BA110 Samostatná četba pramenů a druhotné historické literatury k nejstarším dějinám baltického prostoru

Filozofická fakulta
jaro 2018
Rozsah
studenti samostatně čtou zadané tituly a zpracovávají výpisky. 1 kr. Doporučované ukončení: zk. Jiná možná ukončení: z.
Vyučující
Mgr. Michal Kovář, Ph.D. (cvičící)
Garance
prof. PhDr. Bohumil Fořt, Ph.D.
Ústav jazykovědy a baltistiky – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Michal Kovář, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: Ústav jazykovědy a baltistiky – Filozofická fakulta
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Studenti (v libovolném jazyce, který je jim dostupný) načtou povinné pensum titulů beletristických děl a historických pramenů, které se váží k prosemináři a ke kursům starších dějin východních Slovanů a nejstarších dějin baltického prostoru v evropských sousislostech (cf. BA107, BA108, BA109), a zpracují výpisky podle pokynů v osnově. V podzimním semestru odevzdávají protokoly o četbě do poloviny ledna, v jarním semestru do poloviny června.
Výstupy z učení
Student bude po absolvování předmětu schopen v základní rovině kriticky vyhodnotit historický zdroj, vyjádřit se k jeho obsahu a oddělit od sebe různé historické vrstvy textu.
Osnova
  • Nejstarší pramenná základna k baltskému prostoru. Severský folklor (sámský, finský, estonský aj.) Baltský folklor. Primární historické prameny k baltskému prostoru. Baltský region v zrcadle středověké západoevropské literatury;
  • Úkolem je vybrat ze dvou souborů textů (soubor I tvoří prameny poznání středověku a renesance; soubor II pozdní ohlasy) po dvou dílech, přečíst je a sepsat o četbě protokol, něm uvést relevantní bibliografické informace; žánrové zařazení textu; dále sdělit, o čem dílo je a jaký svět popisuje, jaké síly, strany, lidé v něm působí a jaké vztahy mezi silami panují. Nejde tedy o reprodukci fabule čili děje, nýbrž o téma a o to, co lze z děl vyvodit jako z děl historických: kdo se s kým potýká, čeho jsou boje výrazem, lze-li mluvit v konkrétních případech o národu či etniku, nebo je-li kolektivní identita založená v jiných kategoriích a celcích, o jaký žánr u konkrétních děl jde a proč zrovna byl použit tento žánr (žánry mají různé funkce), v čem se dílo od všeobecného žánrového určení liší.
  • Jde tedy o to zjistit, jak jsou národy či státní útvary v díle popsané, z které pozice, co tvoří centrum (politické, státoprávní, topografické...), co jsou periférie, v jakém jsou vztahu k centru, expanduje centrum, nebo je naopak napadáno z periférie?, co je v kronice tématem, jehož proměnu lze určit na časové linii (jde třeba o dějiny spásy, začínající stvořením světa a s vrcholem centralizace královské vlády jako jakéhosi odrazu hierarchie stvoření...) atd.
  • Romantické ohlasy psali také křesťani; jde tam však spíš o projev hegeliánských "duchů" národa, čemuž je podřízeno i vkomponování předkřesťanských konceptů, nebo se historicita ve vztahu mezi křesťanstvím a pohanstvím chápe jinak? Jak jsou hodnoceny? Je křesťanství špatné, nebo je mravní hodnocení zaměřené spíš na určitou skupinu, třeba i popsanou jako křesťané, která však je špatná kvůli něčemu jinému?
  • Je vhodné používat i sekundární literaturu, nicméně je důležité rozlišovat její kvalitu a informativnost. Holečkova předmluva a doslov k prvnímu vydání Kalevaly je sama o sobě historickým dokumentem a nelze se na její hodnotící tvrzení spolehnout. To samé se týká paratextů Parolkových či Lukášových v Láčplésisovi a Synovi Kalevově.
  • Vyhněte se obecným tvrzením wikipedického typu: "V básni je popsaná společnost, která si cení cti, odvahy a statečnosti; bojovníci jsou obdivováni a dosahují významných postů." (heslo Béowulf) Těchto vlastností si cení každá společnost a jejich zdůraznění je součástí třeba i evropského válečného románu. Jde o postihnutí specifik, a to i přes stylizaci daného textu. Je tedy třeba si klást např. otázku po vztahu mezi osobním prospěchem a prospěchem společnosti, obsahem slova čest ap. Je výslovně zakázáno používat neredigované zdroje, což jsou téměř všechny zdroje internetové, např. Wikipedie. Dále je nutné uvádět veškerou použitou literaturu, v případě citování citaci vkládat do uvozovek a v textu vyznačovat zdroj včetně paginace. Nedodržení těchto principů vede k okamžitému udělení hodnocení N, resp. k oznámení fakultní disciplinární komisi.;
  • Důležité je mít text při sobě i po odevzdání protokolu. Vyučující obvykle vrací protokol k přepracování a vyžaduje odpovědi na doplňující otázky. Tato poznámka se týká především později odevzdaných protokolů, kdy student nemá, třeba během prázdnin, přístup do knihovny.
