+-------------------------------------------------------------------------------------+ |zásady transkripce českých textů z barokní doby | | | |JOSEF VINTR | | | |Zvyšující se počet edic barokních památek zvyšuje potřebu jednotného přepisu textů | |barokní češtiny do podoby, která by vyhovovala nejen zájmům širší čtenářské obce, ale| |i odborným zájmům filologicko-historickým. Pro bádání o téměř neprozkoumané barokní | |češtině je např. nepoužitelná edice odstraňující kolísání v kvantitě vokálů, kolísání| |v grafice jsem/sem, nezachovávající dubletní nebo hyperkorektní tvary ap. Jestliže | |konečně svobodně vydáváme dlouho proskribované barokní památky, vydávejme je | |ekonomicky, totiž pro všechny zájemce, tedy jak pro široké, tak pro odborné kruhy. | |Vždyť kdy zase trh dovolí např. nové vydání rozebraného Bridelova Básnického díla, | |nebo luxusně vytištěných, ale chybami přeplněných žďárských svatojanských kázání | |Medotekoucí sláva na hůře Libanu? Obecně uznaná transkripční pravidla českých | |barokních textů neexistují, proto je dosavadní ediční praxe nejednotná a nedůsledná. | |Dokonce i takové ediční řady, jako např. České spisy J. A. Komenského, se pro | |přehnané a nezdůvodněné obavy z eventuální iritace novodobého čtenáře lehkovážně | |vzdávají řady dobových znaků barokní češtiny. Avšak čtenář, prohlubující si svou | |znalost národní kultury, se zcela určitě zajímá o originál, tedy o autentický text se| |vší jeho dobovou jazykovou barvitostí, a ne o simplifikaci novodobé kopie nebo | |dokonce jazykové parafráze do dnešní češtiny: z tohoto důvodu si můžeme být jisti | |čtenářovou benevolencí. | | | |Pro zde předkládané kompaktní Zásady transkripce..., jež jsou pokusem najít | |společného jmenovatele jak pro hledisko čtenářské, tak i odborné, bylo použito | |především dvou zdrojů: Směrnice pro úpravu starších českých textů řady Památky staré | |literatury české, a milan kopecký, K vydávání literárních památek 16. a 17. století, | |in: Studia Comeniana et historica - Musaeum Come-nii Hunno Brodense 7, 1977, 7-22 | |(konstruktivně v tomto svazku kritizuje Edičně textologická pravidla pro vydávání | |českých spisů J. A. Komenského karel hádek, K transkripci česky psaných památek | |16.-17. století, 28-37, k interpunkci a kvantitě památek stejného období se zde | |znalecky vyjadřuje dušan šlosar, Poznámky ke dvěma edičním otázkám, 65-68, jako již | |dříve v Samohlásková kvantita v době Adama Michny z Otradovic, in: Listy filologické | |92, 1969, 340-345); dále bylo přihlédnuto k důležité diskusi ediční techniky českých | |spisů Díla J. A. Komenského, in: Otázky současné komeniologie, Praha, Academia 1981, | |110-133, a zde zvláště v příspěvku Stanislava Králíka ke stránkám 121-127, jakož i k | |Jiří Daňhelka, Směrnice pro vydávání starších českých textů, in: Husitský Tábor 8, | |1985, 285-301; odkazujeme také na naše obrazy barokní češtiny v Josef Vintr, 'Lima | |linguae Bohemicae - To jest Brus jazyka českého' Jiřího Konstance z roku 1667, in: | |Listy filologické 115, 1992 (jako Supplementum, Palaeobohemica E. Michálek oblata), | |159-170, a týž, Jazyk české barokní bible Svatováclavské, in: Wiener Slavistisches | |Jahr-buch 38, 1992, 197-212, dále na naše příspěvky Pravidla označování kvantity | |vokálů v barokní češtině podle 'Brusu' Jiřího Konstance z r. 1667, in: Pocta Dušanu | |Šlosarovi, Boskovice 1995, 36-45, a Grammatica Boémica jesuity Jana Drachovského z r.