CJA002 Fonetika, fonologie, teorie pravopisu

Filozofická fakulta
podzim 2001
Rozsah
2/0/0. 3 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
PhDr. Jarmila Vojtová, Ph.D. (přednášející)
Garance
PhDr. Jarmila Vojtová, Ph.D.
Ústav českého jazyka – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Jaroslava Vybíralová
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Přednáška: 1. Fonetika a fonologie; vymezení disciplín. 2. Jazyk mluvený a jazyk psaný. Transkripce, transliterace. 3. Organogenetický základ řeči. 4. Artikulace. Relevantní a irelevantní rysy artikulace.Hláska (definice pojmu), typy hlásek 5. Vokály, jejich artikulační charakteristika. Diftong. 6. Konsonant, jejich artikulační charakteristika. 7. Akustická struktura řeči. Akustické rozdíly mezi jednotlivými typy hlásek. 8. Prozodické prostředky řeči. Členění souvislé řeči , takt, slabika. 9. Proměny artikulace v proudu řeči. 10. Fonologie, vztah fonologie k fonetice. Foném, typy fonémů. Fonémy a jejich alofony. 11. Inventář fonémů a fonologický systém jazyka, jeho centrum a periférie. 12. Fonologický systém. Fonologická opozice, typy fonologických opozic. Korelace. 13. Fonologické členění promluvy. Kombinatorika fonémů. Alternace fonémů ve fonických řadách. Morfonologie. Seminář 1. Úvod, seznámení se základní literaturou. Úvodní představení oboru.
2. Osvětlení základních pojmů fonetiky. Diskuse o náplni pojmů známých z přdcházejícího studia.
3. Řeč psaná a mluvená, obecné zásady českého pravopisu, jejich uplatnění v konkrétním textu.
4. Ortoepie - náplň pojmu, materiály k ortoepii.
5. Fonetická transkripce; její zásady pro češtinu, aplikace na text.
6. Organogenetický základ řeči, třídění vokálů. Rozbor textu, určování vokálů. Ortoepické problémy vokálů.
7. Konsonanty, třídění konsonantů. Rozbor textu, fonetický popis konsonantů na základě tabulky.
8. Fonetické jevy souvislé řeči. Členění souvislé řeči, jeho prostředky a důsledky. Přízvukování.
9. Inventář fonémů v češtině, způsoby určování.
10. Alofony segmentálních fonémů, zákonitosti jejich volby. Důsledky asimilace.
11. Fonologický systém v češtině, jeho vztahy. Korelace.
12. Fonologické cizosti v češtině.
13. Morfonologie.
Seminář kombinuje výklad pojmů s využitím samostatných referátů jednotlivých studentů (každý student referuje za semestr 1x, to zásadně ústně, aby bylo možno posoudit kulturu jeho mluveného projevu a ev. ho upozornit vhodnou formou na nedostatky). Referáty jsou učitelem doplněny, poznatky aplikovány při samostatném rozboru textu a studenti jsou vedeni i k promýšlení obecných poznatků. Seminář vychází důsledně ze spisovného jazyka, studenti jsou vedeni k vědomému zvládnutí teorie oboru, ale i jeho praktického vyústění v ortofonii a ortoepii češtiny. Seminář nesleduje výslovnost nářeční nebo patologickou.
Osnova
  • Přednáška: 1. Fonetika a fonologie; vymezení disciplín. 2. Jazyk mluvený a jazyk psaný. Transkripce, transliterace. 3. Organogenetický základ řeči. 4. Artikulace. Relevantní a irelevantní rysy artikulace.Hláska (definice pojmu), typy hlásek 5. Vokály, jejich artikulační charakteristika. Diftong. 6. Konsonant, jejich artikulační charakteristika. 7. Akustická struktura řeči. Akustické rozdíly mezi jednotlivými typy hlásek. 8. Prozodické prostředky řeči. Členění souvislé řeči , takt, slabika. 9. Proměny artikulace v proudu řeči. 10. Fonologie, vztah fonologie k fonetice. Foném, typy fonémů. Fonémy a jejich alofony. 11. Inventář fonémů a fonologický systém jazyka, jeho centrum a periférie. 12. Fonologický systém. Fonologická opozice, typy fonologických opozic. Korelace. 13. Fonologické členění promluvy. Kombinatorika fonémů. Alternace fonémů ve fonických řadách. Morfonologie. Seminář 1. Úvod, seznámení se základní literaturou. Úvodní představení oboru.
