Domestikace rostlin Nejstarším dokladem sběru planých obilovin jsou nálezy z lokality Ohalo II v Izraeli z období 17 000 let př. n. l. (glaciální maximum LGM) (Kislev et al. 1992) – nalezeno přes 90,000 semen, přes 100 druhů, e 13 druhů ovoce a obilovin navíc tvoří přibližně polovinu z celkového počtu semen: plané trávy (Bromus pseudobrachystachys), divoký ječmen (Hordeum spontaneum) a plané proso (Piptatherum holciforme), semena malin a ostružin (Rubus) O kultivaci před domestikací lze uvažovat na základě zuhelnatělých nálezů obilovin a planých rostlin z lokalit v severní Sýrii a JZ Libye (lok. Takarkori) datovaných 10 000 až 9 000 let př. n. l. (Willcox et al. 2008). Potvrzují to nálezy více než 200 tisíc semen obilovin, zbytků košíků a také stop po obilné polévce a sýru Na strategii sběru planých rostlin navázala fáze kultivace, ve které genotypy planých rostlin byly systematicky vysévány na vybraných plochách, a tato aktivita postoupila k pěstování mutantních rostlin s žádoucími vlastnostmi, tedy k domestikaci (Weiss et al. 2006). pre-domestikace - kultivace Následující fáze domestikace proběhla nezávisle u různých druhů planých rostlin na různých místech světa – genová centra Domestikace je proces, který: §nastane při pěstování populací planých typů rostlin sbíraných na místech jejich původního výskytu §probíhá alespoň v prvních fázích neintencionálně (nezáměrně, neorientovaně) §za některých podmínek (vhodná agronomie) probíhá velmi rychle §selektivně zvýhodňuje mutanty neschopné přežít v přirozených podmínkách §pokračuje, dokud tyto znaky nepřevládnou a původní typy jsou eliminovány Úspěšnost domestikace se zvyšuje, pokud jsou kultivované rostliny geograficky odděleny od svých planých předchůdců, protože je tím zabráněno nežádoucímu zpětnému křížení, které proces domestikace zpomaluje. Každá expanze lidí pěstujících plané rostliny mohla tedy vést k domestikaci (Allaby et al. 2008). Místa, kde se poprvé plánovaně sely a sklízely plodiny: Úrodný půlměsíc na Blízkém východě, Egypt a Indie. Nezávisle na tom se vyskytly případy obdělávání půdy i v severní a jižní Číně, africkém Sahelu, na Nové Guinei a v některých částech Ameriky Malá Asie a Blízký východ: pšenice, žito, ječmen, oves, len, vojtěška, mák, salát, některé luskoviny (bob, čočka, hrách) a ovocné druhy (83 druhů) Středozemí: pšenice, ječmen., některé brukvovité, řepa, hořčice, olivovník, chmel, některé druhy pícnin, koření, zeleniny a ovoce (84 druhů) Etiopie: ječmen, čirok některé druhy luskovin a koření (38 druhů) Střední Amerika a Mexiko: kukuřice, fazole, tykve, quinoja, amarant, batáty, kakaovník,některé druhy koření, ovoce a přadných rostlin (49 druhů) Andy brambory a některé další druhy kořenových plodin, rajčata, tabák, tropy: chininovník, kokainovník, některé druhy zeleniny (45 druhů) Brazílie a Paraguay: fazole, maniok, podzemnice, ananas, kaučukovník, maté (13 druhů) https://is.muni.cz/el/1431/jaro2015/Bi7240/um/Puvod_kulturnich_rostlin_text_IS_2015.pdf Střední Asie: Žito, některé luskoviny, len, bavlník, cibule, mrkev, ovoce, vinná réva (42 druhů) Indie: rýže, některé luskoviny, lilek, okurka (117 druhů) Čína: rýže, některé obiloviny, proso, pohanka, sója, mák, konopí, citrusy, čajovník (138 druhů) Indomalajská oblast: cukrová třtina, kokosová palma, banán a některé další druhy ovoce (55 druhů) Domestikace trav kritérium pro hodnocení stupně domestikace trav - rozpadavost klasu §domestikované formy letální v přírodě §rozpadavost klasu doložitelná v archeologických nálezech §jev sledovatelný experimentálně v archeologickém záznamu– změny pod vlivem člověka probíhají rychleji rozpadavost klasu kontroluje jediná alela (úsek v DNA) - mutanti vznikají i v přirozených společenstvech s frekvencí 10 -6 v jedné generaci (letální – zanikají) v přirozené plané populaci 2- 4 miliónů rozpadavých klasů jsou 1-2 klasy nerozpadavé První zkulturněné formy 8800 BC (T. dicoccum, T. monococcum, Hordeum vulgare) - el Aswad (SZ Syrie), Jericho, Gilgal, Netiv Hegdu (Palestina) Abu Hureyra (S Syrie), Cayonu (JV Turecko) obili.jpg §vysoce efektivní způsob při rozpadavých (planých) klasech §nedozrálá část rozpadeného klasu nebo částečně nerozpadavý klas zůstane na stéblech §některé klásky rozpadavých typů padnou na povrch půdy– následující úroda na tomto poli – vyšší procento planých typů §metoda (dnes nejčastěji u sběračů) nevhodná pro proces domestikace Agrotechnické postupy domestikace Sběr „oboucháváním“ do košíku: kosení srpy: aplikované na částečně dozrálé klasy §u planých forem horní část klasu odpadne na zem – u polorozpadavých jedinců ne – § v nasbírané zásobě se jejich procenuální zastoupení zvyšuje §metoda zvýhodňuje nerozpadavé klasy §když se vyseje úroda na novou plochu, jejich počet bude výrazně narůstat, dokud nepřevládnou v populaci úplně – vhodné pro domestikaci trav §na původním poli však vyrostou jen klasy rozpadavé, když se tyto posbírají a přimísí k úrodě s nerozpadavými klasy – proces se zpomaluje vytrhávání celých rostlin: Částečně zralé §plané formy – stejný výsledek jako kosení srpem §pěstované formy – i dnes běžné 6 Nejvýznamnějších kulturních plodin – objem využití 1. místo – rýže Kultury v oblasti, kde se rýže pěstuje nejvíce, tedy v jižní a jihovýchodní Asii, jsou nejvíce expandující. Má zde obrovskou tradici. Díky velkému množství proteinů uživí velký počet lidí. 2. místo – pšenice (ostatní obiloviny) Jejich pěstování stálo u kolébky největších civilizací. Právě tyto plodiny spustily neolitickou revoluci. Tradiční plodina, na které je závislá především euroamerická civilizace. 3.- 4. místo – brambory Původně americká plodina, která v Evropě rychle zdomácněla. Potravina chudých mírného pásma 3.- 4. místo – kukuřice Vyspělá kultura oblasti Mezoameriky by bez kukuřice nikdy nevznikla. V této oblasti původní civilizace uznávaly i kukuřičná božstva. Evropě existuje silný tlak k prosazení výsadby zejména geneticky modifikovaných odrůd kukuřice. 5. místo – Maniok Klíčová plodina tropického pásu. Kulturní rostlina tropické Ameriky pěstovaná pro kořenové hlízy obsahující škrob. 