S i^jop i Z / j^ f> t -sil ia/ to zjiStěná jména jsou bud v závorce (v případě jistoty), nebo s otáznikom (v případě pravděpodobnosti). Užitečné je srovnat moravská libreta s pražskými z přibližně stejné doby, jejichž soupis viz Kneidl, P.: Libreta italské opery v Praze v 18. století. Strahovská knihovna 1, Praha I960. Hada oper má stejné názvy a pravděpodobně i stejné libretisty, ale v Praze se hrála s hudbou jiných skladatelů než na Moravě. Z tabulky je patrno, že neznáme dosud všechny opery, ktoré se u nás hrály v dvacátých a třicátých lotech 18. století, protože mozi jednotlivými librety jsou často nelogické časové mezery. Musíme proto doufat, že se časem podaří najít ještě další libreta. Ani soupis dochovaných oxom-plářů nelze považovat za vyčerpávající, ale spíše za vodítko pro ty, kteří by jo chtěli studovat. Obsazení není bohužel uvedeno ve všech libretech. Zatímco libreta brněnská a holešovská obsahují jména zpěváků, libreta kroměřížská a vyškovská je nejmenují ani jednou. Poněvadž jména účinkujících nebylo možno z technických důvodů zachytit v tabulce, uvádíme jejich abocední přehled v původní ortografii s eventuálními zmínkami o jejich původu nebo funkci. Čísla odkazují na opery, v nichž jmenovaní vystupovali, čísla 1—14 patří Schrattenbaohově opeře v Kroměříži a Vyškově, čísla 16—33 Brnu, z toho čísla 16—24 éře Mingottiho, čísla 34—43 Holešovu. Alberti, Giuseppe — di Padova 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24 Albuzzi, Ottavio — virtuoso di S. E. il Sign. Conte Leopoldo di Ditrichstoin (u č. 40 — ein May-Iander) 29, 30, 40 Andreides, Rosalia (Holtzbauerin) 34, 35, 36, 38, 39, 40, 41, 43 Bambini, Laura — di Pesoro 15, 16, 17, 18, 19, 20, 34, 35, 38, 39 Battaglini, Domenioo —di Pesoro 15, 10, 17, 18, 19, 20, 34, 35, 38, 39 Beer, Carlo 38, 39 Cajo, Bartolomeo — di Venezia 17, 18, 19, 20, 24 Cardini, Kosa — di Venezia 17, 18, 19 Casaríni, Domenica 26, 27, 28, 29, 30, 40 Cattani, Dario Luca — di Fistoia 40, 41, 43 Co(n)stantini, Giacínta—nata Spinola-Fiorontina 15, 10, 29, 30, 32, 41, 43 Cosimi, Anna — Romana — virtuosa di S. A. S. il Sign. Pronoipo lüreditario di Modona 21, 22, 23, 24 Danese, Johann Baptist 40 Danese, Teresa (Pischlin) 29, 30, 33, 40, 41, 43 Danese, Veneranda 26, 27, 28, 32 Dardozzi, Carlo —! di Faenza 21, 22, 23, 38, 39 Delia Parte, Anna' Caterina 32, 33 Delia Stella, Giovanna 32, 33 Denzia viz Peruzzi, Teresa Fantasia, Rosalia — 'di Mantova 21, 22, 23 Flora, Margarita — Veneziana 15, 16, 21, 22, 23 Gabbiati, Giuseppe (u č. 40 — ein Venetianer) 29, 30, 40, 41, 43. Gaggiotti, Pellegrino 31, 32, 33 Galetti, Filippo — di Cortona 24 Grimm, Maria Anna de 42 Hauschke, Giovanni 34 Heisler Teresa de (contessa) 42 * Holtzbauerin, Rosalia viz Andreides, Rosalia Isola, Anna 31, 32, 33 La Denzia viz Peruzzi, Teresa Lu(c)chini, Matteo 15, 27, 28 Madonis, Gerolama 26, 27, 28, 29, 30 Marieschi, Marc' Antonio Z2, 33 Marini, Francesco 30 Mauro, Antonio — výtvarník 29 Michielli, Giovanni — Padovano 15, 16, 21, 22, 23 Monti, Cecilia — Romana 17, 18, 19, 20, 24, 30 60 Moretti, Lorenzo — di Venezia 24 Moretti, Margarita — di Bologna 24 Naweschanin, Sofia 38, 39 Orlandi, Chiara —di Mantova 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 30 ^anus5a.L5opoJdo_— mastrodi bollo 14 Parte, Anna Caterina dello viz'Dólľá" Parto, Anna Cntnrinn Persone, Cattarina 26, 27, 28 Peruzzi Teresa — detta la Donzia 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24 Pischl, Wentzl 40, 43 ,Pischlin Teresa viz Danoso, Tcrosa Podstatský, Jan — baron 42 Ramís, Cecilia 10 Rottal, Moria Anna di (contossa) 42 Rottal, Massimiliftim ili (contesxa) 42 Seemanin, Giovanna 34, 35, 3G Soidl, Ferdinand 34, 35 Sosvr, Teresa 32, 33 Spinpia viz Co(n)»tantini, Giacinta Stella, Giovanna della viz Delia Stella, Giovanna Stochinger, Carlo — mastro di ballo 26, 27, 28 Tassoli, Domenico 26, 27, 28 Zftnoia, Federico — ingognioro o pittor Voneto 17, 18, 20, 39 Do nedávné doby patřila libreta k téměř jediným dokladům o existenci barokní opery na Moravě. Poznatky z nich získané posloužily k vyhledání dalších zpráv z jiných pramenů, zvláště z matrik měst,6 kde se opora provozovala. Jinak je aktový materiál o opero stejně chudý jako materiál o šlechtických kapelách. Po Jaroměřielch se objevila opera nejdříve asi v Kroměříži, kde měla své hlavní sídlo kapela olomouckého biskupa kardinála Schrattenbacha. Této kapele chtěl věnovat monografii již Vladimír Helfert,7 avšak předčasná smrt mu v tom zabránila. Helfert asi přecenil pramennou základnu, neboť aktový materiál obsahuje o kardinálově kapele mizivě málo zpráv. Schrattenbachova volná korespondence, uložená ve Státním archívu v Olomouci, se týká převážně církevních a politických záležitostí, aniž by nám dovolovala blíže nahlédnout do života na kardinálově