Vplouvají do zálivu nalézajícího se ve vzdálenosti 3 nebo 4 mil východně od Očakova. V tomto místě asi čtvrt míle od moře je velmi hluboká úžlabina dlouhá kolem 3 mil, která se táhne směrem k Dněpru a naplňuje se někdy na půl stopy vodou. Tady kozáci vystoupí na břeh a ve skupinách po 200 až 300 mužů přetahují své lodi jednu za druhou a za dva, nejvýše za tři dny se dostanou se svou kořistí do Dněpru. Tak tedy proklouznou a vyhnou se boji s galérami, které střeží ústí Dněpru proti Očakovu. Nakonec se vracejí do své skarbnice, kde si rozdělí kořist, jak jsem už dříve vyprávěl. Užívají ještě i jiné zpáteční cesty: vracejí se přes donský liman, proplouvají průlivem nalézajícím se mezi Tamaní a Kerčí, plují přes liman do řeky Mius, po němž se plaví tak dlouho, pokud jc splavný. Neboť od horního toku této řeky k pramenům Tačavody není více než jedna míle. Tačavoda se pak vlévá do řeky Samary, která se opět vlévá do Dněpru vc vzdálenosti jedné míle nad Kodakem, jak to můžeme vidět na mapě. Kozáci se však zřídka vracejí touto cestou na Záporoží, neboť je velmi dlouhá. Někdy si však volí tuto cestu, aby se dostali na moře, když v ústí Dněpru stojí velké turecké síly, jež brání kozákům vyplout na moře, nebo když kozáci nemají více než 20—25 člunů.
Setkají-li se vc dne galéry s kozáky na otevřeném moři, zahájí silnou palbu z děl a rozpráší je jako vrabce, potopí několik lodí a přivedou nepřítele do takového zmatku, že lodi, které unikly, se snaží rozptýlit, kam která může; dají-li se však s galérami do boje, pak se kozáci nehýbou ze svých lavic, vesla přivazují vrbovými provazy ke kolíkům, a zatímco jedni střílejí z pušek, jiní nabíjejí, a předávají jim druhé, aby mohli znovu střílet, takže vcelku přesná palba ani na chvíli neustane. A galéra může začít boj jen s jednou lodí, zato však jim velmi škodí svými děly, takže v těchto potyčkách kozáci ztrácejí obvykle dobré dvě třetiny svých lidí; jen málokdy se stane, že se jim podaří vrátit se s polovinou své posádky; přesto však přivážejí bohatou kořist jako např. španělské reály, arabské sekiny1, koberce, zlatý brokát, bavlněné a hedvábné tkaniny a jiné cenné zboží.
2. LETOPIS GRABJANKA: CHARAKTERISTIKA BOHDANA CHMELNYCKÉHO
Istorija Ukrajiny v dokumentach i matčrialach, sv. III, Akademie včd USSR 1941. Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 490—491.
Je to muž vskutku hodný hetmanské hodnosti: s velkou odvahou jde vstříc [nadcházejícímu] neštěstí, ještě s větší odvahou si počíná v neštěstí. Jeho tělo nezmoří nižádné trampoty, ani nepříjemné pomluvy
1 Sekin — arabská "mince, 246
nemohou zvítězit nad jeho dobrodušností; stejně snáší mráz i vedro; jídla a pití si nebere nadmíru, jí jen tolik, kolik potřebuje k životu. Spánek nad ním nezvítězí ani vc dne, ani v noci; jestliže mu zbude čas po vojenských věcech a cvičeních, tu odpočívá málo, a to ne na drahocenných ložích, nýbrž na lůžku, jaké přísluší vojáku. Jde-li spat, nestará se, aby mu někdo připravil místo v osamocení, nýbrž i mezi velkým vojenským křikem, nic na to nedbaje, spokojeně usíná. V obleku se v ničem neliší od druhých. Zbraň má stejnou a koně jen o málo lepšího než druzí. Mnozí ho viděli několikrát přikrytého jeho vojenským pláštěm, jak mezi strážemi odpočívá unaven namáhavou prací; první jde do boje, poslední se po skončení boje vrací. Tyto a jim podobné ctnosti rozhodly, že se stal, ať se to zdá jakkoli divné, přemožitelem a postrachem Poláků, kteří se úplně oddali světským rozkošem a vojenské záležitosti a cvičení velmi zanedbali.