6. místo – Čajovník Zachránil Anglii a potažmo Evropu před masovým alkoholismem. Soubor:Ährchen Roggen.JPG Příklad dvoukvětého klásku trav: 1-plevy, 2-pluchy, 3-osiny, 4-plušky, 6-tyčinky Klas (spica) je jednoduché květenství s přímým vřetenem, na němž v úžlabí listenů přisedají květy. Typologicky je obdobné hroznovitým květenstvím, rozdíl je ve zkrácených či chybějících květních stopkách, čímž květy přisedají přímo na vřeteno. Toto květenství je běžné mezi druhy z čeledi lipnicovité (Poaceae)- trávy. Pleva - termín používaný hlavně pro blanitý listen v květenství trav, z jehož paždí vyrůstá klásek. Ve většině případů jsou na bázi klásku plevy dvě, jen výjimečně jiný počet nebo plevy zcela chybí či jsou zakrnělé. Plucha je speciální termín pro listen na bázi květu u klásků trav. Klásek trav může být buď jednokvětý, a pak obsahuje 1 pluchu nebo vícekvětý a pak obsahuje více pluch. Velikost a různé vlastnosti pluch jsou velmi důležité při určování jednotlivých druhů trav. Plucha je někdy jednožilná, jindy zřetelně vícežilná. Střední žilka (vzácně i další žilky) je často protažena v různě dlouhou osinu. Pluchy jsou buď přirostlé k obilce (tzv. pluchaté obilky), a nebo nejsou přirostlé a lze je odstranit (nahé obilky). Nahé obilky má pšenice, žito, kukuřice, nahý oves a nahý ječmen. Pluchaté obilky má obvykle ječmen, oves, rýže, proso a některé čiroky. Související obrázek Obiloviny – morfologie květu Pšenice - nejstarší obilnina, rozšířila se na většinu severní i jižní polokoule hlavně z oblasti přední Asie, případně severní Afriky. Pšenice Jednozrnka (Triticum monnococcum L.) Jedná se o vývojově nejstarší a nejprimitivnější kulturní pšenici. Poprvé se objevila ve střední Evropě v neolitu, známá i z v Tróji z doby bronzové. Dokáže přežít i v nepřístupných horách Afriky, na Balkáně, v Pyrenejích a na Kavkaze. Pšenice Dvouzrnka (Triticum dicoccum Schrank.) Pšenice dvouzrnka pochází z hor Úrodného Půlměsíce, Irán, Irák, Jordánsko, Sýrie a Palestiny. Měla významnou roli ve výživě starobylých národů (Babyloňané, Asyřané, Egypťané). Dokázala se udržet v extenzivních horských oblastech Pyrenejí, Středního Východu a severní Afriky. Na území České republiky byla významnou plodinou až do příchodu Slovanů, kteří zavedli pěstování pšenice seté. V České republice se dvouzrnka pěstuje pouze na několika desítkách hektarů v režimu ekologického zemědělství, pro produkci krupice. Kvůli pluchatosti a nízkým výnosům, není považována za významnou hospodářskou plodinu. Pšenice dvouzrnka – Katarka https://www.biolib.cz/IMG/GAL/202498.jpg Nejprimitivnější typy: Pšenice špalda (Triticum spelta L.) Kultivována na Blízkém východě. Do Evropy se pšenice špalda zřejmě dostala před 4000 lety při stěhování národů. Hospodářsky byla využívána pravděpodobně již od doby bronzové (nálezy v oblasti Alp, v Polsku, Anglii a Skandinávii). Dlouhá staletí byla populární v Evropě např. Itálie (farro), jižní Německo (dinkle), Španělsko, Belgie, Švýcarsko, Anglie, Polsko, - Skandinávie . V ČR se objevila v polovině 18.století na Litomyšlsku a využívala se jako kávovina. V současnosti je využívána v ekologickém zemědělství (méně náročná, odolnější k chorobám). Triticum aestivum Spelta Group http://www.pladias.cz/downloads/images/gallery/large/Triticum_aestivum1.jpg Pšenice setá (Triticum aestivum) původem patrně z Blízkého východu, je po tisíciletí šlechtěna a pěstována po celém světě. Patří mezi nejnáročnější obiloviny - optimální teplota i vláha U nás zavedli pěstování Slované Celozrnná špalda a celozrnná pšenice mají velmi podobný nutriční profil. Obě jsou zdrojem sacharidů, bílkovin, vlákniny, vitamínů, minerálů a dalších důležitých živin. X Špalda obsahuje o něco více minerálů než pšenice setá: manganu, zinku a mědi, má lépe stravitelnou vlákninu). špalda obsahuje méně kyseliny fytové (antinutrientu) než pšenice, není bezlepková, má rozpadavý klas – náročnější na sklizeň. Kys. fytová – horší vstřebávání minerálů x protirakovinné účinky Žito (Secale cereale) je mladší obilovinou než pšenice a ječmen, pochází pravděpodobně z oblastí střední Asie, ze Zakavkazska možná až z oblastí Tibetu a Pamíru, kdy se jako plevelná rostlina vyskytovalo v porostech pšenice. Při postupu pěstování pšenice a ječmene do severních oblastí (do méně příznivých podmínek – odolnost, vyšší konkurenceschopnost) žito převládalo, až se pěstovalo téměř v čisté kultuře. Do Evropy žito přinesli pravděpodobně Slované a od nich je převzali Germáni a obyvatelé severských zemí. Díky svým vlastnostem se stalo jednou ze základních kulturních plodin a základní obilovinou v oblasti na sever od Alp až po Skandinávii a na východ do ruských stepí. V Čechách bylo žito hlavní chlebovou obilovinou až do poloviny 20. století. Podobně tomu bylo i v Německu a Polsku. Secale cereale - žito seté Prezentace aplikace PowerPoint Ječmen (Hordeum vulgare L.) Na naše území přinesly ječmen stěhovavé národy z jihozápadní Asie asi před pěti tisíci lety. V minulosti byl známý v celé Evropě, největší pěstitelské plochy se nacházely v oblasti Alp, v Belgii a v Norsku. Hodně byl populární v Orientu a v oblastech Himalájí, širší využití měl v Nepálu, Etiopii, Japonsku (místa s tradiční konzumací ječmene). Krmivo, slad http://www.pladias.cz/downloads/images/gallery/large/Hordeum_vulgare8.jpg http://www.pladias.cz/downloads/images/gallery/large/Hordeum_vulgare10.jpg Nechlebové obiloviny https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1d/Gerstenkorrels_Hordeum_vulgare.jpg http://www.pladias.cz/downloads/images/gallery/large/Avena_sativa5.jpg Význam ovsa byl znám už před mnoha stoletími. Římský spisovatel Plinius již v 1. století n. l. zaznamenal, že germánské kmeny se živí ovesnou kaší. Germánští bojovníci nazývali ovesnou kaši pokrmem bohů a vařili ji před bojovým tažením. Staří Římané máčeli oves ve víně, které pak pili vojáci před bojem, zatímco oves dávali koním. Avena sativa 004.JPG Bezpluchý oves je využíván v potravinářství pro výrobu vloček a dalších výrobků (müsli, tyčinky, chléb, pečivo, ovesné polévky, proteinové izoláty, kulinářské oleje, ale i ke kosmetickým účelům) Oves (Avena) Původ ovsa není úplně jasný - do Evropy se dostal jako plevel mezi ječmenem a pšenicí Původ pluchatého ovsa setého sahá do oblasti Malé Asie a bezpluchý oves vznikl spontánní mutací v Číně a Mongolsku. Jedná se o nejmladší kulturní obilninu. Proso seté (Panicum miliaceum L.) Proso patří mezi nejstarší kulturní plodiny. Jeho pravlastí je Čína, východní Asie a Indie. Doklady pěstování: Gruzie (?5-4 tis BC), Čína (4 tis BC) – sprašová tabule. - je běžné od střední nebo pozdní doby bronzové Proso byla také důležitá obilovina Slovanů, ti z něj dělali kaše, placky, polévky,… Proso je náročné na teplotu (klíčení 9 – 10°C, optim. 