PSA_0SZ Souborná zkouška

Filozofická fakulta
jaro 2008
Rozsah
0/0/0. 0 kr. Ukončení: SoZk.
Vyučující
prof. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Zuzana Pokorná, Ph.D. (pomocník)
Garance
PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.
Psychologický ústav – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Jarmila Valchářová
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
obecná psychologie
metodologie
psychopatologie
vývojová psychologie
Osnova
  • Otázky k Souborné zkoušce z předmětu OBECNÁ PSYCHOLOGIE: A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace
  • A 2. Mozek a lidská psychika: empirická data, klasifikace pojetí. Různá pojetí tzv. psychofyzického (resp. psychofyziologického) problému. Vědomí, nevědomí, prožívání, chování, činnost, jednání.
  • A 3. Různá pojetí kognitivní psychologie v USA a v Evropě: východiska zkoumání, interdisciplinární spolupráce. Umělá inteligence.
  • A 4. Psychofyzika: zaměření, nejdůležitější výsledky. Weberův a Fechnerův zákon: význam v historii psychologie, pokus o kritické zhodnocení. Osobní časová rovnice. Zkoumání reakčního času.
  • A 5. Rozlišení čití a vnímání. Gestalt: tvarové faktory. Interpretace tzv. zrakových klamů. Synestézie. Negativní paobrazy. Purkyňův fenomen. Pojetí cyklu vnímání: schéma, aplikace. Specifika auditivního vnímání.
  • A 6. Interindividuální rozdíly ve vnímání. Interfunkční zkoumání vnímání. Stroopův fenomen. Percepční obrana. Pozornost: charakteristika, metody zkoumání, starší a moderní teorie pozornosti Selektivní pozornost v optickém a auditivním vnímání.
  • A 7. Představy: statická a dynamická struktura, poznávací funkce. Eidetická představivost. Práce brněnské školy o aktuální genezi představy.
  • A 8. Pojem reprezentace a mentální reprezentace. Formy mentální reprezentace.
  • A 9. Myšlení: tvoření pojmů, vztah řeči a myšlení. Pojem-soud-úsudek.
  • A 10. Hierarchická struktura pojmů. Model struktury intelektu. Intuice. Produktivní a reproduktivní myšlení. Typy problémů a jejich řešení. Novější teorie myšlení. Předpoklady svobody myšlení.
  • B 1. Paměť a její úloha v procesu poznávání; popište vztahy mezi paměťovým procesem a ostatními poznávacími procesy. Vztah paměti a učení. Interakce osobnostních charakteristik v paměťových procesech.
  • B 2. Neuropsychologické základy paměti a učení. Podmínky a podstata ultrakrátkodobého a krátkodobého zapamatování. Podmínky a podstata dlouhodobého zapamatování. Neuropsychologické aspekty procesu zapomínání.
  • B 3. Fáze paměťového procesu.
  • B 4. Uveďte kriteria členění paměti a stručně je charakterizujte.
  • B 5. Objasněte podstatu epizodické a sémantické paměti .
  • B 6. V kontextu sémantické paměti vysvětlete jevy kategorizace, inference, reprezentace.
  • B 7. Jaké jsou příčiny zapomínání? Zaměřte se zejména na teorii rozpadu paměťové stopy, teorii interference a teorii tzv. úmyslného zapomínání.
  • B 8. Modely paměti.
  • B 9. Obecné zákonitosti učení. Teorie učení. Úloha učení v regulačních a autoregulačních procesech. Učení jako součást a předpoklad aktivního tvořivého života.
  • B 10. Hlavní druhy učení na subhumánní rovině a na humánní rovině. Pokus o srovnání.
  • C 1. Představivost a fantazie: jejich úloha v kognitivních procesech.
  • C 2. Tvořivost a kreativita: pojetí, interdisciplinární zkoumání.
  • C 3. Princip divergentního myšlení. Argumenty laterálního myšlení
  • C 4. Metody měření tvořivosti.
  • C 5. Strategie rozhodování. Situace, kdy jde použít algoritmizovatelného rozhodování a rozhodování za neurčitosti.
