ETMB67 Italský folklór a etnologie

Filozofická fakulta
podzim 2015
Rozsah
2/0. 3 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
doc. Giuseppe Maiello, Ph.D. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Alena Křížová, Ph.D.
Ústav evropské etnologie – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Martina Maradová
Dodavatelské pracoviště: Ústav evropské etnologie – Filozofická fakulta
Rozvrh
každý lichý čtvrtek 15:50–17:25 J31
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.

Předmět si smí zapsat nejvýše 60 stud.
Momentální stav registrace a zápisu: zapsáno: 1/60, pouze zareg.: 0/60
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Italská etnologie byla poprvé institucionalizována v letech 1869-1870, kdy ve Florencii Pietro Mantegazza (1831-1910) založil Katedru antropologie, Národní muzeum antropologie a etnologie, Časopis Archivio per l'Antropologia e l'Etnologia a Italskou společnost antropologie a etnologie. Hlavními představiteli vědeckých badání v oblasti italských lidových tradic se však stali Giuseppe Pitré (1841-1916) a jeho následovníci Raffaele Corso (1885-1965) a Giuseppe Cocchiara (1904-1965). Další velkou osobností spojenou s meziválečnou italskou etnologií byl i religionista Raffaele Pettazzoni (1883-1959), který polemizoval hlavně s italskými etnology kulturně-historického směru, tj. stoupenci Wilhelma Schmidta (1868-1954). Vrchol italské etnologie nastal po druhé světové válce díky práci Ernesta de Martina (1908-1965) a jeho žákům, kteří ještě dnes působí na italské akademické půdě. Charakteristickým rysem De Martina bylo soustředění se na multidisciplinarita etnografického bádání. De Martino prováděl terénní výzkumy často ve společnosti dalších šesti specialistů (lékaře, psychologa, religionisty, antropologa, etnomuzikologa a dokumentaristy-filmaře). Italská etnologie je od svých začátků charakterizována nejenom jako systematický sběr lidových písní, pohádek, říkadel, lidových zvyků, způsobu bydlení atd., ale také svou interpretativní tendencí: od difusionistické přijímaní lidových her (Pitré) až ke krizi pobytu v rozpadajících se venkovských komunitách (De Martino). Cílem kurzu bude detailní analýza italské etnologie a to, co Italové definují jako demo-etno-antropologie neboli studium lidových tradic. Probrány budou na jedné straně rozdíly mezi jednotlivými italskými kulturními a etnografickými oblastmi (se zvláštním důrazem na italský Jih) a následovně také italský teoretický příspěvek k evropské etnologii. Jedna speciální přednáška bude věnována italské interpretaci slovanských lidových tradic.
Osnova
  • Obecná politicko-geografická charakteristika Itálie Od nezařazených etnografů k institucionalizaci disciplíny Sicilská lidová tradice ve studiích Giuseppeho Pitrého a Giuseppeho Cocchiary Kalábrijská lidová tradice u Raffaela Corsa Sardinská lidová tradice a přístup k etnologii Raffaela Pettazzoniho a Alberta Maria Cirese Evel Gasparini a interpretace slovanských lidových tradic Magie a jižní Itálie u Ernesta de Martina Tarantizmus v Apulii Lidová kultura Kampánie a studie Alfonsa Maria di Noly Mafie, pomsta a studie italského kriminálního prostředí u Luigiho Maria Lombardi-Satrianiho Poslední žáci Ernesta de Martina a současná italská demo-etno-antropologie
Literatura
    povinná literatura
  • DE MARTINO, Ernesto. Magický svět : prolegomena k dějinám magična. Translated by Kateřina Vinšová. Vyd. 1. Praha: Argo, 2002, 293 s. ISBN 8072034804. info
Výukové metody
Přednášky, diskuse
Metody hodnocení
Ústní zkouška
Informace učitele
Povinná literatura: De Martino, Ernesto, 1948, Il mondo Magico (č.překl. Magický svět. Prolegomena k dějinám magika, Praha, Argo, 2002 Di Nola, Alfonso Maria, 1987, Il diavolo (č.překlád: Ďábel a podoby zla v historii lidstva, Praha, Volvox Globtor, 1998) Grottanelli, Vinigi 1977 Ethnology and/or Cultural Anthropology in Italy: Traditions and Developments, Current Anthropology 18 (4): 593-614 Doporučená literatura: Cocchiara, Giuseppe, 1954, Storia del folklore in Europa (polský překlad: Dzieje folklorystyki w Europie, Warszawa. Państwowy Instytut Wydawniczy,1971) Nowaczyk, Mirosław, 2000, Lanternari i szkoła rzymska antropologii religii, Warszawa, Wydawnictwo IFiS PAN Pettazzoni, Raffaele, 1955, L’onniscienza di Dio, (polský překlad: Wszechwiedza bogów, Sl., Ksiąźka i wiedza, 1967)
Další komentáře
Studijní materiály
Poznámka k periodicitě výuky: jeden semestr.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2014, jaro 2017.