15 – 20°C) – citlivé na mráz, vegetační doba cca 90 dnů, má menší náročnost na vláhu, nižší osvojovací schopnost kořenů – C4 rostlina https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/92/Panicum_miliaceum1.jpg Jáhly - loupané proso seté jáhly Proso.aspx (800×600) Pohanka setá (Fagopyrum) Pohanka setá je stará kulturní plodina. Pochází z Číny, odkud se rozšířila do Japonska, Evropy i do Severní Ameriky, u nás se pěstovala od 12. století - tradice na Těšínsku, Valašsku a v Beskydech. V 16. století byla nejoblíbenější potravinou, poté nastal ústup pěstování, tento trend pokračoval i ve 20. století. Konkurenční schopnost pohanky byla využívána často k ničení pýru zejména před setím lnu na semeno, nyní ve vinohradech. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e1/Fagopyrum_sagittatum.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/65/Fagopyrum_esculentum_Prague_2014_2.jpg Název získala díky pohanským nájezdníkům: saracénům a tatarům, kteří rozšířili její semena do Evropy. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/85/Fagopyrum_%D0%B3%D1%80%D0%B5%D1%87%D0%BA% D0%B0.jpg/1024px-Fagopyrum_%D0%B3%D1%80%D0%B5%D1%87%D0%BA%D0%B0.jpg Laskavec - Amarant (Amaranthus sp.) Jedná se o starou kulturní plodinu Amerického kontinentu, v období před objevením Ameriky, to byla třetí nejrozšířenější plodina ve Střední Americe. Po obsazení Mexika bylo pěstování laskavce zakázáno. Amaranthus caudatus subsp. saueri - laskavec ocasatý Sauerův Amaranthus caudatus laskavec ocasatý Bér (Setaria) je prastará kulturní plodina. Místem původu je Indie, Čína a Japonsko, do střední Evropy se dostal už v době bronzové. Setaria - bér italský Související obrázek Čirok (Sorghum vulgare) zahrnuje řadu jedno i víceletých druhů, převážně planě rostoucích v subtropických a tropických oblastech. Původem je z Etiopie - botanickými vlastnostmi podobná kukuřici, květenstvím prosu. Proso, laskavec, bér, kukuřice: patří do skupiny rostlin s C4 cyklem – většinou jsou to rostliny tropů a subtropů. U nás se pěstují jen jedno vegetační období, pozdní výsev https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fd/Groene_naaldaar_aarpluim_%28Setaria_viridis%29. jpg Len setý (Linum usitatissimum ) je jednoletá bylina, pěstovaná pro lněné vlákno a pro olejnatá semena. Pochází z regionu mezi východním Středomořím a Indií a ve velkém se pěstovala již ve starověkém Egyptě. Byl jednou z prvních rostlin domestikovaných během neolitické revoluce. Len setý http://www.vupt.cz/content/images/gallery/vazby/len2.jpg http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/cvicebnice/foto/22_1_len_sety_detail.jpg Lens culinaris Čočka – (Lens culinaris) původem z Přední Asie se pěstuje pro semena - od neolitu. Dosahuje výšky asi 40 cm a semena jsou ukryta v luscích, obvykle po dvou. Hrách setý (Pisum sativum), Plody jsou lusky s dužnatými semeny. Původem je z východního Středomoří. Bobovité (Fabaceae) – luskoviny Plody se označují jako luštěniny http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/images/b/bc/Doperwt_rijserwt_peulen_Pisum_sativum.jpg Po sojových bobech a konopí má čočka třetí nejvyšší obsah bílkovin ze všech rostlin – 26 % Mák setý (Papaver somniferum L.) Mák je využíván již několik tisíc let. Prvně se nejspíše pěstoval již v 6. tisíciletí př.n.l. v oblasti Středomoří a o tisíc let později v Mezopotámii sloužil jako zdroj opia. Některé civilizace jako např. Egypťané využívaly opia jako sedativa. - nejvyšší podíl vápníku, omega 6 mastných nenasycených kyselin mak Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých. Planý chmel otáčivý se vyskytuje v olšinách, na okrajích lesů, v lužních lesích, v pobřežních křovinách potoků a řek chmel otáčivý Konopí (Cannabis)- bylo používáno v mnoha civilizacích, od Asie po Evropu (a později S. Ameriku) již od neolitu. Nejznámější využití je v textilní výrobě a také pro výrobu papíru - provazce, lana, plachty, rohože i pytle. Z krátkých vláken se vyrábí např. koudel velmi pevné a odolné proti vlhkosti a hnilobě alternativní popis obrázku chybí Vliv člověka na krajinu Starý holocén (9 500 - 5 500 BC nebo př.n.l.) Švarcenberk 5 - Velmi rychlý vzestup teploty a za ním se opožďující vzestup vlhkosti Postupné šíření lesa, který se vyvíjí spolu s imigracemi nových druhů - Člověk se více usazuje a přeorientovává z lovu velké stepní fauny na specializovaný sběr, rybolov, lov lesních zvířat a ptáků nitrifikace v okolí sídlišť Chenopodium - merlík, Atriplex – lebeda Rumex - šťovík Polygonum aviculare – truskavec ptačí Dolní Věstonice – otisk látky – vlákna z kopřivy Záměrné šíření lísky – sběr plodů - střední doba kamenná (mezolit) P6070119.JPG Trapa natans https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/24/Trapa_natans_nut.jpg/120px-Trapa_natans_n ut.jpg Trapa natans Kotvice plovoucí sběr Rumex acetosa - šťovík kyselý Rumex acetosa - šťovík kyselý Polygonum aviculare - truskavec ptačí Polygonum aviculare truskavec ptačí Líska obecná – Wikipedie Archeopark Asparn Střední holocén (5500 – 1000 před n.l.) - Období po maximu vlhkosti a teploty, „lesní optimum“ holocénu. - Největší rozšíření smíšeného listnatého lesa Quercetum mixtum a jeho postupná degradace - - Postupný vznik „moderních“ lesních typů. - Zavedení zemědělství a jeho postupný vývoj. - - Ke konci období maximální rozšíření pravěké kulturní krajiny „Antropogenní“ bezlesí - - Postupná centralizace osídlení. Neolit až doba železná Archeologické nálezy z období neolitu ukazují na pěstování pšenice