262 Magistro ľiriuosissimo (les Präger Klosters des Ritterordens der Kreuzherren mit dein roten Stern bezeichnet wird. Die Quelle besieht aus vier Instrumental-Parts (ob oder f! oder vi. vi, via, vlc), die einige wenige Korrekturen enthalten - wahrscheinlich vom Komponisten selbst durchgeführt. Allerdings wurden die Stimmen offensichtlich nicht verwendet. Der in allen Teilen vorhandene Vermerk Micro I'ragae apud authorem lässt annehmen, dass der Autor die Sammlung im F.i-genvei lag herausgab, bzw. sie an seinem Wohnort vertrieb. Es ist nicht klar, ob die Sammlung in Gänze erhalten blieb: Anlass zu Zweifel geben vor allem der fehlende Umschlag und die nk ht vorhandene Widmung, sowie die unbeziffertc Bass-Stimme. Ein Reihe von Indizien (die Sammlung wird irr den Jahren 1720-1733 im Musikinventar des Zisterzienserklosters in Os-segg [Osek] als Conccrtus cammerales... a 4 geführt, der Titelte.xt ist auf allen Stimmen vermeil', die Existenz der fünften obligaten Stimme kann ausgeschlossen werden) berechtigt jedoch zu der Annahme, dass die Sammlung als Ganzes erhalten blieb, bzw. dass lediglich die Ixvüi'iie Stimme des Generalbasses fehlt, die mehr oder weniger mit dem Violoncello-Part identisch ist. I'ei Brentners Kompositionen handelt es sich um vierstimmige Sonaten, sie beinhalten allerdings einige konzertante Teile. Anhand von Beispielen wird die sonatenartige Satzanlage vor allem der eisten Sätze demonstriert, konzertante Elemente sind in einigen schnellen Sät-/'■n vnihanden. wobei sowohl Motto-Technik, als auch der Wechsel der ersten Solo-Stimme mit don übrigen Instrumenten zur Geltung kommen - die Ritornellform wird hier allerdings nicht angewendet. Aus dem Kontext der Sammlung fällt die vierte Sonate heraus, deren zweier Satz mil Vigil nnctiinins bezeichnet wird. Im wesentlichen handelt es sich um eine instrumenta!" I'astoielle, wobei der pastorale Charakter vor allem in den beiden ersten Sätzerr zum I'rag' n kommt. Das Lied des Nachtwächters im zweiten Satz wird nicht traditionell als Zitat realisiert, sondern als Motto in komprimiert vereinfachter Form. Die alternative Bestimmung der ersten Stimme für flauto traverao bedeutet die erste bekannte Verwendung dieses Instruments im Werk eines böhmischen Komponisten. Dabei handelt es sieh offensichtlich um einen Modetrend, gleichzeitig ist klar, dass die Kompositionen in erster Linie für Oboe und keineswegs Flöte geschrieben wurden. Die Sammlung war höchst-wahrs'heinlich zur kultivierten Unterhaltung einer breiten Schicht von Geistlichen gedacht, wie b'ieirs durch ihren Titel angedeutet wird. Deutsch von Ivan Dramlitsch 263 Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze. Sehlingova éra 1737-1756 Milada Jonášová Al professor Tomislav Volek, con espressione di sincera eprofonda gratittidine, in occasione di qnesto fclice compleanno dedica il prcsente saggio la sua discepola. V této studii předkládám výsledky svého několikaletého výzkumu fenoménu, který byl pro země koruny české v 18. století mimořádně příznačný, tj. transformace italských operních árií na árie chrámové. Na daném tématu jsem pracovala v semináři Italská opera 18. století v českých zemích doc. Tomislava Volka v Ústavu hudební vědy Univerzity Karlovy v Praze a stalo se i tématem mé diplomové práce.1 Vzhledem k tomu, že v českých archivních fondech jsou operní partitury z 18. století dochovány jen v malém počtu, měl tento výzkum dle původního záměru také do jisté míry suplovat výzkum pražského operního materiálu. Jak se však ukázalo, velký počet zjištěných chrámových árií operního původu nepocházel z pražského operního repertoáru. V pramenné základně dochované na území Čech představují partitury italských oper 18. století, respektive jednotlivých árií, početně podstatně menší složku, než jakou tvoří fondy chrámové hudby. Tento problém je citelný zvláště v Praze. Protože zde nebyla opera jako dvorní instituce, ale jako „teatro impresariale", tj. byla zajišťována soukromými podnikateli, kteří si divadlo najímali, nedochovaly se operní archivy. Proto je nutné jít po stopách operní hudby i v dochovaných archivních fondech chrámové hudby. Tento výzkum je ovšem velmi náročný časově a metodicky a je možný teprve tehdy, když je splněna řada předpokladů: evidence operních předloh, libret, divadelních cedulí a podobně, a to v mezinárodním měřítku. Poté ovšem může výzkum přinést nové poznatky nejen o italské opeře, ale je schopen poskytnout i cenné poznatky o povaze chrámové hudební praxe v 18. století. Kompozičními úpravami některých árií, kdy se mění původní hudební struktura árie, se daný fenomén dokonce posouvá i do oblasti skladatelské tvorby 18. století v Čechách. Repertoár chrámové hudby v Praze v 18. století tvořily nejen skladby duchovní, komponované pro liturgické potřeby, ale do jisté míry i díla, která byla původně vytvářena pro jiné prostředí a plnila v něm jinou společenskou funkci. Obecně lze otázku chápat jako zkoumání vlivu operní produkce na povahu hudebního repertoáru na českých kůrech. V praxi šlo o to, že úspěšným operním áriím byly podkládány náboženské latinské texty, čímž bylo umožněno jejich uplatnění v rámci liturgie. Netřeba dodávat, že zkoumání tohoto jevu přineslo četné poznatky mimo jiné i o hráčské kvalitě pražského svatovítského orchestru, o pěveckých schopnostech pěvců svatovítského kůru, o nástrojovém obsazení tehdejší kapely atd. ' Jonášová, Milada: Italskéoperní árie na svatovítském kůru. Sehlingova éra (1737-1756\ diplomová práce ÚHV PF UK. Praha 2000. 263 s. Referát ve zkrácené podobě Italienische Opernarien auf dem St.-Veit--Chor in Prag zaznel na konferenci „Italianita: Cest.il! und Wahrnehmung im Musiktheater Zentraleuropis im 17. und IS. Jahrhundert" projektu F.uropean Science Foundation „Musical Life in Europe 1600-1900" (Team 1: Kalian Opera in Central Furopet v Bademi u Vidní1 ve dnech 22. a> ~>i 7.W ?nno 264 Milada Jonášová Jako pramenná základna tohoto výzkumu byla vybrána sbírka hudebnin pocházející z kúru metropolitního chrámu s v. Víta v Praze, dnes uložená v Archivu Pražského hradu, která je spolu se sbírkou křižovnickou a strahovskou jednou z nejpočetnějších v Čechách. Původní sbírka hudebnin dochovaných v knihovně metropolitní kapituly, obsahující 670 jednotek, byla zinventarizována v roce 1892 choralisty Janem Křtitelem Knahlem a Josefem Hněvkovským.2 Antonín Podlaha uvádí, že velké množství hudebnin bylo nalezeno při vyklízení takzvané Wohlmu-tovy kruchty v katedrále sv. Víta na podzim roku 1923, kde byly uložený nezkata-logizované lnidelminy .převážně Sehlingovy sbírky. Celá svatovítská sbírka pak byla poprvé zkatalogizována Antonínem Podlahou v letech 1924 až 1925. V roce 1983 byl v rámci vydavatelské řady Národní knihovny ČR Catalogus artis musicae in Boheinia ct Moravia cultae artis musicae antiquioris catalogorum series vydán Jiřím Stefanem tematický katalog svatovítské sbírky,3 která v současnosti obsahuje celkově přes 1700 jednotek a zahrnuje hudebniny od konce 17. do první poloviny 19. století, především dobové opisy, autografy, v menším počtu tisky. Vznik tohoto fondu souvisí s provozem svatovítského kůru, pro který hudebniny opatřovali kapelníci. Byla to tradiční praxe, což dokládají mimo jiné jejich dochované žádosti o kapelnická místa. Každý z nich měl ovšem jiné estetické preference a jiné možnosti získávat hudebniny pro kůr. Výjimečnou osobností byl Josef Antonín j>eh-hnj^ktcrý se sice nikdy ředitelem svatovítského kůru nestal, ale stráviHia něm ja- ,':,-ko houslista a zástupce nemocného kapelníka Františka Nováka devatenáct let/^V a - jak vyplývá z dochovaných hudebnin - měl velký vliv na hudební repertoár ků-*^" ru. Z jeho hudebnin se v rámci kapitulní sbírky dochovalo 591 jednotek. Obdobně početná je pouze sbírka Jana Evangelisty Antonína Koželuha (439 jednotek), který byl svatovítským kapelníkem vletech 1784 až 1814. Josef Antonín Sehling studoval kompozici ve Vídni, poté působil nejdříve na kůrech pražských kostelů a poté jako houslista a skladatel ve službách hraběte Václava Morzina. Jak vyplývá z účetní knihy hraběte Václava Morzina, mj. obsahující jména a platy skladatelů a hudebníků od května 1724 až do dubna 1729, 0£^yJ^ejiJmg,^Morzjna do.dubna.l729_z3-městnán.4 Jako kapelník později pusobil^lľékterýcirpráTs'kých kostelíchľjeho Jiaa!oJiiv_iJÍba.d].em dokládají nejen jeho vlastní kompozice (školské hry, hudba k pantomimě) a jako obaly pro hudebniny jím používané divadelní cedule,5 ale / ,,/íiT"-'1''"' ",onln: zručné dějiny svatovítského hudebního kůru od počátku století 18. do polovice stole, i m Antonín Podlaha (ed.), Catalogus Colleclionis Operum Artis Musicae Quae In Bibliotheca Capnutí Metropolitám Pratensis Asservantur, Pragae 1926, s. [III], pozn. 1. -,|n-v-'. Jtrf (ed.): Kalcsia Metropolitana Pragensis. Catalogus Collections Operum Artis Musicae, in: 2 Pn kV^íH 'JI«"'''" Bollen,ia et M°r<"'ia cultae artis musicae antiquioris catalogorum series IV/1, hí nf'ľ" ,c,1ii''\ps'1n1'1,rukou Václava Morzina. Uložena v Rodinném archivu Černlnů-Morzinů ve Vrchla-, i, v v t i ■ lís,mI,m archivu v Zámrsku, inv. č. 332. Na tento pramen nás upozornil mj. doc. To- nu s la, \ oiek v semináři Italská opera 18. století v českých zemích v Ústavu hudební védy FF UK z onľrľv,Tllľ°ul u",gm?a zvyklosti se d° dnešní doby dochovalo 36 unikátních divadelních ceduli rrľlľ,ľ Hb, ,?•,- V8' St0lelí- >ež 'sou Předmětem mého dalšího výzkumu. Jedná se o divadelní Zornisn v 1„™ c.pro^den( Pa^'ccia " Tigrane v Divadle v Kotcích (14. 2. 1754), dále tamtéž reprízy acaden, ,rTA,Lr ^ 2' ^4)' GaluPPih° " korido della Luna (28. 12. 1755), Galuppiho Li Vaghi rmémciícolZhn ^'n^l \ 1?56)' V divadle U Zla,é hvězdV D,e ih™ obsten aus der Hölle rúSX MfoÄ p er ' "all-stürme"de Hercules (14. 2. 1754) a v divadle Pražského hradu Ga->o h d'' 7, °ül rerSľ» (27- 8- 1754); in: Sb[rka divadelních ceduli uložených v Archivu Pražské-Cskéh..^ výzkumu dané problematiky dekuji pracovníkům Archivu ražsu I., hradu. Obrazová příloha studie je publikována s laskavým svolením tohoto archivu Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Vita v zt>? i dosavadní identifikace operních árií v jeho sbírce hudebnin. V Sehlingově souboru hudebnin jsou obsaženy mj. chrámové kompozice Antonia Caldary, Johanna Adolfa Hasseho, Carla Heinricha Grauna, dále Francesca Bartolomea Contiho, Francesca Antonia Fea, Giovanniho Pierluigiho Palestriny, Nicola Porpory, Georga ""fkhri'r'iuseDDe Antonio Vincenzo Aldrovandini, Francesco Bartolomeo Conti, Francesco Durante, Nicolo Tarantino Fago, Francesco Antonio Feo, Giuseppe Go-nelli Leonardo Leo, Antonio I.otti, Francesco Mancini, Domenico Sarri, Alessandro Scarlatti' I eonardo Vinci, Antonio Vivaldi, a především Antonio Caldara, z německých autorů Johann Joseph Fux, Johann Adolf Hasse, Carl Heinrich Graun, z českých především Josef Antonín Sehling (77 autografů), Jan Evangelista Antonín Koželuh (112 autografů). František Xaver Brixi (opisy skladeb), Antonín Rei-chenauer František Ignác Tůma, Jan Dismas Zelenka a Josef Mysliveček. Fenomén kontrafakt italských oper byl v 18. století značně rozšířeným jevem. Avšak ve srovnání s okolními zeměmi, především s Rakouskem a jižním Německem se v českých zemích, a zvláště v Praze, uplatňoval v mimořádném rozsahu. Byl pokračováním staré tradice přejímání, resp. přetextovávání a většího či menšího přepracování'určité hudební struktury. Tato praxe byla uplatňována od 15. století nnříkhd v takzvané Parodie-Messen a od reformace v jednohlasých duchovních písních' Německá muzikologie užívá pro tyto a podobné jevy termín „Kontrafaktur", Případně Parodie", anglická „contrafactum", „parody", italská „contraffatto", „paródia" francouzská „contrafacture". Georg von Dadelsen definuje v této souvislosti termín parodie jako „die ernste, umbildende und weiterführende Anknüpfung an eine geprägte Aussage, d. h. die umformende Nachahmung eines musikalischen Kunstwerkes in einem anderen musikalischen Werk-, zumeist auch Gittunaszusammenhang, bei der die musikalische Substanz erhalten bleibt, die musikalische Gestalt aber teilweise neugeprägt wird".6 Daný termín je užíván především pro období 15. až 16 století ., m- - i • Samotnému jevu pouhého pretextovani více odpovídá nemecky termín Kontrafaktur, který označuje „die geistliche Umtextierung eines weltlichen Liedes" ' případně „die Unterlegung eines neuen Textes unter eine mehrstimmige Vokalkomposition oder die Nachdichtung (Paraphrase, freie Nachbildung) oder Umdichtung eines Liedtextes zu einer unverändert übernommenen Ličdwčisč" ^ Jev přetextován! operních árií pro potřeby chrámových kůrů, který představuje specifický druh transformace hudební struktury a současně i změnu sociální funkce užité hudby, nebyl zatím v hudební historiografii dostatečně zhodnocen. V kapitole Die Parodie in der Kunstmusik nach 1600" hesla Parodie und Kontrafaktur v novém vydání encyklopedie Die Musik in Geschichte und Gegenwart zmiňuje Hartmut Schick tuto praxi až pro období konce 18. a počátku 19. století jako ', ň ~ř „mv Parodie und Kontrafaktur. A. Definitionen, in: Finscher. Ludwig (ed.): Die Musik '• Dadelskn. Georg ™"_ v„ ,p ,, (i;t-if). zweite, neubearbeitete Ausgabe. Bärenreiter 1997. sl. 1394-1395. in Geschichte und Gegenwai i i ■ tamtéž, sl. 1395. s tamtéž, sl. 1395. 266 Milada Jonášová „eine neue Blüte der Parodie in der kirchenmusikalischen Praxis. Besonders in Siiddeutschland und Österreich werden von meist anonymen Bearbeitern in großer Zahl vor allem italienische Opernarien und -duette (vorzugsweise Mozarts) sowie Sätze aus Oratorien (vorzugsweise Händeis und Ilaydns) mehr oder weniger geschickt mit geistlichen Texten unterlegt und für den gottesdienstlichen Gebrauch eingerichtet [...]"." (Jak z textu vyplývá, nechal autor českou problematiku mimo svůj horizont.) Podobně zmiňuje tuto praxi u mešních kompozic, vzniklých tímto způsobem například z Haydnova Stvoření světa nebo z Mozartových oper."1 Podrobněji se tématu kontrafakt věnoval Karl Gustav Feilerer v přehledové publikaci Geschichte der katholischen Kirchenmusik," avšak především v souvislosti s jednohlasým chrámovým zpěvem 16. a 17. století, německou duchovní písní baiok.i a duchovní lidovou písní. Později se danou problematikou ve vztahu k lokálním tomatům zabývali například Petr Ross - Andreas T raub,'2 Nicole Schwindt-■Gross," Axel Peer" a Franco Piperno.'5 V české muzikologu poprvé na danou problematiku upozornil Ľmilián Trolda ve studií Kostelní archiv mělnický."' V poznámce zmínil, že vlastní vzácný exemplář tisku traktátu Gottfrieda Fphraima Scheibcla o chrámové hudbě z roku 1721, ve kletém je mimo jiné uveden návod, jak přetextovávat árie.17 Vzhledem k závaž- i A n 5 ni- '■, I! ii linut: Parodie und h'imtmftiktur, C. VI. üie Parodie in tier Kunslintisik nach 1600 (revidoval Gi".vs; viMi Padelsen), in: Pinscher, Ludwig (ed.): MGG Vil (Sachteil), zweite, neubearbeitete Ausgabe, B.i'i'iiT. ii.'i I"97, sl. 1-110. Ludwig Kitler von: Chronologisch-thematisches Verzeichnis sämtlicher Tonwerke Wolfgang '«■is, Anhang C, Werkgruppe 3 (Kleinere Rechenwerke), 7. unveränderte Auflage, bearbeitet s, ing, A. Weinmann, G. Sievers, Wiesbaden 1965, s. 822-831. !