Mineralogie I Milan Novák Ústav geologických věd, PřF MU v Brně Mineralogický systém 2 Sorosilikáty Málo významná skupina, mají nízký stupeň polymerizace, dva spojené tetraedry Si2O7, někdy jsou ve struktuře přítomny SiO4 i Si2O7. Skupina epidotu Obecný vzorec A2B3 (SiO4)3 OH nebo A2B3 Si3O11 (OH,F)2 A = Ca, Ce B = Al, Fe3+, Mn3+ Vedlejší prvky: Mg, Sr, Y Epidot Ca2Al2Fe3+ (SiO4)3 OH Klinozoisit Ca2Al3 (SiO4)3 OH Zoisit Ca2Al3 (SiO4)3 OH Allanit-(Ce) (Ce,Ca)2Al3 (SiO4)3 OH Substituce Al-Fe3+, Al-Mn3+, Monoklinické, rombické Vlastnosti: zelený v různých odstínech, černý (allanit), dokonale štěpný, t = 6,5, h = 3,1-3,5 Výskyty: Hydrotermální alpské žíly (Sobotín a okolí), pegmatity, skarny (Vlastějovice, Žulová), metamorfované horniny bohaté Ca. Středně až málo odolné vůči alteracím (hlavně allanit). Využití: indikátor vyšší aktivity O2 a je často produktem hydrotermálních alterací jiných minerálů. Cyklosilikáty Poměrně malá ale důležitá skupina silikátů, v nichž jsou SiO4 tetraedry spojeny do prstenců (většinou 6 tetraedrů v cyklu). Do této skupiny patří poměrně malé množství minerálů, část z nich ale jsou poměrně důležité horninotvorné minerály. Skupina berylu Skupina cordieritu Skupina turmalínu Skupina berylu Obecný vzorec: CT(2)3O2T(1)6O18 C = vakance, Na T(2) = Be O = Al T(1) = Si vedlejší prvky: Mg, Fe, Cs, Li, Sc, Cr, H2O Beryl Be3Al2Si6O18 Hexagonální Vlastnosti: většinou nazelenalý nebo nažloutlý, nedokonale štěpný, t = 7, h = 2,65 Variety: smaragd – smaragdově zelený (Cr) akvamarín - modrozelený heliodor – žlutý morganit – růžový (Cs) Výskyty: Beryl je pravděpodobně nejhojnějším minerálem Be vůbec. Vyskytuje v různých geologických prostředích 1. granitické pegmatity (Maršíkov, Písek, Otov). Složení berylu kolísá podle typu mateřského pegmatitu, v relativně primitivních pegmatitech se blíží teoretickému vzorci, v silně frakciovaných pegmatitech může obsahovat vysoké obsahy Cs popř. Li. 2. greiseny a vysokoteplotní hydrotermální křemenné žíly (Horní Slavkov) 3. metamorfované horniny – často obsahuje zvýšená množství např. Fe, Cr, Mg, Sc, aj. Beryl je často alterovaný a zatlačovaný jinými minerály Be. Využití: drahý kámen, zdroj Be Skupina cordieritu Obecný vzorec CM2Al3 AlSi5O18 C = vakance, Na, H2O M = Mg, Fe2+ Vedlejší prvky: Be, Li, Mn, CO2, H2O, Na Cordierit Mg2Al3 AlSi5O18 Sekaninait Fe2Al3 AlSi5O18 Hlavní substituce Fe-Mg Rombické Vlastnosti: modrošedý, modrý, šedozelený, nedokonale štěpný, někdy výborná odlučnost podle 001, t = 7-7,5, h = 2,6-2,8 Výskyt: Cordierit je horninotvorným minerálem v metamorfovaných horninách bohatých Al v typické asociaci s křemenem a alumosilikáty – andalusitem, granátem, slídami, živci. Vyskytuje se v periplutonicky metamorfovaných horninách (cordieritové ruly a migmatity – Vanov, Bory) a kontaktně metamorfovaných horninách (cordieritové