AEB_05 Technologie výroby keramiky

Filozofická fakulta
jaro 2022

Předmět se v období jaro 2022 nevypisuje.

Rozsah
2/0/0. 3 kr. Ukončení: k.
Vyučující
Mgr. Martin Hložek, Ph.D. (přednášející)
Garance
prof. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D.
Ústav archeologie a muzeologie – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Jitka Šibíčková
Dodavatelské pracoviště: Ústav archeologie a muzeologie – Filozofická fakulta
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Předmět si smí zapsat nejvýše 60 stud.
Momentální stav registrace a zápisu: zapsáno: 0/60, pouze zareg.: 0/60, pouze zareg. s předností (mateřské obory): 0/60
Mateřské obory/plány
předmět má 13 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Kurz má seznámit posluchače s následujícími okruhy: Úvod do studia keramické technologie. Definice technologie. Definice a dějiny experimentu. Keramické suroviny. Keramické přísady. Minerální barviva. Použití přírodních pigmentů. Výskyt a použití tuhy. Těžba surovin. Komunální těžební jámy, hliníky a stavební jámy. Doprava surovin. 5. Zpracování surovin. Technologie vytváření pravěké keramiky. Nástroje k vytváření pravěké keramiky. Vysoušení keramiky v pravěku. Výpal prehistorické keramiky.
Osnova
  • 1. Úvod do studia keramické technologie. Definice technologie. Definice a dějiny experimentu. Experiment jako kritérium pravdivosti teoretických předpokladů, jako nejefektivnější prostředek zkoumání příčinných aj. vztahů a prostředek rozvoje teorií. Metodologické zvláštnosti experimentu v archeologii. Klasický experiment a modelový experiment. Komplexní modelování života pravěkých societ ve střediscích experimentální archeologie (archeologická muzea v přírodě a archeoparky: Asparn a. d. Zaya, Butser Ancient Farm, Museumsdorf Düppel, Archäologisches Zentrum Hitzacker, Lejre, Liptovská Mara, Moesgard, Nowa Slupia, Archäologisches Freilichtsmuseum Oerlinghausen, Pamunkey, Ridley Creek State Park, Százhalombatta atd.). 2. Keramické suroviny, silikáty. Keramické suroviny střepové, glazurové, nástřepové a pomocné. Keramické přísady: ostřiva, taviva, lehčiva, plastifikátory. Jílovinová zemina. Keramické suroviny používané v pravěku. Použití kaolinu, rozdrcených střepů, lastur aj. 3. Minerální barviva. Výskyt a složení červeného, žlutého, černého a bílého barviva. Použití přírodních pigmentů; rozdrcené červené barvivo jako přísada v keramickém těstu, malování nádob. Jehlany hematitu a limonitu užívané k povrchové úpravě tzv. pravěké terry sigillaty. Výskyt a použití tuhy. Kultovní význam barviva. 4. Těžba surovin. Výběr místa. Komunální těžební jámy, hliníky a stavební jámy. Využití zeminy z dalších objektů včetně různých příkopů. Nástroje k těžbě. Doprava surovin. 5. Zpracování surovin. Úprava surovin mechanického nebo fyzikálně chemického rázu. Odvzdušňování, odležení, proteplování. Vytvářecí směs. Zkoušky vlastností keramického těsta. Zpracování a úpravy keramických surovin v pravěku. Fyzikálně chemické rozbory. Mikroskopické studium keramiky. Experimentální zpracování vzorků keramických surovin. Obrazová dokumentace. 6. Technologie vytváření pravěké keramiky. Vytváření a keramické vytvářecí způsoby. Technika nálepu v pravěké technologii. Pozorování povrchu a lomů pravěké keramiky. Použití podložky. Otisky a značky na dnech nádob. Plastika a její vytváření. Technologie výčnělků a uch. Úpravy povrchu: vyhlazování, engoba. Otisky textilu. Otisky papilárních linií. Paleobotanické otisky. Reparace pravěké keramiky. Napodobeniny kovových nádob. Nádoby z organických látek. Obrazová dokumentace. 7. Nástroje k vytváření pravěké keramiky. Kostěná a kamenná hladidla. Kombinované nástroje (hladidla a hroty apod.). Vyhlazovače. Škrabáky. Nástroje s ozubenou čepelí. Repliky kostěných nástrojů. Obrazová dokumentace. 8. Experimentální vytváření replik pravěké keramiky. Vytváření, formování a modelování replik. Experimenty povrchových úprav. Uchycení plastických výčnělků a uch. Experimenty s reparací. Obrazová dokumentace. 9. Vysoušení keramiky v pravěku. Sušení: definice. Dynamika sušení. Smršťování při sušení. Trhliny a deformace. Způsoby vysoušení keramiky. 10. Výpal prehistorické keramiky. Definice keramiky. Pálení keramiky. Výpal nádob v pravěku. Výše teplot výpalu. Vypalovací zařízení a hrnčířské pece: charakteristika, příklady, závěry. Obrazová dokumentace. 11. Experimentální výpal replik pravěké keramiky v modelech pravěkých vypalovacích zařízení. Budování modelů vypalovacích zařízení: zahloubeného polního ohniště a neklenutého vypalovacího zařízení s roštem. Budování dvouprostorových pecí s roštem a jejich vysoušení. Budování zahloubené jednoprostorové pece. Experimentální výpal replik nádob v jednotlivých typech vypalovacích zařízení. Zjištění tzv. pravěké sigilátové keramiky pomocí experimentů. Dílčí závěry. Obrazová dokumentace. 12. Shrnutí látky. Závěr kurzu. Obrazová dokumentace k experimentální rekonstrukci pravěké keramické technologie.
Literatura
  • KOVÁRNÍK, Jaromír. Technologie výroby pravěké keramiky. 1988, 82 s. info
  • KOVÁRNÍK, Jaromír. Technologie výroby pravěké keramiky. 1988, s. 217-435. info
  • KOVÁRNÍK, Jaromír. Technologie výroby pravěké keramiky. 1988, 216 s. info
Výukové metody
přednášky
Metody hodnocení
Požadavky ke kolokviu: - dostatečná účast na přednášce - znalost obecné teorie technologie výroby keramiky - přehled hlavních vývojových trendů keramické technologie od neolitu po středověk - orientace v základní odborné literatuře
Další komentáře
Poznámka k ukončení předmětu: Informace ke způsobu ukončení viz sylabus.
Předmět je vyučován jednou za dva roky.
Výuka probíhá blokově.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2000, podzim 2001, podzim 2002, jaro 2005, jaro 2007.