OJ514 Jazyky starého a nového Balkánu

Filozofická fakulta
jaro 2007
Rozsah
0/0. 4 kr. Doporučované ukončení: zk. Jiná možná ukončení: k.
Vyučující
prof. RNDr. Václav Blažek, CSc. (přednášející)
Garance
prof. RNDr. Václav Blažek, CSc.
Ústav jazykovědy a baltistiky – Filozofická fakulta
Rozvrh
St 15:00–16:35 C32
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 8 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Cílem přednášky je přiblížit složitou etno- a glottogenetickou situaci Balkánského poloostrova, jak ji můžeme rekonstruovat od mezolitu po současnost na základě archeologických a paleoantropologických dat, literárních pramenů, historicko-srovnávací jazykovědy, včetně analýzy onomastiky, i synchronního jazykového popisu, včetně aspektů typologických. Obsah přednášky je rozvržen do následujících celků: A. Prehistorie a historie 1. Geografické a historické vymezení prostoru Balkánského poloostrova. Prehistorie Balkánského poloostrova z hlediska archeologie, paleoantropologie, genetiky. 2. Rekonstrukce jazykové mapy Balkánu na základě starověkých písemných pramenů: svědectví mykénských textů, homérských eposů, Hérodota, Thúkydida, Apollónia Rhodského, Plinia, Ptolemaia aj. 3.-4. Přehled paleobalkánských reliktových jazyků (makedonský, paionský, epeirotský, "pelasgický", thrácký, getský & dácký, mýzijský, dardanský, illyrský), včetně těch, které byly v historické době užívány mimo poloostrov, ale jejich balkánský původ je zřejmý (fryžský, messapský). 5. Klasifikace starověkých dialektů řečtiny, jejich vývoj v období Byzantské a Osmanské říše, vznik moderní řečtiny. 6. Balkán od nástupu Říma přes stěhování národů do zániku Byzance - změny v politické a jazykové mapě poloostrova. 7. Balkán v době Osmanské říše, její zánik a zrod moderních národů. B. Přehled moderních národů Balkánského poloostrova a jejich jazyků 1. Řekové (Řecko, Kypr, Turecko, jižní Itálie, Krym) 2. Albánci (Albánie, Černá Hora, Kosovo, Makedonie, Řecko, jižní Itálie) 3. Románské obyvatelstvo Balkánu 3.1. Dalmatinci (Ragusa, Vegliote v Chorvatsku) 3.2.1. Dákorumuni & Moldavané (Rumunsko, Moldavie) 3.2.2. Istrorumuni (Chorvatsko) 3.2.3. Arumuni = Makedorumuni = Cincaři (Řecko, Makedonie, Albánie, Bulharsko) 3.2.4. Meglenorumuni = Vlaši (Řecko) 4. Slovanské obyvatelstvo Balkánu 4.1. Slovinci 4.2. Chorvati 4.3. Bosňané 4.4. Srbové 4.5. Makedonci 4.6. Bulhaři 5. Romové 6. Němci (Rumunsko) 7. Maďaři (Maďarsko, Rumunsko) 8. Turkické obyvatelstvo Balkánu 8.1. Turci (Turecko, Bulharsko) 8.2. Gagauzové (Makedonie, Bulharsko, Rumunsko, Moldavie) C. Interference mezi moderními balkánskými jazyky: vznik Balkánského jazykového svazu.
