapulíř a zeptal jsem se, jakou má cenu, protože ten muž je zlatník. Řekl ^ mi, že je z pozlacené mědi, že jsou na něm skleněné kamínky a jestli jej chci -..^prodat. Řekl jsem mu, že ne, že patří mému pánu. Zeptal se mě: , A ten jej /" prodá?' — Odpověděl jsem mu: ,Ne, pane, zeptejte se ho.' Pak začal mluvit • j o mné, ptal se, co jsem zač, odkud jsem přišel a kam jdu, a tak jsme šli, až jsme s se ocitli sami; vytáhl z tohoto pouzdra nůž a řekl mi, abych mlčel, nebo že mě ; z-abije. Z kabátu mi vyrval měšeček se škapulířem, a protože jej nemohl rozvázat, přeřízl řemínek a utekl. Prohledejte ho, pro Boha jediného!"
Vojáci viděli, že je měšeček odříznut, a prohledali zlatníka, jenž byl celý bez sebe a nevěděl, co na to říci. Vytáhli mu škapulíř, měl ho v měšečku na prsou, jak jsem mu ho dal.
Zaklínal se a zapřísahal se, že jsem mu škapulíř prodal, že jsem mu ten měšeček uřízl jeho nožem sám a že jsem také sám dal škapulíř do měšečku; že prý mi za něj dal sto dvacet escudů ve zlatě.
Nevěřili mu a byli přesvědčeni, že si to ode mne nekoupil a že to dozajista ukradl, zvláště když ím^pjohledalLxuiJ^^ Po tomto důkazu se do něj pustili ručně i slovně a nepomohtoTmi ani za mák nic z toho, co říkal.
Když ho pak násilím odehnali, šel si stěžovat k^právu; byl jsem předvolán a vylíčil jsem celý případ tak, jak jsem právě řekl, a nevynechal jsem ani písmenko.
Svědkové odpřisáhli, co viděli, a soudci nakonec prohlásili, že ho musí potrestat; dali mu ostrou důtku a pustili ho, čímž celý případ skončil; mně při-
154
kázali, abych odnesl škapulíř svému pánu. Běžel jsem do hospody a přede všemi jsem mu škapulíř odevzdala.
Člověku, který má ze zrady (zisky se zrada líbí, avšak nelíbí se mu zr|dcěi Darebák, který provádí nějakou fotrovinku, může potěšit někoho^ J— tu čertovinku dělá, avšak nemůže mu vymazat z mysli myšlenku a^žp1?ŘffnTfk*u na svou Jótrovinu, a rošťákovi pak věříme jen potud, pokud ho. potřebujeme.
Mého pána tehdy můj skutek nezarmoutil, ale varova^ ho. Těžil z mých uličnictví, ale měl z nich.strach-a ze mne také^v této zlé ikjistotě jsme dojeli až doíáfíenntkk^e jsme sej^iaduj; velitel Jtně už příliš nepotřeboval, a tak se ke niŕíLÄlwáfil z^ďy.
Špatný člověk má stejný úděl jako zmije nebo jako štíři; když z nich dostanou to, co potřebují, Rodí je n^hnojiště; krmí je jen proto, aby jich využili k svému záměru, a psk je zanechají osudu.
Po několika málo dnech mi velitel řekl: \
„Mládeneckú, už jste v Itálii, vaše služba mi nemůže být nijak zvlášť prospěšná a vaše kousky mi mohou nadrobit mnoho škody. Tady máte něco na cestu a teď jděte, kam je vám libo."
Dal mi několik mincí nevalné hodnoty a pár španělských reálů — bylo toho všeho žalostně málo — a tak jsem od něho odešel.
Šel jsem s hlavou sklopenou a cestou jsem uvažoval o sile spravedlnosti, která nikoho nenechá bez odplaty a f žádnou špatnost nepromine bez trestu a hanby. /■
Chtěl jsem tehdy svému pánu říci, že jsem to všechno učinil tím něj, chtěl jsem mu povědět o penězích, které jsem pro něj<šéh»aij o stárostecS^ž-JŮehž juni he vytáhl, a to všechno na svůj vlastní účet jí avšak uvědomil jsem si, že na mne ^Hve"^rotď zanevřel, že právě proto mě od sebe odvrhl jako prašivý úd.
Viděl jsem, že je se mnou zle, ale vot^^ mě trochu utěšilo. *
Kráčel jsem městem a poslouchal jsem jazyk, kterému jsem nerozuměl a který jsem neznal, a přál jsem si, abych aspoň brzy poznal své a aby oni poznali mr
155
po zdraví proto, aby se z něho těšil, ale jen proto, aby se kál za spáchanou vinu; když se uzdravil, neřekl nikomu jediné slovo a odešel do hor, kde žil až do smrti svatým životem jako mnich řádu svatého Františka.
