7. Obranné a signální bílkoviny Do této skupiny řadíme bílkoviny velmi specifických a různorodých funkcí, pro jejichž popis zde není dostatek prostoru a zabývají se jimi speciální discipliny. Dá se říci, že bílkoviny obranného charakteru mají současně i signální a informativní funkci, vedle toho zde nacházíme i látky jednoznačně signálního a regulačního charakteru. Bílkoviny imunitního systému Jedná se stále o velmi komplikovanou skupinu látek, z nichž zde zmíníme pouze základní sloučeniny, imunoglobuliny. Vyskytují se v 5 základních skupinách – G, A, M, D a E lišících se strukturou i funkcí, nicméně vykazující společné základní znaky jak struktury tak funkce. Schematické znázornění struktur imunoglobulinů. Nejjednoduššími a nejvíce zastoupenými jsou imonuglobuliny G (IgG). Jejich základní struktura je tetramer o dvou těžkých a dvou lehkých řetězcích. Imunoglobulin G - prostorový model (A) a plošné schema (B). Z hlediska strukturního i funkčního se dá molekula IgG rozdělit na část (doménu, fragment) konservativní (konstantní – F[c]) a variabilní (vaznou – F[v] nebo F[ab]). Druhá z nich má velmi specifickou strukturu a je odpovědná za vazbu skupin (molekul nebo jejich částí) označovaných jako antigeny. Znázornění struktury IgG Strukturní a funkční části molekuly IgG, význam C Schema struktury Ig, vazba antigenu Schematické znázornění tvorby precipitátu, epitopy Bílkoviny imunitního systému v membránách – rozpoznání a signalizace Produkce Ig Antigen x Imunogen Funkce in vivo – přirozený systém - část složitého mechanismu, funkce spíše signální, aglutinace (erytrocyty) - indukovaná syntéza, energetická náročnost, regulace - rozpoznávací schopnost, specificita - kapacita - poruchy Funkce aplikovaná - imunoanalytické metody – RIA, ELISA - imunoseparace – imunoafinitní chromatografie, magnetické kuličky - příprava protilátek – polyklonální, monoklonální