Osnova
  • Cílem přednášky je přiblížit složitou etno- a glottogenetickou situaci Balkánského poloostrova, jak ji můžeme rekonstruovat od mezolitu po současnost na základě archeologických a paleoantropologických dat, literárních pramenů, historicko-srovnávací jazykovědy, včetně analýzy onomastiky, i synchronního jazykového popisu, včetně aspektů typologických. Obsah přednášky je rozvržen do následujících celků: A. Prehistorie a historie 1. Geografické a historické vymezení prostoru Balkánského poloostrova. Prehistorie Balkánského poloostrova z hlediska archeologie, paleoantropologie, genetiky. 2. Rekonstrukce jazykové mapy Balkánu na základě starověkých písemných pramenů: svědectví mykénských textů, homérských eposů, Hérodota, Thúkydida, Apollónia Rhodského, Plinia, Ptolemaia aj. 3.-4. Přehled paleobalkánských reliktových jazyků (makedonský, paionský, epeirotský, "pelasgický", thrácký, getský & dácký, mýzijský, dardanský, illyrský), včetně těch, které byly v historické době užívány mimo poloostrov, ale jejich balkánský původ je zřejmý (fryžský, messapský). 5. Klasifikace starověkých dialektů řečtiny, jejich vývoj v období Byzantské a Osmanské říše, vznik moderní řečtiny. 6. Balkán od nástupu Říma přes stěhování národů do zániku Byzance - změny v politické a jazykové mapě poloostrova. 7. Balkán v době Osmanské říše, její zánik a zrod moderních národů. B. Přehled moderních národů Balkánského poloostrova a jejich jazyků 1. Řekové (Řecko, Kypr, Turecko, jižní Itálie, Krym) 2. Albánci (Albánie, Černá Hora, Kosovo, Makedonie, Řecko, jižní Itálie) 3. Románské obyvatelstvo Balkánu 3.1. Dalmatinci (Ragusa, Vegliote v Chorvatsku) 3.2.1. Dákorumuni & Moldavané (Rumunsko, Moldavie) 3.2.2. Istrorumuni (Chorvatsko) 3.2.3. Arumuni = Makedorumuni = Cincaři (Řecko, Makedonie, Albánie, Bulharsko) 3.2.4. Meglenorumuni = Vlaši (Řecko) 4. Slovanské obyvatelstvo Balkánu 4.1. Slovinci 4.2. Chorvati 4.3. Bosňané 4.4. Srbové 4.5. Makedonci 4.6. Bulhaři 5. Romové 6. Němci (Rumunsko) 7. Maďaři (Maďarsko, Rumunsko) 8. Turkické obyvatelstvo Balkánu 8.1. Turci (Turecko, Bulharsko) 8.2. Gagauzové (Makedonie, Bulharsko, Rumunsko, Moldavie) C. Interference mezi moderními balkánskými jazyky: vznik Balkánského jazykového svazu.
Informace učitele
D. Základní bibliografie 1. Jazyky 1.1. Souhrnné práce Grimmes, Barbara. Ethnologue (www.ethnologue.com) Price, Glanvile a kol. 2002. Encyklopedie jazyků Evropy. Praha: Volvox Globator. Solta, Georg R. 1980. Einführung in die Balkanlinguistik mit besonderer Berücksichtigung des Substrats und des Balkanlateinischen. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchhandlung. Šatava, Leoš. 1994. Národnostní menšiny v Evropě. Praha: Ivo Železný. 1.2. Paleobalkánské jazyky Blažek, Václav. 2005. Paleo-Balkanian languages I: Hellenic languages. SPFFBU / Graeco-Latina Brunensia N 10, 15-33. Blažek, Václav. 2006. Nehellénské jazyky starého Balkánu. In: Vademecum: Graeco-Latinum Brunense. Brno: Ústav klasických studií FF MU, 24-42. Georgiev, Vladimir I. 1981. Introduction to the History of the Indo-European Languages. Sofia: Bulgarian Academy of Sciences. Katičić, Radoslav. 