dvoře. Z jeho hudební sbírky se nedochovala ani jedna skladba. Musíme se proto smířit s tím, že se nám nepodaří najít k jedenácti schrattenbachovským libretům z let 1728—1737 podrobnější dokumentaci. Jak v Kroměříži, tak ve Vyškově byly hlavní záminkou operních produkcí kardinálovy jmeniny a narozeniny. Důvodem k přenesení operních představení do Vyškova bylo asi postavení nového divadla vo Vyškově podle návrhu Goetana Fantiho, jak na to výslovně upozorňuje poznámka v libretu 13.8 Zatím co ve své rezidenci dal kardinál provádět opery pravidelně, je mezi mecenáši opery v Brně jmenován pouze jedenkrát (ě. 25). Místo toho byla v Brně na jeho rozkaz prováděna oratoria, která snad měla vytvořit v postní době protiváhu tehdy oblíbených komedií s hansvurstem. Zatím známe tato oratoria provedená z kardinálova popudu v Brně:" 1727 Santo Ermenogildo — hudba D. Sarri 1729 La depomzionc dolla croco di Gosíi Cristo La speranza conaolato dn S. Nicolo voscovo di Mira San Alessio 1730 Bersabea — hudba G. Reuttor La caduta di Gerico — hudba A. Caldara H mondo trionfante nella concezione di Maria sempro Vorgino — hudba N. Logroscino Morte o sepoltura di Christo — hudba A. Caldara Santa Cecilia — hudba Giov. Costanzi II trionfo dolla Crooo — hudba Cos. Prediori 61 1731 Cristo nelľ orto — hudba J. J. Fux Giacobbe — hudba V. M. Gurecký í La passione di Gesi'i Cristo — hudba A. Caldara /' '/JA' ; > ' * r """'' Santa Catterina — hudba Sandoni di Bologna -/ 1732 H martírio di S. Giovanni řřepomuoeno — hudba N. Porpora La santissima annunziaziono di Maria sempro Vergino — hudba L. Vinei II trionfo delia Croee — hudba L. Leo 1733 Santa Elena al Calvario — hudba L. Leo 1734 San Francesco di Paolo — hudba V. M. Gurecký 1736 Gioas re di Giuda — hudba V. M. Gureoký 1738 La divina pieta trionfante nelľ Imaculata Concezione di Maria Vergine — hudba N. Porpora Na tvorbě oratorií, jež byla po hudební stránce neméně náročná než tehdejší opery, se jako skladatel podílel nejen kardinálův kapelník V. M. Gureoký, ale též kardinálův V sekretář «Ir. Giovanni Battista Catena (po pseudonymem Lisalbo Pelopio), autor libret oratorií k Bersaběa, Giacobbe a Gioas. Podobně jako u oper máme i u Schrattenbachových oratorií zatím nevysvětlené mezery. Bylo-li v roce 1730 provedeno z kardinálova rozkazu v postní době v Brně šest oratorií, čím vysvětlit, že například v roce 1735 nebylo provedeno ani jedno oratorium ? Nejjednodušší, ale ne zcela uspokojivé vysvětlení by bylo, že dochovaná libreta oratorií jsou jen zlomkem toho, co se v postě vj našich kostel ich provozovalo. Vždyť například šest oratorií provedených roku 1730 je úctyhodný počet, i když š!o o kompozice menšího rozsahu, než byly opery.10 Poněvadž neznáme obsazení ani jedné opery dávané na Schrattenbachově dvoře, nevíme, zda byli pro operní představení v Kroměříži a Vyškově angažováni též italští zpěváci anebo zda i pěvecké party byly obsazeny kardinálovými zaměstnanci, mezi kterými bylo ovšem nemálo Italů. Přibližný obraz o Schrattenbachově kapele nám poskytne přehled jejích dosud známých členů. Kapelníkem byl Václav Matyáš Gurecký. Jeho rodiče pocházeli z Příbora, ale roku 1700 byli usazeni již v Přerově. Václav Matyáš se narodil v Přerově 4. 8. 1705. Všeobecné i hudební vzdělání nabyl nejspíše « piaristů v Kroměříži, neboť oďroku 1724 zastával v jejích hudebním "semináři funkci preceptora. Boku 1729 se oženil v Kroměříži s dcerou tamního varhaníka Antona Bernkopfa a patrně již tehdy sloužil u kardinála. Když roku 1731 žádal o místo dómského kapelníka v Olomouci, zdůraznil, že kardinál mu umožnil studium u Antonia Caldary ve Vídni. Kapelnické místo na kardinálově dvoře muselo mít patrně nějaké nevýhody, když Gurecký dal přednost úřadu dómského kapelníka. Tohoto místa dosáhl roku 1736 po smrti T. A. Albertini-ho. Zemřel neočekávaně koncem července 1743. Jeho nástupcem na domě se stal jeho bratr Josef, který předtím patrně také působil v Schrattenbachově kapelo. Ač byl V. M, Gurecký velmi plodný skladatel oper, oratorií i chrámové hudby dochovalo se jeho děl velmi málo.11 Nástupcem Gureckého v kapelnické funkci se stal pravděpodobně italský skladatel Carlo Tessarini (1690-cca 1765). Soudím tak proto, že přibližně v letech 1736-1738 vyšel v Amsterdamu jeho op. 4 La Stravaganza věnovaný kardinálovi,1* na němž se Tessarini nazývá Direttore delia Musica Instrumentale delia prefata Altezza Em. Moje domněnka je ještě podpořena tím, že dosavadní hudební historiografie nemá z let 1733—1738 o Tessarinim zpráv. Je proto možné, že právě v letech 1736—1738 byl Tessarini zaměstnán u Schrattenbacha. Tessariniho jméno se však zatím nepodařilo najít ani v aktovém, ani v hudebním materiálu z moravské oblasti, takže zmíněnou hypotézu nelze doložit dalšími důkazy. Kdo se stal nástupcem Tessariniho, není 62 známo, i když nelze vyloučit možnost, že jím byl bratr Václava Gureckého Josef (narozen 1. 