Elportál 

Procvičování, povinné procvičování, testování

Často není v silách učitele zajistit ve všech typech kurzů/předmětů, aby se student soustavně připravoval z přednášky na přednášku v průběhu celého semestru nebo alespoň něco během semestru dělal. Průběžné klasické testy a písemky bývají náročné na čas i organizaci a znamenají pro vyučující neúměrnou zátěž. Takže práce některých studentů během semestru je mizivá a jejich úspěšnost u zkoušky se snižuje. Donutit studenty pracovat soustavně během semestru lze například pomocí promyšlené strategie povinného procvičování. Využijete-li k tomu formu e-learningu může vás to navíc stát minimum úsilí. Předem je však třeba upozornit, že pustíte-li se do zápočtových testů realizovaných na počítači, měli byste si na začátku promyslet možná úskalí tohoto způsobu procvičování, aby vás výsledek nezklamal.

Než se do realizace procvičování pustíte, je důležité si stanovit, jaké cíle chcete dosáhnout a způsob, jak jich chcete dosáhnout. Cílem procvičování zpravidla není ověřit dosažené znalosti, ale prohloubit získané, případně přidat znalosti a dovednosti nové a přimět studenta k tomu, aby se nad látkou během semestru zamyslel a udržoval v paměti aspoň základní poznatky z oblasti dané problematiky. Autotesty by měly studentům poskytovat částečnou zpětnou vazbu o tom, na kolik zvládli podstatu probírané látky. Úspěšnost studentů je na druhou stranu ukazatelem pro vyučujícího, jak na tom studenti jsou, která část látky byla pro ně náročná a naopak, se kterou se vypořádali bez problémů a byla tedy vysvětlena dostatečně.

Při přípravě procvičovacích testů je podstaný nejen obsah, ale je nezbytné zvážit i každé jejich nastavení, načasování a omezení tak, aby to nevedlo k opačnému efektu než jste plánovali dosáhnout. Například kombinace nastavení autotestu: skládat test opakovaně, nezobrazovat studentovi správný výsledek, zobrazovat pouze úspěšnost studenta dosaženým počtem bodů z maxima možných, vedla k tomu, že studenti moc nepřemýšleli a už vůbec nehledali v literatuře, jak chtěl vyučující. Místo toho test skládali opakovaně a porovnáváním počtů bodů odhadovali správné odpovědi. Z toho plyne, že i nezprostředkování správné odpovědi, příp. jiné zpětné vazby, která by přímo ke správné odpovědi směřovala, může vést studenta ke snaze obejít záměr učitele nebo v případě dobrovolného procvičování, ho od testů úplně odradit.

Dále je potřeba si například uvědomit, že testování pomocí odpovědníku mimo hlídanou PC učebnu svádí studenty k opisování, spolupráci a jiné formě podvodu. Proto je vhodné vymyslet takovou taktiku, kdy toto jednání při vlastním procvičování znalostí studentů vadit nebude. Aby studenti pracovali pravidelně, je vhodné je k procvičování dostatečně motivovat a k soustavné práci je všemi prostředky nutit (bodování jejich práce a zahrnutí bodů do závěrečného hodnocení, systematická práce jako podmínka získání zápočtu, soutěž o nejpřesnější/nejrychlejší výsledek, vystavení nejlepšího řešení atd.).

Příklady strategií jak na studenta:

• PV004 UNIX
  Autoři: Ing. Michal Brandejs, CSc., Mgr. Lukáš Másilko (FI MU)
• PH_PoZ, PHK_PoZ Postupová zkouška z filozofie
  Autoři: PhDr. Josef Petrželka, Ph.D., prof. PhDr. Josef Krob, CSc. (FF MU)