DR. ALO IS HNILI ČK A PORTRÉTY STARÝCH ČESKÝCH MISTRŮ HUDEBNÍCH / PRAHA Nakladatel Fr. Borový i , ^ PORTRÉTY STARÝCH ČESKÝCH MISTRU HUDEBNÍCH ^-/cTK/7^ Tiskem Eduarda Leschingra v Praze. 2619905474 PŘEDMLUVA Z dějinného postupu vývoje umění hudebního v Čechách zä~T87~v~é~ku je zřejmo~~ze za období tohoto~~JaEö žádnéhó~ druhého vykazovaly Čechy~lňimlríaafny^~J)ocet HucTěbTtích umělců, jichž jméim~sfqľä }gfuly_v popředí ve svefh~~ům~ě-leckěm. Zjev ten byl nápadný vrstevnictvu, jak vuTno"žě zpráv současného skladatele a spisovatele J. B. Reichardta (»Briefe eines aufmerksamen Reisenden«, vyd. roku 1774, IL, 126), kde ve směru tom se poznamenává: Horoucí je u Čecha náklonnost k hudbě, ta je příčinou, proč Čechové jsou musikálnějsí svých sousedů a proto není více již s podivem, že tato země vydává tak velké množství umělců hudebních. ..« Rozhlédneme-li se dějinami starší české hudby, shledáváme, že uváděná v nich jména i nejvýgndm-TieJš^'WSřčicTi"ducKůTz'"ňd pro svou ~~ďóbu sm^rlíä^ňyc^Tíépfestä"vé""vysllzließrp^mlf'pozdej-"Tftc?rji<^g,„jňmusne listý dejín minulosti nasi nudbý ne-zaznamenaly je íakTabj iich paměť následujícím vekum trvale a v uplne naplní zachovaly. Tun swla se imena druhdy slynoucí pozdějším pokolením Již^ iako by nedo-mednaaproto vyvstáván nam pri meh na mysli kontury ^1 "£JE^?t,t- g-~~.. 1}0-9'tr£s)e~n?; Siařicestí mistři uměni hudebního 18. věku, za nimiž následovala řada pokračovatelů na dráze^ vývoje ~~näši Uměle IvoTb^^u^e^m^nam^n^frismlerhici, vedoucí r vyvo- jöTeymrTRmwirfM&br^^ K prohloubenějšímu poznáni tohoto odlehlého oddílu někdejšího kulturního života našeho pojednali jsme o řadě zjevů s ním souvislých po různu ve zvláštních podrobných úvahách. Poukázali jsme zejména obšírněji na to, jak řečení mistři se do paměti současníků zapsali a jakým způsobem tyto paměti na nás byly dochovány ve stati: »Počátky dějepisectvi o starší české hudbě« (»Časopis čes. musea« r. 1912); vyložili jsme dále poměry, fiteřlT daly na pude domácího umění hudebního vzrůst plodům, v nichž nalézáme jako by otisknuty rysy současného cítěni a hudebního způsobu vyjadřovacího našich předků v pojednání: »Některé úvahy o památkách starší české hudby« (v časopise »Smetana« r. 1906). Na zvláštní rysy domovské vyzirajíaTz tíni'&teckého odkazu, vyšlého z ruky našich hudebních tvůrčích duchů 18. věku, upozornili jsme ve studii: »Po stopách národního svérázu v naši hudbě 18. věku« (v »Hudební Revui« r. 1920) a na vztahy těchže k soudobé hudbě vůbec v článku »Čeští hudebníci 18 stol. (v »Hudební Revui« 1917) a stati »Böhmische Musikkultur des 18. Jahrhunderts« (v čas. »Union« 1914, č. 193 a nasi). O uměleckých zjevech z okruhu starých českých hudebních mistrů 18. věku jsme uveřejnili tyto studie: o.Jgc/ign-^ovÍ^v^Cyrillu«_J915, v »Union« 1918, L344—^)lo Čer"-~ nohot^émYv^Cy7uTu«~T9T^,^»Umon« 1918, Č~3~Tb a 338), o Fr. X. Brixim (v »Union« 1919, č. 182—3), ó Stamicovi (v »Daliboru« 1912, v »Union« 1917, č. 312,314, 349 a 354), o Jiřím Bendovi f v »Naší Době« 1907, v »Union« 1918, č. 46 a 57), o J. Myslivečkovi (ve »Zvonu« 1909, v »Union« 1917, č. 78—9), o Vád. Pichlovi (v »Hudební Revui« 1918, v »Union« 1918, č. 160 a 162), o Leop. Koželuhovi (v »Hud. Revui« 1912, v »Union« 1917, č. 201 a 203), o J. L. Dusíkoví (v »Topičově Sborníku« 1914, v »Union« 1919, č. 44 až 45), o Vojt. Jirqvcovi (v »Naší Době« 1910, v »Union« 1917, č. 201 a 203) a kromě toho stati o Janu Vaňhalovi (v »Hudební Revui« 1912), o Pavlu Vranickém (v »Daliboru« 1913, o Fr. X. Duškovi (v »Union« 1918, č. 316 a 318) a o Ant. Reichovi (v »Hud. Revui« 1913, v »Union« 1919, č. 115), pak další příspěvky k osvětlení poměru Mozartova k Leop. Koželuhovi v článku »W. A. Mozart a Leop. Koželuh« (»Nár. Listy« z 25. srpna 1910), »Kantáta Leop. Koželuha ke korunovaci r. 1791« (»Čes. Hudba« 1913, čís. 15), »K poslední stránce životopisu W. A. Mozarta« (»Hud. Revue« 1915), jakož i různé archivální materiálie: Dopis J. Bendy, J. L. Dusíka (v »Hudební Revui« 1917), dopis Viktorina Brixiho, Brixiana, Archivalia o hudebnicích rodu Kopřivu (v »Daliboru« 1920) a »Z ovzduší staroprqžského života hudebního« (ve »Zvonu« 1910, č. 16, 1920/č. 38 a násl. v »Daliboru« 1921), Někdejší kassace na našem venkove(v »Věs. Lidu« 1908, str. 35—37), kam odkazujeme čtenáře, který by měl o jednotlivosti hlubšího zájmu. V následujících rozpravách seřaďujeme ve spojný přehled povšechné stati o představitelích někdejšího prvého znovuožití našeho uměni hudebního-; kteří zasadili símě, z něhož vypučel kmen nových, na svou dobu vynikajících a hřivnu hudebního umění rodné země obohativších tvůrčích duchů se zřením na poznatky, jež byly badáním doby novější v tomto dosud u nás skrovně vzdělávaném oboru vytěženy. 6 PORTRÉTY STARÝCH ČESKÝCH MISTRU HUDEBNÍCH V dobách, kdy tížil naši zemi útisk pobělohorský a v důsledcích JěTTo~osvěTn^ý^TvóTnasT)yl poclIomeiTaž na kořen, í, účinnou a mnohdy snad jedinou oporou Eýcnpoměrech, tehdy u nás zavládnuvších. Tyto poměry vedle vrozené našemu lidu pradávné vlohy k zpěvu a hudbě, zpevnily vytrvalou průpravu a výchovu hudební a uvědoměle vedený smysl pro zvláštní zdatnost a ukázněnost v oboru umění hudebního, která pro pěstitele hudby v našich krajích za oněch dob je příznačná. V dobách těch a v tomto ovzduší rodili se praotci pozdějších našich umělců hudebních, význačných pro oplodnění dob potomních, lhostejno, zda působili v domově či jinde. V řečené, pro další vývoj hudby naší tak typické oblasti časové tkví a rýsují se jsákladní linie zvláštního, neobyčejně rychle pak vpřed spějícího rozkvětu hudebního, něJefiT co tkne se umělecky vyspělého~podaňTvýkon-ného, Hýbrž i také_3yjródným tepem zvýraznéného~~uměni tvůrčího. Celá tato epocha zřejme"dokumentuje^ že íehdejsí tradiciiiudební vyslovoval lid náš celou svou duší, že hledíc k souhrnu této epochy, šlo tu o průboj_yrozené vlohy a neutlumitelné náklonnosti tehdejších současníků, uplatniti a vyj^ádřili__se_y soudobém. umění Jmdebním po svém způsobu. Zcela zvláštní rysy, jimiž personifikuje se kme-novost hudební, hledě na zmíněné spatium časové, jistě pozoruhodná, vyznačují tvorbu představitelů současného našeho hudebního ruchu a tyto znaky nasvědčují tomu, že tito vedle vyspělosti a ovládání stránky technické a výkonné a právě na základě této podali ve svých dílech nepoměrně mnoho subjektivního a rázovitého. Každý z nich byl nositelem a rozmnožitelem tehdejších tradic a kulturních statků našich v oboru hudby a je zajímavo proto zabývati se podrobněji osudy a tvorbou těchto někdejších uměleckých pracovníků, neboť téměř s každým z nich sloučen jest kus nejvlastnějšího života a vývoje domácího umění hudebního a tím dán výsek soudobé kultury české ín musicis. Jestliže dnešní doba nevidí dosti jasně na směry a vztahy, jakými se tvorba těchto, pozdější dobou nedosti vzpomínaných pracovníků nesla, má to svou příčinu jednak v. tom, že j sme teprve na samém počátbu systematického seznávání jejich tvorby a že jsme si neuvědomili dosud byla hudba hlavn a útechou*~v H5ě3 7 náležitě tehdejší vztah a poměr jejich k současné celkové světové kultuře hudební. K objasnění a posouzení souboru těchto otázek, jimiž as teprve jednou patřičně se obírati budeme, dlužno míti na zřeteli pro retrospekci na řečený vztah a poměr našich prvních průkopníků umění hudebního na hraně 18. věku, nejvýznačnějšího to v uvedeném směru časovém pásma, značícího právě přičleňování hudby naší k světové kultuře hudební, ten důležitý a svrchovaně významný fakt, že dřívější vývoj hudebního umění našeho nebral se vpřed nerušene, ve splývavých liniích, jak tomu bylo u národů za šťastnějších a příznivějších poměrů se vyvinuvších, než jaké vykázal osud našemu kulturnímu bytí. Nesmíme zapomínati, že béře-li se vývoj umění hudebního cestou obvyklou, bývá postup vývojový navázán na dobu předchozí a doba následující bývá výsledkem dřívějšího stupně vývoje, starými mistry tohoto umění stanoveného. Takovéhoto nepřetržitého genetického postupu nebylo u nás v dobách a poměrech -útisku pobělohorského, které řídily chod věcí domoviny naší na poli jeho umění hudebního a proto do řetězu vývojového oněch dob chybí mnohý článek pro vystižení celého rozčlenění jeho důležitý. Události dějinné první poloviny 17. věku zastavily u nás postup dříve dosaženého kulturního stupně vývojového tohoto umění a zahladily na dlouho možnost nerušeného dal- . šího vývoje jeho i do dob následujících, co| nezůstalo bez důsledků. VypmnpripmeJi na nhdivnhnrlnŔ nměnf kontrapiinktir.kéi jrjiírnž^se__jia pokraji x»aiidjiého_dějinného obratuJbělQhoXj ského ve tvorbě _i£rišiofa_..Haranta T^FoIžIc- a Bezdružic íl563^I6^TX_seJkáv4nafi»- nalézáme tu. snacT měřítko pro výší~"a3ücha„tYiitby, JuidebnX ^iředků- našich z dřivě j šího "ByÜ.našeho.^Památky z tvorby této doby jsou arciť mí1. živé, ale možno souditi, že umělé skládání hudební nebylo jen výlučným uměním urozených, nýbrž, že se toto udržovalo i v řadách mnohých jiných, jejíchž skladby na nás dochovány nebyly. Tvorba naše hudební z doby pobělohorské, jak jí na př, známe z V. K. Holana Rovenského, je jíž prosycena jiným duchem a směrem a tím na prvý pohled seznáváme, že co po úpadku bělohorském našim zrakům se naskytá, jsou pravá membra disjecta, kteráž nejsou v souvislosti genetické se stavem hudební tvorby naší předchozí a úhrnně vzato ani pozdější. Zde tudíž znamenati jest" daleko viditelnou přervu ve vývojové spojitosti. Byl to důsledek onoho obratu dějinného, který u nás zastavil 8 jakýkoli postup osvětný a uvrhl národ český ve staletý spánek, z kterého procitl teprve v době, kdy současné uměnQmdeBňT ü óstätnTčn národu JtatcTňa úrovni j iž předstižené. Proto také i celkový vývoj kulturní ňáseho národa odlišuje se od celkového vývoje ostatních národů evropských, s nimiž dnes národ náš stojí na stejném stupni vývoje osvětnéhoj odlišuje se tím, že vývoj kulturní postupoval u nich vpřed celkem nepřetržitě, kdežto vývoj kulturní národa českého v době jeho pobělohorského úpadku byl zaražen a na dlouho přerušen. A tu je význačno, že pozdější přičleňování našeho vývoje kulturního v 18. věku na vývoj současné kultury světové procházelo nejdříve a nejpříznivěji na poli umění hudebního. To stalo se tím, že ve věku 18._xzoiklé PQfQéryj-^- ř soyé^a^soctální jřjyodilyLJ^rojmění -hudební situaci y .nasi / zem^— dávné io kolébce hudby a zpěvu —3ak příznivou, j ž^zmíněná přerva vývojová_==^ppkud šlo o tento obor kuT- ] turniha_lSot^n^ehÍL-^- uezpř^rhala ^ostuJT jeho ták ru- ( šivě^jakov. ostataích oblastech kuJiurynašíj^ Jesti faktem, který mnohonásobně lze doložiti, že v době, kdy národ náš v celém takřka souboru kultury a rozvoje národně i státně-politicky byl vyšinut z kolejí, po kterých ku předu spěla i ostatní vzdělaná Evropa — hylq tn hiid.ha, která první u nás vyvolala a udržovala spojitost kultur-ňíEo 3yíLiaseho sľ kulturou sjau^^ne^EYmpyla. J e j im cKo-~ dem_ vývojovým.» Totiž: v době, ve které ještě celý život kulturní u nás všecek byl rozvrácen a kdy národ náš neměl vědu řadící se ku vědě ostatních národů, kdy neměl krásného písemnictví, jež by úměrno bylo literatuře ostatní, v. době, kdy nárqd_náš jieměT^ani i y jiných oborech lidského vědění ^důmyslu pracovníky, souvisící s obecným postupem oborů těch-jiostatňl vzdělaněJEvxppJ -^.Jeh^. měly Čechy hu-dební___uměTce_ původu nesporně českého na výši doby siojicL, ~~ , Národ český tehdy žil toliko neofícielním jazykem národním a jeho život kulturní byl navázán, ne však na přelomený vývoj vlastní jako bezprostřední jeho pokračování, nýbrž na současný vývoj evropský. V tomto zjevu a z těchto u nás daných poměrů vyplývalo, že vyrůstali hudební našinci v prvořadé umělce, kteří se stali již v dobách, kdy celkový vývoj národa českého ještě čekal na svoje probuzení, představiteli přičleňování naší kultury hudební na vývoj hudby světové. Je tu významno, a druhdy znalci bylo postřehováno a také začasté dokumentováno, že tito 9 pionýři našeho nového ruchu hudebního vyznačují se projevem, z něhož vyzírá zvláštní cit_a_sjmysl hudební, ^dlišny od vlivu soudobého uměni~huďebního, cizorodého, Připo-mínarnepževztah a učTřT skláffé^nFěc*ěňyčh prěoTstavitelů staré české školy, v cizině se usadivších a zde se proslavivších, nasvědčuje tomu, že tvorba jejich, byť i navazovala formálně na fakturu hudebního soudobého výrazu světového, přece obsahovala v jádře myšlenkovém mnoho domorodého, čímž udržela přes všechnu formovou a umě-lecko-technickou mezinárodní spojitost svůj zvláštní ráz. Tvto_ znaky tvorby starvch českých mistrů__ odlišovaly-iL oď ostatní světové hudby, najmě vlašsEéTa vzbuzovaly po-ziimoHľzYta^f^NeTriCfch'." kde byty protikladem ducha hudby jta 1 skýrh_rnistriji Tím vnikalo umění starých českých mi- / stjů_jl-rlt>rní hudbu instrumentální. .Nepře- / háni~šer jpRíTTipTa rlfiynd^jriho, m y ndporu k italskému / vlmi-jytisklo německému umění hudebnímu pečeť, uvádí sé / hudební umění "CecTiuľ« Hlasy tuto uvedené nejsou nikterak ojedinělé a připomínáme jich tuto zvláště jenom jako protějšek k tvrzení těch, kteří prohlašují, že vyspělost mistrů staré české školy vyvěrala z odvislosti jich na uměleckých vzorech cizích. Vždyť je zřejmý účin a důsledek rasového založení našinců a tradic jejich domovské hudby po jedné stránce i u těch, kteří žili mimo" svou vlast a tam byli umělecky činní. Ani_ ggKp rlplčí-pobyt v cizině jej nesetřel; prJtvŘ_rm b^j^ním^ jsiigestiyní umění, iímž tu povzhudivě zasáhli a tak skvěle vymkli,^ V našich příručkách historicko-hudebních setkáváme se s řáděním starých českých hudebních mistrů zcela vnějšným; uvádí se v nich prostě dle toho, kde žili, zda ve vlasti své či v cizině. Při tomto rozlišení a na základě topografického roztřídění dochází se k závěrům nijak z věci samé vyvoditelným, že mnozí ze starých mistrů českých v cizině 10 činných podlehli vlivům tamním a do historie hudby české jen dle jména a rodu nikoliv však svou uměleckou činností přináležejí a poukazuje se dále ve směru tom zejména na Jíř. Bendu a Jos. Myslivečka, jako by dle znaků jich tvorby prvý patřil vlastně do oblasti hudby německé, poslednější v obor hudby vlašské. Tento způsob rozvržení pokládáme za nepřípadný a proto jej opouštíme a zaradujeme staré mistry české dle pořadu vyplývajícího z chronologie a pragmatické kontinuity, jak dána jest celým jich prostředím dobovým a celkovou povahou jejich fysíognomíe umělecké. Při výše uvedeném dosavadním rozlišení jích dle místa, v němž větší část života prožívali, znaky tyto se přezírají aneb zevními osudy zatlačují, kdežto,pří souvislosti námi zde volené spíše sourodost a sounáležitost znaků těch teprv náležitě vynikne a znaky tyto určeny býti mohou dle rozvrstr vení vnitřního, věcného. Nikoli náhodný pobyt, nýbrž toliko individuelní a umělecké založení každého z mistrů těch může býti podkladem k synthési jich tvorby a tato jedině je pro určení místa dotyčných mistrů v Historii naší hudby rozhodnou. Ubíráme-li se tímto postupem a díváme-li se tímto zorným úhlem ná odkazy starých mistrů těch, docházíme pak k závěrečným názorům, jež vyloží nám hlediska na vztahy mezi cizinou a mezí mistry vyšlými z našich vlastí trochu jinak než jak dosud se u nás dalo. Úsečná, nevhodná dosavadní periodisace starých českých mistrů v dějinách hudby naši měla za následek, že v nich pro úryvkovíté roztříštění příslušné látky dějepisné význačný pro periodu tuto ráz není vůbec vymezen. Nesetkáváme se tu se jmény význačnými pro celý směr ani s hledisky směrodatnými pro celé nazírání, pomocí nichž by dala se perioda ta přehlédnouti. Století osmnácté jest v celkové disposicí vůbec, pokud se týče historie hudby naší, posud stále popelkou. Nebylo u nás té činnosti sběratelů-publicistů a odborníků, jakou vyznačuje se v tomto oboru dějepisecká literatura hudební zemí sousedních. Hledíme tudíž v jednotlivých kapitolách výtěžky této literatury pro nás důležité «registrovati. Při tom se řídíme zásadou, že k poznání organické souvislosti někdejší hudby naši dlužno rozlišiti hlavní zjevy f>d zjevů pobočných a že všechny tyto zjevy nutno utříditi i v rámci onoho celkového pozměněného ovzduší, jež vzniklo kolem polovice 18. věku, kdy uzavírána jest doba baroku a počínají úsvity rokoka. Celá přehlednost získá zavedením starých mistrů našich do pořadu vzhledem k rázu obou těchto období. Tu druží se dva dobové široké proudy: starší a pozdější. Starší tvorba 11 _ české školy dospěla k neizazšímu rozpětí v Zelenkavi-a __.Černohorském. Mistři tito tvořili celkem dle forem současně ustálených a užívaných, vykazujících ještě nesmělé rozběhy k volnosti a umělecké osobitosti. Oba vytvořili svá díla dle sklonů a vzorů mistrů náležejících době baroka, jehož ovzduší je právě při uměleckém jejich vyzrávání nejvíce ovlivňovalo. J^řehlížíme-li veškeru tvorbu poz--dějŠL— «J- Š. Bach a Händl uzavírají a vyvrcholují umění hudební 3oby baroka — jmTéžnělň^e~~zT"kutem""řoku 1750" vůbec nadchází ve vývoji celé hudby světové, proměna a obrat značící TihírdolbověhoTpfechodu, kterému po Zelen-k"ovl ja Černohorském, k nimžjřadí. sjg i_bezprostřední nástupci poslednějšího, ~]iriälc yšickni„ _naii... starší hudební skladatelě*g 3. VrStamicem v čele, náležejí, přechodu to, EHy na místo stařých^^Tozitých, na poaMä^äe^pnšnélTď "ftě.-matTclco-iíbnTřápuriktíčkSRo umění jednotvárně vypjatých velkorysých a symetricky rozčleněných osnování forem nastoupila^ e^pocha_Juidhy_j;itQvějš^yol^ u po rovnání" š formami dříve užívanými. V době pozdější nalézáme tvářnosti již jiných znaků a linií, kdy ovládl veškero umění hudební i všechno jiné směr« od předchozího znatelně odlišný, kdy již začalo se tvořiti a jjsáti ve formách a v duchu rokoka. Tytoodstíny vystupňovaly linie vývo-~jiove~vyznačující~rečené dobové oddíly. Tolik bylo napřed všeobecně uvésti k osvětlení prostředí, z něhož rodily se a vyrostly umělecké postavy, jež staly se pak předáky našeho umění hudebního v minulosti, než projdeme galerií starých českých mistrů hudebních a seznáme jejich portréty. 