VH_320 Kapitoly z hudebního neoklasicismu

Filozofická fakulta
jaro 2019
Rozsah
2/0/0. 3 kr. Ukončení: k.
Vyučující
doc. PhDr. Pavel Sýkora, Ph.D. (přednášející), prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc. (zástupce)
doc. Mgr. Vladimír Maňas, Ph.D. (pomocník)
prof. PhDr. Jana Perutková, Ph.D. (pomocník)
Garance
doc. Mgr. Vladimír Maňas, Ph.D.
Ústav hudební vědy – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Jan Karafiát
Dodavatelské pracoviště: Ústav hudební vědy – Filozofická fakulta
Rozvrh
Út 8:00–9:40 N43
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 12 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Náplní přednášky je charakteristika hudebního neoklasicismu a jeho vztah k paralelně se rozvíjejícím uměleckým stylům ve dvacátém století. Fenomén klasicismu bude zkoumán z hlediska filosofického, stylového i historického. Nedílnou součástí budou paralely s výtvarným uměním a literaturou. Centrem pozornosti bude analýza skladeb hlavních reprezentantů neoklasicismu: Igor Stravinskij, členové pařížské Šestky (zejména Francis Poulenc), Paul Hindemith, Bohuslav Martinů aj. Neoklasicismus nebude charakterizován jako jednolitý proud s jedním základním programem: poukáže se na rozmanitost pohledů, složitost vytváření definic apod. Přednáška tak přispěje k pohledu na umění 20. století jako období střetu protikladných tendencí (neoklasicismus – expresionismus), případně postojů, které spolu nekomunikují (neoklasicismus – pozdní romantismus). Časté sondy do hudby minulých staletí mají naopak za cíl poukázat na snahu o zachování jednoty evropského hudebního myšlení.
Osnova
  • Tematické okruhy: 1. Úvod: charakteristika slohu, pojem „klasicismus“ jako konstanta v dějinách umění od antiky. Protikladné pojmy: manýrismus, baroko, rokoko, impresionismus, expresionismus. 2. Evropa po první světové válce: destrukce hodnot, rozpad umění a myšlení v různé proudy. 3. Vznik neoklasicismu: Prokofjev, Stravinskij, Cocteau, Picasso. 4. Eliotův esej Tradice a individuální talent: tradice proti experimentu, nadindividuální pojetí uměleckého díla. 5. Tvůrčí přístup k minulosti: metoda práce s modelem, princip parodie. 6. Podněty středověkého umění: Perotinovy inovace kontrapunktu, technika izorytmie, liturgické drama. 7. Renesanční modely: commedia dell’arte jako obrana proti Wagnerovu Gesamtkunstwerku, madrigal, ricercar. 8. Kontrapunktické techniky období baroka (passacaglia, fuga) a jejich rozvíjení u Hindemitha, Stravinského aj. 9. Principy italské barokní opery pro vyjádření pocitů člověka 20. století: The Rake’s Progress, Ariadna, Mirandolina. 10. Inovace techniky concerta grossa: Stravinskij, Martinů. 11. Ohlasy předbeethovenovského typu symfonie: Prokofjev, Britten. 12. Parodizace antického mýtu: Odysseus, Oedipus rex. 13. Hledání jistot hic et nunc: Harmonia mundi.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován jednorázově.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2017.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/jaro2019/VH_320