  • Soubor I;
  • Béowulf;
  • Legenda o sv. Vojtěchovi (Iohannes Canaparius či Bruno z Querfurtu);
  • Kronika Dětmara z Merseburgu;
  • Gesta Adama z Brém;
  • Cronica Slauorum Helmholda Bosnoviensis;
  • Gesta Danorum Saxona Grammatica;
  • Nestorův letopis ruský;
  • Zádonština;
  • Povídky ze staré Rusi;
  • Písemnictví ruského středověku;
  • Haličsko-volyňský letopis;
  • Kronika Henrika de Lettis;
  • Livländische Reimchronik;
  • Kronika Hermanna von Wartberge;
  • Kronika Petra von Dusburg;
  • Kronika kláštera v Olivě;
  • Kronika Wiganda von Marburg;
  • Historie Jana Dlugosze;
  • Monumentum Jana Ostroróga;
  • Kronika Marcina Bielského;
  • Kronika Galla Anonyma;
  • Lietuvos Metrika;
  • Lietuvos Statutai;
  • Lietuvos metraščiai;
  • Maciej Stryjkowski (1547-1593): Kronika Polska, Litewska, Žmódska i wszystkiej Rusi (1582);
  • Augustyn/Augustinas Rotundus Mielecki/Mieleskis (***-1582): litevská kronika (latinsky). Nedochováno. Existují výpisky Epitome principium Lithuaniae;
  • Albert Wijuk-Koiatowicz / Albertas Kojelavičius-Vijukas (1609-1677): Historia Lituana;
  • Edda. Bohatýrské písně. Přel. E. Walter. ELK. Praha 1942;
  • Edda. Přel. L. Heger. Argo. Praha 2004 (1. vydání SNKLU 1962);
  • Edda. Sága o Ynglinzích. Přel. H. Kadečková. Odeon. Praha 1988;
  • Okouzlení krále Gylfa. Edda. Přel. E. Walter. Arkún. Praha 1929;
  • Sága o Grettim. Přel. L. Heger. SNKLHU. Praha 1957;
  • Saga o Gunnlaugovi Hadím Jazyku. Přel. E. Walter. Praha 1919.;
  • Sága o Hervaře. Přel J. Kozák. Herrmann a synové. Praha 2008;
  • Sága o svatém Olavu. Přel. L. Heger. LN. Praha 1967;
  • Sága o Volsunzích. Přel. L. Zatočil. SPN. Praha 1960;
  • Historie o starých norských králích. Veduta 2014;
  • Noidova smrt: Pověsti a pohádky z Laponska. Triáda. Praha 2001;
  • Soubor II;
  • Utajený autor 18. století: Píseň o tažení Igorově - mystifikace ruská;
  • Garlieb Helwig Merkel: Wannem Ymanta. Eine lettische Sage - osvícenecký protest německý;
  • Adam Mickiewicz: Gražyna (Powiešč litewska) & Konrád Wallenrod (Powiešč historyczna z dziejów litewskich i pruskich) - romantický pohled litevsko-polský;
  • Elias Lönnrot: Kalevala - národní a národotvorné epos finské;
  • Friedrich Reinhold Kreutzwald: Kalevipoeg „Syn Kalevův" - národní a národotvorné epos estonské;
  • Andrejs Pumpurs: Lščplěsis - národní a národotvorné epos lotyšské;
  • Henryk Sienkiewicz: Kryžacy - postromanticko-nacionalistický pohled polský;
  • Vincas Krévé-Mickevičius: Dainavos šalies seny žmonii/padavimai („Co vypravují starci z dainavského kraje", český překlad vyšel jako 249. svazek Světové četby pod názvem „Dainavské pověsti") - postromanticko-dekadentní pohled litevský;
  • Frans Gunnar Bengtsson: Zrzavý Orm (Plavci na západ. Doma a znovu na lodi) - humorný nadhled skandinávský;
  • Bengt Pohjanen: Faravidova říše - národní a národotvorné epos severobotnické
Literatura
    povinná literatura
  • HAVLÍČEK BOROVSKÝ, Karel. Křest svatého Vladimíra. Praha: Odeon, 1985. info
    doporučená literatura
  • Jako když dvoranou proletí pták : antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700-1100). Edited by Jan Čermák. 1. vyd. Praha: Triáda, 2009, 671 s. ISBN 9788087256114. info
    neurčeno
  • Petrus de Dusburgk: Chronicon Terræ Prussiæ.
  • Henrikus de Lettis: Chronicon Liuonicum uetus continens res gestus trium primorum episcoporum. 1224 - 1227
  • Život a utrpení sv. Vojtěcha biskupa a mučedníka. Praha 1935
  • Anonym: Livlandische Reimchronik. 1290 – 1296
  • Lietuvos statutai (1529, 1566, 1588)
  • Erben, K.J.: Nestorův letopis ruský. Praha 1940
Výukové metody
četba pramenných textů
Metody hodnocení
Výuka probíhá formou samostudia (samostatné četby), posluchači mohou konsultovat s garantem předmětu. Pro absolování je nutné dodat předepsaný soubor protokolů.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2003, jaro 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2019, jaro 2020, jaro 2022.