  • C 6. Klasický přístup k rozhodování.
  • C 7. Nové přístupy k rozhodování.
  • C 8. Pravděpodobnostní funkcionalismus: základní východiska, odlišnost od klasického pojetí psychologie.
  • C 9. Teorie sociálního usuzování: podstata a oblast užití.
  • C 10. Adapta4n9 funkce pszchiky
  • D 1. Charakteristika prožívání. Klasifikace emocí a citů.
  • D 2. Metody zkoumání emocí a citů, psychofyziologické indikátory emocí, přístrojové metody.
  • D 3. Klasické a moderní teorie emocí: pokus o srovnání. Autoregulační funkce emocí a citů.
  • D 4. Motivace: základní pojmy, principy, definice. Pět teorií motivace podle vlastního výběru.
  • D 5. Klasifikace motivů v různých psychologických systémech.
  • D 6. Výkonová motivace. Zkoumání aspirační úrovně. Efekt Zeigarnikové. Metody měření výkonové motivace. Flow - fenomén.
  • D 7. Prožívání a řešení frustračních situací. Intrapsychický konflikt. Charakteristika, příklady, modely.
  • D 8. Interakce emocí a poznávacích procesů.
  • D 9. Charakteristika volních procesů. Vlastnosti vůle.
  • D 10. Vztah volních a poznávacích procesů. Činitel "úsilí" v atribuční teorii.
  • E 1 Fyzická a psychická realitaPojem integrace, důležité integrační pojmy, interakční paradigma v psychologii.
  • E 2 Paradigmata hlavních psychologických systémů: asocianismus, psychofyzika, strukturalismus, funkcionalismus, psychoanalýza, analytická psychologie, logoteorie, ženevská škola, behaviorismus, celostní psychologie, humanistická psychologie. Paradigma nomotetického a idiografického pojetí. Ekologické paradigma v psychologii.
  • E3 Významní reprezentanti jednotlivých psychologických směrů a jejich myšlenky. Masarykovy psychologické názory.
  • E4 Tradice brněnské psychologické školy.
  • E5 Integrativní funkce světového názoru.
  • E6 Základní faktory utváření osobnosti a psychického vývoje. Životní dráha člověka jako psychologický problém.
  • E7 Kognitivní obrat v psychologii: zdroje, autoři, důsledky. Mentální reprezentace.
  • E8 Polarita vědomí-nevědomí, chování-prožívání.
  • E9 Psychofyzický (psychofyziologický) problém, klasická a moderní pojetí
  • E10 Adaptace jako psychologická kategorie.
  • E11 Integrativní pojetí funkce vědomí.Fyzická a psychická realita.
  • E 12 Chování a jednání. Vytah prostředí, jeho pszchické reprezentace a aktivity.

  • Otázky k Souborné zkoušce z předmětu METODOLOGIE: 1. Problematika vědeckého poznání. Cesty poznání. Common sense jako východisko poznání. Věda jako předmětné, systematické, kritické, kontrolovatelné, reprodukovatelné poznání. Teorie a empirie. Zkušenost a poznání. Vymezení vědy předmětem zkoumání, metodou, jazykem, sumou dat a faktů, teorií a modelů a lidí kolem vědy. Klasifikační, explikační, predikční, verifikační a rozhodovací funkce vědeckého poznání.
  • 2. Kauzalita a finalita. Nepravá kauzalita - kondicionalita, koincidence jevů. Uzavřený a otevřený systém. Lidský jedinec jako dynamický systém a možnosti kauzální interpretace vztahů mezi psychickými jevy.
  • 3. Co je metodologie. Pojmy metoda, metodika, technika. Základní metody v psychologii - pozorování rozhovor, experiment, analýza produktů. Exterospekce a introspekce. Objektivní a subjektivní ve vědeckém poznání. Pozitivistické fenomenologické propozici v metodologii. Hermeneutika. Povaha dat a faktů. Nomothetické a idiografické paradigma v psychologii.