-'n 11 nix,, Karl Gustav (ed.): Geschichte der katholischen Kirchenmusik, 2 Bd.. Bärenreiler Kassel-Basel-Toiiis London 1972, 1976. '- Ri>:-. Leu - 'l'R.Mip, Andreas: Die Kirchenmusik von Johann Christian Bach im Kloster Einsiedeln, in: Kontos Ulis musicae 32, 1985, s. 92-102. " S,-ii'.-.-|-;[ir Gross, Nicole: Parodie um 1S00. Zu den Quellen im deutschsprachigen Knum and ihrer Pia-/'.' "i/:r:.:. im Zeitalter des künstlerischen Autonomie-Gedankens, in: üie Miisikforscluing41, 1988, s. 16-45. Hi!':. Axel: üie Ausstrahlung der Kirchenmusik aus dem Mainzer Oberstift in das benachbarte Fürst-bisiuri liiU'.a. in: Riedel. Friedrich Wilhelm (ed.): Geistliches Leben und geistliche Musik im frankischen Kaum am Linie des alten Reiches: Untersuchungen zur Kirchenmusik von Joseph Martin Kraus und ihrem g-isllich musikalischen Umfeld, München 1990, s. 89-96. ['vi 1--.0. Franco: „l.'imima pazza per amnre" ossia „U Paisiello contraffatto", in: Kolona, Gianfranco -.Mmi.it. -. Mana Telesa fed.): Opera Ä librello I. Firenze 1990, s. 137-148. In- Hudební revue 9. 1916, s. 6-10, 75-81. 127-133. 176-180, c. 1. 2. 4, 5. Z dalších Troldových prací imemiii'K studii Milosrdní bratři a hudba, in: Cyril 64, 1938. s. 47-53. Cyril 70, 1944, s. 20-23. Z novějších publika i se danou problematikou v souvislosti s mozartovskými prameny poprvé zabýval Volek, Tomislav: \I".:,i'.-- Kompositionen auf tschechischen Kirchenchören, in: Pečman, Rudolf (ed.): Musica antiqua. Colloquium :m Interpretation der alten Musik. Brno 1968, s. 147-151; Pešková, Jitřenka: Mozarliana v Souborném Ivioobnrn katalogu konference „Bohemikální aspekty Mozartova života a díla", Praha 16.-17. kvélna 1991, in Hudební veda I, 1991. s. 336-340 a Jakubcova. Alena: Thamos, König in Ägypten. K problematice ■ii'eiu .'■■' zaiiory hudby ke life T. Ph. Geblera, in: Musicologicum L Hudobné žánre európskej hudobnej kultiii v v minulosti a súčasnosti. Príspevky z XI. Sympózia mladých muzikológov 9.-10. mája 1994, Brati lohne osvetlil tento fenomén na príkladu jedné opery Tomáš Slavickv v diplomové prác s],na livii \\". ------ r.........„ ;.— _ "t---j ,"niUJ o,.mviv,m v uijjiumove piaci Á::or opoiy 'o-cfn Myslivecká H Bellerofonte v repertoáru českých kůrů (strojopis OH V FFUK Praha 1996). 7. dalších Hmlu lze uvést studie ve sborníku „900 let cisterciáckého řádu" z konference, konané 28.-29. 9. 190S v Ki-vive.ském klášteře v Praze (ed. Kateřina Charvátová, Unicornis Praha 2000) Jiřího Mikuiáše a Barhaiy M '.h.ové-Solazzo Opera & chrám (s. 279-296) a Jiřího Mikuláše a Michaely Rossi-Záčkovl Hii-delmi r:o •• v cisterciáckém klášteře Osek u Ouchcovav 18. a první polovině 19. století (s. 297-308). Zula I i- dochován v Troldovd pozůstalosti v Národním muzeu - Českém muzeu hudby pod sign. D 56: :■■■ Geilancken / Von der / Kirchen= / MUSIC. / Wie Sie heutiges Tages / beschaffen ist / Allen .'cbts'.'' i'fnen Liebhabern / der MUSIC / zur Nachlese und zum F.rgötzen / wohlmeinende / ans Licht "stell--; . Von / Goiiinc ' Kphraim Scheibel. / Franckfurt und Leipzig 1721. / Zu finden beym Authore." Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 267 nosti tohoto dobového svědectví o pojednávané praxi si ho povšimneme blíže. Scheibelův traktát Zufällige Cedancken von der Kirchenmusik začíná dvoustránkovou dedikací z 18. září 1721 „patronovi", jehož jméno však zůstává utajeno. Vzhledem k častým odkazům k Starému i Novému zákonu, zmínce o době Zwingliho reformace, kdy byla hudba v protestantském kostele zakázána, a k obdivným výrokům o německojazyčných kantátách, lze se domnívat, že Scheibel byl protestantsky orientován a navíc se vyznačoval zvláštním vztahem k afektové teorii v hudbě. Narodil se ve Vratislavi 1696, studoval na univerzitě v Lipsku a poté působil „als College an dem Elisabethan in Breslau".'8 Je pozoruhodné, že Dlabač má heslo Scheidel [!], v němž přináší údaje o traktátu Scheibelově.1'' Označení Schei-bela jako „ein Candidatus Ministerii" převzal Dlabač z hesla ve Waltherově slovníku.20 V první kapitole je obecně definován pojem „hudba", rozlišena hudba vokální a instrumentální, vymezeny termíny sacrum a profanum v chrámové a světské hudbě. Druhá kapitola pojednává o účelu hudby a o afektové teorii v hudbě, třetí o chrámové hudbě „in specie", čtvrtá o nutnosti (Notwendigkeit) hudby v chrámovém prostředí. Pátá kapitola, která je věnována právě problematice přetextování, je označena jako „Daß die Kirchen=Music mit der Weltlichen in Movirung der Affec-ten nichts eignes habe".21 Autor se snaží vysvětlit praxi, jakou se přetextování provádělo. Jako první příklad uvádí árii Semele z druhé scény prvního jednání Tele-mannovy opery Jupiter und Semele (levý sloupec) a dále „parodii", která spočívá v pouhé záměně některých slov za výrazy s duchovní tematikou (pravý sloupec, odlišnosti zvýrazněny kurzívou). Ich empfinde schon die Triebe / Ich empfinde schon die Triebe / Die der kleine Gott der Liebe / Die mein JESUS / der die Liebe / Meiner Seelen eingeprägt. Meiner Seelen eingeprägt. Ach wie kan sein Pfeil erqvicken / Ach! wie kan sein Wort erqvicken / Und die süß Glut entzücken / Und des Glaubens Glut entzücken / Die er in mir hat erregt. Den sein Geist in mir erregt. Dalším příkladem je árie z opery Johanna Caspara Voglera Artaxerxes, kterou Scheibel uvádí v německém překladu,22 a připojuje její parodii s duchovní tematikou. Oeffnet euch / ihr schönen Augen / Oeffnet euch ihr Glaubens^Augen / Lasset euren Wunder^Schein Lasset Jesu Friedens-Schein Meiner Seelen Pharus seyn. Eurer Hoffnung Pliarus seyn. Haltet die beflammten Blicke Haltet die beflammten Blicke Länger nicht von mir zurücke / Von der Lust der Welt zurücke: Denn ihr Glantz hemmt meine Pein. Denn ihr Ansehn bringt nur Pein. ,s Gottfried Ephraim Scheibel, in: Kossmaly, K. und Herzet. C. H. (hrsg.): Schlesisches Tonkünstler Lexi-kori. Viertes Heft, Breslau 1847, s. 307-308. '" Gottfried Ephraim Scheidel ['.], in: Dlabacž, Gottfried Johann: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum T heil auch für Mähren und Schlesien 111, Prag 1815, sl. 37-38. -'" Gottltid Ephraim Scheidel [!], in: Waltiicr, Johann Gottfried: Musikalisches Lexikon oder musikalische Bibliothek. Leipzig 1732. reprint Kassel 1953, sl. 547. ;i SciiĽinix, cit. vpozn. 17, s. 33-42. -'■' SciiiiiiEL, eil. v pozn. 17. s. 37: ..Ich will noch eine Aria aus der Opera Artaxer.xis welche aus dem Italiä- 268 Milada Jonášová /ivěrem kapitoly autor poukazuje na nesprávnost této praxe v souvislosti se /.měnnu objektu afektu árie, která si původní afekt zachovává, a rozlišuje mezi afektovou teorií v divadelní a duchovní hudbě a zdůrazňuje: „In der Kirchen darff man die Affecten nicht so glitt moviren als auf dem Theatro, oder in weltlichen Music-ken." Podejme ještě, že v šesté kapitole jsou pak rozebírány různé druhy duchovní hudby [Von den unterschiedenen Arten der Kirch.cn^Music), v sedmé kapitole následuje pojednání o obsazení chrámových kůrů a poslední kapitola je věnována - ve velice obecné rovině - problematice textů, vhodných ke zhudebnění pro chrámové prostředí. V kontextu problematiky, pojednávané v této práci, je mimořádně zajímavý ieden Scheibelův postřeh v této kapitole. Na s. 66 s odvoláním na jinou kapitolu s důrazem říká, „daß die Kirchen= und Theatralische Composition Ratione der Bewegung der Affecten nichts eignes haben / will ich hier erst nicht wiederhohlen. Gemme, Hl / c\aß ein Componiste die Zuhörer in der Kirchen eben so zu moviren suchen muß / als auf dem Theatro." Připisuje tedy chrámové a divadelní hudbě jednu společnou vlastnost: obě mají vyvolávat pohnutí („Bewegung der Affecten"). Scheibelův traktát dále přináší cenné poznatky o hudební praxi na chrámových kůrech, dobová estetická hodnocení i faktograficky významné historické poznámky. K prvotním úkolům výzkumu šíření operního repertoáru do chrámového prostředí patří už samo zjištění, nebo alespoň předpoklad, že se jedná o chrámovou árii, jež byla původně árií operní, tedy skladbou pro sólový hlas s instrumentálním doprovodem. Dalším úkolem je zjišťování operních předloh přetextovaných árií a následné komparace s operními partiturami, pokud se dochovaly. V první fázi této práce jsem vyčlenila dobové opisy árií a později též dueta a terceta obsažená v kapitulní sbírce hudebnin, která jsem porovnala s hudebními incipity skladeb evidovaných v Souborném hudebním katalogu v Národní knihovně v Praze. Výsledkem bylo zjištění 11 árií, evidovaných převážně jako anonymy, které byly podloženy rovněž latinskými texty (dnes uložené ve fondech Českého muzea hudby v Praze, okresních muzeí v Mělníku, v Kutné Hoře a v Brně). Bohatší výsledky přinesla komparace notových incipitů svatovítské sbírky s údaji uloženými v databázi Repertoire International des Sources Mtisicales (RISM) Musikhandschriften nach 1600 na CD-ROMu2' a Katalog der Dresdener Hasse-Musikhandsclviften," informující o rukopisech Hasseho děl v drážďanské Sachsische Lindesbibliothek: Staats- und Universitäts-Bibliothek. V následující fázi výzkumu jsem se snažila získat další komparační materiál. Uskutečnila jsem proto několik studijních pobytů v Itálii (Conservatorio di Musica „Giuseppe Verdi" a Biblioteca Nazionale Braidense v Miláně; Biblioteca Nazionale Marciana, Fondazione Giorgio Cini - Istituto per le Lettere, il Teatro ed il Melodram-m.i, Foiulazione Querini Stampalia, Fondazione Ugo e Olga Levi, Conservatorio di Musica Benedetto Marcello v Benátkách; Civico Museo Bibliografico Musicale v Bologni; Biblioteca Nazionale Centrale a Biblioteca Marucellíana ve Florencii, a to včetně jednosemestrálního stipendijního pobytu na Scuola di Paleografia e Filológia iiiu- AYm ■'.'■ •in' IwerihiHi'ľiil des Sources Miisicales, Serie A/M, Manuscripts musicaux aprés 1600. Catalo-»i'o ! !v ■;• I'.ique. 5. Ausübe (3. CD-ROM), K. G. Säur München 1997. .''..■'.; í/ľi Dresdener Masse - Musikhandschriften, CD-ROM - Ausgabe mil Begleitband. Die hand ?chi if;!' !'• übet liefet ti :> Kompositionen von Johann Adolf Hasse (1699-1783) in der Sächsischen Landes-hihlioť- : Staats- und Universitätsbibliothek Dresden. Beschreibung und Kommantar von O. Landmann, Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 269 sicale v Cremoně. Bylo mi to umožněno především díky stipendiu, jež mi udělilo Mi-nistero degli Affari Esteri v Římě. Ve studiu jsem rovněž pokračovala v drážďanské Sächsische Landesbibliothek: Staats- und Universitäts-Bibliothek v souvislosti s početným zastoupením Hasseho operních árií a v berlínské Staatsbibliothek Preußischer Kulturbesitz v souvislosti s Graunovými operními áriemi ve svatovítské sbírce. Protože se počet identifikovaných operních árií v celé sbírce a počet komparačních pramenů nečekaně rozrostl, bylo zhodnocení tohoto jevu - a podrobné komparace přetextovaných árií a operních partitur - zatím provedeno na jedné části svatovítské sbírky, a to na nejobsáhlejší hudební sbírce Sehlingově. Zatímco celá svatovítská sbírka má cca 1700 jednotek, z čehož je cca 250 chrámových árií, sbírka Sehlingova obsahuje 591 jednotek, z čehož je cca 200 chrámových árií. Výsledkem dosavadního výzkumu byla tedy zjištění, že z počtu kolem 200 árií Sehlingo-vy éry jich skoro 80 pochází z italských operních předloh. Identifikace autorů a titulů oper se podařila u 77 árií, 4 duetů, 1 tercetu a 1 předehry. Byly určeny také dvě operní předlohy, komponované zatím neznámými skladateli na Metastasiova libreta (jedná se o árii Beroe z opery Nitteti a dueto Timanteho a Dircey z opery De-mofoonte)." Dalším zjištěním byly 2 árie z kantát Benedetta Giacoma Marcella [Quel mpido torrente a Nel prime* momento) a 2 árie z Fuxova oratoria Regina di Saba alia corte del re Salomon a Cerusalemme. V Sehlingově sbírce je svými operními skladbami zastoupeno 10 autorů (Galuppi, Gluck, Graun, Händel, Hasse, Leo, Lotti, Pergolesi, Sarri, Vinci), jeden autor kantát (Marcello) a jeden autor oratoria (Fux).26 Celkově bylo v Sehlingově sbírce zjištěno 33 italských operních předloh. Z nich byly přetextovány árie ze tří různých zhudebnění Artaserse (Graun, Hasse, Vinci), dvou zhudebnění Catone in Utica (Leo, Vinci), Didone abbandonata (Hasse, Vinci), Ezia (Gluck, Hasse), Rodelindy (Graun, Händel), Semiramidc liconosciuta (Galuppi, Vinci) a Siroe (Hasse, Vinci). Nejvíce árií bylo použito z Graunovy opery Rodelinda (8),r Gluckovy opery Ezio (7), Hasseho oper Asteria (5), Cleofide (5),:R Senocrita (5), Didone abbandonata (3), Siroe (3) a Graunovy opery Césare c Cleopatra (3). Vyjma árií bylo identifikováno pět duetM (Graun: Artaserse, Hasse: Artaserse, Pergolesi: UOlimpiade, Vinci: Alessandro nell'Indie, Anonym: Demofoonte), jedno terceto (Gluck: Ezio) a předehra Graunovy opery Alessandro c Poro. Pouze 17 árií z celkového počtu 77 zjištěných árií operního původu obsahuje vedle latinského textu i původní text italský. Ve zbývajících áriích je zapsán pouze latinský text. Ze 33 identifikovaných operních předloh (což podtrhuji) byly v Praze italskými operními společnostmi provedeny pouze 4 tituly: Hasseho opera Leucippo (1752) a Solimano (1761), Gluckův Ezio (1750) a Vinciho Siroe re di Persia (1754). " V celé svatovítské sbírce, tj. ve sbírkách svatovítských kapelníků i mimo Sehlingovu éru byly identifikovány další árie z oper ľasquala Anfossiho, Antonia Boroniho, Floriana Leopolda Gassmanna, Antonia Sacchiniho, Giuseppa Sartiho, Tommasa Traetty, Jana Evangelisty Antonína Koželuha, Josefa Myslivecká ad., jež jsou součástí dalšího výzkumu v rámci disertační práce vedené doc. PhDr. Tomislavem Volkem. :'' Ve sbírkách svatovítských kapelníků (A. Laube, .1. F.. A. Koželuh) druhé poloviny IS. století byly identifikovány árie z Hasseho oratorií Serpentes ignei in deserto, La Caduta di Gerico, Coinvrsioue di S Agostino. " U árie Exsurge contra hastes ■' Amarsi di fortezza (CZ Pak sign. 420, Stefan -13-1) nebyla zatím určena provenience. ;" Dvč další árie (CZ Pak sign. M6Ž, Stefan 1518, Nr. 1, 5) nepocházejí ze SchlHgovy sbírky, nýbrž ze sbítky A. Gbibiga. který byl v katedrále sv. Víta kapelníkem v letech 1734-1737. ;" Jedno dueto (CZ Pak sign. 1701, Štefan 1550) nebylo provenienčné zařaze-yi podle zjištěného italského textového incipitů se podařilo zatím určit pouze název opery. Milada Jonášová Äiro wttfftmtiit ait btn 79. Jfrruarfi auf tym grrffrn Opern rheater inbetHtfyv untft OftDireöioa US giften 3c0atinBaptiftLexcatelli @tf lítaliánif^SSulifalifóe §uft-flpirl nufířfúĚref / VOddjo bttimltifl: VAGHIACCIDENTI FRA AMORE, E GELOSIA. Hie fiffyp^iifálle pMfii fic&e unii HiWucßi. 