De tribus diebus
O třech dnech
(XII) Post figurám sequitur color. De colore rerum multum dis-serere opus non est, cum ipse visus probet quantum natura decoris additur, cum tam varus distincta coloribus adornatur. Quid luce pulchrius, qua? cum colorem in se non habeat, omnium tarnen colo-res rerum ipsa quodammodo iltuminando colorat? Quid jucundius ad videndum coelo cum serenum est, quod splendet quasi sapphirus;
821a et gratissimo quodam suae claritatis temperamente) visum excipit et demulcet aspectum? Sol sicut aurum rutilat, luna pallet quasi ele-ctrum, stellarum quaedam flammeo aspectu radiant, quaedam luce rosea micant, quasdam vero altematim nunc roseum, nunc viridem, nunc candidum fulgorem demonstrant. Quid de gemmis et lapidibus pretiosis narrem, quorum non solum efficacia utilis, sed aspectus quoque mirabilis est? Ecce tellus redimita floribus, quam jucundum spectaculum preebet, quomodo visum delectat, quomodo affectum provocat? Videmus rubentes rosas, Candida lilia, purpureas violas, in quibus omnibus non solum pulchritudo sed origo quoque mirabilis est. Quomodo scilicet Dei sapientia de terra? pulvere talem pro-
821b ducit speciem. Postremo super omne pulchrum viride, quomodo ani-mos intuentium rapit, quando vere novo nova quadam vita germina prodeunt, et erecta sursum in spiculis suis quasi deorsum morte cal-cata ad imaginem futura? resurrectionis in lucem pariter erumpunt.
Sed quid de operibus Dei loquimur, cum etiam humans industrial fucos adulterina quadam specie fallentes oculos tantopere mira-mur?
(XIII) Post speciem de qualitate rerum disserere debemus; ob hoc Providentia Creatoris tam diversas qualitates rebus indidit, ut omnis sensus hominis sua oblectamenta inveniat. Aliud percipit visus, aliud auditus, aliud odoratus, aliud gustus, aliud tactus. Visum
821c pascit pulchritudo colorum, suavitas cantilenas demulcet auditům, fragrantia odoris olfactum, dulcedo saporis gustum, aptitudo corporis tactum. Et quis omnes delicias sensuum enumerare queat? Qua? tam multiplices sunt in singulis, ut si quis quemlibet sensum per se consideret, quemlibet per se ditatum putet.
Quot enim oblectamenta oculorum in diversitate colorum mon-stravimus, tot oblectamenta aurium in varietate sonorum invenimus. Inter quae prima sunt dulcia sermonům commercia, quibus homines
3.3.2 O barvě (XII) Po tvaru následuje barva. O barvě věcí není třeba zvlášť obsáhle pojednávat, protože sám zrak dosvědčuje, jak je příroda zkrášlena tím, že je rozrůzněna a ozdobena rozmanitými barvami.48 Co je krásnější než světlo, které ač samo nemá barvu, přece svým svitem jakoby propůjčuje barvy všem věcem! Co je příjemnější na pohled než nebe, je-li jasné a skví se jako safír, půvabnou mírností své záře přitahuje zrak a laská pohled! Slunce čer-venavě svítí jako zlato, luna vydává bledé světlo jako elektron, některé hvězdy planou ohnivým svitem, jiné se mihotají růžovou září, jiné pak ve svém svitu přecházejí z růžová do zelena a do běla.49 Co říci o gemách a drahých kamenech, které mají nejen užitečné účinky, ale jsou i podivuhodné na pohled?50 Jak nádhernou podívanou skýtá země ověnčená květinami, jak těší na pohled, jak rozněcuje cit! Rudé růže, bělostné lilie, nachové fialky51 nejsou podivuhodné jen svou krásou, ale i svým původem: jak jen totiž Boží moudrost může z prachu vytvořit tak krásný vzhled? A konečně nadevše krásná zeleň uchvacuje ducha těch, kdo se na ni dívají, když s novým jarem všechno klíčí jakýmsi novým životem, raší vzhůru, svými výhonky jakoby pošlapává smrt a jako obraz budoucího vzkříšení se dere ke světlu!52
Proč ale mluvíme o Božích dílech, když tolik obdivujeme i pozlátka vytvořená lidskou přičinlivostí, která svým svůdným vzhledem klamou oči?53
3.4 O jakosti (XIII) Po vzhledu musíme pojednat o jakosti. Prozřetelnost tvůrce dala věcem tak rozličné kvality proto, aby každý z lidských smyslů našel své potěšení. Něco jiného vnímá zrak, něco jiného sluch, něco jiného čich, něco jiného chuť a něco jiného hmat. Zrak se pase na kráse barev, líbezná píseň těší sluch, lahodná vůně čich, sladkost chuť, ladnost těla hmat.54 Kdo by mohl vypočíst všechny smyslové radosti? Jsou u jednotlivých smyslů tak mnohotvárné, že uvážíme-li každý zvlášť, bude se nám zdát, že byl každý zvláště obdarován.