12 I. it / JAN D I SM AS ZELENKA // Poohlédneme-li se po okrsku hudby světové na hraně 17. věku, seznáváme, že strukturu její dokumentovala některá význačná střediska kultury hudební, která byla nejvlastnějším jejím domovem a že dle nich lze určiti některé odlišující se znaky. Prostředí všeobecného vývojového postupu hudby koncem 17. a začátkem 18. věku je pozoruhodné některými svvmi vztahy zabíhajícími do naší vlasti, jež lze označiti jako styky k assimilačnímu sblížení. Prvními v řadě jmen, které se na tyto vztahy upínají, jsou jména Zelenky a Černohorského, dvě jména bohatého obsahu, která podávají daleký výhled do periody ožití a znovu-utváření se rozvoje v 18. věku vzniklého pro naši hudbu. Význačné rysy Zelenkova vynikajícího zjevu a čelné místo, jaké mu přísluší v historii české hudby objasnili jsme obšírně v »Cyrillu« r, 1915 a zde doplňujeme drobnými detaily jen ještě obraz jeho pro bližší poznání jeho osobnosti. Jaký význam přísluší Zelenkovi v hudbě vůbec, teprve Jan Bedř. Rochlitz (v článcích svých v Allg. Mus. Zeitg. 1800 str. 574, Für Freunde der Tonkunst 1825 IL—179 a 1832 IV.—206) z minulosti vysledoval, a také po prvé upozornil současníky své na zapadlé a zapomenuté skladby Zelenkovy a snesl zprávy, jež od německých skladatelů Do-lesa (nar, 1716) a Híllera (nar. 1728), ještě osobních známých Zelenkových pocházely, a tím je na naše časy dochoval. Zelenka, naroz. 16. října^LťjJS v Louňovicích poblíž Blaníka, první výcvik hudební obdržel v domě svého otce Jiřího Zelenky, učitele a varhaníka tamže, načež dostal *e do Prahy, kde pokračoval vé svém vzdělání, byl zde pak v r. 1709 přijat do šlechtické kapely Jos. Lud. Hartiga. Na to po roce stal se členem dvorní kapely drážďanské. Zelenka zabýval se tu komponováním děl církevní hudby a získal u krále saského, o komponování se pokoušejícího, svou velikou sedmihlasovou dvoufugou v Cecílské mši přízeň jeho. Dle zprávy drážďanského místního dějepisce Alberta Schíffnera, kterou vyjímáme z obsažného pojednání Otty Schmida: »Knížecí skladatelé z král. domu saského« (1910 u Hermanna Beyera a synů v Langensalze, str. 18—-19), hrával tento^ panovník také klavírní skladby Zelenkovy nad jirieTad. Zprávu tuto dlužno — jak sděluje Otto Schmid — bráti zdrženlivě, ježto Míksch (učitel Schroder-Devrientové, Mitterwurzera a j.) ji vyvrací tím. že panovník ten mínil 15 0 skladbách Zelenkových, že jsou příliš podobny Bacho-^vyffi^s niiniž~Tío~~kdysi jeho učitelé v hudbě tolik mořili. : K "těmto, navzájem sobě odporujícím zprávám pričiňuje Otto Schmid tuto poznámku: »Buď tomu jakkoliv v této věci, v každém případě jest litovati, že bylo dosud bezvý-sledno pátrání o tom, kde jsou tato klavírní díla uscho- U vána.« ' • ( 1 Nad každou pochybnost jest zjištěno, že se král s vřelým zájmem o osudy Zelenkovy a zvláště o to staral, aby mu byla poskytnuta příležitost dosíci dokonalého uměleckého výcviku. Za tím účelem byl Zelenka poslán r. 1715 k vynikajícímu teoretikovi a hudebnímu pedagogu, dvor. kapelníku ve Vídni J. J, Fuxovi, jejž rychlé pokroky Zelenkovy tak uspokojily, že se sám u krále přimlouval, aby vyslal Zelenku ještě do Itálie k dalšímu zdokonalení v hudbě, aby totiž — jakjiarjsal J. J. Fux králi — »se naučil všemu a ne pouze pracovati dle jeho (Fuxovy) manýry«. V dubnu 1716 bylo Zelenkovi uloženo připojiti se k drážďanské dvorní kapele, která jela do Benátek, aby spolupůsobila při komorních produkcích hudebních dědičného prince Bedřicha Augusta tehdy tam se zdržujícího, jež se tam měly pořádati. Tam stal se Zelenka žákem Lottiho, a poznal hudbu italských mistrů. Následujícího roku požíval ještě jednou dalšího výcviku u J. J. Fuxe a odebral se pak opětně se zmíněnou kapelou ďo Itálie, kde se oddal s největší pílí studiím prací taměj-ších největších mistrů kontrapunktu. Stýkal.jse_jtii-ihusta s^ A^Scarlattim a spřátelil se i s Leonem a s jinými vynikajícími italskými skladateli. Následkem tohoto důkladného a všestranného zdokonalení svého výcviku,jyyšinul se Zelenka na skladatele prvého řádu. Jeho ďíIaTzějména z oboru církevní Hudby, byla směrodatnými současníky, obzvláště odborníky velmi ceněna. 1 největší velmistr současné hudby, J. š. Bach, jakož i Gottfried Aug. Homilíus, žák J. Š. Bacha a varhaník ve »Frauenkirche« v Drážďanech, jenž požíval pro své církevní skladby nevšední úcty,. i.jiní vážili si výtvorů Zelenkových a dávali jim zejména přednost před pracemi vlivného drážďanského skladatele Jana ^Adolfa Hasse (1699—1783), jehož po způ-šobtf IT v duchu hudby vlašské psané skladby těšily se u dvor. kruhů největší oblibě. Zelenka byl protíchůdce soudobé v přízni dvorů se slunící italské hudby a odíval své »-.~ skladby vážného obsahu formou přísného umění kontra- --punktického. Zevrubný výčet jejich podali jsme v »Cyrillu« roč. 1915 a dodáváme, že dle Spítty (I. 574, 746, II. 509, 16 707) pořídiLEciedemann Bach k podnětu svého otce opis J£eléakova__Magnificat (D dur) pro kantorát Tomášský v Lipsku^ ~K, 1733 nastoupil totiž Friedemann Bach, nejgeniálnější ze synů Jana Šeb. Bacha svoje místo v Drážďanech co varhaník při tamějším kostele sv. Žofie, ale ani jemu nevedlo se lépe, než našemu Zelenkovi, co do mocných vlivů drážďanských dvorních kruhů, kde následkem jejich přízně italská hudba všude převládala. Veliký-VEcanášský_kantor« zavítal tehdy častěji z Lipska do Drážďan, aby navštívil 23Iefěno syna — svého miláčka — a zde se seznámil, dle údajů Naumannových (Allg. Musikgeschichte) poprvé pro-střednictvíni Zelenkovým s mistrovskými díly novobenátské šTčoIy.,^ ~ "Zmíněné, pro Zelenku nepříznivé vlivy drážďanských dvorních kruhů, zavinily, že jeho umělecká činnost nedošla všude zaslouženého uznání a že býval přes svoje mistrovství opomíjen. Rochlitz zdůraznil zmíněné znaky skladeb Zelenkových a porovnávaje i e s díly _Bacha_A^Händla, jeho dvou největších současníků, vytkl toto rozlišení: »Zglgnka.nedostU huie Handla, pokud se tvká vznešenosti a síly, on má uče-nost_JL_Š^BachaL^ale nepoužívá jí, jako tejito^edině. a _všude^jiýbrž_ vyznačuje šé také vkusem, leskem a jemným _cit£OL Jeho díla lze' rovněž daleko snadněji provésti, než Bachova —^^ac^xgzhgd^jvY^^Mji studia^ a dostatku přes-nôiH«r-—'Shrnul své posudky a pojednání o Zelenkovi taliovým způsobem, že značí slovo úvodní k oživení děl Zelenkových. Toho dosáhl též Rochlitz — byť i jen v omezené míře. Jeho snahy vzbudily u nás zájem nejen Dlabačův (Kunst. Lex. III., 436), ir^brž__xJEjj^§£k^g^ (Časopis mus. 1830), z_nichž tento projevil uz myšlenku, že bylo bY„_záhgdno Smýšlení a "osobnost Zelenkovu osvětluje význačná na poměry dobové okolnost, že složil motetto_ na český text (Chvalte Syna božího), jež jpůsobí zvlášíňTněhou jäEo vý-^rón jeho věřícLjdliše a sklon jeho k mateřštině. Zvláštní zmínky zasluhuje též, že pjobjvalŽeIenka__rjřiJkorunovaci císaře Karla VI. v Praze r. lTf23TTE3yj^jrfítom„npsji celého dvora vedle Fúxovy korunovační opery j»Constanza e For-tezžá« proveden byl i melodram Zelenkův »De Sancfo ~^lffgnzes\a.o«, poněvadž s nastudováním tohoto díla souvisel tehdejší skladatelův pobyt v Praze. Zelenka se zdržoval při této příležitosti delší dobu v Praze a složil tu několik Portréty. 17 2 skladeb pro orchestr (jeden koncert, jednu hípocondriu, jednu symphonii a ouverturu) vesměs pro korunovační slavnosti. Neocenitelné Rochlitzovo upozornění obrátilo pozornost na díla Zelenkova, z jehož církevních skladeb vyzírá tolik hlubokého zbožného citu a z jehož ostatních skladeb vane dech současna (srov. článek »Po stopách svérázu čes. hudby« v Hud. Rev. 1920. Tam jsme otiskli ukázku z me-nuettu Zelenkova). Památnou je, jpopojjéz uvedené stránce, zejména jeho suiBCpro~iô73^tr.Kt:erou Zelenka v Praže ř," 1723 sIózíT,,. "'xijm,..ze ieií provedení zároverT s provozováním Zelenkových yokálně-hudebních skladeb za spolupůsobení pražského »Hlahola« v akaHemíí, pořádané"30Tcěrvňa' 1863 v pražském novoměstském divadle "způsobilo nevídaný rozruch v na-šícFTiudebních poměrech a vyvolalo očividný zájem našich kruhů Tiudebních o Zelenku, dne 22. prosince 17^5 v Ďráž-ďanech^ zemřelého^^ zapomenuté jeho skladby. "Podotýkame, že^ppii škladhy_ié oh^f^^"SiSeTá^záježděny^qp PFazcfan^ Suita tato f ž F ďúrl bvla provedena poznovu v Xill. symf. koncertu Akadem. orchestru v Praze r. 1903 a také tehdy vzbudila obdiv (Dalibor 1903, str. 83). 18 BOHUSLAV ČERNOHORSKÝ \j Sleduj eme-li směry, jakými sebralo umění hudební v době protireformace, vidíme, že pěstováno bylo po výtce ve službách chrámových a proto nalézalo největšího rozšíření a zmohutnění v umělé hudbě církevní, pro niž byly Čechy zvláště příznivou oblastí. Směr tento vyvrcholil v Čechách vystoupením Boh. Černohorského, jenž svou činností uměleckou vtiskl na dlouhou řadu let naší umělé hudbě církevní směrodatný ráz, prodchnutý mohutným duchem a uměleckou vyspělostí. Bohuslav Černohorský narodil se 16. února.J684 v Nymburce, byl synem tamějšího varhaníka Samuela Černohorského, u něhož získal první průpravy hudební. Vzdělával se pak, když poslán byl na studie do_Prahy, jako samouk dále. v Jiudbě. Prahnul stále po větším zdokonalení svém v naukách hudebních a byl puzen jtouhou, by poznal poklady umělé^hudhy církevní v Itálii, jakozín lěhdeTsíKo~něl-_ většího a nejbohatšího zřídla tohoto odvětví hudební skladby. Dokončiv studia teologická, vstoupil do kláštera řádu Minoritu u sv. Jakuba v Praze a jako člen tohoto řádu ndpHral sp dn kláštera., táhnž ř_fldn v Padnvž kde byl posluchačem tamního mistra Padre Martiniho. jenž považován byl tehdy za přední autoritu v oboru hudby á největšího znalce a učitele kontrapunktu. V této době nabj^o^_IJaHi především veliké popularity tjmpní ^ar1igni>k*é., (Pa~gqřiini dále i žák téhož, Casini) a Černohorský, zJoho těžil mnohopro sebe, jak jako hudební myslitel, tak také_iako_umělec.~vItálii došel hodnosti magistra musicae a dosáhl místa ředitele kůru u Sv, Anny v Padově. Po nějaký čas zaujímal též místo varhaníka ve františkánském klášteře v Asissi, kdež vyučoval pnzdžjšíhn objevitele t. zv. kombinačních tonů, význačného aesthetika apředevším výborne]Sô^puslistuJaiuseppe Tartiniho (1692 azTY/Oj, kterýmial^^ovědo^mo^jiebyt blěz vlivu na vývoj jVlozarta^jalččí. sklačlatele smyčcových kvartet. Na italské půdě, kdež byl Černohorský zván »Padre Boě-mo«, setrval *— jak dosud, ač ne dosti spolehlivě se udává — až do r. 1728, kdy se opět vrátil do Prahy. Černohorský snažil se v cizině získaných znalostí a zkušeností po svém návratu do pražského kláštera svého řádu v otčině uplatniti a domácí hudbu k nejvyšší úrovni vypěstovati. Tento cíl provázel jej nepřetržitě celým jeho dalším žitím. 19 Především ujal se vedení hudby ve svém působišti, klášteře u sv. Jakuba a vedle této činnosti, vyzbrojen jsa bohatými odbornými znalostmi, připoutal k sobě četné žáky, jež učil kontrapunktu. Tak stal se časem osou pražského hudebního života. Jest litovati, že jsou záznamy zpravodajů, vztahující se k době působnosti Černohorského v Praze, dodnes mezi hudebními historiky neustáleny. Stačí v tom ohledu poukázati na často pronášenou domněnku, že žil ve zmíněném klášteře Minoritu v oné době též Astorga (1680—1750), kteroužto vedle jiných i Roch-litz uvádí ve své knize »Für Freunde der Tonkunst« (1830, B. IL, 99) takto: »Našel (Astnrga) pafrpč y fprhárh tehdy_ vedle^romanucjíýxjr^ to, čeho měl po výtce zajDoJxěETv mjrumilovné, po jeho způsobu nábožensky cítící a v_jeho umění vy^kajíc^jlďj^^^t^áyil^^ytek svého života jnöho důvodu "žaeTHSuav klášterním, aneb nějakém témuž podobném ústraňľa zatíšTT7T hlav^ — jmak" tak-obdívtíhodna-^ je zastřena.« —-——_— Tiskem bylo u nás vydáno z jeho děl několik skladeb varhanních ve známé sbírce K. F. Pietsche »Museum für Orgelspieler«, vyd, r, 1832 a Vitáskově sbírce skladeb starých našich mistrů r. 1823, pak 0, Schmidem ve sbírce »Ausg. Orgelwerke altböhm. Meister« (praeludium z As dur, Ď dur, pak C moll, fugy z C moll a A moll.) a v časop, »Blätter für Haus und Kirchemusik« (vyd. u Herm. Beyera a synů v Langensalza) roč, 1912/13 č. 8, část kréda mše z D dur. 25 FRANTlSjEK__T_UMA Za nejvýznačnějšího mistra hudby chrámové a odchovance Černohorského pokTadjnjéJEraniasf-tf Tuňna Narodil se 22. říina^ jJQČv Kostelci nad Orlicí. Byl synem tamního varhaníka v'áclava Hynka Tůmy a jeho manželky Kláry, jejíž jméno rodné v zápisu matričním bylo vynecháno. Dle Dlabače (III-283) byl tenoristou v klášteře Minoritu u sv. Jakuba v době, kdy tu hudbu chrámovou řídil Černohorský. Na nevšední hudební vlohy Frant. Tůmy upozorněn byl český kancléřJkr^jyjiský, který o velkolepých __ hudebních produkcích r. 1723 za" korunovace Karla VI. v Praze, jichž vedení sám se podvolil a pří nichž Fr. Tůma spoluúčinkoval, seznal v něm mnohoslibný talent. Zmíněný/', šlechtic stal _ se pak přízxiiy£ejn_Františka Tumy_a dopomohl jnu k tomu, aby nabyl všestranného vzdělání hudebního. Přičiněním tohöTö-p7IžnTvče7 fetéřy" měl své státky poblíž rodného místa Tůmova, odebral se Tůma za účelem svého výcviku do Vídně, kdež se staj_žákem .Tana .Tos Fuxe, u kteréixQj^l^iJäMaÁSŠh^J^^^ÍX. EonSpuHklu Mimo to vycvičil seTůma na~gamEü, kterýž nástroj pakjmistrov-sJ^^ylá3aTrT^ol^T74ÍzemřeT j ěKo příznivec a taktéž Jan Josef FuxTTuma požíval v hudebních kruzích vídeňských již tehdy takového jména, že feyhj mu uděleno místo kn-morního skladatele^čís, Alžbgty^vdovy po Karlu VI., která byla" stejně jako zemřelý její manžel zanícenou milovnicí umění hudebního. Jak učený Martin Pelzel, prvý životopisec Tůmův, ve svých »Abbild, böhm. u. mähr. Gelehrten u. Künstler« (vyd. v Praze 1775, sv. IL, str. 180) uvádí, obdržel Tůma, který gg tggjLjgj^/'Yl"*"'' přfyT" MarípJTg. režie, zaslouženě z množství spolužadatel» zmíněné místo. V tomto postavení mohT~ie~paE~"sddatí žčěTa"ikTa3Be a v této době vznikla také nejčetnější a největší jeho díla, jež vyznačují se mistrovstvím kontrapunktickým, bohatou a vzácnou vážností myšlenkovou. Díla ta pro tyto vlastnosti nalezla v hudebních kruzích vídeňských velkého rozšíření a uznání. .Známo. Jí&. také Mozart skladby^^úmovypilně studoval a důkladně je znal. Marie Terezie zašlaľa Tu-r^m^veľmocTtítby. aby pro" ní uveHl )žalm~»Miserere mei Deus«~v hudbu a sama v nich vyznačila místa, j.ež jcjiudbě zidáčtě-zjLŽraznlti "met~a~ža práci tu mu na důkaz své spokojenosti s ní odevzčľala zlatotkanou tabatěj4m_se_Jilíi_du_-Jíájy^ Tůma -— jak~OT Schmí3rve~žiaESné již monografií (»Die böhm. Altmeisterschule Černohorský«) uvádí [na str. 103]) — pracoval_yelmjrychleL takže obyčejně dokončil 26 celou mši^ye třech jlnech, Tento zpravodaj a zanícený T>ääaTeí*o Tůmovi zaznamenává, že TQjuna_b^^mržem^dle cgr lého smýšlení a cítění svého Nemc^nTTTTcTsl). Sám přiznává však, že vznik jeho individuálního založení duchového nemohl bezpečně zjistiti a bedlivým svým pátráním po tom, zda by snad se strany matčiny nedalo se na původ jeho usuzovati, nemohl dospěti k tomu, že by aspoň s této strany kapka německé Ttrve do jeho žil přešla, ježto nedá se z matriky kostelecké k r. 1666 sáhající rodové jméno matky zjistiti. Týž zpravodaj poznamenává, že Tůma měl sklon J^abstraktním studíínxbyL oddán _ _p_řJroo^2Kls.am.otářstvís, ■ Toto^ajožení^j^vaHy^Tumovy poukazuje právějyrejmě na jeno čistokrevný původy jet typičkym""žňakem pro někdejší ^ase současníky^ Tůma byl synem českého východu, doba a vliv poměrů určily směr jeho cítění a smýšlení. Po smrti císařovny Alžběty (21. prosince 1750) byl vykázán Tůmovi doživotný důchod a pobyt v paláci jejím ve Vídni. Tůma však, když mu tu zemřela manželka (r. 1768) neměl již stání a prchaje před hlukem velkoměsta hledal poklidu na venkově a dle domněnky O. Schmida odebral se nejspíše na výzvu svého ctitele Pavla Gratschmajera, tehdejšího uměnímilovného opata kláštera praemonstrátů v Gerasu, do rozkošného tohoto venkovského zátiší, kde žil pak po 6 let jen své tvorbě umělecké a přírodě. Když pak pro své chatrné zdraví tamní poněkud drsné klíma již snášeti nemohl, vyhledal si na sklonku svého žití přístřeší klášterní i iné a ubytoval se v klášteře Milosrdných Bratří v Leopoldově ge Vídni (bei St. Mísericordia), kde dne 30. ledna 1774 zemřgl~ Dle úvah O. Schmida o Tůmovi, »jjiáme v Tůmovi mistra, ,který nade vší pochybu byl z kruhu školy j^rnohoxského, jajflejinivfdomíl slabocřstranklT šve doBýTTu totiž, žt> umě, ní ztratilo kontakt s náŕôdHinT cítěním současna.TK tomu alužHo^prípomenoufí, že v zahraničí míněno bylo pod_ po-jmemjněmectyí dle tehdejšího nazírání jednak příslušenství dle cítěnrhářodního, j^dnaJkvYznávám^e kjsměru dle školy německé jyorjaku protiškolé" vlašské. O, Schmid, oí3any~cťíTeT starých čes. mistrů hudebních, vydal kromě vzpomenuté již sbírky (Ausgewählte OrgelT werke altböhm. Meister) obsažný výbor skladeb Tumayých u Breitkopra a Härtla v Lipsku v úpravě pro^ klavír ve 3^ * svazcTcíi Krami1 svazgK~~ fV5lk~šäus"gäFé~~cľ 17^H) přináší ukäzky~)ehô "skladeb komorních (sonátu, tři věty ze symfonie z C moll a z A dur, sarabandu z partity z F dur, 2 věty ze symfonie z A dur, Les cloches, finale z partity 27 Ik v G dur, 2 věty z partity do D moll, poslední větu ze symfonie z G dur a z A dur), dálp^v^^ y| i«9j nhzahuio jeho Passionsgesänge a třetí .svaTek Jč. 1826] »Ausgewählte Chöre und Chorsätze« a mimo tô zvláště v nákladu Hermanna Beyera & synové v Langensalza: duetto ze Stabat ♦mater; »Fac me tecum«). Skladby Tůmovy církevní ocenil Laurencin, nadšený jich obdivovatel a ctitel, obšírně v »Daliboru« r. 1863, kde o nich praví: »^Tůmových církevních .skadbách jest vždy trefně_ základní karakter a smysl slov podán a s důsledností nejhlubšího porozuměňTažKu konri-nodržen a groyeden^Tuma vjig^obesel a všeho se vystříhal, co by j en nejsläb~sí~š tin ne-vážnosti na sobě neslo; liehcTjjkTájďby jsou vidy pravdivé, vždy ušlechtilé, vždy krásně značí se v nich věrně podstata. obs^b^^^mysTza^akiad polozených slov ... Je to tóny vtělená filosofie o síovechT^ólíícTíTTtteralšev Tůmových skladbách jeví. Tato filosofie vystupuje zde ale tak rozhodně a je tak proniknuta vznešenou úlohou, že mnoho přesvědčovacího umění k tomu zapotřebí, ab^y^hjonijv^rjg^um^li^že^ tatojiádliexnáULudb^4e^ "a že vlastně z oné dětské víryj^z^duše každého" skutečně naBôzetískeho'ún^íún^^s^'íeiúo duchový klam přispívá k tomu, že~"riám Tůmovy ikladby tak drahé jsou a klam ten neruší jejich významné dojmy i toho, jenž odhaliv onen závoj, vlastní snažení a chtění Tůmovo vyzp,yíoval. . .