P 13   Ekonomická integrace

   

   1. Pojem integrace v ekonomii

   

   Integrace – pojem je v ekonomické teorii používán:

   ·       v různých souvislostech

   ·       částečně i v různých významech.

   Společný obsah je dán :  proces spojování a sjednocování dříve samostatných celků.

   

   V ekonomii se můžeme setkat se dvěma rovinami, ve kterých může probíhat spojování a
   sjednocování:

   ·       mikroekonomické

   ·       makroekonomické.

   Mikroekonomická integrace

   Obecně platí:

   ·       tvoří základ integračních procesů

   ·       uskutečňuje se na úrovni firem.

   ·       nabývá různých forem, např.:

   

   F     dohody o spolupráci a kooperaci

   F     společné projekty firem (v různých sférách podnikatelské činnosti)

   F     fúze, ale také všechny organizační formy umožňující realizovat   monopolní  výhodu

   F     transnacionální korporace, firmy s nadnárodní působností, tedy   firmy působící ve více
   zemích.

   

   Náš přístup k  integraci se nyní týká aspektů makroekonomických:

   F     integrace na makroekonomické úrovni

   F     procesy probíhající mezi národními ekonomikami.

   F     používáno označení regionální ekonomická integrace.

   F     Definice:

   proces postupného sbližování, přizpůsobování a propojování národních ekonomik, které se
   uskutečňuje v rámci určitého regionu a jehož výsledkem je utváření jednotného nadnárodního
   ekonomického komplexu.

   

   

   

   2. Příčiny ekonomické integrace ekonomik

   

   Již výklad mezinárodní směny zdůraznil, že ekonomiky nejsou uzavřené celky

   

   Koordinace ve světovém hospodářství a na světovém trhu je stejně nezbytná jako v rámci
   národního trhu a národního hospodářství. (Poznámka: Už tady je možný dvojí pohled Kosmos a
   Taxis viz téma koordiance NH v mikroekonomii).

   F     Světové hospodářství je vnitřně výrazně diferencovanější, než je tomu v podmínkách
   národních ekonomik,

   F     Národní ekonomiky prošly procesem postupného utváření jednotného národního ekonomického
   komplexu v prvních desetiletích po průmyslové revoluci.

   Ukázali jsme, že mezinárodní obchod.

   F     je forma umožňující mezinárodní spolupráci ekonomik různého stupně vyspělosti.

   F     Je základní formou, ve které se projevuje tendence ekonomik k internacionalizaci a
   prostřednictvím níž se také prosazuje.

   

   Vývoj národohospodářských komplexů je poznamenán zostřováním konfliktu

                                       Země ‑ výrobce

      Země ‑ spotřebitel

   

   ·    tendence jsou jedním ze základních stimulů rozvoje mezinárodního obchodu

   ·    mezinárodní obchod není z hlediska stabilizace:

   o       ideální

   o       ani plně adekvátní formou řešení uvedeného konfliktu.

   

   Důvod?

   ·      procesy specializace a začleňování země do mezinárodní dělby práce vyžadují:

   ·      určité časové garance

   ·      vytvářející prostor pro návratnost realizovaných a nákladných investic.

   ·      prohlubující se specializace zakládá dlouhodobou závislost na   vnějším prostředí,
   které vstupuje do reprodukčního cyklu   národní ekonomiky.

   ·      mezinárodní obchodní transakce se sjednávají zpravidla na   kratší časové horizonty,
   pokud nejsou jednorázové.

   ·      hospodářský vývoj = trvalý tlak na   přizpůsobování národních ekonomik - vzájemnou
   doplnitelnost.

   

   Působení těchto vlivů pociťují jednotlivé ekonomiky s různou intenzitou,

    v závislosti na

   ·   rozměru

   ·   stupni vyspělosti

   Platí: čím je ekonomika menší a vyspělejší, tím naléhavěji pociťuje nutnost prohloubení forem
   spoluprácea jejich garancí.

   

   

   

   

   3. Proč se integruje – jaký je cíl?

       

   V ekonomické teorii i hospodářské praxi se prosazují dva základní přístupy k pojetí utváření
   nadnárodního ekonomického komplexu:

   ·      funkcionalistické (liberální) pojetí -   trh jako nejúčinnější prostředek garantující
   optimální alokaci zdrojů v nadnárodním hospodářském prostředí

   ·      institucionální pojetí - usměrňování   integračních tendencí působením státních i
   nadstátních orgánů.

   Poznámka.

   1.      Z hlediska obsahu se jedná o nastolení otázyky alokační schopnosti trhu v potřeby
   jejich usměrńování, které stály v pozadí vzniku novodobého státního intervencionismu do
   hospodářství.

   2.      pokud jde o konkrétní průběh integračních procesů v Evropě a jeho podobu,  byla a je
   zásadním způsobem ovlivněna způsobem řešení této otázky v národním hospodářském komplexu.

Stupně integrace a jejich realizace

   

   1.   Pásmo volného obchodu – volný pohyb zboží přes hranice země

   2.   Celní unie

   ·        Poznámka: Tyto dva stupně můžeme jednoznačně zařadit k tzv. mezistátní integraci,

   ·        rozhodnutí předpokládají jednomyslný souhlas všech zúčastněných zemí.

   3.   Společný trh znamená rozšíření volného pohybu i pro výrobní faktory práci a kapitál.

   4.   Hospodářská unie představuje skutečný přechod k nadstátní formě integrace.

   F     dochází ke    sjednocování jednotlivých stránek HP.

   F     sjednocují se širší podmínky fungování ekonomik  zúčastněných států

   F     postupně se přesouvají pravomoci na nadstátní orgány rozhodují na základě většinového
   principu.

   5.   Úplná ekonomická integrace je vyústěním

   F     Přechod předpokládá:

   o       realizaci jednotné hospodářské politiky v rámci nadnárodního regionu

   o       měnovou unii (jednotná pravidla řízení peněžního oběhu, společná měna a centrální
   banka).

   

   4. Historie evropské integrace

   Tato pasáž je v učebnici popsána Předpokládá se znalost evropských integračních uskupení,
   včetně jeho přiřazení k danému integračnímu stupni. Slouží rovněž k ilustraci uvedených
   přístupů k integraci.