Tak mnohá potěšení, jaká jsme ukázali pro oči v rozmanitosti barev, nacházíme pro uši v rozmanitosti zvuků. Na prvním místě k nim patří přívětivé rozmlouvání, v němž si lidé vzájemně sdělují
74
75
De tribus diebus
ad invicem suas voluntates communicant, praeterita narrant, prse-sentia indicant, futura nuntiant, occulta revelant, adeo ut si his careat vita humana, bestiis comparabilis videatur. Quid autem concentus 821d avium? Quid humanas vocis melos jucundum? Quid dulces modos sonorum omnium commemorem? Quia tam multa sunt harmonia; genera, ut ea nec cogitatus percurrere, nec sermo facile explicare possit, quae tamen cuncta auditui serviunt et ad ejus delicias creata sunt.
Sic est de olfactu. Habent thimiamata odorem suum, habent un-guenta odorem suum, habent rosaria odorem suum, habent rubeta, prata, tesqua, nemora, flores odorem suum, et cuncta qua; suavem praestant fragrantiam et dulces spirant odores, olfactui serviunt et in ejus delicias creata sunt.
Eodem modo gustus et tactus varia habent oblectamenta, quae ex similitudine priorům satis perpendi possunt.
822a (XIV) De immensitate creaturarum et de pulchritudine earum quomodo potuimus, non quomodo debuimus, locuti sumus; nunc re-stat, ut ad considerandam earumdem utilitatem transeamus. Utilitas rerum quatuor complectitur: necessaria, commoda, congrua et grata.
Necessarium unicuique rei est, sine quo ipsa subsistere commode non potest, utpote in victu hominis panis et aqua, in vestitu lanea sive pellicea, aut quaelibet ejusmodi indumenta.
Commodum est, quod licet aliquando amplius delectet, sine ipso tamen vita duci potest, utpote in victu hominis poculum vini et esus carnium; in vestitu byssus et sericum, vel quodlibet aliud mollius indumentum.
Aptum et congruum est, quod licet utentibus non prosit, ad uten-dum tamen convenit, quales sunt tincturae colorum, pretiosi lapides, 822b et quaecunque ejusmodi censentur.
Gratum est ejusmodi, quod ad usum quidem habile non est; et tamen ad spectandum delectabile, qualia sunt fortasse quaedam herbářům genera et bestiarum, volucrum quoque et piscium, et quaevis similia.
Sed dignum valde inquisitione est, quare Deus haec creare voluit, quae usui hominis (propter quern omnia fecit) non necessaria fore preevidit? Sed hoc citius cognoscetur, si causa et modus humana;
O třech dnech
svou vůli, vyprávějí minulé události, upozorňují na přítomné, oznamují budoucí a zjevují skryté věci. Bez něho by se lidský život podobal zvířecímu. Mám dále připomínat koncert ptáků, líbeznou píseň lidského hlasu, sladké melodie všech zvuků, když přece existuje tolik druhů harmonie, že je nelze v myšlenkách proběhnout ani snadno vyložit slovy? Toto vše slouží sluchu a bylo stvořeno k jeho potěšení.55
Podobně u čichu: aromatické látky mají svou vůni, masti mají svou vůni, růžové zahrady mají svou vůni, ostružiní, louky, pustiny, háje, květy56 mají svou vůni a všechno, co vydává vůni a vydechuje vonné látky, slouží čichu a bylo stvořeno k jeho potěšení.
Právě tak chuť a hmat mají rozmanité rozkoše, které lze dostatečně ocenit podle toho, co bylo již řečeno.
4. O užitečnosti
(XIV) Promluvili jsme o nezměrnosti stvoření i jeho kráse tak, jak jsme to dokázali, ne jak by se slušelo. Nyní zbývá, abychom přešli k uvažování o jeho užitečnosti. Užitečnost věcí zahrnuje čtveré: nezbytné, příjemné, vkusné a půvabné.57
Nezbytné je pro každou věc to, bez čeho nemůže dobře existovat, jako v lidské stravě chléb a voda, v oblečení vlněný, kožený či podobný oděv.
Příjemné je to, co sice někdy těší více [než nezbytné], bez čeho se však život obejde, jako v lidské stravě pohár vína a masitý pokrm, v oblečení kment a hedvábí či jiný měkčí oděv.58
Ladné a vkusné je to, co sice uživatelům neprospívá, co však užít lze, jako barviva, drahé kameny a jiné věci toho druhu.
Půvabné je konečně to, co se sice nehodí k užívání, co ale na pohled těší, jako jsou snad některé druhy rostlin a zvířat, ptáků a ryb a podobně.
Stojí však rozhodně za zkoumání, proč chtěl Bůh stvořit i to, o čem předem věděl, že to pro potřeby člověka (kvůli kterému stvořil všechno ostatní) není nezbytné. Snáze to pochopíme, zvážíme-li příčinu a způsob stvoření člověka. Bůh stvořil člověka pro sebe, všechno ostatní pro člověka. Člověka stvořil pro sebe ne proto, že by ho sám potřeboval, ale aby sám sebe člověku daroval a člověk se
76
77