RSn069 Vlastní jména v překladu

Filozofická fakulta
jaro 2025
Rozsah
1/1/0. 5 kr. Ukončení: zk.
Vyučováno prezenčně.
Vyučující
doc. PhDr. Jiří Gazda, CSc. (přednášející)
doc. PhDr. Jiří Gazda, CSc. (cvičící)
Garance
Mgr. Stanislava Špačková, Ph.D.
Ústav slavistiky – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: doc. PhDr. Jiří Gazda, CSc.
Dodavatelské pracoviště: Ústav slavistiky – Filozofická fakulta
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Cílem předmětu je naučit posluchače zacházet s cizojazyčnými proprii, a to jak při překladu, tak při tvorbě originálních textů obsahujících cizojazyčná propria.
Kurz je zaměřen především na přenos vlastních jmen z češtiny do ruštiny a z ruštiny do češtiny.
Posluchači se dozvědí, jaké metody přenosu vlastních jmen existují a která metoda je vhodná pro který typ propria a textu.
Posluchači budou mimo jiné seznámeni s principy praktické transkripce a odborné transliterace českých i ruských vlastních jmen v psaném cizojazyčném/českém textu a se zásadami gramatické adaptace českých proprií v jazykovém systému ruského jazyka.
Nabyté znalosti a schopnosti budou posluchači moci využít při překladu i přípravě originálních odborných, informačních, propagačních i uměleckých textů regionálního i nadregionálního charakteru.
Při výuce budou využívány autentické texty z oblasti publicistiky, beletrie, odborných textů, turistiky a cestovního ruchu tak, aby posluchači získali co nejširší přehled o dané problematice.
Výstupy z učení
Student bude po absolvování předmětu schopen:
- samostatně určit, která metoda přenosu se hodí pro daný typ propria a textu, tuto metodu bude umět vhodně použít;
- samostatně transkribovat či transliterovat cizojazyčné vlastní jméno, a to z ruštiny do češtiny a angličtiny a z češtiny do ruštiny;
- vybrat nejvhodnější transkripční či transliterační normu pro daný typ textu;
- zapojit transkribované vlastní jméno do morfosyntaktických vztahů přijímajícího jazyka (adaptovat a skloňovat VJ);
- rozhodnout se a zdůvodnit, je-li v daném typu textu vhodné jméno adaptovat či přechylovat.
Osnova
  • - Problematika překladu bezekvivalentního lexika.
  • - Historicko-politické okolnosti přijetí cyrilice a používání latinky v ruském prostředí.
  • - Klasifikace vlastních jmen, typy překladových textů (právní a administrativní dokumenty, umělecký překlad, publicistika, cestovní ruch, reklama), funkce vlastních jmen v textu a z toho plynoucí principy jejich převodu.
  • - Jednotlivé systémy a metody přenosu a přepisu vlastních jmen (onymické transformace): transkripce, transliterace, grafická transplantace, kalkování, deonymizace, doplnění, zdvojený převod, onymická a etymologická záměna, uzuální a konsenzuální převod, hybridní metoda, adaptace, morfologizace, větněčlenská záměna.
  • - Problematika přenosu chrématonym (zásady převodu názvů českých/ruských institucí, organizací, produktů duchovní i materiální kultury do ruštiny/češtiny).
  • - Problematika přenosu antroponym a theonym; problematika skloňování cizích antroponym; přechylování ženských antroponym; antroponymické části jiných názvů.
  • - Problematika přenosu a skloňování toponym, ortografická pravidla pro zápis cizojazyčných toponym.
Literatura
  • VLACHOV, S. – FLORIN, S. (1980). Neperevodimoje v perevode. Moskva: Meždunarodnyje otnošenija.
  • BONDALETOV, V. D. (1983). Russkaja onomastika. Moskva: Prosveščenije.
  • IVANOV A. О. (2006). Bezekvivalentnaja leksika: Učebnoje posobije. Sankt-Peterburg: Izdatel'stvo Sankt-Peterburgskogo universiteta.
  • JERMOLOVIČ, D. I. (2016). Pravila praktičeskoj transkripcii imen i nazvanij s 29 jazykov na russkij i s russkogo na anglijskij. Moskva: Auditorija.
  • LIDIN, А. А. (2006). Inostrannyje familii i ličnyje imena. Praktika transkripcii na russkij jazyk. Spravočnik. Moskva: Tolmač.
  • JERMOLOVIČ, D. I. (2009). Metodika mež"jazykovoj peredači imen sobstvennych. Moskva: Vserossijskij centr perevodov.
  • Giljarevskij, R. S. - Starostina, B. A.: Inostrannyje imena i nazvanija v russkom tekste. Spravočnik. Moskva 1969.
  • KALAKUCKAJA, L. P. (1984). Sklonenije familij i ličnych imen v russkom literaturnom jazyke. Moskva: Nauka.
  • Meĺnikov, Je. I.: Zametki o morfologii i pravopisanii češskich sobstvennych imen v russkoj peredače. In: Toponomastika i transkripcija. Moskva 1964.
  • ŠPAČKOVÁ, Stanislava. Rusko-česká ekvivalence propriálního lexika. Vlastní jména v překladu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2017, 205 s. Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, sv. 467. ISBN 978-80-210-8687-6. info
  • Imena sobstvennyje: teorija i praktika mež`jazykovoj peredači : s priloženijem pravil praktičeskoj peredači imjen i nazvanij s 26 jevropejskich i vostočnych jazykov. Edited by Dmitrij Ivanovič Jermolovič. Moskva: R. Valent, 2005, 415 s. ISBN 5934391534. info
  • ŠRÁMEK, Rudolf. Úvod do obecné onomastiky. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita, 1999, 191 s. ISBN 802102027X. info
  • SUPERANSKAJA, Aleksandra Vasil'jevna a Anna Vladimirovna SUSLOVA. Sovremennyje russkije familii. Moskva: Nauka, 1981. info
  • SUPERANSKAJA, Aleksandra Vasil'jevna. Teoretičeskije osnovy praktičeskoj transkripciji. Moskva: Nauka, 1978. info
  • SUPERANSKAJA, Aleksandra Vasil'jevna. Obščaja teorija imeni sobstvennogo. Moskva: Nauka, 1973, 365 s. info
Výukové metody
Výklad, praktická cvičení na hodinách, samostatná teoretická příprava, domácí prakticky zaměřené úkoly.
Metody hodnocení
Aktivní účast ve výuce, docházka minimálně 75%.
Zpracování a odevzdání průběžných písemných úkolů.
Závěrečný písemný test (minimální hranice úspěšnosti 75%).
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá každý týden.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2021, jaro 2022, jaro 2023, jaro 2024.