-< 28 JOSEF SEGER V Dlabačově slovníku (Künstler-Lexikon), jest Segerovi věnována podrobnější stať, v níž je podána předem karak-teristika tohoto umělce. Dlabač označuje Jos. Segera (nar. 22, února r. 17161 „za nej proslule j šího varhaníka Evropy, Uvádí o hěTn jeho živ^tnŕ^ätayfeT^äTažujéme také tuto. Dlabač zaznamenal, že již v prvním mládí se jevila Sege-rova hudební zdatnost tím, že si hudbou netoliko zjednával svou obživu, nýbrž opatřoval si také prostředky, by mohl ve svých studiích v Praze pokračovati a hodnosti magistra filosofie dosíci. V čase, kdy studoval humaniora na akad. jesuitském gymnasiu, vyznačoval se svým altovým zpěvem, jímž získal si při jakési opeře r. 1729 v Klementinu provozované prvého úspěchu. Od té doby nalezl plně v hudbě sve potěšení a rozhodl se věnovat se zcela hře na varhany a komponování. Prvním "čitqlem jeho byl proslulý minorita Boh, Černohorský, za něhož nej prv jako altista při farním a klá-šterním chrámě u sv. Jakuba v Praze účinkoval a jfthf)/ ni- -klonnost na spSp jpčtó Km víre upnntal, 7e obtížné variace, jež_cizí jakýs virtuos v klášteřp jcimtn s všeobecným úspěchem hrál, zcela správně pochopil a z parnětí pa, houslícTÍ .nápodobil. Řečený kněz lidumil zjednal mu příležitost, že" jmnj]í^jjidovaTi~p"ártitury Ľ£J^^2f,jjír_hj??Í!!ŤI!J' Využil pak všeho toho k svému zdokonalení, studoval spisy a díla římského skladatele Jos, Prenestíni, Angela řleVrarduio, Gara-tiera Marcella, Angela 133äry, proslulého Jana Jos«_Fuxe1 FjrantišJta._Tuiav. a j. v. Tím vzdělal se na tak vynikajícího varhaníka a skladatele, že již v té době se mu u nás nikdo nevyrovnal. Záhy na to dosáhl místa sekundisty u farního chrámu sv, Martina, kde po několik roků účinkoval po boku proslaveného varhaníka Zacha. Sám Zach ho cenil tou měrou, že v listu svém-který no odgEjld li Zachu y č r Prahy byl v jeho obydlí nalezen, doporučil Briximti, svému nástupci ä řejditehkůru u~šy, Sarjina» na uprázdnené místo tamního vj.rHältüTiir~Segera Jako nejlepšího z varhaníků pražských. Toto ZacTiovo přání se brzy splnilo, Seger obdržel mísío varhanické u zmíněného kostela a po 6 roků zastával též místo primísty v chrámu Týnském. Po té nabídl mu magistrát pražský také místo varhanické v Týnském kostele, jež po 41 roků jakož i stejné místo v kostele Křížovníků u sv. Františka poblíže Karlova mostu po 37 roků s velkou pochvalou zastával. J_Q£e.f_IL—za^svého pobytu v Praze, když jej r. 1781 v chrámě Kn^vnick^m^yleTTirati, óbdi-vo_yju_jeK~TířirirvysTovll přání, áBy tohoto znamenitého 29 muže měl v kapele vídeňské aj>o několika měsících na to ^aTmü^za^KtTdiEreto tomtcTjěho ustanovení. Avšak Se-,"~ I?!3 neb~yIo"více, zémr^lT~o"TuŤnôcT 3jiF~22T dubna 1782 Ye_yěku.66 röEu a byl 25. dubna, v chrámu svľ HaštaTa s vel-kßllI^vou_r^hrben. % j? er vyrvi ři j vol i rt» mnoho žáků, mezi nnnižJäyji nej proslule j si: Mysliveček" Jaň~HFG5zěluh, ]&$■. píka, Kuchař, Volánek, _^urscher7*SkydánekľiTčhž on* sám-si-K^Hci .vážITTeho skvělá sbírkahudebnin se všemi jeho skladbami přešla do majetku jeho zetě Fiebicha (zemř. 26. lístop. 1800). Osm tokkat a fug pro varhany vydal Daniel Gottlob Turk z Hallu u Breitkopf a v Lipsku v r. 1794 s následovní předmluvou; »Fro umění vždy ještě příliš záhy zeinřejý^JsejSerbyl dle souhlasného úsudku všech znalců jedním z nefidukladnějších varhaníku v Německu. Mezi jinými vecFzTiäTyim odborníky, kteri terTEb úsu3ek potvrzují, měl zvláště můj přítel, vážený koncertní mistr Ernst v Gothě příležitost, častěji Segera slyšeti a moci se podivovati vedle řídké zručnosti výkonné, jeho velkému ušlechtilému a solidnímu způsobu hry. Za účelem tím, by tento pravý a účelný způsob hry, který sice dosud úplně nevymizel, ale přece znatelně jíž počíná stávati se vzácnějším, mohl býti podívován_a co možno rozšířen, hleděl pan _y L. Ernst veškeré po.Segerovi zanechané skladby" skoupiti. To se mu také podařilo, ač ne bez námahy a nákladů. Týž má tedy nyní velice značný počet preludií, tokkat a fug, které postupně budou veřejně vydány předpokládaje, že hudební obecenstvo tuto první sbírku příznivě uvítá a dostatečným odbíráním téže k rozšíření jejímu nezvykle činného nakladatele po přání jeho podpoří. O tom lze tím méně pochybovati, ježto nikdo z pravých hráčů na varhany cenu těchto tokkat a fug nemůže neuznati. Vždyť i při nyní panujícím vkusu v hudbě, je přece ještě stále dosti mužů, kterým skladby pilně zpracované — byť by i vyžadovaly také namnoze cvičení — budou velice vítanými. ^Ostatně smím doufati, že aninej přísnější soudce umění protiSu-kladnosti Segerových~sKIad"eb — vyjímaje tu a tam malou strohost ^Tiiudernocileč j^íŤ~co~maIo vytýkati: Potěšiti musí každého znalce mňění, že uveřejněním těchto skladeb dosavadní zásoba pro varhany dozná přírůstek ne docela bezvýznamný. Vždyť i při tak četných mistrovských pracích pro ten velký a v mnohém ohledu nejdokonalejší nástroj, není přece počet dobrých tokkat a fug tak veliký, že by přítomná sbírka mohla býti považována za zbytečnou. Předpokládaje toho a jsa přesvědčen o ceně téže, nemohu jinak^než ji všemJimMm-JiS_v§íha.ny< kteří 30 se chtí nad průměrnost povznést^ co nejdůrazněji dopo-jručiti- .!<< Tato Turkova ~ slova o Segerovi napsaná vystihují profil Segerův i názory nedávné mu doby na jeho tvorbu, K tomu dokládáme, že k pokračování řečené sbírky nedošlo. Četné skladby Segerovy pro varhany vydali: K. F. Pietsch (Museum T. Orgelspieler), dále Rob. Führer, Jos. Schütz a Jos. Vitásek ve sbírce; Fugy a preludia starších vlasteneckých skladeb z r. 1832 a Otto Schmid ve své sbírce Ausg. Orgelwerke altböhm. Meister (praeludium z H dur, D moll, F dur As dur, fantasie do D moll, Tokkata a fuga z F dur, fugy z D moll a F moll), pak zvláště v nákladu »Musik Woche« v Lipsku (2 praeludia z F dur a D moll, a fantasii z E dur). Mimo to otištěno několik Segerových praeludií ve sbírce J. D. Manzera: Sammlung von Übungssätzen (vyd. v Lipsku u Karla Schulze) a ve sbírce Dra Volckmara; Orgelalbum (vyd. v Lipsku u Pe-terse). Hlas o Segerovijigjzávažnější je list J^_g, BacJia^iímž ho doporučil hr. TrnllesimovT jako nejlepšího učitele pro Mat. Soiku. jak Laurencin zaznamenal v'Allg\ mtrsr-Ztg^tSeíTEÍě dokládá: »Lituji, že: jsemjsi.JcjQjjsaní, jež, mnjLpjceígtfne j -JgEŠLJék^Segrův. varhaník_Kuchař,_do jehož rukoujnejvetsi díl pozůstalosti po Segrovi přešel, neopsal, Na mnjiehdy J[4leíéhjDJ_ale_jLBac]i£m_ jij^c^ti^iib^znäin^íieho jinocha učinily tyto řádky mistrovy nejhlubší dojem.« 31 FRANTIŠEK X. BRIXI V dobé, do níž spadá působení školy Černohorského, udávající církevní hudbě v našich zemích po dlouhá desetiletí směr tradicionelní, a ze které vzešlo tolik zdatných skladatelů, vynikl Fr. X. Brixi, vyhraněná osobnost, jež ráz své doby daleko předstihovala a znamená oproti konser-vatívnosti tehdejšího způsobu církevní skladby jakýsi směr, odpoutávající se k bezprostřednosti a umělecké volnosti. Tento zajímavý umělec, jehož plodnost v oboru církevní hudby byla neobyčejnou a jehož díla značí odlišné stanovisko ve zmíněném období, byl považován za nejosobitějšího v řadě nejoriginelnějších skladatelů, ač se ráz jeho děl zdál namnoze povážlivým obhájcům směrů, jež vytýčila a ve svém štítě po věky nésti doufala škola Černohorského. Fr Y fírixj_ (dle záznamu matričního kostela sv. Trojice » vjasině Er. Vojtěfh Emanuel Pri-d] narodil se v Praze ' žTTedna 1732. Otec jeho šímongrixi v letech 1718—1737 ředitel hudby a varhaník při kostele sv. Martina v Praze, jeden z bratrů Doroty Bendové, matky to slavných Bendů, gosky_tl_mu sám ^ájík^ry^_pj^]^^yxiý^hudbě. Když jeho otec 2. líšTo^iHuTR3T~^elnřeX~ odebraI~l3e František do Kosmonos, kde se mu dostalo na piaristickém gymnasiu t \ od tamějšího mnicha P. Simona, jehoblízEěKo příbuzného, "" -dal|i_hudební výchovy. Už tehdy napsal několik kostelních církevních skladeb. Jeho vlohy a sklon k hudbě byly pohnutkou, že se po dokončení studií humanitních (v seznamu z r. 1748 je zapsán jako rhetor s poznámkou Felicissimus ingenií) zcela věnoval hudbě, které se důkladně vyučil, ježto ^míněný piarista, brzo byv upozorněn na neoby^. č-SJng—nadáni svého JchránShce, "vpravdě otcovský oň pe-čovaJUa jehe hu4ěbní^ýcME_yjkml^^ poroval. ~ Fr. X. Brixi odebral se do Prahy, kdež domohl se místa varhaníka při kostelě~livT^IavIa~~na Starém Městě, pak stal se varhaníkgin při jcostele sv, Mikuláše na Malé Straně, na toředitelem kůru u sv, Martina a konečně kapelníkem pří metropolitním chrámu sv, Víta. O průběhu jeho uměleckého vývoje nemáme bližších zpráv a víme pouze to, že nehledal_jiikďx_y-JCÍziriá-JÍalšoio vyškolení ve svém oboru, ňýbrilže_^e yyvíieJLrjQuze__za yliyiL iL vzorů domovských. V jeho skladbách projevuje se, že zcela pyládaJL.umení ISfinlrapunktu, pila ta_jsgiT psána ve slohu JfihaZďobyl avšak ve^ výrazu, .nikoKjak žulově vážném^ jakó-na_riL_Yě-hlasná díla Černohorského,_nýbrž j>Jynnou_ rnelodikou^ 32 Zajímavo je, že byl zvláštní tento ráz církevních skladeb Fr. X. Brixiho považován za známku„jaftsyětštělosti slohu jejich. Fr. X. Brixi složil 52 větších a 24 slavných mší, nesčetné litánie, nešporní žalmy, graduálía, offertoria, stabat mater, několik requií, 2 koncerty na varhany, jakož i mnohá díla pro varhany (fugy, praeludia, toccaty, partity), jež byly velmi oblíbeny a v opisech rozšířeny. Složil též koncert na cembalo (s malým orchestrem), pak různé árie, kantáty, mnoho menších skladeb na klavír a na varhany. Ve sbírce hudebních přátel hudby ve Vídni nalézají se i rukopisy jeho komické kantáty »Schulmeisteríus« (pro 3 hlasy, housle a basu), jež je nejspíše totožnou s jeho jednoaktovou komickou operou »II cantore«. Z jeho děl bylo málo vytištěno, pouze ve sbírce K, F. Pietsche (»Museum f. O.«) vydány jsou některá praeludia a fugy a dále ve sbírce, již vydali Rob. Führer, Jos. Schütz a Jos. Vitásek r. 1832: »Fugy a praeludia starších vlasteneckých skladatelů« jsou otištěny tři fugy, jedno praelu-dium a jedna tokkata Církevní díla jeho byla však v Čechách tak často provozována, jak tomu nebylo u žádného jiného autora a .lze ,je^^ej_^[eji3i.^5h^sta^ve velkém počtu nalézti téměř jia jčaldernkostelním kůriPv jCfSKacIvT~ Ulabač praví o léto věci [1.-224): »Jeho^íía^mají dnes ještě f 18151 svou cenu a_býyají s oblibou provožovanä"Täk"y hlavním městě, tat í naľveBikflgé^ NékTělFeHIřyvky^z^Tghj °^í^ený5n~i^^3eb~ také přešly během ^oby yjaápéji^_iiarQdjnícTíJj^ísjiLl ""Podotýkáme, že veliké .requiem, jež napsal Brixi pro císařovnu M?rii Terezii^ a pak jeho pasloráliií_jtn|e._býyaJX jdrtfiS. j ežtěv provjazovaDX a to s úspěchem. V odborných hudebnícnkřužíčTi našich vzbudily neobyčejný zájem jeho dvě koncertní skladby pro varhany s průvodem orchestru, dne 4. června 1913 ve strahovském kostele provedené. Fr. X. Brixi byl — dle Schillinga (11-25) — záhy pokládánu ya vynikajícího v řadě-Jiejobratnějších ajnely5yš51i^ lích varhaníků, nejdůkladnějších kontrapunktlstůa^ vůbec za_ sjféxážnéhoj zručného ji_.invencí_ PpJýxaJXhy1n neznámo, že si Mogart 'jehojjíaiĚTvelmi vážil. (Srov. článek náš »Brixíana« v Daliboru« 1921.) Nástupem jghn, jakn kapelníka dómu, bvl .Jan Ant. KoželuhiL Současně^ s Jgmjtfí "b*rna 7a^1n pak období lesku čStó_crrkeyiií_iudb$ího byľvjedom. Pročítá je něko^ Idů^TagiTýcíi re-censi svých pozdě^Ších_djsl^ prayil JEcíysi^_svému příteli: >>ße£cns^OiIjlIa^ä-4^HreHüje™."a IpLválí, že přihlíží ,ÍL.y.£]fliĹjemným pravidlům umění skladby, jejichž umě-jecli^riáz^l„on7mněIeCj am neznal« Jíž záhy ho poučoval cit bezpečně o tom, co abstrahované pravidlo káže. Tohojrvalýin důkazem jest šest klavírních sonatt_které_ vyšly_ v__zjr^ě_JL75jLy:_Berlíně. Tyto_ nu trio ještě nyní^jjovažovati za klassické ... A zpravodaj" "pokračuje: »Není známo, zda byl Benda povolán do Gothy na přímluvu přátel či pro vážnost, jaké požíval, na místo, jež dotud zastával Stölzel, muž ve svém oboru zasloužilý.« 51 Do Gothy přišel Benda jako kapelník 1748, Toto místo přispělo značně k prohloubenému vzdělání komposičního talentu jeho. Věrné, důkladné a obsažné líčení Schlichtengrollovo — nejlepší pramen r3ro poučení — zaslouží, aby doslovně bylo uváděno, ježto dokazuje, jak neopodstatněný a neudržitelný je názor, — někdy pronášený, — že Jiří Benda vděčí za svůj umělecký vývoj a vzdělání ve skladbě cizině, tamním vzorům, jako Ad, Hasse-ovi. F. Graunovi a jiným a že by se proto neměl čítati mezi skladatele české. Příslušný pramen poučuje nás ještě takto: »Tehdy panující vévoda Gothajský Bedřich III, byl velikým přítelem a znalcem umění hudebního a Bendu přiměl k tomu, že mnoho skládal pro hudbu chrámovou, (Srov. též článek Pavla von Ebart v časop. Blätter für Haus und Kirchenmusik, vyd, v Gothě, roč, 1902 č, 1.—3.) Vytvořil téměř čtyři ročníky kostelních skladeb a mimo to více mší, pašijí a jiných prací. Jeho Symphonie byly tehdy tak oceňovány jako nyní Haydnovy a Mozartovy. Zásluhy jeho jako znamenitého skladatele církevní hudby-se uznávaly v celém Německu a každý, jak v jeho bydlišti tak i jinde, kde si vážili hudebního umění, obdivoval se jeho italským áriím, v kterémžto umění spojoval správný výraz slov s výborně přiléhající melodií. Složil i úplnou operu italskou: »Čiro ríconoscinto«. (V roce 1766 složil ještě druhou italskou operu; »II buon Marito«.) Úcta, již požíval u svého knížete, byla taková, že na náklad tohoto v roce 1765 cestoval do Itálie a poté byl jmenován též ředitelem kapely ve vyšším stupni hodnostním.« Podle Schlichtengrolla shledal se Benda v Benátkách i se svým budoucím nástupcem Schweitzerem, při čemž Schlichtengroll podotýká: »A když tento muž později současně s Bendou také v Gothě žil a úplně ho zanedbával, stěžoval si na to Benda ríě-bez trpkosti a to tím spíše, když Schweitzer v Benátkách ho byl vyhledával a o radu a o pomoc v mnohých věcech prosil, kteréž věci mu podle Bendova úsudku neměly býti cizími v skladatelském umění...« Itálie podle zprávy Schlíchtengrollovy »obohatila jeho hudební vkus a dodala mu všestrannosti, zbavivší jej dosavadních předsudkův. Po návratu z Itálie úplně odložil ne-chut k hvfdbě divadelní a zvláště se zajímal o ni a nacházel mnohý podnět v hudbě té, která se mu jevila dotud jakoby velkým štětcem působící a proto jemu dříve protichůdná byla.« 52 Chlebodárce Bendův svou láskou k umění způsobil, že í němečtí umělci — což na tehdejší dobu bylo dosti vzácné — vedle italských u gothského dvorního divadla hostovali. Podnícen příchodem Seilerovy společnosti divadelní (1775) k básnickému umění, stal se Benda obdivovatelem mimického umění herečky Brandesové, jejíž výrazná hra jej nesmírně poutala. Podle »Allg. deutsche Biographie« (II. sv. 1875} zbásníl Brandes pro svou paní »Ariadnu« a na tento text již Schweítzerem zhudebněný znova komponoval Benda 1775 pro Gothu zmíněné melodrama, jímž se rozumí, jak známo, onen druh dramatu, kde přednášenou báseň doprovází jakoby malující a výraz sesilující instrumentální hudba. Tato BrandíÄoYSua^Bendova »Ariadne« jest předním němečTcým jnelodramatem, třej^s_ne jrvnto rjoďem tohoto druhu yů^^[~né^ť~^qusseau zavedl tento druh dramatických děl_hudebních a již 1773Zvys1a jjartitura ^ďnó~JÄŕTä^nú~na^áxu<7r obe opravdu znamenitá. Vy víte, že Benda mezi lutheránskými (severoněmec.) kapef-níky~vžlJybylmvm miláčkem; miluji o5e~díľá"~taíc, Žg~je mám stále po ruce kamkoli jedu...« Podobně komponoval Benda ještě text Rousseauova "»P^yfonalionu«. dále Ram-lerovu »Cephalus a Proceris«; v díle "»Almensoy a Na-jáine« pokusil se později spojiti árie a sbory s melodramatickým provedením. > Novost myšlenky a Bendj3yo„mjsirné__spojqyání^ poesie a hu3by vzbudilo pödjv"ö"hromny. K nesčetným hlasům zaznamenaným současníky budiž připomenuta též dosud neznámá zpráva, která jest vyňata z listu kdysi v Donebauerově sbírce rukopisů chovaného, v němž Max Eberwein (skladatel hudební, 1775—1831) z Výmaru píše dvornímu radovi Kirmsovi ve Výmaru: »Její Jasnost kněžna a celý zdejší dvůr tak pobavilo Bendovo monodrama »Pygmalion«, že si přejí netoliko ještě několi- 53 keré opakování slyšeti, nýbrž i »Ariadnu^a Naxu« od téhož komponisty; kněžna mi potom nařídila, abych Vaše Blaho-rodí požádal, abyste co nejlaskavěji poslal text, partituru a rozepsané hlasy Bendovy »Ariadny« po jízdním myslivci, doručiteli tohoto listu .,.« Zdá se, že Benda vynálezem nové, zvláštní umělecké formy melodramatu nejvíce upoutal tehdejší svět umělecký a že nedošly již takové všeobecné pochvaly jeho německy psané opery: »DorfJahrmarkt« 1776, »Walder« 1777, a »Romeo a Julie« 1778. Různé názory byly vysloveny ve staré době jako později o hodnotě jeho dramat hudebních a o hodnotě pří tom užité formy umělecké. V hudební ročence (MusikJahrbuch für Wien und Prag) pro Vídeň a Prahu (1796, str. 22) čteme alespoň tuto poznámku o Jiřím Bendovi: ».., Naproti tomu jngzdá se, že by jtvorba vokální byla jeho šťasťnýnPôbo-Km, vyjímaje několik jednotlivých árií. Pozorujeme ponejvíce jakousi rozpačítost v jeho hudbě zpěvní. Třebas jest krásná jeho kantáta »Ariadne«, přece tak zřejmě pohřešujeme v ní onu vznešenost, kterou dovedl Benda vložiti tak krásně do svého melodramatu.. .« V »Magazin der Musik« (vydáno Karlem Bedřichem Cramerem v Hamburku, ročník 1783), v němž vedle podrobných »zpráv o Bendově rodině hudebních umělců« (str. 769) vyšel také výborný článek J. Bendy o recitativech — vyslovuje se kterýsi recensent, pojednávaje o provozování jisté opery (na str. 1079) takto: »Celá opera Gluckova, Sallieriho, Bendova (jmenuji tyto tři, poněvadž jsou vždycky ti jediní, jejichž zpěvohry vesměs pravým výrazem se vyznačují a neobsahují příliš mnoho, plev, krásy pouze konventio-nelní) ...« Tento hlas jest zvláště 4 významný pro úroveň tehdejší hudby dramatické. Tehdy právě, kdy vzmáhalo se v divadelní hudbě affek-tované ozdůbkování (kudrlinkování) a obliba v passážích, jen šťastný zásah Bohem nadaného mohl uvésti současný svět v údiv výtvorem melodramatu, tedy prostředky a druhem docela opačnými, které ovšem všichni stejně nechápali a neposuzovali. V »Allg. Mus. Zeitung«, ročník 1801 vyšel důležitý revuálni článek »Poznámky ke zdokonalování hudebního umění v Německu v 18. století«, v němž podroben význam J. Bendy pro pokrok dramatické hudby zevrubné úvaze; praví se o tom toto: »Jeho význam spočíval v árii (nebo spíše v kavatině) a v effektním recitatívu, kterýž pokud se tvče hudební deklamace (neboť theoretická není bez chyby) 54 náleží mezí nejpřednější, které můžeme uvésti. Takto si razil cestu k srdcím a dosáhl určitě cíle tam, kde srdce nalezl, neboť on žije zcela umění, kteréž mu nesloužilo jako J20mßc.njce._ie«inosti^ nýbřTTákóT vznesené božstvo sídlilo v jeho duchu a zaujalo~fělio bytí často íak,. jako^byjio až .unjisejo ž lohoftT sveta. .