C7072 Bioanalytika II - Analytické metody v klinické praxi

Přírodovědecká fakulta
jaro 2019
Rozsah
2/0/0. 2 kr. (plus ukončení). Doporučované ukončení: zk. Jiná možná ukončení: k.
Vyučující
doc. Mgr. Jan Havliš, Dr. (přednášející)
Garance
doc. Mgr. Jan Havliš, Dr.
Národní centrum pro výzkum biomolekul – Přírodovědecká fakulta
Dodavatelské pracoviště: Národní centrum pro výzkum biomolekul – Přírodovědecká fakulta
Rozvrh
Po 18. 2. až Pá 17. 5. Čt 9:00–10:50 C02/211
Předpoklady
předpokladem je znalost základů biochemie, analytické, organické a anorganické chemie.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
hlavním cílem kurzu je uvedení studenta do tématu bioanalytiky v podobě jejího hlavního oboru - laboratorní medicíny a diagnostiky.
Výstupy z učení
na konci tohoto kurzu bude student schopen:
vymezit vztah bioanalýzy a diagnostiky chorob
zvážit a použít příslušný postup od výběru metody, přes stanovení až po vyjádření výsledku
rozumět principům základních metodických postupů a běžných instrumentálních technik
Osnova
  • 1. – úvod, marker – stavově specifický analyt, typy vzorků a jejich vlastnosti, preanalytická fáze
  • 2. – klasická instrumentace – analyzátory s kapalnými a pevnými činidly; organizace, integrace a miniaturizace analýz; analytické soupravy
  • 3. – klinická metabolomika – metabolit, metabolom, metabolomika/metabonomika; základní koncepty, význam, účel a nároky; analytické platformy, práce s daty
  • 4. – moderní instrumentace – chromatografie, elektroforéza, hmotnostní spektrometrie
  • 5. – imunoanalýza – antigen, protilátka; metody detekce komplexu Ag-Ab, imunodiagnostika, imunohistochemie, imunocytochemie
  • 6. – analýza proteinů – nespecifická a specifická, proteinové čipy, enzymová analýza, enzym jako analyt a enzym jako analytické činidlo; pufry v bioanalytice
  • 7. – barevnost – fyzikální jev a jeho využití v bioanalýze; lékařská mikrobiologie, kultivace, biochemický a proteomický důkaz, citlivost na antibiotika
  • 8. – analýza DNA – genetika a epigenetika v klinické praxi; postupy zpracování NA, cytogenetika, identifikace známé a neznámé sekvence, analýza metylace
  • 9. – jakost v klinické analýze – kontrola a řízení; kalibrační a referenční materiály, operativní řízení jakosti, validace, GLP
  • 10. – analytické metody – výběr a optimalizace; znaky analytické metody, výběr analytické metody
  • 11. – analytický výsledek – jeho vyjadřování; interpretace, zdroje chyb, variabilita; případová studie – vývoj metody pro klinickou diagnostiku
  • 12. – stanovení vybraných analytů: anorganické, organické a makromolekulární bioanalyty
Literatura
  • CHROMÝ, Vratislav. Bioanalytika : analytická chemie v laboratorní medicíně. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, 267 s. ISBN 80-210-2917-X. info
  • CHROMÝ, Vratislav a Jiří FISCHER. Analytické metody v klinické chemii. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, 215 s. ISBN 8021023635. info
Výukové metody
výuka je založena na ppt prezentaci a jejím výkladu. prezentace bude dostupná jako studijní podklad (černobílý tisknutelný pdf s vysokým rozlišením a omezenými právy). vzhledem k výkladu, jenž prezentaci významně rozšiřuje, a neexistenci vhodných učebnic v českém jazyce pokrývajících některé části přednášky je vhodné přednášku navštěvovat.
Metody hodnocení
zkouška ústní; u studentů se předpokládá pochopení a znalost základních principů a jejich využití. zkouška se sestává ze tří základních otázek, které budou postupně v průběhu zkoušení rozvíjeny, aby student mohl prokázat míru porozumění tématu.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2020, jaro 2021, jaro 2022, jaro 2023, jaro 2024, jaro 2025.