3. LIST BOHDANA CHMELNYCKÉHO CARU ALEXEJI MICHAJLOVIČI SE ZPRÁVOU O DVOU VÍTĚZSTVÍCH NAD POLÁKY (8. ČERVNA 1648)
Akty, otnosjaščijcsja k istorii južnoj i zapadnoj Rossii, sv. III,'str. 206—208. Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 491-492.
Nejjasnější, nejmocnější a přeslavný care moskevský a náš nejmilosti-vější panovníku a dobrodince!
Z boží vůle a prozřetelnosti se stalo to, co jsme si sami přáli, oč jsme usilovali, abychom v této době mohli se svými vyslanci v dobrém zdraví navštívit Vaše carské Veličenstvo a vzdát svůj nejponíženější pozdrav. Avšak všemohoucí Bůh nás obdařil vyslanci od Tvého carského Veličenstva, poslanými sice ne k nám, ale k urozenému pánu Kiseljovi v jeho záležitostech, které [vyslance] po cestě potkali naši bratři kozáci a [přivedli] k našemu vojsku: po těchto radostně jsme mohli Tvé carské Veličenstvo zpravit o vítězství naší starobylé řecké víry, pro kterou od dávných dob a pro svou svobodu krvavě zaslouženou a danou od dávných králů umíráme a dodnes nemáme pokoje od bezbožných ariánů1. Spasitel náš Ježíš Kristus, slitovav se nad křivdami ubohých lidí a nad krvavými slzami ubohých sirot, svou svatou milostí a milosrdenstvím pohlédl na nás a seslav své svaté slovo, ráčil nás osvobodit. Ti, co nám jámu kopali, sami do ní spadli, takže dvě vojska s velikými tábory nám Hospodin pomohl přemoci a tři živé hetmany s jejich senátory zajmouti: nejprve na Žluté vodě, na poli uprostřed
1 Ariáni — přívrženci Ariova učení, které popíralo Kristovo božství; v této době značněrozšiřeno v^Polsku,
247
záporožské cesty, komisař Šemberek a syn pána Krakovského1 neutekli ani s jediným člověkem. Potom sám veliký hetman, pán Krakovský, i s nevinným dobrým člověkem, pánem Martinem Kalinowským,
polním korunním hetmanem, upadli oba do zajetí pod městem Korsuní a celé jejich kvartové vojsko2 bylo do jednoho rozprášeno. My jsme je nebrali do zajetí, nýbrž lidé chána krymského, kteří u nás sloužili.
Naskytla se nám příležitost, abychom rovněž zpravili Tvoje carské Veličenstvo, že nás došla pravdivá zpráva od knížete Dominika Zaslavského, který k nám poslal vyslance s prosbou o mír, a od pána Kiselja, vojvody brja-slavského, že král3, náš pán, opravdu zemřel. A tak myslím, že z těchto příčin je země nyní zbavena bezbožných nepřátel jeho i našich, z nichž mnozí jsou králi v naší zemi. Přáli bychom si ve své zemi takového panovníka a samovládce, jako j c Tvoje carské Veličenstvo, pravoslavného křesťanského cara. Pak by se splnilo odvěké proroctví Krista, Boha našeho, což všechno je v rukou jeho svaté milosti. O tom ujišťujeme Tvoje carské Veličenstvo: jestliže by to byla boží vůle a ve Tvůj carský prospěch — ihned se nerozpakuj na tento stát zaútočit a my jsme připraveni s celým záporožským vojskem sloužit Tvému carskému Veličenstvu, do jehož služeb se s nejhlubší pokorou co možná nejhorlivěji dáváme; uslyší-li Tvoje carské Veličenstvo, že Poláci nás znovu chtějí napadnout, ihned co nejrychleji si pospěš ze své strany na ně zaútočit a myje odtud s pomocí boží vyženeme. Nechť Bůh vyplní z dávných dob vyřčené proroctví, jemuž
1 Krakovský pán — tj. korunní hetman Království polského a vojvoda krakovský St. Potocki (11667), který stál v čele té části polské šlechty dožadující se nesmiřitelného boje s kozáky a jejich naprostého podrobení.
