ŠIRÁ KRAJINA
Poutník
Baucis
Poutník
Lípy! Jsou tu! Kvetou v stáří víc, než kdysi mohly kvést* Tak se vždycky nevydaří návrat z pře d ale kých cest. Ano. domek, ten, co skrýval moji slabost v dávných dnech, když mě rozbouřeny příval hodil na neznámý břeh. Rád bych ty dva dobré lidii pozdravil a vím, že mě dnes už tady neuvidí, tenkrát rostli do země.
/stařenka, už velmi staré/
Vítám tě! To jsou k nám hosti! Můj je na kůtěti, pssst! Nevyspat se dosytoati, k dílu nepřiloží prst*
Setkal se kdy někdo s něčím, co víc hlavu poplete? Jsi ta Báucis, které vděčím za to, že jsem na světě? T&, co jako vlastní děcko křísila mě ze všech sil?
/Vyjde Filémon/
Ty jsi Filémon, co všecko z příboje mi zachránil? Zřas to slyším:  oheň praská, zvonek klinká stříbrně*.* Ve vá& předurčila láska, že se osud ustrne.
Tečí mě pustte, aí se pěkně vynadívám na moře , srdce aí tam se mnou klekne, poděkuje v pokoře.
/Popojde po písčině dopředu/
Filémon
/Baucidě/
Schystej na stůl na zahrádku
rychle něco k večeři,
než se rozkouká... V tom zmatku
vlastním očím nevěříc
142
Baucis
Filémon
Baucis
Filémon
Baucis
/Vedle Poutníka/
Kde ti hrozilo ,# že vlny, zběsile tě utejraj, tam se dnes jen kvítí' vlní, tam dnes vidíš zemskej rág» Z'datnejm lidem chytrý páni. řekli: Stav hráz? neustaň, dokuá síla vod ti brání, abys na svým byl svoj pán.
No a vidíš: cesta k loukám, ves, háj, stromy plný hnízd... Ale slunce slabne, koukám, že je Sas jít něco sníst..
/Všichni tři u stolu na zahrádce/
Mlčíš... vem ai aspoň skývui*. copak nejseš vyhládle-j?
Tumpachovej je z těch divů, ty jsi řečná, vykládej*.
Divy děly se a jakýl
Strach z nich ve mně rosí; a rost...
Z'a tím vším se skrp jvá taky hohaprázdná nekalost.
Kárat císaře si zprubni, že mu lénem dal ten břeh! Uerozhlásily to bubny v dědinách i ve městech?" Srovná u našeho vršku kázal stloukat lešení, stavět první stan. A vbrzku palác skvěl se v zeleni.
ZJ& světla jen k jeho zvůli břinkot motyk tejral nás, tam, kde plamínky v tmách žhnuly, na druhej den stála hráz. Lidi měli v zádech kudly, darmo dřel jim kůži z těl, v noci vlny ohněm zrudly, ráno tam už průplav mel. Bezbožník je, pokoj nedá, naši střechu rád by strh, povolnost chce vod souseda, sám chce nad každým, mít vrch.
143
Nabízí nám ze svejch statků jeden päkne j u more♦
Mořsky dno tě zradí vkrátka, drž se tady nahoře!
Slunce klesá, den are sklání k chvíli naší modlitby Pojaté zvcmit na klekání, Bůh a t za nás v> noci bdí i
144
PALÁC
Rozrlehlé květinová zahrada, velký přímočarý proplav*
/Už velmi starý Faust se zamyšleně prochází* Na pís-Sině zazní zvon/
Faust /vytržen z myšlenek/
Zvonek zas potměšil* klinka; nemáš, co mají tamti dv§, zeleň lip, za&ouzená sinka, omšelé kaple není tvá t Mně klid těch míat jen hlava mate , stín lip mi nedá přístřeší, jsou trnem v oku, trnem v patě, nic- už mě tady netěaí..
/Připlouvá nádherný člun bohatě naložený rozmanitým cizokrajným zbožím* Vystupuje Mefistofeles a tři hromotlučtí pochopové* Zboží je vykládáno na břeh/
Mefistofeles      Dals nám dvě lodě,, tecf se ti
vracíme zpátky s dvaceti* Na moři roste odvahar pán ani kmán tam neváhá* Kdo první sáhne pro nevod, ten chytí rybu* chytí lož, když ze dvou najednou má tři, snadno si další opatří: spousta vod není lakomá a kdo má moc, i právo má* Jak co kdo získal, čerchmant ví# Je jasné pro každého učně: válčení, obchod, pirátství jsou trojjediné nerozlučné*
Nespokojeně vypadáš a štěstí přeje ti až až* Uznej, že odtud z paláce tvá ruka dosáhne, kam chce. Všechno jsi tady začal ty, ten první žlábek do malty byl tady, "na místě, kam teá hbitými vesly vplouvá svět* Píli tvůj duch nes na křídlech, pozvedla oceán i břeh. Tady. •.
