Bi6930 Imunotoxikologie

Přírodovědecká fakulta
jaro 2010
Rozsah
2/0/0. 2 kr. (plus ukončení). Ukončení: zk.
Vyučující
prof. RNDr. Luděk Bláha, Ph.D. (přednášející)
prof. RNDr. Jakub Hofman, Ph.D. (náhr. zkoušející)
Garance
prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc.
RECETOX – Přírodovědecká fakulta
Kontaktní osoba: prof. RNDr. Luděk Bláha, Ph.D.
Rozvrh
St 14:00–15:50 409-stara KAM1
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Na konci kurzu budou studenti schopni:
- rozumět problematice imunitního systému jako citlivé složky organizmu vůči vnějším podnětům včetně působení toxických látek.
- definovat problémy v imunotoxikologii, tj. vědním oboru studujícím vliv stresorů (zejména chemických látek) na imunitní systém organismů a význam poškození imunitního systému pro celkové zdraví.
- diskutovat imunitní systém, jeho složky a funkce, komunikace, interakce a řízení s ohledem na působení toxických látek
- použít experimentální přístupy v imunotoxikologii
- řešit a vyhodnotit metody prvního a druhého sledu testování - laboratorní metody stanovení imunotoxicity.
- diskutovat faktory prostředí ovlivňující funkce imunitního systému.
- klasifikovat hlavní typy toxických látek (léčiva, polutanty) v oblasti speciální imunotoxikologie a ekologické imunotoxikologie (ryby, obojživelníci, ptáci, savci).
Osnova
  • 1. Definice imunotoxikologie. Úvod, historie oboru, zaměření a cíle, rozdělení směrů v rámci imunotoxikologie (humánní imunotoxikologie, ekologická imunotoxikologie). 2. Imunitní systém. Přehled stavby imunitního systému, jednotlivé složky a jejich funkce, komunikace složek imunitního systému, působení xenobiotik na imunitní systém. Imunitní systém jako součást organismu - interakce a řízení, rovnováha, (xeno-)estrogeny. 3. Přístupy v imunotoxikologii. Experimentální design, expozice, odpověď. Metody prvního a druhého sledu, zvířecí modely v imunotoxikologii, baterie imunotoxikologických testů. 4. Laboratorní metody stanovení imunotoxicity. Sledování funkcí složek specifické imunitní odpovědi. Funkce fagocytů. Rezistence k infekci. Protinádorová imunita. Hypersensitivita, autoimunita. 5. Speciální imunotoxikologie 1 - úvod. Faktory prostředí ovlivňující funkce imunitního systému (klima, zeměpisná poloha, nadmořská výška, biorytmy, stres, sociální návyky, chemické látky, záření a další fyzikálně-chemické faktory). 6. Speciální imunotoxikologie 2 - imunotoxikologie léčiv (antibiotika, důležitá léčiva chorob jednotlivých orgánů, imunosupresiva a imunomodulátory, protinádorová terapie). 7. Speciální imunotoxikologie 3 - imunotoxikologie polutantů (kovy, pesticidy, průmyslové chemikálie - PCBs, PAHs, PCDD(F)s, další organické polutanty, azbestoza, silikoza). 8. Ekologická imunotoxikologie. Imunitní systém zvířat a interakce s xenobiotiky. Bezobratlí, ryby, obojživelníci, ptáci, savci. Markery poškození imunitního systému. Ekologické důsledky poškození imunitního systému. Případové studie. 9. Analýza rizik. Obecná toxikologie a imunotoxikologie, identifikace rizik, nejistoty.
Literatura
  • Immunotoxicology and immunopharmacology. Edited by Jack H. Dean. 2nd ed. New York: Raven Press, 1994, xxi, 761 s. ISBN 0-7817-0219-4. info
  • Wagner, V., Wagnerová, M. Ekoimunologie, Avicenum, 1988, Praha
  • Ferenčík, M. Immunochémia, Alfa, 1989, Bratislava
Výukové metody
přednášky (týdenní cyklus), e-learningová podpora IS.MUNI.CZ
Metody hodnocení
závěrečný psaný test a ústní zkouška
Informace učitele
http://www.recetox.muni.cz/studium
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2008 - akreditace, jaro 2011 - akreditace, jaro 2003, jaro 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2012 - akreditace, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2016.