2 Vojsko, které polský král vydržoval z jedné čtvrtiny důchodu královských statků.
3 Král — tj. polský král Vladislav IV. Vasa (t 1648), po jehož smrti byl zvolen jeho bratr Jan Kazimír.
46. Bohdan Chmelnyckyj.
my sami sebe poničivše, k milostivým nohám se Tvému carskému Veličenstvu co nejponíženěji a pokorně klaníme. Psáno v Cerkasu 1648, osmý den měsíce června.
Dole je napsáno: Tvého carského Veličenstva nejpokornější sluhové hetman Bohdan Chmelnyckyj se záporožským vojskem Jeho královské Milosti.
List je nadepsán takto: opis listu, který bělorusky napsal carovi a velikému knížeti vší Rusi Alexeji Michajloviči [hetman] záporožského vojska Bohdan Chmelnyckyj.
4. LIST BOHDANA CHMELNYCKÉHO
zaslaný ze Subotova vojevodovi v Putivli F. Chilkovu, aby byl nápomocen Řeku D. Ostafjevovi, jenž jel do Ruska. Vossojediněnije Ukrajiny s Rossijej. Dokumenty i materiály III, AN SSSR a AN USSR, Moskva 1954, str. 224. Uvádíme jako ukázku literárního jazyka na tehdejší Ukrajině.
■
Božyju milosťu velykoho hosudara carja i velykoho kňazja Aleksyja Mychajlovyča vseja Rusyji samoderžca i innych mnohých hospodarstv hospodára i obladaatelja jeho carského velyčestva vojevode okolničo-mu kňazju Fedoru Andrijevyču Chilkovu Starodubskomu Bohdan Chmelnyckyj, hetman Vojska Zaporozkoho, zdravija dobroho ot hospoda boha mity zyčyt.
Iž okazatel seho listu našoho dlja rôznych pylnych potřeb svojich do žemli jeho carskoho velyčestva jidet, pro to my za onym pryčynu svoju vnosym, prosečy, abys vaša mylost vo vsem onomu laskavé stavytyse račyl, i o ščo kolvek prosyty budet, aby vaša mylost čynyty ne zboroňal se. Uznanuju v tom pryjazu i účinnost každoho času vsim dobrým zadilovat i zasluhovat povynny budem a teper lásce se vašej mylosty z mojimy povolnymy usluhamy pylno oddaju.
Dat z Subotova dňa 13-ho ijulja roku božoho 1652-ho. Vašej mylosty všeho dobra zyčlyvyj pryjatel i služyt rad Bohdan Chmelnyckyj, hetman Vojska Zaporozkoho.
5. DAROVACÍ LISTINA UKRAJINĚ (ROKU 1654)
Sobranije gosudarstvennych gramot i dogovorov, sv. III, č. 170, str. 511—513. Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 501—503.
Z boží milosti My, veliký panovník, car a veliký kníže Alexej Michaj -lovič, samovládce vší Veliké i Malé Rusi... obdařili jsme poddané Našeho carského Veličenstva, Bohdana Chmelnyckého, hetmana zá-
249
porožského vojska, a písaře Ivana Vyhovského, vojenské soudce, plukovníky, esauly, setníky a celé záporožské vojsko, neboť v nynějším 162.1 roce z milosti boží rozhodl se hetmanBohdan Chmelnyckyj a celé záporožské vojsko přejít pod Naši panovnickou vznešenou ruku. Přísahali Nám, velikému panovníkovi, Našim panovnickým dětem a nástupcům věrnost na věčné časy a v měsíci březnu poslal k Nám, velikému panovníkovi, Našemu carskému Veličenstvu, hetman Bohdan Chmelnyckyj a celé záporožské vojsko své vyslance, vojenského soudce Sa-mojla Bohdanova a peřejaslavského plukovníka Pavla Tětěru. Ve svém listě hetman Nám, velikému panovníkovi, Našemu carskému Veličenstvu, psal a vyslanci uctivě prosili, abychom My, veliký panovník, obdařili hetmana Bohdana Chmelnyckého a celé záporožské vojsko a udělili jim dřívější práva a vojskové svobody, jež odedávna mívali za velikých ruských knížat a za polských králů, že se sami soudili a měli svá práva při vybírání ostatku a na soudě, aby nikdo v jejich vojskové soudy nezasahoval, nýbrž aby soudili jejich vlastní staršinové, a abychom potvrdili i dřívější jejich výsady, jež byly uděleny velikými ruskými knížaty a polskými králi lidem duchovního i světského stavu, a aby nebyly narušovány; na tato jejich práva abychom udělili naši panovnickou darovací listinu opatřenou panovnickou pečetí. A aby stav záporožského vojska činil šedesát tisíc mužů a tento počet aby byl vždy úplný. A stane-li se z boží vůle, žc hetmana stihne smrt, abychom My, veliký panovník, dovolili záporožskému vojsku vybrati si podle dřívějšího zvyku hetmana z vlastních řad a koho si zvolí, toho Nám, velikému panovníkovi oznámí. Aby se kozákům majetek a půda, kterou mají k obživě, nezabírala a rovněž i děti vdov, které kozáci zanechali, aby měly tatáž práva jakojejich otcové a dědové.