^„k^LJiáLJÍEljLJ^í^kO-Í^^Ťí iakojcžin^rím TSendouí...« Autor tu ještě poznamenává: »K tomuto provolání dává mi podnět pro naše obecenstvo tak čestný zájem, který věnovalo jeho dílům. Jestliže tento později ponenáhlu hasnul, zavinil to výhradně živý, stále se rozšiřující obor hudebního umění a potřeba nová díla slyšeti, která spíše smysly sytila než srdce; .alespoň pak j?ozději vyskytl se jen jeden (snad tu míněn Mozart), jehož yšěmocniL síta zasloužila^ Jjejrfedjnm Benda zašel jako jaě^íc-^eii^Iuncěni^« V roce 1778 vzdal se Benda místa u dvora v Gothě, poněvadž se domníval, že je odstrkován proti svému soku Schweitzerovi; — praví se, že bez důvodu —, šel do Hamburku jako ředitel hudby ke Schröderovu divadlu, potom do Vídně, kde jeho hudební akademie došly velké pochvaly, avšak vrátil se opět do Gothy. Žil potom na různých místech, když ho byl obdařil vévoda Gothajský, jeho bývalý pán, platem z milosti, zabývaje se upravováním a vydáváním svých klavírních komposic, psaných v Gothě. V roce 1781 byl v Paříži a v Berlíně, když tam dáVali jeho »Ariadne«, a vrátil se v roce 1784 — po několikaměsíčním pobytu v Heidelberku a Mannheimu, v němž přítomen byl provozování své zpěvohry »Romeo a Julie«, — opět do své venkovské samoty do městečka Ohrdruffu. Později přeložil svůj pobyt do romantických Köstritz, kde vzdálen všeho styku s lidmi a^pdvrátiy_se_úpJlně^od_ s_yéhg_ umění, bloudíval v osamělém ústraní a jcabýyal se úvanlunTo nesmrtelnosti duše, o níž šé~přeivědčiti nebyl sJtQi^Tam zesnul 6^ listopadu 1795. • Sloh J. Bendy stelesnený v jeho melodramatech, jest nejen historicky zajímavý, nýbrž jíž tím vysoce významný, že Mozartovi Bendova zvlášfaic^t_sk>hQ.vá^,s,lc^žik_^a_vzOT.. pří komponování »Zaídy«, a že vedle Mozarta zmocnili se této umělecké Tóřmý mnozí znamenití hudební skladatelé a usilovali o její zdokonalení. Již proto máme v oněch dílech hudebních bohatství ceny trvalé, neboť představují rozmanité stupně vývojové zmíněného druhu umění a jsou mimo to nevysychajícím pramenem poznání uměleckého vyjadřování typického representanta našich předků, hudebníků, a jich síly tvůrčí. 55 <«• Jak jsou schopna života tato díla a jak úspěšně by i dnes ještě působila, nejlépe ukázalo se, když na popud hudebního odboru »Umělecké Besedy« byla provozována dne 9. května 1908 Bendova »Ariadne« v divadle Varieté, kde byla přijata s nadšenou pochvalou. 56 JOSE^MJLÄLIV E € E K- Josef Mysliveček, jenž i se svými díly už téměř upadl v jajjomenutí, byl svého času jelmÜrTz nejoblíbenějších a nejznámejšícEsskiiadatglff,_ ktpH sniičaspjLv Itálii žili a pu-sobili. ~ Vzpomínka na tohoto druhdy v Itálii pod jménem Vena-torini známého a svého času jako »il divino Boemo« nevšedně oslavovaného, ba zbožňovaného mistra, jakož i na jeho díla byla by snad už dávno zcela zanikla, kdyby si nebyl získal trvalou památku v dějmáchjh.udbxjísitjs&jfayi_ věrně oddaným přítelem Mozarta, s nímž se pří prvém pobytu jeho v Itálii ílízce seznámil. Vlastní zmínka Mozartova, jak lze čísti v jeho dopise, datovaném v Miláně, 27. října 1770 (Niessen str. 229) o tom zní: »...Mysliveček navštěvoval v Bologně častěji nás a my jeho. Složil oratorium pro Paduu a odebere se do Čech. Je mužem cti a uzavřeli isme spolu verné přátelství,..« A Mozartův pozdější dopis, v němž píše svému otci pod datem v Mnichově 11. října 1777 (Nohl: Mozartovy dopisy č. 69): »... Prosím Vás, nejmilejší tatínku, odpovězte přece Myslivečkovi, pište mu, jakmile jen budete mít pokdy. Je to největší radost, již mu lze způsobiti, neboť tento muž žije v úplné opuštěností...« Toť zajisté výmluvným dokladem toho, jak vysoko si cenil Mozart svého někdejšího přítele a soudruha-umělce Myslivečka. Již z tohoto důvodu budí jméno kdysi tolik v cizině oslavovaného a dnes bezmála zapomenutého hudebního skladatele Myslivečka stále živý zájem. O životě Myslivečkově podávají však dějiny hudby dosud sporé a ne vždy úplně zaručené údaje, takže vykazují značné mezery. Kromě toho si zprávy o něm, jež se nám dochovaly, v mnohém směru odporují. První životopisec Myslivečkův, dějepisec Pelcl (Abbildungen IV. 189), oznamuje Prahu za rodiště Myslivečkovo. Dlabač (Lex, II. 364) udává, že jeho kolébka stála v jedné vísce nedaleko Prahy, ale blíže ji neuvádí. Na základě badání v archívech,*) lze pokládati za rodiště Myslivečkovo Šárku. Dle záznamů v matrikách fary strahovské, k níž byla dříve Šárka přifařena,' byli totiž předkové Myslivečkovi ode dávna v Šárce jako majitelé mlýna usedlí. Jos. Mysliveček narodil se 9. března 1737. * Srov. staf naši: Jos. Mysliveček ve »Zvonu1« 1909. 57 Otec Myslivečkův přesídlil r. 1747 ze Šárky, vlastně z Horní Šárky, kde byl majitelem t. zv. »Dubového mlýna« do Prahy. Najal od obce pražské emphyteutický pátý a poslední mlýn na hrázi za vodárnou na Starém Městě, t. zv. »Kutilův mlýn«, a stal se časem pražským občanem a nejstarším přísežným mlynářem v království Českém. Veškeré zemské mlýny a vodní stavby podléhaly jeho dozoru. Manželka Matěje Myslivečka slula Anna. Z tohoto manželství pocházel Josef Mysliveček a jeho dvojenec Jáchim Mysliveček, jakož i sestra jejích Marie Anna. Dítkám dostalo se pečlivé výchovy. Oba bratří, Josef a Jáchim byli posláni r. 1753 k různým mlynářům do učení a vyučivše se živností mlynářské, bylí po třech letech s pochvalným uznáním ve schůzí »pánů starších přísežných mlynářů«, konané 30. srpna 1758, přijati mezi sousedy-mlynáře. Po dalších dvou letech zažádali oba, dle záznamu schůze z 21. ledna 1760, aby jim byl určen mistrovský kus, načež bylo usneseno, že mají žadatelé zhotoviti hydraulický plán pro vodárnu. Když byl pak, dle zprávy o sezení ze dne 26. října 1762 jimi společně vypracovaný mistrovský kus přijat, došlo k přijetí obou bratří mezi zemské mistry-mlynáře. Zatím co se Jáchim věnoval odvětví, jemuž se vyučil, oddal se jeho bratr Josef hudbě, chtěje započíti dráhu uměleckou. Josefu Myslivečkovi dostalo se pak hudební výchovy nejprve ü Václava Habermanna, v lefiSCh7~kdy~ těHto .JiLx,Praze, a na to u Joseta Segera. Když si byl potřebné znalosti ve skladbě návodem Sege-rovým osvojil, opustil otčinu, dávaje se unášeti vnitřním pudem po dalším zdokonalení, dne 5. listopadu 1763 (jak udává Pelzl), přes to, že zde již první jeho skladby vzbudily nemalý zájem. Pro Josefa Myslivečka utvářely se poměry v Itálií, jeho nové domovině, tak příznivě, že už ani nepomýšlel na návrat odtamtud. Po téměř tříletém pobytu v Benátkách, kde se vzdělával u tamního varhaníka u sv. Marka a učitele hudby Gíov. Bat. Pescetí (1704—1766) a při tom se vlaštině učil, odebral se do Parmy, v kterémžto městě došlo k provedení jeho první opery »BeJ^éroionte«, získavší mu nadšené uznání a první vavříny. Xím_£OČíná jeho_neobyčejně úspěšná dráha jako operního skladatele. Jeho rychle získaná umělecká sláva povzbuzovala jeho chut k tvoření. Následovala řada jeho 58 ~rolíčli^a^j.ji]šJiojj^m důrazem, jjmtí a povzneseně hrála a^mpamět se jim naiuŽilaT~)sou to . «loiiž^na.ty_^ježLse všem lidem musí zalíbi.L_lze_se jim lehko naučit zp_ajněti_ a~^u^Tz^^S^^aji4i_se_s_nalezitou přesností ...« " T)íla Myslivečkova měla vůbec na Mozarta vliv, j ehož nelze podceňovati. Eřipomínáme, že Mysliveček ve svém rukopisném koncertě pro violoncello opětuje nápěv lidové písně: »Řečí sem, řečí tam, já tě holka nenechám« a v kvař-těttě TT Hur v polovině I. věty uvedl český nápěvek: »Oj - lo naše posvícení« a že kromě tohoto koncertu napsäT 7 koncertů prohousle, 6 divertimentu a tre, 4 sonáty pro flétnu, housle a cello, Mysliveček byl druhdy zjevem oslňujícím a jak sděluje lipská »Allg. Mus.-Ztg.« (1800—1801) stál v popředí hudebních umělců, kteří vzbudili pozornost Abbého Voglera v Římě. Tím silnějším dojmem působil asi na Myslivečka, dříve tolik oslavovaného a váženého mistra, náhlý obrat v posuzování jeho pozdějších prací, když se dřívější léta trvající přízeň a zájem italské veřejnosti o jeho výtvory vlivem časové mody. na ráz změnila v příkrou nepřízeň. Tento neblahý nsnd, jpnž ho stihl v květu mužných let a gak^ello&Ltělegná^již_si_pjžiyodil vlastní lehkomyslností» zdolaly_jej_— jak ujišťuji zprávy — že zesnul hfdnň a Opuštěn v Římě 4. února ^78J a že byla konečně smrt vysvobozením__. * Oproti této zprávě, jíž obsahuje většina sdělení z oboru hudebních dějin, vyskytuje se však také zcela odlišný údaj. Burney poznamenává totiž ve svém známém deníku (v II. svazku Am Rhein bis Wien 1773 na str. 271), kde je řeč o vídeňských skladatelích, toto: »K těmto proslaveným jménům Gluck, Wageseil, Sallieri, Hofmann, Haydn, Dit-ters, Vanhall a Gluber možno ještě řaditi pana Myslivečka, Čecha, jenž se právě vrátil z Itálie, kdež si jak svými operami tak hudbou instrumentální veliké slávy vydobyl.. .« K tomu pak připojuje pod čarou: »...letos (1773) na své cestě do Neapole, kde chtěl provozovat jednu ze svých oper, zvrhl a přišel nešťastnou náhodou o život.« 62 Naproti tomu nutno poukázati na zprávu, jež se vyskytla ve »Wiener Zeitung« 28. října 1781, má datum v Římě 10. října a zní: »Po dlouhotrvající a bolestné chorobě zemřel v nedělí 4. t. m. proslulý kapelník Joseph Mysliveček, zrozený v Praze v Čechách. Tento výborný mistr hudby byl téměř u všech dvorů evropských, kde všude sklidil živou pochvalu a získal si úctu a přátelství nejvznešenějších přátel hudby. Jeden z jeho zdejších žáků, anglický šlechtic, dal jej na svůj vlastní náklad ve chrámě u St. Lorenzo v Lučině s velikou nádherou pohřbíti. .,« Tato zpráva souhlasí s tím, co uvádí Pelcl o skonu Myslivečkově, jejž líčí takto: »... Pozdě přišel jeden jeho žák, anglický šlechtíc pan Barry, který na zprávu o Myslivečkově tísní přispěchal na pomoc. Zesnul v náručí svého žáka...« a potvrzuje se i s jiné strany. Budiž poznamenáno, že pro odchylné vylíčení v Gerberově »Histor, Biograph, Lexicon der Tonkünstler«, Lipsko 1790, HL str. 536, dle něhož prý Mysliveček zemřel ve vévodské nemocnici v Mnichově, není dokladů, ba že správnost tohoto vylíčení zajisté už proto je vyloučena, že tam stojí od r, 1721 ženský klášter a to na místě, kde stávala zmíněná, před tím zrušená vévodská nemocnice. Dle sdělení, jež uveřejnil Srb v hudebním časopise »Dalibor« 1883 str, 422, vyskytuje prý se v matrice kostela San Lorenzo v Lučině tento záznam: »Síg. Giuseppe Mísliveček, ani 65 da Praga, mori del improvíso dímorante aglí 8 can-toni e f u in questa chiesa sepolto« (Pan Josef Mysliveček 65 let stár, zdržující se v 8 kantonech, zemřel náhle a byl v tomto chrámě pohřben,) Skladby Myslivečkovy zůstaly ponejvíce rukopisy. Z jeho skladeb vydal Boh.~Wendler jeho Notturna u Fr. A. Urbánka v Praze. Ze trií jeho op, 1. otisknuto čís. 3 v časop. »Česká Hudba« (vydávaném v Kutné Hoře) a čís. 4 ve sbírce »Collegium Musicum« vydávané Drem H. Rieman-nem v Lipsku. Mimo to obsahují v Barvitiově edici vydané »České sonatíny« některé úryvky z klavírních skladeb Myslivečkových (jakož i Jiřího Bendy, J. Vaňhala, L. Koželuha, J. L. Dusíka). 63 JAN VAŇHAL Dle životopisných dat o něm zachovaných narodil se 12. května 4739 v Nových Nechanicích. Učitel tamní Ant. Urban postřehl záhy velké nadání Vaňhalovo k hudbě a vzdělal jej na dobrého varhaníka. Vaňhalova varhanická dovednost dopomohla mu pak k tomu, že již jako jinoch .18lelž_dosáhl místa varhanického v Opočně a že za krátko na to, když uprázdněno bylo místo ředitele kůru v Němčevsi — dědině blízké jeho rodišti — obdržel tamní regenschorství. Vedle činnosti, jíž mu ukládalo toto povolání, zabýval se pilně hrou na houslích a viole ďamour a napsal též mnoho skladeb pro tyto dva nástroje a pro varhany. Němčevský duchovní správce Mat. Novák, zručný houslista a vzdělaný hudebník, povzbuzoval nadaného a přičinlivého Vaňhala k dalšímu usilovnějšímu ještě studiu skladby. Práce Vaňhalovy vzbudily zájem u místní vrchnosti a byla to — jak biografické zprávy udávají — hraběnka ColloreHn nt>V>n snarl hraběnka Schaf f-gotschová, která na svt> útraty mladého Vaňhala Hala cvičiti ve Vídni 11 famnfhn iipíťpIp Schleffra. Vaňhal stal se tu později žákem slavného Jos. Fuxe a na to chovancem Dittersdorfovym, jejichž návodem zdo-konalil se ve skladbě hudební tou měrou, že získal si pozoruhodnými skladbami svými ve Vídni zvučné jméno. Jsa teprve u věku 26 let, byl jíž ve vídeňských kruzích hudebních známým a ceněným umělcem. Zvláště tamní hudby milovná šlechta zvala Vaňhala k soukromým produkcím neb za účelem vyučování jako domácího učitele do svých domů, čímž vyzískal hmotně tolik, že se mohl ze svazku poddanského, jej k otčině vížícího, vykoupiti. Kruhy šlechtické tehdejší hudební Vídně živě zajímaly se o Vaňhalovy skladatelské plody. Zejména hrabě Erdödy a baron Riesch stali se jeho největšími příznivci a podporovateli. Baron Riesch umožnil mu neobyčejnou štědrostí, že se mohl Vaňhal vydati na cestu do Itálie — té doby zřídla všeho odborného vzdělání hudebního a zvláště skladatelského. Kolem rf>k" n^i '"""""j" ""—Vaňhal. v Benátkách s Gluckern a uzavírá přátelství s Gassmanem, jenž poskytuje mu ve všem rady a pomoci. Z Benátek obrací se k delšímu pobytu do Bologne, odtud do Florence, Ferrary, Neapole, a posléz cfifKíma. Věčné město upoutává jej k několikaměsíčnímu pobytu. V té době vznikly dvě opery jeho na oblíbené tehdy texty Metastasíovy: »II tri on f o 64 JAN VAŇHAL Portréty. 65 d i Clelia« a »D em of on t e«. Obě tyto opery bvjy provozovány v_ Římě a dosáhly značného uspecKu, Za svého téměř dvouletého pobytu seznal Vaňhal nejčelnější střediska umění hudebního celé Itálie, načež k radě Gassmanově vrátil se do Vídně. Tam věnoval nyní celý čas vedle své činnosti jako soukromý učitel hudby komponování. Z prvních jeho prací sluší uvésti tři symfonie pro velký orkestr, op/ 10, které byly provozovány ve Vídni kolem roku 1767 a došly veliké obliby; vyšly také tiskem. Mimo to napsal Vaňhal celou řadu různých komorních, koncertních a klavírních skladeb. _Z klavírních skladeb Vaňha-^f" lových, tiskejn_yydaných, uvádíme: Troís divertissements pour Pfte, Qb^JS"' 6 Trios sonates pour le Clavecin, Qp. £29.,; Tre sonáte per il Fortepiano et Clavicembalo, Op.(30^ Arietta con jdpdeci Variazioni per il Clavicembalo ou Forje-piano, Op.QU Three Capricios for the Harspichord, Op.ßSj), Variažioni cfelľ Aria: Viva, viva una cosa rarar Op.Q^, 12 Sonatines faciles et progress, pour le Pfte, Op. (ÍL) Deux sonates p. Piano á 4 mains, Op:(46j 24 leichte progr. Duet-ten für Anfänger, Op.J^S), Sonata á quatro mani per il Cembalo ou Pfte, Op. <(€!>} Le Combat návale de Trafalgar J\\ et la mort de Nelson pour le Pfte. *4*~ Nepřetržité a stále stupňované zaměstnání jeho přivodilo mu však vážnou poruchu duševní. Choroba tato přivodila, že odvrátil se nadobro od skladeb světských a obíral se od té doby komponováním skladeb jen rázu vážného. V té době byl mu opět účinným podporovatelem hrabě Erdödy, k jehož podnětu napsal Vaňhal veliký počet mší, offertorií, árií, litánií, množství Salve regina, dále jedno oratorium a Stabat mater, jakož i dvě rekviem. Teprve když se pozdravil ze své choroby, napsal některé ze svých pozdějších komorních skladeb.*) Skladby Vaňhalovy byly svého času velíce rozšířeny. V dopisu svém ze dne 24. října 1777 píše Mozart z Augs-Jburku. svému otci, že hrál tam na housle koncert rj-duř od—V-aňhaia_je všeobecným potleskem. (Nissen I. 316.") Na * y,aňhal bvil úžasně plodným skladatelem. Napsalf celkem asi ,100 sv^áfnnií, 1.00 kvairtetl smyčcových, natolik trií pro klavír, housle a cello aneb basso, 25 mší, 36 offertorií, 30 Salve regina, 2 rekviem, 1 oratorium a Stabat mater, četné koncerty pro různé nástroje,_3jL__. fifm^t frlavfrnifj-fo .3 mnni.xtví árií, litánií, rorate a oelou_řaj'u skladeb pro klavír. Dia ba č (III., 314—331) i W w r z ba cl (dílK., str. 60T vypočítávají jeho skladhy dosti zevrubně. 67 skladbách jeho nacházeli vrstevníci jeho velikou zálibu.*) Způsob a výraz jeho skladeb zamlouval se hlavně v kruzích diletantů, za jeho dob ovšem dominujících. Leč i se strany znalců byly skladby jeho svého času uznávány za pozoruhodné.**) Vaňhal získal si také učitelskou svou činností značných zásluh.***) Zda vystupoval i jako virtuos, nelze bezpečně zjistiif) Vaňhal požíval ve Vídni, kdež žil déle než celé půlstoletí, až do sklonku života svého velké vážnosti.f Ť) Dlabač. který r. 1795 za svého pobytu s ním se scházíval, ujišťuje: »Já sám přesvědčil jsem se o jeho ceně a shledal jsem v něm * Burney v denníku svém zaznamenává, že slyšel v Drážďanech (dne 12. září 1771) jednu ze symfonií Vaňhalových a dokládá, že práce tohoto mladého skladatele, zvláště ale symfonie jeho, mu způsobily tolik potěšení, že neostýchá se přičísti je k nejlepším a nejdokonalejším skladbám, které jsou chloubou umění hudebního (II., 262 a HI.,-23). R o c hli t z ve svém nekrologu ve směru tom uvádí: »Wanhall war eine Zeit lang und besonders bis Jos. Haydns- u. Mozarts-Werke weiter verbreitet wurden und tiefer eingriffen, einer der beliebtesten, ja auch einer der gerühmtesten Instrumentalcomponisten Deutschlands. Seime Sonaten, Duetten, Trios, Concerte, vornähmlich aber seine Quartetten us. Symphonien hörte man überall, wo nur deutsche Musik überhaupt gehört wurde. Geübte und heitere Dileltaten waren es vornähmlich, die ihm eine Celebrität verschafften.,. Ein lebhafter Geist, ein heiterer, frischer Sinn, angenehme Melodien, natürlicher Fluss u. Angemessenheit für jedes Instrument, dem sie bestimmt waren,, bezeichneten diese Arbeiten u. erwarben ihnen ihre zahllosen Freunde . . .