Určení čtyřpólových parametrů tranzistorů z charakteristik a ze
změn napětí a proudů
Tranzistor je elektronická aktivní součástka se třemi elektrodami.Podstatou jeho funkce je
transformace odporu mezi dvěma svorkami řízená velikostí proudu v řídícím obvodu třetí svorky.
Podle toho, které nosiče náboje se zúčastňují na vedení proudu tranzistorem, rozlišujeme tranzistory:
 Bipolární - Ovládán připojením elektrického proudu na bázi.
Velikostí proudu je ovládán proudem procházející mezi emitorem a kolektorem.
 Unipolární - využívají k řízení proudu mezi D a S (drain, source) el. pole, vytvořeného v
obvodu řídící elektrody G (gate).
 JFET - Tranzistor s přechodovým hradlem.
 MESFET - FET ve spojení se Schottkyho diodou (přechod kov-polovodič).
Tento tranzistor má lepší dynamické vlastnosti.
 MOSFET - je polem řízený tranzistor, kde je vodivost kanálů mezi elektrodami
Source a Drain ovládána elektrickým polem ve struktuře kov-oxid-polovodič.
Tento tranzistor má možnost větší hustotu integrace ( integrované obvody ).
Obr. 1: Tranzistory
Tranzistor je používá jako zesilovač signálu nebo jako spínač. Je též součástí mnoha jiných zařízení,
jako jsou například logické obvody.
Popis funkce bipolárního tranzistoru
Bipolární tranzistory mají dva polovodičové přechody a tři elektrody, které jsou označeny: emitor (E),
kolektor (C) a báze (B) ve dvou uspořádáních:
1) NPN (majoritní nosiče elektrony)
2) PNP (majoritní nosiče díry)
Obr. 2: Uspořádání polovodičů v bipolárním tranzistoru a schematické značky.
Přechod PN umístěný blíže ke kolektoru budeme nazývat kolektorový přechod, přechod PN umístěný
blíže k emitoru budeme nazývat emitorový přechod.
Funkce bipolárního tranzistoru je založena na interakci dvou přechodů PN. Princip uspořádání
tranzistoru typu NPN je znázorněn na Obr. 3. Napětí mezi bází a emitorem UBE má takovou polaritu,
že přechod mezi bází a emitorem je polarizován v propustném směru a současně, přechod mezi
kolektorem a bází je polarizován v závěrném směru. Tedy, po připojení napájecího zdroje UBE mezi
bázi a emitor, bude bází protékat proud IB, jehož velikost je závislá na velikosti připojeného napětí.
Přidá-li se k napájecímu zdroji UBE napájecí zdroj UCE, začne kolektorem protékat proud IC > 0. Ten se
připočte k proudu tekoucímu bází a proto emitorem teče proud IE.
Obr. 3 Princip uspořádání tranzistoru NPN.
Bipolární tranzistor je aktivní polovodičová součástka, u které malý proud bází vyvolá velký
kolektorový proud.
Volbou souřadné soustavy při kreslení charakteristik tranzistoru se snažíme dosáhnout úspornosti,
každá charakteristika je zachycena v jednom kvadrantu. V jednotlivých kvadrantech jsou zobrazeny:
I. Kvadrant – výstupní charakteristika
II. Kvadrant- převodní charakteristika
III. Kvadrant- vstupní charakteristika
IV. Kvadrant – převodní charakteristika
Na Obr. 4 jsou znázorněny typické průběhy čtyřpólových charakteristik tranzistoru pro zapojení se
společným emitorem
Obr. 4: Čtyřpólové charakteristiky tranzistoru pro zapojení se společným emitorem.
Popis funkce unipolárního tranzistoru
Název unipolární vychází z toho, že signál prochází tranzistorem FET (Field Effect Tranzistor)tranzistor
řízený polem) prostřednictvím jednoho typu nosičů elektrického náboje tzv. kanálem. Podle
toho jak je tento proudový kanál dotován hovoříme o tranzistoru řízeném elektrickým polem
s kanálem typu N nebo typu P.
FET má obecně tři elektrody, které jsou označovány jako Drain (kolektor), Source (emitor) a Gate
(hradlo).
Tranzistory JFET
JFET je tranzistor řízený elektrickým polem, u kterého je nahrazen izolant mezi řídící elektrodou a
kanálem tranzistoru přechodem PN působícím v závěrném směru. (Obr.5) Základem je polovodičová
destička s nevlastní vodivostí typu N (případně P) opatřená na obou koncích kovovými kontakty.