kontaktní břidlice – plášť středočeského plutonu), dále v pegmatitech (Věžná). Sekaninait vzácný v granitických pegmatitech bohatých Al (popsán jako nový minerál z Dolních Borů). Cordierit a sekaninait snadno podléhají pinitizaci – přeměně na směs sericitu a chloritů (šedozelené pseudomorfózy) Využití: Důležité minerály pro odhad metamorfním podmínek. Skupina turmalínu Obecný vzorec: X Y3 Z6 T6 O18 (BO3)3 V3 W X = Na, Ca, , Y = Mg, Fe2+, Li, Al, Fe3+, Z = Al, Mg, Fe3+, T = Si, B = B V = OH, O W = OH, F, O Vedlejší prvky: K, Mn, Cr3+, V3+, Ti4+ Skoryl Na Fe3 Al6 Si6 O18 (BO3)3 (OH)3 OH (černý) Dravit Na Mg3 Al6 Si6 O18 (BO3)3 (OH)3 OH (hnědý) Elbait Na (Li,Al)3 Al6 Si6 O18 (BO3)3 (OH)3 OH (vícebarevný) Turmalíny jsou chemicky velmi variabilní, mísitelnost mezi jednotlivými turmalíny je výborná, turmalíny jsou často zonální. Trigonální Barevné variety elbaitu: rubelit - růžový verdelit - zelený indigolit - modrý Vlastnosti: barva velmi kolísá podle chemického složení, neštěpný, t = 7-7,5, h = 3-3,3. Turmalín má často výrazný pleochroismus. Výskyt: Skoryl se vyskytuje v peraluminických leukokratních granitech (Lavičky), granitických pegmatitech (Dolní Bory), v metamorfovaných horninách. Dravit je běžný hlavně v metamorfovaných horninách různého stupně (svor, rula, migmatit). Elbait se vyskytuje pouze v Li-pegmatitech (Rožná, Dobrá Voda) Turmalín je chemicky i mechanicky velmi odolný a jen vzácně podléhá alteracím. Využití: Drahý kámen, nejhojnější minerál s vysokým obsahem B, indikátor zvýšené aktivity B v hornině. Inosilikáty Velmi důležitá skupina horninotvorných minerálů, v nichž jsou SiO4 tetraedry uspořádány do nekonečného řetězce orientovaného rovnoběžně s osou z (vertikálou krystalu). Řetězce tetraedrů SiO4 jsou v pyroxenech jednoduché, v amfibolech dvojité. Skupina pyroxenů Skupina amfibolů Skupina pyroxenů obecný vzorec M2M1T2O6 M2 = Ca, Na, Mg, Fe2+ M1 = Mg, Fe2+, Mn, Al, Fe3+ T = Si (Al) rombické enstatit Mg2Si2O6 monoklinické diopsid CaMgSi2O6 hedenbergit CaFeSi2O6 augit (Ca,Mg,Fe2+,Al)Si2O6 jadeit NaAlSi2O6 omfacit (Na,Ca) (Mg,Al)Si2O6 spodumen LiAlSi2O6 Dnes je známo 22 pyroxenů. Mísitelnost mezi jednotlivými pyroxeny je různá, neomezená v případě, že je velikost zastupovaných kationtů blízká, menší, je-li rozdíl větší. Závisí i na PT podmínkách. Výskyty: magmatické a metamorfované horniny pláště a kůry, většinou chudé SiO2. Vlastnosti: barva kolísá podle chemického složení, Pyroxeny chudé Fe (enstatit, diopsid, jadeit, spodumen) bezbarvý, bílý, šedý, žlutý, hnědý. Pyroxeny bohaté Fe (hedenbergit, augit) tmavě zelený až černý t = 5-6, h = 3-3,5, štěpnost dobrá, 90°, ve výbruse jsou pleochroické Pyroxeny jsou středně odolné alteracím a zvětrávání, často jsou zatlačovány amfibolem, slídami, chlority. Využití: chemické složení pyroxenů je indikátorem PT podmínek vzniku