dvouzrnky, jednozrnky, pšenice obecné, ječmene a prosa. Teprve po těchto nejstarších kulturních plodinách se začal pěstovat hrách, sója, rýže a další druhy rostlin. P6070128.JPG Archeopark Asparn Neolit - sklizňové hospodářství, žárové - lidé ještě kočovali, ale když našli místo, kde bylo hodně jedlých rostlin, usadili se tam do doby, než je mohli sklidit. Postupně uchovávání semen přes zimu. Při přípravě pole často vypalovali louky nebo lesy a seli přímo do teplého popela – není nutné obdělávat ani hnojit několik příštích let. Protože obilí půdu rychle vyčerpá, nechávali vždy po třech až pěti letech půdu ležet ladem, aby se zase zúrodnila, až po 20 - 50 letech proces zopakovali - obrovské odlesněné plochy Dřevěné brázdiče - vhodně tvarované dřevo - brázdu, do které seli., motyky ze dřeva nebo z rohů a parohů. Doba bronzová přinesla do zemědělství použití kovu. Bronzové srpy se postupně začaly využívat ke sklízení obilí a nože k vysekávání větví pro dobytek Pěstované druhy rostlin zůstávaly stejné jako v neolitu. Změnila se ale jejich skladba – ječmen převážil nad pšenicí, rozšířilo se pěstování žita, prosa a bobu. Zimní krmení senem – velká inovace koncem laténského období. Do té doby se dobytek musel přes zimu sám pást, nebo ho jednoduše na podzim zabili. Keltové pěstovali hlavně ječmen, ze kterého pekli chleba (placky) a vařili kaše – a pivo. Dále pšenici, proso, žito, oves, hrách, čočku, boby, merlík bílý a konopí (ke tkaní látek i na semena) a barvířské rostliny. Keltové přednostně obydlovali nížinné polohy do 300 m n. m. a do 500 m vzdálenosti od nejbližšího vodního toku - na počátku doby laténské začala používat železná radlice, první žací stroj P6070135.JPG Základním zemědělským systémem starých Slovanů bylo tzv. přílohové ( trávopolní) zemědělství - rotace orané plochy (tzv. ager) s přílohem (tzv. campus). Po dvou až třech létech pěstování polních plodin na témže pozemku, bez dodávání jakýchkoliv hnojivých látek do půdy, docházelo k výraznému poklesu výnosů rostlin. Proto se muselo se přistupovat k víceletému tzv. příložení oraných ploch. Na přílohu se půdní úrodnost samovolně přirozeným způsobem obnovovala v průběhu sukcese rostlinných společenstev a sukcese půdních organizmů. Pro tuto přirozenou regeneraci půdní úrodnosti bylo v závislosti na půdních podmínkách zapotřebí v průměru tří až deseti let. Nejdříve, to je po třech letech (= na úrodných nivních půdách nížin v okolí řek). Tak například první rok příložení se nejčastěji nazýval padaliční, podle tzv. padalice, to je osení, které ještě v hojné míře vzrůstalo z obilek vypadaných při poslední sklizni. Druhý rok příložení byl v některých oblastech označován jako rok divizny, třetí rokem pelyňku, čtvrtý a pátý rokem pcháčů a bodláků a šestý, ale většinou až sedmý, rokem travin, které příloh postupně opanovávaly. Od tohoto okamžiku byl kampus využíván k pastvě nebo i kosen. Slovanské přílohové zemědělství bylo značně extenzivní a mimořádně náročné na výměru zemědělské půdy. -písemné zprávy byzantských autorů - osídlení zemí obývaných Slovany bylo řídké, neboť každá vesnice potřebovala k provozování svého zemědělství široké zázemí. Neúrodné roky – obrovské výkyvy produkce Římané intenzivně přeměňovali krajinu: mýtili rozsáhlé lesy, vysoušeli bažiny, stavěli kanály a vodovody a regulovali vodní toky, na kterých postupně začali stavět vodní mlýny. I když vinnou révu, která se vyvinula z divoké lesní révy, pěstovali už Keltové, teprve Římané ji začali šlechtit a pěstovat ve velkém. Zásadní změny zemědělské výroby 12. a 13.stol. - docilování sklizní rovnajících se v průměru trojnásobku až čtyřnásobku výsevku - agrární revoluce. -podmíněným zkracováním doby nutné pro regeneraci půdní úrodnosti - úhorové systémy hospodaření - trojpolí. Pole, která vydala dvojí úrodu, byla třetím rokem obhospodařována jako úhor. Úhor byl využíván k pastvě dobytka, byl hnojen a zpravidla třikrát orán. -používání dokonalejšího zemědělského nářadí, jako jsou pluhy, brány, žací nářadí aj. používání potahů -na našem území první vrchol výkonnosti v druhé polovině 16. a na počátku 17. století. - -Les - nejen zdroj dřeva, ale v lesích se běžně páslo (hovězí dobytek, ovce, kozy, prasata), včelařilo, sklízelo se tzv. dubové ovoce (žaludy) a bukyně (bukvice), a to pro krmivářské i potravinářské účely, kosila se zde pro dobytek chovaný ve dvorech tráva, hrabalo se stelivo a v obdobích sucha se jako náhradní krmivo dokonce lámaly větve listnatých dřevin. Tomuto přístupu odpovídal také všeobecně špatný stav tehdejších lesů. - - - - - Po třicetileté válce poklesl v Čechách počet obyvatelstva na stav, jaký tu byl na počátku 13. století. Tím na dlouhou dobu vyřazen významný faktor stimulující po celou historii rozvoj zemědělství - populační tlak. V druhé polovině 18. století v Anglii, která byla zemědělsky i průmyslově nejvyspělejší zemí tehdejšího světa, se začal v hrabství Norfolk používat první průkopnický osevní postup střídavého hospodaření, který je dodnes označován podle místa svého vzniku - norfolkský osevní postup - bez zařazování úhoru. -vhodně sestavená agrocenóza - nenáhodně časově rozloženo do jednotlivých let rotace osevního postupu: po řepě nebo bramborách následuje jarní pšenice nebo ječmen, dále vojtěška nebo jetel a po nich ozimé obiloviny… Tímto způsobem se s výhodou docilovalo obnovování půdní úrodnosti, a to již bez zařazování přílohu nebo úhoření! -počátek tzv. zemědělskotechnické revoluce. - Úryvek z Vlastního životopisu Karla IV z r. 1337:"Potom téže zimy jsme táhli se svým otcem do Prus proti Litvanům. A byla s námi hrabata... Zima však byla tak mírná, že nebyl led; proto jsme nemohli táhnout proti Litvanům a vrátili jsme se každý do svého domova." Malá doba ledová Zánik středověkých osad Výrazné ochlazení s výkyvy, jako kupříkladu v období let 1645 až 1715, kdy v Anglii v zimě zamrzala i řeka Temže. Doprovodné přírodní jevy, jako byly dlouhé zimy, někdy velmi kruté, sucho a záplavy, devastovaly v letech tzv. Mauderova minima úrodu, což vedlo k hladomoru, epidemiím moru a neštovic, k bouřím i častějším válkám zejména v 17. století. Západní