Církevní matriky
Matrika – obecně
Matrika je úřední kniha, do níž byla zapisována jména osob pro účely a požadavky evidence příslušné
instituce. Asi nejznámějším typem matrik jsou matriky církevní, o kterých pojednává tento referát.
Církevní matriky
Nejstarší dochovanou matriční knihou, kterou máme dnes na našem území k dispozici, je
jáchymovská matrika sňatků z roku 1531.
Vést matriční knihy bylo povinně nařízeno na Tridenském koncilu. Tento koncil započal roku 1545,
reagoval na vznik protestantství a položil základ katolické reformace. Jedním z projednávaných bodů
bylo i povinné vedení matrik. Ty měly zaznamenávat udělované svátosti, jako byly data křtů, sňatků a
posledního pomazání. Koncil byl několikrát přerušován a zasedání probíhala ve více periodách, proto
trval až do roku 1563. Na našem území bylo nařízení vést matriky formálně přijato až po zhruba 40
letech od Tridenského koncilu.
Po třicetileté válce jsou matriky na našem území už poměrně dobře zachovalé. Nejstarší matriční
knihy byly rozděleny na tři části. Na narození, sňatek a úmrtí. Záznamy do nich byly vpisovány pomocí
vět, a ne do předem připravených formulářových sloupců, jak to známe z doby pozdější. Ze začátku
nebylo důležité uvádět datum narození, ale datum křtu. Datum narození se objevuje až zhruba
s koncem napoleonských válek.
Reformy Josefa II. z let 1781 a 1784 zavedly jednotné vedení matrik. To odstranilo předchozí
nesourodost zápisů. Formuláře byly předtištěny a do nich se informace zaznamenávaly. Na každý
druh zápisu se musela povinně zřídit jedna kniha. Proto byla matrika narozených, oddaných a
zemřelým. Bylo také zaznamenáváno více údajů oproti starším matrikám.
U záznamů v matrikách narozených byly přidány informace o tom, zda je dítě manželské nebo
nemanželské a náboženství rodičů. U matrik oddaných se uvádělo navíc číslo popisné bydliště
snoubenců, stáří a stav (svobodný, vdovec) ženicha a nevěsty. U zemřelých se do zápisu přidalo také
číslo popisné a příčina smrti.
Patent Josefa II. také upravuje i jazykové poměry. Dříve se knihy psaly jak v češtině, tak i v němčině a
latině. V 18. století však převládla latina. Po vydání patentu bylo nařízeno, aby se v německých
oblastech psalo německy a v českých částech česky. Od poloviny 19. století už bývají zápisy většinou
jen v češtině.
Od roku 1784 na Moravě a o deset let později v Čechách, byly pořizovány opisy matrik. Ty mohly
velmi dobře posloužit, pokud byl originál ztracen nebo třeba odcizen.
Po roce 1949 bylo vedení matrik vyjmuto z pravomoci církve a agendu zcela převzal stát. Povinnost
vést matriky se přenesla na národní výbory a bylo nařízeno, aby se všechny používané matriky
soustředily v příslušných matričních obvodech a stará vydání matrik byla ukládána do oblastních
archívů. Tento systém u nás přetrval do dnešních dnů.
Církevní matriky jako pramen
Církevní matriky jsou velice důležitým pramenem pro spoustu historických odvětví, zejména pro
historickou demografii a genealogii. Dnes jsou matriky velmi žádaným pramenem i pro amatérské
badatele, co vytvářejí svůj vlastní rodinný rodokmen. Pro historickou demografii můžeme z matrik
získávat informace o úmrtnosti a populačním vývoji. To by bylo bez matrik jen stěží možné. Dále
můžeme také studovat příčiny smrti a zjišťovat, na co se v dané době nebo v daném regionu
nejčastěji umíralo. Toto je možné ovšem studovat až po patentu od Josefa II., který zaváděl jednotné
vedení matrik.
Podle zákona o matrikách jsou ve státních oblastních archivech veřejnosti přístupné matriky narození
po uplynutí 100 let od posledního zápisu a matriky oddaných a zemřelých po uplynutí lhůty 75 let.
Ačkoliv návštěva archivu stále zůstává nezbytným krokem v bádání genealoga, mnohé informace jsou
již dostupné také na internetu. V současné době probíhají v českých a moravských archivech projekty
digitalizace fondů, které jsou v první řadě zaměřeny na církevní a civilní matriky. Výsledky jsou
průběžně publikovány na internetových stránkách jednotlivých archivů, kde si mohou uživatelé volně
prohlížet digitální kopie matričních záznamů. Pokud není digitalizována matrika, kterou badatel
hledá, musí se sám vypravit do oblastního archívu. Digitalizace matrik započala už v roce 2007.
Protože se jedná o obrovské množství záznamů, digitalizace stále ještě není dokončena.
Problémem při studiu matrik může být fakt, že se zde setkáváme se zápisy v latinském a německém
jazyce. Další obtíže mohou být spojeny také se zápisy, které jsou vedeny starým rukopisným písmem,
nejčastěji německou novogotickou kurzívou, tzv. kurentem.
Internetové odkazy na digitalizované matriky
Pro tento příklad jsem vybral odkazy na Archiv hlavního města Prahy a Moravský zemský archiv. Do
digitalizace matrik se zapojily i oblastní archívy jako například v Třeboni, Litoměřicích atd. Podrobnější
ukázky digitalizovaných fondů jsou k prohlédnutí v prezentaci.
http://www.ahmp.cz/index.html?mid=75 – Archiv hlavního města Prahy
http://actapublica.eu/matriky/brno/?akce=Hledat&puvodce_typ=1&h_puvodce_archtyp=brno&sub
mit=Zobrazit – Moravský zemský archiv
Židovské a evangelické matriky
Zavedení matrik, které by evidovaly židovské obyvatelstvo, se podařilo uvést v platnost až za vlády
Josefa II. Snahy o zavedení matrik pro židy však probíhaly již od 30. let 18. století. V roce 1784 byl
vydán patent o vedení matrik křesťanského a židovského obyvatelstva. Jedná se o stejný patent, o
jakém píši v textu výše. Jeden z paragrafů v patentu pak ukládal židovským matrikářům vést stejné
druhy matrik, jako museli vést katoličtí faráři, ale připouštěl úpravu rubrik, jak to vyžadovala židovská
víra. Vedením matriky byl pověřen rabín, u osaměle žijících židovských rodin měl provádět matriční
zápis rabín z nejblíže položené židovské obce.
Po vydání tolerančního patentu Josefem II. z roku 1781 se zavedly matriky pro křesťany, kteří
nevyznávali katolickou víru. Dlouhou dobu měly tyto zápisy jenom soukromý charakter a oficiální
zápisy vedli katoličtí faráři ve svých matrikách. Tento stav trval až do roku 1848. V tomto roce získaly
evangelické matriky právo veřejných listin.
Použitá literatura a odkazy
Dokoupil, Lumír - Stibor, Jiří: Církevní a státní matriky. In: Myška, Milan- Zářický, Aleš a kol.: Prameny
k hospodářským a sociálním dějinám novověku I. Ostrava 2008, s. 20-39.
Hlaváček, Ivan – Kašpar, Jaroslav – Nový, Rostislav: Vademecum pomocných věd historických. Praha
1994.
https://app.box.com/s/d5jsm4al26ruu2yvt8ez