SALONNÍ BIBLIOTÉKA Redaktor: FERDINAND SCHULZ ČÍSLO LXI RŮZNÉ MASKY SLOVANSKÝ SEMINÁŘ MASARYKOVTWIVERSrry V PRAZE nakladatelství J. OTTO knihtiskárna 1SS9 ZNĚ MASKY B A S N Ě Jaroslava Vrchlického (1SS1-1888) SLQVfl^ SEMINÁR MASAR^WuMVBÍiSITY =-= v BRNĚ.; V PRAZE nakladatelství J. OTTO knihtiskárna 1889 ioS ze rmutu minulosti hlavu krásnou a torsa zvedali a nahá těla cítíce, božství skryté za oblaky že stálo tenkrát ryzí před jich zraky Herakles s rúži. Ký nápad divný v dlaň mu dát i růži Hle, kterak patří na ni rozpačitě ! On, potvor zhoubce, před růží je dítě. Strach neobvyklý ňadra jemu úží a k zemi klesá kyj mu se lví kůží . . . O jaký div, zří v růži zářící rty Omfaly tak plné, bující! Letící Merkur. Hle, těla vzruch a svalů napjetí, vše praví ti, že s milou chvátá zvěstí. Co nese as, zda ženy objetí, či výzev k hodům, radost, ples a štěstí? Ten blaha okamžik zde zachycen v té štíhlé postavě, jež záříc letí; žel, štěstí prchavější nežli sen lze pro vždy pouze takto zadržeti! iog Torso Amora. Té krásy snivé! — Souzvuk, něha, klid O třikrát žel, že torso lze jen zřít! Kyn bohů čtu v tom s myslí rozechvělou Kdo lásku viděl, prožil, objal celou? Silén s mechem. Má dost a sotva že se potácí a ještě měch svůj na rub obrací, zda kapka zprahlým retům skane ještě? A tak je při tom směšný ubožák, vše dělá naopak, a vína tekou mimo celé deště. Ikarus. Jak řítí se! — Pád velký jako vzlet! Kam směřoval, tam toužil básník mnohý, výš ku Olympu prahu, mezi bohy, leč křídla nestačila — spadl zpět. O kéž by aspoň, letě do nebes, jak já, každičký básník kles' tak měkkých, sladkých ňader na samet! J w Konstantin Biebl i o v ý Ikaros V E N T I N U M Praze, dne i. května i 929 ) "1 Nezapomenu nikdy na první kanibalskpu^h to bylo v horkém létě vyšel jsem na chodbu měli jsme právě latinu už nevím sám jak jsem se octl ve školním kabinetě sám s holokrkým supem a naježenými zvířaty jež vycenila svůj bílý chrup nad kvintánkou Elou umřela v mojí náruči tiše vzlykajíc opřena zády o mapu Asie aždodnaj^mj^je d její živůtek rozpialý snedljsem ji celou zanechav na místě zločinu jenomjnra^pa^^ a na zemi zlomený hřebí nek Ostatně všichni milencij^ujidojedj zeptejte se na policejním úřadě dají vám nahlédnouti do černé kroniky zhrozíte se kolik mladých lidí snědlo se do roka z nešťastné lásky f Na ňadrech žen si zoufali všichni Slované 1 zoufali Rusové Poláci a pláčou Češi na ňadrech žen J jež zůstanou na věky jejich poutnickým místem jako hora Ríp |js památnou kapličkou na vrcholu v Zde umírali Římane Tu padli Řekové že my tuhle mrtvi ležíme Spí tvrdě Němci tam kde nikdy neusnou Francouzové a v noci plné hvězd o Josef i no v té noci bezesné nad sněhem vaší pyšné krásy sklonil se sám císař Napoleon je o tom psáno v dějinách byl to jeho první pochod přes Alpy Miluješ ženy jsi toulavý fakir polykač ohně v zemi věčného léta s krátkým vždy podzimem Číňanů tolik jich najednou umírá na mor jako když na chodník napadá pod stromy žluté listí ještě dobře že jejich ženy místo očí mají kolébku která se vysoko houpá zvláště když na nás mrknou za žlutými záclonami budoáru vy zakleté princezny špatně hlídané starými čínskými draky Jsou to hlavně míšenky jež vyhlížejí na moře ze začarovaného zámku okolo samých pávů jako palmovou alejí skrz samá zrcadla vchází se na dvanáct bílým úsměvem černocha kolébaných sítí a když indická bohyně svýma dvaatřiceti rukama okolo samých pávů jako palmovou alejí skrz samá zrcadla dvaatřicetkrát znásobí vaši rozkoš smutek i exotickou krásu svých beztak velkých a atropinern ještě více rozšířených očí neboť se v nich koupají javanští princové upadajíce hned zas do hříchu Vždy znova a znova vrhám se po hlavě do těchto magnetických zorniček na kterých se třesou oranžová světýlka jako z dálky přicházející průvod čínských lampionů jako zblízka rozevřená tlama zívajících leopardů vyskakují z nich kopím mávající divoši zachváceni láskou jako tropickou zimnicí Všichni shořeli na místě jako shoří v kamnech uhlí jenom jejich srdce zůstalo neporušené v hromádce usínajícího popelu tam kde dneska nacházejí rubíny ■i > '7* h " Tam hluboko v hořících pralesích na Ceylonu kde poslední ze všech