« A. M. Z. 1813/4. *** O svědomité péči a důkladném pedagogickém vzdělání Vafiholově jest nejvymluvnějším dokladem jeho teoretické- dílo »Anfangsgründe des Generalbasses«, pak jeho klavírní škola »K u r z-gefasste Anfangsgründe für P ft e«, kteráž oibě vyšla po smrti Vaňhalově u Steinera ve Vídni (r. 1817). Wurzbach vyslovuje se v příčině té následovně: »Unibestritten bleibt Wanhall das Doppelverdienst das musikalische Leben in der Donaustadt zu seiner Zeit in nicht geringem Masse gefördert u. für eine gute Methode in Unterricht wesentlich gewirkt zu halben, denn er schrieb zahlreiche Übungsstücke nicht blos für das Klavier, sondern auch für andere Inštrumente, welche durch lange Zeit beim Unterrichte ausschliesslich verwendet wurden.« t H ans lick o tom pochybuje, uváděje o tom (Geschichte des Concertwesens in Wien, str. 126): »... Ausser Koželuh sind noch Abbé welche au Mozart's Zeit in Wien lebten. Beide haben bekanntlich eine Jos. Gellinek u, Joh. Vanhal als tüchtige Clavierspäeler zu nennen, Unmasse galanter Ciavierstücke geschrieben, doch dürfte keiner von ihnen in Wien Concerte gegeben haben...« tt Jan Mandel (II. díl, 266), tak i jiní hudební spisovatelé líčí Vaňhala jako člověka velice sympaticky, vyzdvihujíce jeho vzácné osobní vlastnosti, zejména šlechetnost a dobročinnost. 68 velkého umělce, horlivého křesťana, pravého vlastence, šlechetného, věrného přítele a outlocitného otce trpících.« 0 jeho životě soukromém zachovalo se celkem málo zpráv. Víme pouze, že se r. 1780 oženil, že žil v poměrech spořádaných a že byl až do sklonku života svého stále činným,*) Život svůj dokonal po krátké nemoci, jsa stár 74 roky. Smrt jeho nadešla právě v dobách válečných.") V historií naší hudby české není fysiognomie Vaňha-lova, jehož skladby, jmenovitě kostelní, druhdy v našich krajích tolik se ozývaly, nijak blíže osvětlena. Dnes, kdy od skonu jeho uplynulo celé století, máme u nás o jeho žití a působení zvěstí jen neúplné. Je to zase jedna z »mezer«. Není však pochyby, že během doby na vyplnění této mezery dojde. Bylť Vaňhál z oněch osobností, jichž umělecká činnost uplatňovala se v dlouhých dobových vrstvách, zanechávajíc v nich nezatlačitelné stopy, a jež tudíž nelze vylučovati z dosahu přechodného údobí, jež předcházelo příchodu vídeňského klassicismu, poněvadž s touto dobou jsou nerozlučně spjaty. Až najde se pilná a povolaná ruka, která vyváží a náležitě vylíčí vztahy všech oněch zjevů, které kdysi prožívaly svůj život v ovzduší Haydna a Mozarta a šířily vedle těchto velmistrů ve Vídni líchu umění hudebního, pak teprve bude dolíčena a určena podstata prostředí dobového, tak důležitá pro seznání vývoje vídeňského klassicismu, dodnes neplně známého, a pak zajisté bude pří tom vzpomenuto í našeho Vaňhala jako zjevu pro tento oddíl historie hudby nad jiné zajímavého a paměti hodného. * Dodnes není známo, v které čtvrti Vídně Vaňhal zemřel. Burney, který ho kdysi ve Vídní vyhiledal, zmiňuje se, že obýval podkrovní byt kdesi v předměstí. Až zjistí se zápis úmrtí v dotyčných matrikách, možno, že vnese leckteré světlo o Vaňhaloví. ** Rodhlitz v úvodě svého nekrologu podotýká, že následkem válečných událostí bylo spojení mezi Vídní a Lipskem přerušeno a omlouvá tím, že o, smrti Vaňbaíově zvěděl opožděně a že jen proto opomenuto bylo y pravý čas o úmrtí jeho zmínku učinitu. 69 VÁCLAV PÍCHL Václav.Pichl_byl umělec neobyčejně,plfídný a svým nepřehledným jnnožstvím skladeb všude druhdy rozšířených ^vy3ôibyl_si jyšeobecnénó" zájmu. Že si skladby Pichlovy získaly bezprostřední uznání i u madistvého, ve volbě svých oblíbenců me/i skladateli vybíravého Mozarta, poučuje nás, že tu jde o osobnost, jež měla pro někdejší hudební svět obzvláštní význam a že tedy není nezajímavo povšimnouti si důkladněji tohoto uměleckého zjevu. Václav Pichl, nar. dne 25. srpna Í741-V Bechyni, obdržel první výcvik — jak sděluje Dlabac (1, 457) — už ve svém 7. roce od ředitele tamější školy Jana Pokorného, dostal se r. 1753 jako zpěvák do Breznice do jesuitského semináře, kdež navštěvoval jako fundatísta tamější latinské školy a odebral se, absolvovav Immaniora, do Prahy. Byl tu přijat jako houslista do svatováclavského semináře a poslouchal na universitě filosofii, theologii a, z částí též práva. Později dostalo se mu tu jako chórovému houslistovi v týnském chrámu také výcviku v kontrapunktu u Sgggra. Dokončiv svůj výcvik, "opustil ťichl "Prahu a byl na to ve Vídni žákem vynikajícího tamějšího virtuosa na housle a paedagoga Ant^ Wranického, u něhož dokončil tehdy v téže době i K. Dittersdorf svůj výcvik ve vyšší hře na housle. Potom obdržel PicfiT~od biskupa Velkovaradínského, Pa-chatiče, místo viceředitele jeho kapely, za jejíhož ředitele (j* jmenován bvl Karel Dittersdorf, mezitím jako houslista a skladatel se proslavivší. * Příležitosti, naskytnuvší se mu v tomto postavení, že mohl použíti všestranně povzbuzujících knižních pokladů biskupské knihovny, využil Pichl ve své prázdné době co nejhojněji ÍT dalšímu obohačeh7~svých znalostí, především v dramaturgii a sepsal pak originální latinské texty ke komorním kantátám (Olympia, Jovi sacra, Pythia seu ludi Apollinis, Certamen Deorum a j.), k nimž jednak sám složil dramatickou hudbu, jednak jeho mistr a zároveň i druh a přítel Karel Dittersdorf. Vřelá slova Dittersdorfovy autobiografie o Píchlovi jsou nejlepším důkazem o tom, s jakým zájmem Dittersdorf sledoval umění Pichlovo a mladické skladby téhož. Živá účast Dittersdorf a — tehdejšího Pichlova mentora a zároveň vřelého přítele — byly pro Píchla a jeho uměleckou dráhu směrodatný. Ve. VdJsIm^VaradínějQ hylo, kde vystoupil Pichl pojjrvé před veřejnost a zdá se, že jeho tamější okolí sprostřed- k \L THDId AV13YA kovalo neznámému dosud, mladému hudebníkovi a skladateli známost a uznání širšího hudebního světa. Nadán svěží chutí k tvoření, jež mu byla vlastní, záhy vytvořil vedle shora zmíněných skladeb a řady obsáhlejších světských skladeb (symfonií, koncertů a serenád) několik mší. Tato obsáhlá činnost opatřila mu r, 1769 místo hudeb-njhoředitělě "orcKéstru uměníímlavxiéha. Ludvíka hraběte Jjarfaga v ^řáze^u něhož setrval po dvě leta. Na to odebral sedčTVídně, "kde obdržel roku 1771 v národním divadle místo prvního houslisty. Toto místo opustil r. 1775 a stal se hudebním ředitelem a komorním skladatelem u arcivévody Ferdinanda, jenž sídlil v Miláně jako tehdejší guvernér tamní. Toto postavení zastával pak 21 rok a měl často příležitost poznati mnoho italských a tyrolských měst, V tuto dobu spadá jeho vlastní nadmíru plodná a úspěšná činnost jako hudebního umělce. Jak poznamenává tehdy rovněž v Itálii žijící a s Pichlem_Jamté£ _se seznámivší : Vojtěch Jírovec^YA-Syj aut^iografii. »byly v arcivévod- '[ škém paláci pořádány denně hudební produkce a všichni cizí virtuosové došli tu co nejpřívětivějšího přijetí, čímž jim byla skytána příležitost vystupovati a zváti k svým koncertům. Pichl byl jako skladatel symphonií, kvartet a církevní hudby daleko proslulým a náležel tehdy v řady \ nejpřednějších evropských skladatelů (str. 45.).« Během svého pobytu v Itálii, trvajícího až do obsazení Lombardská francouzským vojskem r, 1796, rozvinul Pichl mnohostrannou činnost. Byl nejen jako ředitel a dirigent arcivévodské kapely a arcivévodský skladatel tvořivým umělcem, nýbrž i^ jako paedagog na housle hojně činným. Dle zprávy, již zaručuje Jírovec ve své autobiografii, do- _, stalo se~TP^tfaninimu»prvního návodu a základních pra-.^yideLhry_naJxo^^^^aT'íchlá^«, zprávatotfan^zavaíHěTšT; iežloje^an^nejpod^obněj ší ^J^ÓTOp^cnPág^ínih^npšIe neznúňují,Te^BybyrPaganini býval Pichlovým žákem. Skladby Pichlovy vyznačují se značným uměním a vytříbeným vkusem. Pichlův prostý, jasný způsob a pojetí, jeho svěže a přirozeně procítěný projev výrazový zjednal jeho skladbám záhy co největšího rozšíření. Napsal celkem 4 opery na latinské texty, jednu operu na německé libretto, 8 oper na francouzské texty, 7 oper na italské texty, pak 25 mší, 12 žalmů, 9 offertorií, 1 Te Deum, 4 Tantum ergo, 1 Dies irae, 4 Miserere, 6 mottet, 2 gradualia, 29 koncertů, 3 koncertina, 89 symfonií, 17 serenád, 64 dueta, 39 árií, 172 kvarteta, 21 kvinteto, 6 sextet, 7 septet, 7 oktet. Tiskem 73 vyšla 143 kvarteta a 66 symfonií, jednakjv Amsterodame, jednak v Lyoně. Zajisté důkaz mocné intuice tvůrčí, zvláštní schopnosti a nesmírné píle. Že působily Pichlovy skladby svým půvabným zpracováním zvláštním způsobem i na mladého Mozarta, možno čísti v dodatku Njssepoya životopisu W. A. Mozarta, kdež se praví: »Mozartwy" drívější instrumentální skladby vypracovány bylý většinou^ ooTnohraděi. nebo na_cestách až 3čTTľj[78í, než působila Vídeň silně a jprospěšně na jeho genia; neboí působila tehdy Francie a Itálie v tomto směru daleko slaběji, kdežto Vídeň potom velmi silně. jAto_díla nesou pak většinou Pichlův vkus a způsob hry, _ ovleai pokud geniální člověk přijímá způsob a vkus jiných ...« tštřTÍ49.) Pichl žil od r. 1796, kdy opustil Itálii, nepřetržitě ve Vídni. . " ^-^ Díla Pichlova nezavedla sice žádné nové směry v hudbě, přispěla však nesporně — jak vysvítá z uvedené, jistě ne-pochvbné zprávy NisSenovy-----k dalšímu pokroku hudebního projevu a mají tudíž význam pro poznání hudebních poměrů ve Vídni, zvláště za časů Mozartových, jakož i neméně pro poznání musy Mozartovy. Nissen nezmiňuje se sice v ničem o Píchlově vkusu a způsobu komposičním, ale svůj údaj k tomu se vztahující — Mozartovskou literaturou dosud zcela opomíjený — vysvětluje tímto sdělením ohledně souvislostí ranných Mozartových skladeb: »Jsou prosté, žľvé, melodické, jasné, téměř vesměs velmi dobře vázané, a obsahují také už nepopiratelné, jakkoliv ještě pomíjivé stopy smyslu a sklonu k hlubšímu kontrapunktickému spřádání a vypracování ...« Možno tudiž za to míti, že chtěl významem těchto slov Pichlův hudební sloh v podstatě jeho nastíniti. Dosud bylo Pichlovým skladbám věnováno málo pozornosti. »Dějiny instrumentálního koncertu« od A. Scheringá (1905) zmiňují se o Václavu Pichlovi a jeho koncertních symfoniích pouze sumárně takto: »Všem (totiž koncertním symfoniím) předcházejí Mannheimští s oběma Stamici a Cannabichem v čele, později následují Haydn, Mozart, Pleyel, Cambini, Pichl a j. (str. 128.) Dlužno uvésti, že Pichl byl mistrem hry houslové a vynikajícím skladatelem pro tento nástroj.« V »Universální edici« teprve nejnověji vydaných Píchlo-vých 12 caprici (A), 6 fug, 12 capricí (B) užívá se nyní zvláště mnoho jako cvičebného materiálu. Tyto Pichlovy 74 skladby nebyly dříve náležitě doceněny a jejich vztahy k vývoji hudební kultury nebyly dosjud s dostatek vytýčeny. Dle sdělení Dlabačova, v předmluvě ke »Kíinstlerlexi-konu«, náležel Pichl k těm, jež jej jako spolupracovníci při vzniku tohoto tlila podporovali. Mimo to zmiňuje se Dlabač o Pichlovi ještě takto: ». ■. Posléze opatřil Mozariom operu »Kouzelná flétna«^ českýmí^Těxty a zhudebnil větší početTcjeskýčH písní a zpěvů. Je to iasnvm důkazem toho, že níkdy^nežapbmněl svou inateřskoju_ř^čJ_jJ^j)rpžil _tolík IßlZV^RHfeötlsTcfri Uhrách, TyroEcITa v Itálii.. .« Poněvadž však TDÍabač naprosto opominul nějakým způsobem označiti ony Pichlovy české písně a zpěvy, jež měl na mysli, nelze nyní v tomto ohledu dojíti k určitým poznatkům. Též, pokud se týče Pichlových vztahů k rodné zemi, nemáme dosud spolehlivých pramenů. Nezachovaly se žádné materiálíe k Dlabačovu slovníku a v knihovně strahovské kanonie nachází se pouze od Dla-bače pocházející opis jeho slovníku, a také zůstaly veškery pokusy a námahy nalézti tam nějaký Pichlův dopis a pod., bezvýslednými. Dle zpráv Dlabačových psal Pichl po leta záznamy o životě a působení svých krajanů tehdy v Itálii žijících, kteří prosluli v soudobé době jako hudební umělci. Tento zajisté záslužný čjn_Pichlův dosvědčuje, že nabyl přesvědčení, že provádí potřebnou činnost a to za tím účelem, aby, nezanikla vzpomíňltaTna jehoJtehdejší krajany a druhy, ani na j e j icT^ůměTecký význain^r^o^ujdou^Ĺčasy^ Z toho nář sleduje, Te~^yrTEclfl~vTěsT|rannoti osobností jež se neudržovala nikterak výlučně jen na povrchu svého hudebního působení, nýbrž vytkla své činnosti široký rámec, Bohužt»! znjčeny byly p"»árc>m veškery iebjx sJbírky_skla-debVpomucek a materiálií. jakož i svrchu zmíněné náčrtky při dobytí Milána^ tehdejšího Pichl ova místa pobytu, r. 1796 Francouzy. Dlabač zmiňuj e_se_o_téÍQ_4}rp^ Pichla__JěžJíé^ ráně osudu, připojuje, že Píchl projevoval ještě ve svém dopige^iaia.-vaném^lé^^íjj^jSOŠ'veliký žal pro tuto ztrátu. Ani dopis, o němžje řeč, se nezachoval,-j ale jsme zjistili a souvisí dle všeho s Pichlovou návštěvou jeho rodiště, k níž došlo roku 1802 a jeho tehdejším pobytem v Čechách. Jest želeti, že nemáme, vyjma sporé údaje Dlabačovy, Dittersdorfovy a Jirovcovy, jež označují některo rysy umělecké fysiognomíe Pichlovy, jinak žádných podrobněj- 75 \* sich a výstižnějších zpráv o jeho životě a působeni; rovněž že jeho někdejší ko/espondenee s Dlabačem se úplně ztratila, která by naše znalosti o něm a o jeho působení platně obohatila. Pichl zemřel náhle 4. června_iá^b,ve Vídni, byv raněn mrtvicí, když koncertoval v paláci vévody Roudnického, Josefa Lobkovice. (jc yt&- tí»*^t(&Li«*}.d* &s-r.i*ěs-,*<**í*tu~éj 76 LEOPOLD KOŽELUH Leopold Koželuh, nar. 9. prosince _1752 ve Velvarech, byl vedle Vi tá ska jedním z nejlepších žáků Frant Dnčka (1731—1799), právě onoho záslužného paedagoga hudebního, organisátora a učitele hudebního v Praze, jenž byljžó celý čas svého života[Mozartovým přítelem a vždy se horlivé zasazoval ö rozšíření a uznání jeho umění v našich zemích. " Styk Koželuha s muži, jež poznal jednak v domě svého učitele Frant, Duška, jednak v domě svého strýce, ředitele kůru v dómu sv. Víta, a slavného komponisty Jjina__AitL .Koželuha, způsobil, že zvolil hudbu za své životní povo-lánírUž" jako jinoch 18letý složil 21 balet a 3 pantomimy, jež byly v Praze provedeny a vzbudily zájem. Pak se ode-úžral do Vídně, kde si brzo získal pověst jednoho z nejlepších tamějších klavírních virtuosů a skladatelů,. Jako skladatel získal si tuto povést kantátou, jež byla provedena při smuteční slavností ku poctě zesnulé císařovny Marie Terezie (text od Denise) a zanechala ve všech kruzích neobyčejně hluboký a trvalý dojem. Koželuh byl císařem Josefem II, ustanoven arcivévod-kyni Alžbětě, první choti potomního císaře Františka IL. 3&-JLČitělě^hudby. Koželuhovi i jako paedagog v nemalé vážnosti, »Ročenka hudby Prahy a Vídně« (1796) poznamenává o tom: »Jeho škola je bez odporu nejlepší, pokud se týče pravého hudebního citu. Jemu děkuje fortepiano za svůj vznik. Monotónní ráz a zmatenost křídla nehodila se k jasnosti, delikatesse ani k světlům a stínům, jež při hudbě vyžadoval; proto nepřijal žákar jenž se. nechtěl spřáteliti s fortepianem, ba zdá se, že má nemalý podíl při vytříbení vkusu, pokud jde o hudbu na klavír. Neboť od jeho časů počaly se noty oceňovati spíše dle kvality, než dle kvantity. Jeho žáci dospěli vesměs velmi daleko a milují opravdový cit v hudbě. Je veliká škoda, že se tento vynikající mistr od několika let vyučování hudbě téměř zcela vzdal,« Ještě vyššího oceňování docházely skladby Koželuhovy, V revuí Cramerově svého času směrodatné »Magazin für Musik« (z r. 1783, str. 840) praví se o jeho klavírních sonátách: » .,, Je vskutku zotavením slyšeti zase několik pěkně komponovaných^soriaT7~~když jsme musili tolik jia skladě nahromaděného braku hráti. Koželuh zná nástroj, pro nějž skládá, dokonale, studoval nepochybně zajisté Bacha'a )iné mistry, _ngní_yšak pouhým napodobitelem či 77 opisovatelem, nýbrž samostatným myslitelem. Jeho zpěv jje_plyjänxä"pH jemn|_v_adágiii_a_lÍY£^aneJruT Jeho nápady jsou Časfeji neočekávaně a svérázně modulovány. BuHe^H"Tälr^ôlgačovaSZiňlSzě"~se~státi iéHním z nejlepších skladatelů; jpni bude Německu~lčií"cti!« A~äále~ňa"~stFT29í, kae je řeč o jeho třech sonátách, op. 8.: »Tři velmi správně komponované sonáty, obzvláště skvělé, oplývající novými myšlenkami a příjemnou melodií. Není zajisté skladatele, jenž by se způsobu Haydnovu v* tomto oboru toliK bližiT Jako pan Koželuh, a přece při tom není napodoblteiemľ rřes to, že jest tentö autor zcela novým a byl málo zná-mým v našich krajích, přece dochází takové obliby a v tak značné míře jsou jeho díla hledána, což jest právě tichým a určitým důkazem souhlasu hudby milovného obecenstva.« Pak na str. 927. o jeho čtyřruční sonátě: »Dílům umělce, rázu Koželuhova, netřeba už odporučení. Milovníci tohoto způsobu čtyřruční hry na jednom klavíru najdou v této sonátě více důkladnosti a zábavy, než lze obyčejně v dílech tohoto druhu nalézti.« Jaký úsudek šel později o skladbách Koželuhových, o tom nás nejvýmluvnějí poučují tato místa v Cramerově »Mag.« z roku 1788 (II., 53) se vyskytující: »XJíla Koželuhova se udržují a razí si všude cestu, naproti čemuž Mozartova díla nedocházeli tak zcela všeobecné chvály,« a pak na str. 750.: »Leopold Koželuh je bez odporu" u mladých i starých všeobecně nejoblíbenějším z našich současně žijících skladatelů a to plným právem. Ráz jeho děl vyznačují živost a uhlazenost, nejušlechtilejší melodie sloučená s nejčistší harmonií a nejlíbivější spořádaností v úmyslu dosíci rytmiky a modulace. Na štěstí pro nenasytnost milovníků jeho skladeb, dodalo rydlo tiskařské obecenstvu už na 20—30 jeho děl, ač není pochyby o tom, že snad ta nejlepší z nich odpočívají v rukopise na pultech vídeňských dam ...« Takové a podobné chvalořečí způsobily ovšem v kruhu Mozartových přátel a ctitelů zlou krev a Koželuh pak mimoděk stavěn do popředí v jejich rozhořčení proto, že Mozartova díla hned nedocházela všeobecného uznání, jak jim slušelo a že byla nad ně ceněna díla Koželuhova. V oblibě Vídeňáků vítězil Koželuh proto, že jim byl srozumitelnější, obvyklejší, snazší, .Napětí mezi Mozartem_samvm a Koželuhem, jenž měl ve Vídni také rytectví not, nebylo asi nřes to vše kolem 1788 jgšté tak veliké, že by byl "zamezen veškeren styk ězFnlmi, což lze usuzovati z té okolnosti, že píše Mozart ve svém dopise Puchbergovi z 12. července 1789: »Mezi 78 V.'.RUlySa/fi. Leopoldo Koz, kilu ch. MAESTMíí Bl MUSICA BELLA CAMERA BI $JW. IMP. a%mn' ans (Aj^awvaAs í£iót cn/m&C/pi^-,__.. -.