Regionální biogeografie světa 2. část Podklad: Udvardy 1975, Olson 2001 - IUCN 2007, Hendrych 1984, Buchar 1983, Cox, Moore 1994, Lomolino et al. 2006, GoogleEarth, Wikipedia. Austral -asijská oblast Australasijská oblast_1 • Tropická, subtropická a okrajově mezotermní biota • Ostrovy v pleistocénu oddělené od Asie hlubokým mořem - ale vnitřně tehdy propojené • Flóra: Č: 176 / 24 E – nejvíce E. na jednotku plochy. • Fauna: Č: savci 23 (nejméně na sv.)/ 9 E, ptáci 70 /14 E, sl. ryby 1/0. ∑ = 94 /23 E. • Velmi archaická biota – př: vejcorodí savci, 6 endem. čeledí vačnatců (vačnatci - ∑ 150 druhů = 41% savců) • Nejsilnější vztahy k Indomalajsii, slabší k Neotropis – vačnatci, želvy, některý hmyz, vodní korýši. K jihu Neotropis – pův. přes Antarktidu – pabuky, araukárie. • Převážně sucho a blahovičníky, jihovýchod – pabuky. Typické: (vlhké části v oblasti): stromovité kapradiny • téměř chybějí primárně sladkovodní ryby (jen bahník), leč endemic. Biodiversita savců Endemismus savců Blahovičník (Eucalyptus) • Celkem asi 150 druhů – od nížin po subalpinský stupeň. Rozhodující rod téměř v celé Austrálii, jinde omezeně Malee scrub – blahovičníkové křoviny (?) suchého vnitrozemí Eucalyptus pauciflora – blahovičník chudokvětý na horní hranici lesa v Austr. Alpách v 1740 m Blahovičník chudokvětý (Eucalyptus pauciflora) – přestože blahovičníky jsou původem z polosuchých tropů, zde ani ve vlhku a mrazech na zimu neopadávají. Zimy jsou ale mírné (do -10ºC) • Znáte… živí se listy jen 5 vybraných druhů blahovičníků, které konzumuje podle jejich fenologie Klokani – asi klokan rudý. Je jich zde několik desítek druhů až po velikost potkana Australasijská oblast_2 • Těžiště biodiversity – sev. Austrálie a N. Guinea. • Významné podoblasti: • JZ Austrálie, JV Austrálie, N. Guinea, N. Zéland, N. Kaledonie • JZ. Austrálie - nejarchaičtější a nejtypičtější, rostliny – 85% dr. E!! • JV. Austrálie – hory - více druhů jižní polokoule (Araucaria, pabuky, ….) Lesy jz. Austrálie – zde druhy blahovičníků až 90 m vysoké Tree top walk Banksia grossa Západoaustralský „vánoční strom“ – kvete v létě, tj. na Vánoce Mediterrání veget. – fynbos + Eucalyptus obliqua 90 m, 3 m Ø Wollemia nobilis Wollemia nobilis Blue Mountains • Unikátní jehličnan, relikt konce druhohor, objeven živý v r. 1994, do té doby znám jen ze zkamenělin. Australasijská oblast – podoblasti: • N. Guinea – 90% dr. rostlin E! Ve flóře slabé vazby na Austr. (5%), znatelné i k Neotropis. • 175 dr. savců, z toho 128 E! • Endemický rod – Rajky • Naprosto unikátní biota, zvláště horská, doposud nedozkoumaná, stále nové objevy N. Guinea: Rouana falls N. Guinea – deštné a mlžné lesy Papua: Trail v NP Varirata, foto: Braun Piot Papua: 3100 m, foto: Jason Richard Stromovité kapradiny (Dicksonia) Rajka císařská → rajka Rudolfova ↓ Rajčí peří – odedávna ke zdobení domorodců Australasijská oblast – podoblasti: • Nový Zéland: 80% dr. rostlin E., ale i příb. druhy z Holarktidy (pryskyřníky, cypřišovité). • Jehličnany: Podocarpus, Libocedrus. ne Araukárie ! Listnaté: mj. pabuky 4E / ze 36 druhů na světě. Velmi chudá fauna, téměř bez savců (jen 2 netopýři), bez hadů. – Nelétaví ptáci – nyní ohroženi zavlečenými savci. 