The course is only offered to the students of the study fields the course is directly associated with.
Fields of study the course is directly associated with
there are 9 fields of study the course is directly associated with, display
Syllabus (in Czech)
I. METODOLOGICKÝ A HISTORICKO-SROVNÁVACÍ POHLED
1. Mýtus a realita sociální psychologie (SP). Předmět, souvislosti, možné úhly pohledu
Základní vztahový rámec sociálně psychologického uvažování. Co může a co nemůže SP. Předmět studia SP. SP v kontextu základních psychologických disciplín (zejm. obecná psychologie, vývojová psychologie, psychologie osobnosti. Vazba na další příbuzné vědy o člověku (sociologie, kulturní antropologie, pedagogika a další). SP v kontextu interdisciplinárního přístupu. Rámcová představa o aplikačních oblastech SP.
2. Prehistorie a přímé kořeny vzniku SP.
Vývoj sociálně psychologického uvažování od starověku až do 19. století (Platon, Aristoteles, sv. Augustin, T. Akvinský, N. Machiavelli, T. Hobbs a další). Psychologie národů (M. Lazarus, W. Wundt), psychologie davu (G. LeBon), sociální darwinismus a pozitivismus (A. Comte) jako přímé kořeny vzniku SP jako samostatného oboru.
3. Základní trendy v sociálně psychologickém myšlení ve 20. století
První texty (učebnice) SP (W. McDougall, E.A. Ross). Sociální behaviorismus a symbolický interakcionismus (G.H. Mead). Individuálně orientovaná SP ( F.H. Allport), vliv kulturní psychoanalýzy (K. Horneyová, H.S. Sullivan), adleriánská SP, humanistická neopsychoanalýza (E. Fromm). Antropologické příspěvky k SP (M. Meadová, B.K. Malinowski). Teorie pole (K. Lewin) a vliv gestalt psychologie na SP. Teorie sociálního učení.
4. Současná vlivná paradigmata v SP
Behaviorální, resp. neobehaviorální paradigma, kognitivní paradigma a rolové paradigma. Evoluční a vývojová sociální psychologie. Jejich přednosti, nedostatky, hlavní temata. Tzv. kritická psychologie, pokusy o komplexnější teoretické přístupy - př. teorie R. Harrého. Teorie středního dosahu - význam a jejichvztah k tzv. velkým teoriím.
5. Metody výzkumu v SP a uvedení do metod aplikované SP.
Formulace problémů v SP. Vztah teorie (problém) - model - operacionalizace. Typy výzkumných projektů v SP (kvanititativní, kvalitativní, typologický přístup, korelační, heuristický a experimentální design). Experiment v SP (laboratorní, v přirozených podmínkách, přirozený experiment, ex post facto). Dotazníkové a testové metody v SP. Tzv. interakční metody aplikované SP. Etické aspekty výzkumu v SP a morální dimenze v práci sociálního psychologa.
II. SOCIÁLNÍ KOGNICE
6. Vztah k sobě samému
Vztah sobě samému jako produkt sociální interakce - základní pojmy: já jako subjekt, já jako objekt, vztah k sobě samému - kognitivní (self-concept, self-schema) , emocionální (self-esteem, self-worth) a behaviorální (self-presentation) hledisko. Sebepercepční teorie D. J. Bema, sebediskrepanční teorie (T.E. Higgins). Sebeuvědomění, sebevědomí, sebeobranné a sebepodporující mechanismy. Sebepresentačni startegie , sebemonitorování, veřejné a soukromé já. Já v jednání - self-eficcacy (A. Bandura).
7. Sociální percepce a kategorizace
Základní charakteristika sociální percepce - širší a užší vymezení. Schéma procesů sociální percepce - první dojem vers. komplexní posouzení. Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s motivací. Zkreslení a chyby v sociální percepci. Vliv positivního a negativního hodnocení na přesnost percepce. Osobnostní a situační vlivy, vliv metakomunikace na sociální percpeci, záměrné zkreslení.
Sociální kategorizace (H. Tajfel), pojem sociálního stereotypu (autostereotyp a heterostereotyp). Spjatost percepce s procesy atribuce.
8. Interpretace soc. reality - atribuční teorie
Naivní psychologie F. Heidera , implicitní teorie osobnosti
H. Kelleyho jako východiska atribučních přístupů. Teorie kauzálních schemat. Okolností atribuování, základní principy atribuování (znevažování, kovariance). Pravidla uvažování o příčinách (distinkce, konzistence a konsensus). Dimenze kauzality (B. Weiner).
Diference v sebeatribuování a atribuování chování druhých. Chyby v atribučních procesech (zákl. atribuční chyba ), atribuce úspěchu a neúspěchu.
III. SOCIALIZACE A IDENTITA OSOBNOSTI
9. Socializace osobnosti.
Základní charakteristiky procesu socializace: hodnotově normativní, rezultativní, mezilidsky-vztahový a osobnostní aspekt. Tři úrovně projevování socializace: organismus vers. prostředí, subjekt vers. objekt a osobnost vers. skupina. Imitace a identifikace jako základní formy sociálního učení, význam primárních skupin, další charakteristiky (J.B. Rotter). Význam ranné emocionální a sociální zkušenosti (attachment) a uspokojení bazálních psychosociálních potřeb pro pozdější vývoj. životní spokojenost , pocit pohody (well-being) a pocit osobní a sociální kompetence jako ukazatele úspěšné socializace. Socializace morálky (L. Kohlberg).
10. Osobní a sociální identita
Osobní a sociální identita - základní vymezení. Srovnání vývojového pohledu na utváření osobní a sociální identity (E. Erikson, E. Marcia, M. Berzonsky) se sociálně psychologickým přístupem.. Pohled na identitu z pozic symbolického interakcionismu (S. Stryker) či dramaturgického interakcionismu (E. Goffman), konstruktivismu (J. Kelly), z teorie meziskupinového chování (H Tajfel), z hlediska kognitivní přístupu (J. C. Turner). Upozornění na etnolingvistická teorie sociální identity (H. Gilles) a etogenetický přístup R. Harrého.
Literature
NAKONEČNÝ, Milan. Základy sociální psychologie [Nakonečný, 1970]. Vyd. 3. zcela přeprac. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. info
VÝROST, Jozef and Ivan SLAMĚNÍK. Sociálna psychológia : Sociální psychologie [Výrost, 1997]. info
Further comments (probably available only in Czech)
The course can also be completed outside the examination period.
The course is taught annually.
The course is taught: every week.
Credit evaluation note: 2 původní kredity.