| |1660, in: Wiener Slavistisches Jahrbuch 42, 1996, 163-173. Za podnětné připomínky, | |které zpřesnily některé formulace Zásad, děkuje autor především D. Šlosarovi, A. | |Stichovi, K. Hádkovi a J. Lindovi. | | | |HLAVNÍ ZÁSADA: Přepisem do novočeského pravopisu odstraňujeme barokní grafiku, | |nesmíme však přitom odstraňovat jazykové zvláštnosti, ať už dobové nebo nářeční. | | | |Grafika | | | |Digrafy transkribujeme: cz na c nebo č, ßßa-ßs na š, občasné qu na kv, řídké rz na ř;| |podobně také - v některých tiscích se vyskytující - digrafy namísto velkých písmen s | |háčkem, zvl. Cž na Č, Rž na Ř. | | | |Zdvojená písmena transkribujeme jedním písmenem: ff zjednodušujeme na f, ss na s, tt | |na t ap. Ponecháváme je však, pokud mají morfologickou funkci, jako např. -nn- v | |kamenný; dále ponecháváme důsledné psaní -nn- u derivátů s -ný, -ník ap., např. | |dřevěnný, plátěnný, denník, bubenník aj., ponecháváme také zdvojené -ss-, -tt- a | |-nn-, -ňň-, pokud by mohlo být jevem nářečním, např. vých. mor. masso, zlattý, vých. | |čes. polenne, sev. čes. ranní ap. V časoměrných verších zdvojená písmena ponecháváme,| |neboť označují poziční délku. | | | |Zvláštní znaky transkribujeme: ß na s, dále ś a ¨s na š, řídké ł na /' (jen pokud má | |funkci měkkého /; jinak ponecháváme), c v platnosti k přepisujeme k (Comenský na | |Komenský), th v domácích slovech zjednodušujeme na t (letha na leta), ti před | |samohláskou na ť (např. křeßtian na křesťan), w měníme na v, písmena g (ve funkci | |hlásky j) a y (po samohlásce) transkribujeme na j, koncové -j na -í (v. níže), | |začáteční v- na u-, označení au pro dvojhlásku přepisujeme ou. | | | |Slova cizího původu - ve vžitých slovech latinského původu odstraňujeme latinský | |pravopis, píšeme tedy premonstrát (z prae-), paciencí (z pati-) ap. | | | |- ve slovech německého původu uchováváme specificky české ekvivalenty hláskových | |skupin, např. retuňk, krumfešt, a také o zdomácnění svědčící české -ry- (místo něm. | |-ri-), např. ve Frydrych, herynk, fryst; skupinu -gk, -ck, -gck zjednodušujeme na -k,| |např. Šternbergk na Šternberk. | | | |- citátová slova (často tištěna antikvou uvnitř českého textu vysázeného frakturou) | |ponecháváme v originálním pravopise. | | | |Velká písmena píšeme jako v nové češtině; u jmen obecných pouze tehdy, zastupují-li | |jména vlastní, např. Apoštol za sv. Pavel, Zákon za Nový/Starý zákon, dále je píšeme | |u oslovení a výrazů úcty v dopisech, věnováních ap. (Vaše Jasnost, Tvůj, Vy), a také | |v nejnutnějších případech pro zdůraznění pojmů (Kristus Pán s nebe v Svátost sstoupí;| |křesťanská ctnost Naděje). | | | |Zkratky rozepisujeme, např. třetjo na třetího, VMti na Vaší Milosti ap. | | | |Hranice slov - v zásadě podle novočeského pravopisu (tedy předložky psané dohromady, | |zvl. u zájmenných tvarů jako jemnou, oddělujeme). U příslovečných spřežek však píšeme| |podle originálu, tj. převážně odděleně, např. v tom, z rána, nad to, a však ap. | | | |Interpunkce - užíváme sice novodobá znaménka nemodernizujeme však za každou cenu, | |nýbrž snažíme se uchovat členění originálu: dvojtečky užíváme podle dnešního úzu, | |jinak je nahrazujeme středníky nebo čárkami (v