PřF:Bi6930 Imunotoxikologie - Informace o předmětu

Bi6930 Imunotoxikologie

Rozsah

2/0/0. 2 kr. (plus ukončení). Ukončení: zk.

Vyučující

prof. RNDr. Luděk Bláha, Ph.D. (přednášející)

Garance

prof. RNDr. Luděk Bláha, Ph.D.
RECETOX – Přírodovědecká fakulta
Kontaktní osoba: prof. RNDr. Luděk Bláha, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: RECETOX – Přírodovědecká fakulta

Rozvrh

St 13:00–14:50 D29/252-RCX1

Omezení zápisu do předmětu

Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.

Mateřské obory/plány

• Speciální biologie (program PřF, N-EXB)
• Speciální biologie (program PřF, N-EXB, směr Ekotoxikologie)

Cíle předmětu

Na konci kurzu budou studenti schopni:
- rozumět problematice imunitního systému jako citlivé složky organizmu vůči vnějším podnětům včetně působení toxických látek.
- definovat problémy v imunotoxikologii, tj. vědním oboru studujícím vliv stresorů (zejména chemických látek) na imunitní systém organismů a význam poškození imunitního systému pro celkové zdraví.
- diskutovat imunitní systém, jeho složky a funkce, komunikace, interakce a řízení s ohledem na působení toxických látek
- použít experimentální přístupy v imunotoxikologii
- řešit a vyhodnotit metody prvního a druhého sledu testování - laboratorní metody stanovení imunotoxicity.
- diskutovat faktory prostředí ovlivňující funkce imunitního systému.
- klasifikovat hlavní typy toxických látek (léčiva, polutanty) v oblasti speciální imunotoxikologie a ekologické imunotoxikologie (ryby, obojživelníci, ptáci, savci).

Osnova

• 1. Definice imunotoxikologie. Úvod, historie oboru, zaměření a cíle, rozdělení směrů v rámci imunotoxikologie (humánní imunotoxikologie, ekologická imunotoxikologie). 2. Imunitní systém. Přehled stavby imunitního systému, jednotlivé složky a jejich funkce, komunikace složek imunitního systému, působení xenobiotik na imunitní systém. Imunitní systém jako součást organismu - interakce a řízení, rovnováha, (xeno-)estrogeny. 3. Přístupy v imunotoxikologii. Experimentální design, expozice, odpověď. Metody prvního a druhého sledu, zvířecí modely v imunotoxikologii, baterie imunotoxikologických testů. 4. Laboratorní metody stanovení imunotoxicity. Sledování funkcí složek specifické imunitní odpovědi. Funkce fagocytů. Rezistence k infekci. Protinádorová imunita. Hypersensitivita, autoimunita. 5. Speciální imunotoxikologie 1 - úvod. Faktory prostředí ovlivňující funkce imunitního systému (klima, zeměpisná poloha, nadmořská výška, biorytmy, stres, sociální návyky, chemické látky, záření a další fyzikálně-chemické faktory). 6. Speciální imunotoxikologie 2 - imunotoxikologie léčiv (antibiotika, důležitá léčiva chorob jednotlivých orgánů, imunosupresiva a imunomodulátory, protinádorová terapie). 7. Speciální imunotoxikologie 3 - imunotoxikologie polutantů (kovy, pesticidy, průmyslové chemikálie - PCBs, PAHs, PCDD(F)s, další organické polutanty, azbestoza, silikoza). 8. Ekologická imunotoxikologie. Imunitní systém zvířat a interakce s xenobiotiky. Bezobratlí, ryby, obojživelníci, ptáci, savci. Markery poškození imunitního systému. Ekologické důsledky poškození imunitního systému. Případové studie. 9. Analýza rizik. Obecná toxikologie a imunotoxikologie, identifikace rizik, nejistoty.

Literatura

• Immunotoxicology and immunopharmacology. Edited by Jack H. Dean. 2nd ed. New York: Raven Press, 1994, xxi, 761 s. ISBN 0-7817-0219-4. info
• Wagner, V., Wagnerová, M. Ekoimunologie, Avicenum, 1988, Praha
• Ferenčík, M. Immunochémia, Alfa, 1989, Bratislava

Výukové metody

přednášky (týdenní cyklus), e-learningová podpora IS.MUNI.CZ

Metody hodnocení

V průběhu semestru 6x odpovědníky v IS.MUNI.CZ, předpokladem k připuštění ke zkoušce je úspěšné absolvování 100% odpovědníků (studenti se mohou k odpovědníkům neomezeně vracet, každý odpovědník musí být splněn na 90%). Závěrečná zkouška sestává z testu (30 otázek, minimum 50%) a ústní zkoušky (2 otázky na širší téma).

Další komentáře

Studijní materiály
Předmět je vyučován jednou za dva roky.

• Statistika zápisu (nejnovější)
  
• Permalink: https://is.muni.cz/predmet/sci/jaro2016/Bi6930