Evropa zažila nejhorší neúrodu v roce 1648. Zdražování chleba vyvolalo povstání na Sicílii i ve Stockholmu a jinde,“ píše ekonomický server Armstrog Economics. Prusko v důsledku hladomoru ztratilo čtyřicet procent obyvatelstva, Skotsko asi patnáct procent. Podobné jevy zaznamenaly civilizace i na východě – přes Indii po Japonsko. Mladý holocén 1000 BC - současnost - Postupné ochlazování, rozkolísané srážkové poměry. - Zvýšená eroze a tvorba svahovin, změny v nivách. - Rozvoj sekundárního xerotermního bezlesí v suchých oblastech. - Lesní vegetace pod výrazným vlivem managementu. - Vrcholně středověká kolonizace a právní fixace krajinné mozaiky. Soukromé vlastnictví půdy, hospodářská konjunktura, zápřah koně, zavedení těžkého záhonového pluhu a hluboké orby, ozimy a jaře, hnojení, trojpolní systém, lesní pastva, klášterní hospodářství, vznik měst, plavení dřeva, pálení dřevěného uhlí, hornictví, lesy s krátkým obmýtím (porostliny). Současné změny v krajině Lesní hospodaření a smrkové monokultury. Konec exportu živin z lesů a luk, zánik pastvin. Velkoplošné hnojení dusíkem a kyselé deště. Šíření neofytů a cizích travních směsí. Pustnutí některých zemědělských krajin. Chemizace v zemědělství, Zvýšená eroze. Velkoplošná těžba. Přehrady. Horská rekreační střediska. Velkoplošné odvodnění. Ritualizace zbytků souvislé přírody. Polní plodiny pěstované ve střední Evropě od neolitu do vrcholného středověku Neolit Doba bronzová Doba železná Řím Středověk DSN Oves Ječmen Žito Pšenice Proso Bér Čočka Hrách Bob obecný Len Mák Lnička Konopí Pohanka Znečištění atmosféry - např. SO2 změny v obsahu cukrů, chlorofylu, aminokyselin, složení silic aj. Plynné emise působí především na regulaci výměny plynů, porušuje se funkce průduchů – jejich koncentrace se mění během roku - v létě je zatížení atmosféry nejnižší - negativně působí vzdušná vlhkost, teplotní inverze …. . rostliny mohou toxické látky akumulovat – těžké kovy Rezistence rostlin proti vlivu imisí je druhově specifická a záleží také na vlastnostech stanoviště – na půdách eutrofních – je vyšší než na oligotrofních (např. na horách). Obecně odolnější jsou listnaté opadavé porosty, protože v zimě nepřijímají tolik škodlivin a listy opadnou každý rok, jehlice vydrží v průměru 4 roky. Nejcitlivější jsou Abies alba, Picea abies, Pinus sylvestris, odolné Juniperus sabina, Taxus bacata a relativně i Pinus mugo (kosodřevina). Z listnáčů je citlivý: Fagus sylvatica, Tilia, Carpinus betulus, Fraxinus excelsior, Lišejníky a mechy většinou citlivější. Odolné: je Betula., Populus tremula (osika), Alnus incana (o.šedá). Rezistentní jsou také některé u nás nepůvodní, které se např. vysazují do zničených porostů – Quercus rubra (d. červený), Pinus nigra (borovice černá), Picea omorica (s. srbský). kalamita.JPG Vysoké Tatry (pod Štrbským plesem) 2007 kalamita po bouři se silným větrem P3180131.JPG P3180133.JPG Přibývají dokonce i některé druhy dřevin, kde se dříve jmelí nevyskytovalo, například břízy, habry a ořešáky. Jmelí už je i na keřích. Parazitickou rostlinu rozšiřují hlavně ptáci, pro které bobule jmelí skýtají zejména v zimním období potravu. Ptačí trus pak obsahuje semínka z bobulí, které pak na vzrostlých stromech zakládají celé kolonie jmelí. Nadměrný výskyt jmelí Metodika terénních a laboratorních prací pro makrozbytková a palynologická studia TERÉNNÍ PRÁCE •Typy sedimentů pro zachování organických zbytků: •Nejlépe ve vlhkém kyselém prostředí (např. rašeliny), méně v jemně klastických (jemnozrnných) uloženinách – říční a jezerní sedimenty, spraše nebo jeskynní hlíny. •Důležitým požadavkem je absence oxidačních procesů • Studna -podle předlohy nalezené na opevněném sídlišti kultury lužických popelnicových polí v Pobedimi. Patří do kategorie nejmělčích pravěkých studen (hloubka 2 m). http://oldnet/cea/prohlidka.html Zvýšená oxidace + pórovité horniny (písky, štěrky) Velmi nepravděpodobné zachování palynomorf Obdobně sedimenty půd – mikroorganizmy při vzniku půdní vrstvy palynomorfy rozloží Zachování organických rostlinných makro-, mikro-zbytků: - zamokřené sedimenty bez přístupu vzduchu (angl. waterlogged), nízké pH - Vysušení – bez rozkladných organizmů (angl. dessicated) - procesem nedokonalého hoření-karbonizace (ang. charred) - Mineralizací - pronikání minerálních solí (angl. mineralised) - Otisky - v mazanici, na keramice, v sedimentu apod. Systematický přístup = Intervalový 1 dílna 2 hrob 3 ohniště 4 „kuchyně“ 5 odpad Náhodný - výběrový - Velikost vzorků a četnost vzorkování záleží na charakteru sedimentů a plánované metodě studia Makrozbytky: Vzorky sedimentu se obvykle odebírají do plastikových pytlů (obecně platí pravidlo, čím více, tím lépe). §„Wet sieving“ = Prosívání zamokra §„Wash over“ = Promývání §„Flotation“ = Flotace • •síto 2 mm klíčové pro oddělení determinovatelných uhlíků •síto 0.25 mm zachytí veškerá semena a plody vyšších rostlin • •frakce CF, FF, HR (plovoucí, hrubá, jemná, residuum) Extrakce rostlinných makrozbytků > Posléze jsou proplaveny na sítech a usušeny. Nakonec jsou v nich pod stereoskopickou lupou vybrány a determinovány rostlinné makrozbytky. •Odběr vzorků z odkryvů – profily Vzorky odebíráme směrem od podloží do nadloží (možnost kontaminace padajícím materiálem). možnosti odběru: podle typu horniny, nebo po vytyčených vzdálenostech 1. rašeliny – vysoká koncentrace palynomorf – pomalé ukládání sedimentu - malé vzorky a odebírat i po 1 cm – detailní změny v čase 2. sediment s velkou příměsí horninového materiálu – větší vzorky - např. povodňové hlíny nebo spraše – rychlé ukládání velkých mas sedimentů – rozptýlený org. materiál – nízká koncentrace p. Palynomorfy – vzorky několik dkg – cca 0,5kg Malé vzorky umožňují detailní vzorkování v profilech – zachytí se změny vegetace v čase kontinuálně do zatloukacích krabic •2 Odběr vzorků z vrtů Podstatně se neliší od odebírání vzorků z profilů. Vzorky odebírat ze středu jádra (možnost kontaminace materiálem nalepeným na jádrovnici). Nepřehodit horní a dolní konec vrtného jádra Sondy – ruční vrtáky 1.Rozrušení vzorků, odstranění případných rostlinných vláken přes síto, potom podle typu sedimentu: 2.