a také chemického složení mateřské horniny Pyroxenoidy Minerály velmi blízké pyroxenům. Patří sem: Wollastonit - CaSiO3 - bílý, stébelnatý až vláknitý z kontaktů mramorů s granity (Žulová) Rhodonit - MnSiO3 – červený, zrnitý z Mn-bohatých metamorfovaných hornin (Chvaletice) Skupina amfibolů obecný vzorec: AB2C5T8O22 (OH,F)2 A = Na,Ca, vakance B = Ca, Mg C = Mg, Fe2+, Al, Fe3+ T = Si, Al Jako vedlejší prvky jsou přítomny Mn, Li, Ti, Cl. rombické antofylit Mg2Mg5Si8O22 (OH)2 monoklinické tremolit Ca2Mg5Si8O22 (OH)2 aktinolit Ca2(Mg,Fe)5Si8O22 (OH)2 obecný amfibol pargasit NaCa2Mg4AlSi6Al2O22 (OH)2 glaukofan Na2Mg3Al2Si8O22 (OH)2 Mg je často nahrazeno Fe2+ a amfiboly pak mají jiné názvy, např. ferropargasit. Dnes je známo asi 60 amfibolů. Mísitelnost mezi jednotlivými amfiboly je velká. Závisí i na PT podmínkách. Vlastnosti: barva kolísá podle chemického složení. Amfiboly chudé Fe (tremolit) bezbarvý, bílý, šedý, žlutý, hnědý Amfiboly bohaté Fe (aktinolit, amfibol) tmavě zelený až černý t = 5-6, h = 3-3,5, štěpnost výborná, 120° Amfiboly jsou velmi často pleochroické a mnohem výrazněji než pyroxeny. Často tvoří stébelnaté, jehlicovité až vláknité agregáty, štěpnost amfibolů je viditelně dokonalejší než u pyroxenů. Amfiboly jsou středně odolné alteracím a zvětrávání, často jsou zatlačovány slídami, chlority. Výskyty: magmatické a metamorfované horniny kůry, většinou chudé SiO2. V plášti se vyskytuje jen zcela výjimečně. Využití: chemické složení amfibolů je indikátorem PT podmínek vzniku a složení mateřských hornin. Závěr 1.Tato přednáška zahrnuje jen základní přehled hlavních minerálů ze skupiny sorososilikátů, cyklosilikátů a inosilikátů, ve skutečnosti je v těchto skupinách několik set minerálů. 2.Většina minerálů má poměrně vysokou tvrdost 6-7, hustota kolísá, většinou je větší než 3, někdy kolem 2,6-2,7. Většina minerálů ze skupin sorosilikátů a cyklosilikátů má nedokonale vyvinutou štěpnost, naopak u inosilikátů je štěpnost dobrá až výborná. 3.Barva kolísá podle obsahu Fe (Mn), minerály s výraznou převahou Mg nad Fe (Mn) jsou bezbarvé, světle žluté nebo světle zelené, minerály bez Mg a Fe mají různé ale většinou světlé barvy. Minerály s vysokým obsahem Fe jsou tmavé – černé, červenofialové nebo hnědé. 4.Minerály s vysokým obsahem Fe mají také výrazný pleochroismus. 5.Většina minerálů ze skupin sorososilikátů, cyklosilikátů a inosilikátů obsahuje malé až střední množství H2O. 6.Většina minerálů vzniká za relativně vyšších teplot a tlaků v magmatických a metamorfovaných horninách. 7.Jen u malé části minerálů je nutné znát chemické vzorce (obecné vzorce u pyroxenů a amfibolů, základní minerály těchto skupin enstatit, diopsid, hedenbergit, dále wollastonit, beryl). Je ale nutné znát hlavní prvky jednotlivých minerálů). Vztah štěpnosti a krystalové struktury u pyroxenů a amfibolů.