3 E ptačí čeledi (vč. kivovitých) • Nová Kaledonie - 19 tis. km², silně postižena využitím až devastací člověkem, zbývá 5 tis. km² relativní přírody. • Flóra – 191/5 EČ, 3270 dr., 74 % dr. E! • Rody palem: 17/16 E. = 37 E. druhů palem • Fauna: 1EČ ptáků = 1 druh, zcela chybějí obojživelníci • Některé druhy živočichů jen v několika jednicích – extrémní ohrožení Podhorské lesy Nového Zélandu se stromovitými kapradinami N. Zéland, sev. ostrov, stromové kapradiny rodu Dicksonia Deštný les mírného pásu – již. ostrov N. Zéland: jehličnany: Podocarpus totara Znáte …. Co vypadá jako srst jsou stvoly redukovaných pér (prapor chybí) Nová Kaledonie Blahočet sloupovitý (Araucaria columnaris) Objevil James Cook r. 1774 spolu s N. Kaledonií Amborella trichopoda Jedna z nejpritivnějších krytosemenných rostlin, pochází z křídy – extrémní relikt Amborella trichopoda Ještě nemá okvětní lístky N. Kaledonie – end. rod palem rodu Cyphonkentia (C. cerifera) Unikát – jediný parazitický a tedy nezelený jehličnan na světě, v = 1,5 m Retrophyllum minor Jediný strom rostoucí až z 1 m hluboké sladké vody detail holub goliášský (Ducula goliath) největší svět. strom. holub Rhynochetos jubatus – jediný zástupce staré bohaté čeledi Had vodnář – jedovatý, leč neútočný Oceanická (Pacifická) oblast Ostrovy Pacifiku počínaje od západu souostrvím Fidži, vč. Havaj. o. • Jen 47 tis. km² !, příroda zachována na 10 tis. km². • Flóra – ochuzený derivát Indomalajské obl., malé vlivy Australasijské a Neotropické o. (20%). • Málo rostl. druhů, jen nejpohyblivější (Samoa – 600 dr., jen 25 % E). Přesto: 5330 dr., 58% dr. E. 1č.E. • Chudá pův. fauna – ubýv. od Z. k V., hojné zavleč. druhy. 7 dr. hadů • Chybějí nelétaví suchozemští savci, většina ptáků, plazů, hmyzu x přežili (?) endemité. • Savci 16/12 dr. E. (15 dr. netopýrů), Ptáci 292/163 dr. E., Sl. ryby 96/20 dr. E. • Epicentrum vymírání na světě – za 200 let od vlivu Evropanů -25 druhů ptáků – konkurence zavlečených, lov. 14 dr. rostlin – poslední jedinec v přírodě. Oceánická oblast – podoblasti: • Fidži, Hawaii, …. • Podoblast Fidži – sopečné + korálové • Viti Levu: 140 x 100 km • Flóra: 1 EČ – Degeneria (1 druh!). • End. druhy ptáků, plazů. Fidži - hory bambusy zázvor Degeneria - Zřejmě nejarchaičtější žijící krytosemenná rostlina na světě, erbovní strom Fidži. Objevitelům připadala degenerovaná (proto jméno rodu), ale je to naopak – jsou to nejranější počátky vývoje Fidži: Brachylophus fasciatus Fidži – E: Phigys solitarius Hawaii • Havaj – extrémní izolace. Flóra – 1200 dr. 87% E! • Původ bioty: Palearktis, Indomalajsie, Australasie. Jen 8% (20%?) Sev. Am.! • Ochuzená fauna, ale převážně endemické čeledi ptáků (vč. šatovníci) – pův. pár jedinců z Ameriky • podobně plži • Návětrné (SV) x závětrné (JZ) strany ostrovů návětrné Závětrné – cca 700 mm srážek Nejznámější rostl. endemit: Silversword – naučit se! Sterilní a kvetoucí (Argyroxiphium sandwicense) Hawai - šatovníci Monachus schauinslandi Endemický příbřežní tuleň Antarktická oblast_1 • 13 mil. km² (bez šelf. ledu) = 9% pevniny • Antarktida a subantarktické ostrovy – 15 souostr. a 9 ostr. jižně od 38º j.