dlouhých souvětích by se měl | |respektovat hierarchicky poměr mezi dvojtečkou, středníkem a čárkou); pouze v | |textech, které jsou členěny pauzově na výdechové celky (často např. kázání), nás | |intonační hledisko někdy vede k zavedení vykřičníku nebo otazníku místo čárky nebo | |dvojtečky originálu, nemusíme však v těchto textech s intencí uměleckou doplňovat | |chybějící čárky, např. před vztažnými větami (užité řešení uvedeme v ediční | |poznámce). Vykřičník nebo otazník uprostřed delšího souvětí (nebo po citoslovcích) | |zachováváme, následující slovo však nepíšeme velkým písmenem. | | | |Střídání druhů písma, např. antikva pro citáty v textu vysázeném frakturou, | |odstraňujeme přepisem celého textu latinkou (antikvou). | | | |Hlásky | | | |Samohlásky krátké: | | | |- upravujeme odchylnou grafiku i y na novodobou normu: nejčastěji měníme y/ý po c z s| |(v některých památkách i po š) na i/í, neupravujeme však tam, kde by mohlo jít o | |morfologicky motivované chápání y/ý, např. cizý s tvary cizého atd.; grafiku | |originálu ponecháváme v těch případech, kde by mohlo jít o tvar dobově nebo nářečně | |odchylně řazený k tvrdému nebo měkkému paradigmatu, např. s přátely ap.; | | | |- nedoplňujeme chybějící háček u ě zvláště po labiálních hláskách (s výjimkou | |zřejmých chyb), neboť může jít o nářeční jev; | | | |- ponecháváme odchylné krátké samohlásky místo dnešních dlouhých: u odvozenin na -ač,| |-ání od sloves s dlouhým kořenným -í-, např. hlídač, litání; -i- bývá často kráceno i| |jinde, např. stihati, střihati, zitra, nesčislný, trpite, s nim ap.; u nářečních | |variant jako zůstati, kamen aj. Srov. také o kvantitě u dlouhých samohlásek. | | | |Samohlásky dlouhé i krátké: | | | |-dvojtvar je častý zvl. u adverbií dokavád/dokavad, odevšad/odevšad, pokavád/pokavad,| |pomálu/pomalu; hojněji také u adjektiva blížní/ bližní, u substantiv břečtán/břečtan,| |vtip/vtip a u sloves biji/biji, mizeti/ mizeti; | | | |-dvě obecná pravidla: | | | |1. Deminutiva mají v prvních slabikách opačnou kvantitu než základní slovo (např. | |pívo -pivko, kniha - knížka). | | | |2. Předpony u sloves jsou krátké, u odvozenin od těchto sloves zdloužené (např. | |vystřeliti - výstřelek). | | | |Samohlásky dlouhé: | | | |Odchylné délky v zásadě ponecháváme (Slezsko, nom. pl. stolaří ap.). Editor se však | |musí před transkribováním seznámit s označováním délky v celém textu (někteří tiskaři| |např. neoznačovali kvantitu velkých písmen): je-li kvantita pravidelně označována, | |může dobově a nářečně nepodmíněné odchylky považovat za chyby a opravit je; pokud | |zjistí kolísání, musí kvantitu v dubletních podobách uchovat přesně. Délky od | |dnešních odchylné je třeba uchovat zvláště u těchto častějších jevů: | | | |- téměř pravidelné dloužení před -j ve tvarech imperativu sloves na -ovati: pamatuj, | |kupujte (občas i u jiných, např. poznáj, bíj} ap.; | | | |- občasné sekundární dloužení před -j, např. vójsko, pokój, nájlepší ap.; | | | |- zdloužené -í (psáno -j) v nom. pl. životných substantiv, např. mniší, lidí, tesaři,| |vyznavači, občas i zájmen mojí, tvojí, naší ap.; | | | |- zdloužené -í (psáno -j) v komparativu adverbií, např. lehčeji, raději; | | | |- zdloužené -í- u slov na -íště, např. chvostíště, pastviště, tržiště; | | | |- dlouhý kmenový vokál u dvouslabičných