5njfOrf(6řB fpmmcn 2. extra ffjjbrif Ballr^ *« / rorirljf auf buk Pantomimen» art rŕn^fn'ájŕfŕ/ und mít ■ottf(B\cbtP"<>ncad)ina\, Q5ctrpantJ»tigrn amfc tifucc ^(ťíbfc auijmtmjrmTTtpnr-rnTnD/ 6a$ alio biff« Uallcté ollfrn vcťřťcnrn/ Durman Da$©fl& nfrht onfrtii-. NB. 3J?pröfn Sonntag« tvírb ba« řu|Tfpif( oufncfú(srrt / mír btm lítff: LaGainmi-j3 de Cuori.přfc br[ a5í.i0nft ber ßccijrii/ unb ©ícnlraijé jum SSífígliig brc Opem-Lo Spevnie, přrc: řfc flppt&ccfcr. nnrti) tvťrt) aud; bíffc 3. %&q< foi vbllígcificatrc Durrani bildetet frijii. jŕ- 3nbcm biř. Logrit ťm anbrtíi %ingN. 1. unb 2, freit comod« unb frÄfalí Nf nřrřfl«! feunb? fol^fdr ťíw MßWfidr}. gier. BriaQfr. <5« ipja'aug In Wftfcsfaaííflcbl/^-dnflf&fííjt «erojai.andgmwwsiMtfvíflcřl/^finflftifííjt. £ r>if Aritn n«c& einffcifbcn&flírfrn Pflpfin Partitur olí/íuáUn auŕofjpgciirnSfim' mni / iKrOímťnbcc bft p6n bec Pri™ BOffrirhToprario flfffĎfrnlwirn fronb su bařfti ŕrg £;n Fogra (n b« <2ťffn ©alftn fnaWö&n 9»ff. > iírrrt A®«*' . Cucattir. 1. S'«' 34. a». 17- Rt, -0 7-R*. ..». **! í4'*'"/ M"r^'i S$v[ '»"""f* «TfJCttitPi t.ľf«nmin, fint btf bn, Ftfarip] m bn lwg>« ««Brn »*fn bc™ fit ""b « " l'»^«í*ia ()au|c ju biK»ii«tn/ jttta rot «, (Bteft.iw miatli UjtiSilíi« tf»nm «b6tV«. —P(——---------------------------------------------------.—.--------------jKĚ. X>(K gnfojia iff príccisé um 6. UÍC obr. 1: IJivaclelnl cedule k provede,,! G.iluppiho opery Li Vaghi accidenti fra Amore e Celsia (Divadlo y Kolcích. Praha 19. 2. 1756). V takové situaci se nyní jako zásadní úkol jeví zodpovězení otázky jakým zpusehrm se na svatovítský kůr árie z oper, jež v Praze provedeny nebyly, dostaly Obecne ie pro pražský svatovítský kůr možné počítat se třemi zdroji: 1. repertoár pražské opery 2. pa.titury opor nebo samostatných operních árií z majetku pražského impresari i nebo v Praze působících operních pěvců Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Vita v Praze 271 U oper, které v Praze nebyly provedeny, získával Sgbjiíig-piedlohy pro chrámové adaptace zřejmě ze zahraničních zdrojů - z Itálie, Drážďan a Braunschwei-gu. Sehlingův vztah k divadelní praxi byl již popsán. Kontakty, které měl s kolegy v operním orchestru, mu nepochybně umožňovaly přístup k řadě operních partitur. Není rovněž vyloučeno, že se sám jako houslista na provedení některých oper v Praze podílel. V některých případech jsou árie opsány dokonce stejnou pisárskou rukou, takže je možné předpokládat, že Sehling požádal o tuto službu některého kolegu v divadelním orchestru. V Praze existovala - pro kohokoli! - další možnost, jak získat opisy árií nebo opisy celých partitur oper. O ní informovaly divadelní cedule. Jako příklad uveďme text - včetně informace o místě, kde lze opisy árií koupit - na divadelní ceduli k provedení Galuppiho opery Li Vaghi accidenti fra Amore e Cclosia}0 Opera byla provedena Loccatelliho společností dne 19. února 1756 v Divadle v Kotcích. Ke konci textu divadelní cedule je uvedeno, že partitury i jednotlivé árie - včetně těch, které do opery vložila první sopranistka - lze koupit u Franze Fojty," tj. tehdejšího hudebního ředitele divadelního orchestru a houslisty, a výtisky libret v italském i německém jazyce u impresária Giovanni Battisty Loccatelliho.,; Rovněž na divadelní ceduli k repríze Zoppisovy opery Siroe re di Persia dne 23. února 1754 (premiéra opery byla v Praze 4. února 1754) jsou inzerovány árie a partitura, které lze získat u Franze Fojty.13 Na základě poznámky na titulním listu árie Emiry Ancor io penai ďamoreu z Vinciho opery Siroe re di Persia v Sehlingově sbírce se můžeme domnívat, že Sehling mohl mít již začátkem 30. let kontakty s divadelním prostředím a společností Antonia Denzia, která přišla do Čech z Benátek. Árie byla totiž získána - jak dokládá poznámka na titulním listu „Cantata dalla Sigra Margherita Campioli in Pra-ga 1'anno [1734]" - od primadony Denziovy společnosti v Praze v původním italském znění. (Opis v Sehlingově sbírce nemá latinský text.) Margherita Gualandi -„detta la Campioli" - byla do roku 1726 přední sopranistkou v divadle S. Angelo a S. Samuele v Benátkách. Od podzimu 1728 do jara 1729 a znovu od podzimu 1733 do jara 1735 působila v Denziově společnosti pražského Šporkova divadla, respektive u jeho pokračovatelů.-15 V pražském provedení Vinciho opery Siroe re di Persia Denziovou společností v roce 1734 zpívala roli Emiry.16 "' CZ Pak sign. 406, Štefan 423. Dale F.. Monson v hesle Baldassare Galuppi (in: The New Grove Dictionary of Music and Musicians, vol. 9. ed. S. Sadie, executive ed. J. Tyrrell, 2. ed., London 2001, s. 487) uvádí operu La duuvlessa a její alternativní tituly Uavventuriera a li vaghi accidenti fra amore e gelosia. " „Die Arien nach eines jeden Belieben sowohl in Partitur als auch in ausgezogenen Stimmen / nicht minder die von der Prima Buffa in soprano gesetzten Arien seynd zu haben bey Hirn [1] Fogta in der Eißen Gassen in weissen Roßl." Podrobnější informace o zmiňovaném Fojtovi uvádí Dlabacz, Gottfried Johann: /•'rain ľoyta, in: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum l'heil auch für Mahren und Schlesien I, sl. 418-419. Viz obr. 1. ,: ..Die Bücher von der Opera Italienisch und Teutsch lieysammen, sind bey dem Principal in der langen Gassen neben dem goldnen Felsen in Hirn (!] Doctor Scoti Hause z.ti bekommen / jedes vor 8. Groschen / wo auch die Logen-Billets können abgeholet werden." Viz obr. 1. ,! „Die Arien von der Opera, oder die ganze Partitur ist bey dem Hrrn Fogta in der Fisen-Gassen im Weissen Rößl wie vorhin gewöhnlich war / zu haben." Viz obr. 2. 14 CZ Pak sign. 1349, Štefan 1400. 15 Skalická. Marie: Die Sänger der italienischen Oper in Prag 1724-1735, in: Smetana, R. (ed.): De Musi-ca Disputationes Pragensis IL Prag 1974, s. 162-163; Margaretha Catnpioli-Morctti, in: Dl\bacz, Gottfried Johann: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum 'l'heil auch für Mähren und Schlesien I, Prag 1815, sl. 262-263. ■"' CZ Pu 65 F 8S36; Knfjpi., Pravoslav: Libreta italské open' v Praze v IS století, in: Strahovská knihovna. ■ " '........--...i i n-,i,, ior,ft c'ni ŕ iq Hile ien Ľvnni. 272 Milada Jonášová Wit ©Urtbißdci' PcituTíiguiU];' QBitř hute SamfriinJ ívn 23. Jreruaiü auf břiii jjrpfTrn Opcľn-Tlicáteri'nbfr JíprjfdunřfC řrc Direction řr^Jjrnii JpIjiijitiSyaptilf Loccatclli Jnipreíárii alfrc Tíiearralifc^rtl <£rf>au'Spirit in MrfťC.RóiiijI. J>aupt^fařř Sie OPERA TPdcfj« bítirulr ifl: SIRVO E •; &WÍ'Í 1« fcťfíCíL í NR NR ■Önife jwírb >m3 T/iciter oitfrínc(jotifjrrfoiOrif nnř'tunii iiKimilí.jrfiŕjriicärŕilluminirt ftifrpfn/ ínbřm-niijjtnurnl/fiti ímů Thejtrr/ fpnřrrn and) řoš vrlinr/^iiditc-rium vpti untrn tiš přrn mit íf/orjjílirfjffrii íufrb rrltidjfrf frijti: S57on muß fid) arit biVfc Illumination nidjr. fllfp mftflícry wie fdjpn flffrOrli fuucřř/ »vril 311 Mrfrm (ínfc iwfcfjífřfHt unit Pyramided oni řf(/ni?(i3fií;eíiiřn ruirt>. X>frfc Illumination rrirh and) fiiiifftígrn ^cnrai)/ on? řtn Irßtcn Opem.Za niŕbt i|t funb (jtmajit roorbtn/ wicb birmit juni ««raus 3inrí|T rtn Loggen t>tn i. Mjij anfingt/ unb íu fdjonfuurcflitr) 13. Loggtrfjufimmtn btfttllft unb unwfcbricbcn fir-nö/ rrtrbtn fit) alf» bit Kcľr>eili\i: Eřfbb-ifetr" bfí:ítJ P'ttn nur itfítfmtil iiuf rlitrn 3brn& htflfntn tri!l / tvir6 fllltnial 1. Ttut trltsi. 2rrin |ftnJn^tn rflitfvn fofit/rtn rčdlqfn ntitříiífctlcirtnrn unr fltřturfttn Ccr.tr.ift Mrfful.'i burtřjiilřftiir fúnn (tajbrp řtitt Tnoc) -A mtlMg' uoř tritt man ratoiiit rit 3u(jl unř'Pttift tttt« Lci;i;cii ou(fiittliJ) ttítttit tčniitn, um lia) .lOTano naH rlqrntn NB. 3)fcnnfiingifiprycisčiimtľiií,6-ll!":' (ihr. 2: !)i\.!-)eliil coi1!]'" k provedení opery Franccsc.i Zoppise: Siroe re di Persia (Divadlo v Kotcích, 17-1) '''■avd'-'poddbiii? v době, kdy působil v kapele hraběte Václava Morzina, získal Sehlii'!' kentakty ■; Itálií. Morzinovská kapela byla proslulá svými vazbami na Itálii, co.'' dokumentuje i Vivaldiho dedikace Hvan.írti hnuclm^vii Vnnmrifl r; ,-,,„.,., Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 273 to delľannonia edell'inventioneconcetti ci4 e 5 (op. 8) hraběti Václavu Morzinovi z roku 1725. Vivaldi se v ní označuje jako Morzinův „maestro di Musica in Italia". Je tedy možné, že se Sehling během svého působení u Morzina dostal i do Itálie a přišel do styku s tamějším divadelním repertoárem. Hlavním zdrojem operních předloh byla tedy Sehlingovi pravděpodobně přímo Itálie, jak naznačuje mnoho přetextovaných árií z oper, které zazněly pouze v Itálii, jakož i některé árie z italských verzí Hasseho oper. Mimořádně rozsáhlý je podíl Hasseho tvorby v Sehlingově sbírce. Pod Hasseho jménem je v ní uvedeno cca 35 árií, z nichž ovšem nepocházejí všechny z Hasseho oper. V tomto bodě naráží výzkum na skutečnost, že Hasseho dílo jako celek nebylo dosud podchyceno formou tematického katalogu. Zatím existuje tematický katalog jeho kantát a vokálních skladeb,37 oratorií33 a tematický katalog hasseov-ských drážďanských pramenů.39 Tuto hasseovskou evidenci doplňují některé práce jiného základního zaměření, například Weimer,40 Strohm.'" Italské hasseovské prameny se zatím nestaly předmětem soustředěné evidence. Pouze neúplnou evidenci přináší Millnerova monografie.''2 Autor cituje neúplně italské prameny a skoro vůbec nepracuje s rozsáhlou sbírkou hudebních pramenů drážďanských. Pro objasnění předloh pražských chrámových hasseovských kontrafakt bylo nezbytné provést vlastní výzkum v italských fondech (viz výše). Na tomto základě bylo možno v současnosti dojít k těmto závěrům: 1. V Sehlingově sbírce je Hasse jako autor uveden u cca 35 árií. Z nich prokazatelně přinejmenším 27 (a 1 dueto) pochází z Hasseho oper. 2. Dalších G árií z Hasseho oper je ve sbírce dochováno jako anonymy. 3. Tři další Hasseho operní árie jsou ve sbírce uvedeny pod jménem Carla Heinricha Grauna a jedna Hasseho árie je nadepsána jménem C>eminiana Giacomelliho. 4. Vzhledem k tomu, že z 37 zjištěných árií a 1 dueta z Hasseho oper (viz Příloha 1-2) mělo 35 prokazatelně své předlohy v drážďanských operách nebo v drážďanských verzích Hasseho oper, premiérovaných v Itálii, a pouze u dvou árií byly prokázány italské předlohy, nelze - při vysokém stupni evidence drážďanských pramenů (viz Landmann CD-ROM43) - předpokládat zjištění dalších Hasseho árií v Sehlingově sbírce z drážďanských verzí Hasseho oper. 5. Pokud jde o cca 8 árií Sehlingovy sbírky, u nichž je Hasse označen jako autor, avšak jež mu podle dosavadní evidence jeho díla nelze přičíst (Hansel,44 Weimar,45 Strohm,46 Landmann47), je nutno předpokládat, že se v těchto případech jedná buď o Hasseho oratorní chrámové skladby (a ty nejsou předmětem mého výzkumu), nebo o díla jiných autorů, případně o árie pocházející z italských verzí oper, které zatím nejsou tematickými katalogy soustavně podchyceny. ,: Hansku., Sven H.: Works for solo voire of Johann Adolph Hasse (1699-1783}, in: Detroit Studies in Music Bibliography 12, Detroit 1968. " Kamienski, l.ucian: Die Oratorien eon Johann Adolf Hasse, Leipzig 1912. •" Landmann, cil. v pozn. 24. '" VVeimi-'R, Eric: „Opera Serin" and the Evolution of Classical Style Í755-JT7J, in: Studies in Musicology 78, Ann Arbor. Michigan 1984. " Stroiim, Reinh.ird: Italienische Opernahcn des frühen Scttecento (f.lO-K.VK in: An.ilect.i nuisicolo-gic.i 16/1. II. Köln 1976. D.íle Jen SntoiiM. *-' Miij.ni:r. Fredrick L.: The Operas of Johann Adolf Hasse, in: Studies in Musicology 2. Detroil 1976, 2/1979. •'-' ! \vm< \>, v rit ľ nil7n 74 274 Milada Jonášová Y Schimone sbírce bylo zjištěno, že skon) polovin,! teily í7 - identifikovanú li árií |)o( hází z šestnácti Hasseho oper, přičemž pouze dvě z nich (l.cucippo, 'w^* '', r& nei vcCte> aJcSuüß cor 9=- S- — itjw------------ip——--------j—~-j- V—*-r—v — ife^ *- aSayfiiie U car I 3= S ^^MÜsEi =£ .*ssr mtmm- *«y-y^ľ r/fr-l \Wa> aŕcv-n JO* aj/<) (prem. Berlín 1744).74 Je to zarážející především tím, že opera pravděpodobně v Praze provedena nebyla, a navíc z opisu samotného nelze posoudit možnosti uplatnění této hudby v rámci chrámového provozu. Po komparaci s berlínskou partiturou (D R Mus. 8213) se ukázalo, že z původního obsazení předehry se ve svatovítské sbírce dochovaly party pouze pro smyčcové obsazení. Záměrnou nástrojovou redukci vylučuji, předpokládám ztrátu dechových partů (corni, oboi). Podstatnou a zatím nezodpovězenou otázkou je zjištění cest, jimiž se Grau-nova operní hudba do Prahy dostala. Přímá vazba mezi Prahou a Berlínem není zatím doložena. Pravděpodobnější však je, že přístup ke Graunovým operám byl zprostředkován Drážďanami nebo spíše vzdálenějším Braunschweigem. Graunovy opery byly v Braunschweigu hrány od roku 1727.75 V souvislosti s pohybem zpěváků mezi pražskou a braunschweigskou scénou, jakož i s působením impresáriů na obou scénách, tj. Philippa Nicoliniho (Praha 1746-1748, Braunschweig 1749-1769), Giuseppa Bustelliho (Praha 1764-1768, 1770-1778, Braunschweig 1770, 1771, 1772, 1777) a Johanna Josepha Bruniana (Praha 1769-1770, Braunschweig 1778-1779) je možné, že se do Prahy dostaly prostřednictvím impresáriů a členů divadelních souborů nejen některé árie z Graunových oper, které si případně mohli zpěváci zařazovat do provozovaných oper pražského repertoáru, ale i celé partitury. Repertoárovou propojenost Prahy a Braunschweigu lze sledovat i za impresária Locatelli-ho, působícího v Divadle v Kotcích v době Sehlingově. Tuto skutečnost nejlépe dokládá uvádění Galuppiho oper, které Locatelli získával přímo z Benátek,76 a které v krátkém časovém odstupu zazněly v Praze, Drážďanech a Braunschweigu. Ve fondu braunschweigského vévodského divadla v archivu ve Wolfenbiittelu (Nie-dersáchsisches Staatsarchiv) se „nachází více než třicet oper, které byly s hudbou týchž skladatelů prováděny i v Praze. Korespondují s tituly pražského repertoáru od počátku padesátých let až do poloviny let devadesátých se zřejmým vrcholem v osmdesátých letech, kdy se shodují též s řadou titulů, které hrál v Praze Pasqua-le Rondini."77 Na základě těchto informací můžeme shrnout, že jako se mnohé opery pražského repertoáru staly součástí repertoáru vévodského divadla v Braunschweigu, mohla tamní scéna zprostředkovat pražskému hudebnímu prostředí opery, které sice v divadle v Praze provedeny nebyly, ale ze kterých mohly být árie jako kontrafakta šířeny v chrámové hudbě. Zarážející je případ čtyř árií z Handelových oper. V Čechách v 18. století Hán-delova operní tvorba prováděna nebyla a jeho jméno se v dobových inventářích objevuje velice zřídka. Cílený zájem o jeho tvorbu nastal až mnohem později, a to v souvislosti s osobností hraběte Jindřicha Viléma Haugwitze (1770?