š. (s výj. příbřež. ostrovů J. Amer., Austr. a N. Zélandu), ale vč. Falkland (??). • Až do konce 2.-hor most mezi J. Amerikou a Austrálií • Antarktida chudá, podstat. bohatší subantarktické ostr. • Chybějí: původní sladkovod. ryby, obojživelníci, plazi, suchoz. savci • Hnízdiště ptáků – léto Antarktická oblast_2 • Vztahy flóry: jih Již. Ameriky, již. Austrálie + N. Zéland, ale i Holoarktida! => bipolární rozšíř. • Flóra : cca 150 dr.+ 190 dr. Aucland. podoblast • 2 E. rody: (Pringlea, Lyallia) • 250 druhů lišejníků, 130 druhů mechů a játrovek vč. E. • Vztahy fauny: minimální, kromě silných migrantů (kytovci, mořští ptáci + Holoarktida! => bipolární rozšíř. (rod chaluh) +kosmopoliti • Vývojová oblast tučňáků • (Sub) endemiti: 4 druhy antarkt. tuleňů. Antarktická oblast – Antarktida + subantark- tické ostrovy • Přiřazujeme Falklandy (Malvíny) Antarktická oblast – Podoblast ostrovy • Subantarktické ostrovy - cca 13 000 km². • Falklandy – na šelfu, Již. Orkneje a Již. Shetlandy – úlomky kontinentu, ostr. Macquaire – před 600 tis. lety vynoř. oc. dno, ostatní sopečné. • Subantarkt. ostrovy – bohatší, ale (většinou) bez stromů (někde vysaz.), hl. vřesoviště, trávy. Už i pevninští ptáci (ale ne E – s 1 výjim.). • Flóra : cca 150 dr. + 190 Aucland is., • 2 ER: Pringlea, Lyallia. • 130 druhů mechů a játrovek, 250 druhů lišejníků. • Jednotl. ostrovy – cca 30% lokál. End. druhů. • Fauna – téměř výhr. vázaná na moře. • Rypouš sloní – až 6 m. Lachtani. Albatrosi – nejv. mořský pták – albatros stěhovavý – 3,6 m Nightingale Island (= slavičí), 37,5º j.š., 12,5º z.d. = již. Atlantik, ještě část. subtrop. ráz Isl. Amsterdam 38 º j. š., Indický oceán, již bez stromů a téměř i bez keřů Ile de la Possession 46 º j.š. Indic. Oc. Pringlea antiscorbutica Ile de la Possession 46 º j.š. Indic. Oc. Skua Prince Edward Island, 47º j.š. Aucland islands - zvl. „podpodoblast“ • Kde leží: najděte! • 6 skupinek ostrovů 47 – 54º j.š. • Bohatší než ostatní ostrovy, mj. jsou i keřovité stromy. 190 dr. vyšších rostlin, 25% dr. E. • Rata – cca 11 dr., příbuz. vavřínům. Centrum = N. Zéland. • Společenstva „velkorostlin“ (Megaherb) • Téměř zničeny pastvou, nedávno eradikace koz atd., bohužel i koček =►rozmožení krysy, králíků Jižní rata (Metrosideros umbellata) – až 15 m, 1m Ø – roste ze semene ze země na rozdíl od r. severní – začíná jako epifyt, vysoká až 25 m. Aucland isl.: Rata forest • Lesy ze stromků až keřů raty. Auclandská podoblast: Campbell isl., 53º j.š. Megaherb community Pleurophyllum speciosum Macquarie isl. 54,4º j.š. – již bez keřů, omezené Megaherb com. Macquarie island – tučňáci Mimo Aucl. obl.: Kerguelen isl., 49 º j.š. - vegetace Kergueleny - kerguelenské zelí Pringlea antiscorbutica Lyallia kerguelensis E. rod Kerguelen isl. - Acaena magellanica Kerguelen is.: Svízel antarktický (Galium antarcticum) Falklandy (Malvíny) - 52º j.š. Heard isl. 53º j.š. – mechy + Azorella Ostrov Heard, 53º j.