feminin, zvl. bájka, jízba, jízva, křívda, | |lvíce, píha, píla, pléna, pléva, štika, žídle; | | | |- délka v gen. pl. číslovek: bez čtýř, pětí, šestí...; | | | |- délka (u náš váš) v nom. sg. fem. a neutr., akuz. pl. náše váše, nom. pl. náši váši| |náše váše; | | | |- u jednotlivých slov: dobrodínce, dvéře, kázaní, přikázaní, libost, neřád, někdy, | |nikdy, obličej, obův, pergamen, plívati, plesati, přídržeti, přisahati, sáhati, | |sličný, slíčnost, podlé, vedle. | | | |Zachováváme zvláště pečlivě označování délky (i poziční, tj. zdvojené souhlásky) u | |časoměrných básní. | | | |Zachováváme samozřejmě zúžené ý a diftongizované ej (vyjasněný povětří, tejden). | | | |Souhlásky: | | | |- zachováváme protetické v- (vokno, vosel); | | | |- zachováváme protetické a hiátové h-/-h- (Holomouc, Danihel); | | | |- zachováváme hiátové -7- (Floriján); | | | |- zachováváme psaní souhláskových skupin podle originálu, tedy např. ouředlník, | |vzáctný, třevíc, jabko, řeben, i s ev. dvojtvary jměl/měl, jdem/ dem; | | | |- zachováváme zvláště důsledně rozdílné psaní sem sou smě/jsem jsou jsme (srov. níže | |odstavec "Tvary"); | | | |- odstraňujeme psaní podle výslovnosti při regresivní asimilaci souhláskových skupin,| |tedy převádíme hlatký na hladký, vlchký na vlhký, níský na nízký atp. (rozsah uvedeme| |v ediční poznámce), ale | | | |- zachováváme psaní originálu u předložek a předpon s, z, s-, z- (i dublety jako | |spívati - zpívati); | | | |- zachováváme rozdíl n-/ň- zvl. u neurčitých zájmen, např. některý - ne- | | | |kerý, nějaký - nejaký. Viz také výše oddíl "Grafika". | | | |Tvary | | | |Všechny tvaroslovné odchylky a kolísání uchováváme, včetně hyperkorekt-ních tvarů | |(např. s housličky, řícti ap.). | | | |Skloňování - zachováváme rozdíly jako do sklepa - ze sklepu, na tvarech -na tvářích, | |akuz. sg. beránek — beránka ap. | | | |Časování - zachováváme rozdíly jako táží se - tážou se, bolí - bolejí ap. Důležité je| |zachovat všude rozdílné psaní js-/s- ve tvarech slovesa býti: rozlišovalo totiž v | |řadě památek existenciální a sponové tvary se js- (prézens) od tvarů složených s | |morfémem/"pomocným slovesem" s- (préteritum), např. vy jste ti, kteří sté se mnou | |zůstali; chudý jsem já, ... neboť sem k tobě volal; rozdíly v psaní js-/s- však | |zachováváme i v jiných tvarech. | | | | Specifika transkripce rukopisných textů | | | |Jinak než v barokním tiskařském úzu tomu bylo v písařském úzu s užíváním | |diakritických znamének: v rukopisných textech doby baroka - podobně jako v textech ze| |starší doby - se diakritický pravopis nevžil, užíval se jen velmi zřídka a nedůsledně| |(nešlo-li o předlohy pro tisk, které se řídily pravopisnými pravidly pro tiskaře). | |Transkripce barokních rukopisných textů by se měla řídit stejnými zásadami jako | |transkripce tištěných textů. Ovšem s tím rozdílem, že bude nutno mnohem častěji | |rekonstruovat diakritická znaménka. V oblasti samohlásek je pak třeba citlivě | |posoudit míru rekonstrukce barokního stavu kvantity přihlížením k časové, lokální a | |společenské provenienci textu. | | | |V kritické edici uvedeme každou odchylku od uvedených zásad v kritickém aparáte, v | |čtenářské edici obecněji formulovaným poukazem v ediční poznámce. | +-------------------------------------------------------------------------------------+