Dorotea žila se svým manželem ve shodě a v trvalém přátelství. Radní se užíral zlým vztekem, bez užitku ze svých peněz a bez pomsty; zato Bonifaciova čest neutrpěla ani v nejmenším. Sabina a ostatní ženy, které věděly o potupě, ve velmi krátké době totiž umřely, neboť tak umí! Pánbůh trestat a odplácet zločiny spáchané na nevinných a spravedlivybk^l
S tímto příběhem a s jinými kratochvílemi jsme dorazili za překrásného počasí do Španělska, tolik pro mne vytouženého; bez kotev, děl, vesjel a bez pla-^chely neboť všechno leželo v moři, kdežto řj i zůstal naživu, třebaže by bylo spravedjjyější, W^J^chj^xJjyl ležel já. I ■*t^V».\C.'ř«vl7 ',!' 4.4--, . \jf \ i->£~ •, Přistáli jsme/tbarceloně Jme jsem vyprávěl svému příteli fapiťánírJaveíoVi,' (. " co jsem pnslíbíHp5ř?unTze nebudu spát nikde v celém Sganělí&jr^o tři noci za sebou\ dokuti se nedostanu do $evilly,a) nepozdravímmariánský obraz, jemuž jsem učinilgistý slib, jestliže uniEhu z bouře. Zarmoutilo ho, že mě ztratí, avšak nemohl jsem jinak, neboť jsem měl strach, aby za mnou nepřijeli s nějakou rychlou pinkou nebo s jířiou lodí. > rJt^QlSrŽř
Koupil jsem tři mezky a naložil jsem na ně svou vzácnoťTosobuYa zaukzadla. Najal jsem si sluhu,'a řekl jsem, že odjíždím, aniž někdo věděl áěco bližšího; tak jsme se rozloučili, jako by to byloiravžfy,.
S
í
369
KNIHA TŘETÍ
V níž vypraví Guzmán z Alfaraájie celý zbytek svéhi Života od okamžiku, kdy s e vráti\ do Španél, až do chvíle, kdyf byl odsouzen na
KAPITOL^ PRVNÍ
Guzmán řekl kapitánu Favelovi, že jede a\ Sevilly, rozloučil se s ním a "ffjjttjh Z^S^i
kde uviděl ^elmíkMupáJiů
Prchaje před zlem, jež by-sejni bylo mohlo přihodit, opustil jsem po stezkách a poltíc%cgstách Barťejbrj^ýjrrrjsein od vsi ke vsi a od pěšiny k pěšině. >    Řekl jsem, že jedu\jdeHSeviIIy; vymlouval jsem -se, ^ýmýšlel jsem si díkůvzdání a lži jen proto, abych zmátl šťouraly, aby o mně nikdo nevěděl ä nikdo mě nemohl vystopovat^., v.-^
Mezci byli mýiíťm^jSkem, sluha byl nový a o mých záležitostech neměl ani potuchy. Cestoval jsem, kudy jsem chtěl, jak se mi zamanulo a jak mě právě napadlo: dnes tady, zítra za horama, jak se říká, aniž jsem se někde zdržel, a stále se.pčgvlékaje; nechodil jsem proto nikam, kde by si mě mohli lidé vši-\ mnout, aby se něcojgkového nestalo, a tak jsem byl jen nenápadný cestující, jakých je sto {«0|Psw5^.
Tím způtóOMn jsem procestoval celý kraj, až jsem se dostal do Zar&gozy; byl jsem nemarospokojen, že jsem se ocitl v onom tak i^nam^ém^ bc^,tém městě. i ;>    ' • r
Mladá krev se bouřila, peníze tí&ly; dámy onoho města lákaly, ä tak jsem se tam zdržel někčlík^dflí^avsajt ani všechny zdaleka neslily, aby člověk pochopil velkolepí TM íffir;i)pzv alpo těšil se s ňí.     , ^      v ^sO>íw'
Tak-frfekrásné a mohutné stavby tam byly, tak dobrá městská správa, takový nadbytek^>a všechno za cenu tak výhodnou, že to připomínalo skoro Itálii. V jedné jediné věci jsem objevil veliký,rozdS^a ta yěcjbyla podleVmého tehdejšího souďw^na prýníp^led-ffčímn, strMná. Nemohl jsem to přenést •
370
KNIHA DRUHÁ Vypráví se, jak se stal Guzmán rošťákem, co se mu přitom stalo
SA------------- ~*
Kapitola první — Jak Guzhján Putoval z Cazally do Madridu a jak cestou
sloužil u jednoho hospodMéhoJ 92
v V.