3. 1709 v Přerově). Z dalších členů Schrattenbachovy kapely můžeme zatím jmenovat jen osm osob: Adolph, Leopold — tubioon aulicus apud E. Card., johož biografická data lze čerpat z kroměříž-«kých, vyškovských a brnenských matrik. V biskupských službách vytrval až do roku 1700, kdy v 66 letech zemřel.1* Bees — Majerin, Maria Rosalia byla podle vyškovské matriky roku 1735 kardinálovou zpěvačkou (ad aulám Em. Suae... cantatrix). Je to zatím jediná známá zpěvačka u kardinálova dvora. Fleck, Joseph byl podle vyškovské matriky roku 1735 tubicen apud S. Em. Fornarini, Antonio z Urbina sloužil ví Schrattenbacha přibližné v lotech 1734—1738 jako munici» camorao.14 ITofTolnor, Bernard byl roku 1734 označen jako iniisinus, když zastupoval 30. 5. v Brno kardinála ■jako kmotra při křtu dcery známého principála Johanna Kolixo Kurze Učast kardinála při křtu komediantovy dcery je překvapující, když si uvědomíme, jak byl kardinál vůči kočovným hercům zaujatý a jak ještě roku 1728 přísně vystupoval proti jejich účinkování v advente a v postě. Zmíněný HofŤblner je 0. 9. téhož roku titulován ve Vyškově camerarius. Z toho je pa-trno, jak je někdy obtížné poznat, kdo byl členem kapely. Harbich, Caroluh byl s titulem tubicen Em. v kardinálových službách přibližně v letech 1730—1734 a roku 1734 se stal zemským trubačem.15 Regini, Philippus je zaznamenán v kroměřížské matrice 25. 6. 1731, kdy byl v Kroměříži pochován ' (ve věku 48 let), s titulem ecclesiasticus Aulae, Ca|>ollamis ot Musicus Cromsirii. Jeho jméno upomína na častou zkomoleninu jména skladatele Vincenza Righiniho, ale souvislost mezi kroměřížským Roginim a Righinim nelze prokázat. Schubert, Christian pocházel z BudiSova a byl odchovancem kroměřížského piaristického hudebního semináře. Je o něm známo, že byl přijat ke kardinálovu dvoru pro své mimořádné pěvecké schopnosti.1* Podobné záměry měl snad dvůr i s Josofem Wornorom z Vyškova, protožo so za jeho příjotí do kroměřížského piaristického seminářo přimlouval." Hudebníků a zpěváků muselo být vzhledem k významu kardinálovy kapely mnohem více, ale sotva se nám je někdy podaří zjistit všechny. Patrně Tessarini, Fornarini a Regini nebyli jediní italští hudebníci v kardinálových službách. Na pomoc italských operních společností však nebyl kardinál vázán, protože libreta z Kroměříže pocházejí z let, kdy o italských operistech není na Moravě stopy. Kardinálovu přízeň k italské hudbě však znali všichni, neboť pastorální melodrama Endymio provedené na jeho počest piaristickými žáky v kroměřížské rezidenci roku 1727 bylo záměrně zpracováno italským stylem.18 Do jaké míry byla kroměřížská a vyškovská operní představení přístupna i obecenstvu mimo okruh panstva a jejich služebnictva, nelze říci. ' V Brně se podle ď Elverta19 konala operní představení již od roku 1728, ale ď El-vertovy údaje o libretech jsou tak zmatené, že je nelze brát vážně, nehledě k tomu, že se je nepodařilo ověřit. Nelze vyloučit, že se v některém šlechtickém paláci v Brně konalo uzavřené operní představení již počátkem 18. století, ale veřejné operní produkce začínají v Brně prokazatelně až koncem roku 1732.20 Na podzim roku 1732 přijel do Brna z Prahy impresario Angelo Mingotti (ein Prager Operist) se svou operní společností a požádal 3. 10. zemské hejtmanství o dovolení hrát v brněnské jízdárně21 opery s burleskními intermezzy (Opern mit pour-lesque mittl Spillen). Koncese byla Mingottimu udělena 17.10., ale ve věci pronájmu jízdárny byl odkázán na správu města. Městská rada projednala Mingottiho žádost 13. 10.M a povolila, aby Mingotti postavil divadlo vedle jízdárny (ausser der Reit-schul). Mingotti chtěl totiž v divadle instalovat dvoje železná kamna a magistrát se obával, že by tato kamna mohla způsobit v jízdárně požár. 27.10. byl Mingotti upozorněn, aby při stavbě divadla nezatarasil cestu, která vedla od Brněnské brány do města a po které se přivážely do Brna potraviny. 19.11. mu byly z bezpečnostních 63 důvodů přiděleny ruění stříkačky pro případ požáru.83 Poněvadž ve stejné době hrála v Brně též činoherní společnost, byl komisař opery a komedie hrabě Franz Anton Salava pověřen stanovit dny, ve kterých se bude hrát opera a ve kterých činohra,24 aby nedocházelo mezi komedianty a operisty k nedorozuměním a aby téz obecenstvo bylo spokojeno. Kdy začal Mingotti ve svém divadle hrát, není jasné. Rozhodně hrál již v listopadu, jak o tom svědčí zmínka o stříkačkách a především jeho další žádost z 28.11. o povolení dávat operní představení i v advente třikrát týdně, jak tomu bylo dosud. (!) I v tom mu magistrát vyhověl s výslovným poukazem na obdobnou praxi v jiných městech říše jako například ve Vídni, Praze a Vratislavi.25 Mingotti byl pouze vyzván, aby projevil patřičnou pozornost cenzorům. Osoby pověřené cenzurou — zemský hejtman a hrabě Salava — měly totiž dostat zdarma dvě nejlepší lóže v divadle, kde bylo dobře vidět i slyšet. 