1976. Ancient Languages of the Balkans. The Hague-Paris: Mouton. Neroznak, Vladimir. 1978. Paleobalkanskie jazyki. Moskva: Nauka. Orel, Vladimir. 1997. The Language of Phrygians. Delmar: Caravan. Woodard, Roger D. (ed.) 2004. The Cambridge Encyclopedia of the Worlďs Ancient Languages. Cambridge: University Press. 1.3. Albánština Frydrich, Miroslav a kol. 1965. Mluvíme česky, slovensky, rusky, polsky, bulharsky, srbochorvatsky, maďarsky, rumunsky, albánsky. Praha: SPN. Jakupi-Gojani, Lendita & Hoxha, Milena. 2004. Česko-albánský slovník a konverzace. Praha: Leda. 1.4. Řečtina 1.4.1. Stará řečtina a její dialekty Bartoněk, Antonín. 1987. Prehistorie a protohistorie řeckých dialektů. Brno: Univerzita J.E. Purkyně. Niederle, Jindřich, Niederle, Václav & Varcl, Ladislav. 1974. Mluvnice řeckého jazyka. Praha: SPN. 1.4.2. Nová řečtina Dostálová, Růžena & Franc-Sgourdeou, Catherine a kol. 2000. Základní kurz novořeckého jazyka. Brno: MU. 1.5. Románské jazyky Felix, Jiří. 1965/72/80. Rumunština pro samouky. Praha: SPN. Křečan, Antonín & Hořejší, Vladimír. 1953-54. Rumunština - učební texty 1-3. Praha: Státní ústav jazykový. Ostrá, Růžena. 1990. Přehled vývoje románských jazyků II: italština, rumunština. Brno: MU. 1.6. Slovanské jazyky Běličová, Helena. 1998. Nástin porovnávací morfologie spisovných jazyků slovanských. Praha: Karolinum. 1.6.0. Staroslověnština Kurz, Josef. 1969. Učebnice jazyka staroslověnského Večerka, Radoslav. 1984. Staroslověnština. Praha: SPN. Večerka, Radoslav. 2006. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc: Univerzita Palackého / Praha: Euroslavica. 1.6.1. Bulharština Hora, Karel a kol. 1964/75/77. Bulharština pro samouky. Praha: SPN. Kufnerová, Zlata & Panev, Petr. 1987. Bulharština pro samouky. Praha: SPN. Prošek, Bohdan. 1969. Bulharsko-český a česko-bulharský kapesní slovník (s gramatikou). Praha: SPN. 1.6.2. Makedonština Mareš, František Václav. 1994. Makedonská gramatika. Skopje: Makedonská akademie věd a umění. 1.6.3. Srbochorvatština Jeníková, Anna. 1972/74/78/82. Srbochorvatština pro samouky. Praha: SPN. Ljacká, Vida & Malá, Lida. 1970-71. Srbochorvatština pro jazykové školy I-II. Noha, Mološ. 1963. Srbocharvátsko-český a česko-srbocharvátský slovník (s gramatikou). Praha: SPN. 1.6.4. Slovinština Honzak-Jahič, Jasna. 1996/2003. Slovenščina ni težka. Praha: Karolinum. 1.7. Maďarština Blaskovics, Josef & Hradský, Ladislav. 1963/67. Maďarština pro samouky. Praha: SPN. Hradský, Ladislav & Blaskovics. 1968. Maďarsko-český a česko-maďarský kapesní slovník (s gramatikou). Praha: SPN. 1.8. Turečtina Hristova, Radka. 1999. Praktická turečtina. Praha: Open Society Fund. Hřebíček, Luděk. 1969. Turečtina. Praha: Academia (Malé učebnice Nového orientu). 2. Historie 2.1. Starověk Ammianus, Marcellinus. 1975. Soumrak římské říše, přeložil Josef Češka. Praha: Odeon. Bartoněk, Antonín. 1977. Světem starých Řeků. Praha: Orbis. Bouzek, Jan. 1990. Thrákové. Praha: Panorama. Daicoviciu, Hadrian. 1973. Dákové, přeložila Marie Kavková. Praha: MF/Kolumbus. Hérodotos.1972. Dějiny, přeložil Jaroslav Šonka. Praha: Odeon. Homér. 1934. Ílias, přeložil Otmar Vaňorný. Praha: Laichter. Homér. 