+- HCl – odstranění uhličitanů - (několik hod) - Mezi každým chemickým procesem - odstředit, vylít, 2x propláchnout H2O 3. +- HF – odstranění křemičitanů -Plastové nádoby – leptá sklo – způsobuje zmenšení velikosti zrn - (24 - 48 hodin) – Nemusí se dělat u čistých rašelin ( bez příměsi silikátových minerálů) 4. +- Acetolýza – zesvětlení, odstranění velkých organických částí a celulózy - 10 % KOH (vařit ve vodní lázni), - CH3COOH (kys. octová), - acetylační směs (H2SO4 + acetanhydrit kys. octové 1:9), vařit ve vodní lázni, - CH3COOH (kys. octová) - Nemusí se dělat u vzorků starších jak holocén (proběhla fosilizace) 5. +-Zvýšení koncentrace palynomorf u vzorků s menším množstvím organiky Koncentrace pomocí těžkých kapalin: ZnCl2 na základě rozdílné hustoty org a anorg. Částic - Nemusí se dělat u rašelin MACERACE čerstvě rozdrcené vzorky nachystané na zalití kys odstřeďová vzorků v odstředivce Ze sedimentů - chemickou a mechanickou cestou (macerace) se odstraní anorganické a organické látky s výjimkou pylových zrn a spor a ostatních rostlinných a živočišných zbytků - např. kutin, chitin - proces trvá zhruba 4 dny Alternativně: Sítování na mikrosítech o velikosti ok 10mm P1120606 vzorky připravené pod mikroskop – uchování vzorků - ve směsi lihu a glycerínu a vody •Pozorování se provádí v procházejícím světle na mikroskopu při zvětšeních •200x, 400x, 600x a 1000x. •Fotodokumentace je prováděna při zvětšení 1000x •za použití imerzní kapaliny olejové povahy, která má index lomu okolo 1,5. Příprava preparátů – biologická podložní skla, krycí skla - dočasné - pohyblivé – glycerín nebo voda – přikrýt nebo ne krycím sklem - trvalé glycerinová želatina nebo kanadský balzám Složitější příprava pro pozorování v elektronovém mikroskopu – odvodnění, odmaštění, pokovení… Tvar: × přizpůsobený k opylení nebo prostředí: vzdušné vaky u větrosnubných ostnité výběžky u hmyzosnubných Velikost: mm Malvaceae, slézovité, Lygodium - cca 120 - 200 mm × Fagaceae, bukovité 10 mm Pinus Taraxacum 20mm Castanea Ephedra trámcovitá struktura - změny vlhkosti Principy determinace zrn - zvětšení 200x, 400x a 1000x Metodika oboru Abies - jedle Quercus - dub 160G Ilex Potentilla Acidorezistentní obal palynomorf – exina - několik vrstev, Uspořádání mikromorfologických elementů - odlišná povrchová morfologie - metoda kombinace LM/SEM (Zetter 1998) Skulptura povrchu zrna Potamogeton psilátní retikulátní klavátní striátní Polypodiaceae tektum sloupková vrstva bazální vrstva exina intina upraveno Punt et al. 2007 Apertury protáhlé: kolpy, apertury okrouhlé – póry. Apertur může být od 1 po více než 100. Mohou být různě rozmístěny po povrchu zrna a mít rozdílné tvary, jejich kombinace i vnitřní stavbu 330G Póry Vzájemné kombinace C Morfologie klíčního aparátu > > Příklady hlavních typů apertur (klíčních štěrbin), jejich umístění a kombinací: http://www.biol.ruu.nl/~palaeo/glossary/266G.GIF Quercus Galium Cornus - Mastixia Sapotaceae Chenopodiaceae Engelhardia Poaceae Carya Příklady vnitřní stavby apertur Exoapertura (exopór) x Endoapertura - endopór anulus vestibulum atrium labrum Betula: anulus + vestibulum Boswellia bullata kolpy Salvinia natans část mikrosporangia s mikrosporami Gyrogonium of Charophyta Salvinia and Azolla DW Chary Pediastrum boryanum var. pseudoglabrum Botryococcus Spory hub – koprofilní, saprofytní Nepylové objekty Zopfia rhizophila - on decaying roots Řasy vodní x půdní cysty nebo cenobia řas (mořské, sladkovodní, půdní – chladnomilné x teplomilné, oligotrofní x eutrofní), mikroskopické zbytky hub (např. dřevokazné, mykorhizní, koprofilní), vajíčka živočichů (např. parazitů, zbytky srsti, těl hmyzu apod. ). – len (Linum) vlákna vlna Comparative fibre Grave no. 26_1496 Comparative fibre Zvířecí srst •Soubor pylů a spor v jednom vzorku, které pod mikroskopem determinujeme a počítáme, se nazývá pylové spektrum. PYLOVÉ SPEKTRUM A DIAGRAM Pohansko, sonda 3S/07 severní stěna 0-10 ornice černý jíl tmavě šedý,humozní, slídnatý jíl plastické šedé jíly - povodňové metráž - cm od povrchu 15 20 28 33 40 50 60 70 80 95 110 140 číslo vzorku 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 dřeviny (AP) Abies 2 2 8 2 2 Alnus 1 8 3 15 8 1 1 8 Betula 1 2 2 2 1 2 Carpinus 2 2 2 1 1 Corylus 3 9 2 3 4 Fraxinus 1 1 Ligustrum 1 Juglans 1 1 1 Picea 5 2 10 4 1 1 1 Pinus silvestris 53 41 52 7 20 2 2 1 13 Populus 2 2 1 1 1 Quercus 5 4 5 7 1 Salix 2 1 2 1 Tilia cordata 3 2 1 6 3 1 Ulmus 1 1 2 suma AP 77 76 84 54 43 5 1 1 0 3 2 30 byliny (NAP) 15 20 28 33 40 50 60 70 80 95 110 140 Alismataceae 2 Artemisia 1 2 Astraceae Tubiflorae 6 2 6 10 2 1 Asteraceae Liguliflorae 17 21 61 5 4 1 t. Cirsium 3 1 Brassicaceae 3 7 1 5 6 t. Barbarea 1 Centaurea sp. 1 Centaurea cyanus 1 1 Cerealia 4 3 2 5 3 1 Convolulus 2 Cyperaceae 3 1 3 6 2 Daucaceae 3 2 4 2 Dipsacaceae - Succcisa 1 1 Euphrasia 1 1 Fabaceae 1 t. Lotus 1 Galium 1 2 1 3 3 1 Humulus - Cannabis 2 2 1 2 Chenopodiaceae 3 3 4 13 4 1 Chrysosplenium 1 2 1 1 Impatiens 1 Lamiaceae t. Salvia 1 Myriophyllum spicatum 1 Plantago lanceolata 3 1 2 Plantago major/media 1 2 Poaceae 31 15 33 1 Polygonum aviculare 1 Polygonum bistorta 1 Polygonum persicaria 1 4 2 1 3 1 Potamogeton/Typha/Sparganium 1 3 11 Ranunculaceae 2 3 3 2 1 t. Caltha 1 1 t. Delphinium 2 6 2 Rosaceae Alchemilla 1 Rumex acetosa/acetosella 1 Silenaceae 3 2 1 1 t. Gypsophila 1 t. Scleranthus 2 Utricularia 1 Symphytum Urtica 1 1 1 1 Thalictrum/Illecebrum 1 Veronica 1 varia 2 3 1 1 suma NAP 52 99 108 111 59 4 0 1 0 0 0 8 Sporophyta Polypodiaceae smooth 4 11 10 19 16 3 Salvinia 1 6 Selaginella 1 Sphagnum Pteridium typ Fungi 15 1 1 4 26 1 1 4 Algae 16 10 5 8 8 9 4 6 4 2 Botryococcus 3 3 AP:NAP v% 60 : 40 43 : 57 44 : 56 28 : 72 41: 59 78 : 22 Počet určených taxonů pylových zrn a spor – pylová spektra - v jednotlivých vzorcích SILUETOVÝ diagram CYKLOGRAM ZNAKOVÝ Procentuální zastoupení determinovaných taxonů (druhů, čeledí ) pylových zrn z jednotlivých, chronologicky odebraných vzorků (hloubka v profilu) se znázorňují znázorní v pylovém diagramu. KV_sloucene_color_best HISTOGRAM pylové diagramy - grafy