Pády objektu

   

   Rozhoduji-li se o tom, který pád přiřadit objektu, beru v potaz především následující faktory:

   

   věta je                        záporná, nebo kladná

   

                           Part.

   

   vyjadřuje činnost                    neukončenou, nebo ukončenou alespoň v plánu

   

                                      Part.

   

   objekt je množství                                          neurčitého, nebo určitého

   

                                                             
   Part.                                        Akk.

   

   

   Partitiv se užije tehdy,

   a) je-li věta záporná nebo mluvčí pochybuje (týká se i otázek, kdy mluvčí neočekává kladnou
   odpověď): En osta autoa. Ostatko autoa?;

   b) je-li činnost vyjádřená slovesem nedokončená, buď vůbec nevede k výsledku nebo ještě
   probíhá; také ve spojení se slovesy, jež vyžadují vždy rekci/valenci s partitivem nebo
   označují city a pocity a subjektivní stavy (rakastaa, vihata...) - v podstatě většinou
   popisují děje, jež nevedou k výsledku: Hän ampui hirveä. -- Střílel na losa, ale netrefil se,
   Häntä nimitettiin tohtoriksi. -- Nazývali ho/ji doktorem, přestože jím nebyl;

   c) vyjadřuje-li objekt něco množství neurčitého: dělitelné, nepočitatelné a látkové pojmy,
   abstrakta, slova označující kolektiv jedinců neurčitého množství: Hän näki ihmisiä. Mä juon
   kahvia.

   

   Akusativ se užije v ostatních případech. Akusativ má koncovku --t (osobní zájmena: minut,
   sinut... a plurál -- v tomto případě vypadá stejně jako nom. pl.) nebo koncovku --n (vypadá jako
   genitiv sg.) nebo je bez koncovky (vypadá jako nom. sg.): Otan hänet mukaan. Vezmu ho s sebou.
   Ostan housut. Koupím si kalhoty. Ostan auton. Koupím auto. Minun täytyy ostaa auto. Musím
   koupit auto.