Kapitola druhá — Jak Guzmán opustil hospodského, odešel do Madridu a stal
J$j@štäkem 98
fMapitola/třetí '-f- v níž, Guzmán z Alfarache brojí dal proti nepravým ctnostem.
\f     ^,J^onáš0vaku o tom, co má Hnit vskutku počestný človek 102
^^KapíSowL čtvrtá — v níž Guzmán z Alfarache vypráví, jakou řeč vedl sám k sobě,
a horlí dál proti nepravým ctnostem 105
Kapitola pátá — Jak Guzmán z Alfarache sloužil u kuchaře 109
Kapitola šestá — v níž Guzmán z Alfarache vypráví dál, co se tnu přihodilo
u kuchaře, jeho pána, a jak od něho nakonec dostal vyhazov 118
Kapitola sedmá — Jak Guzmán z Alfarache odešel od svého pána, stal se
Znovu rošťákem a jak okradl apatykáře 126
Kapitola osmá — Jak se Guzmán z Alfarache převlekl v Toledu za velkého šviháka, jak zkoušel štěstí u žen, jaké příhody přitom zažil, jak ho ženy napálily a co se mu potom přihodilo v Malagami 134
Kapitola devátá — Jak Guzmán přišel do Almagra a jak se stal vojákem v jednom oddílu. Vypráví se, jak vzniklo utrhačné rčení: „ V Malagónu v každém domě zloděj, jenom v starostově dva, syn a otec" 142
Kapitola desátá — O tom, co se přihodilo Guzmánovi z Alfarache ve službách
u kapitána, a jak se dostal do Itálie 149
KNIHA TŘETÍ / Vypráví se v ní, jak se Guzmán živil žebrotou a co se mu jako žebrákovi v Itálii přihodilo
Kapitola první — Jak Guzmán hledal a našel v Janově své příbuzné, jak odešel
do Říma, a jaký žert mu před odchodem provedli 156
Kapitola druhá — Jak Guzmán odešel z Janova a dal se na žebrotu, jak se spojil
s jinými chudáky a učil se jejich stanovám a zákonům 162
Kapitola třetí — Jak byl Gurmán z Alfarache pokárán jedním chudým znalcem
práva a co se mu dále přihodilo mezi žebráky 168
Kapitola čtvrtá — v níž Guzmán z Alfarache vypravuje, co se mu přihodilo
s jedním urozeným pánem,, a co to jsou svobody chudých 173
Kapitola pátá — v níž Guzmán z Alfarache vypráví, co se přihodilo svého času
jednomu žebrákovi, jenž umrel ve Florencii 176
Kapitola šestá — Jak se Guzmán vrátil do Říma, kde se nad ním slitoval jeden
kardinál a poručil mu, aby se léčil v jeho domě a na jeho loži 180
Kapitola sedmá — Jak Guzmán z Alfarache sloužil u Jeho Milosti kardinála
jako páže, a co se mu přihodilo 185
Kapitola osmá — Jak Guzmán z Alfarache pomstil šprým, který provedl tajemník komorníkovi, jemuž Guzmán sloužil, a jaké lsti použil, aby ukradl soudek se sladkostmi 192
Kapitola devátá — Jak Guzmán z Alfarache ukradl Jeho Milosti další sladkosti, a jak kvůli karbanu odešel z jeho domu 199
Kapitola desátá — Jak Guzmán z Alfarache po odchodu ^kardinálovy domu vstoupil do služeb jiwii^uj^kého^lvyshnce, kde provedl někóiiK žertů. Vypráví príbeh o jednom neapolském šlechtici, čímž končí první část svého iživota   . 204
____ \' > r
■ artL DRUHÝ 09?