1943. Odysseia, přeložil Otmar Vaňorný. Praha: Laichter. Jordanes. Getica www.hieronymus.us/Goths/Goths1.htm (anglický překlad). Thukydides. 1977. Dějiny peloponnéské války, přeložil Václav Bahník. Praha: Odeon. Zamarovský, Vojtěch. 1972. Řecký zázrak. Praha: MF/Máj. 2.2. Středověk a doba předmoderní Bechyňová, Věnceslava & Hauptová, Zoe. 1982. Zlatý věk bulharského písemnictví. Praha: Vyšehrad. Bláhová, Emilie, Hauptová, Zoe, Konzal, Václav, Páclová, Ilona. 1980. Byzantské legendy. Výběr textů ze IV.-XII. století. Praha: Vyšehrad. Constantine, Porphyrogenitus. 1967. De Administrando Imperio, ed. by Gy. Moravcsik & transl. by R.J.H. Jenkins. Washington: Center for Byzantine Studies. Dostálová, Růžena. 1990/2003. Byzantská vzdělanost. Praha: Vyšehrad. Havlík, Lubomír E. 1979. Přehledné dějiny Byzance. Brno: Univerzita J.E. Purkyně. Hitzel, Fréderic. 2005. Osmanská říše: 15.-18. století, přeložili M. Štěpánková Troševa & P. Štěpánek. Praha: Lidové noviny. Komnena, Anna. 1996. Paměti byzantské princezny. Praha: Odeon. Laonikos. 1988. Poslední zápas Byzance, přeložil Jan Kalivoda & Růžena Dostálová. Praha: Odeon. Niederle, Lubor. 1953. Rukověť slovanských starožitností. Praha: ČSAV. Pražák, Richard (ed.) 1988. Legendy a kroniky koruny uherské, přeložila Jana Nechutová & Dagmar Bartoňková. Praha: Vyšehrad. Prokopios z Kaisareie. 1985a. Válka s Góty, přeložil Pavel Beneš. Praha: Odeon. Prokopios z Kaisareie. 1985b. Válka s Peršany a Vandaly, přeložil Antonín Hartmann & Květa Rubešová. Praha: Odeon. Psellos, Michal. 1982. Byzantské letopisy, přeložila Růžena Dostálová. Praha: Odeon. Runciman, Steven. 1970. Pád Cařihradu, přeložil Josef Kostohryz. Praha: MF/Kolumbus. Theofylaktos, Simokattes. 1986. Na přelomu věků, přeložil Václav Bahník. Praha: Odeon. Veselá, Zdeňka. 1966. Novověké dějiny Turecka: 1. Osmanské říše (1793-1918). Praha: SPN. Zástěrová, Bohumila. 1992. Dějiny Byzance. Praha: Academia. 2.3. Historie moderních států Hradečný, Pavel, Dostálová, Růžena, Hrochová, Věra, Oliva, Pavel, Vavřínek, Vladimír. 1998. Dějiny Řecka. Praha: Lidové noviny. Kadlec, Josef M. 1927. Diplomatické dějiny Albanie. Praha: Orbis. Kontler, László. 2001. Dějiny Maďarska, přeložil Miloslav Korbelík. Praha: Lidové noviny. Pelikán, Jan. 2005. Dějiny Srbska. Praha: Lidové noviny. Rychlík, Jan. 2000. Dějiny Bulharska. Praha: Lidové noviny. Rychlík, Jan. 2003. Dějiny Makedonie. Praha: Lidové noviny. Šesták, Miroslav, Tejchman, Miroslav, Havlíková, Lubomíra, Hladký, Ladislav & Pelikán, Jan. 1998. Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: Lidové noviny. Treptow, Kurt (ed.) 2000. Dějiny Rumunska, přeložil Miroslav Tejchman. Praha: Lidové noviny. 3. Geografie Balkánské státy (Soubor map "Poznáváme svět"). Praha: Kartografické nakladatelství 1967. Geografický místopisný slovník. Praha: Academia 1993. Kapesní atlas světa. Praha: Kartografie 2003. Lexikon zemí 2003, přeložil Otto Zwettler. Praha: Fortuna Print 2002. Lexikon zemí světa (text Pavel Šára & Marek Košnar). Praha: Kartografie 2002/2005.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019, jaro 2020, jaro 2021, jaro 2022.