Činnost JFET je založena na řízení velikosti efektivního průřezu polovodičového kanálu pomocí
přechodu P. Při zvyšování závěrného napětí mezi hradlem a emitorem se zvětšuje šířka ochuzené
vrstvy přechodu a tím se zmenšuje šířka kanálu. Nechť UGS = 0. S rostoucím napětím UDS dochází ke
zvětšování závěrného napětí na přechodu PN mezi hradlem G a kolektorem D. To způsobí rozšíření
ochuzené vrstvy převážně blíže ke kolektoru D ( na Obr.5). To také způsobí zvětšení velikosti odporu
kanálu a ke snížení vlivu velikosti UDS na velikosti proudu kolektoru ID. Rozšiřování ochuzené
vrstvy vlivem vzrůstu kolektorového napětí UDS pokračuje do okamžiku, než se obě ochuzené
vrstvy spojí ( na Obr.5)
Obr.5: Tranzistor JFET a jeho činnost.
Tranzistory MOSFET
Tranzistory MOSFET (Metal Oxide Semiconductor) jsou principem činnosti částečně podobné
tranzistorům JFET, ale díky tenké vrstvě izolantu, která izoluje hradlo tranzistoru od polovodiče,
vykazují větší vstupní impedanci. Základní uspořádání tranzistoru MOSFET je na Obr. 6.
Obr.6 : Struktura tranzistoru MOSFET
Dokud není na hradlo G přivedeno žádné napětí, existují mezi emitorem a kolektorem dvě antisériově
zapojené diody NP, které brání průtoku proudu od kolektoru k emitoru (Obr. 7). K vytvoření kanálu je
nutné pod hradlem vytvořit dostatečně velké elektrické pole.
Obr.7: Tranzistory s indukovaným a trvalým vodivým kanálem.
Tranzistory s vodivým kanálem (Obr.7), stejně jako tranzistory s indukovaným kanálem, mají
dvě oblasti se silnou koncentrací příměsí N+. Tyto oblasti jsou vytvořeny difúzí příměsí do
základní destičky typu P. Rozdíl u tranzistorů s vodivým kanálem spočívá v tom, že mají
vytvořen vodivý kanál již při nulovém napětí na řídící elektrodě.
Tyto tranzistory pracují při zvětšování vodivosti kanálu v režimu obohacení, při zmenšování
vodivosti kanálu pracují v režimu ochuzení.
Virtuální přístroje LabVIEW
Programy v LabVIEW se nazývají virtuální přístroje nebo VI, protože svým vzhledem jsou obdobou
skutečných přístrojů. V LabVIEW vytváříme uživatelské rozhraní programu pomocí ovládacích prvků
a indikátorů - k tomu slouží tzv. čelní panel (Front panel). Ovládací prvky (Controls) jsou otočné
knoflíky, tlačítka, stupnice a další vstupní zařízení. Po vytvoření čelního panelu přidáme programový
kód, který čelní panel řídí. Programový kód se zapisuje (resp. kreslí) do okna blokového diagramu.
Blokové diagramy laboratorního zdroje a multimetru jsou na Obr.8 a Obr.9. Grafické zobrazení
čelního panelu zdroje a multimetru jsou na Obr. 10.
Obr.8: Blokové schéma laboratorního zdroje.
Obr.9: Blokové schéma multimetru.
Obr.10: Čelní (ovládací) panel laboratorního zdroje a multimetru.
Postup měření:
Zapojení pro měření stejnosměrných charakteristik unipolárních i bipolárních tranzistorů je na Obr.
11. Bipolární tranzistor pracuje v zapojení se společným emitorem. K napájení vstupního a výstupního
obvodu je použito regulovatelných zdrojů. Odpory R1 a R2 jsou ochranné, omezují proudy bází a
kolektorem, současně odpor R1 pomáhá udržet proud bází konstantní, což je zvlášť důležité při měření
výstupních charakteristik. Pólování zdrojů platí pro tranzistory NPN (pro tranzistory typu PNP je
nutné změnit polaritu obou zdrojů).
Napětí mezi bází a emitorem u germaniových tranzistorů se pohybují v okolí 0,2 V, pro křemíkové
tranzistory okolo 0,7 V. Kolektorové napětí měníme od nuly do 15 V podle použitého tranzistoru.
Při měření je nutno udržovat kolektorové napětí a proud v mezích, pro které nepřekročíme
kolektorovou ztrátu tranzistoru, ani jeho maximální kolektorový proud nebo maximální dovolené
kolektorové napětí.