Faust
Dost!   Tady !    Přestaň a tím! Tady mě právě stíhá stín*
145
Ty umíš divy, poslechni si*
co mému srdci vzalo klid",
co nad hlavou jak meč. mi visí
a co se stydím vyslovit*
Těm starým lidem má být jasné>
Že tady chci mít všechno sám,
bohatství, nad kterým, svet žasne ,
bez těch pár lip jen pro zlost mánu
Jak stvořené jsou pro rozhlednu*. ♦ vidím ji«»» klidně si tam sednu, abych moh jedním pohledem obsáhnout celou novou zem, abych se těšil ze zásluh, z toho, že tvůrčí lidsky d:uch vymohl od běsivých voď národům prostor pro život*
Trápí tě, když jsi bohatý,
že něco nemáš zrovna tyi
Z klinkáníj z vůně lip mám strach,
připadám si jak na márách*
Má vůle, chtivá života*
na písku tady troskotá*
Ják já bych to jen vyhnal z hlavy I
Ten klinkot rozumu mě zbaví l
Trpět tak velkou nesnází jistě i obra porazí. A pro každého, kdo má vkus, to klinkání je hrůza hrůz* Prokleté bim-bam bimbáníčka, co v obloze své nebe hýčká, bimbá si v každém lidském ději od křtu až k miserere mei, jako by život byl jen klam, okamžik mezi bim a bam.
Svéhlavost, vzdor mi'pred nosem ničí, co získám* proto jsem - i když se mi to protiví' -k těm dvěma nespravedlivý*
Nemůžeš jednat bez orací? Nezvyk sis na kolonizaci?
Tak jděte už a odkličíte je!*#* Zľnáš ten dvůr s krásným stavením, tím se jim štědře odměním*
146
Mefistofeles       Dřív nežli spáfi si oSi promne,.
octnou se v krásném novém domě, amíří je s tím* že prožili ve vlastním zájmu násilí*
/Pronikavě zapíská. Objeví se tri pochopové/
/Divákům/
Zas jeden Achabj. toužící po Nehotově vinici*
147
HLUBOKÁ     N" O C
Věžník Lynkeue ' /zpívá na zámecké hlásné věži/
Svým očím já věřína*
můj pohled má vzlety
jsem zasvěcen věžím,
svůj svět jsem z nich zhled*
Jřřím, oči když zvednu,
když sklopím zrak niž,
hvězd tisíc a jednu,
v tmách kol o uší skrýš*
Svět po věčné časy
je divoucí div,
já ze samé krásy
sám krásou jsem živ*
Co spatřil jsem dosud
jak blíž, tak i dál,
tím rozmarný osud
dar krásný mi dal.
/Pauza/
Jenom pro svou radost nejsem vyš: než všichni ostatní, tisícerým zlem a děsem svět mi hrozí z Serna tnay* Vidím jiskry, jak se rojí za pobřežní mokřinou, v Sím dél prudším ohňostroji naď lipami víří, žhnou* Božel Plamen na plamenu!
V domku s plotem z vlhké hatil Rychlou pomoc neseženu,
nic už zkázu neodvrátí! Kriste^Panel Ti dva k stáru na ohen zvláší. úzkostlivíf mají zemřít při požáru! Jaké osudové divy i Blesky cestu ohni klestí do listů a ratolestí, z větve na haluzi skočí, v souškách prudce plápolá* Proč se dívátet mé oči, bystrým zrakem sokola 1? Bílá kaplička se hroutí'f zvonek puká opodál* Oheň plamennými hroty klenbu lip už probodal.
V purpur obrácené tělo stromu ještě zahlídnu.,.
/Dlouhá pauza, zpěv/
148
Co se očím nabízelo, mizí v čase dávných dnů.
Fauat /na balkoně obráceném k písčině/
Ve zpěvu shora slyším slzy, zvuk slov v něm táhle doznívá. Věžník si stýská... i mě vxrtí touha tak netrpělivá* Ale ač zeleň na trouch zčerná, zkáza lip není zbytečná, bude tam pozorovatelna a rozhledem do nekonečna. A ti dva vlastně pomohli ai, budou mít krásny nový dům, vědomí, že jsem velkorysý, dá radost jejich pozdním dnům.
Mefistofele s      /d ole/
a tři pochopové fcteme sem áak zběsilíl
Nevyhli jsme se násilím
Jdem, klepem, tlučem na dveře,
nikdo je nepovotevře,
tak jsme se do nich napřeli,
až ruply - byly zpuchřeLý.
Voláme? řveme z plnejch plic,
vyhrožujeme* zase nic.
Jak bejvá v těchhle případech,,
neslyšej? nechtěj, taje j dech,
jenomže nás to nesplete —
šli jsme je vyndat z doupěte.
Už ani nevěděli jak,
z leknutí voba trefil šlak*
Schovával se tam cizí chlap,
chtěl šermovat, tak taky zkap.
Při prudký bite*3 ve mžiku
vod rozprskan^-jch uhlíků
chytila sláma. Plamenem,
tea všichni tři se škvaře j' v něm.
Paust
Sbor
Napískal vám to Belzebub? Já jsem chtěl výměnu, ne lupl Proklínám vaše barbarství, na zisk se můžete třást vy!
Zní moudrost platná řady let: Uznávej moc a ohni hřbet i Když máš dost síly, abys trk, riskuješ dům i dvůr i - krk!
149
/na balkoně/
Světlo hvězd mizí za mračny, jas ohně slábne, průzrační, vánek chce j°ště plampn vzdout a přinéáí sem čým a Souď* Zbrkly krok, zbrklé ochotal*** Co se tam ve tmě mihotá?