sestavené z jednotlivých hloubkových úrovní - vyjadřují změny složení flóry v čase. Omezení výpovědní hodnoty : selektivní záznam akumulace x podhodnocení – zachování nebo selektivní ztráta (Lauraceae – nezachovává se pyl) Velká nebo malá pylová produkce – větrosnubné x hmyzosnubné. Typ transportu – vodou, vzduchem, živočichy, spolu se sedimentem + vlastnosti sedimentu odolná x degradovaná zrna + změny související s fosilizací (oryktocenoza) Vztah pylového spektra a skutečné skladby vegetačního krytu -u jednotlivých taxonů závisí na produkci pylových zrn, možnosti šíření jejich pylu a spór, na rezistenci buněčné blány apod. např.: Tilia – lípa (rezistence, nelétá), Larix - modřín (nelétá, tenký, podhodnocený), Salix - vrba (hmyzosnubná, nelétá), Corylus - líska (jehnědy, místně nebo časově nadhodnocená), Fagus - buk (plodné roky), Abies - jedle (vzdušné měchýře, ale těžké pylové zrno), Pinus - borovice (vzdušné měchýře - velký dolet, doba květu, obrovská produkce pylu –rezistentní k O2, málo rezistentní k transportu se zrny - jeskyně) atd. Příklady palynologických výzkumů DSC05989 Selaginella rupestris Minuartia type Sordaria- type Koprofilní houby – preferující exkrementy herbivorních savců boreálního klimatu Polemonium humile Poa compressa Údolní niva řeky Jany, Severní Sibiř, cca 40 000let – interstadiál Kargin Sporomiella - type Artemisia Poaceae – Poideae, Festucoideae Pylový diagram: koprolity x okolní sedimenty - koprolity – živočichové se pásli v relativně suché chladné tundro-stepi – reprezentují velmi krátký časový interval -Bizon více travin a méně pelyňku než Rhinoceros Okolní sedimenty: bohatší na pryskyřníkovité – větš. jedovaté -Poněkud více dřevin - Alnus, Betula, Salix, méně hvozdíkovitých – čas kvetení Reconstruction of woolly rhino http://www.naturalhistoryexplorer.com/FigMT/figimages/hilite4.jpg MS C1 1,2 Rhinoceros MS- S1 MS- S1 org MS C3 1,2, Rhinoceros MS-S3 MS C2 1,2 Bison MS -S2 MS -S2/3 kulna Jeskyně Kůlna – Sloupsko – Šošůvské jeskyně LGM.jpg (142623 bytes) Holocén – 11700 Pleistocén – 230 000 Vegetace stepní – chladné doby Helianthemum Saxifraga Thalictrum Selaginella selagineloides Poaceae Pediastrum kawraiskyi Vegetace stromovitá – teplejší klima Corylus Sphagnum Tilia Picea Asteroideae Carpinus Hedera Polypodiaceae Kulna Za hájovnou 1Syria DSCN2879 vzk IMG_1223 Výzkum ÚAM na Tell Arbid Abyadu - pod vedením Mgr. Inny Mateiciucové, Ph.D. (ÚAM FFMU) Foto J. Petřík Lokalita patří do oblasti Khaburské pánve - část severního mezopotamského Jazirahu - semi-aridní stepi mezi Eufratem a Tigris. Výsledky palynologického studia lokality Tell Arbid Abyad v SV Sýrii Vývoj krajiny od konce posledního glaciálu Od konce dryasu zvyšování teploty a humidity – Podle Hole (2007) toto období patří holocennímu klimatickému optimu (9000- 4000BC) - rozšiřování lesů zejména dubových (10 000 – 8600 B.P.) - 8600 do 6000 BP- úbytek humidity – převládající savana s duby a pistáciemi (pistáciová fáze) - První zemědělské usedlosti zaznamenány cca 7000 let v říční nivě- první známky odlesňování– rozsáhlé mýcení lesů a kulturní rozšíření olivových porostů (průměrná roční teplota 15oC, mírné zimy bez mrazu, suchá léta) – ideální podmínky pro neolitickou expanzi - Uvnitř tohoto optima při zhoršení klimatu vznikly sušší lokální areály – kolem 6 200BC. Kolem 5000 – změna klimatu – ochlazení a aridizace , aridní event (4000-3000 BC). Po 3500 zvýšení pěstování ořešáku (Juglans regia) Severní Jazirah - úrodné půdy a dostatečné množství srážek. Jižněji od turecké hranice zemědělství problematické – meziročně až 100% variabilita srážek – úroda závislá na zavlažování. (Hole 2007). Paleopalynologická z tohoto území téměř neexistují. Podle 14C dat a archeologických výsledků TAA zjištěno pozdně neolitické osídlení z počátku šestého milénia BC (5 900 – 5730 BC). Prokázána kultivace půdy orbou. (Mateiciucová in print) Tell Arbid Abyad -Nejbohatší pocházely z výplně archeologického objektu 104, výplně hrnců, z kousků omítky (mazanice) a terasy wádí s keramikou. -Kromě pylových zrn a spor se místy vyskytovalo velké množství drobných částic fusitu a rovněž vysoké procento spor hub a cyst řas. Palynologie byla zpracována v 27 vzorcích. Všechny vzorky oproti očekávání palynomorfy obsahovaly, i když v různém množství a stupni zachování. Celkový charakter všech vzorků obdobný -naprostá převaha pylových zrn bylin (NAP), -dřeviny nízké procento (AP). Juglans Quercus – T. robur Olea Fraxinus Pinus Stromovitá vegetace se pravděpodobně vyskytovala jen v okolí vodních toků nebo míst s vyšší hladinou spodní vody. 1183 – výplň hrnce 1460- popelová jáma 20mm Ranunculaceae Cerealia 1099 – wadí s keramikou Poaceae 1100- wadi s keramikou Cichorioideae Shluky stejnodruhových zrn bylin - častěji rostlin opylovaných hmyzem - lipidy obsažené v povrchové vrstvě drží zrna pohromadě a napomáhají udržení se na tělech hmyzu -svědčí o nízkém transportu – původní rostliny jen nedaleko místa uložení pylových zrn. Cerealia – t. Triticum Hrnec 1168 Arctium / Carthamus Hrnec 1183 Allium Výplň 104 Výplň 104 Užitkové rostliny - zemědělská činnost Nalezená pylová spektra dosvědčují výrazné ovlivnění člověkem – odlesnění, zemědělská činnost. Stromovitá vegetace se pravděpodobně vyskytovala jen v okolí vodních toků nebo míst s vyšší hladinou spodní vody. Výsledky pylových analýz ukazují na sušší klimatické podmínky, ale zdaleka ne tak aridní, jako panují na studovaném území v současnosti. Nálezy určených spor hub a cyst řas vylučují úplnou ariditu klimatu. Poměrně značný podíl rostlin s vyššími nároky na půdní vlhkost (většina Ranunculaceae) dosvědčuje existenci vlhčích areálů např. v blízkosti vodního toku. Druh R. trichophyllus roste na okraji vod. Pylová spektra ze sedimentů wádí jevila značnou podobnost se spektry z rozložených omítek. Je proto pravděpodobné, že materiál omítek – mazanice - obyvatelé nabírali z vlhkých substrátů v okolí vodního toku. Řez valemR 18 3 Kostice- Zadní hrúd J1 P1, P3, P2 Nejvyšší podíl lesa Nejnižší podíl dřevin Nejvíce obilí Mozaika lesních a lučních nik, Nejnižší podíl obilnin Bagrovaná sonda Severovýchodní