-1842) v Ná-mříti nad Oslavou.78 Jeho zájem o hudební drama a o ideje antiky ho orientoval ! CZ l'.ik sign. 169-1, Stefan 456. ' l.t6> AM + J* %ŕ<4 H 'rM- "WZW^ty. Qnhf mm? , /t* •% 7kntK / WjV "Z. % *w. ^tnhnfnh- "H^-A ■''m h-a i'i'i'.-ii I l.'indHovy árie CmUns sonmvs, která byla urŕen.i jako árie Gritnoalda I«git :> :■ Mandel ■ ■: iipt'iV RivWmf/a, rcginn ilrhrngclmnli (CZ Pak sign. KUX), Štefan 461). Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 283 Nejvíce árií bylo do repertoáru svatovítského kůru získáno - kromě již zmíněné Graunovy Rodclindy - z Gluckova Ezia.M Jak už bylo řečeno, konala se premiéra opery v průběhu karnevalu roku 1750 v Divadle v Kotcích v Praze. V dochovaném libretu z pražské premiéry je nabízena možnost získat opisy árií z opery u Giacoma Calandra, prvního houslisty divadelního orchestru: „La Musica ě di vag-hissima Composiziore [sic!] del Sig. Gluk, chi bramerä le Arie in spartitura, o sole potrá informarsi dal Sig. Giacomo Calandro primo Suonatore deH'Opera".8" Je tedy pravděpodobné, že 7 árií a 1 terceto pouze s původním italským textem bylo získáno z Ezin pro svatovítský kůr právě prostřednictvím Giacoma Calandra, který rovněž mohl Sehlingovi zprostředkovat mnohé operní předlohy přímo z Benátek. Tenorová árie Vara Se an bell (inline (1,6) má pod italský text připsán text latinský Est fallax hic mundiis.*6 Ryla původně součástí sbírky Josepha Beera, jak je na titulním listu poznamenáno „Frá Joseplii Beer", a dodatečně byla podepsána Seh-lingovým jménem, když ji získal mezi své hudebniny. Árii Vara Nasce al bnsco in rossa ctina (II, 8) byl podložen latinský text Ferte plausus festivales,"7 podobně árii Massima Fergi le ingiustc lagrime (III, 9) latinský text Cnlpae si labes tangit.** Obě byly opsány Schlingern a tvoří jednu hudebninu nadepsanou Aria Duplex de quo-cunque Saneto. Jako obal Settling v tomto případě použil divadelní ceduli k uvedení Galuppiho opery // Mondo alia Rovcrscia.™ Opera byla provedena Locatelliho společností 27. srpna 1754 v divadle Pražského hradu při příležitosti návštěvy Marie Terezie v Praze. Ke konci textu divadelní cedule je nabízena možnost koupit opisy árií z opery: „Wer Arien von der Opera verlangen sollte, kann sich bey dem Prinzipal im I lause auf der Neustadt melden." Árie Onorie Fin che per te nu palpita (11,10) a árie Valentiniana üubbioso amantc (11,3) byly podloženy ve svatovítské sbírce texty In fide firmum stabit a Confusa errando quaerendo.'" Byly opsány Schlingern a neznámým kopistou a tvoří Árii duplex de tempore. Na titulním listu hudebniny je Sehlingem poznamenáno „F.x opera Ezio". Rovněž sopránová árie Fulvie Quel fingere affetto Allor che (II.7), ve svatovítské sbírce s latinským textem Venite fidelcs devoti. byla opsána Sehlingem.'" Jako obal k této hudebnině byla opět použita divadelní cedule, týkající se v tomto případě provedení pantomimy Die ihren Liebsten aus der Hol-le erweinende Colombina oder Der Höllstiirmende Hercules -autor hudby není uveden - dne 14. února 1754 na Locatelliho pobočné scéně U Zlaté hvězdy.'" (Během karnevalu byla provedena ještě druhá pantomima Die Licbs-Raserey der Colombina, Einer Zauberin, k níž hudbu zkomponoval Sehling.) Árie se dvěma latinskými texty Coeli eines oceurrite (Sehlingúv opis) a Ad festům properate (opis A. Laubeho)'" byla identih- 84 Operní předloha ,1ril a tercetu z Gluckova Elia byla urrena Plillr. Jitřenkou Peškovou, které za poskytnutí jejích zjištění velmi dekuji. 85 ' KNM St. t. 57 D 23: Kneidl 2, cit. v pozn. 36, s. 126, c. 89. Titulní list libreta a strana s uvedením postav spolu s Gluckovvm autorstvím je publikována jako obrazová příloha studie Tomislnv.i Volka, cit. v pozn. 76, s. XIV. 86 CZ Pak sign. 398. Stefan 411. 87 CZ Pak sign. 395, Štefan 412, C. 1. "> CZ Pak sign. 395, Štefan 412, c. 2. 89 KNniDi. 2, s. 133, ř. 114: sign. KNM St. t. 57 F 80. '" CZ Pak sign. 396. Štefan 413, ŕ. 1,2. " CZ Pak sign. 399, Štefan 414. "' SciiKRi., Adolf ľtiiitomimirki' produkce ľ dii\!,llľ r Kotacli, in: Divadlo v Kotcích, Praha 1992. s. 100-101. " CZ Pak sign. '94, Štefan 415. 284 Milada Jonášová kována jako sopránová árie Valentiniana Sc tu la reggi al volo (Ezio 1,2). Pro svatovítský kúr byla přepsána pro altové obsazení. Jako obal byla použita divadelní cedule, a to k opere // 1'igrane. Opera byla provedena Locatelliho společností 12. a 14. ledna 175-t v Divadle v Kotcích.''4 Podle dochovaného libreta se jednalo o pasticcio.95 Ke konci textu divadelní cedule je nabízena možnost získat árie z opery nebo celé partitury u kränze Fojty, ředitele orchestru, bydlícího nedaleko Divadla v Kotcích v Železné ulici v domě U bílé růžičky.'6 Terceto Passami il cor tiranno pro dva soprány a tenor bylo opsáno Josephem Beerem a je zachováno pouze s původním italským textem.97 Dalším autorem, z jehož oper Sehling pro svatovítský kůr vydatně těžil, byl Leonardo Vinci. Z jeho 6 oper Alessandro nelľlndie, Artaserse, Catone in Utica, Di-done abbandonata, Semiramide riconosciuta, Siroe (viz Příloha 1) pochází 7 árií a jedno dueto Sehlingovy sbírky. Shodou okolností představují veškeré Vinciho opery komponované na libreta Pietra Metastasia. Dueto Quando languentem™ zaujme v Sehlingově sbírce navíc tím, že v původní operní předloze se jedná o árii (!) Cleofide Se mai turbo il tuo riposo (1,7) z opery Alessandro nelľlndie. Sehling v tomto případě připsal part pro druhý soprán, vytvořený s ohledem na původní sopránový part Vinciho árie, přičemž provedl určité zásahy do původního orchestrálního doprovodu. Větší počet Vinciho árií v Sehlingově sbírce lze vysvětlit jednak provedením jeho opery Siroe re di Persia v Praze (1734) a následným zájmem o jeho tvorbu a jednak přímými kontakty pražských impresario s Benátkami a především s Římem, kde měla většina jeho jmenovaných oper premiéru. Ve svatovítské sbírce jsou dochovány také árie ze tří oper Leonarda Lea. Árie s latinským textem Fulgida coeli sierra99 pochází z jeho opery Catone in Utica (Teatro S. Giovanni Grisostomo, Benátky 1729); jde o árii Marzia So che pieta non hni (11,3). Árie byla opsána Sehlingem a spolu s árií Cira No, non vedrete mai (111,12) z Hasseho opery Čiro riconosciutom tvoří jednu hudebninu označenou y\ria Duplex dr B. V. Maria. V Praze byla sice roku 1749 uvedena Loccatelliho společností opera Catone in Utica, ale dochované libreto neuvádí autora zhudebnění a ie možné, že se jednalo spíše o pasticcio a nikoliv o Leovu operu.101 Pro otázku vazeb repertoáru svatovítského kůru na operní tvorbu je významný soubor sedmi árií, které jsou podloženy pouze italskými texty a opsány včetně secco recitativň. Sopránové árie č. 4-7 byly nadepsány jménem Leonarda Lea. S pomocí RISMu - Musikliandschriften nach 1600 na CD-ROMu se podařilo zjistit operní předlohu dvou z těchto árií. Dvě árie Leonarda Lea, jejichž notový i textový innpit je totožný s incipity dvou pražských árií: Belľidolo amato a Lacerba mia fe-rita narrar, jsou součástí fondů Biblioteca Casanatense v Římě.102 Na titulním listu V APK jsou dochovány 3 exempláře divadelní cedule k opeře // Tigrane, jeden k provedení dne 12. lední 175-1 -i dva k provedení dne 14. ledna 1754. Knindi. 2, s 132, č. 110 (Křimice 3129, přív. 3): ..La Musica e di diversi celebri Compositori." ..Die Arien von der Opera, oder die ganze Partitur ist bey dem Hrn Fogta in der Eisen-gasse im Wies-s-'n / Riilsl. wie voihin gewöhnlich war, zu haben." CZ Pak sign. 397, Stefan 416. CZ i'.ik sign 1357, Siefan 1409. CZ Pak sign -151. Štefan 476, c. 2. CZ Pak sign -151, Siefan 476, f. 1. Kn'.idl2. s. '2 5. č. 85; Sartori, cit. vpozn. 75. ('7 Pak sinn 1354. ŕ 4. Stefan 880. S rov. RISM A/Il: 850 022.348 (I Re 22441: CZ Pak sinn. 1354. f. 5 Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály s v. Víta v Praze 285 árie Belľidolo amato je na manuseriptu v římské knihovně poznamenáno: „Delia Pace / 1729 / Del Sigr Leonardo / Leo." V roce 1729 byla v Římě v době karnevalu provedena Leova opera Catone in Utica, na podzim téhož roku La schiava peramo-re. Na základě studia partitury Catone in Utica, vydané jako faksimile, lze vyloučit, že byla předlohou pro obě uvedené árie svatovítské sbírky.103 K Leově opeře La schiava per amore (Teatro Nuovo, Neapol 1729) se nedochoval žádný notový materiál. Rovněž k ostatním Leovým áriím v Sehlingově sbírce nebyla zatím operní předloha nalezena. Ještě rozsáhlejší soubor 20 anonymních árií k mariánským svátkům obsahuje minimálně - k současnému stavu mého výzkumu - 6 árií z oper, respektive kantát.104 Hudebnina (vokální party, smyčce a varhany) pochází ze sbírky Antonína Görbiga, kapelníka v letech 1734 až 1737, později se stala součástí sbírky Františka Nováka, kapelníka v letech 1737 až 1758. Do této studie byla zahrnuta proto, že Novákovo působení v katedrále sv. Víta se časově kryje s dobou, kdy na kůru působil J. A. Sehling, jenž Nováka často zastupoval. Sopránová árie Gaude Maria se svou hudební podobou shoduje s árií Lavinie Spera Dorinda che sempře cosi fiera (1,9) a árie Ave Mater divinas árií Camilly Cara da i lumi tuoi cosi mi sento accendere (1,11) z Leovy opery II Trionfo di Camilla, regina dei Volsci (Řím 1729). Dodejme, že podle dosavadní evidence libret nebyla v Praze provedena žádná Leova opera.105 Z tohoto rukopisného souboru árií se podařilo ještě určit árii Didone Non ha ragione, ingrato! z Vinciho opery Didone abbandonata (Teatro Alibert, Řím 1726), které byl ve svatovítské sbírce podložen text Non tardes cor meumm V případě árie Maria plaude se podařilo nalézt s pomocí RISM CD-ROMu árii se stejným notovým incipitem v konvolutu árií v Santini-Bibliothek v Miinsteru. Árie s textem Con placido sembiante pochází ze Sarriho opery // Valdemaw (Teatro Delle Dame, Řím 1726).10ľ Pozoruhodná árie Antonia Lottiho, dochovaná v Sehlingově sbírce s latinským textem Sat est o Jesu vulnerasti, pochází z opery Ascanio, ovvero Cli odi de-lusi dal sangue (Redoutensaal v Drážďanech, únor 1718).,0S Jde o árii Silvie Vile e debole il cor da te non terne. Je napsána na tenkém světlém papíře malého formátu (210 x 170 mm), který se nápadně odlišuje od ostatních hudebnin sbírky. Obsahuje filigrán „GLATTAV", o kterém František Zuman uvádí, že je znám z počátku 18. století a nelze o něm s určitostí říci, jeli z původní klatovské papírny nebo z již nové papírny ve Volenově u obce TBezděkov.109 Rovněž písařská ruka se v tomto případě neshoduje s žádným jiným opisem; titulní list byl psán jiným opisova-čem. Na poslední straně obálky je uprostřed stránky rukou opisovače napsána vě- 103 Leo, Leonardo: Catone in Utica. in: Italian Opera 1640-1770. Major Unpublished Works in a Central Baroque and Early Classical Tradition LXXI. selected and arranged by H. M. Brown. Garland New York -London 1983. 104 CZ Pak sign. 1461, Stefan 1519, č. 2: CZ Pak sign. 1461. Stefan 1519, C. 10. - Identifikováno podle RISM A/M: 451.021.003 (Stefan 1519. č. 2); RISM A/M: 850.001.399 (Stefan 1519. c. 10). 105 Knf.idi., cit. v pozn. 36. 106 CZ Pak sign. 1461, Stefan 1519(11). 107 CZ Pak sign. 1461, Stefan 1519 (15). -Určeno podle RISM A/11: 800.238.221. 108 CZ Pak sign. 852. Stefan 895. Viz obr. 7. m ZtiMAN'. František: České filigrány XVIll století. Část I (textová), in: Rozpravy České Akademie věd 288 Milada Jonášová i 'kufry n ckIü fiueréf cnxuM **fU W^li} -h 1e+fr ,*hrin*4 y^/kf '<*>*&■. i : i . f }i:\ - f nlir. S : Poslední strana obálky Lottiho árie Sal est o Jesu vulnerasti, na níž byla neznámvm opiso-•■ "i" pf ipsín.i véla, oslovující J. A. Sehlinga. Nad ni připsal Sehling řtyři latinské verše! Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 289 ta, oslovující Sehlinga: Mi charissime Sehling satis intus laborasti, sed in cassum (viz obr. 8). Představuje snad tato věta narážku na Sehlingovu obětavou činnost na svatovítském kůru, aniž by dosáhl vytouženého místa svatovítského kapelníka? Nad tuto poznámku připsal Sehling čtyři latinské verše: Plurimus in coelis amor est, connubia nulla. Connubia in terris plurima, mílius amor. Est labyrinthus amor quod si delaberis intus, Non labyrinthus erit, sed labor intus erit. Z uvedených textů vyplývá, že árie byla pro Sehlinga opsána jako dar a nejedná se tedy o jím vybranou árii. Vzhledem k číslům, doplněným v partu continua Sehlingovou rukou, můžeme předpokládat, že árie byla prováděna. Nezodpovězená zatím zůstává otázka, kdo je autorem opisu. Požádala jsem znalce drážďanských hudebních pramenů, kopistů atd. této doby Dr. Wolfganga Reicha o expertízu, nejde-li o Lottiho autograf. V dopise z 15. června 2001 mi sdělil: „Ich würde den Kopisten eher für einen sächsischen oder böhmischen Musiker halten, habe auch ähnliche Schrifttypen aus dem Dresdner Hofkirchenbestand in Erinnerung. Bei den Dresdner Hofkirchenschreibern findet sich auch fast immer das Kreuz über dem Anfang einer Partitur oder Stimme, das bei Sat est Jesu durch den flüchtigen Duktus eine Schleifenform angenommen hat." Z oper Giovanni Battisty Pergolesiho se stalo součástí Sehlingovy sbírky dueto Megacleho a Aristea Nei giorni tuoi felici (I, 10) z opery Olimpiade (Řím 1735). V Sehlingově opisu dueta je podložen prvnímu sopránu text / quam placet mihi terra a druhému sopránu Quam sordet mihi terra.™ Opera nebyla - podle dosavadní evidence - v Praze ani v Drážďanech nastudována.1" Je možné, že se dueto dostalo do Prahy přímo z Benátek nebo z Říma. Velký zájem o opery Baldassare Galuppiho v Praze byl poprvé zhodnocen To-mislavem Volkem ve studii Italská opera a další druhy zpívaného divadla, v níž uvádí, že v Divadle v Kotcích bylo provedeno celkem 19 Galuppiho oper v 27 inscenacích mezi léty 1746-1768, z nichž však pouze 7 byly opery seria."2 Ve svatovítské sbírce se nacházejí pouze dvě árie s Galuppiho jménem, které se zatím nepodařilo identifikovat."3 Jiná árie Ad hoc festům properate, nadepsaná Rutiniho jménem, pochází z Galuppiho opery Semiramide riconosciuta (Milán 1749): árie Semiramide // pastor se torna apríle (II,6)."4 Také v případě Galuppiho - vzhledem 110 CZ Pak sign. 973, Stefan 1018. 