__ LEOPOLD KOŽELUH 7-) tím píší šest lehkých sonát na klavír pro princeznu Bed-řišku a šest kvartet pro krále, což dávám vesměs na vlastní náklad u Koželuha rýti,« Oboustranný poměr priostril se dle všeho nejvíce teprve r. 1791 u příležitosti, kdy povolán byl Koželuh ke slavnostem, jež byly českými stavy při korunovaci Leopolda II. r, 1791 v Praze pořádány a ku kteréžto slavnosti složil Mozart na podnět českých stavů svou korunovační operu -»Titus«, jakož i následkem událostí, jež se tehdy na pražské půdě odehrály, až došlo k úplné roztržce mezi oběma. Tento úsudek aspoň odůvodňuj e anonymní pojednání v lipské »Mus, Ztg.«, roč. 1799—1800, v němž se praví: »Leopold Koželuh, výtečný pianista a dobrý skladatel. Německo zná a váží si jeho jména i jeho děl už dlouho. Pokud žil ještě Mozart, byl jeho vysloveným odpůrcem a hanítelem. Příčinou toho byla jarý příhoda^ při níž Mozart dokázal, jak pěkně sluší pravému geniu, váží-li si cizích gailuh ... Pn korunovaci Leopoldové, když byli oba umělci vPraze"přítomní, projevil totiž Koželuh to smýšlení svého ducha příliš hlasitě a zajisté nikoliv ku svému prospěchu! Neboť od těch dob zanikla značná část zájmu, s nímž ho jinak každý Čech za svého krajana prohlašoval. I jeho tehdy komponovaná kantáta došla chladného přijetí a upadla zde dávno v zapomenutí. Kéž si to každý umělec ve vlastním zájmu vštípí v srdce! Závist a hanobení nejsou prostředky, jimiž možno vynikajícího muže překonati..,« Tento poukaz, že byl Leopold Koželuh odpůrcem a ha-nobitelem Mozartovým, při čemž je zdůrazňována i ta okolnost, že se jeho smýšlení, jež u příležitosti korunovace proti Mozartovi projevil, krajanům jeho do duše zprotivilo a že i jím komponovaná a tehdy provederlá kantáta chladně přijata byla, nen^ak^bezv^Jiras Nutno uvésti, že se — e31é arcnlvaní soudě, jež se" až na naše časy v zemském archivu zachovaly — jiožfiluhaiia^ knriinnvarní kantáta líbilaW při jejím dvojím provedení, k němuž došlo v korunovačních dnech; naproti tomu Mozartovu korunovační operu »Titus« přijalo obecenstvo cJüadjäl—- '"' " " — S5 Srovnej též: Debrois: Dějiny korunovace Leopolda II. a Marii Luisy (Univ. Bifel. pod zn. 54 A 79), dle nichž Koželuhova kantáta, provedeni t? «riW Í701 p*j ];",™rýcbi slavnostech. \pť pořádal j stavové " ž», opětně provedena byla na zdůrazňováno^ žádost při hudební" a3emii, jez pořádána byla na podnět stavů ve prospěch chudobince 23. září 1791. — a j^rnmějoho ještě \cňr\» Symphonie, jeden Chor a jedna Arie ze skladeb Koželuhovyc) Portréty. 81 Mozartův »Titus« a Koželuhova kantáta byly protějšky a tímto seskupením došlo už samo sebou k rivalitě, ne-. hledě ani k stinným stránkám, jež snad vykazovala po-, váha Koželuhova. Snad choval Mozart právem odpor ke Koželuhovi, ale k vlastní roztržce došlo následkem obzvláštních příhod obou mužů a následkem situací, jež jim většinou náhodně připravily okolnosti, zvýšené účinky zastávání, vášní a zloby jejich oboustranných stoupenců. Že tomu tak bylo, vyplývá z okolnosti, že se jeví v úsudcích tehdejších vynikajících umělců leckde sporná mínění o této věci. Tak zanechal z vrstevníků Koželuhových — dokonalý Mozar-tovec Tomášek, ienž si Mozarta cenil mezi všemi hudebními skladateli nejvýše po celý život a jehožto údajům možno tudíž zcela důvěřovati, ve své autobiografií v »Libuši« 1846, str. 330., svědectví, jež v každém směru možno nazvati závažným, JEpjaášek tu sděluje, jak vyhledal před svou návštěvou u Haydna r. 1808 kapelníka u sv. Stěpanar Preinrlla, á doprovázeje ho na cestě k Haydnovi, s Ko-yglnkom g» «aotlral a jffj poznal. Tuto příhodu Iřčť I omášek následovně: ».. .Cestou potkali jsme L. Koželuha, jemuž příslušelo jako virtuosu a také jako komponistovi, zvláště na klavír, kdysi vynikancí místo, ŕjvlo mi velmi mnoho vy~ jravováno o Koželuhové nenávisti k Mozartovi a HaycC-noví, ale ježto bylo vždy mou zásadou nepřikládati úplné viry řemeslné pověsti." nezapustíly ani tyto zprávy v mém srdci kořenů .. .« Budiž podotčeno, že tento náčrtek získává ještě tím věrohodnosti, že se Tomášek ihned na to v pokračování o Koželuhovi vyjadřuje: »Preindl mne jemu představil, leč zdál jsem se mu dle včgíir» volmi nopatrpyrn^ ac jsem si s nim nezadal, pokud se týče tělesné velikosti. Zkrátka koželuh se nemohl vůči mně rozehřáti, ba on se svému krajanu dokonce ódcizovaT, • aježto jsem mínil, že i e povjnnnstí starSí^o. umělce, abv se s přívětivostí přiblížil mladšímu umělci, aby mu tím dal pocítiti požehnané účinky umění, choval jsem se já takto kjjjímji«« Stojí za zmínku, že záští, jež se Koželuhovi připisuje vůči Mozartovi, spočívá při bližším pozorování prokazatelně pouze na silně anekdotickom výroku Mozartově, o němž se zmiňuje první životopisec Mozartův, prof. Frant. Němeček, kterýžto výrok prý vyvolal u Koželuha pro všechny časy nepřátelství vůči Mozartovi. Dle údajů Němečkových pravil Koželuh, kdvž bylo v jaké^Tlgpnlpřnosfi nové smyčcové kvartetto riaydnovo prováděno, při jednom, ob- 82 zvláště směle koncipovaném místě Mozartovi: »To bvch< .jghyLjak napsali«, načež odpověděl Mozart: »Já rovněž' _ne, ale^yítě-li proč? Poněvadž bychom ani já, ani vy, iíěT «thyJLňä'ťo přišli! «A od těch dob stal se prv Koželuhi jeno nepřítelem. Frípustíme-li, že Koželuh následkem své honosnosti a puntičkářství měl sebe větší mínění o svém významu a že se jej shora zmíněný Mozartův výrok citelně dotkl, nesmíme přehlédnouti tu okolnost, že není mezi umělci ojedinělým zjevem hanlivý úsudek či podobná poznámka, jíž vyjadřují svoje mínění. Jak známo, nenadchl se ani uměnímilovný císař Josef II. ^obzvláště pro neobyčejně pestře a hluboce založenou harmonii pro skladby Mozartovy a měl za to, že Mozartovy #,*> c r-* opery obsahují především příliš polyfonie, naproti čemuž -~?"^ měl pro prostý sloh výtvorů Dittersdorfových'daleko větší ' -^S^u^f*< smysl. Zdá se tudíž, že došlo zvláštním — v'podstatě však <£»" fo^eJ^w náhodným pouze zauzlením časových poměrů — k tomu, ^ 5í>. (ftrhnhffrt) ,y pravém slova smyslu a křičel svým dětským hlasem: »jľatn symfonie má vícehlavy a paty než celý Krommex^Jejž Jjřece tak rjTTTTŤräjete ...« Ač vystupoval Schubert mocnev~zájmtr děl Koželuhových v kroužku svých přátel, zdála se jim tato oproti jiným hudebním mistrům staromódnímí. .1 u Beethovena byl Koželuh špatně zapsán Dle Thayera psal Beethoven nakladateli Thomsonovi v Londýně, s nímž vyjednával ohledně komponování skotských písní: 83 J »Nabízí-li Vám Koželuh každou píseň s doprovodem po / dvou librách šterlínků, přeji Vám k tomu mnoho štěstí, f předpokládaje, že v tom naleznete vkus. Vážim si sebe v tomto ohledu jednou tak vysoko, jako pana Koželuha (Miserabilis) a doufám, že máte s dostatek schopnosti rozlišující, aby se mí dostalo od Vás spravedlnosti.« ~"""""~Tytéž účinky působily asi i na Mozarta a utvářily jeho smýšlení oproti Koželuhovi, když znamenal, že je dokonalost jeho děl snižována, a naproti tomu význam skladeb Koželuhových zvětšován daleko víc, než zaslouží. Známo, že Mozart churavěl už před svým příchodem do Prahy k slavnostem korunovačním, že nepřešla jeho chmurná nálada ani vlivem jeho cesty do Prahy, — jak se očekávalo, — a dostavila se po nedlouhém čase jeho smrt, »Leipziger Zeitung« z 12. prosince 1791 přinesly těmito řádky smuteční zprávu: »Mozart je mrtev. Vrátil se z Prahy churav a scházel od té doby neustále; byl pokládán za vodnatelného a zemřel koncem minulého týdne. Poněvadž I jeho tělo po smrti nabotnalo, má se dokonce za to, že byl I otráven. Jednou z jeho posledních prací byla prý (po-/ hřební) smuteční mše, jež byla provedena při jeho exe-quiu. Nuže, nyní když je mrtvým, uvědomí si asi teprve Vídeňáci, co v něm ztratili. V životě měl velmi častý styk s pletichami, jež tu a tam vskutku vydraždoval svou bytostí »sans souci«. Ani jeho »Figaro« ani jeho »Don Juan« neměly ve Vídni štěstí. Proto buď klid jeho popelí!« Iragedie, zosobněná v životě Mozartově, byl boj jeho ideálů proti zastaralému umění, těžký to zápas genia s protivícími se osudy. To, co se v tomto směru vyčítá Koželuhovi všeobecně, skytá při bližším pozorování nejvýš ráz copaře, jenž lpí tvrdošíjně na zděděných zásadách uměleckých. Proto také nebyly světla a stíny v životě Koželuhově, jenž zemřel 7. května 1818 ve Vídni, vůbec dosud správně rozvrženy. 84 JAN LAD. DUSÍK Jedním z nejosobitějších zjevů v řadě vynikajících starších českých hudebních mistrů jest Jan Lad, Dusík, proslulý v cizině svého času pod uměleckým jménem Jan Ludvík Dussek. Jeho otec, Jan Josef Dusúc, narodil se roku 1739 v Mlázovicích u Nové Paky, dostal se r. 1755 jako varhaník do Čáslavě, kdež se asi po třech letech domohl také učitelského místa na tamější škole. Byl v pozoruhodné míře činným v oboru domácí církevní hudby. Některé z jeho dosud oblíbených kostelních písní (»Již jsem dost pracoval«, »Dokonáno jest« atd.) zjednaly mu zaslouženou a kdysi v naších krajích daleko rozhlášenou pověst církevního komponisty, o níž se zmiňuje í Burney ve svém deníku, Sňatkem s Veronikou Steveti, dcerou čáslavského městského konšela, jež dle Dlabače hrála zručně na harfu a byla dokonalou manželkou, jakož i svou neúnavnou prací a spořivostí domohl se značného blahobytu a stal se vlastníkem i starodávného domu č. 171 na náměstí čáslavském. Tam spatřil Jan Lad. Dusík 9. února J?§Q světlo světa, V křestní matrice (Tom. č. 6., str, 48) byTchlapec zapsán jménem Václav Jan Dusík. Prvního vyučování ve hře na klavír a pák i na varhany dostalo se mu od otce, jenž poznav, že má překvapující schopnosti hudební, poslal jej pak jako desetiletého chlapce k dalšímu vyškolení do Jihlavy, Jeho příbuzný P. Ladislav Špínar, regenschorí při taměj-š;m chrámu kláštera MínorítsTcého se chlapce vřele ujal poskytnuv mu též základních návodů v hudební skladbě. Tu se naskytla talentovanému chlapci též v nejhojnější míře příležitost zdokonaliti se dále ve hře na klavír a na varhany. Na to dán byl do jesuitského semináře v Hoře Kutné, kdež studoval po dvě léta, načež uchýlil se do Prahy, aby studoval na universitě theologii. Ukončiv tato studia, hodlal vstoupiti do cisterciátského kláštera. Nebyl však přijat pro nedosaženou ještě patřičnou dospělost věku, což jej přimělo k dalšímu pobytu v Praze a k rozhodnutí, že se oddá úplně jen hudbě. Jsa obratným pianistou a vynikaje svým uhlazeným vystupováním společenským a všeobecným vzděláním, získal si záhy všeobecné obliby v předních pražských společnostech a v hudebních večírcích tamních zastiňoval leckterého umělce. V tomto ovzduší seznal jej uměnímilovný hrabě Männer, který konal tehdy v rak. armádě v Praze svou službu vojenskou jako vyšší dělostřelecký důstojník, a vyzval mladého umělce, aby jej doprovázel do jeho otčiny, do Nizo- 85 zemí, kamž hodlal tehdy odcestovati. Dusík, jenž choval vřelé přání poznati širší svět a cizí poměry, souhlasil ihned s nabídkou tou a odcestoval s hrabětem do Nizozemí. Když dorazili do města Mecheln, vyvolal tam Dusík svou hrou na varhany takový obdiv, že mu tam bylo okamžitě nabídnuto velmi výnosné místo varhaníka, kteréžto také brzo přijal, jakkoli ho byly došly mezitím nejrozmanitější jiné nabídky. Odtud navštěvoval častěji Amsterodam a Haag, pořádával tam koncerty na klavír a to s dokonalými úspěchy. V Haagu vyšly pak jeho první skladby: tři koncerty ä dvanáct klavírních sonát. Později se domohl ještě lépe honorovaného místa varhaníka, než bylo místo v Mecheln, totiž v Bergen-op-Zoom. Leč toto místo nezastával dlouho. Jeho hluboká umělecká touha po dalším zdokonalení povzbudila jej k tomu, že se záhy se svým /dosavadním působištěm rozloučil. Odebral se r. 1783 do Hamburku, aby se tam stal žákem v hudební skladbě proslulého Filipa Em. Bacha. Hamburský Bach poznal ihned vynikající vlohy mladistvého umělce a radil mu, aby doplnil své znalosti dalšími studiemi v cizině a prohloubil je s největší péčí. Dusík odebral se na to nejprve do Berlína kde vzbudil svou skvělou a svéráznou hrou na klavír jakož i na harmonium, nově to tehdy vynalezeném hudebním nástroji, všeobecný obdiv. Odtud odešel do Petrohradu, kde nalezl mnoho příznivců. Hlavním příznivcem jeho stal se tu kníže Karel Radzíwill. Dusík hrál též několikrát před Kateřinou II., jež byla jeho hrou a jeho skladbami vždy nadšena. Leč několik náhod stalo se mu tam osudnými. Objevené spiknutí proti životu carevnině přivodilo rozsáhlé pronásledování všech osob podezřelých. Jednoho dne našel Dusík, když se ubíral do carského paláce, kde mělo být pořádáno matinée, náhodou na ulici zlatý pečetní prsten, v němž byl vyryt znak. Zvedl jej, předsevzal si, že oznámí tento nález bezprostředně po matínée policii, navlékl si jej prozatím na prst a podržel jej i při své hře v cárském zámku. Při matinée bylo zjištěno, že prsten ten je jedním z prstenů knížete Libatova, jenž náležel mezi původce spiknutí a Dusík byl na to jako spoluvinník zatčen. Jeho zatčení bylo by nejspíše vedlo k jeho vypovězení na Sibiř, kdyby mu nebyl jeho příznivec kníže Radziwill, dopomohl k útěku a nebyl jej potom, když šťastně unikl, ihned na své litevské statky dopravil, kdež jej pečlivě až do r. 1786 skrýval. Za této pomoci svého příznivce a osvoboditele podařilo se pak Dusíkoví uprchnouti přes ruskou hranici. Neúnavná a slávychtivá ctižádost vedla jej především do Paříže. Ve 86 JAN LAD. DUSÍK S 7 skvělém dvorním a hudebním životě tehdejší Paříže docílil svými koncerty mimořádných úspěchů a nalezl v něm přiměřené prostředí pro svou uměleckou ctižádost. Marie An-toinetta, před níž častěji hrával, vyznamenávala jej často a mimořádně a také úsudky kritiky byly mu co nejpříznivější. Aby proslavil svoje jméno i v Itálii, odebral se tam na koncertní cestu a navštívil největší italská města. Navštívil tehdy též svého bratra Fr, Josefa Dusíka (nar, 1765 v Čáslaví, zemřel 1816 v Sittíchu v Kraňsku), jenž byl kapelníkem v Miláně. Po dvou letech vrátil se opět do Paříže. Zastihl tam však už naprosto jiné poměry než byly za časů, když opouštěl toto město. V ulicích Paříže zadul právě ostrý dech drsné revoluce. Dusík, který byl z dřívějších dob známým oblíbencem dvora a aristokracie, byl nyní záhy poznán a stal se cílem útoků několika náruživých republikánů, kteří náleželi dříve k jeho obdivovatelům. Jeho životu hrozilo vážné nebezpečí, z něhož jej vysvobodilo včasné a úspěšné zakročení mladé dívky, pěvkyně Žofie Corri, Hned se vydal s otcem své zachránkyně Dem. Cor-?iové a jí samou na cestu do Londýna, Když tam dojeli, uzavřel sňatek manželský s Žofií Corríovou. Záhy po jeho příchodu do Londýna vyšla nadšená kritika Dusíková umění a jeho komposic od Handla, jež mu získala přižeň tamějších dvorních kruhů a přístup k nim, jakož i místo učitele vévodkyně z Yorku, Zde se také naskytla Dusíkoví» příležitost navázati bližší styky s Jos. Haydnem, jenž právě meškal tou dobou- v Londýně. Dlabač (Lex. sloupec 350) vypráví, že Haydn prohlásil tehdy v Anglii vydaná díla Dusíková za mistrovská díla a zmiňuje se pak o tom, že napsal Haydn z Londýna otci Dusíkovú, nejoddanějšímu ctiteli Haydnových hudebních děl, obzvláště jeho církevních skladeb, tento dopis: „Vážený příteli! Děkuji Vám srdečně, že Jste si v posledním dopise svému p. synovi zároveň i na mne laskavě vzpomněl; dvojnásob tudíž pronáším Vám zase svoji poklonu za to a ujišťuji Vás, že je mi potěšením říci Vám, že máte syna, jenž je nade vše správným, umravněným a v umění vynikajícím mužem. Miluji ho právě tak, jako Vy, ježto toho úplně zasluhuje. Uštědříte-li mu pak denně své otcovské požehnání, pak bude vždy šťastným, čehož mu pro jeho ve'iké nadání ze srdce přejí. Znamenám se v hluboké úctě Váš upřímný přítel Josef Haydn. Londýn, 26. února 1792." 89 Životní pout Dusíková neutvářila se v Anglii pohříchu trvale šťastně. Jeho manželka nebyla proň přiměřenou. Její otec založil v Londýně obchod hudebninami a rytectvl not, na čemž se také Dusík celým svým jměním zúčastnil. 0 celé jmění přišel po zániku řečeného podniku pouze krátce trvavšího, jehož zakladatel neměl dostatečných obchodních zkušeností a znalostí. Tyto nehody znechutily Dusíkoví jeho dříve vynikající postavení v Anglii do té míry, že tajně opustil r. 1800 Londýn, aby ušel neutěšeným poměrům, které ho zde jíž tak nesnesitelně tísnily, že se navždy odloučil od své rodiny a uprchl do Hamburku. Odtamtud dostal se za okolností dost značně dobrodružných do úplně odlehlé krajiny kamsi při hranicích dánských, kdež prožil plná dvě leta. V této odloučeností zmocnila se jej nepřekonatelná touha spatřiti opět svou otčinu. Tajným útěkem ukončil náhle vztahy k místu pobytu, jež bylo proň před tím nerozlučným a uchýlil se v roce 1802 do Čech. Zavítav do svého rodného města, setrval několik měsíců u svých rodičů. O tehdejším Dusíkově pobytu tam máme dosti podrobné zprávy. Čáslavský bankální úředník Jan Ferd. Opitz zanechal písemné náčrtky, jež vydal v jejích podstatném obsahu Jar. Kamper v »Lumíru« (XXXVIII., str. 219 a násl.). Tyto náčrty poskytují nám hojně zpráv o tehdejším Dusíkově shledání s rodiči a se svým krajanem Stichem (Punto), proslulým virtuosem na lesní roh, jenž pocházel ze Žehušic, blízké vsi u Čáslavi a s nímž Dusík kdysi v Paříži častěji pořádával koncerty a pro kterého složil Mozart koncert a Beethoven sonátu. Jak zaznamenává Dlabač, koncertoval Dusík tehdy také v Praze, čímž »dostalo se Praze pro Dusíka nezapomenutelné dne 25. října 1802 neočekávaného potěšení, že slyšela svého někdejšího odchovance hráti.« Dle rukopisných- záznamů Th, Helda (»Nekrolog«) a přímo enthusiastického líčení Tomáškova, jenž jinak tolik skrblil chválou (v jeho známé autobiografii v »Libuši« roku 1845) a který se tehdy nemohl nasytiti nasloucháním Dusíkově umělecké hře a nenalezl dosti slov, aby dostatečně vychválil jeho výrazný profil, byl účinek tehdejších Dusíkových koncertů v Praze neslýchaným, nezapomenutelným. Jeho přednes byl všeobecně chválen jako nejvýše procítěný, jeho technika jako bezvadná, strhující. Z Prahy odebral se Dusík také do Vídně, kdež rovněž koncertoval a tamější hudební kruhy svou nádhernou hrou na klavír okouzloval. 