A My, veliký panovník, Naše carské Veličenstvo, obdařili jsme Bohdana Chmelnyckého, hetmana záporožského vojska, a celé záporožské vojsko Našeho carského Veličenstva darovací listinou, nařídili Jsme, aby byli pod vznešenou rukou Našeho carského Veličenstva podle dřívějších svých práv a privilegií, jež jim udělili polští králové a veliká knížata litevská, a nařídili jsme, aby tato jejich práva a privilegia nebyla ničím narušována. Nařídili jsme, aby jejich staršinové soudili podle dřívějších práv, a stav záporožského vojska jsme stanovili podle jejich prosby na šedesát tisíc mužů; tento stav má být vždy úplný. A stane-li se z božího soudu, že hetmana stihne smrt, povolili jsme, My, veliký panovník, záporožskému vojsku, aby si sami mezi sebou zvolili hetmana podle jejich dřívějších zvyklostí. A toho hetmana, jehož si zvolí, mají Nám, velikému panovníkovi, oznámit a tento nově zvolený hetman má přísahat věrnost a poddanství Nám, velikému panovníkovi,
u toho, koho My, veliký panovník, určíme. Rovněž se nemá zabírat majetek kozáků a jejich půda, kterou mají k obživě, a vdovy po kozácích i děti mají stejná práva jako dříve. Podle této darovací listiny Našeho carského Veličenstva poddaní Našeho carského Veličenstva, Bohdan Chmelnyckyj, hetman záporožského vojska, a celé záporožské vojsko Našeho carského Veličenstva mají být pod vznešenou rukou Našeho carského Veličenstva podle jejich dřívějších práv a privilegií a podle všech ustanovení, jež jsou výše uvedena, a Nám, velikému panovníkovi, a Našemu synovi careviči knížeti Alexeji Alexejeviči a našim nástupcům mají sloužit a přáti všechno nejlepší a na Naše, panovníkovy, nepřátele, kde bude znít Náš, panovníkův, rozkaz, útočiti a s nimi bojovati a Naší, panovnické, vůli být ve všem poslušnými na věčné časy.
O ostatních požadavcích, v nichž Nás, velikého panovníka, Naše carské Veličenstvo, prosili výše uvedení vyslanci Samojlo a Pavel jménem Bohdana Chmelnyckého, hetmana záporožského vojska, a celého záporožského vojska Našeho císařského Veličenstva a které podali našim bojarům carského Veličenstva... tyto požadavky jsme My, veliký panovník, milostivě vyslechli: který požadavek se setkal s Naším carským souhlasem, nařídili jsme ony požadavky podepsat. Ony požadavky s úkazem Našeho carského Veličenstva jsme nařídili dát oněm vyslancům, Samojlovi a Pavlovi. Chceme hetmana Bohdana Chmelnyckého a celé záporožské vojsko držet v milostivé službě Našeho carského Veličenstva a přízni, a oni se mohou spolehnout na Naši panovnickou milost.
1 Roku 1654.