111 Viz Kneidl. cit. v pozn. 36; Sartori. cit. v pozn. 75; Landmann, cit. v pozn. 24; Haas, Robert: Beitrag zur Geschichte der Oper in Prag und Dresden, in: Neues Archiv für Sächsische Geschichte, 37 (1916), s. 68-96. - O možném vídeňském provedení Pergolesiho Olimpiade se Gustav Zechmeister (Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776. Wien 1971, s. 192) vyjadřuje takto: „Metastasios Olimpiade war 1733 mit der Musik von Caldara in Wien uraufgeführt worden. Es ist durchaus möglich, daß die Wiener Olimpiade des Jahres 1747, deren Komponist nicht namentlich erwähnt wird, eine Wiener Erstaufführung von Pergolesis Meraspe, o L'Olimpiade ist. noch dazu, als Angelo Monticelli gerade aus London gekommen war, wo er in dieser Oper große Triumphe gefeiert hatte." Alfred Loewenberc (Annals of Opera 1597-1940, New York 1970) ani Otto Erich Deutsch (Das repertoire der Höfischen Oper, der Hof- und der Staatsoper, in: Österreichische Musikzeitschrift 24, Heft 7. 1969, s. 369-421) ani Sartori provedení Pergolesiho Olimpiade ve Vídni neuvádéjí. 1,2 Volek, cit. v pozn. 76, s. 49-51. '" CZ Pak sign. 384, Stefan 402; CZ Pak sign. 385, Stefan 403. 290 Milada Jonášová k nedostatečnému zpracování jeho děl formou katalogů, apod. - nelze zatím vyloučit, z.e další jeho operní árie nejsou v Sehlingově sbírce mezi skladbami anonymními. Ve svatovítské sbírce se nenacházejí jen operní árie, nýbrž také árie pocházející z jiných hudebních druhů. Jsou to například 2 árie Nathana Forse iddio nel vedeni rnpiti (v Sehlingově sbírce s textem Quae est ista tam piilchra) a Odi quelľan-gelrtto (v Sehlingově sbírce s textem Salve Mater Divina) z Fuxova oratoria La Regina di Saba alia corte del re Salomon a Gerusalemme"' a 2 árie z kantát Bene-detta Giacoma Marcella Quel rapido torrente (árie Quel orgoglio nel maře si perde, v Sehlingově sbírce s textem Gemebundam fidelium turbam)m a Nel primo mo-mento (árie Nel primo momento, v Sehlingově sbírce s textem Dulcedo anions et decor)."7 U dvou dalších árií ve svatovítské sbírce se zatím podařilo určit, že jejich italský text pochází z libret Pietra Metastasia Nittetim a Siroe.m Závěrem můžeme shrnout, že četnost přetextovaných operních árií pro potřeby chrámového kůru podstatně vypovídá nejen o povaze repertoáru v metropolitním kostele s v. Víta, ale i o zájmu o italskou operní hudbu 18. století a způsobech jejího šíření v Čechách. V chrámovém prostředí vedlo užívání přetextovaných operních árií do značné míry k posílení procesu zesvětšťování duchovní hudby. Pokud však daný jev posuzujeme z hlediska hudebního, estetického a interpretačního, představoval dílčí, přesto však významný přínos k povznesení určitých složek repertoáru chrámové hudby nad dobový umělecký standard. Hudba byla vyčleněna z původní divadelní produkce a po transferu na chrámový kůr ztratila svou vizuální složku i dramatický kontext. Tím byla zcela zásadně změněna i její sociální funkce. Hudební struktura árií nebyla v podstatě pozměňována, což prokázaly početné komparace s relevantními operními partiturami. To vypovídá mj. o vysoké interpretační kvalitě chrámových zpěváků a orchestrálních hráčů svatovítského kůru té doby. Drobné úpravy, které byly prováděny, se týkaly především metroryt-mických změn, souvisejících s nově podloženým latinským textem, dále změn ar-tikulačních a popřípadě i změn vokálního nebo instrumentálního obsazení, vyplývajících buď z absence určitého nástroje na kůru nebo z míry schopností vokálních sólistů apod. Závažnější úpravy orchestrálního doprovodu nebo úpravy některých částí árie, několika úvodních taktů apod., ukazují ještě jiný aspekt zkoumané problematiky: nastolují i otázku kompoziční schopnosti, invence, ale i stylového cítění domácích chrámových skladatelů a hudebníků. Pokud jde o druh oper, jejichž árie k těmto účelům posloužily, jednalo se ve zkoumaném úseku historie svatovítského kůru výlučně o opery seria, což nepřekvapuje: svým vážným charakterem i pěveckou virtuozitou se dobře uplatňovaly i v prostředí chrámu. Daleko překva- !!' CZ Pak sign. 36-1, Štefan 380; CZ Pak sign. 365, Stefan 381. Obé árie identifikovány podle RISM A/II: 2-111 001.652 (D SWI Mus. 8). ' CZ Pak sign 1461, Stefan 1519. c. 1. - Určeno podle RISM A/II: 850.019.800 (I BGc C.2.28). Viz Si.i i fidci-Fm-id. r.leanor: The Music of Benedetto and Alessandro MarceUo. A Thematic Catalogue. Oxford ľ-;«", s. 163. Nr. A 284. CZ Pak sign. 1161, Stefan 1519, ŕ. 4. - Určeno podle RISM A/II: 451.012.077 (D Mils SANT lis 2488, Nr. 13': RISM A/Ii: 850.009.814 (I Nc Cantate 30): RISM A/II: 810.122.182 (US AAu M 1621.M 32 C 3 17-h). Viz ?; !-:iD-,i:-Fi':i!i, s 129-130. Nr. A 198. CZ Pak sign -45. Stefan 41. Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 291 pivější však bylo zjištění, že pouze čtyři opery z repertoáru pražské italské opery posloužily jako předlohy, z nichž svatovítští hudebníci Sehlingovy éry čerpali pro svůj chrámový repertoár. Address: Mgr. Milada Jonášová. Famfulíkova 19/1140, 182 00 Praha 8; e-mail: jorwsova@imus.cas.cz Italienische Opernarien im Repertoire des St.Veits-Kathedralen Chors in Prag. DieSehling-Ära 1737-1756 Milada Jonášova1 Das Repertoire der Piager Kirchenmusik des 18. Jahrhunderts bestand nicht nur aus zu liturgischen Zwecken komponierter geistlicher Musik, sondern in einem bestimmten Maße auch aus Kompositionen, die ursprünglich für weltliche Opernhäuser bestimmt waren und dort andere gesellschaftliche Funktionen erfüllten. Die vorliegende Studie widmet sich dem Einfluss der Opern-Produktion auf den Charakter des böhmischen Chor-Repertoires. Erfolgreichen Opernarien wurden religiöse lateinische Texte unterlegt, womit ihre Verwendung im liturgischen Rahmen ermöglicht wurde. Die Erforschung dieses Phänomens in erhaltenen Archiv--Beständen kirchlicher Musik führte auch zu neuen Erkenntnissen für die Opern-Forschung. Die große Anzahl von Kontrafakturen für den Kirchenchor-Gebrauch zeugt vom Interesse für die italienische Oper des 18. Jahrhunderts und der Art ihrer Verbreitung in Böhmen. Die Quellengrundlage für diese Forschung bildet die Musikaliensammlung des Prager St.Veits-Chors, die sich heute im Archiv der Prager Burg befindet. Die Sammlung beinhaltet insgesamt über 1700 Einheiten, darunter zeitgenössische Abschriften, Autographen, in geringerer Anzahl auch Drucke aus dem Zeitraum vom Ende des 17. Jahrhunderts bis zur ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts. Die Entstehung dieses Bestandes hängt mit der Funktion des St.Veits-Chors zusammen, für den die Kapellmeister Musikalien bereitstellten. Jeder Einzelne hatte allerdings verschiedene ästhetische Präferenzen und Beschaffungsmöglichkeiten für den Chor. Eine außergewöhnliche Persönlichkeit war Joseph Anton Settling, der zwar nie Direktor des St.Veits-Chors war, dort aber als Geiger und Vertreter des erkrankten Kapellmeisters Franz Novák mehr als zwölf Jahre verbrachte. Wie aus erhaltenen Musikalien hervorgeht, hatte er einen großen Einfluss auf das musikalische Repertoire des Chors. Die Auswertung der Kontrafakturen und genaue Vergleiche ursprünglicher Opernarien mit religiösen Texten und ihren Vorlagen (Opernpartituren) wurden bisher an einem Teil der St.Veits-Sammlung vorgenommen, und zwar an der umfangreichsten Sammlung Sehlings. Während die gesamte St.Veits-Sammlung über ca. 1700 Einheiten verfügt, wovon ca. 250 Arien sind, besteht Sehlings Sammlung aus 591 Einheiten, davon sind ca. 200 Arien. Als Ergebnis der bisherigen Forschung kann festgestellt werden, dass von dieser Anzahl Arien der Seh-ling-Ära ungefähr 80 aus 33 italienischen Opern von zehn verschiedenen Autoren stammen (Galuppi, Gluck, Graun, Händel, Hasse, Leo, Lotti, Pergolesi, Sarri, Vinci). Es ist erstaunlich, dass aus dem Repertoire der Prager italienischen Oper den Musikern der Sehling-Ära lediglich vier Opern als Kontrafaktur-Vorlagen dienten (Hasse: Leucippo, H Solimano; Gluck: Ezio; Vinci: Siroe re di Persia). Zahlreiche Vergleiche mit relevanten Opernpartituren zeigten, dass die musikalische Struktur der Arien im Prinzip nicht verändert wurde. Deutsch von Ivan Dramlitsch 292 Milada Jonášová Příloha 1 Seznam árií, u nichž byly zjištěny operní předlohy Seznam ,1rii je řazen podle autorů, včetně1 jejich místa ve struktuře opery (akt, výstup); uvádí jménu skladatele, název předlohy a umístční árie v Metastasiovu libretu. Samostatné oddíly v tabulce tvnff dueta, terceta, předehry a árie a dueto, u nichž nelze přesné určit provenienci. Vysvětlivky: a (ve sloupci Skladatel) *l, 7 (ve sloupci Metastasio) í. 7 *l. 8(1) Araspe 'Polene Metastasio S symbol odkazující na pramen (partituru) nejedná se o operu (např. kantáta, oratorium) nějaký údaj chybí (např. autor, název opery, zjištěn pouze italský textový incipit) řazení nesouhlasí s edicí libret, pochází z dobové partitury komparační pramen má árii umístěnou v jiné scéně opery, v případě většího počtu komparačních partitur je v závorce uvedena země, v níž je pramen dochován (př. Mtálie, D-Nčmecko ad.) v komparační partituře zpívá árii jiná postava než v původním libretu I1. Metastasis Metastasio, Pietro: Tulte le opere, ed. Bruno Brunelli, Miláno 1951. Ecclesía Metropolitana Pragensis Catalogus Collectionis Operum Artis Musicae, ed. J. Stefan, in: Catalogus Artis Musicae In Bohemia et Moravia Cultae Artis Musicae Antiquioris Catalogorum Series IV/l, 2, Pragae MCMLXXXIIÍ, MCMLXXXV. Skladatel Opera Metastasio Postava Italský textový incipit latinský textový incipit S Síg. A ľllX Regina di Sahá, La Nathan Forse iddio nel Qu3e est ista 380 364 vedersi rapiti tam pulchra A FllX Regina di Sahá, La Nathan Od i Salve Mater 381 365 quelľangeletto Divina (" iluppi Seniiramide ricnnnsciuta 11,6 Seniiramide 11 pastor se torna aprile Ad hoc festům properate 1174 432 Cluck L z i o L 6 O Vare Se nn helľardire Est fallax hic mundus (1) Hac est dies (2) 411 398 c;l':rk fCzio II. 8 (*) Varn Nasce al bosco in rossa euna Ferte plausus festivales 412 (1) 395 Cluck I:7.iO m,9(«) Massimo Tergi le ingiuste lagrime Culpae si labes tangit gebennae 412 (2) 395 Clurk F./.io II, 10(*) Orioria Fin che per te mi palpíta In ííde firmum stabil 413 (1) 396 "1": k [■>in II. 3 (*) Valentiniann Dubbioso amante Confusa errando 413 396 Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 293 Skladatel Opera Metastasio Postava Italský textový incipit Latinský textový incipit s Sig. Gluck Ezio IUI') Fulvia Quel fingere äffet to Venite fideles devot i 414 399 Gluck Ezio 1,2 n Valentiniano Se tu la reggi at volo Coeli cives occurite (1) Ad festům properale (2) 415 394 Graun Adriano 11,6 Sabina Volga il ciel felici 0 Jesu mi 445 424 in Sirio MI, 5 amanti ad te suspiro Graun Artaserse 11.11 Arbace Per quel paterno Regina coeli 439 427 MI, 8 amplesso jubila gaude (1) Graun Césare Mil, 9 Lentulo Colla frode In liaec die tarn 43S 421 e Cleopatra chi pretende amoena (1) Graun Césare M, 6 Césare Quel che lontano Jesu benigne 441 422 e Cleopatra dal bene amato a cujus igne (2) Graun Cesa re e Cleopatra Mil, 5 Cornelia Ben vedo ch'un'alma del fato Ad cant us ad laudes 449 429 Graun Lucio Papirio M, 5 Papiria Vincitor e il dolce S p oso Lauda Sion SalvatortMii 441 (U 422 Graun Rodelinda Mil. 2 Garibaldo Un padre amoroso Si vedet Tyrannus constantem (1) Aurora surgit (2) 436 428 Graun Rodelinda M,4 Edu ige Conducilo se puoi chieda Infirmum me conforta 440 (D 417 Graun Rodelinda 1.3 Grimoaldo Quando t'amai ristrosa Angelice Patrone 440 (2) 417 Graun Rodelinda Mil, 2 Grimoaldo Se si tratta Omni die die Mariae 443 425 Graun Rodelinda M,6 Bertarido Sea questa vita i fati 0 Virgo gratiosa 444 426 Graun Rodelinda Mil,4 Madre rasciaga il pianto Matrem te piam praedicamus 448 430 Graun Rodelinda Mil. 8 Rodelinda Al senti stringo Adeste nunc fideles 1492 (1) 1424 Händel Pastor fido, 11 MI, 5 Amarilli Finte labbra! stelle ingrate! Laudate pueri 423 406 Handel Pastor fido, 11 M, 3 Amarilli Son come navicella esposta Ad plausus b mortales (1) Iste confessor (2) 462 442 Händel Rodelinda M, 3 Grimoaldo Io giä t'amai Cantus sonoros 461 1000 Händel Tamerlano MI, 6 Leone Amor da guerra e pace Si sanctum Dei Matris nonien 543 520 Hasse Alfonso M. 6 Ermesenda Resta nel alma impresso Factum est silentium 464 457 Hasse Arniitiio M, 8 (I) Tusnelda Desio die nel seno Mariae dum spiro 437 423 ?94 Milada Jonášov Skladatel j Opera ipT^T", !l.i Masse I I lasse Masse 111- Mas,,, Anninin Ailasfrse Asteria Asteria Asteria Astoria Astoria Aialanla Metastasio MI. 6 M. 15 11.4 1.3 111,4 11,6 III, 3 1.7 '1,3 Postava Clio ['ahrirjn Clio I'abririo I '1,4 Cir» | II. 11(*) "icomisciuto Marzia Mand.me Asteria Licorj Asteria Plpino l.eucippo Ceneo I'iiro Ca i o Fahricio Maiidane Italsky textový incipit Se mi ŕ i-.irii Ijdol mil) 1'riva clell'idol mit Che porta al mio core I'etiso ehe non si da latinský textový S Sig. incipit Milies ave, milics 437 423 hve (2) Dens, qui nie 1511 1429 creavit prídem (1) Ave Maria (2) Arno te, amo, 477 1 450 fl niea vita (D Amnr mi Jesu In quella VJftl O! Jesu chate, fronte I qui vis amari Al diletto chel'inonda Snno appunto quesle bollo Quid, tyranne. I quill miliaris I O Patrone, tu es ille Su la destia un Praeter te, mí Jesu bacio imprimerti Ui coraggio e tli b.ildaiiza Vcdi ľamata fj,;|i,-, siavilla cliare, nihil est Ad hoc festům venite Pensa vil.ie morlalis cailucas 462 M')l I 1444 (2) 460 I 446 IMI'amante Virgo s.lK.t, pt.r ,:ir" ' "L 12 C) I Cir, ricoiinsciulo Clomenza ili 'lito. I.a Cleofitle Clcoíide Cleofidp Uidone ahhandonata I 1,2 MI, 2 M.6 Mil, 11 11,8 Ml, 10(D) I. 17 Vitellia Gandarte rirnagene Cleofide Araspe 'Selene 'alma hell. Caro sposoamato oggetto Quel nome sc asrolto No. non vedrete tnai Ueh! se piacer mi vuoj Appena Amor se nasce quam valvae Sancte Patrone/ Virgo dileeta fons amoris Ad mensám coelestem ttemenda Ave Maria Ad te mi Jesu suspiro Adoro te devote ahh.iodniiata M, 18 (D) Didone S'appresti o mai Volaté, Seraphini, la vittima docete nie Perderl'amato Amormi, bene Jesu chare, te meum cor Tacerö, se tu Non recedam a te lo brami chare Non ha ragione, Cessa, o homo ingrato! ingrato 447 470 449 448 75 453 481 445 Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 295 Skladatel Opera Metastasio Poslava Italský textový incipit Latinský textový incipit s Sig. Un s se V.7A0 II. 13 Ezio Reco alle mie catene Laete festive cane 465 454 Hasse Ezio I.? Ezio Pensa a serharmi, o cam Stellae rutilnntes in a stri s 479 460 Hasse Issipile Ill, 1 Tonnte Guardami prima in volto Qunndo mi Jesu chare 474 (3) 462 Hasse Leiicippo Ml, 9 üeiio Pupille care vi fate a mare Spiratecoeli Deuni /Snnctum laudnte 438 (2) 421 Hasse Leucippo Mil, 2 Nuiite Quante volte dai sembinnte Eja chori consonnte (1) Dignare me laudare (2) 4S4 464 • Hasse Passaggier che in selvn oscurn Alma lux, qune gratum de coefo 467 456 Hasse Senocritn MI, 2 Arislodemo Non salii su trono aura to Omni die die Marine (1) Nova luce stoll.ie miennt (2) In omnem term m exivit sonus (3) 407 391 Hasse Sc-nonitn *V, 3 Senocritn Nolle cupe orrende grotte Eja surge cor humnnum 474 (2) 462 Hasse Senocritn MIL 2 Senocrita Lascia che in questo amplesso Langueo nnhelnndo Te Deus 474 (4) 462 Hasse Senocrita *V, 1 Aristodemo Nulla toglie a me In gloria Te invocamus, te laudamus 14S7 1456 Hasse Senonita *V. 5 Cleonice Nel linguaggio degli amanti Jesu benigne, a cujus igne 14S8 1438 Hasse Siroe ro di Persia M, 6 Siroe Seal ciglio lusinghieio Amore et timore tandem (1) In me si fremnnt poena (2) 474 (71 462 Hasse Siroe redi Persia 1I.1MM Em im Non vi piacque inguisti dei Lux illuxit triumphalis (1) Corafflictum (2) 474 (11) 462 Hasse Siroe re di Persia 111.2 Laodice Se il caro (iglio Dilecta sponsa, te coionabo 490 471 Hasse Solimnno l.5(M Rusteno A terminar la tremn Astra belle lucete languentem (1) Ave Maria divina (2) 4S3 463 Hasse Sparí a na generosa, La Exsultate juhihte 472 (2) 44S Leo Ca to ne in Uticn IL 3 Arbnce * Marzia So che pietn non hai Fulgida coeli Stella 476 (2) 451 Milada Jonášov Skl.id.ilcl Opera Mcl.isl.isio Leo l.olti Srhi.iv.i per ainore, !.a |'| Schiava per .minie. l.,i |?