23.2. 1733 podal Mingotti další žádost, aby směl hrát i v zimní sezóně 1733—1734. Odůvodnil ji tím, že do výstavby divadla (Theatrum ob der Reitschul) investoval přes 1000 zl., a dále tím, že si při své poslední cestě do I-tálie najal nové zpěváky. Byli to snad zpěvák B. Cajo a zpěvačky R. Cardini, 0. Monti, Ch. Orlandi a T. Peruzzi, kteří se poprvé objevují v libretu ě. 17 z konce roku 1733. V Brně se Mingottimu asi dobře vedlo, neboť 3. 3. 1734 zažádal o další povolení hrát v novém divadle v taverně (in dem allhiesigen neuen Theatro in der Taffern).2* které bylo vybudováno v místech dnešní Reduty. Na konci zimní sezóny 1734— 1735 zažádal Mingotti ještě jednou, aby směl hrát v Brně i v zimní sezóně 1735—1736. Ve své žádosti se odvolával na to, že v Brně hraje již po dva (!) roky pro všechny stavy.87 Z toho je patmo, že Mingottiho představení byla přístupná všem společenským vrstvám za vstupné. Mingotti odešel z Brna patrně krátce po skončení zimní sezóny 1735—1736, poněvadž 27. 2. 1736 požádal magistrát, aby mu vystavil vysvědčení o jeho řádném chování v Brně. V tom bylo Mingottimu velmi ochotně vyhověno.28 Není jasné, kam a z jakých důvodů Angelo Mingotti odešel z Brna. Teprve na podzim roku 1737 se objevil ve Štýrském Hradci, kde již od jara roku 1736 hrál opery jeho bratr Pietro. Poněvadž u Pietra Mingottiho vystupovali již tehdy někteří zpěváci (Alberti, Orlandi, Peruzzi, Flora, Michielli), kteří předtím vystupovali u Angela Mingottiho v Brně, domnívá se E. H. Müller,28 že již v jarní sezóně roku 1736 pomáhal Angelo řídit stagionu v Štýrském Hradci svému bratrovi Pietrovi. Již tehdy tu byly provedeny i dvě opery od G. N. Albertiho (Ipermestra a La fede ne' tradimenti), který byl v letech 1734—1735 zaměstnán u hraběte Rottala, ale současně zpíval i u Angela Mingottiho v Brně. Po odchodu Mingottiho společnosti nedosáhly operní produkce v Brně již nikdy své dřívější umělecké úrovně. Organizování operních představení se ujal bývalý učitel italštiny Filippo Neri del Fantasia,80 který se však rozhodl z ekonomických důvodů uvádět i německé komedie. O povolení hrát nejen opery, ale i činohry v nové opeře (neues Opernhaus — dnešní Reduta) si zažádal 8. 10. 1736. Spojil se s hereckou společností vratislavského principála Franze Bentsche a vyřadil na čas z konkurence v Brně oblíbeného Felixe Kurtze. Nevíme, proč Fantasiu vystřídal v následující sezóně Alessandro Manfredi, jehož žádost je datována 12. 9. 1737XTaké Manfredi, který se zdržel v Brně až do karnevalu 1738 (žádost z 30. 1. 1738Jj-ííváděl z komerčních důvodů v Redutě nejen opery, ale vkládal do nich »zu mehr vergnügener Unterhaltung ein Teütsches Zwischenspiel«. Na zimu roku 1738 však dostal povolení znovu Fantasia, jehož operní společnost opět vystupovala ve spojení s německými ěinoherci. Hrála i na jaře a na podzim roku 1739 a v karnevalu roku 1740 (žádost již z 5.9.1739!). V polovině roku 1740 se však přeměnila Fantasiova společnost v činoherní, neboť impresario v žádosti z 30. 8. 1740 oznámil, že tentokrát již nehodlá hrát italské opery, 64 ale různé činohry a nové burlesky, pro které má deset výborných herců a znamenitého hansvursta. Nemohl to být tedy Fantasia, kdo dával v Brně na podzim roku 1740 Alessandra Severa. Tato opera musela být provedena před 20. říjnem, neboť toho dne zemřel císař Karel VI. a po celé říši byl vyhlášen státní smútok, po jehož dobu nebylo dovoleno pořádat divadelní představení. Jakmile skončil .státní smutek, zažádal si Fantasia o nové povolení (2. 5. 1741), ale opět jen pro komedii. Od této doby není o opeře v Brně zpráv až do konce roku 1749, kdy navštívila Brno opera Petrioliho. Proniknutí vídeňské frašky do Reduty, která sloužila za Mingottiho éry pouze opeře, bylo výrazem odklonu obecenstva od vážné opery k lehčímu divadelnímu žánru. Tato změna vkusu nebyla patrně ještě způsobena osvícenskou nechutí k baroknímu patosu, jak jej ztělesňovala italská opera seria, protože ta žila v celé Evropě dále. Proto zůstává poněkud nejasný důvod, proč dalo obecenstvo odchované po tři roky repertoárem Angela Mingottiho přednost vídeňské frašce. Překvapující skutečností je to, že ani jedno jméno zpěváka nebo zpěvačky známé z brněnských libret nebylo nalezeno v brněnských matrikách, ač například někteří členové Mingottiho společnosti byli ženatí v Brně, kde strávili až tři roky a kde se jim mohly narodit děti. Nepodařilo se zatím zjistit, kde byla Mingottiho společnost v Brně ubytována. Analogicky s programy společnosti Pietra Mingottiho v Hamburku v letech 1743—174531 smíme předpokládat, že ani v Brně neuváděl