předhradí Na včelách Západní brána Profily a vrty 2005-2010 Profily a objekty 2016-2018 Hroby SVP 2014 Nejvyšší podíl lužního a smíšeného lesa na JV a straně hradiska. J, JZ – mozaika lesa a luk. SVP a KZH intenzivní odlesnění – zemědělské zázemí? Jižní předhradí Nejmladší – dost zalesněné Studna SVP 2018 Mladší – dost zalesněné, nejvíce Juglans Objekty: VM – StHr, Dřevin málo Velkomoravské hradiště Pohansko (9. stol.) Interakce přírodního prostředí a lidské činnosti nitrifikace, odlesňování, zemědělství Pohansko Palynologické výzkumy na Pohansku 10 profilů + s kulturní vrstvou nebo arch. objekty– uvnitř řezu R 18, 13 vrtů – do hloubky 8m, 1 kopaná sonda – S3, O1 výplň archeologického objektu Několik samostatných vzorků ve výplni opevnění, 54 vzorků ze Slovanských hrobů 20 mm > Loranthus > Salix Quercus Fraxinus Tilia Carpinus Acer Ulmus Alnus Viscum Pinus Mezofilní habrové doubravy s lípou Tvrdý luh: olše - jilm Měkký luh: vrba, jasan Příměs jehličin Indikace mozaikovité krajiny na základě kombinace paleobotanických metod – rostlinné makrozbytky, uhlíky, palynologie - Mezofilní habrové doubravy s lípou; lužní les (měkký i tvrdý luh), křoviny lesních okrajů a světlin, vlhké i sušší luční porosty Synantropní vegetace V kolekci uhlíků jsou lužní dřeviny podhodnocené (olše, topol, vrba) – pravděpodobně v důsledku nízké kvality dřeva pro stavby a topení 10-11th Post GM 9th – GM 6- 8th -Early Slavic r Some higher amount and diversity of trees as higher diversity of herbs were observed in the Early Slavic archeological objects. Noticeable higher deal of Chenopodiaceae and other indicators of ruderalised places were indicated in Great Moravian objects. 15th century Pollen diagram Pylová zrna ořešáku Juglans byla nalézána téměř ve všech vorcích z lokality (až 12%). Ořešák není v našem regionu původní – tradičně import během římského období. Záměrné pěstování? The absence of wood charcoal of Juglans does not (at present) support its local cultivation here. However Opravil (1998), Látková (2014) documented the Juglans macroremains from near Slavic fortification Mikulčice. Juglans 20 mm Juglans regia - EUFORGEN European forest genetic resources programme O1_sloucene_color_best Výplň archeologického objektu – O1 Více obilovin a vyšší procento bylin na úkor dřevin oproti kulturní vrstvě Koehler's Medicinal-Plants 1887, www.wikipedia.com Euphrasia, Artemisia, Salvia, Plantago, Alchemilla, Urtica a Sambucus mohly být využívány jako léčivky – jejich výluhy vylévány nebo vysypávány do zaplňujícího se objektu Některé druhy bylin nalezeny ve vyšší koncentraci, než ve vzorcích z terénních odkryvů Pohansko1 kulturní vrstva Úbytek dřevin - odlesnění kulturní indikátory Vnitřní část obranného valu Povodňové hlíny Vrstva zasažená lidkous aktivitou Profil 1 Section R 18 Převaha bylin nad dřevinami Stromy byly používány jako stavební materiál na obydlí i fortifikaci a na topení Obilniny byly zjištěny v celém profilu kulturní vrstvou Profile P3 Pylové analýzy potvrdily existenci bažinatého území v přímem podloží obranného valu - možná funkce i jako ochrana proti zvýšenému vodním stavu cm 10 15 20 35 55 80 Profil na vnější části obranného valu Coryneum elevatum – na dřevě dubů DSCN0013 DSCN0046 Území postižené povodní v roce 2006 - po otevření fortifikace archeologickým řezem C:\Users\kocar\Documents\AAA Kocar\Pohansko (Břeclav)\fota semen\HordVulgPohan222746_02.tif C:\Users\kocar\Documents\AAA Kocar\Pohansko (Břeclav)\fota semen\PaniMiliPohan222746_01.tif C:\Users\kocar\Documents\AAA Kocar\Pohansko (Břeclav)\fota semen\SecaCerePohan222746_02.tif C:\Users\kocar\Documents\AAA Kocar\Pohansko (Břeclav)\fota semen\TritAestPohan222746_02.tif Secale cerale Hordeum vulgare Triticum aestivum Panicum miliaceum •Obilnářství pravděpodobně hlavním zdrojem obživy (97% zjištěných makrozbytků) Dominují: Panicum miliaceum, Secale cereale, Triticum aestivum Malé počty: Hordeum vulgare, Avena sp., Tri. monococcum, T. dicoccum a T. spelta •cela opačný trend vývoje sortimentu základních (chlebových) obilnin než v Z části ČR (v Čechách) - nárůst podílu pšenice a pokles podílu žita v čase •odlišný význam obilnin mírně převládá pšenice nad žitem (v Z části ČR zcela převládá žito) • Morava od středověku v „pšeničné“ V části stř. Evropy, Čechy v Z „žitné“ části stř. Evropy – doklad že toto etnografické rozdělení Evropy podle převládající chlebové obilniny vzniká již v raném středověku? Hlavní (chlebové) obilniny: C:\Users\kocar\Documents\AAA Kocar\AAA FOTA SEMEN\AvenaSpVrchoslavice2Rim33810.TIF Avena sp. Doplňkové obilniny: Velkomoravské hradisko Pohansko Triticum Panicum Podařilo se prokázat rozlišení pylových zrn pšenice a prosa – metoda LM/SEM 20 mm Izotopová analýza δ13Ccoll and δ15Ncoll zubů domestikovaných zvířat - výživa rostlinami C3 a rovněž C4 (proso) i nálezy makrozbytků z Pohanska (Nohálová et al. in preparation ) Obiloviny: 20 mm Vitis – Na vč. 39cm C:\Users\kocar\Documents\AAA Kocar\Pohansko (Břeclav)\fota semen\VitiViniPohan1318_03.tif C:\Users\kocar\Documents\AAA Kocar\Pohansko (Břeclav)\fota semen\04072018\VitiViniPoha227501.tif Vitis – charcoal SVP 1318 Vitis – seed SVP 1318 K unikátním nálezům patří několik zlomků uhlíků révy z Pohanska Jedná se o nejstarší přímý doklad pěstování révy vinné na Moravě. Zatímco nález pecky révy může být důsledkem importu hroznů či hrozinek, nález uhlíků révy je považován za doklad lokální kultivace tohoto druhu. Výhonky révy jsou totiž při tradiční kultivaci vína každoročně spalovány v bezprostřední blízkosti vinice. Radiocarbon dating of the Vitis charcoal is 1225 +30 BP tj +- 870AD Zemědělství na Velké Moravě -Rozsáhlé odlesnění – krajina už dříve osídlená -trávopolní soustava, dvojpolní systém -Pšenice- ozimá, proso – obilné kaše -Hrách, čočka, boby, višeň ptačí, -Konopí a len, chmel -Řepa, zelí, kapusta, cibule, česnek, mrkev, celer, tykev, okurky, pastiňák a ředkev -Sbírané - blín, sléz, kmín, majoránka, trnky, rybíz, maliny, ostružiny -Ovocnictví a vinařství – převzato od římanů -Švestky, broskvoně, dřínky, třešně, jabloně, hrušně, slívy, Vlašské ořešáky, lískové o. -