v K NI Ji A PRVNÍ
Kde Guzmán z Alfarache vypráví, co se mu přihodilo ve službách u velvyslance, jeho pána, až do chvíle, kdy odešel z Říma
Kapitola první^sJSttzmán z Alfarache se omlouvá, že pokračuje ve svém vyprávění, prosí o pozornost a oznamuje svůj zámer 223
Kapitola druhá — Guzmán z Alfarache vypráví, jaké poslání měl ve službě
u velvyslance, svého pána 227
Kapitola třetí — Guzmán z Alfarache vypráví, co se mu přihodilo s jedním kapitánem a s jedním vzdělaným pánem na hostině, kterou uspořádal velvyslanec 233
Kapitola čtvrtá — Uražen je pouze doktor, neboť Guzmánek ho zhanobil v přítomnosti mnoha urozených pánů, atak by se rád pomstil. Urovná to španělský
velvyslanec, který vybídne jiného z pozvaných, aby výprava příhodu, jel se
stala kastílskemu kontáblovi donu Alvarovi de Luna 243
Kapitola pátá — Když jedna římská paní nevěděla, jak se zbavit bez úhony na cti Gttzmánova dotírání, kterýžto se o ni ucházel pro svého pána, francouzského velvyslance, učinila mu jistý šprým, jenž byl začátkem jiného dalšího neštěstí 249
Kapitola šestá — Guzmán z Alfarache se chtěl očistit v domě, kam uprchl. Vypráví, co se mu tam přihodilo, a jak to pak bylo s velvyslancem, jeho pánem 256
Kapitola sedmá — Celý Rím se dovídá o šprýmu, jehož byl Guzmán z Alfarache obětí, a o případě s prasetem; Guzmán chce utéci před ostudou do Florencie, ale seznámí se s ním jeden zloděj, aby ho okradl 263
Kapitola osmá — Guzmán z Alfarache se chystá do Sienny, kde. mu několik
zlodějů ukradne všechno, co si poslal napřed 268
KNIHA DRUljA......    ,4   , i
Guzmán z Alfarache vypráví, co se mu přihodilo v Itáliť'až povmxČ^IdaTspanělska
Kapitola první — Guzmán z Alfarache odjíždí ze Sienny do Florencie, potká Sayavedru, přijme ho do své služby, a než přijede do města, Sayavedra mu cestou vypráví o Florencii mnoho podivuhodných věcí a po příjezdu ho provádí městem 277
Kapitola druhá — Guzmán z Alfarache pronásleduje Alessandra, který mu
ukradl kufry. Přichází do Boloně, kde ho dá zavřít právě ten, kdo mu je vzal 286
Kapitola třetí — Guzmán vyšel z vězení, hraje a vyhraje a chce se s výhrou
dostat tajně do Milána 294
Kapitola čtvrtá — Cestou do Milána vypráví Sayavedra Guzmánovi o svém životě 304
Kapitola pátá — Sayavedra objeví v Miláně jednoho svého přítele, který je ve službách jakéhosi obchodníka. Guzmán z Alfarache jim dá návod, jak by obchodníka báječně okradli 317
Kapitola šestá — Krádež se Guzmánovi podaří, dá Orlíkovi, co mu patří, a
odchází se svým sluhou Sayavedrou do Janova 325
Kapitola sedmá — Guzmán z Alfarache přichází do Janova, kde ho poznají
jeho příbuzní a bohatě ho obdarují 334
Kapitola osmá — Guzmán z Alfarache okradl strýce a své janovské příbuzné
a odjíždí s galérami do Španělska 341
Kapitola devátá — Guzmán z Alfarache se plaví do Španěl; Sayavedra pritom dostane mořskou nemoc a horečku, z horkosti začne blouznit a ztratí rozum. Tvrdí, že je Guzmán z Alfarache, a v šílenství se vrhne do moře, kdež se utopí 354
KNIHA TŘETÍ
V níž vypráví Guzmán z Alfarache celý zbytek svého špatného života od okamžiku, kdy se vrátil do Španél, až do chvíle, kdy byl odsouzen na galeje a zastal na nich
Kapitola první — Guzmán řekl kapitánovi Favelovi, že jede do Sevilly, rozloučil
se s ním a odjel do ^aragozy, kde uviděl sazebník hlupáků 370
Kapitola druhá — Guzmán odchází ze Zaragozy a putuje do Madridu, kde se stane lichvářem; ožení se a udělá úpadek. Vypráví o ženské falši, o škodách, jež působí tajné smlouvy, a jak by se každý mohl všeho uvarovat 381
Kapitola třetí — Guzmán vypráví dál historii svého manželství, a jak vrátil
tchánovi věno, když mu žena zemřela 394
Kapitola čtvrtá — Guzmán z Alfarache, už jako vdovec, chce studovat vědy a theologii v Alcalá de Henares, aby se dal vysvětit na kněze, a když konečně vystuduje, znovu se ožení 403
Kapitola pátá — Guzmán z Alfarache zběhl ze studií a odchází se svou ženou
do Madridu; jsou z Madridu vyobcováni 417
Kapitola šestá — Guzmán z Alfarache a jeho žena přijíždějí do Sevilly. Guzmán najde svou matku už velmi starou; žena mu uteče do Itálie s kapitánem galéry, nechá ho opuštěného a chudého a on začne znovu krást jako obvykle 429
Kapitola sedmá — Guzmán z Alfarache vstupuje do služeb jedné dámy a pak ji
okrade. Chytnou ho a odsoudí ho doživotně na galeje 438
Kapitola osmá — Guzmána vyvedou ze sevillského vězení, aby ho dopravili do
přístavu na galeje. Vypráví, co se mu přihodilo cestou a na galejích 446
Kapitola devátá — Guzmán vypravuje dál, co se mu přihodilo na galéře a jak dokázal, aby byl propuštěn 457
Doba a člověk
Vysvětlivky 4J3