  • 4. Logika vědeckého poznání. Indukce, dedukce a abdukce. Dvouhodnotová a vícehodnotová logika. Výroky o množinách. Množinové operace. Třídění. Relace. Jazyk vědy. Termín a pojem. Utváření pojmů. Konstrukt. Sémantika. Definice a jejich typy.
  • 5. Předmět a objekt výzkumu. Psychické jevy. Předmět výzkumu v blízkých vědách - sociologii, antropologii, politologii, lingvistice atd.
  • 6. Problém. Poznané a nepoznané. Problém jako znalost o neznámém. Problém jako otázka. Úloha otázky ve vědě. Otázky typu "zda", "který", "proč".
  • 7. Teorie jako řešení vědeckého problému. Struktura vědeckých teorii. Axiom a teorém. Axiomatická, hypotetická a empirická vrstva teorií. Ověřování teorií. Hypotézy.
  • 8. Kvantifikace a měření v psychologii. Typy škál. Operacionální definování. Proměnné a invarianty. Typy proměnných ve výzkumu. Výzkumné a intervenující proměnné. Kontrola proměnných ve výzkumu. Validita měření a reliabilita. Typy validity. Zjišťování a zvyšování reliability.
  • 9. Kvalitativní přístup ve výzkumu. Kvalita a kvantita. Deskriptivní, klasifikační a explikační funkce kvalitativního přístupu. Etnografická metoda v psychologii
  • 10. Výzkumný soubor. Základní a výběrový soubor. Sestavování výběrového souboru. Náhodný a systematický výběr. Výzkumné projekty se dvěma a více skupinami. Velikost výběrového souboru.
  • 11. Interní a externí validita výzkumu. Ekologická validita. Zajištění validity.
  • 12. Typy výzkumů z hlediska výzkumné strategie. Výzkumy experimentálního a korelativního typy. Prospektivní a retrospektivní výzkumy. Experiment, kvazi-experiment a ex-post facto výzkum. Vývojové výzkumné projekty. Průřezový a longitudinální výzkum. Zrychlený longitudinální výzkum.
  • 13. Projektování výzkumu. Ideový a technický plán. Zpráva o výzkumu.
  • 14. Pozorování jako základní výzkumná metoda. Strukturovanost pozorování. Selekce a třídění pozorovaných jevů. Posuzovací škály. Techniky pozorování. Zúčastněné pozorování.
  • 15. Rozhovor a dotazník. Struktura rozhovoru. Typy rozhovoru - individuální, skupinový, focus group. Výzkumný, diagnostický, terapeutický, motivační fce. Rozhovoru. Dialog. Technika přípravy a vedení rozhovoru. Téma - otázky. Otevřené a uzavřené otázky. Analýza záznamu interview. Typy dotazníků. Validita a reliabilita. Psychometrický paradox. Výzkumné a diagnostické užití dotazníků.
  • 16. Experimentální metoda. Rozdíl v požadavcích na experiment v psychologii vs. Přírodní vědy. Funkce experimentu v rozvoji vědění. Výzkumy experimentálního typu - kvazi- experiment, pre-post test. Laboratorní a terénní experiment. Přirozený e. Plány exp. výzkumu.
  • 17. Analýza produktů činnosti. Formální a obsahová analýza. Kritéria třídění a kategorie. Požadavky na sestavení systémů kategorií.
  • 18. Výzkum kognitivního a emočního obsahu. Psycho-sémantické metody. Vztah jazyka a myšlení. Vztah jazyka a zkušenosti. Funkce jazyka v poznání. Zkoumání pojmu a významu. Konotativní a denotativní složka významu. Sémantický diferenciál. Analýza asociačních struktur mysli. Projektivní metody.
