Dějiny oboru v ČR Znalci antiky •Cosmas a jeho Chronika Bohemorum •Dvůr Karla IV •Kryštof Harant Počátky studií antiky •Zikmund Hrubý z Jelení neboli Gelenius (1497–1554), spolupracovník Erasma Rotterdamského. •Ediční práce. •Lexicon symphonum - latinsko-německo-řecko-český srovnávací slovník •Překlady z řečtiny do latiny • •Na větší intenzitě však bádání v těchto oborech nabylo až ve 2. polovině 19. století. •Univerzita Karlova. •Prvním profesorem klasické filologie Jan Kvíčala (1834–1908). •Prvním prof. starověkých dějin na české univerzitě Emanuel Peroutka (1860-1912), odborník na řecké dějiny. • Josef Král († 1917). Zabýval se textovou kritikou antických děl, historickou gramatikou klasických jazyků, srovnávací mytologií, antickými ústavami, ale především řeckou metrikou. •Významné přednášky o antických reáliích. •Žáci Josefa Krále působili již také na brněnské Masarykově univerzitě, založené roku 1919. • Prof. Peroutka •Dějiny řecké, díl I., vydané v r. 1908. Publikoval i v Listech filologických. •V Listech filologických z r. 1912 (roč. 36, č. 2, s. 118) nekrolog: hodnocen jako znamenitý odborník a badatel vědecký ale i vyspělý a ryzí kulturní duch i myslitel, znatel politické, společenské, vědecké i literární kultury antické, z nejlepších, kolik jsme jich kdy měli. • •Prvním z nich byl František Novotný (1881–1964), který se řádným profesorem univerzity v Brně stal r. 1920. •V letech 1930–31 byl děkanem filozofické fakulty, v období 1945–1946/7 prorektorem Masarykovy univerzity. •Nejvíce proslul překladem celého díla filozofa Platóna z řečtiny do češtiny a čtyřsvazkovou monografií o tomto filozofu. •Ohlas Platónových myšlenek od antiky až po 20. století •Latinsko-český slovník • Charisteria Francisco Novotný octogeniario oblata (Opera Universitatis Purkynianae Brunensis vol. 90 z r. 1962). •Brněnská věda a umění meziválečného období (1918–1939) v evropském kontextu, Brno 1993. • •v r. 1921 se řádným profesorem Masarykovy univerzity stal Karel Svoboda (1888–1960). •Vývoj antické estetiky •Antická a česká vzdělanost od obrození do první války světové z roku 1957 (skriptum) •Zlomky předsokratovských myslitelů •Bibliografie českých a slovenských prací o antice za léta 1775–1900 a 1901–1950. Založil takto tradici, na niž navázal Ladislav Vidman. •O něm: Estetika 33, 1996, str. 39–41 či v Listech filologických 112, 1989, č. 2, s. 65 –71. •Ferdinand Stiebitz (1894–1961) působil na brněnské univerzitě od r. 1931, jako řádný profesor od r. 1939. •Překladatel: Aristofanovy komedie a některá díla Plautova, ale překládal také Sófoklea ; Řecká lyrika a Římská lyrika (1954 a 1957), překlad Apuleiova Zlatého osla nebo Ovidiových Proměn, jež poprvé vychází r. 1935. •Učebnice dějin řecké a římské literatury. •v r. 1944 vydal volné zpracování Eposu o Gilgamešovi. •O něm: R. Hošek v Listech filologických CXVIII, 1955, str. 129 –140; Ottův slovník naučný nové doby (1930–1943) • První profesor specializovaných starověkých dějin •Vladimír Groh (1895–1941) •Zahraniční habilitační stipendium a tvůrčí volno vŘímě. Za místo pobytu si zvolil Řím • Ettore Pais (1856-1939), s kterým polemizoval ohledně názorů na vznik Říma a jeho nejstarší dějiny.. Účastnil se archeologických výzkumů na pahorku Palatinu, také v Ostii, kolonii římských občanů v ústí Tiberu, založené ve 4. stol. př. n. l., kde došlo k významným objevům římských obytných domů. Známy mu byly i nejnovější výsledky výzkumů v Pompejích. Studoval v římských knihovnách, sbírkách nápisných památek apod. • •V roce 1916 tu jako jedenadvacetiletý student zveřejnil velmi obsáhlou stať Transitio ad plebem, která vznikla v semináři Josefa Krále (později, r. 1918, bylo toto téma předloženo jako jeho práce k rigoróznímu řízení). •Habilitace o tribunech lidu •Již velmi brzy publikoval Groh také významné studie, týkající se řeckých dějin •V roce 1917 to byl článek Sdružení panionské. •Samostatné postavení starověkých dějin bylo na pražské univerzitě po smrti prof. Emanuela Peroutky obnoveno právě díky Grohově habilitaci a habilitaci Josefa Dobiáše, narozeného roku 1888. •V roce 1922 podal František Novotný návrh, aby stolice dějin starověku byla zřízena také na Masarykově univerzitě • •V roce 1926 byl jmenován mimořádným profesorem dějin starověku na Masarykově univerzitě v Brně a r. 1931 se zde stal řádným profesorem tohoto oboru. Významná díla •Řím. Studie o jeho počátcích, 1923 •Starý Řím (504 stran) vyšla poprvé roku 1931 a opakovaně pak do počátku II. světové války ještě třikrát. •Tvůrcové dějin: o králi-reformátoru Serviu Tulliovi. •Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, které vycházelo pod redakcí Josefa Šusty, zpracoval část dějin starověkého Předního Východu, historii prvních starověkých kultur Egejské oblasti, vývoj Řecka od doby mykénské do počátků helénismu a římské dějiny do konce republikánského období. •V r. 1935 vydalo nakladatelství Melantrich první díl jeho