UZPHK2102 Elements of Logic

Faculty of Arts
Autumn 2006
Extent and Intensity
0/0. 5 credit(s). Type of Completion: zk (examination).
Teacher(s)
prof. PhDr. BcA. Jiří Raclavský, Ph.D. (lecturer)
Guaranteed by
prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc.
Department of Philosophy – Faculty of Arts
Contact Person: Hana Holmanová
Timetable
Fri 6. 10. 14:10–15:45 B11, 15:50–17:25 B11, Fri 15. 12. 14:10–15:45 B11, 15:50–17:25 B11, Fri 19. 1. 14:10–15:45 B11, 15:50–17:25 B11
Course Enrolment Limitations
The course is only offered to the students of the study fields the course is directly associated with.
fields of study / plans the course is directly associated with
Syllabus (in Czech)
  • 1. Poslání logiky: význam neprotiřečivosti pro teorii (soubor názorů), subjektivnost individuálního uvažování objektivní závaznost myšlenkových postupů, pojem úsudku-argumentu, pojem vyplývání, pojem logiky (nikoli psychologická, nikoli ženská apod.).
  • 2. Základní sémiotické termíny používané v logice: syntax sémantika jazyka; výraz význam, věta/výrok/soud, formule, přirozené jazyky umělé jazyky, objektový jazyk metajazyk, trojúhelník označování (jazykový výraz, smysl jazykového výrazu, denotát jazykového výrazu); synonymie homonymie, vágnost; konstanty proměnné, atomické molekulární výroky.
  • 3. Stručně dějiny logiky (Aristoteles-nástroj-organon, Leibniz-kalkul, moderní logika, využití logiky ve filosofii, analytická filosofie).
  • 4. Jazyk výrokové logiky, základní pravdivostní spojky (negace, konjunkce, disjunkce, implikace, ekvivalence), korespondence mezi pravdivostními spojkami a spojkami v přirozeném jazyce (vylučující vs. nevylučující disjunkce, implikace vs. podmínková souvětí), sémantika výrokové logiky - tabulková metoda.
  • 5. Pojmy tautologie, kontradikce, splnitelná formule. Nejznámější důležité tautologie výrokové logiky (zákon sporu, zákon vyloučeného třetího, zákon dvojí negace, zákon kontrapozice implikace, de Morganovy zákony, transformační tautologie, zákony korektního usuzování) a jejich využití při usuzování (tedy příprava pro testování usuzování v přijímacích testech na vysoké školy).
  • 6. Klasické úsudky ve výrokové logice, usuzovací zákony (Modus ponens, Modus tollens, Modus tollendo ponens, Pravidlo Dunse Scota, Hypotetický sylogismus, Pravidlo Reductio ad absurdum ), ověřování sémantickou metodou protipříkladu (vysvětlena nejdříve na ověřování, zda je daná formule tautologií), upozornění na časté chyby v usuzování (popírání antecedentu, tvrzení konsekventu, ...).
  • 7. Teorie kvantifikátorů (De Morganovy zákony uvedeny jako tautologie), problematika převodu vět přirozeného jazyka do symbolismu predikátové logiky.
  • 8. Logický čtverec: subjekt-predikátový výrok (např. Všechna S jsou P apod.); kvantita výroků obecné vs. částečné výroky (např. Všechna S jsou P vs. Některá S jsou P); kvalita výroků kladné vs. záporné výroky; logický čtverec a jeho zákonitosti; základní pravidla konverze subjekt-predikátových výroků. Jednoduché úsudky predikátové logiky (na základě logického čtverce, De Morganových zákonů). Upozornění na časté chyby v deduktivním usuzování (nepovolená konverze subjekt-predikátového výroku, ...).
  • 9. Kategorický sylogismus, metoda ověření platnosti sylogismů pomocí Vennových diagramů (vč. cvičení v určování, který výrok z daných premis vyplývá).
  • 10. Základní pravidla přirozené dedukce (modus ponens, modus tollens, pravidla zavedení a eliminace konjunkce, disjunkce atd., hypotetický sylogismus, konstruktivní a destruktivní dilemata, zákon abstrakce, zákon partikularizace, ...), tedy příprava pro testování usuzování v přijímacích testech na vysoké školy (typu Je-li pravdivá věta A&B, která následující věty jsou také pravdivé?).
  • 11 . Základní pojmy teorie definice (analytická vs. syntetická definice, reálná vs. nominální definice, korektivní a zpřesňující definice), nekorektní definice (úzká definice, široká definice, zkřížená definice, definování neznámého neznámým, definice kruhem).
  • 12. Základní pojmy teorie argumentace: rozdíl mezi úsudkem, důkazem a argumentem, typy argumentace (dialogické situace), dokazovaná teze, relevantní premisy, deduktivní platnost argumentu, pravdivost premis argumentu. Pseudoargumentace: argumentace založená na jazykových vadách (ekvivokace, amfibolie, chybné složení a chybné rozdělení, zdůraznění slov a chybná interpretace slovních tvarů), argumenty ad (ad populum, ad hominem, ad misericordiam, ad verecundiam, ad baculum), sugestivní a presumptivní argumentace (argumentace s presumptivní otázkou, argumentace s komplexní otázkou, argumentace se sugestivní dichotomií), argumentace se zmanipulovanou tezí (zveličení důsledků teze straw man, argumentum ad consequentiam, ignoratio elenchi, zesílení teze a oslabení teze). Chybná induktivní argumentace (post hoc, ergo propter hoc; non causa pro causa; unáhlené zobecnění; ad ignorantiam; povrchní analogie; řetězec pravděpodobnostních argumentací - slippery slope).
  • 13. Nejznámější typy čistě logických hádanek, tipy jak je řešit (hádanky-chytáky, kde je třeba dávat pozor na zadání, pravdomluvci-lháři, pandořiny skříňky, logické zebry, ...; Carroll, Gahér, Smullyan)
Language of instruction
Czech
Further comments (probably available only in Czech)
Information on the extent and intensity of the course: 10 hodin konzultací.
Teacher's information
http://www.phil.muni.cz/fil/logika/
The course is also listed under the following terms Autumn 2004, Autumn 2007, Autumn 2008, Autumn 2009, Autumn 2011, Autumn 2012, Autumn 2013, Autumn 2014, Autumn 2015, Autumn 2016, Autumn 2017, Autumn 2018, Autumn 2019.
  • Enrolment Statistics (Autumn 2006, recent)
  • Permalink: https://is.muni.cz/course/phil/autumn2006/UZPHK2102