Angelo Mingotti v jedné sezóně více než tři až čtyři premiéry a že tomu bylo podobně i u pozdějších impresáriů. Ačkoliv se libret asi hodně prodalo, je zvláštní, že neznáme ani jedno libreto z počátku Mingottiho brněnské stagiony z roku 1732. Je však pozoruhodné, jak mohutně bylo brněnské divadelní publikum hned napoprvé zaujato operou, když jedna z nejslavnějších evropských operních společností vydržela v Brně hrát po tři roky. Vždyť táž společnost obstála i před publikem v Hamburku, Praze, Lipsku, Drážďanech a Bonnu. Do Brna však kupodivu po roce 1736 již nezavítala. Pouze jedna z bývalých Mingottiho zpěvaček Giacinta Spinola so v 2>rosinci roku 1752 zastavila cestou do Prahy v Brně a chtěla zde uspořádat pěvecký koncert v Redutě.32 V Holešově byla obdobná situace jako v Kroměříži a Vyškově. Také zde byla opera prováděna na přání vrchnosti převážně členy hraběcí kapely a pravděpodobně jen pro užší kruh panstva a úřednictva. Na rozdíl od Kroměříže víme, že zde vypomáhali i členové operních společností, které v té době hostovaly v Brně. Zvláštností holešovských produkcí byla občasná aktivní spoluúčast panstva, které muselo být hudebně velmi vyspělé. Panstvo vystupovalo poodle dochovaných libret pouze v opeře Nel perdono la vendetta na podzim roku 1739, ale lze předpokládat, že hudebních produkcí, ve kterých spoluúčinkovali členové hraběcí rodiny, bylo v Holešově asi více.33 V evropském měřítku není podobný případ ojedinělý, neboť v aktivní hudební a herecké činnosti šly tehdy příkladem i korunované hlavy (Ludvík XIV., vídeňský dvůr). Operní a hudební život se v Holešově objevuje poměrně náhlo v roce 1731 a mizí neočekávaně roku 1740. Z italských hudebníků hrál v Holešově významnou roli zpěvák a skladatel ze společnosti Angela Mingottiho Giuseppo Niccola Alberti. Jeho přítomnost v Holešově je potvrzena nejen librety, ale i matrikami. V těch je titulován eques Italiens, comes palatinus p.t. operista Dominii Holleschow. Alberti s manželkou Annou byli tu 15. 7. 1735 kmotry nemanželského dítěte. 6. 8. 1735 zde dali pokřtít vlastní dceru Amálii Antonii, která jim o rok později zemřela (7.10.1736). Z Mingottiho společnosti potkáváme v Holešově ještě Annu Cosmi (!) — ex Italia oriunda—jako kmotru nemanželského dítěte 15. 7.1735. Tato zpěvačka však kupodivu není v dosud známých holešovských libretech nikdo jmenována. Ze zpěváků, které později angažoval v Brně Filippo Neri del Fantasia a Manfredi, vyskytují se v holešovských matri- 65 mimt mi s «» -S -s •§'.s, 3 -i s c c S o * « -Ä H " S .? T3 9 ši-i-s^f-iá.*«« §|ä ič&ž ? s.-S _ e iJiííiiil lá|ISlífU l> JS c c o >> s: Hli! mnm ě a» > l«J.t.|S| Si)!»» IflJll: 1HIÍI! iiíiíJl l|li j uŕf 1315.5 iff II aus lpi im ma Pili M 1.11 'fill JŕliíP j-:« 22 2-3 4i trs O C ItšIbá^S 9 N -3 s 111 Hl iE!JlI uSiiif 'T _ ÍT* ^ ŕ* _. t- m > .-3 * iSHsi :íälfilií|ij mam m fjflj ■lis ?!fís S3 fifflaw *" ^»fii ,-a^ Hl.« si« ilí fll! I í *í í. I í J # í < 3 f I í 1 •= * «1 I g Š s ! s "Wilílll l!IIIÍÍJÍÍ?l!|ÍJí2!? •á = d B o 1 • o ífiíl ;íi« M a TJ íí ŠI s 8-5 f i -s -s S -2'S O (S 'J! O 'S >§ "g o lsii<5l|í .- (C II I« 51J h i j i ,'IP r.tí- rfís« lilií« 2»; ô o,* 9» • es *S o A-p g . g .9 J f "g .& Iflí *S *© -^ s*. «If* .J£ í* ■s fiíÍHíl -2 lii í; íl tin ?5S " s lífíl. Ute íifí SI8ŕ iiiíli*! m. O N --i O u/* WSsJ - TI t »« fiilfi «8 sf£S~ lllll Kinům mm *Š4 ".Síl íIIJiljISi &G *jíS o? S.JĚ J ílliíiíí >?} •« 3 * s-« 3» ?íisii!5íi m si TJ t< " 3.1 I l!iSI|i Hillfiílslfi {llíii'j^fllijii riil|íl8f1|álf|a. g s íl ° s«; s s «i . 8 T3 *a fc,isinjiíí 4|^lj!i^|l|i|l |flä|l4lils!ilš Z uvedených fakt je patrno, že v třicátých letech 18. století vytvořil hrabě František Antonín Rottal na svém zámku v Holešově pozoruhodné kulturní centrum s neobyčejně lákavými existenčními podmínkami pro umělce. Bez toho bychom si totiž nevysvětlili, proč se většina hudebníků v Holešově brzy oženila. Výhodné existenční podmínky sem zřejmě přilákaly i zpěváky italských operních společností z Brna. Zatím není přesně známo, kdy a proč tato hudební idyla skončila. Názor V. Palečkové,48 že důvodem k rozpuštění kapely byla předčasná smrt hraběnky Marie Cecílie (roku 1743), ve které vidí Palečková hlavní mecenášku opery v Holešově, se nezdá být dostatečné podložený. Hraběnka zemřela 25. 11. 