| Trionfo ili C.iinil.i. regina dei Volsci, II Trionfo di Camilla, reginaj dei Volsci, 11 *l, II *I, 9 i Marcello Marcello S.uri I Vinei | Vinei [ Vinei I Vinei Vinei 1 Vinei Vinei Anonym Asc.iriio ów'eroj *||, 14 Gli delusi dal sangue Nel primo momento Quel t.ipirfn lorrenle Viildcm.iro, 11 Artaserse C.itone in Ulici Oitotie in Ulici 1,5 Didone I, 10 ahbandonata J *1, 10 (US) ,9 (GB) Didone 1. 17 ibb.indonala "I, 17 (US) •I, lň (GB) Semiramide 111,8 nVonosciula Siroe redi *1, S Persia Postava Camilla Lavini.i Silvia Artaserse Calorie Siroe re di Persia Dueto Graun I lasse Aitaserse Arl.iserse I. II Uidone Mirleo F.mira l.aodice Italský textový incipit Belľldoloarn.ilo un ror ehe le adora l.'.lcerba mi.i lerii.i n.irrar Cara da i lunii luoi eosi mi senlo accemlere Spera Dorinda ehe sempře cosi fieri Vileedeboleilcor da te non terne N'd primo momenlo Quel orgoglio nel maresi perde Latinský textový incipit Ave Maier divina C.iude Maria Sat est o Jesu vuliierasti Dulcedo amoris et decor Geiiiehiindam fidelium lurb.wi Maria plaude SSO (■)) SSO (5) 1519 (2) Sig. 1354 1354 1461 1519 | 1461 (10) Per pieta, Jesu meta, bolľido! min fons amoris Oovea svenarti Assurge contra allora hostes (!) Diva surge ah Bellona (2) AHeluja V.1 ritorna al luo Tiranno Qu.indo saprai chi sono 895 1519 (4) 1519 (D 1519 (15) 1403 (1) 1406 (D Hen arnisi ovictil.' 111,7 III. 7 (•) Arbace, Mandane Arbace, Mandane Non ba ragione, Non tardes cor ing"'o! meiim Sentirsi dire, dal čaro bene Ancor io penai í ďamore Amico il fato mi Pensa Qiiando, mi Jesu chare, 1406 (2) S52 1461 1461 1461 1351 1354 1354 1449 guiria in porto Tu vuoi ch'io vivo o cara Tu vuoi ch'io viva. o cara peccator quote Salvátor 1519 I 1461 (U 1508 1435 1400 450 Ave cordis solamen Salve o chara Mater 1349 433 452 (2) 434 Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 297 Skladatel Opera Metastasio Postava Italský textový incipit Latinský lextový incipit Š Sig. Pergolesi Vinci Oliinpiade, Ľ Alessandro nelľlndie l. IOC) i. 7 n (árie !) Megacle, Aristea Cleofide Nei giorni tuoi felici Se mai turbo íl tuo riposo Quam sordel mihi terra (1) 1 quam placet mihi terra (2) Quando languenteni 1018 1409 973 1357 Terceto Gluck F.zio N. 13(*) Pulvia. Valentiniano Massimo Passami il cor Tiranno - 416 397 Sinfonie Graun Alessandro e Po ro - 456 1694 Neurčen.1 provenience • Anonym Graun Hasse Nilteti Rodelinda Didone abbandonata L 5 1,5 111,6 •111.8(D) Beroe Garibaldo Enen Non ho il core alľarti avvezzo Amarsi di fortezza A trionfar mi chiama Ave Virgo singularis Exsurge contra hostes Voce sonora clamate 41 434 1512 (1) 45 420 1459 Dueto • Anonym Demofoonte 11,2 Timante, Dircea La destrati chiedo mio dolce sostegno - 1550 1701 18 298 Milada Jonášová Příloha 2 Přehled operních partitur použitých ke komparaci K" komp.ir.ici byly použity rukopisné partitury uloženo v knihovních .1 archivních fondech, nebo publikovanŕ v rámci edic jako faksimile; samostatný oddíl v tabulce tvoří árie a dueto, u nichž nel-:,(' piesne určit provenienci. Vvsvětlivky: a nejedná se o operu (napf. kantáta, oratorium) • některý z údajů chybí (např, autor nebo titul opery, ze kterě byl zjištěn pouze italský textový incipit árie) Š Ecclcsia Metropolitana Pragcnsis Catalogus Colleclionis Opcrum Artis Mnsictie. ed. J. Štefan, in: Catalogus Artis Musicae In Bohemia et Moravia Ciiltac Artis Musicae Antiquioris Catalo-gorum Series IV/l, 2, Pragae MCMLXXXIII, MCMLXXXV. S Skladatel Opera Komparační partitura A .5 SO En x Regina cli Saba, La A 381 I'll x Regina cli Saba, La 107 Ilasse Senocrita D DI Mus. 2477-F-19 III Cluck Ezio S\V 111/14' !I2 (1.2) Gluck F.zio S\V 111/14 IIa (1,21 Cluck Ezio S\V 111/14 I! ! Cluck Ezio SW 111/14 113 Cluck Ezio S\V 111/14 ■116 Cluck Ezio SWII1/14 K1.? Handel Pastor fido, 11 S\\" 136 Crnuti Rodelinda D B Mus. 8204 ■137(1) I lasse Arminio I Mc Noseda G-5 EDM Bd. 28' ■'•37 (2) Hasse Arminio 1 Mc Noseda G-5 D ül Mus. 2477-F-5 H8 (1) Craiiti Ccsare e Ceopatra U B Mus. 8210 HR (2! Hasse l.cucippo U DI Mus. 2477-F-19 ü Dl Mus. 2477-F-50 ;,'U" C rau n Artaserse D B.Mus. 8211 ü W Cod. Cuelf. 81 Mus. Hdschr.' mo m C rau n Rodelinda D B Mus. 8204 i 10 (2) Graun Rodelinda D B Mus. 8204 in in C rau n Lucio Papirio D B Mus. 8214 : M (21 ("raun Césare e Cleopatra D B Mus. 8210 t 12 C rau n Rodelinda D B Mus. 8204 ď" 1 , Chiistnph Willibald: Ezio (Präger Fassung von 1750), in: Sämtliche Werke, Abteilung III, Bd. 14, I G. I'uschmcier und II, Bennwitz, Bärenreiter Kassel 1990. H vani., (leoig Friedrich: // Pastor fido, in: G. F. Handels Werke: Ausgabe der Deutschen Händelge-'Uchaft I.I.X. eď F. W. Chrysander, Leipzig und Bergedorf bei Hamburg, 1858-1894. II •■-■-!., .loh.inn Adolf: Arminio, in: Das Erbe Deutscher Musik, Bd. 28, ed. R. Gerber. Mainz 1%6. Ca '■"., Gail Heinrich: Altaserse. in: Italian Opera 1640-1770: Major Unpublished Works in a Central B.i- 11.. uvil i!l-rhí..,^rľ,-.,lif;nt. VI o.l II *< P.rn-.'.. ('..1,"^ Mn„A.'n,|. |,^^— i(nr Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 299 Š Skladatel Opera Komparační partitura 444 Graun Rodelinda D B Mus. S204 445 Graun Adriano in Sirio DB Mus. 8215 448 Graun Rodelinda D B Mus. 8204 449 Graun Césare e Cleopatra D B Mus. 8210 D DI Mus. 2953-F-3 • 450 Anonym Siroe re di Persia 452 (2) Graun Artaserse D B Mus 8211 D W Cod. Guelf. SI Mus. 1 Idsclir.5 456 Graun Alessandro e Poro D B Mus. 8213 461 Handel Rodelinda Hl lA'-11/16 462 Händel Pastor fido, 11 HHA" 11/5, 11/31 464 Hasse Alfonso DDIMus. 2477-F-27 465 Hasse Ezio • 467 Hasse l'assnggier che in selva oscura 469 Hasse Atalanta 1 McPart.Tr. ins. 162 470 Hasse Cleuienza di Tito, La 1 McPart.Tr. ms. 174 D Dl Mus. 2477-1'- 22 472 (1) Hasse Cleofide D DI Mus. 2477-F-9 472 (2) Hasse Spartana generosa, La 473 Hasse Cito riconosciiito 474 (1) Hasse Asteria 474 (2) 1 lasse Senocrita D Dl Mus. 2477-F-19 474 (3) Ilasse Issipile 474 (4) Hasse Senocrita D Dl Mus. 2477-F-19 474 (5) Hasse Asteria 474 (6) 474 (7) Hasse Cajo Fabricio DDIMus. 2477-F-ll Hasse Siroe re dt Persia D Dl Mus. 2477-F- I Vnm Codd. It. IV-575-576-577 474 (8) Hasse Cajo Fabricio D Dl Mus. 2477-F-ll 474 (9) I lasse Asteria • 474 (10) Hasse Giro sposo amato oggetto 474 (11) Hasse Siroe re di Persia D Dl Mus. 2477-F-16 I Vnm Codd. lt. IV-575-576-577 474 (12) 475 (2) Hasse Ilasse Asteria Cleofide D Dl Mus. 2477-ľ-9 476(1) Hasse Cito riconosciiito D DI Mus. 2477 -F-64 476 (2) Leo Catone in Utica GB Lam Ms. 75' 477(1) Ilasse Artaserse D DI Mus. 2477-F-2 D Dl Mus. 2477-F-4 lVnmCod.lt. IV-481 GB Lam Ms. 72" s Graun'. cit. v pozn. 4. 6 Händel, Georg Friedrich: Rodelinda, in: Hallische Händel-Ausgabe im Auftrage der Georg Friedrich Händel-Gesellschaft U/16, ed. M. Schneider, R. Steglich and others, Kassel 1955. 7 Händel, Geoig Friedrich: /( pastor fido, in: George Friedrich Handels Werke: Ausgabe der Deutschen Händelgesellschalt L1X, ed. F. W. Chrysander. Leipzig und Bergedorf bei Hamburg. 1858-1891. " Leo, Leonardo: Gitone i'n Utica. in: Italian Opera 1640-1770, Bd. 1.XXI. ed. H. M. Brown, Garland New York-London 1983. ' Hasse. Johann Adolf: Artaserses, in: Unpublished music manuscripts from the great English collections. Serie 7. The music collection of the Royal Academy of Music, London. Part 1. Selected from ma-nncr-rmts 1-120 ľnejish and continental music manuscripts, c. 1650 - c. 1°30; Nr. 13. 300 Milada Jonáše r 9 ■ISO 181 ■IS.* 184 ■!S5 UM 11(10 14(13 1) 1106(1) 1106 (2) 1109 1179 1485 1487 1488 1491 (2) 1492 (1) 1508 15! I A 1519(1) 1519 (2) A 1519 (4) 1519 (10) Skladatel 490 Hasse 543 Handel 880 (4) Leo 880 (5) Leo 895 Lot t i 1018 Pergolesi Hasse Hasse Hasse Hasse Hasse Hasse Galuppi Vinci Vinci Vinci Vinci Vinci Vinci Hasse Hasse Hasse Hasse Graun Vinci Hasse Marcello Leo Marcello Leo Opera EziO Didone abbandonata Clcofide Solimano Leucippo Artaserse Siroe re di Persia Tamerlano Schiava per amore, La [?] Schiava per amore, La [?] Ascanio Olimpiade, Ľ Semiramide riconosciuta Siroe re di Persia Artaserse Catone in Utica Catone in Utica Alessandro nell'Indie Didone abbandonata Didone abbandonata Senocrita Senocrita Asteria Rodelinda Semiramide riconosciuta Arminio Quel rapido torrente Trionfo di Camila, regina dei Volsci, il Nel primo momento Trionfo di Camilla, regina dei Volsci, II Komparační partitura D Dl Mus. 2477-F-35 D DI Mus. 2477-F-9 D Dl Mus. 2477-F-68 D Dl Mus. 2477-1-49 D Dl Mus. 2477-F-50 D DI Mus. 2477-F-2 I Vnm It. IV-4S1 I VnmCodd. It. IV CBI.bl 20.0.11* HHA 11/15 5-576-577 IBcJ.J. 128/B GB Latn Ms. 76 A-C ß Be MS 2287" GB Lam Mss. 82 D B Mus. 22375 Vnm Codd. It. IV-244-245-246 D B Mus. 22376 D B Mus. 22376 D Mbs Mus. Ms. GBLblMS23.c GBLbIMs. Add. US Cn Case I'M 1500. V77ď D DI Mus. 2477-F-35 D Dl Mus. 2477-F-19 DDIMus. 2477-F-19 D B Mus. ms. 8204 D Dl Mus. 2460-F-l 169, appendix: -10l: . 31607 DDIMus. 2460-F-l Haniih.. Georg Friedrich: Tamerlano, in: Italian Opera 1640-1770, Bd. XXVII. ed. H M. Brown. Garland NYw Volk London 1979. l'i.Kooi.rji. Giovanni Battista: L'Olimpiade, in: Italian Opera 1640-1770. Bd. XXXIV, ed. H. M. Brown. G.nl.iml New York London 1979. Vr.ri, Lconaido et al.: Alessandro nell'Indie, arr. G. B. Ferrandini?, in: Italian Opera 1640-1770, Bd. I.v\H. cd H. M Biown. Garland Publishing New York & London 1984. Vr.vi. Leonardo: Didone abhandnnnln, in: Italian Opera 1640-1770, Bd. XXIX, ed. H. M. Brown, Gar- l."i ' New York-London 1977. Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze 301 S Skladatel Opera Komparační partitura 1519(11) Vinci Didone abbandonata GBLbl Ms. Add. 31607 USCnCaseVM 1500. V77d 1519(15) Sarri Valdemaro, 11 Neurčená provenience • 41 Anonym Nitteti 434 Graun Rodclinda D B Mus, ms. 8204 1512 (1) Hasse Didone abbandonata D Dl Mus. 2477-F-35 • 1550 Anonym Demofoonte Příloha 3 Soupis zkratek knihoven, uvedených ve studii a v přílohách B Belgique B Br Bruxelles (=Brussel), Bibliotheque Royale Albert ier D Bundesrepublik Deutschland D B Berlin, Staatsbibliothek: Preussischer Kulturbesitz, Musikabteilung mit Mendels- sohn-Archiv D Dl Dresden, Sächsische Landesbibliothek: Staats- und Universitäts-Bibliothek Dresden, Musikabteilung D MÜp Münster (Westfalen), Diözesanbibliothek, Bischöfliches Priesterseminar und Santi- ni-Sammlung D MÜs Münster (Westfalen), Santini Bibliothek, deposit in: D Müp D SWI Schwerin, Landesbibliothek Mecklenburg-Vorpommern, Musiksammlung D W Wolfenbüttel, Herzog August Bibliothek, Musikabteilung GB Great Britain GB Lam London, Royal Academy of Music, Library GB Lbl London, The British Library I Italia I BGc Bergamo, Biblioteca Civica Angelo Mai I Be Bologna, Civico Museo Bibliografico Musicale G. B. Martini I Mc Miláno, Conservatorio di Musica Giuseppe Verdi, Biblioteca I Nc Napoli, Conservatorio di Musica S. Pietro a Majella, Biblioteca I Re Roma, Biblioteca Casanatense I Vnm Venezia, Biblioteca Nationale Marciana US United States of America US Cn Chicago (III.), Newberry Library 244 den regional historischen Realien zeigen, dass es sich um neu besiedeltes Gebiet handelte. I lier kann eine Schwächung der einheimischen Folklore-Tradition und verschiedenartigste regionale Einflüsse der Neusiedler vorausgesetzt werden. Eine wichtige Rolle spielten sicher auch die bedeutenden kulturellen Zentren der Umgebung - Lissa (Residenz des Grafen F. A. von Sporck) und Stará Boleslav ([Alt Buntzel] ein erstrangiger Wallfahrtsort des barocken Böhmen mit einer Jesuiten-Residenz, siehe Anlage 2). Die Kombination der dargelegten Einflüsse spricht für die These von V. Helfert (1929) von der gegenseitigen Wirkung der Volks-rmisikalität und Prägung durch professionelle Kulturmilieus als Hintergrund der böhmischen Musiker des 18. Jahrhunderts. '1. Die bisher festgestellten Einzelheiten bezüglich Zachs Kindheitsmilieu bringen weitere Argumente in die Diskussion um sein Leben und den Charakter seiner Musik. Die Feststellung einer im Gasthaus verbrachten Kindheit lässt die Frage der Folklorismen in einem klaren Licht erscheinen. Sie werden als wichtiges Element Jan Zachs (K. M. Komma, 1938) und weiterer seiner Zeitgenossen (V. Helfert) für die Entwicklung des musikalischen Klassizismus beurteilt. Die Befreiung beider Elternteile von der Hörigkeit lässt einen Zusammenhang zu Zachs späterem Leben vermuten, vor allem seine Konflikte während seines Dienstes am Mainzer Hof und seine späteren Reisen. 