Malakozoologické okénko metody sběru terénních dat a několik případových studií  diverzita v ČR a SR  metody terénního průzkumu  specifika konzervace  ekologické nároky suchozemských plžů  případové studie Úvod do terén. zool. bezobr. Michal Horsák, UBZ PřF MU Diverzita měkkýšů v ČR a SR 21336 35 ČR SR 284 Porovnání počtu druhů měkkýšů České a Slovenské republiky (Horsák et al. 2013, aktualizováno)  ČR: 249 druhů - 221 plžů: 50 vodních a 171 suchozemských - 28 mlžů  SR: 248 druhů - 219 plžů: 51 vodních a 168 suchozemských - 29 mlžů  dělení druhů do deseti základních ekologických skupin (Ložek 1964, Lisický 1991)  klasifikace současné malakofauny ČR (249 druhů), vodní druhy (10. skupina) rozděleny podle převažujícího výskytu v tekoucích nebo stojatých vodách Počet druhů Ekologické skupiny vodní suchozemské 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. Ekologická klasifikace našich měkkýšů Malakozoologie  druhová bohatost suchozemských plžů Počet druhů a historie výzkumu 171 35 0001800  více než 150letá tradice výzkumu měkkýšů u nás  dr. Vojen Ložek - náš nejvýznamnější badatel, zakladatel moderní kvartérní malakozoologie Metody terénního průzkumu – terestrické biotopy  ruční sběr • pomůcky: kovové hrabátko, měkká pinzeta, epruvety, plátěné pytlíčky • provedení: vytýčení plochy, prozkoumání všech typů mikrostanovišť, standardizace na čas (1-2 hodiny)  odběr půdní hrabanky • pomůcky: kovové hrabátko či lopatka, igelitka, rámeček • provedení: vytýčení plochy, odběr veškerého materiálu do hloubky ca 5 cm, (oddělení hrubší frakce prosetím), uložení do igelitového pytle/tašky • zpracování: usušení, prosetí, vyplavení, usušení, vytřídění  doplňkové/specifické • smýkadlo, mokrý prosev vegetace mokřadů a vlhkého listového opadu Metody terénního průzkumu – vodní biotopy  ruční sběr • pomůcky: kovové síto, ruční síť na rámu, měkká pinzeta, epruvety, plátěné pytlíčky • provedení: prozkoumání všech typů mikrostanovišť, prohlížení vegetace, kamenů, dřev, promývaní vegetace a sedimentů sítem/sítí, standardizace na čas/úsilí Metody terénního průzkumu – terestrické biotopy  optimalizace úsilí • Cameron & Pokryszko (2005): jedinců 10x více než druhů a ne méně než 200 kusů • verifikace pomocí rarefaction jedinci druhy • dobrá znalost autekologie – jasně definované hlavní ekologické faktory, společné pro většinu druhů 1. obsah dostupného vápníku Měkkýši jako modelová skupina pH půdy (středně vlhké lesy jih.-záp. Německa, Martin & Sommer, 2004) Měkkýši jako modelová skupina pH půdy (suché lesy jih.-záp. Německa, Martin & Sommer, 2004) • dobrá znalost autekologie – jasně definované hlavní ekologické faktory, společné pro většinu druhů 1. obsah dostupného vápníku 2. vlhkost Měkkýši jako modelová skupina (Martin & Sommer, 2004) • obsah vápníku je převažujícím faktorem pouze, když není v nadbytku Fe > 20 mg/l P < 0,001 Mann-Whitney test (Horsák & Hájek, 2003) Měkkýši jako modelová skupina • dobrá znalost autekologie – jasně definované hlavní ekologické faktory, společné pro většinu druhů 1. obsah dostupného vápníku 2. vlhkost 3. zachovalost stanoviště • relativně nízká mobilita a těsná vazba na stanoviště (např. dospělci závornatky Bulgarica cana urazili za den od 10-150 cm, za měsíc max. 20 m, M. Marzec, 2006)  nízká mobilita, aktivní pohyb omezený (vazba na stanoviště) - Achatina fulica: 1,5 (dospělci) až 8,3 m (juvenilové) za den (Tomiyama & Nakane 1993) - Cepaea nemoralis a Arianta arbustorum: 50-100 cm za den, 5-20 m za rok (viz Baur & Baur 1993) - Punctum pygmaeum: cca 5 cm za 12 hodin (Baur & Baur 1988) - Chondrina clienta: 88-264 cm za rok (Baur & Baur 