1743 ve věku 47 let, ale již od roku 1740 mizejí z holešovských matrik jména všech známých hudebníků a zpěváků a nová se tu neobjevují. Proto se domníváme, že k rozpuštění kapely došlo asi již počátkem roku 1740 náhle a nečekaně, nejspíše z hospodářských důvodů. Nelze* též vyloučit, že v životě kapely se nepříznivě odrazil státní smutek po smrti Karla VI. Cast hudebníků si našla zaměstnání v Brně (například Albertini, Čada), jiní se pokusili uchytit se až ve Vídni (snad Holzbauer, Orsler) a jinde. Poněvadž se hraběti Rottalovi podařilo v Holešově soustředit tolik vynikajících hudebních sil, zdá se být zcela přirozené, že v tomto prostředí mohl uzrát i génius pozdějšího člena mannheimské kapely a štrasburského dómského kapelníka Františka Xavera Richt-ra, jehož rodištěm je podle tradice Holešov. Bohužel Richterovo narození v holešovských matrikách není nikde zaznamenáno43 a ani v době rozkvětu holešovské kapely se s Richtrem nikde nesetkáváme. Definitivní konec holešovské kapely přivodila válka s Pruskem, jak to plyne z dopisu C. Beera olomoucké kapitule (viz výše), ale patrně již roku 1740 došlo v hudebním životě holešovského zámku k radikálním změnám. Nejcennějším pramenem pro poznání barokní opery na Moravě by byl notový materiál. Ten se však na Moravě z této doby vůbec nedochoval. To nepřekvapuje u materiálu italských operních společností, protože ty se stěhovaly z místa na místo a materiál odvážely s sebou. Je to však zarážející u šlechtických, kapel, kde hudební materiál byl zpravidla majetkem příslušného pána. Přesto neznáme ani jednu skladbu z kapely Schrattenbachovy nebo Bottalovy. Kroměřížský hudební archív obsahuje noty až z doby Hamiltonovy a Colloredovy, v Holešově se nedochovalo nic. I když je možné, že hrabě Rottal věnoval později některé své noty olomouckému biskupovi Leopoldu Egkovi,44 nenajdeme z nich v Kroměříži také nic. O holešovském materiálu lze předpokládat, že byl skartován již na počátku 19. století, kdy nikdo netušil, že by tak staré noty mohly mít nějakou cenu. Celkem se zdá, že notový materiál barokních oper, prováděných v první polovině 18. století na moravských zámcích, stihl podobný osud jako většinu ostatní hudby z této doby; byl většinou spálen nebo jiným způsobem zničen ještě v 18. století, když se dřívější zámecké kapely začaly rozpadat a staré noty byly považovány za zastaralé a zbytečné. Ne tedy náhodou máme v našich archívech dochovánu jen nepatrnou a spíše jen náhodnou než reprezentativní část hudební produkce z první poloviny 18. století. Od skladatelů, jejichž opery se hrály v třicátých letech na Moravě, jxemáme u nás jiochovánu anijednu opejoj. Pro poznaní stylu, v jakém byla psánáTjejich hudba, mohou být užitečné některé instrumentální nebo chrámové skladby, které se od některých z nich dochovaly v našich archívech. Mezi chrámovou a operní árií nebo symfonií nebylo totiž v té době podstatných rozdílů. Pro studium specifických rysů tehdejších oper jsou však tyto památky přece jen nedostačujíoí. Ze skladatelů, jejichž opery a oratoria se hrály na Moravě v první polovině 18. století, mají chrámové nebo instrumentální skladby ve fondech Ústavu dějin hudby Moravského mu- 68 sea v Brně tito autoři: G. Bononcini, A. Caklara,45 B. Galuppi, V. M. Gurccký, J. A. Hasse, I. Holzbauer,48 L. Leo, D. Sarri, A. Vivaldi.47 Nejvíco želíme toho, že se u nás v hojnějším počtu nedochovala díla Gurcckého a žo neznámo ani jednu z oper G. N. Albertiho, E. Bambiniho, Constantiniho, Lucchiniho a dalších. Je překvapující, že zájem o operu byl velmi intenzívní v církevních kruzích. Viděli jsme to již u kardinála Sehrattcnbacha, který, dal provádět opery ve svých rezidencích. Ale i olomoucký kanovník hrabě F. J. Troyor (pozdější olomoucký biskup v letech 1745—1758) převzal roku 1734 záštitu nad operou Argonido v Brně (č. 18). Přítelem opery musel být též prelát olomoucké kapituly hrabě Jan Matyáš z Thurnu a Valossassiny, v jehož hudební sbírce sopsané roku 1747 byly opery od A. Fioro, A. Fiorilliho, L. Lea, A. Searlattiho, L. Vinciho a oratoria od G u řeckého, Míči a Orslera.48 Nic z těchto hudebnin so bohužel nedochovalo. Vzhledem k zájmu olomouckých církevních hodnostářů o operu je překvapující, žo první libreto z Olomouce známe až z roku 1761. Bylo to komické intermezzo 11 Trocollo od G. B. Porgolc-siho, dávané pod záštitou barona Jana Václava Froionfelse.49 Zda lze považovat za operu oslavnou kompozici Josefa Gureckého Filia Sión (opero congesta melodiaco), složenou roku 1751 na počest 600. výročí příchodu premonstrátů na Hradisko u Olomouce,80 nevíme, protože dílo se nedochovalo. Mohli bychom si závěrem položit otázku, jaký společenský dosah měla barokní opera na Moravě. Nejvíce se o poznání opery v širších společenských vrstvách zasloužila opera Angela Mingottiho v Brně, jejíž představení byla veřejně přístujmá Bylo jich zřejmě tolik, že je zhlédlo velmi mnoho návštěvníků. Omezenější okruh posluchačů měla opora v Jaroměřicíoh, Holešově, Kroměříži a Vyškově, ale ani tam nebyly nižší stavy z představení úplně vyloučeny. Domnívámo so proto, že dramatická hudba, známá nejen z oper, ale i ze školních melodramat, jež měla velmi širokou publicitu, byla již před polovinou 18. století našim hudobníkom dobře známá. POZNÁMKY 1 Nelze ničím prokázat, že by se konala oporu f přodstavoní v Kroměříži za vlády biskupa Karla Liechtenstéina-Castelcorna (1664—1605). Nottlovo tvrzení o tom, že Bibcr osobné řídil v kroměřížských zahradách svá scénická divertimenta, jo výmysl. Srov. Nelil, I'.: Forgotten Musicians. New York 1951, s. 18. 