4.tematický celek: Vznik a rané období  evropského umělého vícehlasu



4.1    Vícehlas jako  produkt improvizačního a regulačního principu

( dvě vlny přílivu vícehlasu do evropského prostoru: kavkavská a  indicko-perská,  vícehlasé
podoby

   evropské liturgické  praxe a charakter teoretického  písemnictví  v závěru 1.tisíciletí)


4.2 Tropace jako praktický a teoretický základ formování evropského umělého vícehlasu a

      jeho základní podoby

      (tropace melizmatická, textová a melodicko-textová, organální a diskantová
technika-charakteristika

         rozdílů)


4.2    Raná fáze vícehlasu

(organum hucbaldovské, organum nové, St.Martian de Limoges, Santiago de Compostela, teoretické
reflexe)


4.3    Notredamská epocha

(základní charakteristika a její přínos, organum duplum, triplum, quadruplum,conductus, notredamské
moteto, diskantové partie, clausulae – vymezení rozdílu, Leoninus, Perotinus, hlavní prameny
notredamského vícehlasu, teoretické reflexe)


4.4    Ars antiqua

( vymezení pojmu a základní charakteristika, Jan XXII: Constitutio Docta sanctorum patrum (1322),

   hudební přínos epochy, prameny hudební, teoretické reflexe, Franco  Kolínský, Petrus de Cruce,

   hoquetus, inovace moteta)


Literatura:


Aubry, Paul: Cent motets du XIII^me^  siecle, Paris 1908

Černý, Jaromír: Středověký vícehlas v českých zemích, in: Miscellanea musicologica 27-28,

                           UK, Praha 1975, s. 9-116

Coussemaker, Edmond de: L´art harmonique aux XII^me^  et XIII^me^ siecles, Paris 1865

Eggebrecht, Hans Heinrich: Musik im Abendland, Piper Verlag, München 1991

Gülke, Peter: Mönche, Bürger, Minnesänger, Leipzig 1975

Lébl, Vladimír (ed.): Hudba v českých dějinách, Praha 1983

Kouba, Jan: ABC hudebních slohů, Praha 1988

Michels, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2000

Neues Handbuch der Musikwissenschaft ( ed. Carl Dahlhaus), Band 2: Die Musik des Mitelalters,
Wissenschaftliche Buchgesellschaft Darmstadt, Laaeber-Verlag, Laaber, 1991

Schneider, Marius: Geschichte der Mehrstimmigkeit, Berlin 1935

Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.


 Prameny (hudební i teoretické):


Ad organum faciendum ( tzv. milánský traktát)

Codex Bamberg

Codex Calixtinus

Codex Montpelier (H 196) – 8 sv.

Codex Las Huelgas

Codices ze Saint Martial

Colonia, Franco de (Franko Kolínský): Ars cantus mensurabilis (Couss I, s.117n)

Cruce, Petrus de: Tractatus de tonis (Couss I, s.282n)

Garlandia, Johannes de (1190-1272): De musica mensurabili ( ca 1240, Couss I, s.175n)

Hucbald: De harmonica institutione (GS I, 104n)

Leodiensis, Jocobus: Speculum musicae (ca 1330, Couss II)

Magister Lambertus: Tractatulus de musica ( tzv. Pseudoaristoteles; Couss I,  s.251n)

Magnus liber organi de graduali et antiphonario

( opisy: Codex Helmstedt 628, knihovna vévody Augusta ve Wolfenbüttelu (ca 1250)

             Pluteus. Rukopis Medicejské knihovny ve Florencii ( po 1240)

             Rukopis madridské Biblioteca nacional (okolo 1250)

             Codex Helmsted 1099, knihovna vévody Augusta ve Wolfenbüttelu)

Odington, Walter: De speculatione musicae (ca 1280; Couss I, s. 182n)

Organální traktát Montpelier

Pařížský organový traktát (Couss II, 74)

Pseudohucbald: Musica enchiriadis (GS I, 152)

Roman de Fauvel

Quido z Arezza: De diaphonia id es organi praecepto (1025/26; Micrologus, GS II, 2 )

Vatikánský organový traktát s podtitulem „De regulis organi“ (ca 1225-1250)

Winchesterské tropáře (CC 473, Bo 775)