  • 19. Zpracování výsledků - Kvalitativní a statistická analýza. Deskriptivní a induktivní statistika. Parametrická a neparametrická statistika. Literatura: Anzenbacher, A.: Úvod do filosofie. Praha, SPN 1992 Disman, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha, Karolinum 1993 Ferjenčík, J.: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha, Portál 2000. Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Karolinum, Praha 1997 Hendl, J.: Přehled statistických metod zpracování dat. Portál, Praha 2004 Holzbachová, I.: Filozofické a metodologické základy vědy. MU, Brno 1996 Kerlinger, F.N.: Základy výzkumu chování. Praha, Academia 1970 Kuhn, T.: Štruktůra vedeckých teórií. Bratislava, 1984. Maršálová, L. a kol.: Metodológia a metódy psychologického výzkumu. Bratislava, SPN 1991 Silverman, D.: Ako robiť kvalitatívny výskum. Ikar - Pegas, Bratislava, 2005. Tarski, A.: Úvod do logiky. Academia, Praha 1969. Naposledy upravil doc. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D. 16.5.2007 v 0:20

  • Okruhy otázek k Souborné zkoušce z předmětu PSYCHOPATOLOGIE: Definice oboru, jeho zařazení do systému věd.
  • Stručný přehled dějin oboru.
  • Sociální psychiatrie.
  • Transkulturální psychiatrie.
  • Pojetí normality.
  • Etiopatogeneze psychických poruch.
  • Etické problémy v psychiatrii.
  • Systematické třídění poruch lidské psychiky.
  • Poruchy vnímání.
  • Poruchy pozornosti.
  • Poruchy paměti.
  • Poruchy myšlení.
  • Porucha řeči.
  • Poruchy inteligence.
  • Poruchy pudů.
  • Poruchy emotivity.
  • Poruchy vůle.
  • Poruchy jednání.
  • Poruchy vědomí.
  • Poruchy osobnosti.
  • Incidence, epidemiologie duševních poruch.
  • Typy terapie (stručný přehled )
  • Literatura Svoboda,M. /ed./, Češková, E., Kučerová, H. ( 2006): Psychopatologie a psychiatrie pro psychology. Praha, Portál. ISBN 80-7367-154-9. 320 stran. Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis. Raboch, J., Zvolský, P. et al. (2001). Psychiatrie. Praha, Galén. Dörner, K., Plog, U. (1999). Bláznit je lidské. Praha: Grada. Hanzlíček, L. (1977 – 1984). Psychiatrická encyklopedie. Část jmenná a část věcná. Praha: Zprávy VÚPs č. 28. Dušek, K., Chromý, K., Janík, K., Kalvach, Z. (1975). První pomoc v psychiatrii. Praha: Avicenum. Smolík, Petr. Duševní a behaviorální poruchy : průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. 2. revid. vyd. Praha : Maxdorf, 2002,. 506 s., [8. ISBN 80-85912-18 Poslední úprava: 29/01/2007; prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc.

  • Tématické okruhy z předmětu VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE: Jednotlivé tematické okruhy jsou blíže specifikovány v syllabu předmětu Vývojová psychologie (viz Syllabus pro předmět Vývojová psychologie). A. Obecné poznatky a teorie vývojové psychologie Vývojová psychologie: vymezení, předmět, cíle, metody. Předmětné okruhy vývojové psychologie: Fylogeneze, ontogeneze, antropogeneze, aktuální geneze vývoje psychických procesů. Metodologie vývojové psychologie: metody, typy výzkumů (průřezové, longitudinální, zrychlené longitudinální), jejich přednosti a nedostatky. Retrospektivní (anamnestický) a prospektivní (katamnestický) výzkum. Vývoj a obecné znaky psychického vývoje. Vývojová změna. Diferenciace, integrace, interiorizace, fixace. Činitelé vývoje: dědičnost, faktory vnějšího prostředí. Způsob realizace psychického vývoje: zrání, učení. Pojmy: fenotyp, genotyp, socializace. Socializační činitelé. Socializační funkce rodiny. Ortogenetický princip. Průběhové modely: konstantní průběh, akcelerační trend, retardační trend, pozitivní asymptotický trend, pozitivní trend, konkávní