5. Das neu überprüfte Geburtsdatum verschiebt Zachs gesamten Lebenslauf um 14 Jahre; damit werden bisherige Unklarheiten seiner Biographie nun verständlicher - gleichzeitig verändert sich dadurch grundlegend die Einordnung Zachs unter seine Zeitgenossen. Er verliert den Status eines Vorläufers bedeutender Persönlichkeiten und wird Teil einer starken Musikergeneration, die in den 30er Jahren des 18. Jahrhunderts in Prag heranreifte und von denen viele (z. T. aufgrund von Kriegsereignissen) in westeuropäische Musikzentren aufbrachen. Der nachfolgende Lebensabschnitt Zachs (Prager Zeit) wird im zweiten Teil dieser Studie behandelt, die in der nächsten Nummer der Hudební véda erscheint. Deutsch von Ivan Dramlitsch Horae pomeridianae Jana Josefa Ignáce Brentnera* Václav Kapsa Brentnerova tištěná sbírka instrumentálních skladeb Home pomeridianae vyšla v Praze roku 1720 a jako taková představuje mezi pražskými hudebními tisky barokní doby jediný titul obsahující instrumentální hudbu domácího původu.1 Sbírka byla dlouho známa pouze prostřednictvím Dlabačova slovníku, na základě těchto informací byla domácími autory označována jako sbírka „komorních triových sonát".2 Informaci o jediném dosud známém dochovaném exempláři tisku přinesl až mezinárodní soupis hudebních pramenů R1SM.' V novější odborné literatuře bývají Home pomeridianae sporadicky zmiňovány jako doklad světské instrumentální hudby domácího původu,1 předmětem důkladnějšího pojednání se však dosud nestaly. Vzhledem k absenci pramenů dokládajících instrumentální tvorbu domácích skladatelů té doby je přitom význam sbírky zřejmý. Cílem předkládané studie je popis a analýza tohoto pramene, spojená s pokusem o postižení některých kompozičních aspektů Brentnerových skladeb. I Jak poznamenal Dlabač v již zmíněném slovníkovém hesle, Jan Josef Ignác Brentner (1689-1742) „machte sich sowohl in Böhmen als im Auslande durch seine gedruckten Kompositionen bekannt". Čtyřmi známými tištěnými sbírkami představuje Brentner skutečně jednoho z nejvydávanějších domácích skladatelů své doby a nepočítáme-li o více než půl století dříve hojně tištěného Michnu, pak jediným domácím autorem se srovnatelným počtem tiskem vydaných skladeb byl benediktýn Václav Günther Jacob (1685-1734). Je přitom pozoruhodné, že Brent- * Prvni verze této práce vznikla v semináři doc. PhDr. Tomislava Volka na UK FF v roce 1996. Přestože byl seminář v prvni řadě zaměřen na italskou operu 18. století v Čechách, doc. Volek mi velkoryse umožnil pracovat na poněkud odlišném tématu. Chtřl bych mu na tomto místě poděkovat za pomoc a podporu, které se mi od něj vždy dostalo. 1 Dosud jediný přehled hudebních tisků domácích skladatelů barokní doby publikoval Jiří Sehnal: Pobělohorská doba (1620-1740), in: Hudba v českých dějinách, 2. vyd., Praha 1989, s. 211-212. pokud není uvedeno jinak, vycházíme dále při informacích o tiscích z tohoto zdroje. Roku 1648 vyšel v Praze tisk cem-balové skladby vídeňského dvorního varhaníka W. Ebnera, který však nemá bližší souvislost s domácí hudební kulturou, viz Volek, Tomislav: Unikátní pražský notový tisk z roku 1648, in: Hudební věda 10,1973, č. 3,s. 244-245. 1 Dlabacž, Gottfried Johann: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, Praha 1815, heslo Brentner, sv. 1, sl. 13; Troi.da, Emilián: Brenntner, Jan Josef, in: Pazdírkův hudební slovník naučný, Brno 1937, s. 107; Němecek, Jan: Nástin české hudby XVUL století, Praha 1955, s. 100; Štedroň, Bohumír: Brenntner, in: Československý hudební slovník osob a institucí, sv. 1, Praha 1963, s. 132. Skladatelovo příjmení bývá domácími badately často psáno ve tvaru (Josef Jan Ignác) Brenntner. zde se přikláníme po vzoru nejnovějších lexik (NG, MGG) k jednoduššímu tvaru (Jan Josef Ignác) Brentner, který odpovídá jak matričnímu záznamu, tak způsobu, jakým je skladatelovo jméno uvedeno na tiscích jeho skladeb. 1 R1SM A/I, Einzeldrucke vor 1800, sv. 1, Kassel 1971, s. 412. V záznamu figuruje sbírka pouze pod názvem Concertus cammerales, titul Horae pomeridianae zde není uveden. 4 Sehnal, Jiff: Pobělohorská doba, s. 204; Zahrádka, Jiří a Simbartlpvá, Petra: Sonáta, in: Slovník české hudební kultury (dále SČHK), Praha 1997, s. 856. Václav Kapsa nerova biografie je ve srovnání s oběma jmenovanými skladateli v podstatě neznámá. Kromě známých dat a místa skladatelova narození a úmrtí je možno zatím pouze předpokládat jeho pobyt v Praze přinejmenším v době vydání tištěných sbírek v letech 1716-1720. Není známo nic o místě Brentnerova zdejšího působení, jedinou stopu představuje titulní list opisu árie Veni Jesu panis vitae, pocházející ze sbírky piaristického kláštera v Podolínci,5 kde je skladatel označen jako „Boěmo Pragensi Kompositore et Apud RR. PP. Crucigeros ad pedem pontis Cäpela Magistro virtuosissimo ibidem" - místem skladatelova působiště je bezpochyby míněn staroměstský klášter řádu Křižovníků s červenou hvězdou, který patřil k nejvýznamnějším pražským hudebním centrům. Pouze poznámkou „Micro-Pragae apud aut-horem" citovanou Dlabačem dle partů sbírky Horae pomeridianae byly podloženy dosavadní zmínky o Brentnerovi jako „malostranském skladateli",6 dále je předpokládán jistý kontakt skladatele s duchovním bratrstvem při kostele sv. Mikuláše na Malé Straně.7 Je zřejmé, že velmi podstatný zdroj informací o skladateli představují právě jeho tištěná díla. Jaké Brentnerovy sbírky v Praze v rozmezí pouhých pěti let vyšly? Vedle sbírky Horae pomeridianae, jež je skladatelovým čtvrtým tištěným opu-. sem, informuje Dlabač o sbírce Landes matutinae, kterou také jako jedinou uvádí již ve svém příspěvku do Rieggerovy statistiky,8 předcházejícím slovník o více než dvacet let. Dnes nezvěstná sbírka měla vyjít, stejně jako ostatní skladatelovy sbírky, u pražského tiskaře Labauna. Protože jsou známy Brentnerovy tištěné opusy 1, 2 a 4. nabízí se domněnka, že právě ztracená sbírka Landes matutinae je skladatelovým třetím opusem. Dlabač se však táže po skladatelových opusech 1-3,9 maje sbírku Landes matutinae k dispozici. Existuje zde tedy hypotetická možnost existence páté. dosud neznámé tištěné Brentnerovy sbírky. Offertoria solenniora op. 2 z roku 1717 se dochovala v řadě exemplářů, což, společně s množstvím dobových opisů celé sbírky i jednotlivých ofertorií dochovaných i v zahraničí, svědčí o jejím značném rozšíření.10 Sbírka obsahuje šest skladeb ' St.itny okresný archív Bratislava-vidiek, fond Zbierka hudobnín piaristických kláštorov Svätý Jura Po-delinec. sign 11-733, srov. též RISM A/II. 1 Viz pozn. 2. Z Dlabačovy formulace je zřejmé, že vycházel z údajů uvedených na tisku Horae pomeridianae: DlabacZ, G. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon, 1/213: „Brenntner [.,.] Im J. 1720 lebte er in der kleinern Residenzstadt Prag [...] Folgende Stücke von ihm sind mir in die Hände gerathen: 1) Home pomeridianae, seu Concerti cammerales sex. Authore Josepho Brentner, Anno M. DCC. XX. Opus Qiiartum (so muß er schon Opus I. II. u. III. herausgegeben haben?) Micro-Pragae apud Authorem. in f. (folio] á Violonzello, Violino, Alto Viola. Pragae in Magno Collegio Carolino. Typis Georgii Labaun. 2» Lindes matutinae. Am Ende jeder Stimme: Pragae in magno Collegio Carolino, typis Georgii Labaun. í 3) Auch verschiedene Arien und Offertorien, wie auch solenne Messen sind von ihm zum Gebrauch der Kirchen geschrieben worden. [...]" Poštolka. Milan: Brentner, Jan Joseph Ignaz. in: The New Grove Dictionary of Music and Musicians, sv 4, London-2001, s. 321. " Dlabacz, G. J.: Versuch eines Verzeichnisses der vorzüglichem Tonkünstler in oder aus Böhmen, in: Rh r.ciíR, J. A : Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen, sei VII, Lipsko, Praha 1788, s. 147: „litemittier (...] hat laudes matutinas in der Musik drucken lassen, die, wie man am Ende jeder Stimme list (!], Pragae in magno Collegio Carolino, typis Georgii Labaun in fol. herauskamen [...]" Bylo by snad možno z Dlabačovy formulace usuzovat, že skladatel vydal dflo vlastnfm nákladem? Taková informace mohla být uvedena na titulním listu sbfrky, který však Dlabač necituje. 1 Srov. pozn. 6. J. Sehnal bez dalšího komentáře datuje sbírku 1718. '■' RISM A/1/1 eviduje čtyři exempláře tisku, úplné dobové opisy se spolu s tiskem nacházejí v hudební sbírce knihovny metropolitní kapituly Archivu Pražského hradu, dále samostatně v hudební sbírce řádu Kf ižovníki'i s červenou hvězdou v Praze a v MČH (v tzv. Troldově sbírce z Mělníka), opisy jednotlivých Horae pomeridianae Jana Josefa Ignáce Brentnera 247 pro vokální kvartet, dvoje housle a bas, skladatel ji dedikoval opatovi premonstrátského kláštera v Teplé Raymundu Wilfertovi." Již Camillo Schoenbaum upozornil na pozoruhodně výrazné uplatnění stile misto v této sbírce, skladby jsou pojaty až nápadně kontrastně, od vět komponovaných v čistém stile antico s nástroji hrajícími colla parte, po moderní koncertantní sborovou větu s půdorysem da capo.'2 Zdá se, že Brentnerův první opus dosáhl přinejmenším stejné popularity jako jeho výše zmíněná ofertoria; vedle dvou dochovaných exemplářů sbírky se nacházejí opisy převážně jednotlivých skladeb v Polsku a Rakousku.11 Pro tehdejší pražskou situaci - vyznačující se výrazným uprednostnením duchovní hudby před světskými žánry - je zřejmě příznačné, že skladatelovým prvním tištěným opusem nebyla obvyklá sbírka triových sonát, nýbrž sbírka duchovních árií. Pod názvem Harmonica duodecatometria ecclesiastica vyšla roku 1716, adresátem dedikace byl dosud blíže neidentifikovaný Mathias Gildea z Altbachu. Na základě exempláře dochovaného bez titulního listu ve sbírce z Kvasíc pod názvem Hymnodia divina figurují v literatuře často oba tituly coby označení pravděpodobně totožné sbírky. Jejich identitu je možno na základě srovnání obou dochovaných exemplářů potvrdit. u Jedná se o sbírku da capo árií bez recitativň, v několika skladbách jsou kon-certantně uplatněny sólové nástroje, poslední árie je uvedena dvouvětou čtyřhla-sou sonátou pro housle, hoboj, fagot a continuo. Existence Brentnerových tištěných sbírek i řady jejich opisů naznačuje mnohé o oblíbenosti a dobové popularitě těchto skladeb, žádná z Brentnerových sbírek se však nedochovala v počtu exemplářů srovnatelném se dvěma Jacobovými rozsáhlými sbírkami žalmů a mší.15 Otázkou však samozřejmě zůstává, zda vůbec můžeme vyvozovat nějaké závěry z všeobecně velmi kolísavého a na mnoha faktorech závislého počtu dochovaných exemplářů tisků. Srovnáme-li dále náplň Brentnerových tisků opět s tištěnými sbírkami Gunthera Jacoba, jeví se Brentner jako skladatel zaměřující se spíše na méně rozsáhlé skladby převážně komorního charakteru (árie, sonáty) a menšího obsazení (ofertoria), jeho sbírky tak jsou zpravidla výrazně méně rozsáhlé než obě výše jmenované tištěné sbírky Jacobovy. ofertorií v hudební sbírce pražské Lorety a převážně v klášterních sbírkách v Rakousku (Heiligenkreuz, Vídeň-Hoľburgkapelle), Švýcarsku (Finsiedeln), Maďarsku (Pětikostelí) a na Slovensku (Bratislava-Svätý Jur), srov. RISM A/II. Skladby pocházející z této sbírky byly známy a ceněny i v jezuitských misiích v Jižní Americe, což pozoruhodně dokládají v současnosti jediné dvě nahrávky Brentnerovy hudby dostupné na CD (v obou případech se jedná o žalm Cantemus domino op. 2/6): San Ignacio - ĽOpéra perdu des missions jésuites de VAmazonie, G. Garrido a Ensemble Elyma, K 617065 a Urubichá - Baroque indien, orchestr a sbor františkánské misie v Urubichá (Bolívie), K 617101. 11 Poštolka, Milan: op. cit. 12 Schoenbaum, Camillo: Uie„Opella ccclesiastica" des Joseph Anton Planickv, in: Acta musicologica XXV, 1953,5.62. 15 Srov. RISM A/I; druhý, v RISMu neevidovaný exemplář tisku se nachází v Moravském zemském muzeu v Brně (fond Kvasíce). K rukopisům srov. RISM A/II; Idaszak, Danuta: Z problematyki ezeskiej emigrácii muzycznej w Polsce w XVIII wieku, in: Z dziejów muzyki polskiej 6, Bydgoszcz 1963; Riedel, Friedrich W.: Der Göttweiger Thematische Katalog von 1830, 2 sv., München, Salzburg 1979. Jako jedno z mála Brentnerových děl se sbírka dočkala monografické práce - Konečná, Helena: Josef Jan Brentner a jeho Hymnodia Divina, stroj., dipl. práce, UJEP (dnes MU). Brno 1967 - její autorka však měla k dispozici pouze neúplný exemplář sbírky pocházející z Kvasia 14 Viz též Sehnal, Jiří: Pobělohorská doba, s. 191. Otevřená zůstává otázka, odkud pochází název Hymnodia divina, který mimo kvasický exemplář tisku figuruje i na opisu sbírky z roku 1752 dochovaném v ar-cidiecézním archivu v Hnězdně; srov. D. Idaszak, op. cit., s. 27. 15 Sbírka Anathema gratiarum..scu psalmi vespertini (G. Labaun, Praha 1714) se podle RISMu A/I dochovala v sedmi zpravidla neúplných exemplářích, sbírka mší Acratismus pro honore Dei (P. Lochner, Praha 1725. -1726) v jedenácti exemplářích. II Jedinv známý exemplár Brentnerovy sbírky Horae pomeridianae se nachází ve varšavské Univerzitní knihovně (Bibliotéka uniwersytecka) pod signaturou St. dr. mus. 1053. Žádné staré signatury či vlastnické značky se na prameni nevyskytují. Tisk byl pořízen pomocí typů, stejně jako ostatní tituly vydané u Labauna; pokud můžeme soudit ze srovnání s několika dalšími hudebními tisky z téže dílny, jde ve všech případech o stejný druh typů.""' Jedná se o čtyři samostatné party, svázané vždy ve hřbetu nití, jednotlivé dvoulisty přitom nejsou vloženy do sebe, nýbrž jsou řazeny postupně za sebou. Papír o formátu cca 33,5 x 21,5 cm na výšku není oříznut, party nejsou vloženy v deskách. Zdá se, že se jedná o nepoužívaný exemplář tisku dochovaný v té podobě, v iaké byl prodáván. Materiál nenese žádné stopy po používání, jako například ohmatané rohy atd. Jediným zásahem do tisku jsou drobné korektury, provedené stejným, hnědým inkoustem; nejčastěji se jedná o korekci tónové výšky, dále o dopsaná opakovací znaménka u taktu, jehož opakování bylo v tisku vynecháno, doplnění označení taktu, upřesnění rytmického průběhu či o doplnění ligatury. Je pravděpodobné, že se jedná o korektury samotného skladatele.17 Jednotlivé party nemají obálky, titulní text je uveden vždy v horní polovině první stránky partu nad úvodní větou první skladby. Text není na všech partech zcela totožný, uvádíme proto přepis titulu partu violoncella a zbývajících tří partů, dále je uveden počet notovaných stran. Part violoncella: 110RAE POMERIDIANAE / SEU / CONCERTUS CAMMERALES / SEX / AUTHORE JOSEPHO BRENTNER, / ANNO M. D. CC. XX. / OPUS QUARTUM. / MICRO-PRA-CAE APUP AU [HOREM. / V10LONCZELLO 12?. Part pro hoboj nebo flétnu nebo housle, part houslí, part violy: CONCERTUS CAMMERALES / SEX / AUTHORE JOSEPHO BRENTNER, / ANNO M D. CC. XX. /OPUS QUARTUM. / MICRO-PRAGAE APUD AUTHOREM. / HAUT-B01S: VEI. R.AUTO TRA- / VERSO: VEL VIOLINO, [part houslí: VIOLINO, part vi-olv: ALIO VIOLA] Ms., 15 s., 15 s. Party nejsou paginovány, obsahují pouze foliové označení dvoustran (v případě partu violoncella a hoboje v podobě Aa, Aa2, Bb, Bb2..., u zbývajících partů A, A2, B. B2...1 Samotné skladby nemají žádné názvy, jsou očíslovány římskými číslice- F M. X. Wcntzcly: Hores věrni, Praha 1700; J. J. I. Brentner: Harmonica duodecatometria ecclesiastica cp. J. Praha lľlfi; týž: Offertoria solleniora op. 2, Praha 1717; G. Jacob: Anathemagratiarum, Praha 1714. Že nejde o poznámky interpreta je zřejmé nejen z (oho, že všechny party jsou opraveny stejným způsoben, nýbiž také ze skutečnosti, že některé výrazné chyby zůstaly neopraveny, například přebývající t.il t v partu violoncella ve druhá větě první sonáty. ________________________,M------^ ~, w,u, ca Z4V mi I.