Posudek oponenta na magisterskou diplomovou práci LAUDÁTOVÁ Marie: Religiozita české populace v generační perspektivě. Brno, Fakulta sociálních studií MU, 2009. Předkládaná práce se zabývá (slábnoucí) religiozitou české populace z pohledu generací. V aplikační části se opírá o empirickou analýzu českých dat „Evropského výzkumu hodnot“. Text považuji za velmi kvalitní a v porovnání s většinou magisterských diplomových textů, odevzdávaných na katedře sociologie, za spíše výjimečný. Jako cíl si Laudátová předsevzala zodpovědět otázku (str. 5) jak se liší religiozita české populace podle příslušnosti k věkovým generacím v čase a jakou roli přitom hraje odlišná socializace generací ve vztahu k náboženství. Tématika je relevantní a autorka měla i trošku štěstí, že mohla využít nedávno doplněný soubor EVS daty ze třetí vlny šetření. Analýzu tak staví na národních údajích let 1991, 1999 a 2008. Text diplomantka přehledně strukturuje do pěti hlavních kapitol (nepočítáme-li úvod a závěr). Z teoretické části textu vyzařuje její pečlivé zpracování. Podána je pozoruhodně vytříbeným jazykem, lehce se čte (je prosta překlepů a jazykových chyb), přičemž práce autorky s výchozí literaturou (včetně cizojazyčné) odpovídá profesním zvyklostem. Diplomantka se v tématu dobře orientuje. Připojený poznámkový aparát svědčí o jejím „citu pro text“ v situacích, kdy chce ponechat spád hlavnímu sdělení, ale současně nechce připravit čtenáře o zajímavé detaily. Ke kapitole mám toliko dílčí poznámky. (1) Na str. 11 autorka (pracující s daty opakovaného průřezového šetření) říká: „v roce 2008 budou naši respondenti o 17 let starší než v roce 1991“. To by samozřejmě platilo pouze v případě panelového šetření. (2) V teoretické kapitole (str. 12) diplomantka již „nakročuje“ k metodologicko-analytickým operacím (stanovení „mezníků“ pro práci s generacemi), což je praktické zařazovat až do oddílu „metoda“. Také aplikační část textu je zpracována korektně. Ačkoli se tu Laudátová „neblýská“ sofistikovanými statistickými technikami a těžiště analýzy spočívá zejména v operacích s relativními četnostmi, informace tabulek a grafů ze tří vln EVS ve struktuře šesti generačních skupin je dostatečně bohatá a analyticky podnětná. Autorkou užitá generační optika tak pomáhá rozkrývat tendence ukryté v časové řadě údajů (včetně různých nepravidelností a „skoků“ v datech), jejichž interpretace je mnohdy svízelná a bývá i předmětem zarputilých polemik. Rád konstatuji, že diplomantka přistupuje k interpretacím údajů široce se opírajíc o relevantní literaturu. Dobrá korespondence mezi teoretickou a empirickou částí textu posiluje čtenářovo pozitivní vnímání celé práce. „Závěru“ by jen prospěla trošičku větší systematičnost ve smyslu zřetelnějšího vypíchnutí hlavních poznatků práce. Stručný posudek bývá buď zatracující anebo pochvalný. Jak již plyne z uvedených komentářů, práci Marie Laudátové považuji za doopravdy podařenou a věřím, že diplomantka zamýšlí po státnicích pokračovat v doktorském studiu, kde by svůj talent mohla dále rozvíjet. Práci s potěšením doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A (výborně). 7. 1. 2010 Aleš Burjanek