trend, negativní asymptotický trend, konvexní trend, negativní trend. kontinuita versus diskontinuita, stabilita versus instabilita, synchronní a diachronní vývoj. Vliv výchovy, vzdělávání a sebevýchovy. Kritické stanovisko k jednostranným koncepcím (hereditarismus, environmentalismus, situacionismus). Interakční pojetí faktorů vývoje. Periodizace životní dráhy člověka; kritéria periodizačních systémů, shody a rozdíly ve vymezení vývojových etap. Vývojová fáze, vývojový mezník, vývojová krize Psychologie životní dráhy člověka. Kritéria "vrcholu života" (kritický komentář). Pojem "kvalita života". Vývojové teorie (charakteristika stadií a jejich věkové zařazení, srovnání koncepcí jednotlivých autorů): S. Freud, E. Erikson, M. Mahlerová, J. Piaget, Kohlberg, W. Stern, Bowlby (pojem attechment) a navazující autoři (Ainsworthová). Psychologické školy vývojové psychologie: ženevská škola, vídeňská škola, pařížská škola. Někteří významní autoři a jejich přínos: Ch. Darwin, H. Spencer, F. Galton, G.S. Hall (teorie rekapitulace), A. Gesell (zákonitosti psychomotorického vývoje), E. Claparède, J. Piaget, škola Vygotského, K. a Ch. Bühlerovi a vídeňská škola, A. Adler, C.G. Jung, E. Spranger, H. Werner, B.G. Anaňjev, R. Havighurst, S. Freud, E. Erikson, M. Mahlerová, J. Piaget, Kohlberg, W. Stern, Bowlby (pojem attechment) a navazující autoři (Ainsworthová), R.Spitz. Naši významní představitelé v oblasti vývojové psychologie: brněnská škola (M. Rostohar, F. Kratina, V. Chmelař, L. Koláříková, R. Konečný ad.); J. Langmeier, Z. Matějček, J. Švancara, D. Krejčířová, M. Vágnerová ad. Vývojové škály: Brazeltonova neonatální škála, psychodiagnostické škály: Gesellovy, Bayleyové, Bühlerové-Hetzerové B. Charakteristika vývojových období a vývoj psychických funkcí Celková charakteristika jednotlivých vývojových období (etap, stadií) v rozsahu celého životního cyklu: a) období prenatální, b) novorozenecké, c) kojenecké, d) batolete, e) předškolní, f) školní, g) pubescence, h) adolescence, i) mladá dospělost, j) střední dospělost, k) starší dospělost (presenium), l) stáří-rané a pravé. (Věkové vymezení období, charakteristika jednotlivých oblastí psychického vývoje: biosociální, kognitivní psychosociální.) Psychologická kritéria "školní zralosti". Psychologická kritéria dospělosti. Vývojové úkoly podle Havighursta pro jednotlivá vývojová období (adolescence až stáří) Vývoj tělesný a vývoj jednotlivých psychických funkcí, složek osobnosti a celku osobnosti: a) Tělesný růst a vývoj, b) senzorickomotorické schopnosti, c) vnímání, d) paměť, e) představivost, f) myšlení, g) inteligence a její složky, h) hudební schopnosti, i) řeč, j) motivace a řízení jednání (vůle, pozornostní výkony, výkonová motivace, zájmy), k) emoce a city, l) vývoj sociální percepce, komunikace a interakce (vztah k matce, dospělým autoritám, sourozencům, vrstevníkům), m) v. mravní, l) erotika a sexualita v pubescenci, adolescenci, v preseniu a seniu, m) vývoj zobrazovacích schopností, n) vývoj osobnosti jako celku. C. Speciální témata vývojové psychologie a aktuální problémy společnosti Vývoj zobrazovacích schopností. Dětská kresba a její význam. Funkce hry v duševním vývoji. Klasifikace her, vývoj hry v ontogeneze, teorie hry. Dětská pohádka. Pojem psychická deprivace. Typy deprivace. Důsledky. Reakce na psychickou deprivaci (fáze, typy reakcí) "Vlčí děti". Autoři, kteří se zabývali touto problematikou Pojem attachement - vazba, typy vazby. Vývoj rodiny, výchova a styl výchovy Psychologické souvislosti vztahů mezi generacemi. Sekulární akcelerace pohlavního dospívání. Trend, souvislosti, důsledky. Celoživotní trend fluidní a krystalické