-VI., situovanými vždy vlevo od klíče první notové osnovy skladby. Impressum se nachází dole na poslední straně hobojového partu: VETERO-PRAGAE. / In Magno Collegio Carolino, Typis Georgij Labaun. Vždy na poslední stránce partů dole je uvedeno obligání O. A. M. D. G. [Omnia ad maiorem Dei glóriám]. Výzdoba tisku je velmi skromná, zahrnuje pouze ornamentální vlys na poslední straně hobojového partu nad impressem a vinětu s motivem anděla ve spodní třetině poslední strany violového partu. Komentář vyžaduje zejména výše již zmíněný údaj „Micro-Pragae apud autho-rem" uvedený na všech partech. Naznačuje, že Brentner vydal sbírku vlastním nákladem, může se však také jednat o informaci, kde je sbírka dostupná, a konečně může mít údaj i oba zmíněné významy.,a Podobný údaj se nenachází v žádné z dalších vydaných sbírek J. Brentnera, zatímco impressum je v těchto sbírkách v podstatě totožné.19 Na titulní straně Wentzelyho sbírky Flores věrni, která vyšla dvacet let před sbírkou pojednávanou, je skutečnost, že titul vydal autor vlastním nákladem, naznačena poznámkou „impensis authoris". Pozoruhodným detailem vyplývajícím ze srovnání titulních textů jednotlivých partů je skutečnost, že titul celé sbírky - Home pomeridianae - je uveden pouze na partu violoncella. Tím se však dostáváme k problému úplnosti sbírky, který bude pojednán v následující části. III Z popsaného materiálu není zcela jasné, zda se dochoval v úplnosti. Otázku vzbuzuje zejména chybějící dedikace, neobvyklý nečíslovaný basový part určený explicitně violoncellu a také srovnání s ostatními Labaunovými tisky, ve kterých je titulní strana se všemi údaji i s dedikací zpravidla součástí partu continua, označovaného obvykle jako „Partitura".20 Již z Dlabačova popisu sbírky vyplývá, že měl k dispozici pouze tři party, na základě této informace byly Brentnerovy skladby pokládány zpravidla za triové sonáty.2' Jiří Sehnal označuje dochovaný part violoncella jako koncertantní a předpokládá, že sbírka je dochována neúplně a chybí part continua.22 Tato domněnka je oprávněná na základě nejasností zmíněných výše (chybějící dedikace, nečíslovaný bas atd.), proti ní však mluví několik indicií. Mezi světskými instrumentálními skladbami (oddíl Genialia sen canti recreativi) zaznamenanými v oseckém inventáři z roku 1720-1733 se nachází také položka Concertus Camemles sex a 4 in g Brentner," do inventáře zapsaná po roce 1723. Je zřejmé, že se jedná o sbírku Ho- 18 To se domnívá Jaroslav Bužca: Brentner, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Personenteil 3, 2000, sl. 851-853. " Dole na titulním listu Brentnerova op. 1 je uvedeno „VETERO-PRAGAE / IN MAGNO COLLEGIO CAROLINO, TYPIS GEORGII LABAUN.", v op. 2 téhož autora „Pragae in Magno Collegio Carolino Typis, Georgij Labaun." 20 Tak je tomu například u Brentnerovy sbírky Harmonica duodecatometria ecclesiastica op. 1. 21 Srov. pozn. 6. Výjimkou byla dedukce Heleny Konix'ne, op. cit., kletá na základe Ulah.icových úil.ijň soudila, že.....název Horae pomeridianae dozajista určuje smysl a funkci tohoto díla jako díla chrámového", majíc přitom patrné na mysli funkci Horae pomeridianae jako hudby k některému z oficif. Zavádějící stále zůstává údaj o obsazení uvedeny v hesle Brentner v obou vydáních The New Grove Dictionary of Music: „Horae pomeridianae seu /6/ Concertus Cammerales, vn/ob/fl, va, vc, op. 4 (1720)". 22 Sehnal, Jiří: Hudba v olomouckí' katedrále v 17. a 18. století, Brno 1988, s. 202; týž: Pobělohorská doba, s. 204. 250 Václav Kapsa rae pomeridianae, jejíž podtitul zní právě Concertus cammerales a první ze skladeb ve sbírce ie v g moll. Údaj „a 4" vypovídá o počtu hlasů, který souhlasí s materiálem, jenž máme dnes k dispozici. Samotný violoncellový part lze jen stěží označit jako koncertantní. Nejsou v něm žádné sólové úseky, které by vyžadovaly doprovod dalšího basového hlasu. Violový lilas není v žádné větě veden v oktávě či v unisonu s basem, nýbrž spíše doplňuje harmonii tak, že se ve skladbách téměř stále vyskytuje tří- až čtyřhlasá •í.i/.ha. Také označení cammcmlrs - evidentně ve významu cla camera - může být v tomto směru jistým vodítkem. Právě v tištěných sbírkách sonát da camera byla často naznačena možnost alternativního obsazení basu cembalem nebo violoncellem. Někteří badatelé nevylučují v těchto případech možnost realizace basu pouze violoncellem,21 taková realizace basu se pak často blíží způsobu, jakým jsou u Brentnera vedeny oba spodní hlasy. Zdá se tedy, že skladby mohly být komponovány přímo pro čtyři melodické nástroje bez účasti doprovodného nástroje akordického. Sehnalem předpokládanou existenci hlasu continua není možno zcela vyloučit, ovšem pouze v podobě blížící se violoncellovému partu s přidanými čísly generálbasu a nikoli ve smyslu pátého obligátního hlasu skladeb. Chybějící dedikace mohla být uvedena na hypotetické společné obálce všech hlasů, je však také možno uvažovat o tom, že tisk žádnou dedikaci neobsahoval, zejména pokud vyšel vlastním skladatelovým nákladem. Pro neexistenci společné obálky mluví titulní text uvedený takřka v úplnosti na všech partech, což představuje ve srovnání s ostatními Brentnerovými tištěnými sbírkami výjimku.23 Titulní stranu sbírky by mohla představovat první strana violoncellového partu, na níž je uveden - jako na jediném ze všech partů - název sbírky „Horae pomeridianae". Uvedení názvu právě na partu violoncella je pak vedeno stejnou logikou, jakou je v ostatních sbírkách uveden titul na partu basu, respektive varhan. Tyto argumenty dle našeho názoru opravňují k předběžnému předpokladu, že se pojednávaná sbírka dochovala v úplnosti. IV Sbírka obsahuje obvyklý počet šesti skladeb. Podtitul sbírky Concertus cammerales fdvě „mm" v latinském názvu jsou chybná, autor byl zřejmě ovlivněn německým tvarem „Kammer") je evidentně použit v širším smyslu jako označení pro sbírku instrumentální ansámblové hudby. Podobně bylo označení „Concerto da camera" '• různých formách v tomto smyslu běžně užíváno od druhé poloviny sedmnáctého století (např. G. B. Bononcini - Concetti da camera, op. 2, Bologna 1685, Cit. podle Restov, Barbara Ann: The Musical Culture of Eighteenth-Century Bohemia, with Special ! riphasis on the Music Inventories of Osek and the Knights of the Cross, 2 sv., diss., The City University i'í N'ru Yi'ik 1990, s. 524, 527; autorka rovněž upozorňuje na zřejmou totožnost údaje s titulem Brentne-■ovy sbírky Poprvé údaj zveřejnil Nettl, Paul: Weltliche Musik des Stiftes Osseg, in: Beiträge zur böhmischen um! mahrichen Musikgeschichte, Brno 1927, s. 39, který cituje jméno skladatele v inventáři jako ..1'ientnet Dle sdělení Mgr. J. Mikuláše z Českého muzea hudby, jemuž tímto děkuji za laskavou pomoc, se v hudebninách dochovaných ve fondu Osek Brentnerova sbírka nenachází. "■ Cľuis-n •;sr.N. Jesper: Generalbaß, in: MGG, Sachteil 3, 1995, si. 1209; Watkin, David: Corelli op. 5 so-'!7í> Viz Berkovec. Jiff: Chral každý duch Hospodina, in: Zprávy Bertramky 56. 196?. s. 1-4. Daläi literaturu vi/. Trojan, Jan: ponocenské pfsnö, in: SČHK. s. 713. 35 Ciif.w, G.: op. cit. srovnej tamtéž řadu uvedených melodií. 260 Václav Kapsa ní dost dobře myslitelné, aby motto splňovalo výše zmíněné charakteristiky, zatímco citát naopak uvedené zvláštnosti obsahovat může. .'cdna ze dvou dosud známých Brentnerových instrumentálních skladeb dochovaných vedle sbírky Home pomeridiaruw je Pastorclla, která byla již vícekrát pojednána v literatuře o pastorelách.'6 Jedná se rovněž o čtyřhlasou skladbu pro dvoje housle, violu a continuo. Ve čtyřvěté skladbě v obou krajních větách v rychlém tempu dominuje první hlas šestnáctinovými rozklady, druhá věta - Aria v pomalém tempu - je určena pouze pro dvoje housle a violu. S výše pojednávanou sonátou zde však nenacházíme konkrétnější společné rysy, až na poměrně časté harmonické prodlevy, které patří k typickým pastorelovým prvkům. IX Pii sledování širšího dobového kontextu Brentnerových sonát se zdá být poměrně nápadné, že ve skladbách pražského skladatele není výraznějších stop po tehdy moderní ritornelové struktuře vět, která se nevyskytovala jen v árii a sólovém koncertu, nýbrž byla ve sledované době uplatňována i v komorní hudbě v podobě t/.v. komorního koncertu či sonáty s koncertantními prvky.'7 Koncertantní prvky však přesto ve skladbách přítomny jsou, nikoli však na úrovni formového řešení (ritornelová forma), spíše v poněkud rudimentárnějšl podobě spočívající ve využití techniky motta. Je možno v této skutečnosti spatřovat zastaralost skladeb či neznalost skladatele? Je zřejmé, že v případě nevyužití moderní ritornelové formy se jednalo o vědomou volbou autora. Již ve svém prvním opusu totiž Brentner používá ritornely v da capo áriích, zároveň jsou v té době doloženy sólové koncerty pražských skladatelů, zcela odpovídající vivaldiovskému vzoru.38 Tomislav Volek publikoval cenný účet dokládající nákup „9 Prentnerische Concerten und parthien" a dalších „6 Prentnerische Hautbois concerten"39 pro thunovskou kapelu roku 1717. Jednalo se o sólové koncerty, nebo se za šesti hobojovými koncerty skrývají skladby podobné či totožné s těmi, které vyšly o tři roky později? Na takto položenou otázku samozřejmě nemůžeme odpovědět, dostáváme se však jejím prostřednictvím k poslednímu bodu, týkajícímu se předpokládaného určení Brentnerových skladeb. Místo virtuozity vlastní koncertu je v Brentnerových sonátách patrná jistá intimita komorní hudby, z dnešního pohledu zde „sonátové" převažuje nad „koncer-tantním". Zdá se, že se nejedná o hudbu určenou primárně k poslechu, nýbrž spíše o hudbu určenou k aktivnímu muzicírovaní. Tento fakt je podtržen variantním obsazením prvního hlasu příčnou flétnou. Flauto traverso, jediný z dechových nástrojů široce rozšířený mezi diletanty, bylo v době vydání Brentnerovy sbírky v našich zemích jistě novinkou; jedná se ostatně patrně o první známé užití tohoto ná- "■ Br.p.Knvr.c, Jiff: České pastorely, Praha 1987, s. 156; Trojan, Jan: Realistické prvky v českých pastorelách, in: Hudební věda 1991, č. 1, s. 74; týž: Die tschechische Instrumentalpastorelle (Zur Weihnachtsmusik des W. und 19. Jahrhunderts in Böhmen und Mähren), in: Colloquium Die Instrumentalmusik..., Brno 1994. Srov. S'.vack, Jeanne R.: On the Origins of the „Sonate auf Concertenart", in: Journal of the American Musicological Society, XLVI, t. 3, 1993. Jedná se o koncerty A. Reichenauera a Ch. Postela; srov. Kapsa, Václav: Instrumentální koncerty praž-fkých s'-:l,;:!atelu vrcholného baroka, dipl. práce, UK FF. Praha 2000. Vo: n, Tomislav: České zámecké kapely 18. století a evropský hudební kontext, in: Hudební věda 1997, ŕ. 4. s .in" Horae potneridianae Jana Josefa Ignáce Brentnera 261 stroje ve skladbě domácího autora. Zároveň je však evidentní, že skladatel sonáty pro tento nástroj nekomponoval. Volbou tónin převážně s bé zcela straní hoboji, stejně je možno interpretovat také několikeré překročení rozsahu flétny směrem dolů. Uvedení příčné flétny jako alternativy obsazení prvního hlasu je tedy nutno chápat spíše jako přihlášení se k módním trendům a snad i jako odkaz na „cílovou skupinu" zájemců o tisk. Podle torzovitého obrazu, jaký máme o domácím hudebním životě Brentnerovy doby, se nezdá být příliš pravděpodobné, že by adresáty tištěné sbírky vydané skladatelovým vlastním nákladem byli v první řadě šlechtičtí diletanti či pražští měšťané. Pravděpodobnější směr úvah již naznačila svým (nesprávným) soudem o sbírce jako o duchovních skladbách Helena Konečná40 - název Home pomeridia-nae skutečně poukazuje k duchovnímu prostředí. Zdá se, že sbírka světských skladeb skladatele, jenž byl po své smrti vnímán především jako skladatel hudby církevní,'" byla určena v první řadě pro ušlechtilou zábavu duchovenstva. Jan Josef Ignác Brentner se v ní projevil jako skladatel s ambicemi, postrádající však zřejmě školení, jakého se dostalo jeho současníkům Zelenkovi a Tůmovi. Narozdíl od nich však působil v Čechách a zůstává dokladem toho, jak málo známe tvorbu domácích skladatelů vrcholného baroka. Address: Mgr. Václav Kapsa, Šternberkova 4, 170 00 Praha 7; e-mail: vaclav.kapsa&nkp.cz Hnrac pomeridianae von Jan Josef Ignác Brentner Václav Kapsa Die Studie beschreibt und analysiert die gedruckte Sammlung Horae pomeridianae op. 4 (G. Labaun, Prag 1720) des böhmischen Komponisten Jan Josef Ignác Brentner (1689-1742). Die betreffende Sammlung instrumentaler Kompositionen ist ein einzigartiges Dokument böhmischer Instrumentalmusik der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts und gleichzeitig der einzige Prager Barock-Druck, der Instrumentalmusik eines einheimischen Komponisten zum Inhalt hat. Nur ein einziges Exemplar der Sammlung blieb in der Warschauer Universitätsbibliothek erhalten, allerdings wurde dieser bedeutenden Quelle bisher niclit die nötige Aufmerksamkeit geschenkt - lange Zeit galt sie als verschollen. J. J. I. Brentner war einer der am häufigsten publizierten einheimischen Komponisten seiner Zeit. Neben der Horae pomeridianae sind noch drei Sammlungen Brentners bekannt: Während die Harmonica duodecatometria ecclesiastica op. 1 (G. Labaun, 1716) und die Offer-toria solenniora op. 2 (G. Labaun, 1717) in einigen Exemplaren und einer Reihe von Abschriften vorhanden sind, ist die Sammlung Laudes matutinae (G. Labaun) nicht erhalten geblieben. Die Biographie des Komponisten ist im Prinzip unbekannt, sein Aufenthalt in Prag ist aber zumindest für die Zeit der gedruckten Veröffentlichungen wahrscheinlich. Kenntnisse über seine böhmischen Wirkungsorte sind nicht vorhanden, die einzige relevante Spur ist die Beschriftung auf einer Abschrift seiner Arie Veni Jesu panis vitae aus der Sammlung des pia-ristischen Klosters in Podollnec, in der Brentner als Boemo Pragcnsi Kompositore und Capela "" Kos'eCnä. Helena: op. cit., srov té?, pozn. 21. " Jako „bon compositeur de musiqiie ďéglise" figuruje Brentner ve Fétisově Biographie universelle des Musiciens et Bibliographie generale de la musique, 2. vyd., sv. 2, 1883, s. 68.