DU1420 Cvičení: Latina pro historiky umění

Filozofická fakulta
jaro 2017
Rozsah
0/2/0. 4 kr. Ukončení: z.
Vyučující
Mgr. Kateřina Dolejší, Ph.D. (cvičící)
Garance
doc. Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D.
Seminář dějin umění – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Kateřina Dolejší, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: Seminář dějin umění – Filozofická fakulta
Rozvrh
Út 15:50–17:25 K32
Předpoklady
Kurz je určen pro začátečníky, a proto nepředpokládá žádnou znalost latiny.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Předmět si smí zapsat nejvýše 25 stud.
Momentální stav registrace a zápisu: zapsáno: 0/25, pouze zareg.: 0/25, pouze zareg. s předností (mateřské obory): 0/25
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Latina patří mezi tři hlavní jazyky písemných i hmotných pramenů na našem území. Historik umění se s ní ve své praxi často setkává nejen jako s jazykem písemných pramenů, ale především jako s nedělitelnou součástí architektonických, sochařských a malířských artefaktů i výtvorů uměleckého řemesla. Tyto texty většinou přináší podstatné informace k dataci, atribuci i kontextu uměleckého díla, k jehož správné interpretaci může významně přispět orientace v základním smyslu latinského sdělení. Kurz je proto zaměřen na získání praktických dovedností při práci s latinským textem uměleckohistorické povahy. Na reálných příkladech typologicky různorodých uměleckých děl z regionu Moravy a Slezska se posluchači seznámí se základy latinské mluvnice. Důraz bude kladen především na jmennou a slovesnou flexi. Ze specifické povahy nositelů jednotlivých textů (nápisy spojené s architekturou, sochařská díla v exteriéru i interiéru, epitafy a heraldické památky, nápisové pásky maleb, texty na výtvorech uměleckého řemesla atd.) vyplyne osvojení si práce s vybranými pomůckami, jako jsou slovníky, mluvnice, edice pramenů, elektronické zdroje, epigrafické, chronologické aj. příručky. Vybrané texty poskytnou posluchačům základ pro budování speciální slovní zásoby zaměřené na dějiny umění. Cílem předmětu je nabídnout praktický návod, jak přistupovat k latinským textům na uměleckých dílech a jak jejich obsah co nejlépe využít.
Osnova
  • 1. Uměleckohistorická praxe: Kde se historik umění v praxi setká s latinou. Přehled a ukázky různých typů latinských textů. Práce se základními pomůckami k interpretaci latinského textu. Učebnice a cvičebnice latiny, slovníky, elektronické zdroje. Gramatika: Hláskosloví-výslovnost hlásek a jejich skupin, přízvuk. Tvarosloví-druhy slov, jmenná flexe. 2. Uměleckohistorická praxe: Nápisy spojené s architekturou. Základní pravidla pro transkripci latinských textů. Gramatika: Substantiva a adjektiva 1. a 2. deklinace. 3. Uměleckohistorická praxe: Nápisy na zvonech. Latinské názvy míst. Gramatika: Slovesná flexe – rod, čas, způsob, osoba a číslo. 1. konjugace, předložky s akusativem a ablativem. 4. Uměleckohistorická praxe: Nápisy na předmětech uměleckého řemesla. Nejčastější zkratky, jejich význam, používání a rozvedení. Gramatika: Sloveso sum, esse a jeho složeniny, adverbia od adjektiv 1. a 2. deklinace. 5. Uměleckohistorická praxe: Práce s latinským textem v základních edicích latinských pramenů, jako jsou diplomatáře, zemské desky atd. a možnosti jejich využití v praxi. (První zmínka o obci, kostele, zámku, prodej / koupě atd.). Gramatika: Substantiva 3. deklinace. 6. Uměleckohistorická praxe: Nápisy na sochařských dílech v exteriéru i interiéru. Chronogramy. Gramatika: Číslovky, 2. konjugace. 7. Uměleckohistorická praxe: Římský kalendář a datování. Gramatika: Substantiva 4. deklinace, substantiva 5. deklinace, adjektiva 3. deklinace, adverbia od adjektiv 3. deklinace. 8. Uměleckohistorická praxe: Nápisové pásky na závěsných obrazech a nástěnných malbách. Využití elektronických zdrojů při identifikaci citátů. Gramatika: 3. konjugace, 4. konjugace. 9. Uměleckohistorická praxe: Epitafy. Gramatika: Stupňování adjektiv a adverbií, komparativ a superlativ, zájmena osobní, přivlastňovací a ukazovací. 10. Uměleckohistorická praxe: Programy a popisy nástěnných maleb, popisy efemérních architektur. Převod základních latinských měrných jednotek. Gramatika: Participium prézentu aktiva, vazba místních jmen, tázací a vztažná zájmena. 11. Uměleckohistorická praxe: Diáře, farní kroniky atp. Gramatika: Nepravidelná slovesa dō, ferō, eō, volō, nōlō. Ablativ absolutní 12. Uměleckohistorická praxe: Samostatná práce s latinským textem uměleckohistorické povahy. Gramatika: Závěrečné opakování
Výukové metody
Přednášky, cvičení, domácí příprava.
Metody hodnocení
Kolokvium se uděluje na závěr kurzu za samostatnou práci s latinským textem uměleckohistorické povahy probraným během jednotlivých lekcí a za aktivní účast v hodinách.
Informace učitele
Literatura: Jana Mikulová, Základní kurz latiny I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 402 s. ISBN 978-80-210-7039-4 František Novotný, Základní latinská mluvnice. 2. vyd., 1. vyd. v H & H. Praha, 1992. 297 s. ISBN 80-85467-91-7 Josef Pražák – František Novotný – Josef Sedláček, Latinsko-český slovník, A - K, Praha 1975. Josef Pražák – František Novotný – Josef Sedláček, Latinsko-český slovník, L - Z, Praha 1975.
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/jaro2017/DU1420