1995)  rychlost souvisí s velikostí těla (drobní – velmi neefektivní)  běžný „homeing“, ale spíše na úrovni druhu (disperze nižší) Rychlost aktivního šíření - rekordy cm 20 2,5 0,1 0,6 Limacus flavus  hydrochorně (plovoucí dřeva či ostrůvky, porézní horniny)  anemochorně (na listech, tornáda)  exozoochorně (ptáci, savci, obojživelníci, vodní hmyz) Možnosti pasivního šíření Balea sarsii (= B. heydeni) (Gittenberger et al. 2006) “Pride Comes Before the Fall” Marcus Gheeraert (1597)  když plži prochází žaludkem (Wada et al. 2012) Možnosti pasivního šíření plži Tornatellides boeningi v exkrementechZosterops japonicus (kruhoočko japonské) Hypsipetes amaurotis (bulbulčík japonský)  s velikostí těla roste endemismus a biogeografický signál, malé druhy mají velké areály – hlavní jsou „niche-base processes“, fyziologická tolerance chladu Biogeografické důsledky pasivního šíření > 5 mm < 5 mm  DCA společenstev lesních plžů Polska, zvlášť pro velké a malé druhy (symboly jsou označeny jednotlivé regiony) (Cameron et al. 2010)  velké areály drobných druhů – holoarktické universum Biogeografické důsledky pasivního šíření Vertigo arthuri Vertigo arthuri Vertigo arthuri arthuri hubrichti paradoxa Vertigo nylanderi Vertigo hannai Vertigo concinnula tyto ulity jsou menší než 2,3 mm (Nekola 2011, in litt.) Biogeografické důsledky pasivního nešíření  v jihovýchodní USA téměř každý plž s ulitou nad 1 cm je endemitem jednoho horského pohoří Velikost těla suchozemských plžů  univerzální bimodalita – ekologicky a biogeograficky dvě velmi rozdílné skupiny plžů střední Evropa sestavil J.C. Nekola, 2011  transport s člověkem (Dörge et al. 1999 – review, Aubry et al. 2006)  Cornu aspersum a Helix lucorum v Praze (Juřičková & Kapounek 2009, Peltanová et al. in prep.) Novodobé možnosti pasivního šíření http://www.maniacworld.com/man-snail-on-abbey-road.html Cornu aspersum Helix lucorum Měkkýši jako modelová skupina v paleoekologie  schránky měkkýšů - zachování vyžaduje vysoký obsah karbonátů v sedimentech - ve vysokých počtech ve spraších, pěnovcích a vápencových sutích - spolehlivé a relativně snadné určování do druhové úrovně - možnost počítání jedinců – odhad abundancí - ukazují lokální podmínky a sukcesní stádium stanoviště - nálezy z širokého spektra nadmořských výšek (od nivních hlín až po horské jeskyně ve vápencových pohořích) - autekologie, historie šíření a současné rozšíření středoevropských druhů je dobře známé, malé fylogenetické změny (ve srovnání s obratlovci) - detailně rozpracované využití v kvartérní ekologii – rekonstrukce vývoje přírody (také např. rekonstrukce paleoteploty) Výplav sedimentu pěnovcového mokřadu Pupilla loessica (zrnovka sprašová) – jeden z vůdčích druhů sprašových malakofaun, přežila ve stepích jižní Sibiře  pozice 303 holocenních profilů na území ČR a SR (naprostá většina zpracována V. Ložkem) Poznání kvartéru – metody paleoekologie (Juřičková et al. nepublikováno) Paleorekonstrukce – dva přístupy  fosilní materiál  záznam prostředí, které nás zajímá  fosilní záznam je selektivní  determinace určitých taxonů (zejména pyl)  časo-prostorová směs  shodná autekologie?  moderní analogie  řešení omezení fosilního záznamu  jak přesná je současná analogie  shodná autekologie? Poslední glaciální maximum (LGM) – proč nás zajímá?  