bílých slonů zvedá svou polnici celou stříbrnou A je to anděl a bude troubit při posledním soudu Má Krásná Arsiti tato ústa jsou nepravou stopou kdo půjde dál toho jistě přepadnou na cestě Indiáni k vám skláněli se něžní Japonci vdechujíce zhluboka vůni třešňových květů vaše bronzová ňadra leštěná olejem jako ve snu mi prcháte z ruky s melancholickou ozvěnou černošských písní koloniálních vojáků jaký odvážný inženýr sklenul mosty mezi Afrikou a Asii ? mezi Čínou a Evropou? mezi vaším skoro antickým profilem a chvílemi téměř negerskýma ale jdoucíma hodně do modra a při tom i trochu mongolskýma očima Má Krásná Arsiti ve vás se křižují parníky všech pěti dílů světa na linii Hamburg Janov Port-Said Aden Kolombo Singapur Hong-kong Jokohama S« Francisko a dolů do Jižní Ameriky z Nového Jižního Walesu pohlédla jste na mne tec! zase z Honolulu odněkud z Liu-Kiu pod vlajkou pirátskou když vítr čuchá vaše vlasy z pouště Gobi vy dýchla jste na mne Byla to Etna? Byla to Krakatoa co vybuchla při vašem smíchu? Bylo to na Javě nebo snad v Japonsku? Čí jsou ty černé ruce jež skrýváte v bílých prstech rukavic? Slávou evropských měst tanečním krokem po srdcích milionů mužů jdou vaše stí pod jakým nebem trháte banány když tančíte bosá? Kdo udělal kříž? kdo položil květiny před sochou Budhy ? Komu patří ti bohové králičí tlapka a stará zvednutá podkova? O nový rok kdo rozžal svíčku uprostřed temného dvora? Kdo obědvá s duchy? kdo večeří s mrtvými? a kdo miloval muže jenž o svatební noc se proměnil v tygra a potom vyskočil z okna? Komu zůstaly znát na těle jizvy tam kde zaťaly se jeho drápy? Kdo slyšel zpívat žížaly? a kdo krmil v lese srny tak malé že sv^mi ™~ l, j *e ze svými ruzky nemohly rozhoupat ani konvalii Od koho máte tu benátskou mozaiku? Co nosíte raději: javánskou batiku japonské kimono pařížské toilety anebo snad tu pruhovanou kůži staženou s vašeho manžela vy nádherná šelmo vy falešná kočko jakou barvu zas budou míti vaše májová koťata kolik evropského sněhu rozpustí se ještě ve vaší hladové a zfanatisované krvi vy zblázněná do barev vy která každý čtvrtek ve svém salonu přijímáte jiného básníka v naději že pro vás vymyslí ještě fantastičtější oči jako jsou na křídlech malajských motýlů jinak zas vykrojí vaše ústa na způsob některých lastur z Tichého oceánu ještě zářivější barvy rozprostře po vaší perleťové pleti Každý den ráno budete dvacet minut ležeti nahá v záhoně tulipánů a při tom se uprene dívati na slunečnici budete psáti jenom červeným inkoustem chodi ti jenom na kolorované filmy k snídani jahody meloun a jednu moravskou kraslici ' Básník který vás bude krmiti topasy jaspisy ametysty a tyrkyzy poručí vám jisti pivoňky a pomerančovou kůru udělá z vás západ slunce budete polykat dlouhá bažanti péra piti aquamarin stanete se Geislerovou trubicí až vypijete na noc litr vody z potoka vroubeného pomněnkami Básník který vás na konec provdá za malíře pokojů ten malíř vezme cinobr šmolku a přidá hašené vápno a přebarví vaši duši váš salon vaše bohy vaše mravy vaše zvyky na žluto na modro na zeleno Proto jsem miloval mišenku která^fí_&ove Má Krásná Arsiti abych si vzpomněl na některá švýcarská jezírka abych zahlédl z okna modrý tok Amazonky abych náhle zaklepal vysoko v horách na bránu tibetského kláštera abych se ponořil hluboko hluboko do šera pralesů aby se ve mně zvedly všechny barvy a vůně jejího srdce a těla Jakmile začal jsem líbat Mou Krásnou Arsiti přiletěli nádherní ptáci snovači rajky okolo její hlavy jako svatozář i datlové s rudou čepičkou také z ráje a všichni ptáci začali klovat z jablka Evy z toho jablka věčnosti které nikdy neubývá z toho jablka marnosti které nikdy neubývá l z jablka lásky věčného prokletí \ které se koulí okolo celého rovníku I a propadá skrz všechna staletí z jablka na němž jsou znát otisky zubů krále Šalamouna Ach ještě kolikrát ty sladká marnosti já ucítím ten strašný pád rovnou do věčnosti Anděl troubí na jeho alarm po celém světě sypou se s nebe ruže já všude se cítím doma pod střechou jako ryba krytá svými šupinami j sbohem sbohem jak velká je láska vrhám se dolů se skály jak velká je láska sbohem sbohem Miluji změnu pluji všemi moři