Staročeská kronika tak řečeného Dalimila

Staročeská kronika tak řečeného Dalimila je nejstarší dochovanou česky psanou veršovanou kronikou.
Vznikla na počátku 14. století a je jedným z nejdůležitějších pramenů o českých středověkých
dějinách. V dalších letech byly do kroniky přidány dodatky. Ve 30. letech 14. století vznikl
rýmovaný německý a prozaický latinský překlad.

Základním pramenem se stala Kosmova kronika. Podle druhého vydání z roku 1620 je rozčleněna do 106
kapitol a zachycuje české a světové dějiny od jejich počátku (potopa světa) až po autorovou
součastnost (nástup Jana Lucemburského na český trůn).

Autor této kroniky je dodnes neznamý. Označení „Dalimilova kronika“ vzniklo omylem kronikáře
Václava Hájka y Libočan, který mezi prameny své Kroniky české uvedl boleslavského kanovníka
Dalimila Mezeříčského. Tato osoba ovšem nebyla žádným pramenem doložena.

Dílo vyniklo v době, když do Čech proníká německý jazyk a kultura. Autor se negativně staví
k německé vládě a prosazuje zájmy české šlechty. Pro své vlastenectví bylo dílo oblibené za národní
obrození.

Edice

·        Staročeská kronika tak řečeného Dalimila 1-2. Vydání textu a veškerého textového
materiálu,edd. J. Dahnělka, K. Hádek, B. Havránek, N. Kvítková. Praha 1988.

·        (FRB III., dostupné na webu Czech Medieval Sources On-line).

·        BROM, Vlastimil: Di tutsch kronik von Behem lant. Die gereimte deutsche Übersetzung
deralttschechischen Dalimil-Chronik. Brno 2009.

·        VIDMANOVÁ, Anežka: Nad Pařížskými zlomky latinského Dalimila. Slovo a smysl.Časopis pro
mezioborová studia 5, 2006, s. 25–67.

Literatura

·        BLÁHOVÁ, Marie: Staročeská kronika tak řečeného Dalimila v kontextu
středověkéhistoriografie latinského kulturního okruhu a její pramenná hodnota. Díl 3.
Historickýkomentář. Praha 1995.

·        LEHÁR, Jan: Nejstarší česká epika. Praha 1983.

·        ŠŤASTNÝ, Radko: Tajemství jména Dalimil. Praha 1991.