90 Vraceje se z Čech do Německa, setkal se pak Dusík v Magdeburku s korunním princem Ludvíkem Ferdinandem pruským, mužem vysoce vzdělaným a hudbě vášnivě oddaným, jenž byl Dusíkovou hrou na klavír do té míry uchvácen, že jej k sobě trvale upoutal. Spohrova autobiografie (vyd. u Wiganda v Cassel-Göttingen 1860) a spisy Var-hagena z Ende (smíšené spisy) podávají zprávy o tom, jak důvěrnými a vřelými byly styky obou později tak věrně spřátelených mužů. Dusík neodloučil se od korunního prince ani tehdy, když tento vytáhl do pole. Dle dopisu, jejž zaslal Dusík Breítkopfovi a Härtlovi v Lipsku, a jejž otiskli jsme dle originálu (»Hudeb. Revue« 1816 str. 83) / s datem v Altenburku 1. října 1806, píše Dusík o zaslání 4 exemplářů dvou trií, oznamuje zároveň v tomto dopise, že žije společně s korunním princem v poli (u armády knížete Hohenlohe). Ke konci čteme zmínku: »... Ostatně \ žijte blaze; jakmile bude po první bitvě, budete mezi prvními, již o torii zvědí...« Bouřlivý život Ludvíka Ferdinanda skončil předčasnou smrtí v boji u Saalfeldu, jednoho z následujících dnů (10. října 1806). Náhlá ztráta jeho příznivce dotkla se Dusíka tak bolestně, že z umělce po-žitkáře stal se pojednou hloubavý zasmušilec. Vstoupil pak do služeb knížete z Iseňburgu. Později došel cíle jeho potulný život v Paříži r. 1808, kdež jako koncertní mistr knížete Talleyranda 20. března 1812 y St. Germain en Laye u Paříže zemřel. "TehcTotec přežil jej ještě o několik let a zemřel 24. června 1818. Dusík byl jemnocitným a originelním skladatelem, veskrze vznešeným a duchaplným uměleckým zjevem. Jako klavírní skladatel otevírá klavírní hudbě nové cesty. Byl protichůdcem bezobsažných a konvencionelních klavírních skladeb a dovedl vdechnouti svým skladatelským výtvorům niternou vřelostí, vynalézavostí, barvitostí a volně plynoucí schopností vyjadřovací takovou pestrost a pohyb hudební stylisace, jako málokterý z jeho vrstevníků. Vlastnosti, jež získaly Dusíkovým klavírním skladbám vynikající místo v tehdejší soudobé klavírní hudbě, a jež také ještě až po naše časy dovedou zájem na těchto pracích upoutat, činí jeho skladby nezapomenutelnými, Haydn a Mozart byli prvními vzory Dusíkovými. Jjeho_„ tři klavírní jsQuaty, op. 17, Haydnovi věnované prozrazují vsaTTuž vlastní směr ve volbehudebních prostředků a obsahují mnoho svérázného vkusu a smyslu zvukového. Jeho další díla — nehledě k těm, jež jsou určena ku cvičebnému studiu — otevírají už mnohem rozsáhlejší obzor. Zvláštní 91 ; zmínky zasluhují jeho klavírní sonáty, op, 43, 48,, dále op. I 70. (Le retour a Paris), op, 77 (Ľ invocation), klavírní j koncerty, op, 8, 14, 26, 29, 40, 50. Potom známá klavírní díla: La consolation, La chasse, Les adíeux a m. j. "~"*~ Z jeho komorních děl hudebních zasluhuje zvláštní zmínky klavírní kvintetto, op, 41, klavírní kvartetto op, 56 a sonata pro klavír a housle, op. 69, tato vzhledem k přiléhavému a charakteristickému lidovému zabarvení ve finale, Také jeho koncert pro harfu je význačnou skladbou. Dusíková tvůrčí síla jevila se hlavně v jeho klavírních dílech, z nichž byla nejvýraznější mnohokráte vydána a jsou dosud ještě úspěšně hrávána. Dlabač cituje charakteristiku o Dusíkoví podanou v »Novém časopisném a konversačním slovníku« (B I, str, 546), kde se praví: »Jako skladatel projevuje velmi mnoho zvláštnosti, novoty, bohaté vynalézavostí a žáru, jenž je právě také v jeho případné a jemu vlastní velkolepé hře tak markantním« a připomíná k tomu dále sám: »Ony komposice, jež napsal pro kostelní chóry, jsou už jen manuscripty a velká část jích je uchovávána v chrámu sv, panny Barbory v Hoře Kutné, jakož i v děkanském chrámu v Čáslavi.« Na základě našeho pátrání bylo zjištěno, že nelze dokázati existenci právě zmíněných děl Dusíkových a není ani dosud o Dusíkoví známo, že by byl vůbec nějaké církevní skladby zanechal. Jedinou věcí, již bylo lze v tomto ohledu zjistiti, je následující zmínka, kterou vyjímáme z »hudebních záznamů«, roč. 1802 str. 9. (vydáno v Linci u Jos. Kastnera, »Univ. Bibl.« pod sign. XI. G 75): »Pan Dussek, jenž požívá právě v Paříži mezí všemi německými umělci největší vážnosti i u širokého publika, napsal též velikou, výbornou mší, jež je prý v držení velikého příznivce umění, knížete Ester-hazyho ve Vídni«, jejíž správnost však z nedostatku dalších po ruce jsoucích pramenů dokázati nelze. Pokud alespoň nyní je nám známo, byl Dusík výhradně klavírním skladatelem a zdá se, že mu byl obor hudební skladby církevní cizím. Jak bylo již zprvu podotknuto, zabýval se též skladbou instruktivních hudebních děl, jež se dnes ještě u mnohých paedagogů těší obvzláštní přízni. Dusík vydal též spolu s Pleyelem, žákem Haydnovým, svého času velmi ceněnou klavírní školu, kteréžto spolu-autorství mu však způsobilo mnoho mrzutostí tím, že byl nucen svých autorských práv oproti spolupracovníku veřejně hájiti, poněvadž tento potlačil úplně v novém vydání 92 této školy Dusíkovú účast na tomto díle a snažil se uplatniti pouze svoje jméno jako autora této školy. Význam Dusíkových klavírních děl tkví v jejich zvláštním, novém slohu. Svérázné rysy, zcela zvláštní splynutí originelní obraznosti, plné vynalézavosti, skvělé a brilantní barvitostí i zpěvností s duchaplnou harmonií, jíž Dusík oplýval, dávají jeho klavírním komposicím mnohou příbuznost s díly umělecky s Dusíkem spřízněného Bedřicha Chopina, jenž byl v mnohém směru téměř přímým jeho pokračovatelem. Svými velikými sonátami, op. 70 a 77, jakož i svými posledními koncerty pro klavír, jež jsou nejen svérázně v klavírním slohu koncipovány, ale jeví se nám též jako nádherná, osobitá hudební díla, představuje Dusík přechod od důležité klaviristické školy Cleniěritifto" a CraineTä~~ÍT novému Jíiavírnímu!^hu,~^ vykvetl později v Chopinovi do čarovných květů, ~~~ — .--— 93 VOJTĚCH JÍROVEC Bývalo druhdy zevšeobecnělým zvykem znázorňovati při podobiznách vynikajících osobností v pozadí vždy část krajiny, nebo nějakého, zpodobnělé osoby se týkajícího prostředí, kterýmžto přídatkem tyto byly charakterisovány a poskytuje se tím divákovi určitá direktiva, vmyslití se do těch zvláštních dob a poměrů, které dávají vypodobněné osobnosti dokonaleji vyniknouti. Vojtěch Jírovec (nar. v Budějovicích 19. února L1763. zemřel ve Vídni 19. března ^ffiffl) vynikající kdvsL-gyjií už 7apompn"*4 huňehní vg1iřinaL je takovým portrétem obzvláště živé názornosti, vmyslíme-li se v doby, jež prožil. V souvislosti se svým současným prostředím poskytuje obsáhlou látku k obohacení našich znalostí o starší hudební kultuře, neboť zřídka kdy stmeleny jsou s některou osobností vzpomínky na rozličné zjevy ze světa uměleckého pro všechny časy v takové míře, jako se jménem Jirovcovým. Osobní vlastnosti a nejrůznější příhody, jež zažil, charakteristické právě pro Jírovce, který svou dlouholetou, mnohostrannou uměleckou dráhou neobyčejně veliký obor obsáhl, poskytuji leckterou cennou a poučnou příležitost nahlédnouti do přediva zašlých časů v oboru kultury hudební. Tím poskytují jeho díla jakési vidmo, v némž se zrcadlí ony časové proudy, které působily za jeho dob směrodatně na přerody uměleckého vkusu. Jírovec, jenž se nedovedl nikdy vyprostiti ze zděděných zvyklostí, slouží jako jeden z protagonistů veškerého jej obklopujícího hudebně dějinného prostředí, za vzor starého, konvenčního zpátečnického směru v hudbě u porovnání k směru pokrokovému. Jako takový byl a zůstal prototypem v pravém slova smyslu — pravzorem šosáctví a je dnes jaksi měřítkem k rozlišení pomalu už zapomenutých dob, od dob pře-rodních, epochálních, jež na to následovaly. On byl — jak praví W. H. Riehl (musikal, Charakterköpfe), pochvaluje při tom prostý a jasný způsob výrazu Jirovcova 'a pokládaje tento způsob skladby za prospěšný pro šíření všeobecného hudebního vzdělání — posledním, jenž odešel na onen-svět z doby, kdy směla být hudba ještě prostou, i když chtěla proniknouti do všech vrstev spole- 94 VOJTĚCH JÍROVEC 95 čenských — posledním členem z oněch mistrů, kteří, třebas měli staromódni ráz, byli přece jen božskými sosáky; On je — dle Riehla ^- »v hrdé řadě němp^kýrk (') k"-deibních skladatelů pouze velmi malýmriustrem, a přece QyíSrhTfarkdysi jeno díla v Paříži a y Londýně hudební trh —- přes to neskláněla se snad cizina před jeho geniem, nýbrž_před neodolatelnou mocí lidové nemecké (!) hudbjF^" iez Tc nam u nehó Z vétSíčh VZörü zaznívala^..« Rob. Schumann používa jména Jirovcova zároveň jako mezníku k srovnání jeho, jako představitele starých dob v hudbě, s novými hudebními velikány, zejména s jeho velikým protichůdcem Beethovenem a pronáší tuto nanejvýše důmyslnou poznámku, již odvozuje z tohoto stanoviska (ve svém »Denk- und Dicht-Büchlein«): »Mohutnost projevuje" se i pří boření. Rozřezejte symfonii Jirovcovu a pak Beethovenovu — a pozorujte, co zbude. Kompilatorská díla talentu podobají se domkům z karet, jež se navzájem porážejí, kdežto z děl geniových zbývají ještě po staletích hlavice a sloupy zbořeného chrámu, třebas bylo spraved- J livo i skladbu (komposicí) při hudbě značně ceniti...« J JLoesjejsou to už zajisté Jírovcow symfonie, jež nás zajímají, nýbrž autobiografie, jíž sám zanechal, jeho vlastní zobrazení, jež nám vypráví mnoho o starých časech a tím na ceně získává, že nám ukazuje j'ešte kus jeho okoJí, pro něž máme zájem. Jírovec zůstane v přechodním období, jež nás vede k velikému trojhvezdí hudebních velikánů, vždy zajímavou kapitolou, která dnes ještě neodolatelně poutá, protože nám živě připomíná ráz jeho současného, pro nás už dávno zaniklého hudebního období. Jimvon gt>ps.fl1 na přání P. A. Klára, vydavatele známých almanachů »Libuše«, svůj životopis, jenž vyšel r, 1848 ve Vídní v kníhtiskařství Mechitaristů, nově r. 1915 ve sbírce, redigované Alfredem Einsteinem: »Lebensläufe deutscher Musiker, von ihnen selbst erzählt« (v Siegelově nakladatelství v Lipsku). Jírovec připojuje k svému životopisu, vzniklém nedlouho před jeho úmrtím, mnoho význačných podrobností, jež nám otvírají, jako přídavek k němu na okraj přičiněný, obsáhlou. ppnr?^^Y11 Trňlvch dob. Vypráví tu mimo jiné o svém setkání se s. Mozarteni roku 1781. Povzbuzen laskavým přijetím Mozartovým, požádal Jírovec tohoto velikého mistra, aby nahlédl do jeho mladických prací a projevil mu svůj úsudek o nich. Mozart prošel tato díla, pochválil je a slíbil mladému umělci, že dá jednu ze symfonií těch ve svém koncertu provésti. Symfonie byla provedena a došla všeobecné pochvaly. Mozart Portréty. 97 ° . 7 uchopil pak mladého umělce za ruku a představil jej obecenstvu v »Mehlgrube« (pozdější kasíno), jako autora symfonie. Bylo to první veřejné vystoupení osmnáctiletého Jírovce na dráze umělecké ve Vídni. Že vzbudilo jeho první vystoupení v hlavním a sídelním městě zájem, dosvědčuje též zpráva o Jirovcovi, otištěná v »Jahrbuch der Tonkunst in Wien und Prag«, roku 1796, kde se doslovně praví: » .., Jírovec, mladý umělec, jenž se nerozhodl dosud, jak se zdá, pro určité povolání.*) Čte a hraje na klavír s dokonalou zručností a velmi pěkně na housle. Sluší tu uvésti jeho skladby: kvartetta, sonáty a arietty. Tyto mají velmi pěkná themata, dobré provedení a aesthetiku. Od jeho genia lze si zajisté mnoho ještě slibovati ...« Zpráva ta připomíná bližší vztahy s předcházejícím uvedením Jírovce Mozartem ve veřejností vídeňské. Vzpomeneme-li si, jak úzce jednotlivá období Mozartova života s Čechami souvisela, že dlíval od r. 1786 častěji v Praze mezi tamními svými přáteli a cítil se v pražských hudebních kruzích jako doma, nalezneme vysvětlení pro kromobyčejný zájem jeho o mladého Jírovce a jeho skladby, jakož i jeho laskavou dobrosrdečnost. Zakončiv svůj pobyt ve Vídní, přijal Jirtavec místo tajemníka u knížete Ruspoliho,-jejž doprovázel do Itálie. Den před svým odjezdem z Vídně potkal náhodou Mozarta, jemuž se co nejlépe poroučel a když týž od něho slyšel, že půjde do Itálie, řekl mu: »Vy šťastný muži! Ach, jak šťasten bych byl, kdybych mohl odcestovat s vámi! Hleďte, musím tu ještě do hodiny, abych si něco vydělal.« Když Jírovec se rozhodl, že se zcela věnuje hudbě, opustil místo u knížete Ruspoliho, studoval nějakou dobu v Neapoli u Sály kontrapunkt a odebral se pak ještě do Milána, Janova, Lyonu a konečně do Paříže, aby obohatil a využil svých vědomostí. Po vypuknutí revoluce přesídlil do Londýna, kde ztrávil jeden rok a byl za svoje skladby (sonáty a díla komorní hudby) skvěle honorován. V týž čas byl též Josef Haydn povolán do Londýna. Jírovec očekával s netajenou radostí svého známého, s nímž byl spřátelen již z dob pobytu svého ve Vídni. Po osmiletém pobytu v cizině vrátil se mnoho jazyků ovládající, obratný a světa znalý hudební umělec, jfinž vex spol p.čn ostí Goe-tfrnw prohlížel pamětihodnosti -Říma a za svého pobytď ' vf Rrugpelii v témž domě bydlil, kde Buonaparte a s ním u jednoho stolu stolovával. přes Berlín, Drážďany, Prahu * Jírovec studoval práva. 98 a svoje rodiště Budějovice do Vídně. Tam obdržel u c. k. hlavní armády místo koncipisty, dostal se k hlavní armádě ' na Rýn, kde po čase požádal o svoje sproštění a vrátil se do Vídně. Nastoupil tu pak místo kapelníka u dvorního divadla. Od té doby rozvinul Jírovec úžasnou iimělprlrnn řinno-^ ve" vsecE oborech skladby hudební a bralna všech jpj r»b- vfefapu^IčTgi__uměleckých ^sjpprprh npjžíyější podíL Tak ctěme ve zprávě mladého Chopina, jenž jako devítiletý.. Jhrái verehrte 1^4. ünora 1818 ve Varšavěl Jirovcův klavírní koncert, n prvním vystoupení téhož vp Vídni 18t. srpna 1829 v »Kamthnerthor-Theater«; »Vím, že jseni se líbil dámám i hudebníkům. Jírovec, jenž seděl vedle Celinského.. zjrojil veliký hluk a volal »bravo!«, pnkiirl mu hlas stačil.«, rro Jirovcův široký obzor v uměleckých věcech je příznačnou, o sobě snad ne tak důležitá okolnost, jako překvapující tehdejšími poměry, že totiž zcela přešel při svém pobytu v Praze zde tehdy zející propast v hudebních kruzích, jež je dělila na dva protivné, navzájem ostře oddělené umělecké tábory. Bodrá, stará Praha a její, Mozartovi věrně a srdečně oddané hudební kruhy, byly po několik desetiletí v zajetí pražského triumvirátu, výtvory Mozartovými nadšeného • nínny« XUehpr (1766—1842), J. Vitásek (1771—1839) aJtojiiáifik- (1774—1850) byli v popředí, jako nejhledanější autority. s Tyto kruhy a česká šlechta, tomuto uměleckému směru oddaná, zahrotily pražský hudební život k zvláštnímu setrvávání ve ztrnulém hudebním konservatismu, jehož ohlasy vlekly se až hluboko do let padesátých minulého století. Se zmíněnými zástupci pražského hudebního světa vázalo Jírovce věrné přátelství. Možno tedy označit za známku umělecké všestrannosti, jestliže navštívil Jírovec, jenž náležel mezi obzvláště vážené přátele pražského Mozartovství r. 1846, hudební ústav Jnppfa Proj^gghe*) jenž stál v příkré protivě k zmíněnému uměleckému směru a jenž byl průkopníkem pěstění a porozumění díla Beethovenova a nových směrů v hudbě, jež opověděl v roce tomto právě též do Prahy přišedší Hector Berlioz. Byl to tehdy pro přesvědčeného Mozar-tovce, jenž nad to pokládán byl všeobecně za copaře, neslýchaný krok. Stejně příznačným je pro všestrannost činnosti konservativního Jírovce, že složil několik písní- na_ * Jahresbericht der Jos. Proksch-schen Musikaastalt für das Jahr 1846. 99 české texty a vydal je ve sbírce českých zpěvů, kterou redigoval Frant. Škroup pod názvem »Věnec« (Tichý život, Hodiny, Nepovím, Slávský zpěv, Česká země), vydané r. 1843. Výčet četných děl Jírovcových podali jsme na jiném místě, zde budiž pouze připomenuto, že byly jeho skladby kdysi neobyčejně rozšířeny a to i v naších zemích. Zkušenost učí, že mění se časem umělecký vkus a sklon, že co měla předchozí minulost za časové a povznášející, mají následující období za zastaralé. Jirovcovým církevním skladbám, jež bylo lze i s nejskrovnějšími silami všude, též na venkově dobře prováděti, byla kdysi pro jejich zpěv-nost dávána přednost třeba před mnohými díly větších mistrů. Rovněž byla mnohá z jeho komorních děl kdysi velmi oblíbena a vyhledávána. Ve Smetanových vzpomínkách z jeho života se dovídáme, ze byla v jeho otcovském jomé zä jeho dětství Jirovcova domácí hudba pěstěna .a že býval ametana pŕí tom tez účastníkem. Jirovcovy zpěvohry, jež působily kdysi tisícům posluchačů vítaný požitek a z nichž byla působivá zpěvohra »Oční lékař« do češtiny přeložena a tvořila po leta oblíbené číslo repertoáru našeho jeviště, byly všude po celá desetiletí nesčetně-kráte prováděny. Všechny tyto zkazky zdají se nám dnes ovšem už podivnými a téměř neuvěřitelnými. Podivuhodnou je Jirovcova chuť k tvoření, jež se nezmenšila až do jeho pozdního stáří. Ještě v 84. roku věku svého složil svou devatenáctou mši, jejíž poslední díl psal za hřmění děl při ostřelování Vídně v posledních dnech říjnové revoluce. Zmínky Ed, Hanslicka »Aus meinen Leben« (str. 83) vyznívají zvláště vřele o Jírovcoví: »...Těšilo mne, že jsem poznal ctihodného muže, jenž byl ještě přítelem Mozartovým a Haydnovým a jehož opery a. balety po desetiletí jak v Německu, tak v Itálii kvetly. Jeho nejpopulárnější opery byly »Agnes Sorel« a »Der Augenarzt« ... Zůstane mi pohnutá vzpomínka, že j sem tuto mílou osobnost z předešlého století ještě poznal. S jakou vroucností jsgm „se _uchopil vrásčité ruky muže, jenž se s Haydnem a Mozartempfátetšfcý'"gtýkä~Í7~š~ Goěthém"prohlížel okolí Říma, a za_ francouzšk^^evoruce~^yr~míIack^ln~švěho souseda pří stoľÄi_.2^apitána« _Buonaparte!« Podzim života staříčkéhoJírovce, bezdětného a chudičkého starce, utvářel se velmi neutěšeně. Proto je bolestnou vzpomínka vídeňského listu »Wanderer« z 19. února 1850 o Jirovcovi, v níž se praví: »Kéž by vznikla nějakým způ- 100 sobem myšlenka něčím přispěti, aby byla hořkost posledních chvil tohoto dosti nespravedlivě v zapomenutí upadnuvšího skladatele zmírněna, jemuž umělecký svět děkuje výtvory, jako jsou »Der Augenarzt« a »Agnes Sorel«, Tyto už samy zavazují přátele umění, aby projevili ctihodnému někdejšímu dvornímu kapelníkovi Jirovcovi vděčnou vzpomínku.