poslední vynulování = "startovní čára" pro mnoho druhů  severně od Berlína téměř bod „nula“, jižněji možná existence refugií pro mnohé druhy  ca 26,5-18 tis. let BP – maximální rozsah ledovců (Petit et al. 1999) LGM (Hofreiter & Stewart 2009)  změna teploty během posledního glaciálu, čísly jsou vyznačeny interstadiály  y-osa neukazuje reálné teploty, ale změnu poměru izotopů kyslíku; odvozeno z vrtů Grónským ledovcem 11 600 cal yr BP 14 700 cal yr BP Začátek holocénu Chladné klimatické oscilace koncem LGM Tundrové druhy Betula nana (bříza zakrslá)Salix (vrba) Pylová analýza profilu Švarcenberk (Pokorný 2002)  pro vegetaci je typické mísení tundrových a stepních druhů  regionální vs. lokální? 11 600 cal yr BP 14 700 cal yr BP Začátek holocénu Chladné klimatické oscilace koncem LGM Stepní druhy Artemisia pelyněkThalictrum žluťucha Chenopodiaceae merlíkovité Helianthemum – devaterník Pylová analýza profilu Švarcenberk (Pokorný 2002)  specifická směs druhů, které dnes obývají naprosto rozdílná stanoviště: 1. stepní (dnes často xerofilní) druhy 2. euryvalentní (dnes některé i ruderální) 3. horské, chladnomilné druhy (některé dnes boreomontánní) ad. 1) Helicopsis striata, Pupilla triplicata, Pupilla sterrii ad. 2) Trochulus hispidus, Succinella oblonga, Perpolita hammonis Glaciální malakocenózy sprašové stepi I ad. 3) chladnomilné druhy sprašové stepi a) přežily v Evropě: Vertigo parcedentata, Columella columella, Pupilla alpicola b) nepřežily v Evropě: Vallonia tenuilabris, Pupilla loessica, Vertigo pseudosubstriata Glaciální malakocenózy sprašové stepi II step lesostep tundra (Bohn & Neuhäusl 2000-2003)  Arktida jako analogie:  rozdílná elevace, chod teplot  vlhko – chybí step  kyselé substráty Současné rozšíření stepi a tundry v Evropě Jižní Sibiř – obdoba středoevropského glaciálu © Zdeněk Burian Altaj, údolí Bol’šoj Akturu, 2200 m n. m. (M. Chytrý) Tundra s Betula rotundifolia Druhově bohatá step Stepo-tundra v pohoří Altaj – krajina vrcholného glaciálu Evropy nadmořská srážky teploty výška lednové červencové (m n.m.) (mm) (°C) (°C) 200 350 –18 +18 300 800 –18 +18 900 400 –20 +17 1800 170 –29 +15 steptundra stepní louka hemiboreální lesy Jihosibiřská pohoří – chladné kontinentální klima klimatický gradient v ruské části pohoří Altaj holocén pleistocén Švarcenberk, CZ (Pokorný 2002) Tashkol, Altaj (Blyakharchuk et al. 2004)  fosilní pylová data z Altaje (př. kontinentálního refugia glaciálních druhů) indikují jen kvantitativní (ne kvalitativní) změnu druhového složení na přechodu mezi pleistocénem a holocénem Vývoj vegetace Altaje a Čech od LGM po současnost schématický průřez zaniklým jezerem Švarcenberk (Třeboňsko) Columella columella Vertigo parcedentata Vertigo pseudo- substriata Vertigo genesii Pupilla alpicola Vallonia tenuilabris Pupilla loessica (Horsák et al. 2010) Moderní analogie naší glaciální malakofauny – výpovědní hodnota  6 (A-F) ze 7 vůdčích a indikačních druhů glaciálních evropských spraší nalezeno v horských oblastech jižní Sibiře (zde příklady z Altaje); V. genesii je typický až pro pozdní glaciál Pupilla loessica Ložek, 1954 Vertigo genesii Pupilla alpicola parcedentata Vertigo Columella columella Vertigo pseudosubstriata Vallonia tenuilabris Pupilla loessica   Současné rozšíření indikačních druhů evropských spraší stinná místa (les, údolí) leden < -17 °C červenec < 11 °C keře > 5 % plži ano, ale žádné glaciální druhy žádní plži žádní plži plži ano, ale žádné glaciální druhy glaciální plži roční srážky < 290 mm Klasifikační strom lokality bez glaciálních plžů lokality s glaciálními plži Indikační hodnota těchto glaciálních druhů pro paleorekostrukce tajga s modřínem a břízou zakrslou hemiboreální les s modřínem bazické slatiniště se smrkem nelesní bazické slatiniště Biotopy vrcholně glaciálních plžů na Altaji  ekologie současných populací indikačních druhů evropských spraší ukazuje na výskyt stromů – větší počet těchto druhů vždy v řídkých lesích