2 Helfen, V.: Hudobní barok na českých zámcích, Praha 1U16. Helfertovy poznatky rozšířila v posloclní době Straková, T.: Jaroměřico a jojich význam v hudobních dějinách Moravy — v tisku. 3 Se/nud, J.: Hudobní litojrolura zámocké knihovny v Kromôríži. Gottwaldov 1000. 4 Za laskavé upozornění na tato provážilo unikátní libreta dékuji panu dr. Dušanu Ludvíkovi z university v Lublani. 6 Vyhledávání librot v Universitní knihovno v Brne mi usnadnila bibliografie V. Dokoupila a V. Telce Soupis starých tisku hudební povahy z fondů Universitní knihovny v Brno. Za laskavé dovolení k nahlédnutí do rukopisu tohoto díla autorům dokuji. 6 Byly prostudovány matriky kostela sv. Petra a Pavla v Olomouci, sv. Vavřinco v Přerově (Státní archív Olomouc), kostela P. Marie v Kroměříži, Nanebevzetí P. Mario vo Vyškově, Na-nobovzotl P. Marie v Hološovo (Státní archív Brno), sv. Jakuba a sv. Potra a Pavla v Brně (Archív města Brna). 7 Belfert, V:: Moje literární plány. ~ In: Vladimír Holfort. Brno 1956. 8 Ľereziono del nuovo teatro, o tutto lo mutazioni delle scene di quest' anno seno di rara iuveziono del Sig. Gaetano Kanti. 9 Zprávu o provedení Santo Ermonogildo viz Buíya, J.: líinigo Qullon zur Geschieht« dor Osteroratorien in Prog und Brno ... Do muaica disputationos Pragonsos 1, 1972, s 165. Libreta ostatníoh oratorií jsou doložena v SVK Olomouc a SVK Brno. C9 10 Libreta oratorií jsou mnohem kratší nož libreta oper stojného formátu. Průměrně mají oratorní libreta 20 stran, zatímco operní libreta dosahují v jednojazyčné verzi až 80 stran. 11 Většinu údajů o Gureckém přejímám ze své připravované práce o hudebnících olomoucké katedrály. 12 Filmová kopie tohoto díla je uložena v Ústavu dějin hudby Moravského muzea, sign. JIV 31. 13 Srov. Sehnal, J.: Die Musikkapelle des Olmützer Bischofs Maximilian Hamilton. Die Musikforschung 24, 1971, s. 416. 14 Srov. jeho propouštěcí list vystavený v Brně 19. 7. 1738 (Státní archív Olomouc, sign. F IV 49 IV a). 15 Štédroň, B.: Zemští trubači a tympanisté v Brně. Vlastivědný věstník moravský 7, 1852, č. 4, s. 168. 16 Breitenbacher, A.: Hudební archív z bývalé piaristicko kolojo v Kroměříži. Kroměříž 1937, s. 10. 17 Ibid.: 9. 18 »... quia te favonto hano artem stylo Italico...« Srov. Sehnal, J.: Hudební literatura, č. 62. 19 D'Elverl, Gh.: Geschichte der Musik in Mähren und Österreich-Schlesien... Brunn 1873, s. 192. 20 Pokud není uvedeno jinak, najdeme údaje o povolováuí operních představení v Brně v žádostech uložených ve Státním archívu Brno, sign. BIB 47, kart. 72. Jsou seřazeny přibližně chronologicky. V mnohém se tyto údaje shodují s tím, co najdeme v základní literatuře (Dějiny českého divadla I. Praha 1968; D'Elvert, Ch.: op. cit.; Müller, E. H.: Angelo und Pietro Min-gotti. Dresden 1917; Bitte, A.: Die Geschichte des Brünner Stadt-Thoaters 1734—1884. Brunn 1885), ale uvedl jsem je proto, že jsem je čerpal přímo z pramenů, a.proto jsou přesnější a úplnější. 21 Podle laskavého sdělení doc. dr. Dřímala z Archívu města Brna stávala jízdárna (Reitschul) přibližně v m/stech dnešní tělocvičny (Turnhallo) pod Spílberkóm, kdo byla vybudována roku 1093. Mingottimu se zamlouvala proto, že v ní byly oddělené lóže, což bylo pro divadlo zvláště vhodné. 22 Srov. Archív města Brna, protokoly zasedání městské rady z roku 1732. 23 Zdá se, že Mingottiho divadlo stálo blížo k dnešuímu Silingrovu namésti, protože 24. 11. projednávala městská rada stížnost na oporisty, že prý si postavili dřovňnó lošoní přímo proti oknu pokoje dominikánského lektora v nobozpečnó blízkosti praohániy (Pulvorthurm). Později so ukázalo, že tato zpráva nebyla pravdivá, ale prosto jo pravděpodobné, že divadlo stálo v blízkosti dominikánského kláštera. 24 Činohra se hrála v tzv. Salmovském domě — dnešním Domě pánů z Kunštátu. Touto dům pronajímalo město hlavně obchodníkům s plátnem, kteří platili za pronájem krámů pros 1000 zl. činže za rok. Komedianti platili například za dobu od 26. 12. 1732 do 11. 2. 1733 — 57 í'l. 30 kr. činže a za dobu od 10. 5.1733 do 24. 6.1733 — 54 fl. Srov. Archív města Brna, rkp. 638. 25 Přb moravské gubernium nebylo povolování divadolních produkcí v advente tak úplně samozřejmé. Ještě 19. 10. 