« Rovněž příznačným je dopis Hanslickův W. A. Ambro-sovi, v »Neue Freie Presse« 7. srpna 1905 úplně otištěný, v němž se onen velmi podivuje, jak vysokého věku se dožil Jírovec a vzpomíná s velikou vroucností a uznáním na tuto starou uměleckou »zbořeninu«. Saxa loquuntur. Tyto trosky mohou dnes ještě mnohé říci. V pravdě nejsou to pouze trosky samy o sobě, leč jejich někdejší celé okolí, jež nám dávají možnost přehlédnouti mnohé ze zašlých dávných časů a v pozadí dávají nahlédnouti hluboko až do Mozartových dob. 101 ANTONIN REICHA Antonín Reicha narodil se v Praze dne 27. ledna 1770 a čítal sotva 10 měsíců, když ztratil svého" otce, o. němž nejsme nijak zpraveni. Matka se na to brzy znovu provdala a otčím se o výchovu chlapce ani dost málo nestaral. Chlapec však sám vlastním poznáním postřehl, že je u výchově zanedbán. Toto poznání bylo příčinou, že, dospěv 11. roku svého věku, prchl z domu od matky, ježto se obával, že by mu bránila v dosaženi většího vzdělání. V dychtivosti své po získání velkých vědomostí a opatřen jen přeskrovnou hotovostí, vloudil se jednoho dne do poštovského vozu, který jel do Klatov, a tak podařilo se mu, že, nepozorován mezi» spolucestujícími, dostal se až k cíli své cesty — do Klatov. V Klatovech měl totiž mladý dychtivec děda se strany otcovské, u kterého doufal nabýti vědomostí, po nichž mysl jeho prahla. U děda svého se tu však dlouho nezdržel. Dospěl záhy k názoru, že na tomto místě by nedošel uschopnění takového, jakého ku splnění tužeb jeho, bujnou obrazotvorností vysněných, žádoucno bylo. Prosil tedy děda, by jej poslal k Josefu Reíchovi (nar. v Praze r. 1746), strýci to našeho horlivého snaživce, virtuosu na violoncello, který tehda byl ve službách hraběte Waller-steina ve Švábsku, a jenž již v té době těšil se daleko široko zasloužené pověsti. Tento strýc jeho byl bezdětek. Pojal za manželku Francouzsku, rozenou z Met, která nemluvila leč francouzsky, což přinutilo mladého Reichu, znajícího dosud jen svou mateřštinu, učiti se současně najednou dvěma jazykům mu neznámým a navzájem mezí sebou a též od, jeho mateřštiny se různícím, t. j. francouzštině a němčině. Vtipný hoch však za nějaký čas dosáhl toho, ž-e i v těchto jazycích s velkou hbitostí mluviti se naučil. Strýcem i tetou byl milován, jako by byl jejích dítě. U strýce začal se učiti hudbě. Dal se do učení na housle-piano a hlavně na flétnu. Když cvičením — s počátku velmi svízelným — přivykl, zaměstnával se rád hudbou, cvičil bez ustání od rána do večera, až bylo často jej nutiti, by si odpočinul. K úplnému rozvinutí schopností, jimiž ho příroda hojně obdařila, přispěla náhoda. Když Maxmilián, bratr císaře Josefa II., stal se kurfir-stem v Kolíně nad Rýnem, tu v roce 1787 povolal k sobě do Bonnu Josefa Reichu a učinil jej ředitelem své domácí kapely a později i kapely divadelní. Členem kapely posléze 102 ANTONÍN REICHA 103 uvedené byl v dobu tu též Beethoven, jako violista. Tehda také obdržel mísfo v orchestru kurtiŕtské kapely i náš Ant. Reicha. Týž, nacházeje se nyní denně v ovzduší, kde pr(> vozovala se dobrá hudba, byl zaujat živou touhou, aby mohl tvořiti sám krásnou hudbu. To rozhodlo o jeho příštím povolání. Podivno, že strýc, jinak synovci zcela nakloněný, neposkytl mu ve směru tom žádné pomoci, takže týž byl nucen potřebný návod ku skladbě jinak sám si zjednati. Strýc — patrně z řevnivosti —nepřál tomu, abv svnoyec jeho stal se skladatelem. Leč podnikavý synovec opatřil si tajně knihy, které pokládal za vhodné, aby ho do skladby Jhudební zasvětily, a kW yg Hnt> skrýval a jen v noci v nirh hafal, Krlyž prostudoval pojednání německých theo-retiků a probral četná díla Haydna a Mozarta, napsal 17letý Ant. Reicha první svou symfonii pro velký orchestr. Docílil i toho, že dílo toto, jakož i několik árií, jež složil pro znamenitého tenora, kterého kurfirst právě angažoval, byly veřejně provozovány, a to s úspěchem. Povzbuzen tím, pokračoval v dalších svých studiích, a tu jíž se svolením svého strýce, který mezitím se s tím spřátelil. Navštěvoval pak pilně, abv své vědění rozšiřoval, přednášky na universitě v BonnuTTkdfiž-jcurfirstem dosazeni byli znamenití yranH a ^ ^světil ^Reicha, všprŘk prazdfrt ids vědám* abstraktním a ustál od dalšjho skládání. FilosofiTTCantově a algebře byl — jak později sám říkal — z velké části povinen za to, že mu daly ducha analytického a světla, jež tím si získal ve svém umění. Až do té doby žil Reicha šťastně, když tu pojednou vypukla revoluce francouzská, která změnila další jeho osud. Roku JJ7Q4 vtrhla fntiž vojska francouzská do kurfirst-ství porýnskéhb. TJvur se rozptýlil a ti, kteří u dvora měli zaměstnání a úřady, ztratili j e. Jnnrf RHrha nal^h^l m synovce, "by opustil Rnnn, by — jak řekl — nenechal se tu porušiti principy revolucionářskými. Tento poslechl a odešel do Hamburku, kde zůstal po pět roků. Zde zůstaven čiře sam sobě, bez přátel, bez každé rady a pomoci, nenalézal jiného rozptýlení než ve svých studiích, jimž věnoval veškerý čas, jejž nebylo mu použíti ku dávání hodin ve skladbě, hře na piano aneb ku komponování, čímž si tam výživu opatřoval. V osamělosti své pohroužil se u vážné pxgmýšleňí^ o komposici hudební, o její vlastní podstatě, vakoJL T~o~žpůsobu, íak má ]í býti ■ vyučováno. Mimo to_ zabýval se nyní pilně komponováním. ~Holem r." 1800 přesídlil z "Hamburku do Paříže, kde se pričiňoval, aby tu jeho skladby byly provozovány, aby tak 105 jeho jméno stalo se známým a tím proklestil si dráhu k své. budoucnosti, leč s výsledkem celkem nevalným. Ani doporučení Grétryho mu mnoho nepřispělo. Unaven, však nikoliv, zmalomyslněn nad dosavadními nezdary, rozhodl se roku 1802 ztráviti několik let ve Vídni, aby tu u Haydna nalezl v mnohém poučení a rady. Haydn přilnul k Reichovi trvalým přátelstvím a seznámil jéj s čelnými osobami tehdejších vídeňských kruhů hudebních. — Reicha sešel sé zde opět se svým dávným soudruhem a přítelem z Bonnu — Beethovenem. Ve Vídni pobyl celých šest let a složil tu přes 50 děl, mezi nimi sbírku 36 fug pro piano, kterou věnoval Havdnoyi. Zde ho také došla výzva kraleviče pruského Ludvíka Ferdinanda, aby přijal u něho místo učitele komposice, které však nepřijal.*) Teprve když censura vídeňská zapověděla provozování jeho kantáty, složené na Bürgerovu »Lenore«, shledávajíc báseň tuto závadnou, odebral se do Lipska, aby tam dílo to provedeno bylo. Leč provedení této kantáty i zde bylo nenadále znemožněno vpádem vítězného vojska francouzského, když bitva u Jeny byla pro Prusy ztracena. Reicha pobyl v Lipsku čtyři měsíce a napsal tam několik větších prací svých; jednu vážnou operu, oratorium, rekviem a 6 velkých kvintet smyčcových. Díla ta byla v Lipsku dávána a zjednala mu v tamních kruzích hudebních zvučnou pověst. Po utichnutí bouře válečné vrátil se zas do Vídně. Roku 1808, když Rakousko bylo ohroženo válkou s Francií a soudilo sé, že okolí Vídně stane se jevištěm válečným, vrátil se Reicha zpět do Paříže. Odtud se již více nevzdálil a Francie stala se mu druhou vlastí. Mezi první/ní, kteří po příchodu jeho mu zde půdu urovnávali, bvl Adam, tehdy senior profesorů konservatoře pařížské. Rokfii8u9, když ve Francii zakotvilo velké mínění o škole německé v dílech Haydna, Mozarta a Beethovena, zejména v jich komorních skladbách, tak skvěle se osvědčivší, t,n u rlmvanyfi starších ročníků pařížské konservatoře vzplanula dychtivost zapovíti ^ňovu studiänauk o skladbě a to u učitele, kteřýby důkladně znal tradici této školy. Tímto hnutím obrácena byla záhy pozornost všech na Reichu..Žádali Reichu, aby je vyučoval. Reicha dovedl jim učební látku takpodati, že učeliví žáci jeho nemohli se ani dočkati příští lekce. PoceT žáků, mezi nimiž byli někteří již slavení mistři, stále rostl. Sám Rode a Baillot byli zvědavi seznati novou školu skladby a oba uznalí záslužnou a vynikající methodu Reichovu * Místo to byla pak nabídtaittoJanti Lad. Dusíkoví, který je přijal. 106 a pověst o učení Reichově rozšířila se záhy ve všech zemích. Mimo hluboké a důmyslné výklady o zákonech komposice sgznámil Reicha své odchovance i s bohatej ším nžíyáníni Šásu-oiúlfeCtoVvch v hudbě,~něz~ delo se před ním hlavně flétny, hoboje, klarinetu, horny a pozounu.*) Kombinacemi novými povaze oněch dechových nástrojů užitými ve svých prvých 6 kvintetech pro zmíněné nástroje a postupně od nejlepších umělců provedených, vzbudil Reicha takový rozruch, že počet těchto kvintet dovršil na 24, která pak uveřejněna byla tiskem ve 4 svazcích. Řečená kvinteta považována byla za díla vrcholná, hodná zayodili-s podobnými díly rjayHnmTýjxii^^JVlozartovýmLTa Beethovenovýma Skladby tyto otevřely autorovi brány konservatoře pařížské, kam vstoupil r. ^8t§ jaknžfn prpfo^r k^ritrqpjinHii, % zaujav tu místo po MénuTovi. Jeho činnost jako vědce, theoretika a paedagoga"~založila jeho pravý význam v dějinách hudby. První jeho spis, vydaný r. 1814, b^o pojednání »Traíté de Melodie etc.« o vztazích melodie k harmonií, v němž duchaplně vysvětluje, jak hudební myšlenky se formulují, rozvinují a váží jediia ke druhé a přicházeje ku analysi periodiky hudební, vyvozuje tuto analogií s gramatikální. Spis ten vzbudil žárlivost v Itálii, která, zvyklá odedávna. považovati theorii hudby za svou doménu, netajila se nelibostí nad tím, že cizinec "načrtl způsobem zrovna tak určitým i ako úplným pravidla_skladby melodické! Další theorětické dílo Reichovo je »Le Cours de Composition musicale etc.«, pojednání o praktické harmonii a odůvodnění téže. Jednoduchý a jasný výklad Reichův o formaci * Reicha napsal též, maje zálibu v hledání nových efíektů harmonických, svá krásná adagia pro anglický roh s průvodem flétny, klarinetu, horny a pozounu a z podnětu toho sloužil oktett, vlastně dvě kvartetta: jedno do G-ďuir pro smyčcové nástroje a druhé do £-moll pro de-chové^ avšak talk, aby tvořily jeden celek. Mimo to napsal četné skladby pro 3 homy. Tvůrčí obrazotvornost Reichova měla sklon vynalézati kombinace tónové, překvapující svou novostí o rozmanitostí. Tvořivému a hloubavému duchu jeho bylo blahým pocitem zvítěziti tu nad obtížemi, jež nejednou sobě nakupil, hledaje pro obtěný výraz případné effakty harmonické. Reicha složil přes 100 dél. Nejvýznačnější kromě těch, o nichž se stala již zmínka, jsou 4 zpěvohry, Te deum {na slova francouzská) pro dva sbory o 12 a 6 hlasíah se 4 hlasy recitujícími s průvodem varhan, 12 trií pro 2 horny a cello, různé kantáty .a skladby komorní a kostelní. Výčet u Dlabače (II.— 569) jest neúplný; Wurzbach (Künstl. Lex., 25. díl. str. 159.) uvádí je podrobněji. 107 a příbuznosti, akkordů. o_ přesném vymezení spojů jejich, "dále o chromatics a inštrumentári, vzbudil všady pozornost. Pokračováním zmíněného díla jest další proslulý spis Reichůy: »Traíté de haute Composition musicale«, pojednání o vysoké skladbě hudební, gg Kýva j m r<> raznými způsoby kontrapunktu a kanónu, fug starých a novověkých, vokálních a instrumentálních, dvojnásobných sborů, dále hudbou instrumentální chrámovou a světskou, zejména .divadelní, pak symfonickou a komorní. Dílo to vyšlo roku 182J a jest význačno tím, že Reicha v něm dokazuje, jalc málo jest odůvodněna úzkostlivá citlivost některých puristů, že však nicméně není dovoleno vše a zajímayo tím, jak uvádí se tu pravidla a přísné zákony starého učení v soulad s potřebami nové doby. Jaksi ku doplnění uvedených studií vydal ještě v roce 1833 spis: »L'Art du Compositeur dramatique«, který obsahuje »stručný nástin pravidel o prosodii, poesii a výklad různých genrů, používaných v hudbě dramatické, Theoretická díla Reichova, nová svou formou i obsahem, byla přeložena do Ráznych jazyků*) a pojistila mu navždy přední místo mezi učiteli skladby hudební. Ovšem velkých služeb prokázal Reicha jako paedagog hudbě ve Francii. Nesčetní žáci vděčili rozkvět svého talentu blahodárnému Reichova! Reicha, zachovávaj e prvotní ráz it, barvitost, žáka neopravoval, ieč co bylo nesprávné, nevymyťoval, leč co bylo zbytečné. Rád sděloval, své vědomosti, aby vzdělával mladé, chápavé druhy. Bystrost jeho rozhledu rozpoznala hned druh talentu, vlastní každému žáku. Rossini, který plně oceňoval tyto zásluhy, vždy ty, kdož ho prosili, aby jim udělil radu ve volbě profesora harmonie, odkazoval na Reichu. Reicha, ač vysoce všady ceněn Jbyl po celé Paříži jako nejlepší theoretik a didaktik hudební (roku 1829 obdržel občanství francouzské a roku 1831 byl dekorován řádem čestné legie), nemohl dosíci cíle svých snah — státi se členem Akademie. Byl příliš — a to vším právem — ctižá-dostiv, než aby se sám byl o to nějak pričiňoval. Jest pěkným rysem povahy žáka jeho, Jiřího Onslova, který kdykoli se o sestavení listiny kandidátů na členství Akademie jednalo, pokaždé odepřel formálně vstoupiti v konkurenci s Reichou. Svým sebezapíravým chováním * Tak na př. spis Reichův o vyšší hudební skladbě přeložil Černý a vydal r. 1834 ve Vídni pod názvem »Lehrbuch der musik. Komposition«. Mjliyu učení myšlenky c 103 způsobil si Reicha, že k volbě jeho za člena Akademie došlo teprve v r. 1835, kdy vstoupil do sekce hudební na místo Boieldíeua. Vyznamenáním tím splněno bylo toužebné přání jeho, aniž však byla jím zatlačena jeho činnost další. Připravoval se naopak k novým pracím a hotovil se přinésti článek Contra-point ä 1'Encyclopédie des Gens du Monde, když si při návratu ze sezení v Akademii přivodil nachlazení, které mělo v zápětí zánět plic. V několika dnech podlehl tomuto onemocnění; zemřel 28. května 1836 v 66. roce věku svéhn prftřfren bvl dne 1. června 1836 v kostele sv. Rocha za veliké účastí všech notabílit pařížského hudebního a uměleckého světa, nedajpko hrobu Grétrvho a Boieldíeua. Ctitelé, kolegové a žáci Reichovi postavili společným nákladem na hrob jeho krásný pomník, ozdobený bustou mistrovou z ruky sochaře Molchnehta, zhotovený dle nákresu architekta Thiolleta, nesoucí, nadpis: »Antoine Joseph RjEJeha, Profess, dp rnnfra-pniTrf au conservatoire de Musj-queTmembre de ľinstitut el de la lég, ďhonneur né á Prague li» 97 Fpyrier 1770, decédé á Pari? 1e ?8.Mai 1836.«' Žák Reichův, J. A. Jelaíre. který nedlouho po smrti mistrově vydal vzpomínky své na Reichu)**) končí svoje paměti: »Žádný hudebník vyškolený a snaživý, ať patří ku kterémukoli národu, nezapomene, že jest povinen Reichovi za požitek, dobře rozuměti souboru nauky hudební".. jlgho četní přáťelébudou v něm postrádati člověka spra- skrýváTíciho nikomu svůj vynález, o němž soudil, že jest u^tejaž^všem^« J3fírHo7. ve svých memoirech vypráví o Reichovi, svém učiteli (mimo Lesueura): -J?t>irli« vykládal nauku o kontrapunktu s neobyčejnou jasností; stručně, výstižně a několika s]nvy" naiičj) nmobTTZ. Njffp/H?Rnl'T~"^prni jak" většina UČl-telů,.připojiti výklad pravidel a doporučiti jích nejpřesnější dodržování. Reicha nebyl ani empirik ani nepřítel novot; venlj^oEorvIurcifycTrHruzich umění a-uc.ta-j.eho k prvým mistrům harmonie neustoupila slepému jich uctívání.jQdtud taJsé Ju^4ráyj3d_j3vSjj^fp^ bjnini;_££Íciia._zjkládal si neobyčejně na svých matemati- * Vyobrazení celého (pomníku přinesla Rodinná Kronika roku 1863 na str. 67. "* Notice sur Reicha musicien compositeur et theoriste« vyd. v Paříži -roku 1837. vedlivého, přítele pravdy, nepřítele nadutosti, pedantismu l 'scholastického, hfedajiciho více užitečnost než slávu, a ne- \ 109 gkýefc-vědomostech a—ííkáyalf že »tomuto studiu děkuje^ úplné ovládání svých myšlenek; matematika naučila ho 'íantasii riržt>ti v mi>7.ffli, jež dříve ho strhovala, jinak býT ^Reicha lhostejný jak ke chvalozpěvům, tak i k hanobení* Jvé skladatelské činnosti, takže se zdálo, jakoby mu ležely na srdci jedině úspěchy jeho žáků, jichž vzdělání mu na konservatoři bylo svěřeno,«" DOSLOV. Končíme svoji obchůzku. Prodleli jsme u uměleckých postav, z našich krajů druhdy vyšlých, jen těch nejčelnějších, pro vývoj a rozkvět současné hudební kultury nejrázovitějších a došli jsme až za okraj obratu 18. a 19. věku. Ponechali jsme stranou některé další namnoze i pozoruhodné pro nás zjevy, poněvadž jejich portréty žádají jiného zarámování, aby byl zřejmý způsob dobového prostředí, z něhož vyrostly. Díla starých českých mistrů vzniklá v rámci časových pásem zde sledovaných, pojí totiž některé společné znaky, z nichž vyzírají soudobé ideové směry a tím genetické linie? jak se vyvíjelo naše umění hudební od doby pobělohorské až téměř do první poloviny 19. věku. Zachovalé odkazy ty nasvědčují zmíněnými znaky, svými tomu, že jích tvůrci ulpěli namnoze na tradicích domácích, pro tvorbu jejich předchůdců směrodatných a tím si uchovali určitý druh vzájemného poměru mezi jejich vlastní invencí a duchem skladeb, v současné době vůbec běžných, kterýmž staří čeští hudební mistři stojí opodál soudobé hudby mimočeské. S tímto rázem setkáváme se také i u oněch tvůrčích duchů, kdo byli poměry upoutáni k cizině. Řečenou tradičností bylo na dlouho uchováno jádro vlastního psychologického podložení a cítění někdejších tvůrčích duchů těch před podlehnutím cizím vlivům a proto zůstalo v jejich výrazových projevech tolik osobité ryzosti. Všichni tito pracovníci měli českou hudbu v krvi, byli syny rodné půdy a proto tvoří součást rodokmenu české hudby. Nelze je z okruhu staré české hudby vylučovati, byť i převážná část práce jich, vklíněné do unášivého proudu ciziny našemu zraku někdy unikala. Mysl těchto pracovníků svým životem v cizině isolovaných, jejíchž první výchova hudební se dala dle methodiky druhdy u nás obecně běžné, dotýkala se okrajů 110 naší domoviny ještě více, než dnes tušíme. Stíny dávných dob jen zamžíly vztahy mezi tím, co vykonali v oboru svého umění k dalšímu domorodému vývoji jeho do rozhraní 18. a 19. věku svou obsáhlou prací pro ty, kdož byli s nimi a kdo přišli po nich. Věk 18. značí pro naši hudbu rodné dědictví, jež přešlo na pokolení pozdější těžící z díla starých českých mistrů, nad jehož bohatstvím užasneme, když si plně uvědomíme obsah a rozsah tohoto velkého odkazu. 111 t3Wtt<»*iaäí tt a w a tfofc 1 S. läľí 1963 OBSAH Předmluva.......................... 5—6 Kapitola úvodní.....'.................7—12 I. yfé^3 Jan Dismas Zelenka ffijŕ\S\ ., ■ ^.......... 15—18 g y Bohuslav Černohorský f*Z.[...&.. . A............19—22 93 Jan Zach.......#3.L.>J. . £...........23—25' Jl#Qli ^František Tuma . . . íík.ŕ.^i. . £...........26—28 ^£ Josef Seger......»2. t.'Ti. . "Š..........29—31 <",£ František X. Brixi . . .ty.J. ^ ."~é...........32—36 II. v / m ■-. ,-— Jan Václav Stamic T........ "............39—47 Mf"Jf Jiří Benda ./.}gZpýS ..... >...........48-56 A.%3. _ nA -—»Josef Mysliveček*./.........:" •> •.........57—63 W ť* Jan Vanhal 4&0&Z 4 *> ■ ■ . -^..........M~*9 hi'—fyQ/f- Václav Pichl. ■ (■ ■ ■ ■ ■ ■ -Í3..........70-76 '. -*" Leopold Koželuh £?&£ ." ./k 4% . . '. H..........77—84 HO ~/i$/ltl Jan Lad. Dusík . \. ■. ■ ^ ■ ■ ■ ■ Š-...........85—93 Vojtěch Jírovec/>%fV~..........102—110 iTv ~/*