Mechanismus mezigeneračního přenosu folklóru. Na příkladech z Horňácka
Marta Toncrová
In: H. Hlôšková (ed.): Tradičná kultúra a generácie, Bratislava 2000, s. 143 –149

Rodina Miškeříkova z Velké n. Veličkou
Proces předávání folklóru – lidových písní, hry na hudební nástroje, tanců aj. z jedné generace na
druhou je v tomto etnografickém regionu přirozeným jevem.
Pět generací Miškeříků
(ovlivňuje rodina, škola, další instituce)

Národopisná výstava českoslovanská 1895
•
•Videodokument (z r. 1999) představil Emila Miškeříka, nar. 1916
•Jeho děd a otec hráli na NVČ
•Vnuci Jan, Martin a Tomáš (děti jeho dcery Anny, provdané Kománkové) se nejprve učili hrát u dědy,
později v umělecké škole ˃v dětské muzice velického souboru
•Nastal odklon od způsobu hry starých Miškeříků
•
•
•
•

Shody a rozdíly
•Společný repertoár
•Ovládání více nástrojů
•Všichni zpěváci i hudebníci, tanečníci; Tomáš i „dramatik“ •Jednoduchý hudecký styl X vyšší
technická úroveň •Důsledně horňácká tradice X otevřenost vůči vnějším vlivům (obliba slovenských
písní)
•