inteligence. Proměny profesní, partnerské a rodičovské role v jednotlivých vývojových obdobích Partnerství. Manželství a jeho alternativy. Problematika druhých manželství. Rodičovství a jeho alternativy Krize středního věku Teorie stárnutí. Teorie adaptace na stáří. Změna způsobu života ve stáří: pečovatelská služba, domovy důchodců Podíl asimilace a akomodace v procesu vývoje. Psychologická zkoumání dvojčat: problémy, metodologie, závěry. Princip kauzality (lineární, cirkulární), princip finality a synchronicity ve vývojové ps. Integrace nových zkušeností v průběhu ontogeneze. Definice duševního vývoje, pojem "vývojová změna"; intraindividuální změny, interindividuální rozdíly, intraindividuální rozdíly. Senzibilní a kritické fáze vývoje. Druhy učení na úrovni subhumánní a humánní. Předpokladem je schopnost aplikace poznatků a metod vývojové psychologie a také orientace v aktuálních problémech společnosti z hlediska vývojové psychologie. Povinná literatura Langmeier, J., Krejčířová, D. (2006) Vývojová psychologie. Praha: Grada Langmeier, J., Matějček, Z. (1968, 1974): Psychická deprivace v dětství. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství. Říčan, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál. Švancara, J. (1973, 1981). Kompendium vývojové psychologie. Praha: SPN. Švancara, J. (1983): Psychologie stárnutí a stáří. Učební text. 2. vyd., Praha SPN. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál: Praha. Doporučená literatura Bouchalová, M. (1987). Vývoj během dětství a jeho ovlivnění. Praha: Avicenum. Černoušek, M. (1990). Děti a svět pohádek. Praha: Albatros. Hoskovec, J., Hoskovcová, S. (2000). Malé dějiny české a středoevropské psychologie. Praha: Portál. str.105 –121 Kotásková, J.: Analýza dětské hry a její využití ve výzkumu. Čs. Psychologie, 1969, 5, str. 460-473. Langmeier, J. (1991). Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha: Avicenum. Millarová, S. (1978). Psychologie hry. Praha: SPN. Piaget, J. , Inhelderová, B. (1997). Psychologie dítěte. Praha: Portál. Pouthas, V., Jouen, F. (2000). Psychologie novorozence - chování nejmenšího dítěte a jeho poznávání. Praha: Grada. str. 93 -105 Pouthas, V., Jouen, F. (2000). Psychologie novorozence. Praha: Grada. Příhoda, V. (1967–1974). Ontogeneze lidské psychiky, I. - IV. Praha: SPN. Říčan, P. (1991). Cesta životem. Praha: Pyramida. Švancara, J. (1993). Geneze systémů empirické psychologie. Brno: MU. Švancarová, L., Švancara, J. (1980): Vývoj dětských grafických projevů. In: Josef Švancara a kol.: Diagnostika psychického vývoje. 3. vydání. Praha, Avicenum, str. 197-216. Vágnerová, M. (1999). Vývojová psychologie. Karolinum: Praha. Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I. Karolinum: Praha. Vágnerová, M. (2006). Vývojová psychologie II. Karolinum: Praha. West, K. (2002). Dobrodružství psychického vývoje. Praha: Portál. Poslední úprava: 01/05/2007; PhDr. Pavel Humpolíček, Ph.D.
Informace učitele
http://www.phil.muni.cz:8088/wups/w-studium/informace-ke-studiu/okruhy-k-souborne-zkousce-oboru-psychologie
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každý semestr.
Nachází se v prerekvizitách jiných předmětů
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 1998, jaro 1999, podzim 2001, jaro 2002, podzim 2002, jaro 2003, podzim 2003, jaro 2004, podzim 2004, jaro 2005, podzim 2005, jaro 2006, podzim 2006, jaro 2007, podzim 2007, podzim 2008, jaro 2009, podzim 2009, jaro 2010, podzim 2010, jaro 2011, podzim 2011, jaro 2012, podzim 2012, jaro 2013, podzim 2013, jaro 2014, podzim 2014, jaro 2015, podzim 2015, jaro 2016, podzim 2016, jaro 2017, podzim 2017, jaro 2018, podzim 2020.