ASH22a Hudební rétorika I

Filozofická fakulta
podzim 2023
Rozsah
8 hodin konzultací. 3 kr. Ukončení: zk.
Vyučováno prezenčně.
Vyučující
Mgr. Robert Hugo, Ph.D. (přednášející)
doc. PhDr. Pavel Sýkora, Ph.D. (přednášející)
prof. PhDr. Jana Perutková, Ph.D. (náhr. zkoušející)
Garance
prof. PhDr. Jana Perutková, Ph.D.
Akademie staré hudby – Ústav hudební vědy – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Michaela Ratolístková
Dodavatelské pracoviště: Akademie staré hudby – Ústav hudební vědy – Filozofická fakulta
Rozvrh
Pá 22. 9. 13:00–14:40 N43, Pá 20. 10. 13:00–14:40 N43, Pá 10. 11. 13:00–14:40 N43, Pá 8. 12. 13:00–14:40 N43
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Cílem předmětu je přestavit různé definice rétoriky a její vývoj od antických kořenů k baroku.
Výstupy z učení
Student bude po absolvování schopen definovat vztahy mezi rétorikou a hudbou a spolehlivě se orientovat v druzích hudebně-rétorických figur jakožto ustálených obratů užívaných při zhudebnění určitých (textových) pasáží.
Osnova
  • DEFINICE  hudebně-rétorické figury: ustálené obraty užívané při zhudebnění určitých (textových) pasáží  = melodicko-harmonicko-rytmické útvary schopné představovat hudební a mimohudební významy – srovnej: motiv (v současné terminologii)  řečnické figury užíval každý řečník ve své řeči jako ozdoby – decoratio pro zvýraznění a ilustraci svých myšlenek  uplatňují se v souvislosti s afektovou teorií = zvýrazňují účinek určitého afektu  struktura (charakter) figury je závislá na afektu, který předepsal skladatel  = jednota slova a hudby  hudební i mimohudební významy  vliv na výstavbu a uspořádání hudebního materiálu  požadavek barokní hudební teorie: stavba hudební skladby se má důsledně řídit stavbou textu  = základní stavební prvek vokální a instrumentální hudby 17. a 18. století – jednotící funkce mezi vokální a instrumentální hudbou  = základní melodicko-harmonicko-rytmický stavební prvek  asi 150 figur (DIETRICH BARTEL)  humanistické řecko-latinské názvy  některé figury jsou ryze hudební a nesouvisí s rétorikou (např. skupina hypotýposis)  mnohé jsou pokyny pro interpretaci = nejsou určené posluchačům  často má jeden termín různý význam u různých skladatelů  skladatelé jejich význam často vysvětlují v předmluvě ke skladbě VÝVOJ  vztahy mezi rétorikou a hudbou byly vždy těsné – zejména v baroku  západoevropská hudba byla ve svých prvních fázích vývoje převážně vokální, takže měla vztah ke slovu  když se stala nezávislou hudba instrumentální, měly rétorické principy vliv i na ni  od počátku 19. století mizí rétorické disciplíny z většiny vzdělávacích a filosofických systémů, takže dnešní posluchač se v nich neorientuje  srov. citový styl, Rejcha (Hudba jako citové umění) ANTIKA  v antické literatuře formulovali teorii hudebních figur zejména:  Aristotelés  Cicero  Quintilianus Quintilianus (1. stol.n.l.)  Institutionis oratoriae libri XII  zejména IX. kniha  vytváří z figur systematickou nauku v rámci rétoriky afekty:  Quintilianus formuluje podobnost mezi hudbou a řečí  má tím vliv na hudbu 16. a následujících století  základem jeho díla (i jiných učebnic řečnictví) je: instruovat řečníka tak, aby kontroloval a řídil emocionální reakce svých posluchačů  řečeno jazykem klasické rétoriky (a rovněž pozdější hudební teorie) – jak má řečník (skladatel atd.) hýbat afekty (hnutími) svých posluchačů  = muovere degli affetti  vliv na hudebně-rétorické figury – zejména IX. kniha  vytváří z figur systematickou nauku v rámci rétoriky STŘEDOVĚK  na středověkých universitách se vyučovalo sedmi svobodným uměním – septem liberalium artium:  trivium (artes dicendi):  gramatika  rétorika  dialektika  quadrivium (matematické disciplíny):  aritmetika  geometrie  musica  astronomie  zajímá nás vztah mezi rétorikou a musikou  rétorické principy se objevují již v gregoriánském chorálu RENESANCE  poprvé se však výrazně objevují klasické rétorické figury s příchodem renesančního humanismu v pozdním 15. století  tehdy se na latinských školách a universitách kladl velký důraz na rétoriku a každý vzdělaný člověk musel být dobrý řečník  to mělo vliv na hudbu a nové hudební styly: madrigal, opera atd.  celá hudební madrigalová literatura je závislá na užití hudební rétoriky Joachim Burmeister (1564-1629) Musica poetica (1606) definice hudební figury – souvislost s Quintilianem: „Ornamentum sive figura musica est tractus musicus, tam in harmonia, quam in melodia, certa periodo, quae a clausula initium sumit et in clausulam desinit, circumscriptus, qui a simplici compositionis ratione discedit, et cum virtute ornatiorem habitum assumit et induit.“ „Ozdoba nebo hudební figura je hudební tvar, harmonický a melodický, který se vyskytuje v rámci určité periody /= textem vymezeného hudebního úseku/, která začíná kadencí a kadencí také končí; odlišuje se od jednoduchého způsobu kompozice a pomocí ušlechtilé vlastnosti si osvojuje a získává zdobnější vzhled.“ srov. Quintilianus: „Figura, jak je jasné už ze jména, je jisté jazykové uspořádání, vzdalující se od běžného způsobu, jenž se nabízí nejdříve.“ (Základy rétoriky, Praha 1985, IX., 3, 2-5, s. 394)
Literatura
  • DAMSCHRODER, David – WILLIAMS, David Russell. Music Theory from Zarlino to Schenker: A Bibliography and Guide. Stuyvesant, NY: Pendragon Press, 1990.