š. – Azorella selago Kachna ostralka žlutozobá (Anas geogrica georgica) – (pod)druh endemitem J. Georgie – jediná mezi kachnami masožravá – tvrdé podmínky (54º j.š.) South Sandwich islands – Mt. Hodson, 56º j.š. Rypouš sloníZápas rypoušů sloních Deception island - sopečná kaldera • Jižní Shetlandy - 63º j.š. Albatros stěhovavý (Diomedea exulans)Albatros mořský Antarktická hnízdiště Antarktická oblast_podobl. Antarktida • Nezaledněno asi 4% = místo pro rostliny, hnízda ptáků i na ledu. • Klima: Omezené podmínky pro život – léto až 12º C, v mechu až 20º C. • 50/3 dr. mechů a játrovek, 35 dr. lišejníků, až 1 m mocná rašeliniště • Mechy – až 83º j.š. (Pohoří královny Maud), lišejníky – až k 82 º j.š. (Nansenova hora). • „Oázy“ – zde i sladkovod. jezera s bohatstvím řas – modrozelené, hnědé, červené. Antarktická oblast_Podobl. Antarktida • Ostrovy Antarkt. pol.: 2 vyšší rostl.: tráva metlice a polštářky silenkovité rostl., 2 pakomáři, v jezírkách korýši do 12 mm. • 99% živočichů – potr. základna = moře. • Tučňáci – jejich vývojová oblast: 5 end. tučňáků + další na ostrovech (až na Galapágy). Většina života v moři. • Kontrast: chudost pevniny x bohatství oceánu • Na ekoregiony členěna jen příbřežní oblast: • 2 ekoregiony: Antarktický pol. + Z. Mar. Byrdové • Většina pobřeží. Mt. Erebus Wright valley - oáza, Antarkt. poloostrov Metlice antarktická Colobanthus crassifolius foto: Y. Ohyama a BAS Tučnák císařský (Aptenodytes forsteri) – jen v Antarktidě Buřňák Pagodroma nivea - E dr. – hnízdí hojně i v Antarktidě, i 150 km od pobřeží, loví v moři Buřňák Pagodroma nivea Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisea) hnízdiště v Arktidě, zimoviště – moře u Antarktidy – nejv. migrant Alternativní členění Již. polokoule • Vymezení tzv. „Jižní říše“ – starší členění ji nebraly v potaz. • Je to šířeji pojatá Antaktická oblast – vč. již. ostrova N. Zélandu, Patagonie + And – cca od 42º j. š. k jihu. Někdy přiřaz. i Kapská oblast. • Společné „jižní“ druhy – pabuky, Podocarpy, Araucarie, tučňáci, původně společní vačnatci. • Více zřetelné u flóry než fauny. • Takto vymezená oblast by měla 11 E čeledí flóry = hodně. nové: Biogeografické říše a regiony (Morrone 2002): 1-2 Holoarktická říše (Laurasia), 3-6 Holotropická říše (severní Gondwana), 7-12 Jižní říše (jižní Gondwana) Alternativy: Floristické regiony Evropy Wolf- gang Frey Rainer Lısch Biogeo- grafické členění pro Evropu: Natura 2000 Projevilo se postupné přistupování států k EU a také politika – viz Panonie, co končí na hranici Rumunska Hlavní zdroje: • Buchar (1983): Zoogeografie, SPN, Praha. • Cox, Moore (1994): Biogeography, Blackwell s. p., Oxford. • GoogleEarth – Panoramio (většina foto) • Hendrych (1984): Fytogeografie, SPN, Praha. • IUCN (2001): Terrestrial Ecoregions of the World: A New Map of Life on Earth. BioScience, Vol. 51/11, str. 933-938. • Lomolino et al. (2006): Biogeography. Sinauer Ass., Inc. Sunderland, USA. • Udvardy M.D.F. (1975): A classification of the biogeographical provinces of the World. IUCN. IUCN Occasional Paper no. 18. Morges (Šýcarsko). • Wikipedia – otevřená Encyklopedie. Internet.