  • 2. Osvětlení základních pojmů fonetiky. Diskuse o náplni pojmů známých z přdcházejícího studia.
  • 3. Řeč psaná a mluvená, obecné zásady českého pravopisu, jejich uplatnění v konkrétním textu.
  • 4. Ortoepie - náplň pojmu, materiály k ortoepii.
  • 5. Fonetická transkripce; její zásady pro češtinu, aplikace na text.
  • 6. Organogenetický základ řeči, třídění vokálů. Rozbor textu, určování vokálů. Ortoepické problémy vokálů.
  • 7. Konsonanty, třídění konsonantů. Rozbor textu, fonetický popis konsonantů na základě tabulky.
  • 8. Fonetické jevy souvislé řeči. Členění souvislé řeči, jeho prostředky a důsledky. Přízvukování.
  • 9. Inventář fonémů v češtině, způsoby určování.
  • 10. Alofony segmentálních fonémů, zákonitosti jejich volby. Důsledky asimilace.
  • 11. Fonologický systém v češtině, jeho vztahy. Korelace.
  • 12. Fonologické cizosti v češtině.
  • 13. Morfonologie.
  • Seminář kombinuje výklad pojmů s využitím samostatných referátů jednotlivých studentů (každý student referuje za semestr 1x, to zásadně ústně, aby bylo možno posoudit kulturu jeho mluveného projevu a ev. ho upozornit vhodnou formou na nedostatky). Referáty jsou učitelem doplněny, poznatky aplikovány při samostatném rozboru textu a studenti jsou vedeni i k promýšlení obecných poznatků. Seminář vychází důsledně ze spisovného jazyka, studenti jsou vedeni k vědomému zvládnutí teorie oboru, ale i jeho praktického vyústění v ortofonii a ortoepii češtiny. Seminář nesleduje výslovnost nářeční nebo patologickou.
Literatura
  • KRČMOVÁ, Marie. Fonetika a fonologie : zvuková stavba současné češtiny. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1990, 148 s. ISBN 8021001372. info
  • KRČMOVÁ, Marie. Fonetika a fonologie. In Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: LN, 1996, s. 21-63. ISBN 80-7106-134-4. info
  • HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. ISBN 80-85827-93-X. info
  • PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny :s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1994, 366 s. ISBN 80-7066-843-1. info
  • Československá akademie věd. Mluvnice češtiny. D 1 : Fonetika. Fonologie. Morfonologie a morfemika. Tvoření slov. 1. vyd. Praha: Academia, 1986, 566 s. info
  • HÁLA, Bohuslav. Výslovnost spisovné češtiny. výslovnost slov českých. Praha: Academia, 1967. info
  • ROMPORTL, Milan. Výslovnost spisovné češtiny : výslovnost slov přejatých : výslovnostní slovník. Vyd. 1. Praha: Academia, 1978, 318 s. URL info
  • HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Výslovnostní norma v uměleckém přednesu. 1. vyd. Praha: SPN, 1983, 144 s. info
  • VACHEK, Josef. Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. 1. vydání. Praha: Academia, 1968, 154 stran. URL info
  • Akademická pravidla českého pravopisu (Variant.) : Pravidla českého pravopisu [Academia, 1998]. info
  • Pravidla českého pravopisu :školní vydání. Edited by Olga Martincová - Z. Hlavsa - Z. Hrušková. Praha: Nakladatelství Pansofia, 1993, 383 s. ISBN 80-901373-6-9. info
Metody hodnocení
Podmínky absolvování semináře: aktivní účast ve výuce, referát v semináři.
Ukončením předmětu je zkouška.
Podmínkou přistoupení ke zkoušce je úspěšné absolvování semináře. Zkouška se skládá z části písemné části (fonetický a fonologický přepis textu ověřující schopnost analýzy, fonetické určení hlásek ve vybrané části textu, vysvětlení některých termínů; při neznalosti se ve zkoušce nepokračuje) a z části ústní, která prověří nejen pasivní znalost, ale i schopnost osvojené poznatky přednést a vysvětlit.
Další komentáře
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá každý týden.
Nachází se v prerekvizitách jiných předmětů
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 1998, podzim 1999, podzim 2000, podzim 2002, podzim 2003, podzim 2004, podzim 2005, podzim 2006, podzim 2007, podzim 2008, podzim 2009, podzim 2010, podzim 2011, podzim 2012, podzim 2013, podzim 2014, podzim 2015, podzim 2016, podzim 2017, podzim 2018, podzim 2019.