vysokoškolské učebnice starověku, a to Dějiny Blízkého východu a řeckých počátků. •výbor z díla historika T. Livia. • • •V letech 1936-37 zastával Vl. Groh funkci děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity •Popularizační činnost (přednášky pro veřejnost, ČMM, Věda a život) •O něm: Mnema Vladimír Groh z roku 1964. Odboj •Významní představitelé brněnského veřejného, kulturního a vědeckého života se začali z politických důvodů intenzivněji stýkat hned po Mnichovu. Spojovalo je mimo jiné členství v České obci sokolské, ve sdružení křesťanské mládeže YMCA a zednářské lóži Cestou světla. Nemálo z nich byli učitelé Masarykovy univerzity. Profesora pedagogiky Jana Uhra kontaktoval ohledně práce proti německému nacistickému nebezpečí muzikolog a zakladatel oddělení hudební vědy na Masarykově univerzitě prof. Vladimír Helfert. Zapojil také Vl. Groha •Jedním z prvních úspěchů antifašistické skupiny, do níž patřili učitelé Masarykovy univerzity, bylo vypracování materiálu, který měl prokázat, že zábor pohraničních krajů Čech a Moravy neodpovídá ujednáním mnichovské dohody. Doc. Otakar Peterka ze Zeměpisného ústavu Masarykovy univerzity jej odvezl do Prahy a předal JUDr. Bohuslavu Ečerovi, který s ním 27. 10. 1938 odletěl do Londýna •Grohova účast v odboji byla velmi aktivní. Vedle Jana Uhra byl jedním z hlavních iniciátorů napojení brněnského sokolského odboje na Zemský národní výbor a Obranu národa. Pracoval jako zpravodajská spojka v buňce, sdružené kolem vysílačky v Brně-Židenicích, která zprostředkovávala spojení s protinacistickou cizinou Po volbách v červnu 1939 se Groh stal členem předsednictva ČOS. • •Jako zednář se Vl. Groh ocitl na seznamu fašistického politika a novináře, člena Vlajky Jana Rysa – Rozsévače a ze stejného důvodu byl také napaden v hanopisu Golem, metla Čechů, jehož autorem byl vedoucí pražské služebny Sicherheitsdienstu Walter Jacobi. •Zastřelen 30. 9. 1941. •Již 1. října reagoval v londýnském rozhlase na tyto události ministr zahraničí exilové vlády Jan Masaryk: " Tak Eliáše už taky zavraždili… Naši noví nesmrtelní jsou vražděni za to, čemu Heydrich říká zrada . Zradit ďábla nebo Hitlera je contradictio in adiecto. Zradit můžeme jen to, čeho si máme vážit – svou vlast, rodinu, svého kamaráda. Jidáš zradil Krista, Eliáš, Bílý, Vojta, Pechlát, Winsch, Groh, Fischer a všichni ti naši noví nesmrtelní padli pro to, co je nám nejsvětější. • • •Vladimír Groh byl historikem, který vycházel z pozitivistického pojetí historického bádání, jeho díla se vyznačovala vědeckým racionalismem a kritickým přístupem k pramenům, třebaže hyperkritičnost k antickému podání nejstarší římské historie u něj, na rozdíl od řady badatelů 19. stol. či jeho současníků, nepřevládla. Pečlivé studium a bystrá, avšak nikoli svévolná interpretace pramenů byly u něj vždy na prvním místě a k úspěchu mu značně pomáhala též jeho znalost pomocných věd historických, klasické i moderní archeologie a schopnost pracovat s poznatky přírodních věd. Jeho dílo je mimo jiné důležité svou výzvou k uskutečňování širší interdisciplinární spolupráce na poli historického bádání a důrazem, kladeným na pojetí historie jako vzájemně se ovlivňujícího komplexu politických, ekonomických, sociálních, kulturních, náboženských a myšlenkových procesů. • •Jaroslav Ludvíkovský (1895–1984), vrstevník Vladimíra Groha, přišel na brněnskou univerzitu v r. 1939 z Bratislavy. •Jeho studie se vztahem k našemu území uspořádala Jana Nechutová a vydala je v nakladatelství Masarykovy univerzity v roce 2002 pod titulem monografie Antika, Čechy a evropská tradice. •Zde i o něm. Prof. Hošek •Radislav Hošek (1922–2005) působil na brněnské univerzitě, v roce 1965 přešel na Univerzitu Karlovu. V posledních letech života vyučoval na Trnavské univerzitě. •Zabýval se problematikou antického polyteismu i křesťanského náboženství, životem římských provincií, etniky, která sousedila s antickým světem, řeckou i římskou epigrafikou, dějinami Řecka a jeho literaturou i dějinami římskými. •Země bohů a lidí. Pohledy do řeckého dávnověku je název monografie z roku 1972. •V r. 1986 vydal profesor Hošek monografii Římské náboženství, zatímco Náboženství antického Řecka vychází roku 2004. Společně s Růženou Dostálovou vytvořil publikaci Antická mystéria (1997) • Aurelius Augustinus: Říman, člověk, světec, přinášející také překlady zajímavých vybraných úryvků z Augustinových děl. • •Dějiny a život římských provincií a římských sousedů zpracoval v publikacích Noricum a Pannonie v době římské (1978) a Antické Černomoří (spolu s Janem Bouzkem, rovněž v r. 1978). Společně s jinými • (Inscriptiones Pannoniae superioris in Slovacia Transdanubia asservatae z r. 1984). (s prof. J. Češkou) •Řím Marka Aurelia. Je mimo jiné důležitým přehledem reálií doby vrcholného principátu. (spolu s Václavem Markem, 1994). •Řada překladů, např. Platónovu Ústavu. • Josef Češka •Nar. 1925 •Prof. Od roku 1965. •