1728 podal kardinál u císaře stížnost na gubernium, žo povolilo nějaké divadelní společnosti (patrně Felixe Kurtze) v Brně hrát i v advente, protože prý horcí slíbili hrát pouze hry o svatých. Kardinál se snažil pomluvit horoe tvrzením, že prý jsou mezi nimi luteráni a že názvy hor jsou sice zbožné, ale ve vlastní hro se vyskytují komické výstupy, které mohou urážet náboženské city. Demagogioky spojil zprávy o výskytu tajných luteránů na Moravě s nějakými živelnými katastrofami, jež v poslední době postihly Moravu. Císař předal kardinálovu stížnost guberniu, které na ni reagovalo hlavně tím, žo prohlásilo kardinálovo udání za zkreslené a současně poukázalo na to, že kardinál v některých bodech přokročil svou duohovní pravomoc a neprávem zasáhl do pravomoci politické. Gubernium se současně zastalo brněnských herců, na které prý si zatím nikdo nestěžoval. Z celé záležitosti jo patrný napjatý a nedůtklivý poměr mezi kardinálem a guberniem. S touto kardinálovou rigorózností podivně kontrastuje jeho velký zájom o italskou operu. Blíže o zmíněné aféře viz cit. pramen v poznámce 20. 26 Srov. o tom též Hálová-Jahodová, C: Reduta. Opus müsicum 2, 1970, č. 9—10, s. 302 — 308. 27 »... dass ein Jeder seinem Stand nach mit Vergnügen solchen (roz. Opern) beywohnen könne«. 28 Archív města Brna, protokoly městské rady z roku 1736. 29 Müller, E. H.: op. cit.: 13, XCI. 30 Linguae ítalianae magister je titulován v adrese dopisu principála Franze Bentsche z 1, 10. 79 31 Müller, E. H.: op. cit.: Anhang 1. 32 Doprovázet ji měl malý dobrý orchestr. Poněvadž tohdy joště trval státní smútok za císařovnu vdovu Alžbětu, doporučilo gubernium Spinolo, aby koncort raději uspořádala v nějakém soukromém šlechtickém domě. Žádost G. Spinoly viz cit. pramen v poznámce 20. 33 V této souvislosti poukazuji na libreto pastorální soronády Ritorno ď Aman to, dávané roku 1722 ve Vratislavi, neboť dokládá podobnou praxi i u jiné větvo Rottalů. Serenádu totiž provodli dámy a kavalíři na oslavu jmenin hraběnky Antonio Kotuliuskó, rozonó Rottalové. Hudbu k serenáde složil Pietro Viocca. Libreto serenády viz Univorsítní knihovna Brno, sign. CH Bibl. V. G. 7. přív. 11. 34 Sehnal, lou hraběte Collalta, v jejímž inventáři jo zaznamenáno 10 Vivaldiho skladeb, z toho 0 unikátně. 55 Vivaldiho děl však ho v moravských hudebních fondech z 18. století dochovalo jon unikátní Salvo Regina (sign. A 13.938). Viz Straková, T.: op. cit.: 246; Byom, P.: A propos do 1'iuvotitairo dos oouvros ď A. Vivaldi. Vivaldi-ana 1, 1909, s. 74—76; Dcmoulin, J. ľ.: V a Salvo Regina inconti. Vivaldiana 1, I960, s. 143— 146. 48 Státní archív Olomouc, Archív olomoucké kapituly, kart. 870. Thurnňv hudobní inventář viz Sehnal, J.: Nové příspěvky k dějinám hudby na Moravo v 17. a 18. stolotí. Časopis Moravského muzea 59, 1974 — v tisku. 49 Sehnal,.}.: Hudební litoraturu, č. 201. 50 Tištěné libreto viz Státní archiv Olomouc. Archív olomoucké kapituly, box signatury. 71 »á WNĚ -»Í2< tCCELLEJťZj ERMANNO „ ALTHAN lSÄC,mjmoA«uafc'eCava- f ^•'Tituln/!i8t libret 0pe^A^PPo- prvního zn^eh, 1 brnřn: l* l ť e* Í- ^ dědíc,-«.* **W ftrimmtr ~ 'sWrp(í/ í.v | *^*<*>^o,r **"**«. *ého operního libreta (1733) ATTORI AFlf^flRc di Cfnjjone príma Amantcdi Za-nuda, oraípolo dOíira, /.j itf. Mtrjuitt thru Ventzuna. 7(ff'io. GranMogor, cPadrediZanaiUi. í/Sjg.CávmtiMiíbijíi Psdor.'*»». 2.m*iis Amantcď Argippo, dicui fi crcdí giá fpoíä. Oftrt Spoľa di Argippo. i i Sf. Ĺ«»rj hiatim di Pifm, Sihero Cugino dei Gran Mogor, c fpofo oc-cultodiZanaida. tiSi^. iJomtmco BmijiJmí Ji Ptfltn. Gíi intermezzi íäranno rapreíčntati dalla. Li Sig. LiHrt B uniati Ji Ptjén. llfy.MjffoLjicbixi. L* Mmfiu idei SiA. ^> CoHßtntm,, * Rifirv* í domé AU font dipuarr Je ITiriinfi, SíltfA- - A Obr. 2 Obsazení opery Argippo (Brno 1733) &ujFrrrtfcnbfttkrfb&nnt. irgippusjftný jit Cingo, vprmaMiorr Amant Zanaidae, strnad) Oíia;53ráimajmf>. £>:f 3nngfrrtu Flora von sJSf nr% Tilipar, jjrpiTrr Mogor, imbZanaida: Q&iŕŕrr. 7;;naida A'rgippi i'lfMjafifrirt / řrlTfřt/íf ftrrtrr, unb Za. ■Dfť.ófrí Domenico Ballaglinitipn Pc- «•».»*♦**•?•*♦"»•?«♦♦*•«*♦«♦+* *+♦»«♦♦♦»♦♦♦*•*.» * T»ic 3irifd)rii cu řem #' r.*ii ^urrř)oloiiwo t jo řepce- j T« Pecí« tň »on í1«:» Antonio Silu. rntn .íiMfnrowr. :$u ?!v\\uň M Sxrn Unionu itr.thmnx. ífcn corr-g- g*o mettergli in fronte i! veneratoNomedeu' .V.ín ŕättiquaJ per/bnaggiopiú conípicuo e riguardevolc di voi tra/cielger poteaíi ? io non mi accingc á metter in vifta dej mondo le rare virtú, che adornano il voftro bc! ani» mo, mentre farebbe quefta opra di gran volum- tjuen Ji é che fopraíiedendo daDá vafta e diíikilc iroprela di encomiaré un' Eroc, di cul cm" per publicarne le lodi vorebbéroj non un«, ma centó Lingve, mi rifcrvo íolamehte c©& prcíenťe Dedication« á raífcgňare afľ E. V; il mio pro/ondo inalterabil riípetto, e pel mentre oflcquio/amentc mi proítro, íčrn-pre piu mi proteftö /)/ rOSTKJ ECCELLĽNZJ • UmBßm OUBgitilJtma Si W. AnreloMingotti- Obr. 3 Dedíkace A. Mingottiho hraběti Althanovi v libretu opery Argippo (Brno 1733) CÄMMSE SACRf£EGO> 'Mama í%4Gko . Obr. 6 Titulní list opery Cambise sacrilego (Brno J 736) . IBo anlfban m>tMtttm m bet \c aamattu t