Základní příručky:

Pravidla českého pravopisu. Praha, Academia 1993.

Pravidla českého pravopisu. Praha, Pansofia 1993. – tzv. „školní“ + Dodatek k Pravidlům

                       českého pravopisu – školní vydání (Rozhodnutí MŠMT ČR ze dne 5.8.1993)

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994 (2. opr. a doplněné vyd.), 2005 (3. vyd.).

Slovník spisovného jazyka českého. Praha. 1. vyd. 1960-1971 (4 sv.). 2. vyd. 1989 (8 sv.).

Akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 1. vyd. 1995, 2. vyd. 1997.

Nový akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 1. vyd. 2005.


Mluvnice:

Havránek, B.-Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Fortuna, Praha 1996. 26. opravené a doplněné
vydání.

Kol.: Příruční mluvnice češtiny. Lidové noviny, Praha 1. vyd. 1995, 2. vyd. 1997.

Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. Praha 1996.


Další užitečné příručky:

Martincová, O.  a kol.: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů. Academia Praha 1998.

Sochová, Z.- Poštolková, B.: Co v slovnících nenajdete. Novinky v současné slovní zásobě. Praha
1994.


Český národní korpus:  http://ucnk.ff.cuni.cz

Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR: http://www.ujc.cas.cz


poradna@ujc.cas.cz


►Pravopisná reforma z r. 1993 – hlavní zásady

1. Psaní přejatých slov:
  * s > z: kurz, pulz, dispenz; anarchizmus i anarchismus, charizma i charisma, diskuze i diskuse,
režizér(!) i režisér
  * označování kvantity: balon, penicilin, pasivum, archiv, epidemie, transfuze
  * psaní dalších přejatých slov podle výslovnosti: plejboj, mejkap, rely.

2. Psaní velkých písmen: ulice U Hrušky, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, dům U Tří lilií;

                             Vánoce,  Velikonoce, Dušičky, Hromnice.

3. Psaní složených přídavných jmen (užívání spojovníku): anglicko-český,


zahraničněpolitický, objemově závislý.

4. Psaní čárek: Sdělte mi prosím, kdy přijedete. Musím to vědět stůj co stůj. Hlavně když to

                         víš.

+  změny v tvarosloví (tvary pociťované jako správné – jako spisovné – byly připojeny k tradičním
tvarům jako dublety)
  * Slovesa typu sází.: oni sázejí i oni sází.
  * Slovesa typu kryje, kupuje:  já kryji i  já kryju, oni kryjí i oni kryjou.
  * Slovesa typu maže: pouze já mažu, oni mažou (výjimka: já píšu/píši, oni píšou/píší).
  * Slovesa typu tiskne: on tiskl i on tisknul.
  * Opuštění přípony –ti v infinitivu: nosit, psát, péct i péci.
  * Číslovky tři a čtyři: 2. pád  do tří i třech, do čtyř i čtyřech.
  * Zájmena přivlastňovací můj, tvůj, svůj: ve 2., 3., 6., 7. pádě sg. fem. i tvary nestažené à bez
mé i mojí účasti, k mé i mojí matce, o mé i mojí práci, s mou i mojí podporou.
  * U slova ruka ve 2. pádě pl.: bez rukou i bez ruk.

Sloveso moct: mohu i můžu, mohou i můžou.