Obr. 11: Schéma zapojení měření stejnosměrných charakteristik tranzistorů.
Úkoly:
1) Naměřte závislost Ib = f(Ube) pro oba tranzistory pro několik pevných hodnot napětí Uce. (Při
malých napětích Ube se mění směr proudu bází.)
2) Naměřte závislost Ic = f(Uce) pro několik stálých hodnot Ib. (Při malých hodnotách napětí Uce
se mění Ib, které je nutno nastavit na původní hodnotu.) Stanovte zbytkové kolektorové proudy
Iceo a Icbo.
3) Graficky vyznačte závislost kolektorového proudu Ic = f(Ib) pro jednu pevnou hodnotu napětí
Uce, závislost Ib = f(Ube) a Ic = f(Uce). Z grafů stanovte:
a) Proudový zesilovací činitel h21 pro několik hodnot kolektorového proudu
b) Vstupní odpor tranzistoru h11 pro několik hodnot kolektorového proudu
c) Výstupní vodivost h22 pro několik hodnot proudu bází.
Dynamická metoda stanovení parametrů tranzistoru
Při návrhu zesilovačů jsou nejdůležitější parametry h11, h21 případně y21. Tyto parametry budeme měřit
v zapojení podle Obr. 12. Stejnosměrný klidový proud kolektorem Ic nastavujeme změnou proudu bází
potenciometrem P1. Proud Ib protéká odporem R1 = 470 Ω. V kolektorovém obvodu je zapojen malý
odpor R2 = 100 Ω, takže pro proudy řádu mA je kolektorové napětí velmi přibližně rovno napětí
napájecího zdroje. Kondenzátor C2 zkratuje střídavé napětí, které vzniká na odporu měřicího přístroje.
Obr. 12: Schéma zapojení měření parametrů tranzistoru dynamickou metodou.
Střídavé napětí z tónového generátoru přivádíme nejprve na dělič z odporů 180 Ω a 22 Ω. Tím
zajistíme, aby vnitřní odpor zdroje byl dostatečně nízký proti vstupnímu odporu tranzistoru, parametr
h11. Střídavý proud prochází odporem R3, kondenzátorem C1 a přechodem báze – emitor tranzistoru.
Pro proud ib platí:
Pokud R3 >> h11. Při měření parametru h21 použijeme R3 = 100 kΩ. Na odporu R2 vzniká napětí u2,
takže
Pro odpor R2 << 1/h22. Parametr h22 určíme ze vztahu:
Měření parametru h21 provedeme pro různé proudy Ic při napětích Uce v rozmezí 2 až 15 V. Proud Ic
nastavujeme od 0,1 mA výše, přitom dbáme, abychom nepřekročili dovolenou kolektorovou ztrátu
tranzistoru.
Zkratujeme-li svorky 1 a 2, mezi které připojujeme odpor R3, závisí proud ib jen na vstupním odporu
tranzistoru h11.
Vnitřní odpor zdroje přitom zanedbáme. Kolektorovým obvodem poteče proud ic. Nyní nahradíme
zkrat mezi body 1 a 2 proměnným odporem, kterým nastavíme za jinak nezměněných podmínek
poloviční výchylku na voltmetru, kterým měříme napětí u2. Proud bází musí být také poloviční, tedy
Takže h11 je roven nastavené hodnotě odporu R3, kterou změříme ohmmetrem. Hodnotu vstupního
odporu tranzistoru stanovíme pro stejné napětí Uce jako parametr h21.
Parametr y21 můžeme určit z naměřených parametrů h11, h21, nebo měřením veličin vyskytujících se
v definičním vztahu:
Při měření veličin z předchozího vztahu můžeme svorky 1 a 2 zkratovat. Vstupní napětí měříme
voltmetrem, výstupní proud stanovíme z hodnot u2 a R2.
Úkoly:
1) Dynamickou metodou určete parametry h11, h21 a y21 tranzistoru.
2) Graficky vyjádřete závislost h21 = f (Ic) a h21 = f (Uce)
Doporučená literatura:
J. Vlach, J. Havlíček, M. Vlach, Začínáme s LabVIEW, BEN- Technická literatura, Praha 2008.
National Instruments, Začínáme s LabVIEW- online manuály.
Z. Ondráček, Praktikum z elektroniky, Brno 1991.
M. Tichý, Elektronika, On-line skripta: http://physics.mff.cuni.cz/kfpp/skripta/elektronika/
J. Doleček, Moderní učebnice elektroniky 2.-Polovodičové prvky a elektronky, BEN- Technická
literatura, Praha 2005.