  • GLÜXAM, Dagmar. „Aus der Seele muß man spielen ...“: Über die Affekttheorie in der Musik des 17. und 18. Jahrhunderts und ihre Auswirkung auf die Interpretation, Wien: Hollitzer, 2020.
  • WILLIAMS, David Russell – BALENSUELA, C. Matthew. Music Theory from Boethius to Zarlino: A Bibliography and Guide. Hillsdale, NY: Pendragon Press, 2007.
  • MÜLLER-BLATTAU, Joseph. Die Kompositionslehre Heinrich Schützens in der Fassung seines Schülers Christoph Bernhard. Bärenreiter Verlag, 1999.
  • BOHADLO, Stanislav. Materiály ke studiu dějin hudby, estetiky a sociologie. [Brno]: [Masarykova univerzita. Středisko pro pomoc studentů se specifickými nároky], 2017, 1 online. URL info
  • REJCHA, Antonín. Hudba jako ryze citové umění. Vyd. 1. Praha: Togga, 2009, 190 s. ISBN 9788087258156. info
  • JANOVKA, Tomáš Baltazar. Clavis and thesaurum magnae artis musicae. Edited by Michael Pospíšil - Jiří Sehnal - Jiří Matl. Vyd. 1. Praha: KLP, 2006, cxxiv, 387. ISBN 8085917939. info
  • EGGEBRECHT, Hans Heinrich. Heinrich Schütz : musicus poeticus. Verb. und erw. Neuausg. Wilhelmshaven: Florian Noetzel, 2005, 146 s. ISBN 3795904102. info
  • DYKAST, Roman. Hudba věku melancholie. Vyd. 1. Praha: Togga, 2005, 333 s. ISBN 8090291252. info
  • BURMEISTER, Joachim. Musica poetica. Edited by Rainer Bayreuther, Translated by Philipp Kallenberger. Repr. der Ausg. Rostock (Myl. Laaber: Laaber-Verlag, 2004, xxiii, 162. ISBN 389007393X. info
  • OSSI, Massimo Michele. Divining the oracle : Monteverdi's seconda prattica. Chicago: University of Chicago Press, 2003, xviii, 280. ISBN 0226638839. info
  • DESCARTES, René. Vášně duše. Translated by Ondřej Švec. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2002, 182 s. ISBN 8020409637. info
  • ČERNÝ, Miroslav K. Hudba antických kultur. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995, 181 s. ISBN 8070674873. info
  • Slovenská hudba. Revue pre hudobnú kultúru. Ročník XX, č. 3-4. Antológia - renesancia a barok. Bratislava, 1994. info
  • DÜRR, Walther. Sprache und Musik : Geschichte, Gattungen, Analysemodelle. Kassel: Bärenreiter, 1994, 279 s. ISBN 3761811535. info
  • BURMEISTER, Joachim. Musical poetics. Edited by Claude V. Palisca, Translated by Benito V. Rivera. New Haven: Yale University Press, 1993, lxii, 306. ISBN 0-300-05110-7. info
  • BUKOFZER, Manfred. Hudba v období baroka. Od Monteverdiho po Bacha. Bratislava: OPUS, 1986. info
  • BARTEL, Dietrich. Handbuch der musikalischen Figurenlehre. Laaber: Laaber-Verlag, 1985, 307 s. ISBN 3890070280. info
  • QUINTILIANUS, Marcus Fabius. Základy rétoriky. Praha: Odeon, 1985. info
  • KRONES, Hartmut a Robert SCHOLLUM. Vokale und allgemeine Aufführungspraxis. Wien: Hermann Böhlaus, 1983, 292 stran. ISBN 3205083717. info
  • EINSTEIN, Alfred. Od renesance k hudbě dneška : [výběr studií a článků]. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1968, 208 s. info
  • PLATÓN. Ústava [Platon, 1921]. Translated by František Novotný. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1921, 404 s. info
Výukové metody
přednášky, skupinové diskuse
Metody hodnocení
písemný test
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován jednou za dva roky.
Kurz probíhá v rámci projektu č. CZ.1.07/2.2.00/28.0044 Inovace uměnovědných studijních oborů na Filozofické fakultě MU, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Viz. www.phil.muni.cz/music/opvk.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2019, podzim 2021.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim2023/ASH22a